Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Obce, Slovenské, Orava, Oravské, Polia, Fotografie

Hruštín – hornooravská obec, v ktorej sa v minulosti pestoval ľan

skala
Hits: 4792

Hruštín má rozlohu 36.5 km2. Jeho miestnou časťou je Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Žije tu viac ako 3 200 obyvateľov. Vyznačuje sa špecifickou architektúrou, ktorá sa rozšírila aj do iných miest Oravy Hruštínsky typ domu je charakteristický dvakrát lomenými štítmi. Hruštín sa odlišuje nárečím, kde sa na konci slov pripája prípona uo (Oskár Mažgút). Hruštín leží v nadmorskej výške 697 metrov nad morom (orava.sk). Najstaršou častou je Črchľa. Jednotlivé chotárne časti sú pomenované podľa prvých osadníkov, sú to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova a Žilová. Ďalšie časti majú tieto názvy: Oráčiny: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice. Lesná plocha: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň, a pasienky: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín patrí do oblasti Hornej Oravy, na ktorú sa začali usádzať pastieri dobytka po roku 1550. Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1588. Obyvatelia pestovali , zemiaky a chovali dobytok. Zhotovovali sa odevy s plátna, vlny, vyrábali obuv (hrustin.ocu.sk). Historické názvy obce: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). Názov obce pochádza z rodinného mena Hruška, pričom chotár sa podľa staroslovanskej privlastňovacej koncovky nazýval „Hruščin chotár„, neskôr skrátene „Hruščin“, až sa ustálil vo forme Hruštín. Podľa miestnej názov pochádza od hrušky, ktorá rástla v dnešnej farskej záhrade, pri ktorej sa zdržiavali pastieri. Priestor, v ktorom sa nachádza dnešná obec Hruštín, bol až do polovice 16. storočia silne zalesnený. Zakladanie bolo náročné. Osadníci museli vyklčovať les, pripraviť políčka a splniť poddanské povinnosti voči zemepánovi Oravského hradu (hrustin.sk). 

Rozsiahla kolonizácia Oravského Zamaguria začala po roku 1550, keď na Hornú Oravu prichádzali pastieri s dobytkom a postupne sa tu usádzali. Osadníci sa usídlili okolo prúdu Bielej Oravy a Hruštínky, pričom oravské hradné panstvo sa snažilo nových osadníkov pripútať k pôde jej pričleňovaním. Prvými osadníkmi boli šoltýsi Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut a Roman. Usídlili sa nad ľavým brehom v jednom rade v smere západ-východ, pričom mali čelá orientované na juhovýchod. Hruštínske domy boli výlučne drevené, pričom aj v roku 1920 bolo v obci len 5-6 murovaných domov. Domy boli stavané v jednotnom štýle. Predná izba s dvoma-troma oknami, kuchyňa s otvoreným ohniskom, komora, podpivničenie u zámožnejších gazdov, stodola, maštaľ a humno tvoriace hospodársky dvor. Hruštínske drevenice boli v 60. rokoch 20. storočia považované za jedny z najzachovalejších a najkrajších na Orave. Kroj tvorilo „žrebné“ plátno na vrecia a plachty, „pačesné“ plátno na spodné prádlo a kabáty, súkenné nohavice, vesty a „halieny“ lemované zelenou stužkou, ovčie kožuchy a lipnické kabáty, kožené krpce upevnené „nákoncím“, dievčenské „vygany“ s ozdobnými „šmihlíkmi“ a „partičkami“. Jedálniček tvoril chlieb z ovsa, jačmeňa alebo jačmeňa s pšenicou, kaše z jačmenných krúpov (lohaza, geršňa), halušky, čír a kulaša ako základné múčne jedlá, kapustnica a bryndza, občas mäso, väčšinou len pri sviatkoch. Strava sa varila prevažne na otvorenom ohnisku a jedlo sa delilo medzi celú rodinu z jednej misky drevenými lyžicami (hrustin.sk).

Na začiatku 20. storočia v Hruštíne v 297 domoch žilo 1 467 obyvateľov (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne sa pestovalo veľa ľanu na tkanie plátna. Olejáreň tu postavil v roku 1951 Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Na brehu potoka Hruštínky boli postavená píla, mlyn, dubiareň a valcha. V Hruštíne bola veľmi rozšírená výroba šindľa, ktorý bol vyrábaný ručne z jedľového alebo smrekového dreva (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne pôsobí viacero ľudových rezbárov. Jedným z nich je Štefan Hruboš, ktorý tvorí drevené súpravy črpákov, pohá­re, súdky, vázičky a miniatúrne maselnice. Výrobcom fujár je Ján Slivčák. Jeho fujary sú zdobené vruborezom. Ján Šeliga vyrezáva plastiky (hrustin.ocu.sk).

Hruštín sa nachádza na severných svahoch Oravskej Magury. Jedným z obľúbených turistických cieľov je Vasiľovská hoľa, ktorá sa týči do výšky 1150 metrov nad morom a poskytuje nádherné na okolitú krajinu. Pre milovníkov zimných športov je v blízkosti obce lyžiarske stredisko SKI Zábava Hruštín, ktoré ponúka približne 5 km zjazdových tratí rôznej náročnosti. Okrem zjazdového lyžovania sú v okolí upravované trate pre bežkárov a možnosti pre freeride (slovakia.travel). Obec si zachováva bohaté kultúrne tradície, miestne folklórne a hudobné pravidelne vystupujú na rôznych podujatiach. Kultúrny dom v Hruštíne slúži ako centrum spoločenského diania, kde sa konajú rôzne , a stretnutia obyvateľov (hrustin.sk).

Hruštín has an area of 36.5 km². Its local part is Vaňovka (hrustin.ocu.sk). More than 3,200 inhabitants live here. The village is known for its distinctive architecture, which has spread to other parts of . The Hruštín-style house is characterized by double-bent gables. Hruštín is distinguished by its dialect, where words often end with the suffix uo (Oskár Mažgút). The village is situated at an altitude of 697 meters above sea level (orava.sk). The oldest part of the village is Črchľa. Various local land areas are named after the first settlers, these are rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova, and Žilová. Other parts have the following names:

  • Arable lands: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
  • Forested areas: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
  • Meadows and pastures: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín belongs to the Upper Orava region, where cattle herders began to settle after 1550. The first written mention of the village dates back to 1588. The inhabitants cultivated grain, and potatoes, and raised livestock. Clothes were made from linen and wool, and footwear was also produced (hrustin.ocu.sk).

Historical names of the village: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). The name of the village comes from the family name Hruška, and the local land was originally called Hruščin chotár according to the Old Slavic possessive suffix, which was later shortened to Hruščin and finally standardized as Hruštín. According to local tradition, the name originated from a pear tree (hruška in Slovak) that grew in today’s parish garden, where shepherds used to gather. The area where Hruštín is now located was heavily forested until the mid-16th century. Establishing the settlement was challenging; settlers had to clear the forest, prepare fields, and fulfill feudal obligations to the Orava Castle estate (hrustin.sk).

The extensive colonization of Orava’s region began after 1550 when cattle herders arrived in Upper Orava and gradually settled there. The settlers established themselves along the flow of the White Orava and Hruštínka rivers, with the Orava estate striving to bind them to the land through land allocations. The first settlers were the šoltýs (local administrators) Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut, and Roman. They settled on the left bank of the river in a row of houses oriented west-east, with their facades facing southeast. Hruštín houses were exclusively wooden, and even in 1920, there were only 5-6 brick houses in the village. The houses followed a uniform style: a front room with two or three windows, a kitchen with an open hearth, a pantry, a basement for wealthier farmers, a barn, a stable, and a granary forming an agricultural yard. Hruštín’s wooden houses were considered some of the best-preserved and most beautiful in Orava during the 1960s.

The local folk costume included žrebné linen for sacks and sheets, pačesné linen for undergarments and coats, woolen trousers, vests, and halieny (traditional jackets) trimmed with green ribbon, sheepskin coats, and lipnické coats, as well as leather moccasins fastened with nákoncím, girls‘ vygany dresses with decorative šmihlíky and partičky. The diet consisted mainly of oat, barley, or wheat-barley bread, porridge from barley groats (lohaza, geršňa), dumplings, číra and kulaša as staple flour-based dishes, cabbage soup, and bryndza cheese. Meat was rarely consumed, mainly during holidays. Food was mostly cooked on an open hearth, and meals were shared from a single wooden bowl using wooden spoons (hrustin.sk).

At the beginning of the 20th century, Hruštín had 1,467 inhabitants living in 297 houses (hrustin.ocu.sk). The village was known for flax cultivation for linen production. An oil mill was built in 1951 by Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). A sawmill, mill, tannery, and fulling mill were built along the Hruštínka stream. The production of wooden shingles, handmade from fir or spruce wood, was widespread in Hruštín (hrustin.ocu.sk).

Several folk woodcarvers operate in Hruštín. One of them is Štefan Hruboš, who makes wooden sets of črpáky (traditional wooden cups), goblets, barrels, vases, and miniature butter churns. Ján Slivčák is a maker of fujara shepherd’s flutes, decorated with carved patterns. Ján Šeliga carves sculptures (hrustin.ocu.sk).

Hruštín is located on the northern slopes of Oravská Magura. One of the popular hiking destinations is Vasiľovská hoľa, which rises to an altitude of 1,150 meters and offers stunning views of the surrounding landscape. For winter sports enthusiasts, the nearby Ski Zábava Hruštín ski resort offers around 5 km of downhill slopes of varying difficulty. In addition to downhill skiing, cross-country skiing trails and freeride opportunities are available in the area (slovakia.travel). The village maintains rich cultural traditions, with local folklore and music groups regularly performing at various events. The cultural center in Hruštín serves as a hub for social activities, hosting events, exhibitions, and community gatherings (hrustin.sk).

Hruštín ma powierzchnię 36,5 km². Jego lokalną częścią jest Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Mieszka tu ponad 3 200 mieszkańców. Wieś charakteryzuje się specyficzną architekturą, która rozprzestrzeniła się również na inne miejscowości Orawy. Domy w stylu hruštińskim wyróżniają się dwukrotnie łamanymi szczytami. Hruštín odznacza się również dialektem, w którym na końcu słów dodawana jest końcówka uo (Oskár Mažgút). Wieś leży na wysokości 697 metrów nad poziomem morza (orava.sk). Najstarszą częścią miejscowości jest Črchľa. Poszczególne części gruntów zostały nazwane na cześć pierwszych osadników, są to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova i Žilová.

Inne części noszą następujące nazwy:

  • Grunty orne: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
  • Tereny leśne: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
  • Łąki i pastwiska: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín należy do regionu Górnej Orawy, gdzie po 1550 roku zaczęli osiedlać się pasterze bydła. Pierwsza pisemna wzmianka o miejscowości pochodzi z 1588 roku. Mieszkańcy uprawiali zboże, ziemniaki i hodowali bydło. Wytwarzali odzież z lnu i wełny oraz produkowali obuwie (hrustin.ocu.sk).

Historyczne nazwy miejscowości: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk).

Nazwa miejscowości pochodzi od nazwiska rodzinnego Hruška, a jej teren nazywano pierwotnie Hruščin chotár, co później skrócono do Hruščin, aż ostatecznie ustaliła się forma Hruštín. Według miejscowej tradycji nazwa pochodzi od gruszy (hruška po słowacku), która rosła w obecnym ogrodzie parafialnym, gdzie często przebywali pasterze. Obszar, na którym dziś znajduje się Hruštín, aż do połowy XVI wieku był gęsto zalesiony. Zakładanie osady było trudnym procesem – osadnicy musieli karczować las, przygotowywać pola uprawne oraz spełniać obowiązki feudalne wobec właściciela zamku orawskiego (hrustin.sk).

Rozległa kolonizacja Orawskiego Zamagurza rozpoczęła się po 1550 roku, kiedy to na Górną Orawę przybywali pasterze ze stadami bydła i stopniowo osiedlali się w tym rejonie. Osadnicy osiedlili się wzdłuż Białej Orawy i Hruštínki, a właściciele zamku orawskiego starali się przywiązać ich do ziemi poprzez nadawanie gruntów. Pierwszymi osadnikami byli sołtysi: Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut i Roman. Osiedlili się po lewej stronie rzeki w jednym rzędzie domów w kierunku zachód-wschód, z fasadami skierowanymi na południowy wschód. Domy w Hruštínie były wyłącznie drewniane, a nawet w 1920 roku w miejscowości znajdowało się jedynie 5-6 domów murowanych. Budynki miały jednolity styl: przedni pokój z dwoma-trzema oknami, kuchnię z otwartym paleniskiem, spiżarnię, piwnicę u bogatszych gospodarzy, stodołę, stajnię oraz spichlerz tworzący gospodarstwo. Drewniane domy w Hruštínie były w latach 60. XX wieku uznawane za jedne z najlepiej zachowanych i najpiękniejszych na Orawie.

Strój ludowy składał się z lnu žrebné na worki i prześcieradła, lnu pačesné na bieliznę i płaszcze, wełnianych spodni, kamizelek oraz halieny (płaszcza) obszytego zieloną tasiemką, owczych kożuchów, płaszczy lipnickich, skórzanych kierpców wiązanych nákoncím, dziewczęcych vygany ozdobionych šmihlíkmi i partičkami. Dieta mieszkańców opierała się na chlebie z owsa, jęczmienia lub jęczmienia zmieszanego z pszenicą, kaszach jęczmiennych (lohaza, geršňa), haluškach, číra i kulaša jako podstawowych daniach mącznych, kapuśniaku i bryndzy. Mięso spożywano rzadko, głównie podczas świąt. Jedzenie gotowano głównie na otwartym palenisku, a posiłki były spożywane przez całą rodzinę z jednej drewnianej miski przy pomocy drewnianych łyżek (hrustin.sk).

Na początku XX wieku w Hruštínie mieszkało 1 467 mieszkańców w 297 domach (hrustin.ocu.sk). We wsi uprawiano len na potrzeby tkactwa. Olejarnię wybudował w 1951 roku Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Nad brzegiem potoku Hruštínka znajdował się tartak, młyn, garbarnia oraz folusz. W Hruštínie powszechna była produkcja gontów, które były ręcznie wykonywane z drewna jodłowego lub świerkowego (hrustin.ocu.sk). W Hruštínie działa wielu ludowych rzeźbiarzy. Jednym z nich jest Štefan Hruboš, który tworzy drewniane zestawy črpáków (tradycyjnych kubków), kielichy, beczułki, wazoniki i miniaturowe maselniczki. Producentem fujar jest Ján Slivčák, który zdobi je rzeźbieniem w drewnie. Ján Šeliga wykonuje rzeźby (hrustin.ocu.sk).

Hruštín znajduje się na północnych stokach Orawskiej Magury. Jednym z popularnych celów turystycznych jest Vasiľovská hoľa, która wznosi się na wysokość 1 150 metrów nad poziomem morza i oferuje wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Dla miłośników sportów zimowych w pobliżu miejscowości znajduje się ośrodek narciarski SKI Zábava Hruštín, który oferuje około 5 km tras zjazdowych o różnym stopniu trudności. Oprócz narciarstwa zjazdowego w okolicy znajdują się przygotowane trasy biegowe oraz możliwości freeride’u (slovakia.travel). Miejscowość pielęgnuje bogate tradycje kulturowe – lokalne zespoły folklorystyczne i muzyczne regularnie występują na różnych wydarzeniach. Dom Kultury w Hruštínie służy jako centrum życia społecznego, organizując wydarzenia, wystawy i spotkania mieszkańców (hrustin.sk).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Východné Čechy

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 6062

(nemecky Königgrätz) Kleží na sútoku Labe a Orlice. Žije tu asi 100 000 obyvateľov. V roku 995 sa stalo sídlom kniežaťa za vlády Přemyslovcov. Spolu s neďalekými Pardubicami tvorí metropolitnú oblasť s približne 340 000 obyvateľmi (wikipedia.cz). Prvá písomná zmienka o Hradci Králové pochádza z roku 1225. V stredoveku bolo mesto známe ako „kráľovské veno“, pretože slúžilo ako majetok českých kráľovien. Počas husitských vojen zohralo mesto významnú úlohu a v 18. storočí sa stalo dôležitou pevnosťou (en.wikipedia.org). V 2. polovici 13. storočia mesto kolonizovali (Wirth, Tichý). V 13. storočí sa stal slobodným kráľovským mestom. V roku 1567 tu bolo 780 . V roku 1864 tu vznikla svetoznáma továreň na piana Antonín Petrof. V 80-tych rokoch 19. storočia bolo postavené Klicperove  (wikipedia.cz).

Hradec Králové sa nachádza na severovýchode Česka, približne 100 kilometrov východne od Prahy. Je významným mestským centrom. Veľmi výraznou črtou je . Mesto je domovom viacerých gotických a barokových stavieb, napr. Katedrála svätého Ducha a aj historickej radnice (wikipedia.cz). 

Hradec Králové je známe svojou kombináciou gotickej, renesančnej, barokovej a modernej architektúry. Medzi najvýznamnejšie patrí Biela veža (Bílá věž), ktorá je najvyššou dominantou mesta. Z jej galérií je jedinečný výhľad na mesto a priľahlé vrchy Krkonôš a Orlických hôr. Veža ukrýva tretí najväčší a najťažší zvon v Českej republike – zvon Augustín (en.wikipedia.org). Námestie Velké náměstí pôsobí ako srdce mesta. Hradec Králové je aj kultúrnym centrom, koná sa tu Letná filmová škola a Medzinárodný festival bábkového divadla (wikipedia.cz), festival Rock for People. Nachádzajú sa tu krásne a , napr. park Zahrada na Valech, park Letní lázně (wikipedia.cz). Hradec Králové je tiež významným vzdelávacím centrom s niekoľkými univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lekárska fakulta Univerzity Karlovej medzi najprestížnejšie vzdelávacie inštitúcie v krajine (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (German: Königgrätz) lies at the confluence of the Elbe and Orlice rivers. The city has approximately 100,000 inhabitants. In 995, it became the seat of a prince during the rule of the Přemyslid dynasty. Together with nearby Pardubice, it forms a metropolitan area with approximately 340,000 residents (wikipedia.cz).

The first written mention of Hradec Králové dates back to 1225. In the Middle Ages, the city was known as the „royal dowry“ because it served as the property of Czech queens. During the Hussite Wars, the city played a significant role, and in the 18th century, it became an important fortress (en.wikipedia.org). In the second half of the 13th century, the city was colonized by Germans (Wirth, Tichý). During the 13th century, it became a free royal city. In 1567, there were 780 houses in the city. In 1864, the world-famous Antonín Petrof piano factory was established here. In the 1880s, the Klicpera Theatre was built (wikipedia.cz).

Hradec Králové is located in the northeastern part of the Czech Republic, approximately 100 kilometers east of Prague. It is an important urban center. One of its most distinctive features is its architecture. The city is home to several Gothic and Baroque buildings, such as the Cathedral of the Holy Spirit and the historic town hall (wikipedia.cz).

Hradec Králové is known for its combination of Gothic, Renaissance, Baroque, and modern architecture. One of the most significant landmarks is the White Tower (Bílá věž), the tallest structure in the city. From its gallery, visitors can enjoy a unique view of the city and the surrounding mountains of the Krkonoše and Orlické ranges. The tower houses the third-largest and heaviest bell in the Czech Republic – the Augustin bell (en.wikipedia.org). Velké náměstí (Great Square) serves as the heart of the city.

Hradec Králové is also a cultural hub, hosting events such as the Summer Film School, the International Puppet Theatre Festival (wikipedia.cz), and the Rock for People festival. The city is adorned with beautiful parks and gardens, such as the Zahrada na Valech park and Letní lázně park (wikipedia.cz).

Hradec Králové is also a significant educational center, with several universities and higher education institutions. The University of Hradec Králové and the Faculty of Medicine of Charles University are among the most prestigious educational institutions in the country (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (deutsch: Königgrätz) liegt am Zusammenfluss der Flüsse Elbe und Orlice. Die Stadt hat etwa 100.000 Einwohner. Im Jahr 995 wurde sie während der Herrschaft der Přemysliden zur Fürstenresidenz. Zusammen mit dem nahegelegenen Pardubice bildet sie eine Metropolregion mit etwa 340.000 Einwohnern (wikipedia.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Hradec Králové stammt aus dem Jahr 1225. Im Mittelalter war die Stadt als „königliches Heiratsgut“ bekannt, da sie im Besitz der böhmischen Königinnen war. Während der Hussitenkriege spielte die Stadt eine bedeutende Rolle, und im 18. Jahrhundert wurde sie zu einer wichtigen Festung (en.wikipedia.org). In der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts wurde die Stadt von Deutschen kolonisiert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahrhundert wurde sie zur freien königlichen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häuser. 1864 wurde in der Stadt die weltberühmte Klavierfabrik Antonín Petrof gegründet. In den 1880er Jahren wurde das Klicpera-Theater erbaut (wikipedia.cz).

Hradec Králové liegt im Nordosten Tschechiens, etwa 100 Kilometer östlich von Prag. Die Stadt ist ein wichtiges urbanes Zentrum. Besonders auffällig ist die Architektur. Sie beherbergt zahlreiche gotische und barocke Bauwerke, darunter die Kathedrale des Heiligen Geistes und das historische Rathaus (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist bekannt für seine Kombination aus gotischer, Renaissance-, barocker und moderner Architektur. Zu den wichtigsten Sehenswürdigkeiten gehört der Weiße Turm (Bílá věž), das höchste Wahrzeichen der Stadt. Von seiner Galerie aus hat man einen einzigartigen Blick auf die Stadt und die umliegenden Gebirgszüge des Riesengebirges und des Adlergebirges. Der Turm beherbergt die drittgrößte und schwerste Glocke Tschechiens – die Augustin-Glocke (en.wikipedia.org). Der Velké náměstí (Große Platz) bildet das Herz der Stadt.

Hradec Králové ist auch ein kulturelles Zentrum, in dem Veranstaltungen wie die Sommerfilmschule, das Internationale Puppentheaterfestival (wikipedia.cz) und das Festival Rock for People stattfinden. Die Stadt ist zudem von wunderschönen Parks und Gärten umgeben, darunter der Zahrada na Valech-Park und der Letní lázně-Park (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist auch ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen. Die Universität Hradec Králové und die Medizinische Fakultät der Karls-Universität gehören zu den renommiertesten Bildungseinrichtungen des Landes (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (niemiecki: Königgrätz) leży u zbiegu rzek Łaba i Orlica. Miasto liczy około 100 000 mieszkańców. W 995 roku stało się siedzibą księcia za panowania dynastii Przemyślidów. Wraz z pobliskimi Pardubicami tworzy obszar metropolitalny zamieszkiwany przez około 340 000 osób (wikipedia.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o Hradcu Králové pochodzi z 1225 roku. W średniowieczu miasto było znane jako „królewski posag”, ponieważ należało do czeskich królowych. W czasie wojen husyckich odegrało znaczącą rolę, a w XVIII wieku stało się ważną twierdzą (en.wikipedia.org). W drugiej połowie XIII wieku miasto zostało skolonizowane przez Niemców (Wirth, Tichý). W XIII wieku uzyskało status wolnego miasta królewskiego. W 1567 roku znajdowało się tutaj 780 domów. W 1864 roku powstała tu światowej sławy fabryka fortepianów Antonína Petrofa. W latach 80. XIX wieku zbudowano Teatr Klicpery (wikipedia.cz).

Hradec Králové znajduje się w północno-wschodnich Czechach, około 100 kilometrów na wschód od Pragi. Jest ważnym ośrodkiem miejskim. Charakterystyczną cechą miasta jest jego architektura. Można tu znaleźć wiele gotyckich i barokowych budowli, takich jak Katedra Świętego Ducha czy historyczny ratusz (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest znane z połączenia gotyckiej, renesansowej, barokowej i nowoczesnej architektury. Jednym z najważniejszych zabytków jest Biała Wieża (Bílá věž), najwyższa budowla miasta. Z jej galerii roztacza się wyjątkowy widok na miasto oraz okoliczne pasma górskie – Karkonosze i Góry Orlickie. Wieża skrywa trzeci największy i najcięższy dzwon w Czechach – dzwon Augustin (en.wikipedia.org). Plac Velké náměstí (Wielki Rynek) stanowi serce miasta.

Hradec Králové to także ważne centrum kulturalne, gdzie odbywają się wydarzenia takie jak Letnia Szkoła Filmowa, Międzynarodowy Festiwal Teatrów Lalkowych (wikipedia.cz) oraz festiwal Rock for People. W mieście znajdują się piękne parki i ogrody, m.in. Zahrada na Valech oraz park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest również istotnym ośrodkiem edukacyjnym, z kilkoma uniwersytetami i szkołami wyższymi. Uniwersytet w Hradcu Králové oraz Wydział Lekarski Uniwersytetu Karola należą do najbardziej prestiżowych instytucji edukacyjnych w kraju (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (německy Königgrätz) leží na soutoku řek Labe a Orlice. Žije zde přibližně 100 000 obyvatel. V roce 995 se stal sídlem knížete za vlády Přemyslovců. Spolu s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s přibližně 340 000 obyvateli (wikipedia.cz).

První písemná zmínka o Hradci Králové pochází z roku 1225. Ve středověku bylo město známé jako „královské věno“, protože patřilo českým královnám. Během husitských válek sehrálo významnou roli a v 18. století se stalo důležitou pevností (en.wikipedia.org). Ve druhé polovině 13. století bylo město kolonizováno Němci (Wirth, Tichý). Ve 13. století se stalo svobodným královským městem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla založena světoznámá továrna na piana Antonína Petrofa. V 80. letech 19. století bylo postaveno Klicperovo divadlo (wikipedia.cz).

Hradec Králové se nachází v severovýchodní části Česka, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy. Je významným městským centrem. Velmi výraznou charakteristikou města je jeho architektura. Nachází se zde mnoho gotických a barokních staveb, například Katedrála svatého Ducha a historická radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známý svou kombinací gotické, renesanční, barokní a moderní architektury. Mezi nejvýznamnější památky patří Bílá věž, nejvyšší dominanta města. Z její galerie je jedinečný výhled na město a přilehlé vrchy Krkonoš a Orlických hor. Věž ukrývá třetí největší a nejtěžší zvon v České republice – zvon Augustin (en.wikipedia.org). Velké náměstí je srdcem města.

Hradec Králové je také kulturním centrem, kde se konají akce jako Letní filmová škola, Mezinárodní festival loutkového divadla (wikipedia.cz) a festival Rock for People. Ve městě se nachází krásné parky a zahrady, například Zahrada na Valech a park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové je také významným vzdělávacím centrem s několika univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy patří mezi nejprestižnější vzdělávací instituce v zemi (en.wikipedia.org).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Príroda, Živočíchy, Česko, Vtáky, Organizmy, Biotopy, Fotografie, Južné Čechy, Mokrade

Veľký a Malý Lomnický rybník

skala
Hits: 295

Veľký a Malý Lomnický rybník sú významné nachádzajúce sa v blízkosti mesta Lomnice nad Lužnicí v Juhočeskom kraji, v oblasti známej ako Třeboňsko. Tieto sú súčasťou rozsiahlej rybničnej sústavy, ktorá bola vytvorená v priebehu storočí a dnes predstavuje unikátny príklad harmonického súžitia človeka a prírody. Veľký Lomnický rybník sa nachádza približne 3 kilometre severovýchodne od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha je približne 70 hektárov, čo z neho robí jeden z väčších rybníkov v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v tesnej blízkosti Veľkého Lomnického rybníka a je podstatne menší. Oba rybníky sú napájané vodami Zlaté stoky, umelého kanála vybudovaného na reguláciu vodného režimu v Třeboňskej panve (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí majú bohatú históriu siahajúcu až do stredoveku. Výstavba týchto vodných diel bola úzko spojená s rozvojom rybnikárstva v južných Čechách, najmä v období 15. a 16. storočia, keď sa táto oblasť stala centrom chovu rýb, predovšetkým kaprov. Zlatá stoka, ktorá napája aj Veľký a Malý Lomnický rybník, bola vybudovaná v 16. storočí pod vedením významného rybnikára Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pre návštevníkov, ktorí sa chcú dozvedieť viac o histórii, prírode a hospodárskom význame tejto oblasti, bol vybudovaný náučný chodník Velký a Malý Lomnický. Táto náučná trasa má dĺžku približne 6,5 kilometra a obsahuje 15 zastavení s informačnými tabuľami. Trasa vedie okolo oboch rybníkov a poskytuje návštevníkom možnosť spoznať miestnu faunu, flóru, históriu rybnikárstva a význam Zlaté stoky. Súčasťou trasy sú aj odpočinkové miesta, vyhliadková veža a pozorovací kryt na vode, ktoré umožňujú nerušené sledovanie vtáctva a iných živočíchov v ich prirodzenom prostredí (lomnice-nl.cz). Rybníky sú atraktívne pre pozorovateľov vtáctva, keďže oblasť je významným hniezdiskom a migračnou zastávkou pre rôzne druhy vodného vtáctva (kudyznudy.cz).

Oblasť okolo Veľkého a Malého Lomnického rybníka je bohatá na biodiverzitu. Pobrežné zóny sú pokryté litorálnymi spoločenstvami, ktoré poskytujú útočisko pre množstvo druhov vtákov, obojživelníkov a hmyzu. V okolí rybníkov sa nachádzajú aj lužné , ktoré sú domovom pre rôzne druhy rastlín a živočíchov (nature.cz). Veľký a Malý Lomnický rybník sú súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Třeboňsko, ktorá bola vyhlásená v roku 1979 na ochranu unikátnej rybničnej krajiny, mokradí a lužných lesov. Oblasť je tiež zapísaná do zoznamu biosférických rezervácií UNESCO (lomnice-nl.cz).

Z vtákov tu možno pozorovať napr. Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Z vážok: Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, Libellula depresa (lomnice-nl.cz). Zo obojživelníkov: Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Z chrobákov: Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis,  Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Z cicavcov: Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí je obec, v ktorej žije 1780 obyvateľov. Prvá zmienka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyvňovaná riekou Lužnicou. Rieka preteká asi dva kilometra na východ od mesta. Tam sa tiež nachádza najnižší bod Třeboňskej panvy, ktorá je svojou rozlohou najväčším geomorfologickým celkom tohto druhu v Česku. Rieka v histórii meandrovala, ale regulácia toku pod rybníkom Rožmberk v 20-tych rokoch 20. storočia koryto napriamila. Tok Lužnice je spojený niekoľkými regulačnými kanálmi s Nežárkou (Nová řeka) a s rybníkmi (Zlatá stoka) (Informačná tabuľa).

The Great and Small Lomnický Ponds are significant water bodies located near the town of Lomnice nad Lužnicí in the South Bohemian Region, in an area known as Třeboňsko. These ponds are part of an extensive system of fishponds created over centuries, representing a unique example of harmonious coexistence between humans and nature. The Great Lomnický Pond is situated approximately 3 kilometers northeast of the center of Lomnice nad Lužnicí. Its area is about 70 hectares, making it one of the larger ponds in the region. The Small Lomnický Pond lies in close proximity to the Great Lomnický Pond and is significantly smaller. Both ponds are fed by the waters of Zlatá stoka, an artificial canal built to regulate the water system in the Třeboň Basin (kct-tabor.cz).

The ponds around Lomnice nad Lužnicí have a rich history dating back to the Middle Ages. The construction of these waterworks was closely connected with the development of fish farming in South Bohemia, especially in the 15th and 16th centuries, when the area became a center for fish breeding, primarily carp. Zlatá stoka, which also feeds the Great and Small Lomnický Ponds, was built in the 16th century under the guidance of the notable fish farmer Štěpánek Netolický (lomnice-nl.cz). For visitors interested in learning more about the history, nature, and economic significance of the area, an educational trail around the Great and Small Lomnický Ponds has been established. This trail is about 6.5 kilometers long and includes 15 stops with informational boards. The route goes around both ponds, offering visitors a chance to explore the local , flora, the history of fish farming, and the significance of Zlatá stoka. The trail also includes rest areas, a lookout tower, and a water observation hide for uninterrupted birdwatching and wildlife observation (lomnice-nl.cz). The ponds are attractive to birdwatchers, as the area is an important nesting site and migration stopover for various species of waterfowl (kudyznudy.cz).

The area around the Great and Small Lomnický Ponds is rich in biodiversity. The shoreline zones are covered by littoral communities, providing shelter for numerous species of birds, amphibians, and insects. The surrounding floodplain forests are home to various plant and animal species (nature.cz). The Great and Small Lomnický Ponds are part of the Třeboňsko Protected Landscape Area, declared in 1979 to protect the unique pond landscape, wetlands, and floodplain forests. The area is also listed as a UNESCO Biosphere Reserve (lomnice-nl.cz).

Birds observed here include Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, and Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Dragonflies include Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, and Libellula depressa (lomnice-nl.cz). Amphibians include Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, and Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Beetles include Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis, Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, and Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Mammals include Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, and Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí is a town with a population of 1,780. The first mention of it dates back to 1220, and it has always been influenced by the Lužnice River. The river flows about two kilometers east of the town. The lowest point of the Třeboň Basin, the largest geomorphological formation of its kind in the Czech Republic, is also located there. Historically, the river meandered, but its flow was straightened in the 1920s during the regulation of the Rožmberk Pond. The Lužnice River is connected by several regulatory canals to the Nežárka River (Nová řeka) and the ponds (Zlatá stoka) (Information board).

Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind bedeutende Wasserflächen in der Nähe der Stadt Lomnice nad Lužnicí in der Region Südböhmen, in einer Gegend, die als Třeboňsko bekannt ist. Diese Teiche sind Teil eines umfangreichen Teichsystems, das über Jahrhunderte hinweg geschaffen wurde und heute ein einzigartiges Beispiel für das harmonische Zusammenleben von Mensch und Natur darstellt. Der Große Lomnický-Teich befindet sich etwa 3 Kilometer nordöstlich des Zentrums von Lomnice nad Lužnicí. Seine Fläche beträgt etwa 70 Hektar, was ihn zu einem der größeren Teiche der Region macht. Der Kleine Lomnický-Teich liegt in unmittelbarer Nähe des Großen Lomnický-Teichs und ist deutlich kleiner. Beide Teiche werden von den Gewässern der Zlatá stoka gespeist, einem künstlichen Kanal, der zur Regulierung des Wasserhaushalts im Třeboň-Becken angelegt wurde (kct-tabor.cz).

Die Teiche rund um Lomnice nad Lužnicí haben eine reiche Geschichte, die bis ins Mittelalter zurückreicht. Der Bau dieser Wasseranlagen war eng mit der Entwicklung der Teichwirtschaft in Südböhmen verbunden, insbesondere im 15. und 16. Jahrhundert, als diese Region zum Zentrum der Fischzucht, vor allem von Karpfen, wurde. Die Zlatá stoka, die auch den Großen und Kleinen Lomnický-Teich speist, wurde im 16. Jahrhundert unter der Leitung des bekannten Teichbauers Štěpánek Netolický angelegt (lomnice-nl.cz). Für Besucher, die mehr über die Geschichte, Natur und wirtschaftliche Bedeutung dieses Gebiets erfahren möchten, wurde ein Lehrpfad rund um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich angelegt. Dieser Lehrpfad ist etwa 6,5 Kilometer lang und umfasst 15 Stationen mit Informationstafeln. Die Route führt um beide Teiche herum und bietet den Besuchern die Möglichkeit, die lokale Fauna, Flora, die Geschichte der Fischzucht und die Bedeutung der Zlatá stoka kennenzulernen. Der Lehrpfad umfasst auch Rastplätze, einen Aussichtsturm und eine Beobachtungshütte auf dem Wasser, die ungestörtes Beobachten von Vögeln und anderen Tieren in ihrer natürlichen Umgebung ermöglichen (lomnice-nl.cz). Die Teiche sind attraktiv für Vogelbeobachter, da das Gebiet ein bedeutendes Brut- und Rastgebiet für verschiedene Arten von Wasservögeln ist (kudyznudy.cz).

Der Bereich um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich ist reich an Biodiversität. Die Uferzonen sind von Ufergemeinschaften bedeckt, die vielen Vogel-, Amphibien- und Insektenarten Schutz bieten. Die umgebenden Auenwälder beherbergen verschiedene Pflanzen- und Tierarten (nature.cz). Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind Teil des Landschaftsschutzgebiets Třeboňsko, das 1979 zum Schutz der einzigartigen Teichlandschaft, Feuchtgebiete und Auenwälder ausgewiesen wurde. Das Gebiet ist auch als UNESCO-Biosphärenreservat gelistet (lomnice-nl.cz).

Velký a Malý Lomnický rybník jsou významné vodní plochy nacházející se v blízkosti města Lomnice nad Lužnicí v Jihočeském kraji, v oblasti známé jako Třeboňsko. Tyto rybníky jsou součástí rozsáhlé rybniční soustavy, která byla vytvořena v průběhu staletí a dnes představuje unikátní příklad harmonického soužití člověka a přírody. Velký Lomnický rybník se nachází přibližně 3 kilometry severovýchodně od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha činí přibližně 70 hektarů, což z něj dělá jeden z větších rybníků v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v těsné blízkosti Velkého Lomnického rybníka a je podstatně menší. Oba rybníky jsou napájeny vodami Zlaté stoky, umělého kanálu vybudovaného k regulaci vodního režimu v Třeboňské pánvi (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí mají bohatou historii sahající až do středověku. Výstavba těchto vodních děl byla úzce spjata s rozvojem rybníkářství v jižních Čechách, zejména v 15. a 16. století, kdy se tato oblast stala centrem chovu ryb, především kaprů. Zlatá stoka, která napájí i Velký a Malý Lomnický rybník, byla vybudována v 16. století pod vedením významného rybníkáře Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pro návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět více o historii, přírodě a hospodářském významu této oblasti, byl vybudován naučný chodník Velký a Malý Lomnický. Tato naučná trasa má délku přibližně 6,5 kilometru a obsahuje 15 zastavení s informačními tabulemi. Trasa vede kolem obou rybníků a poskytuje návštěvníkům možnost poznat místní faunu, flóru, historii rybníkářství a význam Zlaté stoky. Součástí trasy jsou také odpočinková místa, vyhlídková věž a pozorovací kryt na vodě, které umožňují nerušené sledování ptactva a dalších živočichů v jejich přirozeném prostředí (lomnice-nl.cz). Rybníky jsou atraktivní pro pozorovatele ptactva, neboť oblast je významným hnízdištěm a migrační zastávkou pro různé druhy vodních ptáků (kudyznudy.cz).

Okolí Velkého a Malého Lomnického rybníka je bohaté na biodiverzitu. Pobřežní zóny jsou pokryty litorálními společenstvy, která poskytují útočiště mnoha druhům ptáků, obojživelníků a hmyzu. V okolí rybníků se nacházejí také lužní lesy, které jsou domovem pro různé druhy rostlin a živočichů (nature.cz). Velký a Malý Lomnický rybník jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která byla vyhlášena v roce 1979 k ochraně unikátní rybniční krajiny, mokřadů a lužních lesů. Oblast je rovněž zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO (lomnice-nl.cz).

 

 

 

 

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Stavby, Fotografie, Nemecko, Pevnosti

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 352

Pevnosť Königstein, známa aj ako „Saská Bastila“, je impozantná pevnosť nachádzajúca sa v Saskom Švajčiarsku, približne 30 kilometrov juhovýchodne od Drážďan, na ľavom brehu Labe. Svojou polohou na stolovej hore s nadmorskou výškou 247 metrov nad údolím Labe a rozlohou 9,5 hektára patrí medzi najväčšie horské v Európe. Jej , postavené z pieskovca, dosahujú dĺžku 1 800 metrov a výšku až 42 metrov. V centre pevnosti sa nachádza 152,5 metra hlboká studňa, ktorá je najhlbšou v Sasku a druhou najhlbšou v Európe (cs.wikipedia.org).

Prvá písomná zmienka o hrade na mieste dnešnej pevnosti pochádza z roku 1233. V tom čase bola oblasť rozdelená medzi České kráľovstvo a biskupstvo Míšeň. Hrad pôvodne patril Českému kráľovstvu a slúžil na kontrolu obchodnej po rieke Labe. V roku 1408 počas Dohnianskej hrad obsadili markgrófi z Míšně a v roku 1459 bol oficiálne pričlenený k Míšeňskému markgrófstvu na základe Egerskej zmluvy. V rokoch 1589 až 1591 nechal saský kurfirst Christian I. prestavať hrad na modernú pevnosť. Počas nasledujúcich storočí bola pevnosť ďalej rozširovaná a modernizovaná, pričom vznikli významné ako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Stará kasáreň), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Stará zbrojnica). V rokoch 1722 až 1725 nechal August Silný postaviť obrovský vínny sud s kapacitou takmer 250 000 litrov, ktorý bol v tom čase najväčší na svete. Pevnosť Königstein slúžila rôznym účelom. Počas vojnových konfliktov poskytovala útočisko saským panovníkom a uchovávala štátny poklad a . V priebehu storočí bola využívaná aj ako štátne väzenie pre významných politických väzňov. Po druhej svetovej vojne bola pevnosť v roku 1955 sprístupnená verejnosti ako múzeum vojenskej histórie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnosť Königstein jednou z najnavštevovanejších turistických atrakcií v Sasku, s ročnou návštevnosťou okolo 700 000 ľudí. Návštevníci môžu preskúmať viac ako 50 historických budov, vrátane kasární, zbrojníc a kostola, a prejsť sa po 1,7 kilometra dlhom panoramatickom chodníku s nádhernými výhľadmi na okolitú krajinu. Pevnosť tiež ponúka množstvo výstav (festung-koenigstein.de).

Königstein Fortress, also known as the „Saxon Bastille,“ is an impressive fortress located in Saxon Switzerland, approximately 30 kilometers southeast of Dresden, on the left bank of the Elbe River. Situated on a tabletop mountain at an altitude of 247 meters above the Elbe Valley and covering an area of 9.5 hectares, it is one of the largest mountain fortresses in Europe. Its sandstone walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the center of the fortress is a 152.5-meter-deep well, which is the deepest in Saxony and the second deepest in Europe (cs.wikipedia.org).

The first written mention of a castle on the site of today’s fortress dates back to 1233. At that time, the region was divided between the Kingdom of Bohemia and the Bishopric of Meissen. The castle originally belonged to the Kingdom of Bohemia and served to control the trade route along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the castle was seized by the Margraves of Meissen, and in 1459, it was officially incorporated into the Margraviate of Meissen under the Treaty of Eger. Between 1589 and 1591, the Saxon Elector Christian I had the castle transformed into a modern fortress. Over the following centuries, the fortress was expanded and modernized, with notable buildings such as the Torhaus (Gatehouse), Alte Kaserne (Old Barracks), Friedrichsburg, and Altes Zeughaus (Old Armory) being constructed. From 1722 to 1725, Augustus the Strong commissioned the construction of a giant wine barrel with a capacity of almost 250,000 liters, which was the largest in the world at that time.

Königstein Fortress served various purposes. During wartime conflicts, it provided shelter for Saxon rulers and safeguarded the state treasury and works of art. Over the centuries, it was also used as a state prison for prominent political prisoners. After World War II, the fortress was opened to the public in 1955 as a museum of military history (en.wikipedia.org).

Today, Königstein Fortress is one of the most visited tourist attractions in Saxony, with an annual attendance of around 700,000 people. Visitors can explore more than 50 historical buildings, including barracks, armories, and a chapel, and walk along the 1.7-kilometer panoramic trail offering stunning views of the surrounding landscape. The fortress also hosts numerous exhibitions (festung-koenigstein.de).

Die Festung Königstein, auch bekannt als die „Sächsische Bastille“, ist eine beeindruckende Festung im Elbsandsteingebirge, etwa 30 Kilometer südöstlich von Dresden am linken Ufer der Elbe gelegen. Sie befindet sich auf einem Tafelberg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elbtal und umfasst eine Fläche von 9,5 Hektar, was sie zu einer der größten Bergfestungen Europas macht. Ihre Sandsteinmauern haben eine Länge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zentrum der Festung befindet sich ein 152,5 Meter tiefer Brunnen, der tiefste in Sachsen und der zweittiefste in Europa (cs.wikipedia.org).

Die erste urkundliche Erwähnung einer Burg an der Stelle der heutigen Festung stammt aus dem Jahr 1233. Zu dieser Zeit war die Region zwischen dem Königreich Böhmen und dem Bistum Meißen aufgeteilt. Die Burg gehörte ursprünglich dem Königreich Böhmen und diente der Kontrolle der Handelsroute entlang der Elbe. 1408 wurde die Burg während der Dohnaer Fehde von den Meißner Markgrafen eingenommen, und 1459 wurde sie durch den Vertrag von Eger offiziell dem Markgrafentum Meißen zugeordnet. Zwischen 1589 und 1591 ließ der sächsische Kurfürst Christian I. die Burg zu einer modernen Festung umbauen. In den folgenden Jahrhunderten wurde die Festung weiter ausgebaut und modernisiert, wobei bedeutende Gebäude wie das Torhaus, die Alte Kaserne, die Friedrichsburg und das Alte Zeughaus entstanden. Zwischen 1722 und 1725 ließ August der Starke ein riesiges Weinfass mit einem Fassungsvermögen von fast 250.000 Litern bauen, das damals das größte der Welt war.

Die Festung Königstein diente verschiedenen Zwecken. Während kriegerischer Konflikte bot sie den sächsischen Herrschern Schutz und bewahrte den Staatsschatz sowie Kunstwerke auf. Im Laufe der Jahrhunderte wurde sie auch als Staatsgefängnis für bedeutende politische Gefangene genutzt. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Festung 1955 der Öffentlichkeit als Militärhistorisches Museum zugänglich gemacht (en.wikipedia.org).

Heute ist die Festung Königstein eine der meistbesuchten Touristenattraktionen in Sachsen, mit rund 700.000 Besuchern jährlich. Besucher können über 50 historische Gebäude erkunden, darunter Kasernen, Zeughäuser und eine Kapelle, sowie den 1,7 Kilometer langen Panoramapfad mit herrlichem Blick auf die umliegende Landschaft entlanggehen. Die Festung bietet außerdem zahlreiche Ausstellungen (festung-koenigstein.de).

Twierdza Königstein, znana również jako „Saska Bastylia”, to imponująca twierdza położona w Szwajcarii Saksońskiej, około 30 kilometrów na południowy wschód od Drezna, na lewym brzegu Łaby. Usytuowana na płaskowyżu na wysokości 247 metrów nad doliną Łaby i zajmująca powierzchnię 9,5 hektara, jest jedną z największych twierdz górskich w Europie. Jej piaskowcowe mury mają długość 1 800 metrów i wysokość do 42 metrów. W centrum twierdzy znajduje się studnia o głębokości 152,5 metra, najgłębsza w Saksonii i druga najgłębsza w Europie (cs.wikipedia.org).

Pierwsza pisemna wzmianka o zamku na miejscu dzisiejszej twierdzy pochodzi z 1233 roku. W tamtym czasie region był podzielony między Królestwo Czech a Biskupstwo Miśni. Zamek pierwotnie należał do Królestwa Czech i służył do kontrolowania szlaku handlowego wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podczas wojny Dohna, zamek został zdobyty przez margrabiów Miśni, a w 1459 roku oficjalnie włączony do Margrabstwa Miśni na mocy traktatu z Chebu. W latach 1589–1591 saski elektor Chrystian I przekształcił zamek w nowoczesną twierdzę. W kolejnych wiekach twierdza była rozbudowywana i modernizowana, powstawały takie budynki jak Torhaus (Brama), Alte Kaserne (Stare Koszary), Friedrichsburg i Altes Zeughaus (Stara Zbrojownia). W latach 1722–1725 August Mocny zlecił budowę ogromnej beczki na wino o pojemności prawie 250 000 litrów, która była wówczas największa na świecie.

Twierdza Königstein pełniła różne funkcje. Podczas konfliktów zbrojnych zapewniała schronienie władcom saksońskim i przechowywała skarby państwowe oraz dzieła sztuki. W ciągu wieków była również wykorzystywana jako państwowe więzienie dla ważnych więźniów politycznych. Po II wojnie światowej twierdza została otwarta dla publiczności w 1955 roku jako muzeum historii wojskowości (en.wikipedia.org).

Obecnie Twierdza Königstein jest jedną z najczęściej odwiedzanych atrakcji turystycznych w Saksonii, z roczną frekwencją około 700 000 osób. Odwiedzający mogą zwiedzać ponad 50 historycznych budynków, w tym koszary, zbrojownie i kaplicę, a także spacerować 1,7-kilometrową trasą widokową, oferującą wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Twierdza oferuje również wiele wystaw (festung-koenigstein.de).

Pevnost Königstein, známá také jako „Saská Bastila“, je impozantní pevnost nacházející se v Saském Švýcarsku, přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od Drážďan, na levém břehu Labe. Nachází se na stolové hoře ve výšce 247 metrů nad Labským údolím a její rozloha činí 9,5 hektaru, což z ní činí jednu z největších horských pevností v Evropě. Její pískovcové hradby dosahují délky 1 800 metrů a výšky až 42 metrů. Uprostřed pevnosti se nachází studna hluboká 152,5 metru, která je nejhlubší v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě (cs.wikipedia.org).

První písemná zmínka o hradu na místě dnešní pevnosti pochází z roku 1233. Tehdy bylo území rozděleno mezi České království a biskupství Míšeň. Hrad původně patřil Českému království a sloužil ke kontrole obchodní cesty podél Labe. V roce 1408 během Dohnianské války hrad obsadili míšeňští markrabí a v roce 1459 byl oficiálně připojen k Míšeňskému markrabství na základě Chebské smlouvy. V letech 1589 až 1591 nechal saský kurfiřt Kristián I. přestavět hrad na moderní pevnost. Během následujících století byla pevnost rozšiřována a modernizována, přičemž vznikly významné stavby jako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Staré kasárny), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Staré zbrojnice). V letech 1722 až 1725 nechal August Silný postavit obrovský vinný sud s kapacitou téměř 250 000 litrů, který byl tehdy největší na světě.

Pevnost Königstein sloužila různým účelům. Během válečných konfliktů poskytovala útočiště saským panovníkům a uchovávala státní poklad a umělecká díla. V průběhu staletí byla využívána také jako státní vězení pro významné politické vězně. Po druhé světové válce byla pevnost v roce 1955 zpřístupněna veřejnosti jako muzeum vojenské historie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnost Königstein jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Sasku s roční návštěvností okolo 700 000 lidí. Návštěvníci mohou prozkoumat více než 50 historických budov, včetně kasáren, zbrojnic a kaple, a projít se po 1,7 kilometru dlouhé panoramatické trase s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pevnost také nabízí mnoho výstav (festung-koenigstein.de).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rastliny, Umenie, Zámky, Česko, Stavby, Organizmy, Fotografie, Južné Čechy

Červená Lhota

skala
Hits: 308

Zámok Červená Lhota je jedným z najkrajších a najromantickejších historických objektov v Českej republike. Nachádza sa v južných Čechách, približne 20 kilometrov severozápadne od mesta Jindřichův Hradec, v obci Pluhův Žďár. Jeho charakteristická červená fasáda a poloha na skalnatom ostrove uprostred rybníka z neho tvoria unikátnu pamiatku. Pôvodne na mieste zámku stála gotická vodná pevnosť zo 14. storočia. Prvá písomná zmienka o pochádza z roku 1465. V prvej polovici 16. storočia ju získala rodina Kábov z Rybňan, ktorá ju prestavala na renesančný zámok. Prvá písomná zmienka o názve „Nová Lhota“ pochádza z roku 1555. Názov „Červená Lhota“ sa prvýkrát objavil v roku 1602 a je odvodený od červenej omietky zámku. Podľa legendy bola červená farba použitá na zakrytie stôp krvi po tragickej udalosti, keď hradnú pani údajne odvliekol čert. V priebehu storočí zámok prešiel viacerými stavebnými úpravami. V 17. storočí ho Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka nechal prestavať v barokovom štýle a využíval ho ako letohrádok. V 19. storočí prebehli romantické úpravy, ktoré však boli neskôr čiastočne odstránené. Poslednými šľachtickými majiteľmi boli kniežatá Schönburg-Hartenstein, ktorí zámok vlastnili až do roku 1945  Zámok Červená Lhota je typickým predstaviteľom renesančnej architektúry v Čechách. Jeho štyri krídla obklopujú vnútorné nádvorie a sú zdobené renesančnými štítmi a arkádami. Prístup k zámku je možný cez kamenný most vedúci cez rybník, ktorý nahradil pôvodný padací most. zámku sú zariadené v štýle z prelomu 19. a 20. storočia. Medzi najzaujímavejšie miestnosti patrí reprezentačný salón, jedáleň, knižnica a súkromné apartmány. V podkroví sa nachádzajú detské izby s historickými hračkami (zamek-cervenalhota.cz).

Okolie zámku tvorí anglický park s rozlohou približne 15 hektárov. Park ponúka množstvo romantických zákutí, chodníkov a výhľadov na zámok a okolité prostredie. Na návrší nad zámkom sa nachádza renesančná kaplnka Najsvätejšej Trojice z roku 1591, ktorá je tiež prístupná verejnosti. Rybník obklopujúci zámok je obľúbeným miestom na člnkovanie (zamek-cervenalhota.cz). Červená Lhota sa stala obľúbeným miestom pre filmárov. Zámok sa objavil v mnohých českých rozprávkach a filmoch, ako napríklad „Zlatovláska“, „Princezná na hrášku“ či „Svatby pana Voka“. Jeho malebný vzhľad a romantická atmosféra ho predurčujú ako ideálne kulisy pre historické a rozprávkové príbehy (kudyznudy.cz).

Červená Lhota Castle is one of the most beautiful and romantic historical sites in the Czech Republic. It is located in South Bohemia, approximately 20 kilometers northwest of the town of Jindřichův Hradec, in the village of Pluhův Žďár. Its characteristic red facade and location on a rocky island in the middle of a pond make it a unique landmark. Originally, a Gothic water fortress from the 14th century stood on the site of the castle. The first written mention of the fortress dates back to 1465. In the first half of the 16th century, it was acquired by the Kábov family of Rybňany, who rebuilt it into a Renaissance castle. The first written mention of the name „Nová Lhota“ dates back to 1555. The name „Červená Lhota“ first appeared in 1602 and is derived from the red color of the castle’s plaster. According to legend, the red color was used to cover traces of blood after a tragic event when the castle lady was allegedly taken away by the devil. Over the centuries, the castle underwent several architectural modifications. In the 17th century, Vilém Slavata of Chlum and Košumberk had it rebuilt in the Baroque style and used it as a summer residence. In the 19th century, romantic modifications were made, although they were later partially removed. The last noble owners were the Princes of Schönburg-Hartenstein, who owned the castle until 1945. Červená Lhota Castle is a typical example of Renaissance architecture in Bohemia. Its four wings surround an inner courtyard and are decorated with Renaissance gables and arcades. The castle is accessible via a stone bridge crossing the pond, which replaced the original drawbridge. The interiors of the castle are furnished in the style of the late 19th and early 20th centuries. Among the most interesting rooms are the representative salon, dining room, library, and private apartments. The attic houses children’s rooms with historical toys (zamek-cervenalhota.cz).

The castle is surrounded by an English park covering approximately 15 hectares. The park offers numerous romantic corners, pathways, and views of the castle and its surroundings. On the hill above the castle stands the Renaissance Chapel of the Holy Trinity, dating from 1591, which is also open to the public. The pond surrounding the castle is a popular spot for boating (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota has become a popular location for filmmakers. The castle has appeared in many Czech fairy tales and films, such as Goldilocks, The Princess and the Pea, and The Weddings of Mr. Vok. Its picturesque appearance and romantic atmosphere make it an ideal setting for historical and fairy-tale stories (kudyznudy.cz).

Schloss Červená Lhota ist eines der schönsten und romantischsten historischen Bauwerke in der Tschechischen Republik. Es befindet sich in Südböhmen, etwa 20 Kilometer nordwestlich der Stadt Jindřichův Hradec, in der Gemeinde Pluhův Žďár. Seine charakteristische rote Fassade und seine Lage auf einer felsigen Insel inmitten eines Teiches machen es zu einem einzigartigen Denkmal. Ursprünglich stand an der Stelle des Schlosses eine gotische Wasserburg aus dem 14. Jahrhundert. Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde sie von der Familie Kábov von Rybňany erworben, die sie in ein Renaissanceschloss umbaute. Die erste schriftliche Erwähnung des Namens „Nová Lhota“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name „Červená Lhota“ erschien erstmals 1602 und leitet sich von der roten Farbe des Schlossputzes ab. Der Legende nach wurde die rote Farbe verwendet, um Blutspuren nach einem tragischen Ereignis zu verbergen, als die Burgherrin angeblich vom Teufel entführt wurde. Im Laufe der Jahrhunderte wurde das Schloss mehrfach umgebaut. Im 17. Jahrhundert ließ Vilém Slavata von Chlum und Košumberk es im Barockstil umbauen und nutzte es als Sommerresidenz. Im 19. Jahrhundert wurden romantische Veränderungen vorgenommen, die jedoch später teilweise entfernt wurden. Die letzten adligen Besitzer waren die Fürsten von Schönburg-Hartenstein, die das Schloss bis 1945 besaßen. Schloss Červená Lhota ist ein typisches Beispiel der Renaissancearchitektur in Böhmen. Seine vier Flügel umgeben einen Innenhof und sind mit Renaissancegiebeln und Arkaden geschmückt. Der Zugang zum Schloss erfolgt über eine Steinbrücke, die den ursprünglichen Zugbrückenübergang ersetzte. Die Innenräume des Schlosses sind im Stil der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert eingerichtet. Zu den interessantesten Räumen gehören der repräsentative Salon, das Esszimmer, die Bibliothek und private Apartments. Im Dachgeschoss befinden sich Kinderzimmer mit historischen Spielzeugen (zamek-cervenalhota.cz).

Das Schloss ist von einem englischen Park mit einer Fläche von etwa 15 Hektar umgeben. Der Park bietet zahlreiche romantische Ecken, Spazierwege und Aussichtspunkte auf das Schloss und die Umgebung. Auf einem Hügel über dem Schloss befindet sich die Renaissancekapelle der Heiligen Dreifaltigkeit aus dem Jahr 1591, die ebenfalls für die Öffentlichkeit zugänglich ist. Der Teich rund um das Schloss ist ein beliebter Ort zum Bootfahren (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota ist ein beliebter Drehort für Filmemacher geworden. Das Schloss war in vielen tschechischen Märchenfilmen zu sehen, darunter Goldlöckchen, Die Prinzessin auf der Erbse und Die Hochzeiten des Herrn Vok. Sein malerisches Aussehen und seine romantische Atmosphäre machen es zu einer idealen Kulisse für historische und märchenhafte Geschichten (kudyznudy.cz).

Zámek Červená Lhota je jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších historických objektů v České republice. Nachází se v jižních Čechách, přibližně 20 kilometrů severozápadně od města Jindřichův Hradec, v obci Pluhův Žďár. Jeho charakteristická červená fasáda a poloha na skalnatém ostrově uprostřed rybníka z něj činí unikátní památku. Původně na místě zámku stála gotická vodní tvrz ze 14. století. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1465. V první polovině 16. století ji získala rodina Kábů z Rybňan, která ji přestavěla na renesanční zámek. První písemná zmínka o názvu „Nová Lhota“ pochází z roku 1555. Název „Červená Lhota“ se poprvé objevil v roce 1602 a je odvozen od červené barvy omítky zámku. Podle legendy byla červená barva použita k zakrytí stop krve po tragické události, kdy hradní paní údajně odnesl čert. Během staletí prošel zámek několika stavebními úpravami. V 17. století jej Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka nechal přestavět v barokním stylu a využíval jej jako letohrádek. V 19. století proběhly romantické úpravy, které však byly později částečně odstraněny. Posledními šlechtickými majiteli byli knížata Schönburg-Hartenstein, kteří zámek vlastnili až do roku 1945. Zámek Červená Lhota je typickým představitelem renesanční architektury v Čechách. Jeho čtyři křídla obklopují vnitřní nádvoří a jsou zdobena renesančními štíty a arkádami. Přístup k zámku je možný přes kamenný most vedoucí přes rybník, který nahradil původní padací most. Interiéry zámku jsou zařízeny ve stylu přelomu 19. a 20. století. Mezi nejzajímavější místnosti patří reprezentační salon, jídelna, knihovna a soukromé apartmány. V podkroví se nacházejí dětské pokoje s historickými hračkami (zamek-cervenalhota.cz).

Okolí zámku tvoří anglický park o rozloze přibližně 15 hektarů. Park nabízí mnoho romantických zákoutí, stezek a výhledů na zámek a okolní krajinu. Na návrší nad zámkem se nachází renesanční kaple Nejsvětější Trojice z roku 1591, která je rovněž přístupná veřejnosti. Rybník obklopující zámek je oblíbeným místem pro projížďky na loďkách (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota se stala oblíbeným místem filmařů. Zámek se objevil v mnoha českých pohádkách a filmech, například Zlatovláska, Princezna na hrášku či Svatby pana Voka. Jeho malebný vzhled a romantická atmosféra jej předurčují jako ideální kulisy pro historické a pohádkové příběhy (kudyznudy.cz).

TOP

Všetky