2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južné Čechy, Kostoly, Krajina, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

Hits: 718

Obec Koma­ři­ce sa nachá­dza 6 km od Čes­kých Budějo­víc. Nemec­ký názov preň je Komars­chitz. Čes­ké syno­ny­mum je Komá­ŕi­ce. Prvá zmien­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ny his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dza, že osíd­le­nie tu exis­to­va­lo už oko­lo roku 600. Pome­no­va­nie obce pochá­dza od sta­ro­slo­van­ské­ho komar, komar­no, komar­ník, čo zna­me­ná pas­tvi­ny ďale­ko od osíd­le­nia. Pre Koma­ři­ce bolo veľ­mi dôle­ži­té ryb­nič­né, les­né hos­po­dár­stvo a chov ovcí. Vzni­ka­li mly­ny, hám­re, flu­sár­ňa, v kto­rej sa varil potaš. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­te­ľov v 187 domoch na roz­lo­he 10.3 km2. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 460 met­rov nad morom (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­li dve veľ­ké záh­ra­dy, v jed­nej bola oran­žé­ria pre pes­to­va­nie cit­ru­sov a fiku­sov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pes­to­vať šalát. Veľ­ký význam mal pivo­var, kto­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kom pive sa tra­do­va­lo, že sa ho člo­vek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj hus­té. Aj pre­to sa tu pes­to­val chmeľ, ale aj vín­na réva, kono­pe, ľan, ovo­cie (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ný zámok. Do dneš­nej podo­by ho posta­vi­li v rokoch 1561 – 1566. V roku 1598 zámok vyho­rel. Obdob­ne v rokoch 1621, 1673, 17091742 odo­lá­val zámok požia­rom. Pred zám­kom sto­jí baro­ko­vá socha Pan­ny Márie Nepo­škvr­ne­nej, prav­de­po­dob­ne posta­ve­ná oko­lo roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mies­te zám­ku stá­la pred­tým tvrz. Zámok bol v rešti­tú­cii vrá­te­ný maji­te­ľom, kto­rých pred­ko­via ho zakú­pi­li v roku 1926 (Infor­mač­ná tabuľa).

Kon­tri­buč­ná sýp­ka je vidi­teľ­ná zo všet­kých prí­jaz­do­vých ciest v oko­lí. Zača­la vzni­kať už v 13.6.1689. Je dlhá tak­mer 58 met­rov, viac ako 14 met­rov širo­ká a nie­čo cez 16 met­rov vyso­ká. Vznik­la aj s kapa­cit­ných dôvo­dov a z dôvo­du, aby obi­lie pri čas­tých požia­roch pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – b171417731776 vďa­ka nej pre­šli kra­jom bez výraz­nej­ších stôp na tunaj­šom oby­va­teľ­stve (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ke­ho údo­lia Žel­no sa cho­di­lo ku stud­nič­ke svä­tej Bar­ba­ry pre lie­či­vú vodu, s údaj­ne bla­ho­dár­ny­mi účin­ka­mi na zrak. Stud­nič­ka je zacho­va­ná dodnes (Infor­mač­ná tabuľa).


The vil­la­ge of Koma­ři­ce is loca­ted 6 km from Čes­ké Budějo­vi­ce. Its Ger­man name is Komars­chitz, and its Czech syno­nym is Komá­ŕi­ce. The first men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onal his­to­rian Jaro­mír Šimon sug­gests that sett­le­ments exis­ted here around the year 600. The name of the vil­la­ge comes from the Old Sla­vic word komar,” mea­ning pas­tu­res far from sett­le­ments. Fis­he­ries, fores­try, and she­ep far­ming were cru­cial for Koma­ři­ce. Mills, ham­mer mills, and a potash boiling faci­li­ty were estab­lis­hed. The vil­la­ge has a popu­la­ti­on of 372 resi­dents in 187 hou­ses, cove­ring an area of 10.3 km². It sits at an alti­tu­de of 460 meters abo­ve sea level (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Two lar­ge gar­dens were cre­a­ted oppo­si­te the cast­le, one of which hou­sed an oran­ge­ry for gro­wing cit­rus fru­its and figs. This is whe­re let­tu­ce cul­ti­va­ti­on began for the first time in Bohe­mia. The bre­we­ry was of gre­at impor­tan­ce and ope­ra­ted until 1904. It was said that Koma­ři­ce beer was so thick that one could eat and drink it. The­re­fo­re, hops were gro­wn here, as well as gra­pe­vi­nes, hemp, flax, and fru­it (koma​ri​ce​.cz).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Renais­san­ce cast­le. It was rebu­ilt bet­we­en 1561 and 1566 and suf­fe­red a fire in 1598. Simi­lar­ly, it resis­ted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the cast­le stands a Baro­que sta­tue of the Imma­cu­la­te Vir­gin Mary, pro­bab­ly erec­ted around 1730 (koma​ri​ce​.cz). A for­tress sto­od on the site of the cast­le befo­re its cons­truc­ti­on. The cast­le was retur­ned to its right­ful owners through res­ti­tu­ti­on, pur­cha­sed by the­ir ances­tors in 1926 (Infor­ma­ti­on plaque).

The Con­tri­bu­ti­on Gra­na­ry is visib­le from all the sur­roun­ding roads. Its cons­truc­ti­on began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a litt­le over 16 meters high. It was built for capa­ci­ty rea­sons and to ensu­re that grain would not burn in fre­qu­ent fires. The fami­ne years of 1713 – 1714 and 1773 – 1776 left litt­le impact on the local popu­la­ti­on thanks to it (koma​ri​ce​.cz). Peop­le used to go to the near­by Žel­no val­ley to a well dedi­ca­ted to St. Bar­ba­ra for its hea­ling water, belie­ved to have bene­fi­cial effects on eyesight. The well is still pre­ser­ved today (Infor­ma­ti­on plaque).


Obec Koma­ři­ce se nachá­zí 6 km od Čes­kých Budějo­vic. Němec­ký název pro ni je Komars­chitz. Čes­kým syno­ny­mem je Komá­ři­ce. Prv­ní zmín­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ní his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dí, že osíd­le­ní tu exis­to­va­lo již kolem roku 600. Poj­me­no­vá­ní obce pochá­zí od sta­ro­slo­van­ské­ho slo­va komar”, což zna­me­ná pas­tvi­ny dale­ko od osíd­le­ní. Pro Koma­ři­ce bylo vel­mi důle­ži­té ryb­níč­ní a les­ní hos­po­dá­řs­tví a chov ovcí. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­tel v 187 domech na plo­še 10,3 km². Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 460 met­rů nad mořem (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­ly dvě vel­ké zahra­dy, v jed­né byla oran­žé­rie pro pěs­to­vá­ní cit­ru­sů a fíků. Zde se v Čechách popr­vé začal pěs­to­vat salát. Vel­ký význam měl pivo­var, kte­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kém pivu se tra­do­va­lo, že ho člo­věk může jíst i pít, tak hus­té prý bylo. Pro­to se zde pěs­to­val chmel, ale také vin­ná réva, kono­pí, len, ovo­ce (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ní zámek. Do dneš­ní podo­by ho posta­vi­li v letech 1561 – 1566. V roce 1598 zámek vyho­řel. Podob­ně v letech 1621, 1673, 17091742 odo­lá­val zámek požá­rům. Před zám­kem sto­jí barok­ní socha Pan­ny Marie Nepos­kvr­něné, prav­děpo­dob­ně posta­ve­ná kolem roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mís­tě zám­ku stá­la před­tím tvrz. Zámek byl v res­ti­tu­ci vrá­cen maji­te­lům, jejichž před­ko­vé ho zakou­pi­li v roce 1926 (Infor­mač­ní tabule).

Kon­tri­buč­ní sýp­ka je vidi­tel­ná ze všech pří­jez­do­vých cest v oko­lí. Zača­la vzni­kat již v 13.6.1689. Je dlou­há téměř 58 met­rů, více než 14 met­rů širo­ká a něco přes 16 met­rů vyso­ká. Vznik­la i z kapa­cit­ních důvo­dů a z důvo­du, aby obi­lí při čas­tých požá­rech pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713171417731776 díky ní proš­ly kra­jem bez výraz­něj­ších stop na tam­ním oby­va­tels­tvu (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ké­ho údo­lí Žel­no se cho­di­lo ke stu­dán­ce sva­té Bar­bo­ry pro léči­vou vodu, s údaj­ně bla­ho­dár­ný­mi účin­ky na zrak. Stu­dán­ka je zacho­vá­na dodnes (Infor­mač­ní tabule).


Odka­zy

Komařice

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Technika, Zahraničie

Vysielač Kojál stojí na mieste kde narieka vietor

Hits: 358

Vysie­lač Kojál je 340 met­rov vyso­ký vysie­lač, kto­rý je posta­ve­ný na rov­no­men­nom vrcho­le medzi obca­mi Lipo­vec a Krá­sen­ska, asi 25 km seve­ro­vý­chod­ne od Brna. Je naj­vyš­šou stav­bou na Mora­ve, a tre­ťou naj­vyš­šou v Čes­ku. Sig­ná­lom pokrý­va juž­nú a stred­nú Mora­vu a časť východ­ných Čiech. Posta­ve­ný bol v rokoch 19571958. V pre­vádz­ke je od 1.1.1959 (Wiki­pe­dia CS).

V roku 1968 sa stal mies­tom odpo­ru. Po invá­zii voj­sk Var­šav­skej zmlu­vy vo vysie­la­ní pokra­čo­va­lo brnen­ské štú­dio, z kto­ré­ho uni­kol pre­no­so­vý auto­bus20-​timi pra­cov­ník­mi a na Kojá­li mu radi­oko­mu­ni­kač­ní kole­go­via poskyt­li záze­mie. Vďa­ka sil­né­mu sig­ná­lu z vysie­la­ča dosa­ho­va­lo neskôr vysie­la­nie z Brna a Dědíc až na úze­mie Rakús­ka, kde ho pre­be­ra­la tele­ví­zia ORF a šíri­la ďalej. V 80-​tych rokoch pre­beh­la na vysie­la­či rekon­štruk­cia. Pri pre­cho­de ana­ló­go­vé­ho vysie­la­nia na digi­tál­ne pre­beh­la moder­ni­zá­cia, v roku 2009 tu bol vypnu­tý ana­ló­go­vý sig­nál ČT2 a v roku 2011 Novy, ČT1, a Pri­my. Maxi­mál­ne pra­co­va­lo na vysie­la­či zhru­ba 60 zamest­nan­cov, v roku 2019 ho obslu­ho­va­li dva­ja sta­li zamest­nan­ci (Wiki­pe­dia CS).

Vysie­lač Kojál pat­rí k dôle­ži­tej­ším súčas­tiam infra­štruk­tú­ry Čes­kých Radi­oko­mu­ni­ká­cií. Mal vyni­ka­jú­ci dosah, nala­de­ný ho malo asi 2.5 mili­ó­na oby­va­te­ľov býva­lé­ho Čes­ko­slo­ven­ska (para​bo​la​.cz). Vzni­kol ako štvr­tý tele­víz­ny vysie­lač Čes­ko­slo­ven­ska. Jeho oce­ľo­vá kon­štruk­cia je die­lom vyni­ka­jú­ce­ho tvor­cu inži­nier­ských diel Jose­fa Wan­ke­ho, kto­rý vte­dy pra­co­val v Hut­ním pro­jek­tu v Pra­he. Vo vnút­ri sto­žia­ru bol výťah, kto­rý šiel do výš­ky 290.62 met­ra a trva­lo mu to asi 10 minút. Raz vypa­dol sig­nál počas Ver­di­ho ope­ry a obslu­ha zara­di­la mono­skop a k nemu meló­diu Ole, olé, kup­te si zas, ole, olé náš ana­nas …”. Priš­li mno­hé sťaž­nos­ti, že Kojál obslu­hu­jú bar­ba­ri. V roku 1963 tu nasta­la myšia kala­mi­ta a bol nasa­de­ný zdat­ný hubi­teľ kocúr Mar­kup, kto­rý poznal všet­ky káb­lo­vé roz­vo­dy. Pri potre­be nie­kam prie­tiah­nuť nový kábel bol Mar­kup nepo­strá­da­teľ­ný pomoc­ník (Jakub Kará­sek). Vysie­la­ču pat­rí 800 kW zálož­ný gene­rá­tor, kto­rý doká­že do 20 sekúnd dodať celú spot­re­bu pri výpad­ku elek­tri­ny (pira​.cz).

Vysie­lač je posta­ve­ný na nevľúd­nom kop­ci o kto­rom sa vra­ví, že na ňom narie­ka vie­tor. Kedy­si dáv­no v 14. sto­ro­čí na kop­ci odpo­čí­va­li mat­ky a koji­li svo­je deti (idnes​.cz). Vrch sa pôvod­ne nazý­val Kujál, od slo­va kuja­ti – fou­ka­ti, huče­tí (Jan Celý).


The Kojál trans­mit­ter is a 340-​meter-​tall bro­ad­cas­ting tower situ­ated on the hill of the same name bet­we­en the vil­la­ges of Lipo­vec and Krá­sen­sko, app­ro­xi­ma­te­ly 25 km nort­he­ast of Brno. It is the tal­lest struc­tu­re in Mora­via and the third tal­lest in the Czech Repub­lic. Its sig­nal covers sout­hern and cen­tral Mora­via and parts of eas­tern Bohe­mia. Cons­truc­ted bet­we­en 1957 and 1958, it has been in ope­ra­ti­on sin­ce Janu­ary 1, 1959 (Wiki­pe­dia CS).

In 1968, it beca­me a site of resis­tan­ce. After the inva­si­on of the War­saw Pact for­ces, bro­ad­cas­ting con­ti­nu­ed from the Brno stu­dio, and a trans­mis­si­on bus with 20 emplo­y­ees fled to Kojál, whe­re the­ir col­le­a­gu­es pro­vi­ded sup­port. Thanks to the strong sig­nal from the trans­mit­ter, bro­ad­cas­ting from Brno and Dědi­ce rea­ched as far as Aus­tria, whe­re it was pic­ked up by ORF tele­vi­si­on and rela­y­ed furt­her. In the 1980s, the trans­mit­ter under­went recons­truc­ti­on. During the trans­i­ti­on from ana­log to digi­tal bro­ad­cas­ting, moder­ni­za­ti­on took pla­ce. In 2009, the ana­log sig­nal of ČT2 was swit­ched off here, fol­lo­wed by Nova, ČT1, and Pri­ma in 2011. Ini­tial­ly, around 60 emplo­y­ees wor­ked at the trans­mit­ter, but by 2019, only two per­ma­nent emplo­y­ees ope­ra­ted it (Wiki­pe­dia CS).

The Kojál trans­mit­ter is among the essen­tial com­po­nents of the Czech Radi­ocom­mu­ni­ca­ti­ons infras­truc­tu­re. It had an excel­lent reach, rea­ching app­ro­xi­ma­te­ly 2.5 mil­li­on inha­bi­tants of the for­mer Cze­cho­slo­va­kia. It was estab­lis­hed as the fourth tele­vi­si­on trans­mit­ter in Cze­cho­slo­va­kia. Its ste­el struc­tu­re was desig­ned by the outs­tan­ding engi­ne­er Josef Wan­ke, who wor­ked at Hut­ní pro­jekt in Pra­gue at the time. Insi­de the tower, the­re was an ele­va­tor rea­ching a height of 290.62 meters, taking about 10 minu­tes to ascend. Once, during a bro­ad­cast of a Ver­di ope­ra, the sig­nal fai­led, and the staff pla­y­ed a tape with the melo­dy Ole, olé, buy our pine­app­le again, ole, olé…”. Many com­plaints were rece­i­ved, accu­sing the staff of being bar­ba­ric. In 1963, the­re was a mou­se pla­gue, and a pro­fi­cient mou­se exter­mi­na­tor named Mar­kup, who knew all the cab­le rou­tes, was dep­lo­y­ed. Mar­kup was an indis­pen­sab­le hel­per whe­ne­ver a new cab­le needed to be pul­led some­whe­re (Jakub Kará­sek). The trans­mit­ter is equ­ip­ped with an 800 kW bac­kup gene­ra­tor capab­le of supp­ly­ing the enti­re elect­ri­ci­ty demand wit­hin 20 seconds of a power outa­ge (pira​.cz).

The trans­mit­ter is loca­ted on a ble­ak hill, said to be whe­re the wind mourns. In the 14th cen­tu­ry, mot­hers res­ted on the hill and bre­ast­fed the­ir chil­dren. The hill was ori­gi­nal­ly cal­led Kujál, from the word kuja­ti,” mea­ning to blow or roar (Jan Celý).


Odka­zy

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Smolkův větrák v Jalubí

Hits: 298

Repli­ka veter­né­ho mly­nu v Jalu­bí bol vybu­do­va­ný v rokoch 20072009 na zákla­doch pôvod­né­ho mly­na, kto­rý bol zbú­ra­ný v roku 1938 (slo​vac​ko​.cz). Mlyn tu stál už v roku 1840 (ces​tou​-neces​tou​.estran​ky​.cz). Mly­nu sa hovo­ri­lo Smol­kův větřák (bike​.cz).


The repli­ca of the wind­mill in Jalu­bí was built bet­we­en 2007 and 2009 on the foun­da­ti­ons of the ori­gi­nal mill, which was demo­lis­hed in 1938 (slo​vac​ko​.cz). The mill had alre­a­dy sto­od here in 1840 (ces​tou​-neces​tou​.estran​ky​.cz). The mill was kno­wn as Smol­ka­’s Wind­mill (bike​.cz).


Repli­ka větr­né­ho mlý­na v Jalu­bí byla vybu­do­vá­na v letech 20072009 na zákla­dech původ­ní­ho mlý­na, kte­rý byl zbo­řen v roce 1938 (slo​vac​ko​.cz). Mlýn zde stál již v roce 1840 (ces​tou​-neces​tou​.estran​ky​.cz). Mlý­nu se říka­lo Smol­kův vět­rák (bike​.cz).


2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Chválkovický mlyn – Vítkův mlýn

Hits: 289

Chvál­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Vyškov (Wiki­pe­dia CS). Vo Chval­ko­vi­ci­cah sa na nachá­dza veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (kudyz​nu​dy​.cz). Mlyn je zapí­sa­ný do Ústred­né­ho zozna­mu kul­túr­nych pamia­tok ČR (Wiki­pe­dia CS). Je posta­ve­ný z teh­lí, stre­cha je šind­ľo­vá. Mle­lo sa tu od roku 1873. Jeho pre­zýv­ka Vít­kův mlýn pochá­dza od prvé­ho mly­ná­ra, kto­rým bol Josef Vítek. Mle­la sa v ňom do roku 1941. Mlyn bol postup­ne tech­nic­ky vylep­še­ný na ben­zí­no­vý motor, neskôr bol pre­ro­be­ný na koks. Dnes je mlyn verej­nos­ti neprí­stup­ný. Mlyn je vyso­ký tak­mer 11 met­rov (kudyz​nu​dy​.cz). Pri plnom výko­ne dosa­ho­val 119 otá­čok za minú­tu – 5.67 m/​s (Wiki­pe­dia CS). V roku 1972 bol mlyn ešte raz napráz­dno roz­to­če­ný. Neskôr chát­ral a pod­lie­hal van­da­lom. Súčas­ný maji­teľ je pra­vnuk posled­né­ho mly­ná­ra. Začal s roz­siah­lou opra­vou (pove​tr​nik​.cz).


Chval­ko­vi­ce is loca­ted in the Vyškov Dis­trict (Wiki­pe­dia CS). In Chval­ko­vi­ce, the­re is a Dutch-​style wind­mill (kudyz​nu​dy​.cz). The mill is lis­ted in the Cen­tral List of Cul­tu­ral Monu­ments of the Czech Repub­lic (Wiki­pe­dia CS). It is built of bricks, with a shin­gle roof. Grin­ding began here in 1873. Its nick­na­me, Víte­k’s Mill, comes from the first mil­ler, Josef Vítek. It ope­ra­ted until 1941. The mill was gra­du­al­ly moder­ni­zed with a gaso­li­ne engi­ne, later con­ver­ted to coke. Today, the mill is inac­ces­sib­le to the pub­lic. The mill stands almost 11 meters high (kudyz​nu​dy​.cz). At full capa­ci­ty, it rea­ched 119 revo­lu­ti­ons per minu­te – 5.67 m/​s (Wiki­pe­dia CS). In 1972, the mill was once again tur­ned emp­ty. Later, it fell into dis­re­pair and was van­da­li­zed. The cur­rent owner is the great-​grandson of the last mil­ler. He began exten­si­ve repairs (pove​tr​nik​.cz).


Chvál­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Vyškov. Ve Chvál­ko­vi­cích se nachá­zí větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Mlýn je zapsán do Ústřed­ní­ho sez­na­mu kul­tur­ních pamá­tek Čes­ké repub­li­ky. Je posta­ven z cihel a má šin­de­lo­vou stře­chu. Mle­lo se v něm od roku 1873. Jeho přez­dív­ka Vít­kův mlýn” pochá­zí od prv­ní­ho mly­ná­ře, Josef Vítek. Mlýn byl tech­nic­ky vylep­šen na ben­zí­no­vý motor a později na koks. Dnes je mlýn veřej­nos­ti nepří­stup­ný. Mlýn je vyso­ký téměř 11 met­rů. Při plném výko­nu dosa­ho­val 119 otá­ček za minu­tu, což je 5.67 m/​s. V roce 1972 byl mlýn ješ­tě jed­nou roz­to­čen napráz­dno. Později chát­ral a pod­lé­hal van­da­lům. Sou­čas­ným maji­te­lem je pra­vnuk posled­ní­ho mly­ná­ře, kte­rý začal s roz­sáh­lou opravou.


Odka­zy

2011-2015, 2015, Biotopy, Časová línia, Hory, Krajina, Poľsko, Príroda, Zahraničie

Gliczarów Górny

Hits: 1185

Komor­né mes­to Glic­za­rów Gór­ny sa nachá­dza v tatrans­kej oblas­ti na kop­ci medzi Bie­lym Dunaj­com až po Buko­wi­nu Tatr­zu. Je jed­ným z naj­vyš­šie polo­že­ných miest v Poľ­sku (Jola Wal­kosz). Pozos­tá­va z tých­to čas­tí: Jur­zys­te, Maty­gó­wka, Bart­ków Wierch, Fiśko­wa Doli­na a Dziad­kó­wka (Wiki­pe­dia PL). Prvé zmien­ky sú z polo­vi­ce 17. sto­ro­čia. Obec bola zalo­že­ná po valas­kom prá­ve. Prví oby­va­te­lia pas­tie­ri oviec a poľ­no­hos­po­dá­ri. Po roku 1945 bola obec roz­de­le­ná na Glic­za­rów Dol­ny a Glic­za­rów Gór­ny. Domá­ci si cenia svo­ju kul­tú­ru a tra­dí­cie, čas­to sa oblie­ka­jú do nád­her­ných goral­ských kro­jov. V oblas­ti sa zacho­va­lo pod­hal­ské náre­čie (Jola Wal­kosz). Tra­dič­né oble­če­nie je cha­rak­te­ris­tic­kým prv­kom rodin­ných, cir­kev­ných a štát­nych osláv. Zacho­va­li sa tu archaic­ké dia­lek­ty, zvy­ky, ritu­ály, hud­ba, spev, tanec, archi­tek­tú­ra, ľudo­vé ume­nie (i‑tatry.pl). Obec­ný kato­lic­ký kos­tol je posta­ve­ný v tatrans­kom štý­le. Z Glyc­za­ro­wa sú nád­her­né výhľa­dy na Tat­ry. S obcou je spo­je­ná jed­na z naj­ťaž­ších cyk­lis­tic­kých etáp Oko­lo Poľ­ska, tzv. Glyc­za­ro­ws­ka ste­na (Jola Wal­kosz).


Glic­za­rów Gór­ny is loca­ted in the Tat­ra regi­on on a hill bet­we­en the Whi­te Duna­jec and Buko­wi­na Tatr­za­ńs­ka. It is one of the hig­hest situ­ated towns in Poland (Jola Wal­kosz). It con­sists of the fol­lo­wing parts: Jur­zys­te, Maty­gó­wka, Bart­ków Wierch, Fiśko­wa Doli­na, and Dziad­kó­wka (Wiki­pe­dia PL). The first men­ti­ons date back to the mid-​17th cen­tu­ry. The vil­la­ge was foun­ded after the Wal­la­chian law. The first inha­bi­tants were shep­herds and far­mers. After 1945, the vil­la­ge was divi­ded into Glic­za­rów Dol­ny and Glic­za­rów Gór­ny. The locals value the­ir cul­tu­re and tra­di­ti­ons, often dres­sing in beau­ti­ful high­lan­der cos­tu­mes. The Pod­ha­le dia­lect has been pre­ser­ved in the area (Jola Wal­kosz). Tra­di­ti­onal clot­hing is a cha­rac­te­ris­tic fea­tu­re of fami­ly, reli­gi­ous, and sta­te celeb­ra­ti­ons. Archaic dia­lects, cus­toms, ritu­als, music, sin­ging, dan­cing, archi­tec­tu­re, and folk art have been pre­ser­ved here (i‑tatry.pl). The vil­la­ge­’s Cat­ho­lic church is built in the Tat­ra sty­le. Glic­za­rów offers beau­ti­ful vie­ws of the Tat­ra Moun­tains. The vil­la­ge is con­nec­ted to one of the toug­hest cyc­ling sta­ges in the Tour de Polog­ne, kno­wn as the Glyc­za­rów Wall (Jola Walkosz).


Odka­zy