2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Severná Morava, Stavby, Technika, Zahraničie

Štípa – obec s najmenším veterným mlynom v Českej republike

skala
Hits: 334

Ští­pa je miest­na časť Zlí­na. Pôvod­ne to bola obec ležia­ca 6 km seve­ro­vý­chod­ne od Zlí­na sme­rom na Fryš­ták vo Vizo­vic­kých vrchoch. Meno pochá­dza z muž­ské­ho krst­né­ho mena Ščí­pa, kto­ré je od slo­va ščí­pa­ti – ští­pat. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1391 a via­že sa na hrad Lukov. Nachá­dza sa tu pút­nic­ký chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie s býva­lým kar­tu­zián­ským kláš­to­rom (Wiki­pe­dia CZ). Výstav­ba chrá­mu bola umož­ne­ná vďa­ka mece­náš­stvu pani Luk­ré­cie Neke­šo­vej, maji­teľ­ky lukov­ské­ho pan­stva, man­žel­ky Albrech­ta z Valdš­tej­na, voj­vo­du frýd­lant­ské­ho (ado​.cz). 

Veter­ný mlyn pri obci bol vybu­do­va­ný v rokoch 1858 až 1860 sta­rou­sad­lí­kom Kris­tiá­nom Ková­řom. Mlyn fun­go­val ešte počas 2. sve­to­vej voj­ny. Dnes je to kul­túr­na a tech­nic­ká pamiat­ka (Wiki­pe­dia CZ), je aj zapí­sa­ný do Ústred­né­ho zozna­mu kul­túr­nych pamia­tok ČR. Leží v nad­mor­skej výš­ke 340 met­rov v čas­ti nazý­va­nej Pod Vět­rá­kem na juž­nom úpä­tí Hos­týn­skych vrchov. Hovo­rí sa mu aj Ková­řův vět­rák. Po roku 1945 mlel mlyn len prí­le­ži­tost­ne, v 50-​tych rokoch dom­lel. Mlyn postup­ne chát­ral, ale bol prie­bež­ne opra­vo­va­ný. V roku 1989 bol vrá­te­ný poto­mo­kom posled­né­ho mly­ná­ra Rudol­fa Ková­řa. Kríd­la mly­na majú prie­mer 10 met­rov, plo­cha lopat­ky je 5.6 m2. Vyso­ký je 8.5 met­ra (Wiki­pe­dia CZ). Je naj­men­ším mly­nom holand­ské­ho typu v ČR. Je jedi­nou stav­bou toh­to dru­hu na Zlín­sku (Sas­kia Mišo­vá). Výni­moč­nou kon­štruk­ci­ou je mecha­niz­mus otá­ča­nia stre­chy, kto­rá sa otá­ča pomo­cou sli­ma­čie­ho pre­vo­du (pove​tr​nik​.cz).

Ští­pa is a dis­trict of Zlín. Ori­gi­nal­ly, it was a vil­la­ge loca­ted 6 km nort­he­ast of Zlín towards Fryš­ták in the Vizo­vi­ce Hills. The name comes from the male given name Ščí­pa, deri­ved from the word ​“ščí­pa­ti” mea­ning ​“to split.” The first writ­ten men­ti­on dates back to 1391 and is rela­ted to Lukov Cast­le. The­re is a pilg­ri­ma­ge church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary with a for­mer Cart­hu­sian monas­te­ry loca­ted here (Wiki­pe­dia CZ). The cons­truc­ti­on of the church was made possib­le thanks to the pat­ro­na­ge of Mrs. Luk­ré­cia Neke­šo­vá, the owner of the Lukov esta­te, wife of Albrecht of Valdš­tejn, the Duke of Frýd­lant (ado​.cz).

The wind­mill near the vil­la­ge was built bet­we­en 1858 and 1860 by the long­ti­me resi­dent Kris­tián Kovář. The mill ope­ra­ted even during World War II. Today, it is a cul­tu­ral and tech­ni­cal monu­ment (Wiki­pe­dia CZ) and is also lis­ted in the Cen­tral List of Cul­tu­ral Monu­ments of the Czech Repub­lic. It is loca­ted at an alti­tu­de of 340 meters in a part cal­led Pod Vět­rá­kem on the sout­hern foot­hills of the Hos­týn Hills. It is also kno­wn as Ková­řův vět­rák. After 1945, the mill only occa­si­onal­ly ground grain, and in the 1950s, it cea­sed ope­ra­ti­on. The mill gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted but was con­ti­nu­ous­ly repai­red. In 1989, it was retur­ned to the des­cen­dants of the last mil­ler, Rudolf Kovář. The mil­l’s wings have a dia­me­ter of 10 meters, and the bla­de area is 5.6 m². It is 8.5 meters high (Wiki­pe­dia CZ). It is the smal­lest Dutch-​type mill in the Czech Repub­lic and the only one of its kind in the Zlín regi­on (Sas­kia Mišo­vá). A remar­kab­le fea­tu­re is the mecha­nism for rota­ting the roof, which rota­tes using a worm gear (pove​tr​nik​.cz).

Ští­pa je míst­ní čás­tí Zlí­na. Původ­ně to byla obec leží­cí 6 km seve­ro­vý­chod­ně od Zlí­na směrem na Fryš­ták ve Vizo­vic­kých vrších. Jmé­no pochá­zí z muž­ské­ho křest­ní­ho jmé­na Ščí­pa, kte­ré je od slo­va ščí­pa­ti – ští­pat. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1391 a váže se na hrad Lukov. Nachá­zí se tu pout­ní chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie s býva­lým kar­tu­zián­ským klášterem.

Větr­ný mlýn v obci byl posta­ven v letech 1858 až 1860 sta­rou­sed­lí­kem Kris­tiá­nem Ková­řem. Mlýn fun­go­val ješ­tě během 2. světo­vé vál­ky. Dnes je to kul­tur­ní a tech­nic­ká památ­ka, je i zapsán do Ústřed­ní­ho sez­na­mu kul­tur­ních pamá­tek ČR. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 340 met­rů v čás­ti nazý­va­né Pod Vět­rá­kem na již­ním úpa­tí Hos­týn­ských vrchů. Hovo­ří se mu také Ková­řův vět­rák. Po roce 1945 mlýn mlel jen pří­le­ži­tost­ně, v 50. letech doslou­žil. Mlýn postup­ně chát­ral, ale byl průběž­ně opra­vo­ván. V roce 1989 byl vrá­cen potom­kům posled­ní­ho mly­ná­ře Rudol­fa Ková­ře. Kříd­la mlý­na mají průměr 10 met­rů, plo­cha lopat­ky je 5,6 m². Vyso­ký je 8,5 met­ra. Je nej­men­ším mlý­nem holand­ské­ho typu v ČR a jedi­nou stav­bou toho­to dru­hu na Zlín­sku. Výji­meč­nou kons­truk­cí je mecha­nis­mus otá­če­ní stře­chy, kte­rá se otá­čí pomo­cí šne­ko­vé­ho převodu.

Odka­zy

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Severná Morava, Stavby, Zahraničie

Rýmice

skala
Hits: 276

Rými­ce sa nachá­dza­jú 5 km od Hole­šo­va Zlín­skom kra­ji. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 214 met­rov nad morom. Na plo­che 5,52 km2 tu žije 605 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1353. Od polo­vi­ce 19. sto­ro­čia bol v obci cuk­ro­var (rymi​ce​.cz). V obci sa nachá­dza tvrz z dru­hej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia, kos­tol svä­té­ho Bar­to­lo­me­ja za roku 1786. Prí­tom­ná je ľudo­vá archi­tek­tú­ra s veter­ným mly­nom (rymi​ce​.cz), are­ál pamia­tok ľudo­vé­ho sta­vi­teľ­stva východ­nej Hanej. V 90-​tych rokoch bol z Boře­no­vic pre­ne­se­ný a rekon­štru­ova­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Rých­losť otá­ča­nie sa regu­lu­je pomo­cou tzv. pla­chiet, dre­ve­ných dosiek zave­se­ných na rame­nách. Všet­ky domy sú posta­ve­né tra­dič­ne ako dre­ve­ný zrub s hli­ne­nou omiet­kou, ale­bo z nepá­le­ných tehiel. Stre­chy majú kry­ti­nu so sla­men­ných doš­kov (rymi​ce​.cz).

Rými­ce is loca­ted 5 km from Hole­šov in the Zlín Regi­on. It lies at an alti­tu­de of 214 meters abo­ve sea level. With an area of 5.52 km², the vil­la­ge is home to 605 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1353. From the mid-​19th cen­tu­ry, the­re was a sugar fac­to­ry in the vil­la­ge (rymi​ce​.cz). The vil­la­ge fea­tu­res a for­tress from the second half of the 16th cen­tu­ry and the Church of St. Bart­ho­lo­mew, built in 1786. Folk archi­tec­tu­re with a wind­mill is pre­sent in the vil­la­ge (rymi​ce​.cz), as well as a com­plex of folk archi­tec­tu­re monu­ments in the eas­tern Haná regi­on. In the 1990s, a Dutch-​style wind­mill was trans­fer­red from Boře­no­vi­ce and recons­truc­ted. The spe­ed of rota­ti­on is regu­la­ted using so-​called ​“plach­ty,” wooden boards sus­pen­ded on arms. All hou­ses are tra­di­ti­onal­ly built as log cabins with clay plas­ter or from unba­ked bricks. The roofs are cove­red with straw shin­gles (rymi​ce​.cz).

Rými­ce se nachá­ze­jí 5 km od Hole­šo­va ve Zlín­ském kra­ji. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 214 met­rů nad mořem. Na plo­še 5,52 km² zde žije 605 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1353. Od polo­vi­ny 19. sto­le­tí byl v obci cuk­ro­var (rymi​ce​.cz). V obci se nachá­zí tvrz z dru­hé polo­vi­ny 16. sto­le­tí, kos­tel sva­té­ho Bar­to­lo­měje z roku 1786. Pří­tom­ná je lido­vá archi­tek­tu­ra s větr­ným mlý­nem (rymi​ce​.cz), are­ál pamá­tek lido­vé­ho sta­vi­tels­tví východ­ní Hané. V 90. letech byl z Boře­no­vic pře­ne­se­ný a rekons­tru­ova­ný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Rych­lost otá­če­ní se regu­lu­je pomo­cí tzv. pla­chiet, dře­věných desek zavěše­ných na rame­nech. Všech­ny domy jsou posta­ve­ny tra­dič­ně jako dře­věný zrub s hlí­něnou omít­kou nebo z nepá­le­ných cihel. Stře­chy mají kry­ti­nu ze sla­měných šin­de­lů (rymi​ce​.cz).

Odka­zy

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Rajnochovice – obec lesa aj valašskej katedrály

skala
Hits: 317

Raj­no­cho­vi­ce sú turis­tic­kým cen­trom Hos­týn­skych vrchov. Obec je pes­trá, pre­važ­ne zales­ne­ná z mno­hý­mi pasien­ka­mi, kto­ré sú dedič­stvom osíd­ľo­va­nia. V lete tu je troj­ná­sob­né množ­stvo oby­va­te­ľov, nachá­dza sa tu viac ako 550 rekre­ač­ných chát a objek­tov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce vznik­li z nie­koľ­kých osád: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a iné, v kto­rých žili dre­vá­ri, uhlia­ri, pas­tie­ri, roľ­ní­ci, stre­chá­ri. V roku 1640 sa naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slú­žil na kelčs­kom pan­stve. 8. máj 1721 je dátum zalo­že­nia Raj­no­cho­víc. His­to­ric­ká názov obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­li huty a mly­ny, na úze­mí dneš­nej obce bola posta­ve­ná vyso­ká pec a mlyn. V roku 1775 v Raj­no­cho­vi­ciach žilo 1775 oby­va­te­ľov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). 

Neďa­le­ko od dneš­né­ho cin­to­rí­na stál v minu­los­ti dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Anny, zrej­me z 12. sto­ro­čia. Ved­ľa dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­viť chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie a svä­tej Anny v rokoch 1711 – 1716. Je nazý­va­ný ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je ako pút­nic­ké mies­to, kaž­do­roč­ne sa tu koná púť (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

V roku 1775 bolo v Raj­no­cho­vi­ciach päť vod­ných píl a dva mly­ny. Kon­com 19. sto­ro­čia 7 mly­nov. V súčas­nos­ti sú tu dve píly (raj​no​cho​vi​ce​.cz). V rokoch 1904 až 1906 bola v Raj­no­cho­vi­ciach vybu­do­va­ná úzko­ko­ľaj­ná les­ná želez­ni­ca za úče­lom zvá­ža­nia dre­va k píle. Voz­ne mali nos­nosť 6000 kg. Súčas­ťou boli dva osob­né voz­ne pre výle­ty pan­stva. Po jej lik­vi­dá­cii v roku 1925 osta­la dodnes maleb­ná les­ná ces­ta ​“štre­ka” (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Naj­väč­ším bohat­stvom obce boli vždy a sú lesy. Dre­vo sa z lesov v minu­los­ti nezvá­ža­lo, ale spla­vo­va­lo. Pre zvý­še­nie toku vody sa vybu­do­va­li malé prieh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce sa zacho­va­la dodnes. Spla­vo­va­nie trva­lo 10 až 14 dní (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce sú zná­me aj výro­bou rázo­vi­tej ​“raj­no­chov­skej kera­mi­ky” – tou­far. kto­rá sa tvo­ri­la v 19. sto­ro­čí (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce is a tou­rist cen­ter of the Hos­týn Hills. The vil­la­ge is diver­se, pre­do­mi­nan­tly fores­ted with many mea­do­ws, which are a lega­cy of sett­le­ment. In the sum­mer, the popu­la­ti­on trip­les, and the­re are more than 550 rec­re­a­ti­onal cot­ta­ges and faci­li­ties (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce ori­gi­na­ted from seve­ral sett­le­ments: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná Ves, Kate­ři­ni­ce, Košov, and others, whe­re wood­cut­ters, char­co­al bur­ners, shep­herds, far­mers, and roofers lived. In 1640, the shep­herd Miku­láš Raj­noch was born, who ser­ved in the Kelč esta­te. May 8, 1721, is the date of the foun­ding of Raj­no­cho­vi­ce. The his­to­ri­cal name of the vil­la­ge is Zál­ho­tí. Iron­works and mills were estab­lis­hed near Hos­týn, and a blast fur­na­ce and mill were built in the ter­ri­to­ry of toda­y­’s vil­la­ge. In 1775, the­re were 1,775 inha­bi­tants in Raj­no­cho­vi­ce (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Not far from the cur­rent ceme­te­ry sto­od a wooden church of St. Anne in the past, pro­bab­ly from the 12th cen­tu­ry. Next to it, Car­di­nal Wolf­gang of Sch­rat­ten­bach had the Church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary and St. Anne built bet­we­en 1711 and 1716. It is cal­led the ​“Valas­sian Cat­hed­ral” and ser­ves as a pilg­ri­ma­ge site, hos­ting an annu­al pilg­ri­ma­ge (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

In 1775, the­re were five water sawmills and two mills in Raj­no­cho­vi­ce. By the end of the 19th cen­tu­ry, the­re were seven mills. Cur­ren­tly, the­re are two sawmills (raj​no​cho​vi​ce​.cz). From 1904 to 1906, a narrow-​gauge forest rai­lway was built in Raj­no­cho­vi­ce for tran­s­por­ting tim­ber to the sawmill. The wagons had a capa­ci­ty of 6000 kg. It inc­lu­ded two pas­sen­ger wagons for esta­te excur­si­ons. After its liqu­ida­ti­on in 1925, the pic­tu­re­sque forest road ​“štre­ka” remai­ned to this day (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

The gre­a­test wealth of the vil­la­ge has alwa­ys been and remains the forests. Wood from the forests was not tran­s­por­ted but flo­ated. Small dams, cal­led ​“klau­zy,” were built to inc­re­a­se the water flow. The klau­za at Roso­šen­ka has been pre­ser­ved to this day. Flo­ating las­ted 10 to 14 days (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce are also kno­wn for the pro­duc­ti­on of dis­tinc­ti­ve ​“Raj­no­cho­vi­ce cera­mics” – tou­far, which was cre­a­ted in the 19th cen­tu­ry (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce jsou turis­tic­kým cen­trem Hos­týn­ských vrchů. Obec je pes­trou, pře­váž­ně zales­něnou s mno­ha pas­tvi­na­mi, kte­ré jsou dědic­tvím osíd­le­ní. V létě zde žije troj­ná­so­bek oby­va­tels­tva, a nachá­zí se zde více než 550 rekre­ač­ních chat a objek­tů. Raj­no­cho­vi­ce vznik­ly z něko­li­ka osad: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a dal­ší, kde žili dře­vo­rub­ci, uhlí­ři, pas­tev­ci, rol­ní­ci, šin­de­lá­ři. V roce 1640 se naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slou­žil na kelčs­kém pan­ství. 8. květ­na 1721 je datem zalo­že­ní Raj­no­cho­vic. His­to­ric­ký název obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­ly hutě a mlý­ny, na úze­mí dneš­ní obce byla posta­ve­na vyso­ká pec a mlýn. V roce 1775 v Raj­no­cho­vi­cích žilo 1775 oby­va­tel. Neda­le­ko od dneš­ní­ho hřbi­to­va stál v minu­los­ti dře­věný kos­te­lík sva­té Anny, zřej­mě z 12. sto­le­tí. Ved­le dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­vit chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie a sva­té Anny v letech 1711 – 1716. Je nazý­ván ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je jako pout­ní mís­to, kaž­do­roč­ně se zde koná pouť. V roce 1775 bylo v Raj­no­cho­vi­cích pět vod­ních pil a dva mlý­ny. Kon­cem 19. sto­le­tí 7 mlý­nů. V sou­čas­nos­ti jsou zde dvě pily. V letech 1904 až 1906 byla v Raj­no­cho­vi­cích vybu­do­vá­na úzko­roz­chod­ná les­ní želez­ni­ce za úče­lem zvá­že­ní dře­va k pílám. Vozí­ky měly nos­nost 6000 kg. Sou­čás­tí byly dva osob­ní vozy pro výle­ty pan­stva. Po její lik­vi­da­ci v roce 1925 zůs­ta­la dodnes maleb­ná les­ní ces­ta ​“štre­ka”. Nej­vět­ším bohat­stvím obce byly vždy a jsou lesy. Dře­vo se z lesů v minu­los­ti nezvá­že­lo, ale spla­vo­va­lo. Pro zvý­še­ní toku vody se posta­vi­ly malé přeh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce se zacho­va­la dodnes. Spla­vo­vá­ní trva­lo 10 až 14 dní. Raj­no­cho­vi­ce jsou zná­mé i výro­bou rázo­vi­té ​“raj­no­chov­ské kera­mi­ky” – tou­far, kte­rá se tvo­ři­la v 19. století.

Odka­zy

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Zahraničie

Podolí

skala
Hits: 222

Podo­lí je obec medzi Uher­ským Bro­dom a Kuno­vi­ca­mi. Žije tu 1356 oby­va­te­ľov na plo­che 6.25 km2 (Wiki­pe­dia). Podo­lí leží na ľavej stra­ne rie­ky Olša­vy medzi Uher­ským Hra­diš­ťom a Uher­ským Bro­dem. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1228 pod náz­vom Hor­ní Popo­vi­ce a Dol­ní Popo­vi­ce. Názov Podo­lí je zrej­me z roku 1401. V rokoch 1663, 1683 a 1709 bola obec celá, resp. čias­toč­ne vypá­le­ná. V Podo­lí sa cho­val doby­tok, pes­to­va­li sa bež­né plo­di­ny, stál tu vál­co­vý mlyn a stroj­né sto­lár­stvo. V dru­hej polo­vi­ci 17. sto­ro­čia tu stá­lo 30 domov (obec​po​do​li​.cz). 

Podo­lí is a vil­la­ge situ­ated bet­we­en Uher­ský Brod and Kuno­vi­ce. It is inha­bi­ted by 1356 resi­dents on an area of 6.25 km² (Wiki­pe­dia). Podo­lí lies on the left bank of the Olša­va River bet­we­en Uher­ské Hra­diš­tě and Uher­ský Brod. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1228 under the names Hor­ní Popo­vi­ce and Dol­ní Popo­vi­ce. The name Podo­lí like­ly ori­gi­na­tes from the year 1401. In the years 1663, 1683, and 1709, the vil­la­ge was com­ple­te­ly or par­tial­ly des­tro­y­ed by fire. Podo­lí was his­to­ri­cal­ly enga­ged in catt­le far­ming, cul­ti­va­ti­on of com­mon crops, hou­sed a rol­ler mill, and had machi­ne­ry car­pen­try. In the second half of the 17th cen­tu­ry, the­re were 30 hou­ses in Podo­lí (obec​po​do​li​.cz).

Podo­lí je obec mezi Uher­ským Bro­dem a Kuno­vi­ce­mi. Žije zde 1356 oby­va­tel na plo­še 6,25 km² (Wiki­pe­dia). Podo­lí leží na levé stra­ně řeky Olša­vy mezi Uher­ským Hra­diš­těm a Uher­ským Bro­dem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1228 pod náz­vem Hor­ní Popo­vi­ce a Dol­ní Popo­vi­ce. Název Podo­lí je zřej­mě z roku 1401. V letech 1663, 1683 a 1709 byla obec celá, resp. čás­teč­ně vypá­le­ná. V Podo­lí se cho­val doby­tek, pěs­to­va­ly se běž­né plo­di­ny, stál zde vál­co­vý mlýn a stroj­ní sto­la­řs­tví. V dru­hé polo­vi­ně 17. sto­le­tí tu stá­lo 30 domů (obec​po​do​li​.cz).

Odka­zy

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Podhradní Lhota

skala
Hits: 222

Pod­hrad­ní Lho­ta sa nachá­dza neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ským Mezi­ří­čím, na úpä­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mies­tach, kde sto­ro­čia boli dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ne nazý­va­ný Zubříč. Žije tu 495 oby­va­te­ľov (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je nazý­va­ný ľudo­vo aj Baš­ta. Obec vznik­la v roku 1272. Pred­chod­com obce bola zrej­me obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vom Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta is loca­ted near Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem and Valaš­ské Mezi­ří­čí, at the foot of the Kelčs­ký Javor­ník. It is situ­ated whe­re two ancient cast­les have sto­od for cen­tu­ries: Šaum­burk and Nový Šaum­burk – incor­rect­ly cal­led Zubříč. The­re are 495 inha­bi­tants living here (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk is also com­mon­ly kno­wn as Baš­ta. The vil­la­ge was foun­ded in 1272. The pre­de­ces­sor of the vil­la­ge was like­ly the vil­la­ge of Zubři­ce, his­to­ri­cal­ly kno­wn as Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta se nachá­zí neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, na úpa­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mís­tech, kde po sta­le­tí stá­ly dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ně nazý­va­ný Zubříč. Zde žije 495 oby­va­tel (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je lido­vě nazý­ván také Baš­ta. Obec vznik­la v roce 1272. Před­chůd­cem obce byla prav­děpo­dob­ně obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vem Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Odka­zy