Krajina, Typ krajiny, Mestá, Zahraničné mestá, Príroda, Jazerá, Jazerá, Biotopy, Fotografie, Les, Mokrade

Rapsódia bocianov v Marcheggu

skala
Hits: 7533

Marchegg – mesto bocianov – Storchenstadt. Leží neďaleko od hraníc zo Slovenskom – v podstate vedľa Devínskeho jazera (marchegg.at). Nachádza sa v Dolnom Rakúsku, je domovom jednej z najväčších kolónií bocianov bielych (Ciconia ciconia) v strednej Európe (rakusko.sk). Známy je vysokým množstvom bocianov od marca do augusta. Leží v nadmorskej výške 141 m, má cca 3650 obyvateľov. Založený bol v roku 1268 kráľom Přemyslom Otakarom. Zaujímavosťou je vodný hrad, ktorý bol postavený v 13. storočí a slúžil ako lovecký zámok (marchegg.at). V roku 1621 získal vodný hrad Pavol IV. Pálfi, ktorý bol majiteľom panstva aj v susedných Malackách, Plaveckého hradu, Devína ale aj Bojníc. Podobá sa na Malacký kaštieľ, jeho potomkovia postupovali pri úpravách v súčinnosti. V jeho interiéroch sa dnes nachádza expozícia o Přemyslovi Otakarovi II. ale aj výstava venovaná rodine Pálfiovcov (Krno). Súčasťou areálu je veľmi pekná parková úprava. Ďalšou atrakciou sú Viedenská brána – Wiener Tor a Uhorská brána – Ungartor (marchegg.at). Dnes zámok slúži ako regionálne múzeum (tourist-channel.sk). Vedľa Marchegg sa nachádzajú Moravské lužné a jazero Kleiner Breitensee, najväčšia kolónia bocianov v strednej Európe s hniezdami na stromoch (tourist-channel.sk). Hniezdi tu 50 párov bocianov bielych – bocianie kniežatstvo (Krno). Prvé bociany prilietajú do Marcheggu v marci zo svojich zimovísk v Afrike. V máji sa liahnu mláďatá, ktoré počas leta rastú a učia sa lietať. Koncom augusta začínajú bociany odlietať späť do teplých krajín, pričom najneskôr v októbri opúšťajú región aj posledné jedince (rakusko.sk). Rezervácia WWF March Auen – Moravské luhy vznikla v roku 1970. Je súčasťou Ramsarskej lokality Niva Moravy. Mokrade s lužnými lesmi sú vzácnym ekosystémom, ktorý svojou ohrozenosťou možno prirovnať ku tropickým pralesom (teraz.sk). Marchegg je obklopený prírodnou rezerváciou Dolnomoravské luhy, ktorá sa rozprestiera na ploche približne 1 100 hektárov. Táto rezervácia je domovom pre rôzne druhy vtákov, vrátane bocianov, a ponúka návštevníkom možnosť pozorovať tieto v ich prirodzenom prostredí. Lužné lesy a mokrade v tejto oblasti sú vzácnym ekosystémom, ktorý poskytuje ideálne podmienky pre hniezdenie bocianov (austria.sk).

Marchegg – the City of Storks – Storchenstadt. It is located near the Slovak border, essentially next to Devínske Jazero (marchegg.at). Situated in Lower Austria, it is home to one of the largest colonies of white storks (Ciconia ciconia) in Central Europe (rakusko.sk). The city is famous for its high number of storks from March to August. It lies at an altitude of 141 meters and has approximately 3,650 inhabitants. It was founded in 1268 by King Ottokar II of Bohemia. A point of interest is the water castle built in the 13th century, originally serving as a hunting lodge (marchegg.at). In 1621, the water castle was acquired by Paul IV Pálffy, who owned estates in nearby Malacky, Plavecký Castle, , and Bojnice. The castle resembles the manor house in Malacky, as modifications were made by his descendants in coordination. Today, its interiors feature exhibitions about Ottokar II and the Pálffy family (Krno). The castle grounds include beautifully landscaped parks. Other attractions include the Wiener Tor (Vienna Gate) and Ungartor (Hungarian Gate) (marchegg.at). Today, the castle serves as a regional museum (tourist-channel.sk). Near Marchegg, there are natural reserves such as the Floodplain Forests and Kleiner Breitensee Lake. The area hosts the largest colony of tree-nesting storks in Central Europe, with 50 pairs of white storks – a stork principality (Krno). The first storks arrive in Marchegg in March from their wintering grounds in Africa. In May, chicks hatch, grow during the summer, and learn to fly. By late August, the storks begin migrating back to warmer regions, with the last ones leaving by October (rakusko.sk). The WWF March Auen – Morava Floodplains Reserve was established in 1970 and is part of the Ramsar Site Morava River Basin. The wetlands with floodplain forests are a rare ecosystem, as endangered as tropical rainforests (teraz.sk). Marchegg is surrounded by the Lower Morava Floodplains Nature Reserve, which spans approximately 1,100 hectares. This reserve is home to various bird species, including storks, and offers visitors the chance to observe them in their natural habitat. The floodplain forests and wetlands in the area provide ideal nesting conditions for storks (austria.sk).

Marchegg – die Stadt der Störche – Storchenstadt. Sie liegt nahe der slowakischen Grenze, direkt neben Devínske Jazero (marchegg.at). Die Stadt befindet sich in Niederösterreich und beherbergt eine der größten Kolonien von Weißstörchen (Ciconia ciconia) in Mitteleuropa (rakusko.sk). Marchegg ist bekannt für die Vielzahl an Störchen, die von März bis August hier verweilen. Die Stadt liegt auf 141 Metern Seehöhe und hat etwa 3.650 Einwohner. Sie wurde 1268 von König Ottokar II. Přemysl gegründet. Eine Besonderheit ist die Wasserburg, die im 13. Jahrhundert erbaut wurde und ursprünglich als Jagdschloss diente (marchegg.at). Im Jahr 1621 wurde die Wasserburg von Paul IV. Pálffy erworben, der auch Besitzungen in Malacky, der Burg Plavecký, Devín und Bojnice hatte. Die Burg ähnelt dem Schloss in Malacky, da die Nachfahren des Besitzers bei den Umbauten eng zusammenarbeiteten. Heute beherbergt das Schloss Ausstellungen über Ottokar II. und die Familie Pálffy (Krno). Die Schlossanlage umfasst eine wunderschöne Parklandschaft. Weitere Sehenswürdigkeiten sind das Wiener Tor und das Ungartor (marchegg.at). Heute dient das Schloss als regionales Museum (tourist-channel.sk). In der Nähe von Marchegg befinden sich Naturschutzgebiete wie die March-Auen-Wälder und der See Kleiner Breitensee. Hier liegt die größte Kolonie von baumbrütenden Störchen in Mitteleuropa mit 50 Brutpaaren – ein Storchenfürstentum (Krno). Die ersten Störche kommen im März aus ihren Winterquartieren in Afrika nach Marchegg. Im Mai schlüpfen die Küken, wachsen im Sommer heran und lernen fliegen. Ende August beginnen die Störche, in wärmere Gebiete zurückzukehren, die letzten verlassen die Region spätestens im Oktober (rakusko.sk). Das WWF March Auen – Marchauen-Reservat wurde 1970 gegründet und ist Teil des Ramsar-Gebiets March-Thaya-Auen. Die Feuchtgebiete mit den Auenwäldern sind ein seltenes Ökosystem, das genauso bedroht ist wie tropische Regenwälder (teraz.sk). Marchegg ist von der Naturschutzregion Untere Marchauen umgeben, die sich über etwa 1.100 Hektar erstreckt. Dieses Reservat ist Heimat für verschiedene Vogelarten, darunter Störche, und bietet Besuchern die Möglichkeit, diese in ihrer natürlichen Umgebung zu beobachten. Die Auenwälder und Feuchtgebiete der Region schaffen ideale Bedingungen für die Storchennester (austria.sk).

TOP

Všetky

, , ,

Príroda, Živočíchy, TOP, Organizmy, Fotografie, Cicavce

Mačky

skala
Hits: 11436

Mačky sú úžasné a nezávislé tvory, ktoré sú spoločníkmi ľudí na celkom svete. Ich graciózna elegancia a zvedavý pohľad oslovujú takmer každého. Samozrejme, jej divoká forma žije v prírode. Domestifikované boli ako jedno z prvých zvierat. Datuje sa tento proces do staroveku. Ako už bolo naznačené, majú vysokú mieru rozhodovať o vlastných aktivitách samé. Existuje nepreberné množstvo plemien, ktoré majú rozličné vlastnosti. Od elegantných perzských mačiek po hravé bengálske. Sú prirodzenými lovcami. Majú sklon dlho spať, až 15 hodín denne, tým si udržiavajú energiu. Doroumievajú sa zvukmi, mňaukajú, brumkajú, syčia … Takýmto spôsobom komunikujú aj s ľuďmi. Majú výrazné oči a podľa nich poznáme náladu. Zúžené zrenice znamenajú radosť, hravú náladu, rozšírené sú znakom strachu a vzrušenia. Lízaním srsti sa čistia a odstraňujú nepríjemné vône. 

Ich tlapky sú mimoriadne flexibilné, umožňujú im pohybovať sa ticho. Zuby sú adaptované na lovecký životný štýl. Sú vybavené ostrými rezacími zubami na odtrhávanie mäsa, špicaté špičiaky slúžia na chytenie koristi. Oči majú veľké zrenice, ktoré sa vedia rýchlo prispôsobiť intenzite svetla. Ich pohyby uší môžu odhaliť ich náladu, resp. odhaliť predmet ich záujmu. V ich zadnej časti sa nachádza výnimočný orgán – vestibulárny aparát, ktorý im udržiava rovnováhu a vďaka nemu vykonávajú veľmi presné pohyby. Ich sluch je vynikajúci, je schopný zachytávať vysokofrekvenčné zvuky. Aj ich čuch je veľmi citlivý, rozpozná aj feromóny iných mačiek. Pri prítomnosti svojich majiteľov, resp. iných mačiek prehlbujú svoj hlas – pradú – tým vyjadrujú svoju radosť, resp. náklonnosť. Telesná mačiek je 38 – 39 °C. Táto teplota im umožňuje byť efektívnymi lovcami a udržiavať si teplo v chladnejšom prostredí.

Mačky boli domestifikované približne pred 9 500 rokmi na Blízkom východe, kde sa zblížili s ľuďmi vďaka svojej schopnosti kontrolovať populáciu hlodavcov v uskladnených zásobách obilia (Wikipédia). Tento vzťah sa postupne prehĺbil a mačky sa stali neoddeliteľnou súčasťou mnohých kultúr. V starovekom Egypte boli mačky uctievané a považované za posvätné zvieratá. Bohyňa Bastet, zobrazovaná s hlavou mačky, symbolizovala ochranu, plodnosť a . Zabitie mačky bolo v Egypte považované za ťažký zločin. V stredovekej Európe však mačky čelili prenasledovaniu kvôli poverám spojeným s čarodejníctvom, čo viedlo k ich masovému vyhubeniu v niektorých oblastiach. Dnes sú mačky jednými z najobľúbenejších domácich miláčikov na svete. Ich schopnosť prispôsobiť sa rôznym prostrediam, od mestských bytov po vidiecke farmy, z nich robí ideálnych spoločníkov pre rôzne typy ľudí. Okrem toho sú známe svojou čistotnosťou a schopnosťou používať mačaciu toaletu bez potreby špeciálneho výcviku. Mačky majú tiež významný vplyv na . Ako predátori pomáhajú regulovať populácie malých hlodavcov a vtákov. Avšak v niektorých oblastiach, najmä na ostrovoch, kde pôvodné druhy nemajú prirodzených predátorov, môžu mačky predstavovať hrozbu pre biodiverzitu. Preto je dôležité kontrolovať populáciu túlavých mačiek a zabezpečiť, aby domáce mačky neohrozovali miestnu faunu. V súčasnosti prebieha množstvo výskumov zameraných na behaviorálne a genetické aspekty mačiek. Tieto štúdie nám pomáhajú lepšie porozumieť ich správaniu, zdravotným potrebám a vzťahu s ľuďmi. Napríklad výskum komunikácie medzi mačkami a ľuďmi odhaľuje, ako mačky dokážu prispôsobiť svoje vokalizácie na získanie pozornosti alebo potravy (UnitedLife).

Cats are amazing and independent creatures that are companions to humans all around the world. Their graceful elegance and curious gaze appeal to almost everyone. Of course, their wild form still exists in nature. They were domesticated as one of the first animals, a process dating back to ancient times. As indicated earlier, they have a high degree of autonomy in deciding their own activities. There is an endless variety of breeds with diverse characteristics, from elegant Persian cats to playful Bengals. They are natural hunters, and they have a tendency to sleep for long periods, up to 15 hours a day, to conserve energy. They communicate with humans through sounds like meowing, purring, and hissing. They have expressive eyes, and their mood can be deduced from them. Narrowed pupils indicate joy and a playful mood, while dilated ones are a sign of fear and excitement. By licking their fur, they clean themselves and remove unpleasant odors.

Their paws are extremely flexible, allowing them to move silently. Their teeth are adapted to a hunting lifestyle, with sharp cutting teeth for tearing meat and pointed canines for catching prey. Their eyes have large pupils that can quickly adapt to light intensity. Movements of their ears can reveal their mood or indicate the object of their interest. In the back of their ears, there is an exceptional organ – the vestibular apparatus – which helps them maintain balance and perform very precise movements. Their hearing is excellent, capable of capturing high-frequency sounds. Their sense of smell is also very sensitive, capable of recognizing the pheromones of other cats. In the presence of their owners or other cats, they deepen their voice – purring – expressing joy or affection. The body temperature of cats is 38-39 °C, allowing them to be efficient hunters and maintain warmth in colder environments.

Cats were domesticated approximately 9,500 years ago in the Middle East, where they formed a bond with humans thanks to their ability to control rodent populations in stored grain supplies (Wikipedia). This relationship gradually deepened, and cats became an integral part of many cultures. In ancient Egypt, cats were venerated and considered sacred animals. The goddess Bastet, depicted with a cat’s head, symbolized protection, fertility, and home. Killing a cat in Egypt was regarded as a severe crime. In medieval Europe, however, cats faced persecution due to superstitions associated with witchcraft, leading to their mass eradication in some regions. Today, cats are among the most popular pets in the world. Their ability to adapt to various environments, from urban apartments to rural farms, makes them ideal companions for different types of people. Additionally, they are known for their cleanliness and ability to use a litter box without special training. Cats also have a significant impact on ecosystems. As predators, they help regulate populations of small rodents and birds. However, in some areas, particularly on islands where native species lack natural predators, cats can pose a threat to biodiversity. Therefore, it is crucial to control the population of stray cats and ensure that domestic cats do not endanger local wildlife. Currently, numerous studies focus on the behavioral and genetic aspects of cats. These studies help us better understand their behavior, health needs, and relationship with humans. For instance, research on communication between cats and humans reveals how cats can adjust their vocalizations to gain attention or food (UnitedLife).

TOP

Všetky

,

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Záhorie, Kostoly, Umenie, Stavby, Fotografie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

skala
Hits: 516

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy. Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu Moravy, v blízkosti –českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom , typickým pre malé sakrálne v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové analýzy dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951. Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy – strážnej z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom Európsky strom roka (apsida.sk).

The Church of Saint Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of pre-Romanesque sacred architecture, possibly originating from the era of Great Moravia. It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). The church stands on a slight elevation in the middle of fields near the Morava River in Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian hillfort of Mikulčice-Valy. The structure is a single-nave church with a rectangular apse, typical of small sacred buildings in Central and Western Europe from the 8th to the 11th centuries. The original side walls are preserved almost to the cornice level. In the 13th century, Gothic modifications were made, including the bricking up of original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). During this renovation, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15th century, the church was fortified and surrounded by a moat. These modifications likely corresponded to wartime conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia when it served as a defensive outpost near the border (apsida.sk).

In the 17th century, during the Baroque period, windows were modified, and further minor construction works likely took place. The first archaeological research of the church and its surroundings began in 1964, and in 2004, three graves with jewelry typical of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that it could have been built as early as the 9th century. However, dendrochronological and radiocarbon analyses of the wood in the church masonry indicate its construction in the second half of the 10th century, specifically around 951. The Church of Saint Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, such as original window openings, wall surface treatments, and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional services and pilgrimages, commemorating the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer of the interior revealed a fragment of a female face with a halo dated to the mid-16th century. It is almost certainly Saint Margaret of Antioch (Andrej Botek). Nearby, remnants of a settlement – a guard settlement from the Great Moravian period – were discovered. The western facade of the church points directly toward the Mikulčice hillfort, whose main gate was oriented toward Kopčany. A few dozen meters south of the church lies the site of a fortified noble court, likely from the Great Moravian era. In 2021, an extensive restoration of the church was completed, including the exterior plastering. In recent years, a celebration has been held here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree near the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska, představující vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem z období Velké Moravy. Nachází se poblíž Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, blízko slovensko-české hranice (lexikon.sk). Kostel stojí na mírném terénním vyvýšení uprostřed polí poblíž řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodní kostel s pravoúhlým závěrem lodi, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř po korunovou římsu. Ve 13. století došlo k gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). Během této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. V druhé polovině 15. století byl kostel opevněn a obklopen příkopem. Tyto úpravy pravděpodobně souvisely s válečnými střety mezi Uherskem a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším drobným stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964 a v roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ve zdivu kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951. Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, jako jsou původní okenní otvory, povrchová úprava zdí a valená klenba v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, připomínajícím bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný do poloviny 16. století. Téměř jistě jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny zbytky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy. Západní průčelí kostelíka směřuje přímo na mikulčické hradiště, jehož hlavní brána byla orientována směrem na Kopčany. Pár desítek metrů jižně od kostela se nachází areál opevněného pravděpodobně velmožského dvorce datovaného do období Velké Moravy. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost k svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíka se v roce 2019 stala finalistou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Česko, Stavby, Fotografie, České obce, Južné Čechy

Holašovice

skala
Hits: 295

Holašovice sa nachádzajú približne 16 kilometrov západne od Českých Budějovíc. Sú súčasťou Jankov a je známa svojou zachovanou architektúrou v štýle tzv. „sedliaceho baroka“ (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Holašoviciach pochádza z roku 1263. V roku 1292 daroval kráľ Václav II. dedinu cisterciánskemu kláštoru vo Vyššom Brode, v ktorého vlastníctve zostala až do roku 1848. Medzi rokmi 1520 a 1525 zasiahla obec morová epidémia, ktorá zanechala nažive len dvoch obyvateľov. Na pamiatku tejto udalosti bol na severnom okraji postavený morový stĺp. Kláštor následne osídlil obec novými osadníkmi z Bavorska a Rakúska. Po druhej svetovej vojne došlo k odsunu nemeckých obyvateľov, od roku 1990 prešla obec rozsiahlymi rekonštrukciami a bola opäť osídlená. Holašovice sú považované za vzor juhočeského vidieckeho sídla oblasti Hlubocká Blata. Dedina pozostáva z 23 murovaných hospodárskych dvorov obsahujúcich celkovo 120 budov, vrátane rybníka, kováčskej dielne a . Sú postavené v štýle juhočeského ľudového baroka, usporiadané do tvaru „U“ s dvorom uprostred a s priečeliami orientovanými smerom k centrálnej širokej návsi. pochádzajú z 18. až 20. storočia, pričom väčšina bola postavená v druhej polovici 19. storočia. Kaplnka svätého Jána Nepomuckého bola postavená v roku 1755 (Wikipedia). Vďaka svojej jedinečnej architektúre a zachovanému stredovekému urbanistickému usporiadaniu boli Holašovice v roku 1995 vyhlásené za dedinskú pamiatkovú rezerváciu a v roku 1998 zapísané do zoznamu svetového dedičstva UNESCO. Dnes obec žije bežným životom, pričom väčšina budov je v súkromnom vlastníctve a slúži na trvalé bývanie (Wikipedia). V obci sa tiež konajú rôzne ľudové a , ktoré pripomínajú tradičný vidiecky život. Zaujímavosťou je aj neďaleký megalitický kruh, prezývaný „juhočeské Stonehenge“ (kudyznudy.cz).

Holašovice is located approximately 16 kilometers west of České Budějovice. It is part of the municipality of Jankov and is known for its well-preserved architecture in the so-called „Rural Baroque“ style (Wikipedia). The first written mention of Holašovice dates back to 1263. In 1292, King Wenceslaus II donated the village to the Cistercian monastery in Vyšší Brod, where it remained until 1848. Between 1520 and 1525, the village was struck by a plague epidemic that left only two inhabitants alive. To commemorate this event, a plague column was erected on the northern edge of the village. The monastery subsequently resettled the village with new settlers from Bavaria and Austria. After World War II, the German inhabitants were expelled, and since 1990, the village has undergone extensive renovations and has been resettled again. Holašovice is considered a model South Bohemian rural settlement of the Hlubocká Blata area. The village consists of 23 brick farmsteads with a total of 120 buildings, including a pond, a blacksmith’s workshop, and a chapel. These buildings are constructed in the South Bohemian folk baroque style, arranged in a „U“ shape around a courtyard, with facades facing the wide central village green. The buildings date from the 18th to the 20th centuries, with most built in the second half of the 19th century. The Chapel of St. John of Nepomuk was built in 1755 (Wikipedia). Thanks to its unique architecture and preserved medieval urban layout, Holašovice was declared a village conservation area in 1995 and added to the UNESCO World Heritage List in 1998. Today, the village is inhabited and most buildings are privately owned and used for permanent residence (Wikipedia). The village also hosts various folk festivals and events celebrating traditional rural life. A nearby megalithic circle, nicknamed the „South Bohemian Stonehenge,“ is also of interest (kudyznudy.cz).

Holašovice liegt etwa 16 Kilometer westlich von České Budějovice. Es ist Teil der Gemeinde Jankov und bekannt für seine gut erhaltene Architektur im sogenannten „Bäuerlichen Barock“ (Wikipedia). Die erste schriftliche Erwähnung von Holašovice stammt aus dem Jahr 1263. Im Jahr 1292 schenkte König Wenzel II. das Dorf dem Zisterzienserkloster in Vyšší Brod, in dessen Besitz es bis 1848 blieb. Zwischen 1520 und 1525 wurde das Dorf von einer Pestepidemie heimgesucht, die nur zwei Einwohner am Leben ließ. Zur Erinnerung an dieses Ereignis wurde am nördlichen Dorfrand eine Pestsäule errichtet. Das Kloster besiedelte das Dorf anschließend mit neuen Siedlern aus Bayern und Österreich. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurden die deutschen Einwohner vertrieben, und seit 1990 wurde das Dorf umfangreich renoviert und neu besiedelt. Holašovice gilt als ein Modell eines südböhmischen ländlichen Dorfes in der Region Hlubocká Blata. Das Dorf besteht aus 23 gemauerten Gehöften mit insgesamt 120 Gebäuden, darunter ein Teich, eine Schmiede und eine Kapelle. Die Gebäude sind im südböhmischen Volksbarockstil gebaut, in einer „U“-Form um einen Hof angeordnet und mit den Fassaden zum zentralen, breiten Dorfplatz ausgerichtet. Die Gebäude stammen aus dem 18. bis 20. Jahrhundert, wobei die meisten in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts errichtet wurden. Die Kapelle des Heiligen Johannes von Nepomuk wurde 1755 erbaut (Wikipedia). Dank seiner einzigartigen Architektur und der erhaltenen mittelalterlichen städtebaulichen Struktur wurde Holašovice 1995 zum Dorfdenkmalreservat erklärt und 1998 in die Liste des UNESCO-Weltkulturerbes aufgenommen. Heute wird das Dorf bewohnt, und die meisten Gebäude befinden sich in Privatbesitz und dienen als Dauerwohnsitz (Wikipedia). Das Dorf veranstaltet auch verschiedene Volksfeste und Veranstaltungen, die das traditionelle Landleben feiern. Ein nahegelegener megalithischer Kreis, der als „Südböhmisches Stonehenge“ bezeichnet wird, ist ebenfalls eine Attraktion (kudyznudy.cz).

Holašovice se nacházejí přibližně 16 kilometrů západně od Českých Budějovic. Jsou součástí obce Jankov a jsou známé svou zachovalou architekturou ve stylu tzv. „selské baroko“ (Wikipedia). První písemná zmínka o Holašovicích pochází z roku 1263. V roce 1292 daroval král Václav II. vesnici cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě, v jehož vlastnictví zůstala až do roku 1848. Mezi lety 1520 a 1525 zasáhla obec morová epidemie, která nechala naživu jen dva obyvatele. Na památku této události byl na severním okraji vesnice postaven morový sloup. Klášter následně osídlil vesnici novými osadníky z Bavorska a Rakouska. Po druhé světové válce došlo k odsunu německých obyvatel, od roku 1990 prošla obec rozsáhlými rekonstrukcemi a byla znovu osídlena. Holašovice jsou považovány za vzor jihočeského venkovského sídla oblasti Hlubocká Blata. Vesnice se skládá z 23 zděných hospodářských dvorů obsahujících celkem 120 budov, včetně rybníka, kovárny a kaple. Jsou postaveny ve stylu jihočeského lidového baroka, uspořádány do tvaru „U“ s dvorem uprostřed a s průčelími orientovanými směrem k centrální široké návsi. Budovy pocházejí z 18. až 20. století, přičemž většina byla postavena v druhé polovině 19. století. Kaple svatého Jana Nepomuckého byla postavena v roce 1755 (Wikipedia). Díky své jedinečné architektuře a zachovanému středověkému urbanistickému uspořádání byly Holašovice v roce 1995 vyhlášeny vesnickou památkovou rezervací a v roce 1998 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Dnes vesnice žije běžným životem, přičemž většina budov je v soukromém vlastnictví a slouží k trvalému bydlení (Wikipedia). Ve vesnici se také konají různé lidové slavnosti a akce, které připomínají tradiční venkovský život. Zajímavostí je i nedaleký megalitický kruh, přezdívaný „jihočeské Stonehenge“ (kudyznudy.cz).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 340

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako „Brána Moravského krasu“ vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz). 

Medzi významné v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the „Gateway to the Moravian Karst“ due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the „Station of the European Iron Route.“ The project „Iron Route through the Moravian Karst“ is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako „Brána Moravského krasu“ díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).