slovanské hradiská

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

12/01/202512/01/2025 skala

Jindřichův Hradec je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. Domy a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za hradby. Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty námestia patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou. Hrad pravdepodobne založil Přemysl Otakar v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a kožiarske objekty a objekty vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. Bathory, „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia).

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne múzeá v Čechách. Najznámejším exponátom sú Krýzovy jesličky, najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov. Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. Kostol svätej Márie Magdalény sa nachádza v historickom centre mesta. Kostol Nanebovzatia Panny Márie je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG).

Mesto leží na sútoku rieky Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na rybníky a lesy, čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). Osobnosti spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár Václav Chalupa, futbalista Karel Poborský, hokejisti Aleš Kotalík, Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ Stanislav Komárek (Wikipedia).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Czech Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of about 21,000, it is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of a Slavic fortified settlement by Jindřich I of Vítkov, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement developed near the castle, named after its founder. The current name, Jindřichův Hradec, has been documented since 1410. During the 16^th century, under the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached its peak. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its walls. After the Thirty Years’ War, in 1654, Jindřichův Hradec became the second-largest town in the Kingdom of Bohemia with 405 houses. However, it later lost its political significance, and by the late 17^th century, it also faced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is an urban conservation area that includes Peace Square (Náměstí Míru) with its adjacent streets and the castle. Landmarks on the square include the former Gothic town hall, rebuilt multiple times, and Langer House, originally a Gothic structure later reconstructed in the Renaissance style.

The castle and chateau of Jindřichův Hradec is the third-largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and Český Krumlov Castle. Covering nearly 3 hectares, it offers visitors a tour of unique interiors and historical art artifacts. The chateau, located at the confluence of the Nežárka River and Hamerský Stream, is a national cultural monument. The castle was likely founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13^th century. It suffered a fire in the 18^th century and underwent extensive reconstruction in the early 20^th century under Count Eugen Černín. Today, the complex includes a brewery, a mill, tanning facilities, and hydropower buildings. The chateau often appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2. The Museum of Jindřichův Hradec is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is one of the oldest regional museums in the Czech Republic. Its most famous exhibit is Krýza’s Nativity Scene, the world’s largest mechanical nativity scene according to the Guinness World Records.

The Church of St. John the Baptist, originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later served as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the town’s historical center. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is notable for its 68.3‑meter tower, open to the public, and the 15^th meridian passing through its courtyard. The town lies at the confluence of the Nežárka River and Hamerský Stream, near Vajgar Pond, which covers 49 hectares and was established in 1399. The surrounding area is rich in ponds and forests, offering ideal conditions for tourism and recreation. Nearby is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction. Notable personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek, Francis II Rákóczi (leader of the Hungarian uprising in the 18^th century), and philosopher and writer Stanislav Komárek.

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel okolo 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy na místě slovanského hradiště postavil gotický hrad Jindřich I. Vítkovec, zakladatel rodu pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla u hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, město dosáhlo vrcholu svého rozvoje. Domy a hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce v roce 1654 byl Jindřichův Hradec druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku.

Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická radnice, několikrát přestavěná, a Langerův dům, původně gotická stavba, později přestavěná v renesančním stylu.

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídku vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů. Zámek se nachází na soutoku Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou. Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století utrpěl stavba požár a k rozsáhlé rekonstrukci došlo až na počátku 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes areál zahrnuje také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a objekty vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2.

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla kdysi jezuitským seminářem. Založeno bylo v roce 1882 a patří mezi nejstarší regionální muzea v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů.

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar s rozlohou 49 ha, který byl založen v roce 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci. Nedaleko města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkokolejnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce.

K významným osobnostem spojeným s městem patří politik Vladimír Špidla, veslař Václav Chalupa, fotbalista Karel Poborský, hokejisté Aleš Kotalík a Zbyněk Michálek, František II. Rákoczi (vůdce uherského povstání v 18. století) a filozof a spisovatel Stanislav Komárek.

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Dolné Považie, Krajina, Les, Oslavné, Považské, Príroda, Reportáže, Slovenská krajina, Slovenské

Marhát

04/01/202404/01/2025 skala

Vrch Marhát je najvyšším bodom Krahulčích vrchov, leží v nadmorskej výške 748.2 metrov. Na vrchu bolo praveké osídlenie – výšinné sídlisko z neskorej doby bronzovej a staršej doby železnej. Hallštaské hradisko bolo opevnené valom s kamennou deštrukciou. Hradisko tvorilo významnú funkciu strážneho bodu obchodnej trasy cez Považský Inovec z Ponitria na Považie. Sídliskové terasy sa zachovali na juhovýchodných svahoch (idnes.cz). Pomenovanie Marhát sa odvodzuje od názvov „Marharii, Mereheni“, čo bolo pomenovanie pre staromoravské kmene (rotundajurko.sk). Neskôr sa obchodná trasa presunula a hradisko stratilo svoj význam ako strážny bod. V okolí sa našla keramika a ojedinele aj nálezy železných a bronzových predmetov z neskorej doby bronzovej a z doby železnej. Z halštatskej doby železný sekeromlat a skýtske strelky. Neďaleko hradiska na južnom svahu Marhátu sa našlo osem otvorených nákrčníkov so stočenými očkami na koncoch, otvorený nákrčník so zašpicatenými koncami, dva kosáky s jazykovitou rukoväťou, sekerka s tuľajkou a postranným uškom, dláto s tuľajkou, dva tyčinkovité náramky s geometricky rytou výzdobou a plechový špirálovitý náramok bez výzdoby z doby 8. storočia p.n.l.. Nález spadá do lužickej kultúry. Z doby laténskej pochádza strieborná bójska minca s okrídleným koníkom z polovice 2. st. pnl., fragmenty spôn a strelky so spätným háčikom a spona s voľnou pätkou. Približne polovica sídlisk z doby haltštatskej v okolí sa nachádza v okolí hradiska Marhát (nitrianskablatnica.sk). V 9. storočí vzniklo na Marháte výšinné hradisko, zrejme útočištné refúgium (Marek).

Marhát tvorí hradbu chrániacu predovšetkým obce Nitrianska Blatnica, Vozokany a Lipovník. Vďaka geologickým pomerom je tu terén veľmi členitý. Je pravdepodobné, že najmä historický kontext, majestátnosť a blízkosť Marhátu podnietila okolo roku 1947 blatničanov ku vzniku tradície silvestrovských výstupov. Dňa 28. októbra 1947 blatničania postavili na vrchu veľký železný kríž ako vďaku Pánu Bohu za ochranu počas 2. svetovej vojny (mana2.sk). Iniciátorom stavby bol vtedajší blatnický kňaz Ján Laktiš (mana2.sk). Na tomto kríži bol nápis „Bože, ochraňuj turistov“. Neskôr bola na Marháte postavená rozhľadňa, z ktorej bol pekný pohľad na okolie. Od jesene 2008 je postavená nová, 17 metrov vysoká rozhľadňa. Je z nej vidno na hrady Tematín, Čachtice, Uhrovec, Gymeš a Oponice (Piešťanský týždeň). Vraj za ideálnych podmienok je z Marhátu vidno hranice Česka, Maďarska aj Rakúska (rotundajurko.sk). Na najvyššom bode je dnes už nový kríž.

Výstupy sa konajú vždy 31. decembra. Od roku 1971 sa výstupy začali organizovať pod hlavičkou organizovaných turistov. Aj dnes organizuje výstupy Klub slovenských turistov TJ Bezovec Piešťany. Vďaka nim účastníci výstupu dostanú diplom, ktorý ocenia predovšetkým deti. Celkom zaujímavým nápadom bol Marhátsky eurodukát v roku 2008. Na vrchole čaká turistov malé občerstvenie – slaninka, nejaká špekačka, čaj. Pripravené sú ohniská. Mnohým padne vhod po fyzickej námahe doplniť si sily, zabaviť sa, alebo sa aspoň pozdraviť a zaželať si šťastný nový rok. Poniektorí si aj spoločne zaspievajú. Mnohí sa takto stretnú iba na Silvestra. Každý rok prebehne spoločné fotografovanie pod transparentom. Tieto a aj iné podobné fotografie sú potom peknou spomienkou. Niektoré z týchto fotografií z minulosti sa nachádzajú na prístreškoch pod rozhľadňou. Navyše bezovecký klub má kroniku z takýchto fotografií. Archivované sú aj vrcholové knihy, ktoré sa nachádzajú pod rozhľadňou. Nachádzajú sa v nich mnohé zaujímavé odkazy, z ktorých je možné si urobiť pestrý obraz o tom, kto a odkiaľ na Marhát prichádza. Oficiálne sa končí akcia na obed. Napriek tomu, mnohí prichádzajú na Marhát aj neskôr. V posledných ročníkoch presiahla návštevnosť tisíc účastníkov.

Trúfam si povedať, že sa mení aj správanie ľudí, ktorí sem prichádzajú. Sú každým rokom miernejší. Vzhľadom na nižšiu kapacitu Marhátu sa na vrchole a tesne pod ním ľudia viac separujú do skupiniek. Napokon mnohí sem chodia v skupinách. Účastníci rešpektujú aj žiadosť o zdržanie používať zábavnú pyrotechniku v horách. Hluk je povolený len formou výbuchov smiechu a výstrelov sektu.

Krajina na Marháte je vždy iná ako v nižších polohách, odkiaľ sa zvyčajne začína. Iste predstavuje čaro, pre ktoré sú mnohí ochotní šliapať do kopcov. Stáva sa, že dole je blato a hore je snehová perina. Občas je inovať na stromoch. Niekedy silno fúka, inokedy je zas krajina zaliata slnkom. Na Marhát sa dá ísť rôznymi trasami. Každá je trochu iná, dajú sa vybrať cesty kratšie, ľahšie, vhodné pre bicykle aj pre bežky. Väčšina si pravdepodobne vyberie cestu z Nitrianskej Blatnice. Na tejto trase sa ide cez „Jurka“, čo je románska rotunda sv. Juraja, ktorá je druhou najstaršou stavbou z Veľkej Moravy u nás. Pravidelne sa tu konajú viackrát do roka púte. Trošku iný charakter poskytuje najkratšia trasa z Vozokán, resp. z Lipovníka. Veľmi častá je trasa z Výtokov. Najmä dolu z Marhátu sa dá prejsť na lopári veľmi rýchlo práve na Výtoky. Menej časté trasy sú z Modrovej horárne, zo Starej Lehoty, z Bezovca, z Havrana, zo Zlatého vrchu, z Tematínu. Samozrejme dá sa vyjsť autom na Jelenie jamy a ísť iba odtiaľ.

Ja považujem za najkrajšiu trasu z Modrovej horárne a zo Starej Lehoty. Zvyčajne sa však odveziem autobusom do Vozokán, vyšliapem na Marhát a naspäť pokračujem cez Jelenie jamy, Gonove lazy až na Výtoky. Prechádzam okolo Striebornice, cez Moravany, kde sa niekedy zastavím najesť, následne prejdem cez kúpeľný ostrov až do Piešťan. Po príchode som príjemne unavený po prejdených kilometroch a mám pocit, že som urobil niečo dobré pre seba aj druhých. V roku 2009 bolo najkrajšie počasie, aké som počas svojich výstupoch absolvoval. V nižších polohách boli lesy ponorene do hmly, vyššie vykúkalo slnko, ktoré pálilo na pevnú snehovú pokrývku a do toho presvitalo modré nebo s oblakmi. Dúfam, že som vás inšpiroval ku možnosti ako sa dá osláviť posledný deň v roku.

Na konci roka 2007 nás autobus doviezol z Piešťan do Nitrianskej Blatnice. Potom začala moja cesta hore po vlastných :-). Aj tento rok prišlo na “vrch” kopec ľudí. Ja som prišiel zhruba o 11-ej. Putoval som po krásnej, zasneženej krajine. Organizátori hore pripravili ohnisko, kde sa opekalo, zohrievalo, odovzdávali sa registrácie, čaje, špekačky, slaninky .… Postupne, keďže mi bola aj zima, som sa vybral naspäť, ale inou cestou. Šiel som na Jelenie jamy, na rázcestie a z neho som zišiel na Gonove lazy. Z nich som pokračoval cez Výtoky, Moravany až do Piešťan.

Peak Marhát is the highest point of the Krahulčie vrchy, situated at an elevation of 748.2 meters above sea level. The summit hosted prehistoric settlements, including a hillfort from the late Bronze Age and early Iron Age. The Hallstatt hillfort was fortified with an embankment and stone structure, serving as a crucial guard point for the trade route across Považský Inovec from Ponitria to Považie. Terraced settlements have been preserved on the southeast slopes (idnes.cz). The name Marhát is derived from the names “Marharii, Mereheni,” which referred to ancient Moravian tribes (rotundajurko.sk). As the trade route shifted over time, the significance of the hillfort as a guard post diminished. Ceramics and occasional findings of iron and bronze objects from the late Bronze Age and Iron Age have been discovered in the vicinity. Noteworthy artifacts include an Iron Age axe-hammer and Scythian arrows. Eight open neck rings with coiled ends, a neck ring with pointed ends, two sickles with tongue-shaped handles, an axe with a socket, a chisel with a socket, two rod-shaped bracelets with geometrically incised decorations, and a spiral-like metal bracelet without ornamentation from the 8^th century BCE were found near the hillfort. This discovery is associated with the Lusatian culture. From the La Tène period, a silver Boii coin with a winged horse from the mid-2nd century BCE, fragments of buckles, and arrows with a barbed hook and a buckle with a free heel have been unearthed. Approximately half of the settlements from the Hallstatt period in the vicinity are located around the Marhát hillfort (nitrianskablatnica.sk). In the 9^th century, a hillfort refuge was established on Marhát (Marek).

Marhát forms a barrier primarily protecting the villages of Nitrianska Blatnica, Vozokany, and Lipovník. Due to geological conditions, the terrain is very rugged. The historical context, majesty, and proximity of Marhát likely inspired the tradition of New Year’s Eve hikes, which began around 1947. On October 28, 1947, the people of Blatnica erected a large iron cross on the summit as thanks to God for protection during World War II (mana2.sk). The initiative for the construction came from the then-priest of Blatnica, Ján Laktiš (mana2.sk). The cross bore the inscription “God, protect the tourists.” Later, an observation tower was built on Marhát, offering a beautiful view of the surroundings. Since the fall of 2008, a new 17-meter-high observation tower has been in place. It provides a view of the castles Tematín, Čachtice, Uhrovec, Gymeš, and Oponice (Piešťanský týždeň). Supposedly, under ideal conditions, the borders of the Czech Republic, Hungary, and Austria can be seen from Marhát (rotundajurko.sk). A new cross has now been placed at the highest point.

Climbs are always organized on December 31. Since 1971, these climbs have been organized under the auspices of organized tourists. Today, the climbs are organized by the Slovak Tourist Club TJ Bezovec Piešťany. Participants receive a diploma, primarily appreciated by children. An interesting idea was the Marhát euro-ducat in 2008. A small refreshment awaits tourists at the summit – bacon, sausages, tea. Fireplaces are prepared. Many find it useful to replenish their strength, have some fun, or at least greet and wish each other a happy New Year. Some even sing together. Many only meet this way on New Year’s Eve. Every year, a group photo is taken under the banner. These and other similar photos are a nice memory. Some of these photos from the past are on the shelters under the observation tower. The Bezovec club also has a chronicle of such photos. Summit books, containing many interesting references, are also archived under the observation tower. They offer a diverse picture of who comes to Marhát and from where. The event officially ends at lunchtime. Nevertheless, many continue to visit Marhát later. In recent years, attendance has exceeded a thousand participants.

I dare say that the behavior of people coming here is changing. They are more considerate each year. Due to the lower capacity of Marhát, people tend to separate into smaller groups at the summit and just below. Many come in groups. Participants also respect the request to refrain from using pyrotechnics in the mountains. Noise is allowed only in the form of bursts of laughter and sect shots.

The landscape on Marhát is always different from the lower elevations where the climb usually begins. It undoubtedly possesses a charm for which many are willing to tread the hills. It happens that there is mud at the bottom and a snowy blanket on top. Occasionally, there are innovations on the trees. Sometimes, it blows strongly; other times, the landscape is bathed in sunlight. Marhát can be reached by various routes, each slightly different. Shorter, easier routes suitable for bicycles and cross-country skis can be chosen. Most likely, many will opt for the route from Nitrianska Blatnica. On this route, you pass through “Jurko,” a Romanesque rotunda of St. George, the second oldest structure from Great Moravia in our region. Pilgrimages are regularly held here several times a year. A slightly different character is provided by the shortest route from Vozokany or Lipovník. The route from Výtoky is very common. Especially downhill from Marhát to Výtoky can be done on sleds very quickly. Less common routes are from Modrá horárna, Stara Lehotka, Bezovec, Havran, Zlatý vrch, and Tematín. Of course, you can drive by car to Jelenie jamy and go only from there.

I consider the most beautiful route to be from Modrá horárna and Stara Lehotka. Usually, however, I take the bus to Vozokany, climb to Marhát, and then continue back through Jelenie jamy, Gonove lazy, to Výtoky. I pass by Striebornica, through Moravany, where I sometimes stop for a meal. Then I cross the spa island to Piešťany. Upon arrival, I am pleasantly tired after the kilometers walked, and I feel that I have done something good for myself and others. In 2009, the weather was the most beautiful I had experienced during my climbs. In the lower altitudes, the forests were shrouded in fog, while higher up, the sun peeked out, shining on the solid snow cover beneath a blue sky with clouds. I hope I have inspired you with a way to celebrate the last day of the year.

At the end of 2007, the bus took us from Piešťany to Nitrianska Blatnica. Then my journey upwards began on my own :-). This year, a lot of people came to the ” summit.” I arrived around 11 AM. I wandered through the beautiful, snowy landscape. Organizers had prepared a bonfire at the top, where people grilled, warmed up, registered, and received tea, sausages, and bacon. Gradually, since I was also cold, I set off back, but by a different route. I went to Jelenie jamy, to the crossroads, and from there, I descended to Gonove lazy. From there, I continued through Výtoky, Moravany, all the way to Piešťany.

Odkazy

Revue Piešťany, zima 2010, p. 40 – 43
Igor Paulech – Tisícka turistov si našla na Silvestra cestu na Marhát
Michal Uriča, Martin Kiripolský – Považský Inovec – Rozhľadňa na Marháte a Visiace skaly
Karol Babčan – Silvestrovský výstup na Marhát
Nejstarší památku Slovenska ukrývá tajemná hora Marhát
Na Marhát
Rozhľadňa na Marháte
Informačné tabule
Mana2.sk

Trasa Modrová horáreň – Marhát – Piešťany – rok 2010

V roku 2010 som na Marhát prišiel veľmi neskoro, na vrchu už nebol skoro nikto. Pre fotografovanie to bolo svojím spôsobom veľmi vhodné. Navyše krajina bola v ten deň naozaj kvalitne zasnežená.

Trasa Vozokany – Marhát – Piešťany – rok 2009

Trasa Nitrianska Blatnica – Marhát – Piešťany – rok 2007

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Horné Považie, Hrady, Krajina, Neživé, Slovenská krajina, Stavby

Hrad Strečno

04/01/202305/01/2025 skala

Strečniansky hrad (Strechun, Strechyn, Streczen, Streczan, Strežín) sa nachádza na 103 metrov vysokom brale vo nadmorskej výške 440 metrov (Wikipedia). Hrad Strečno sa nachádza na hlavnom cestnom a železničnom ťahu Bratislava – Žilina – Košice. Neďaleko pod hradom tečie Váh (hradstrecno.sk). Hradná vyvýšenina bola obývaná už v 13. storočí. Prvá písomná zmienka je z roku 1316 (strecno.sk). Vznikol pravdepodobne na staršom základe slovanského hradiska (Wikipedia).

Architektúra hradu je dokladom vývoja stredovekej pevnosti od gotiky po baroko (Informačná tabuľa). V bezprostrednej blízkosti hradu boli dva mlyny – jeden bol na Váhu, druhý stál pri majeri pod hradom za cestou (pokladyslovenska.sk). Pod hlavnou bránou bola nájdená studňa hlboká 88 metrov (slovakia.com). V roku 1910 bol hrad čiastočne spevnený. V roku 1944 bol cez vojnu poškodený. V rokoch 1978 až 1994 prebiehala komplexná rekonštrukcia (strecno.sk). Na hrade sa každoročne konajú akcie: Beh do hradných schodov, Rozprávkový hrad, Hradné hry Žofie Bosniakovej, Nočné prehliadky, “Duchovia, elfovia a strečniansky des”. “Noc duchov, tekvíc a strašidiel”, Noc múzeí a galérií (Wikipedia).

Strečniansky Castle (Strechun, Strechyn, Streczen, Streczan, Strežín) is situated on a 103-meter-high cliff at an elevation of 440 meters above sea level (Wikipedia). The Strečno Castle is located on the main road and railway route Bratislava – Žilina – Košice. The Váh River flows nearby beneath the castle (hradstrecno.sk). The castle hill was inhabited as early as the 13^th century. The first written mention is from 1316 (strecno.sk). It likely originated on an older foundation of a Slavic hillfort (Wikipedia).

The architecture of the castle is evidence of the development of a medieval fortress from Gothic to Baroque styles (Information Board). In the immediate vicinity of the castle, there were two mills – one on the Váh River, the other located near the steward’s house beneath the castle along the road (pokladyslovenska.sk). A well 88 meters deep was found beneath the main gate (slovakia.com). The castle was partially fortified in 1910. It was damaged during the war in 1944. Comprehensive reconstruction took place from 1978 to 1994 (strecno.sk). Various events take place at the castle annually, such as the Castle Stairs Run, Fairytale Castle, Castle Games of Žofia Bosniaková, Night Tours, “Ghosts, Elves, and Strečniansky Des”, “Night of Ghosts, Pumpkins, and Spooks”, and Night of Museums and Galleries (Wikipedia).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Devínské Karpaty, Hrady, Krajina, Malé Karpaty, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Záhorie, Zrúcaniny

Hrad Devín

10/06/202121/01/2025 skala

Známe zrúcaniny hradu Devín, ležiace na skalnom brale nad sútokom Moravy a Dunaja, patria k významným pamätníkom slovenskej minulosti (bratislava.sk). Za vlády Trajána a Valentiana I. bola na Devíne predsunutá rímska strážna stanica. Opevnenie vybudovala rímska posádka a bolo súčasťou hraničného obranného systému Rímskej ríše – Limes romanus (devin.sk). Na hradnej výšine existovala významná keltská osada už od začiatku posledného storočia pred n.l.. (slovenskehrady.sk). Mimoriadne významná strategická poloha, známa už Keltom a Rimanom, bola príčinou aj k založeniu mohutného slovanského hradiska na hradnom návrší, ktoré sa roku 864 prvý raz písomne uvádza pod menom Dowina (bratislava.sk), čo znamená deva, dievča (devin.sk). Najstaršie stopy po Slovanoch pochádzajú z 8. storočia, vyskytujú sa na celej ploche centrálneho hradiska, z čoho si možno utvoriť predstavu o intenzívnej sídliskovej zástavby. Dodnes sa zachovali zvyšky zemného valu na severnej strane hradiska, ktorý bol vybudovaný už v rímskej dobe. Slovania ho spevnili drevenou palisádou (slovenskehrady.sk).

V 9. storočí tu sídlil Mojmír, Rastislav aj Svätopluk, ktorý tu v roku 871 porazil Nemcov (kastiel.org). Z letopisov vyplýva, že na Devíne sa opevnilo veľkomoravského knieža Rastislav, ktorý hľadal útočisko pred východofranským kráľom Ľudovítom Nemcom (i15.cz). V období Veľkomoravskej ríše to bol najvýznamnejší pohraničný hrad (bratislava.sk). Toto rozsiahle hradisko, chránené od Dunaja vysokým bralom a od severovýchodu priekopami a zemnými valmi, bolo v období Veľkej Moravy jednou z najdôležitejších pevností proti expanzii Franskej ríše (bratislava.sk). Po roku 892 bol Devín jedným z dôležitých bodov reťaze obranných hradísk proti útokom starých Maďarov z potiských oblastí (slovenskehrady.sk). Po zániku Veľkej Moravy nadobudol Devín strategický význam v 13. storočí, v období rakúsko-uhorských bojov o Devínsku bránu. Na hradnom kopci vznikol menší kamenný pohraničný strážny hrad (wikipedia sk). V roku 1272 ovládol hrad Přemysl Otakar, ktorý zvíťazil nad uhorským kráľom Štefanom (kastiel.org).

K rozsiahlejšej výstavbe potom prišlo až v roku 1460, keď sa stali vlastníkmi hradu grófi zo Svätého Jura a Pezinka. Horný hrad prestavovali a iné úpravy v dôsledku tureckého nebezpečenstva vykonali Báthoryovci, ktorí boli majiteľmi v rokoch 1527 – 1606. Posledné opevňovacie práce sa viažu rovnako ku Turkom a ku Pálfyovcom v druhej polovici 17. storočia. Po zániku tureckého nebezpečenstva sa Devín začal v 18. storočí rozpadávať, k čomu prispel (wikipedia sk) v máji 1809 Napoleon, ktorý obsadil Viedeň a v júni vyhodil hrad do povetria. Odvtedy je v ruinách. Jeho slávu oživil v roku 1836 Ľudovít Štúr, pre ktorého bol Devín symbolom slovanskej vzájomnosti a národného uvedomenia (sazp.sk). Od čias slovenského národného hnutia, po štúrovských vychádzkach na hradné zrúcaniny, sa Devín stal pre svoju veľkomoravskú tradíciu symbolom nielen dávnej slovanskej slávy, ale aj symbolom slovanskej družby a priateľstva medzi národmi. Zrúcanina hradu Devín je národná kultúrna pamiatka a spravuje ju mestské múzeum v Bratislave (bratislava.sk).

Na hrade sa nachádzajú pozostatky rímskej stavby. Jedna z nich sa nachádza na hornom nádvorí, pred vstupom do expozičnej interiérovej časti. Citujem z informačnej tabule, ktorá sa nachádza pri týchto pozostatkoch. “Objavili ju počas archeologického výskumu v 30. rokoch 20. storočia. Podstatná časť nálezov bola zničená počas II. svetovej vojny. Zistilo sa, že stavba pozostáva zo štyroch miestností, z ktorých jedna je zakončená apsidou orientovanou na juh. Na základe stavebnej techniky sa môže datovať do 3. storočia – obdobie vlády dynastie Severovcov, s nasledujúcou prestavbou, ktorá sa mohla realizovať za vlády cisára Valentiniána I. (364 – 375).” Budovu možno charakterizovať ako súčasť civilnej usadlosti (Informačná tabuľa na Devíne). V rokoch 1921 – 1922 vo východnej časti hradiska objavili a neskôr identifikovali veľkomoravský kostol datovaný do 10 – 11. storočia (apsida.sk).

Západné Karpaty vznikli v dôsledku kolízie africkej a eurázijskej platne. Malé Karpaty a Hundsheimské vrchy sú ich súčasťou. V kotlinách sa postupne vytvoril riečny systém Dunaja a Moravy. A práve nad sútokom spomínaných riek sa nachádza bralo Devínskeho hradu. Predstavuje vyzdvihnutú časť pohoria uťatú zlomom voči poklesnutej Devínskej bráne. Devínska hradná skala je národnou prírodnou pamiatkou. Hradné bralo je mohutné a členité, dosahuje výšku takmer 70 metrov. Vyskytujú sa tu na skale belemnity. Celý hradný kopec je významný aj ako botanická lokalita s výskytom mnohých chránených a ohrozených druhov rastlín. Vegetáciu hradného vrchu po stáročia ovplyvňoval človek. Rastie tu napr. Dianthus praecox lumnitzeri, Campanula xylorrhiza, Xeranthnemum annuum, Artemisia austriaca, Gagea pusilla, Medigago monspeliaca, Senecio erucifolis tenuifolius, Allium sphaerocephalon, Stipa capillata, Papaver dubium austromoravicum. Skalná stena poskytuje hniezdne podmienky pre vtáctvo. Teplé južné svahy sú významným biotopom najmä pre plazy a hmyz. V puklinách hniezdia napr.: sokol Falco tinnunculus, Apus apus. Z hmyzu vidlochvost Iphiclides podalirius, jasoň Parnassius mnemosyne, Saga pedo, fúzač Cerambyx cerdo (Informačná tabuľa).

Obyvatelia osady v dolnej časti hradiska pochovávali svojich mŕtvych na tomto mieste ešte v čase Veľkej Moravy. Priemerný vek pochovaných je 32 rokov, ležali v hĺbka 70 – 130 cm tesne jeden vedľa druhého, miestami i vo viacerých vrstvách nad sebou. Zaniknutý kostol z 9. storočia nahradila v 10. storočí kaplnka.

The famous ruins of Devin Castle, perched on a rocky cliff above the confluence of the Morava and Danube rivers, are among the significant landmarks of Slovak history (bratislava.sk). During the rule of Trajan and Valentinian I, a Roman guard station was stationed at Devin. The fortifications were built by a Roman garrison and were part of the Roman Empire’s border defense system – Limes romanus (devin.sk). At the hilltop, there was a significant Celtic settlement from the beginning of the last century BC (slovenskehrady.sk). The exceptionally strategic location, known to both Celts and Romans, led to the establishment of a massive Slavic fortress on the hill, first mentioned in writing in 864 under the name Dowina, meaning a girl (devin.sk). The oldest traces of Slavs date back to the 8^th century, covering the entire central fortress area, providing insight into intensive settlement patterns. Remnants of an earthen wall on the northern side, built in Roman times, reinforced by Slavs with a wooden palisade, are still visible today (slovenskehrady.sk).

In the 9^th century, Devin was the residence of Mojmír, Rastislav, and Svätopluk, who defeated the Germans here in 871 (kastiel.org). According to chronicles, the Great Moravian prince Rastislav fortified Devin, seeking refuge from the East Frankish king Louis the German (i15.cz). During the Great Moravian Empire, Devin was the most significant border fortress (bratislava.sk). In the period after 892, Devin became one of the important points in the chain of defensive fortresses against attacks by the old Hungarians from the areas beyond the river (slovenskehrady.sk). After the decline of the Great Moravian Empire, Devin gained strategic importance in the 13^th century during the Austrian-Hungarian struggles for the Devin Gate. A smaller stone border guard castle was built on the castle hill during this time (wikipedia sk). In 1272, Přemysl Otakar captured the castle, defeating Hungarian King Stephen (kastiel.org).

More extensive construction occurred in 1460 when the counts of Svätý Jur and Pezinok became the owners of the castle. The upper castle was reconstructed, and other modifications were made due to the threat of the Turks by the Báthory family, who owned it from 1527 to 1606. The last fortification works were associated with the Turks and the Pálfy family in the second half of the 17^th century. After the decline of the Turkish threat, Devin began to decay in the 18^th century, and in May 1809, Napoleon, who occupied Vienna, blew up the castle in June. Since then, it has been in ruins. Its glory was revived in 1836 by Ľudovít Štúr, for whom Devin symbolized Slavic solidarity and national awareness (sazp.sk). Since the times of the Slovak national movement and Štúr’s walks to the castle ruins, Devin has become a symbol not only of ancient Slavic glory but also of Slavic friendship and camaraderie among nations. The ruins of Devin Castle are a national cultural monument managed by the City Museum in Bratislava (bratislava.sk).

On the castle grounds, there are remnants of a Roman structure. One of them is located in the upper courtyard, in front of the entrance to the interior exhibition section. Quoting from an information board near these remnants: “It was discovered during archaeological research in the 1930s. A substantial part of the findings was destroyed during World War II. It was found that the structure consists of four rooms, one of which is terminated by an apse oriented to the south. Based on construction techniques, it can be dated to the 3^rd century – the period of the Severan dynasty, with subsequent modifications that could have been carried out during the rule of Emperor Valentinian I. (364 – 375).” The building can be characterized as part of a civilian settlement (Information board at Devin). In 1921 – 1922, in the eastern part of the fortress, archaeologists discovered and later identified a Great Moravian church dating from the 10^th-11th century (apsida.sk).

The Western Carpathians formed due to the collision of the African and Eurasian plates. The Small Carpathians and Hainburg Mountains are part of this structure. The Danube and Morava river systems gradually developed in the basins. The Devin Gate is situated above the confluence of these rivers, representing an elevated part of the mountain separated by a fault from the subsided Devin Gate. The Devin Castle cliff is a national natural monument, and the castle hill is also a significant botanical site with many protected and endangered plant species. The entire castle hill is essential for bird nesting conditions. The warm southern slopes are crucial habitats, especially for reptiles and insects. Species like the falcon Falco tinnunculus, Apus apus, swallowtail Iphiclides podalirius, Parnassius mnemosyne, Saga pedo, and longhorn Cerambyx cerdo nest in the crevices of the rock (Information board at Devin). In the lower part of the fortress, inhabitants buried their dead in the Great Moravian era. The average age of the buried is 32 years, and they were buried at a depth of 70 – 130 cm, closely next to each other, sometimes in several layers above each other. The extinct church from the 9^th century was replaced by a chapel in the 10^th century.

Die berühmten Ruinen von Schloss Devin, hoch oben auf einem Felsen über der Mündung der Morava und der Donau, gehören zu den bedeutenden Denkmälern der slowakischen Geschichte (bratislava.sk). Während der Herrschaft von Trajan und Valentinian I. befand sich auf Devin eine römische Wachstation. Die Befestigungen wurden von einer römischen Garnison errichtet und waren Teil des Grenzverteidigungssystems des Römischen Reiches – Limes Romanus (devin.sk). Auf dem Hügel gab es eine bedeutende keltische Siedlung seit Beginn des letzten vorchristlichen Jahrhunderts (slovenskehrady.sk). Die außergewöhnlich strategische Lage, bekannt sowohl bei Kelten als auch bei Römern, führte zur Errichtung einer massiven slawischen Festung auf dem Hügel, die erstmals 864 unter dem Namen Dowina, was Mädchen bedeutet (devin.sk), schriftlich erwähnt wurde. Die ältesten Spuren der Slawen stammen aus dem 8. Jahrhundert und erstrecken sich über das gesamte zentrale Festungsgelände, was Einblick in intensive Siedlungsmuster ermöglicht. Reste einer Erdmauer auf der Nordseite, die in römischer Zeit gebaut und von den Slawen mit einem hölzernen Palisadenwall verstärkt wurde, sind heute noch sichtbar (slovenskehrady.sk).

Im 9. Jahrhundert war Devin der Wohnsitz von Mojmír, Rastislav und Svätopluk, die hier 871 die Deutschen besiegten (kastiel.org). Laut Chroniken befestigte der Großmährische Fürst Rastislav Devin und suchte Schutz vor dem ostfränkischen König Ludwig dem Deutschen (i15.cz). Während des Großmährischen Reiches war Devin die bedeutendste Grenzfeste (bratislava.sk). In der Zeit nach 892 wurde Devin einer der wichtigen Punkte in der Kette von Verteidigungsfestungen gegen Angriffe der alten Ungarn aus den Gebieten jenseits des Flusses (slovenskehrady.sk). Nach dem Niedergang des Großmährischen Reiches erlangte Devin im 13. Jahrhundert während der österreichisch-ungarischen Kämpfe um das Devin-Tor strategische Bedeutung. In dieser Zeit wurde auf dem Burgberg eine kleinere steinerne Grenzwächterburg errichtet (wikipedia sk). Im Jahr 1272 eroberte Přemysl Otakar die Burg und besiegte den ungarischen König Stephan (kastiel.org).

Umfangreichere Bauarbeiten erfolgten 1460, als die Grafen von Svätý Jur und Pezinok die Besitzer der Burg wurden. Die Oberburg wurde rekonstruiert, und andere Änderungen wurden aufgrund der Bedrohung durch die Türken von der Familie Báthory vorgenommen, die sie von 1527 bis 1606 besaß. Die letzten Befestigungsarbeiten wurden mit den Türken und der Familie Pálfy in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts in Verbindung gebracht. Nach dem Rückgang der türkischen Bedrohung begann Devin im 18. Jahrhundert zu verfallen, und im Mai 1809 sprengte Napoleon, der Wien besetzt hatte, die Burg im Juni. Seitdem liegt sie in Ruinen. Ihre Glorie wurde 1836 von Ľudovít Štúr wiederbelebt, für den Devin ein Symbol der slawischen Solidarität und nationalen Bewusstseins war (sazp.sk). Seit den Zeiten der slowakischen Nationalbewegung und der Spaziergänge von Štúr zu den Burgüberresten ist Devin zu einem Symbol nicht nur des alten slawischen Ruhms, sondern auch der slawischen Freundschaft und Kameradschaft zwischen den Völkern geworden. Die Ruinen von Schloss Devin sind ein nationales Kulturdenkmal, das vom Stadtmuseum in Bratislava verwaltet wird (bratislava.sk).

Auf dem Burghügel befinden sich Überreste einer römischen Struktur. Eine von ihnen befindet sich im oberen Hof, vor dem Eingang zum Innenbereich der Ausstellung. Ich zitiere von einer Informationstafel in der Nähe dieser Überreste: “Sie wurde während archäologischer Forschungen in den 1930^er Jahren entdeckt. Ein wesentlicher Teil der Funde wurde während des Zweiten Weltkriegs zerstört. Es stellte sich heraus, dass die Struktur aus vier Räumen besteht, von denen einer mit einer Apsis nach Süden abgeschlossen ist. Basierend auf der Bautechnik kann sie auf das 3. Jahrhundert datiert werden – die Zeit der Herrschaft der Dynastie der Severer, mit nachfolgenden Modifikationen, die während der Herrschaft von Kaiser Valentinian I. (364 – 375) durchgeführt worden sein könnten.” Das Gebäude kann als Teil einer zivilen Siedlung charakterisiert werden (Informationstafel am Devin). In den Jahren 1921 – 1922 wurde im östlichen Teil der Festung ein großmährisches Kirchengebäude aus dem 10. – 11. Jahrhundert entdeckt und später identifiziert (apsida.sk).

Die Westkarpaten entstanden aufgrund der Kollision der afrikanischen und eurasischen Platten. Die Kleinen Karpaten und die Hainburger Berge sind Teil dieser Struktur. In den Becken bildete sich allmählich das Flusssystem der Donau und der Morava. Das Devin-Tor liegt genau über der Mündung dieser Flüsse und repräsentiert einen erhöhten Teil des Gebirges, der durch einen Bruch vom gesunkenen Devin-Tor getrennt ist. Die Devin-Burgklippe ist ein nationales Naturdenkmal, und der Burgberg ist auch ein bedeutender botanischer Ort mit vielen geschützten und gefährdeten Pflanzenarten. Der gesamte Burgberg ist für Vogelnistbedingungen von Bedeutung. Die warmen Südhänge sind vor allem für Reptilien und Insekten wichtige Lebensräume. Arten wie der Falke Falco tinnunculus, Apus apus, Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius, Parnassius mnemosyne, Saga pedo und Hirschkäfer Cerambyx cerdo nisten in den Spalten des Felsens (Informationstafel am Devin). Im unteren Teil der Festung begruben die Bewohner ihre Toten noch während der Großmährischen Ära. Das durchbrochene Kirchengebäude aus dem 9. Jahrhundert wurde im 10. Jahrhundert durch eine Kapelle ersetzt.

Az ismert Devin vár romjai, amelyek egy sziklás gerincrél emelkednek fel a Morva és a Duna torkolatánál, a szlovák történelem jelentős emlékeihez tartoznak (bratislava.sk). Traján és Valentianus I. uralma alatt egy római őrségi állomás található volt Devinben. A római csapatok építették fel a erődítményt, és az a Római Birodalom határának védelmi rendszerének, a Limes Romanusnak része volt (devin.sk). A várhegyen már a Kr. e. első századától egy fontos kelta település állt (slovenskehrady.sk).

Különösen fontos stratégiai helyzetét, amely már ismert volt a kelták és a rómaiak előtt, a slovák terület ostromának köszönhette. Devín várán egy hatalmas szlovák várat alapítottak, amelyet először 864-ben írtak le Dowina néven (bratislava.sk), ami azt jelenti, lány (devin.sk). A legrégebbi nyomok a szlávokról a 8. századból származnak, és az egész várat érintik, ami alapján elképzelhetjük az intenzív települési beépítésről. Az északi oldalon még ma is fennmaradt a római korból származó földsánc maradványa, amelyet a szlávok fa kerítéssel erősítettek meg (slovenskehrady.sk).

A 9. században Mojmír, Rastislav és Svätopluk székhelye volt, aki 871-ben a németek elleni győzelemmel végződött (kastiel.org). Az írásokból az derül ki, hogy Rastislav, a nagymorvai fejedelem, megerősítette Devínt, amikor menedéket keresett a keleti Frank király, Ludwig német elől (i15.cz). A Nagymorvai Birodalom idején ez volt a legfontosabb határőrző vár (bratislava.sk). Ebben az időszakban a Devín hegyi várárok volt az egyik legfontosabb erődítmény a Frank Birodalom terjeszkedése ellen (bratislava.sk). 892 után Devín az egyik fontos pontja volt a védelmi erődök láncának a régi magyar területek támadásai ellen (slovenskehrady.sk). A Nagy-Morva Birodalom bukása után Devín a 13. században nyerte el stratégiai jelentőségét, az osztrák-magyar harcok idején a Devín kapujáért. A hegyi várból egy kisebb kőhatárállomás alakult ki a 13. század végén, a Báthory család építette át a török veszély miatt, akik a várat 1527 és 1606 között birtokolták. Az utolsó erődítési munkák azonban a török veszély és a 17. század második felének Pálfyokhoz kapcsolódnak. A török veszély megszűnését követően a 18. században kezdett szétesni a Devín, amit (wikipedia sk) 1809 májusában Napóleon okozott, aki elfoglalta Bécset és júniusban felrobbantotta a várat. Azóta romokban hever. Dicsőségét 1836-ban Žudovít Štúr élesztette fel, aki számára a Devín a szláv kölcsönösesség és a nemzeti öntudat szimbóluma volt (sazp.sk). A szlovák nemzeti mozgalom idején, a hegyi romokra tett séta után a Devín a régi szláv dicsőség nem csak a nemzet szimbóluma lett, hanem a szláv barátság és a népek közötti barátság jelképe is. A Devín romja nemzeti kulturális emlékmű, amelyet Pozsony városi múzeuma kezel (bratislava.sk).

A váron római épületek maradványai találhatók. Az egyik közülük a felső udvaron található, az interiőr kiállítási részéhez vezető bejárat előtt. Idézem az információs tábláról származó információkat, amelyek ezen maradványok mellett találhatók. „A 30-as években, egy 1945-ös II. világháborús bombázás során felfedezték. Megállapították, hogy az épület négy helyiségből áll, amelyek közül az egyik déli irányba orientált apsidával zárul. Az építészeti technika alapján a 3. századra datálható, a Severan dinasztia uralma idejére, a következő átalakítással, amelyet Valentianus I. uralkodása alatt hajtottak végre (364 – 375)”. Az épületet civil település részeként lehetne jellemezni (Devín információs tábla). Az 1921 – 22-es években a várkegyetem keleti részén találták meg és később azonosították a 10 – 11. századra datálható nagymorvai templomot (apsida.sk).

A Nyugati-Kárpátok az afrikai és az eurázsiai lemez ütközésének eredményeként keletkeztek. A Kis-Kárpátok és a Hunsheimi hegyek részét képezik. A medencékben fokozatosan kialakult a Duna és a Morva folyórendszer. És éppen a Morva és a Duna összefolyásánál található a Devin várhágája. A Devin várháza egy kiemelkedő részét képezi a hegynek, amelyet levágott egy hibával a Devin kapuval szemben. A Devin várhágai külön nemzeti természeti emlékmű. A várházi hágó erős és tagolt, majdnem 70 méteres magasságban. Itt találhatók a belemnitesek is (Információs tábla).

Az egész vár domb egyben fontos botanikai hely is, sok védett és veszélyeztetett növényfaj előfordulásával. Például a következők is nőnek itt: Dianthus praecox lumnitzeri, Campanula xylorrhiza, Xeranthnemum annuum, Artemisia austriaca, Gagea pusilla, Medigago monspeliaca, Senecio erucifolis tenuifolius, Allium sphaerocephalon, Stipa capillata, Papaver dubium austromoravicum (Információs tábla).

A sziklafal madárnak biztosít fészkelési feltételeket. A déli melegek fontos élőhelyet jelentenek különösen a hüllők és a rovarok számára. A hasadékokban például fészkelt a kestrel Falco tinnunculus, Apus apus. Az emlősöktől például a Iphiclides podalirius, a Parnassius mnemosyne, a Saga pedo, a Cerambyx cerdo (Információs tábla).

A hegy lábánál fekvő település lakói még a Nagymorvai Birodalom idején is itt temették el halottaikat. A temető átlagos életkora 32 év volt, 70 – 130 cm mélységben feküdtek egymás mellett, néha több rétegben is. A 9. században lerombolták a nagymorvai templomot, helyébe a 10. században egy kápolna lépett.

Odkazy

TOP

Všetky

V diaľke hrad Devín, napravo mestská časť Devín

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

Use Facebook to Comment on this Post

Dolné Považie, Krajina, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Zrúcaniny

Tematín a Tematínske kopce

09/02/201604/01/2025 skala

Tematín je zrúcanina hradu na západnom Slovensku v pohorí Považský Inovec (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslovenské vydavateľské stredisko v Bratislave). Táto národná kultúrna pamiatka je súčasťou Tematínskych vrchov, ktoré sú chráneným územím a od roku 2004 patria medzi územia Európskeho významu Natura 2000 (Regina Hulmanová). Hrad bol vybudovaný v juhozápadnej časti Považského Inovca na vápencovo-dolomitovom podloží temena bočnej rázsochy vybiehajúcej západne od Bezovca medzi Lúčanskou a Hrádockou dolinou. S nadmorskou výškou 564 metrov patrí medzi najvyššie položené hrady Slovenska. Patrí do katastra obce Lúka (Wikipedia).

Vznikol pravdepodobne bezprostredne po mongolskom vpáde v roku 1242 na mieste staršieho hradiska o ktorého slovanskom pôvode by mohol napovedať rozbor názvu zloženého pravdepodobne zo slov “temä”, označujúceho temeno, a staroslovanského slova pre ohradené miesta “týn” (Wikipedia). V zápisoch z poslednej tretiny 13. storočia ja zachytený názov Temetyn (webgarden.cz).

Prvý písomný doklad o ňom pochádza z roku 1270 (Dušan Jurčacko). Hrad už od svojho vzniku plnil signalizačnú a strážnu funkciu a spolu s Trenčianskym, Beckovským a Čachtickým hradom bol súčasťou ochrany severozápadných priesmykov Uhorska. Chránil aj dôležitý brod cez Váh, spomínaný v listine z roku 1453 (Wikipedia). Bol vybudovaný ako kráľovský hrad, slúžiaci na doplnenie hraničných opevnení (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslovenské vydavateľské stredisko v Bratislave). Spomínané hrady boli pomocou ohňových signálov a vlajok vizuálne dostupné (tematin.org).

V 13. storočí sa hradu násilne zmocnil Matúš Čák Trenčiansky. Začiatkom 17. storočia sa hrad dostal do rúk Stanislavovi Turzovi. Turzo sa postaral o zdokonalenie obrany predhradia. Prizval benátskeho zbrojárskeho majstra Angela Ricciardiho. V polovici 17. storočia sa stali spolumajiteľmi Tematína Berčéniovci. Zaujímavosťou je, že na hrade sa narodil v roku 1665 Mikuláš Berčéni, neskorší hlavný veliteľ vojsk Františka II. Rákocziho. Viaceré zariadenia z Tematínskeho hradu skončili v kaštieli v Brunovciach, vzhľadom na fakt, že Berčéniovci stavali už dlhšiu dobu tento kaštieľ. Počas povstaní Františka II. Rákocziho dal Mikuláš Berčéni hrad opraviť, dokonca zriadil na ňom stálu vojenskú posádku (tematin.org).

Hrad tvoril: horný hrad – nádvorie, gotická hranolová veža, gotická útočisková veža – bergfrit, vstupná brána, vrcholnogotický palác, renesančný palác, juhozápadný rondel, juhovýchodný bastión, kaplnka, hospodárske budovy, prvé predbránie, východná bašta, tretia brána, severné predhradie, severovýchodná a západná bašta, druhá brána s priekopou, predsunuté opevnenie, druhé predhradie (Zdroj: Informačná tabuľa). Vojsko Mikuláša Berčéniho 22.1.1710 utrpelo v protihabsburgských vojnových ťaženiach porážku. On sám sa ukryl na hrade, odkiaľ sa mu podarilo uniknúť, ale cisárske vojská Tematín krátko na to zničili. Odvtedy hrad chátra (tematin.org).

O záchranu Tematínu sa snažia dve občianske združenia: Občianske združenie “Hrad Tematín” a Združenie na záchranu hradu Tematín. Pri prácach používajú ako stavebný materiál vypadané kamene a do malty sa nepridáva cement, ale len vápno. Klasický betón by pil vodu, rozpínal sa a tlačil na pôvodné kamene (Zdroj: Piešťanský týždeň). V minulosti sa hrad čistil len od náletovej zelene, k samotnej sanácií murív vo väčšom rozmere nedošlo. Združenie OZ Hrad Tematín používa ako materiál prechodnú fázu medzi vápencom a dolomitom, ktorý väčšinou pochádza z miestnych zdrojov. Zrúcanina trpí statickými poruchami kavernóznym vypadaním muriva, ale aj líniovými poruchami – trhlinami. K tomuto stavu prispeli aj návštevníci hradu, keď skúšali svoje lezecké schopnosti, alebo zhadzovali uvoľnené murivo, čo sa niektorým aj stalo osudným. Geologické podložie hradu je narúšané aj krasovými javmi. Pred murovaním prebieha proces historicko – architektonického výskumu a schvaľovanie postupu na pamiatkovom úrade (Mojmír Choma, Barbora Šusteková, Matúš Žemlička, Ján Barič).

Prírodná rezervácia Tematínske kopce bola vyhlásená v roku 1976. Zaraďuje sa medzi štyri najzaujímavejšie oblasti tohto typu v Európe. Rozprestiera sa od nivy rieky Váh až po zrúcaniny hradu Tematín (obecluka.sk), na ploche 2471 hektárov. Na tejto pozoruhodnej geobotanickej oblasti na južných svahov Považského Inovca s vápencovo – dolomitovým podložím sa dobre darí západokarpatskej vegetácii. Prevažuje teplomilná flóra a fauna. Už od skorých jarných dní sa v svetlých bučinách rastú kobercovito snežienky, neskôr chochlačky. Na skalách chlpaté poniklece veľkokveté a prostredné. Veľmi rozšíreným je aj hlaváčik jarný, ktorý tu nazývali čiernym korením a jeho čerstvý koreň sa používal na liečenie domácich zvierat, najmä ošípaných a oviec (obecluka.sk).

Na formovaní xerotermných spoločenstiev Tematínskych vrchov sa okrem pôdnoklimatických pomerov výrazne podieľa aj orientácia svahov – najextrémnejšie biotopy sa vyvinuli na južných svahoch tvorených drobivým dolomitom. Z historického hľadiska sa na procese aridizácie a expanzii teplo a suchomilných spoločenstiev významne podieľal človek – podstatná časť lesov tu bola odstránená v období tureckých vojen. V^o vyšších polohách a na severne orientovaných svahoch sa tu zachovali aj pôvodné horské karpatské spoločenstvá – napr. dubovo-hrabové lesy karpatské s ostrovčekmi dubovo-cerových lesov a dubových xerotermofilných lesov. V^o vyšších polohách bukové lesy vápnomilné a podhorské bukové lesy, na malých plochách – skalnatých hrebeňoch sa vyvinuli sutinové lipovo-javorové lesy (sopsr.sk). Rastie tu napr. Onosma visianii, Dianthus praecox subsp. lumnitzerii, Adonis vernalis, Dictamnus albus, Verbascum phoeniceum, Lunaria rediviva. Z orchidejí napr. Anacamptis pyramidalis, Limodorum abortivum. Jedinú izolovanú lokalitu v rámci Slovenska tu má ostrica alpínska – Carex haleriana.

Tematín je dominantou prírodnej rezervácie Tematínske kopce, ktorá je jedinečná prelínaním karpatskej a panónskej flóry. Rastie tu na južných svahoch dub plstnatý Quercus pubescens, endemická jarabina Dominova Sorbus dominii, jaseň mannový Fraxinus ornus, introdukovaná borovica čierna Pinus nigra. Na severných svahoch prevláda buk Fagus sylvatica a hrab Carpinus betulus. Suchú a teplomilnú flóru zastupuje poniklec veľkokvetý Pulsatila grandis, chudôbka Draba lasiocarpa, rod kavyľ Stipa, zvonček sibírsky Campanula sibirica, lykovec voňavý Daphne cneourum, viaceré orchidei ako Orichis pallens, Dactylorhiza majalis, D. sambucina. Endemitom je nevädzník bádenský var. tematínsky Colymbada badensis var. tematinensis. Zo živočíchov tu žijú dva zriedkavé fúzače, fúzač alpský Rosalia alpina, a fúzač dubový Plagionotus arcuatus. Z iných je to napr. svižník Cicindela campestris, bystruška Carabus coriaceus, jašterica zelená Lacerta viridis, orol kráľovský Aquila heliaca (piestany.sk). Dva kriticky ohrozené druhy slimákov Vertigo moulinsiana a Trichina filicina. Vzácna je sága stepná – Saga pedo a cikády Tibicen plebejus a Cicada orni. Žije tu roháč veľký – Lucanus cervus, slovenský endemit Brachysomus slovacicus, užovka stromová – Zamenis longissimus, Coronella austriaca, výr skalný Bubo bubo, lelek lesný Caprimulgus europaeus, Dendrocopos leucotos, Ficedula parva, jazvec lesný Meles meles, obojživelníky Bombina variegata, Bufo viridis, Rana dalmatina, netopiere Rhinolophus hipposideros, Barbastella barbastellus, Pipistrellus pipistrellus, Myotis mystacinus, Nyctalus noctula, Myotis myotis, Eptesicus serotinus.

V Tematínskych vrchoch a v priľahlej nive Váhu bolo zistených okolo dvoch tisíc druhov motýľov – najviac na Slovensku. Vidlochvosty, perlovce, Parnassius mnemosyne, Marumba quercus, Hyloicus pinastri, Libelloides macaronius, Polyommatus slovacus – modráčik slovenský, Euplagia quadripunctaria.

Tematín is a ruin of a castle in western Slovakia, located in the Považský Inovec mountain range (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslovenské vydavateľské stredisko v Bratislave). This national cultural monument is part of the Tematín Hills, a protected area that has been designated a Natura 2000 site of European importance since 2004 (Regina Hulmanová). The castle was built in the southwestern part of Považský Inovec on a limestone-dolomite base at the peak of a side ridge extending west from Bezovec between the Lúčanská and Hrádocká valleys. With an elevation of 564 meters, it is one of the highest castles in Slovakia. It belongs to the cadastral area of the village of Lúka (Wikipedia).

The castle likely originated immediately after the Mongol invasion in 1242 on the site of an older hillfort, whose Slavic origins might be indicated by an analysis of its name, probably derived from the words “temä,” meaning crown, and the Old Slavic word for fortified places, “týn” (Wikipedia). In records from the last third of the 13^th century, the name Temetyn is documented (webgarden.cz).

The first written record of the castle dates back to 1270 (Dušan Jurčacko). Since its inception, the castle served a signaling and guarding function, and along with Trenčín, Beckov, and Čachtice castles, it was part of the defense system protecting the northwestern passes of the Kingdom of Hungary. It also guarded an important ford across the Váh River, mentioned in a document from 1453 (Wikipedia). It was built as a royal castle to supplement border fortifications (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslovenské vydavateľské stredisko v Bratislave). These castles were visually accessible to each other using fire signals and flags (tematin.org).

In the 13^th century, the castle was violently seized by Matthew Csák of Trenčín. At the beginning of the 17^th century, the castle came into the possession of Stanislav Turzo, who improved the outer bailey’s defenses. He invited Venetian armorer Angelo Ricciardi. In the mid-17th century, the Bercsényi family became co-owners of Tematín. Interestingly, Mikuláš Bercsényi, who later became the chief commander of Francis II Rákóczi’s troops, was born at the castle in 1665. Many items from Tematín Castle ended up in the manor house in Brunovce, as the Bercsényi family had been constructing this manor for some time. During the uprisings of Francis II Rákóczi, Mikuláš Bercsényi had the castle repaired and even established a permanent military garrison there (tematin.org).

The castle comprised the upper castle with its courtyard, Gothic square tower, Gothic refuge tower – bergfried, entrance gate, high Gothic palace, Renaissance palace, southwest rondel, southeast bastion, chapel, economic buildings, first barbican, eastern bastion, third gate, northern bailey, northeast and west bastions, second gate with a moat, forward fortification, and second bailey (Source: Information board). On January 22, 1710, Mikuláš Bercsényi’s troops suffered a defeat in the anti-Habsburg wars. He hid in the castle, from where he managed to escape, but imperial troops soon destroyed Tematín. Since then, the castle has been in ruins (tematin.org).

Two civic associations are striving to save Tematín: the Civic Association “Castle Tematín” and the Association for the Rescue of Tematín Castle. They use fallen stones as building material, and only lime is added to the mortar, not cement. Classic concrete would absorb water, expand, and press against the original stones (Source: Piešťanský týždeň). In the past, the castle was only cleared of overgrown vegetation, and no significant wall stabilization occurred. The OZ Castle Tematín association uses a transitional phase material between limestone and dolomite, mostly sourced locally. The ruin suffers from static issues like cavernous wall collapse and linear cracks. Visitors’ activities, such as climbing and knocking down loose masonry, have also contributed to the castle’s deterioration. The geological base is disrupted by karst phenomena. Before masonry work, historical-architectural research and approval of the procedure by the Monuments Office are carried out (Mojmír Choma, Barbora Šusteková, Matúš Žemlička, Ján Barič).

The Tematín Hills Nature Reserve was established in 1976. It is one of the four most interesting areas of this type in Europe. It stretches from the floodplain of the Váh River to the ruins of Tematín Castle (obecluka.sk), covering an area of 2471 hectares. This remarkable geobotanical area on the southern slopes of Považský Inovec, with its limestone-dolomite base, is home to West Carpathian vegetation. Thermophilous flora and fauna predominate. From early spring, snowdrops carpet the light beech forests, followed later by corydalis. Large-flowered and intermediate pasque flowers bloom on the rocks. The Adonis vernalis, locally called “black pepper,” was commonly used for treating domestic animals, especially pigs and sheep (obecluka.sk).

The formation of xerothermic communities in the Tematín Hills is significantly influenced by the orientation of the slopes – the most extreme biotopes have developed on the south-facing slopes of crumbly dolomite. Historically, human activity, notably the clearing of forests during the Turkish wars, played a significant role in the process of aridization and the expansion of warm and dry-loving communities. In higher elevations and north-facing slopes, original Carpathian mountain communities have been preserved, such as Carpathian oak-hornbeam forests with patches of oak-cer forests and xerothermophilous oak forests. In higher areas, limestone-loving and submontane beech forests are present, and on small rocky ridges, scree forests of lime and maple have developed (sopsr.sk). Notable species include Onosma visianii, Dianthus praecox subsp. lumnitzerii, Adonis vernalis, Dictamnus albus, Verbascum phoeniceum, and Lunaria rediviva. Orchid species like Anacamptis pyramidalis and Limodorum abortivum also grow here. The area is the only isolated location in Slovakia for the alpine sedge Carex haleriana.

Tematín is the dominant feature of the Tematín Hills Nature Reserve, which is unique for its blend of Carpathian and Pannonian flora. On the southern slopes, species like Quercus pubescens, the endemic Sorbus dominii, Fraxinus ornus, and the introduced Pinus nigra can be found. The northern slopes are dominated by Fagus sylvatica and Carpinus betulus. The dry and warm-loving flora includes Pulsatilla grandis, Draba lasiocarpa, Stipa species, Campanula sibirica, Daphne cneorum, and various orchids such as Orichis pallens, Dactylorhiza majalis, and D. sambucina. The endemic Colymbada badensis var. tematinensis can also be found here. Among the fauna, two rare longhorn beetles, Rosalia alpina and Plagionotus arcuatus, inhabit the area. Other species include Cicindela campestris, Carabus coriaceus, Lacerta viridis, Aquila heliaca, and critically endangered snails Vertigo moulinsiana and Trichina filicina. Noteworthy are the steppe grasshopper Saga pedo and cicadas Tibicen plebejus and Cicada orni. The area is also home to Lucanus cervus, the Slovak endemic Brachysomus slovacicus, Zamenis longissimus, Coronella austriaca, Bubo bubo, Caprimulgus europaeus, Dendrocopos leucotos, Ficedula parva, Meles meles, Bombina variegata, Bufo viridis, Rana dalmatina, and several bat species including Rhinolophus hipposideros, Barbastella barbastellus, Pipistrellus pipistrellus, Myotis mystacinus, Nyctalus noctula, Myotis myotis, and Eptesicus serotinus.

In the Tematín Hills and the adjacent Váh floodplain, around two thousand species of butterflies have been identified – the most in Slovakia. Species include swallowtails, fritillaries, Parnassius mnemosyne, Marumba quercus, Hyloicus pinastri, Libelloides macaronius, Polyommatus slovacus, and Euplagia quadripunctaria.

Tematín ist eine Burgruine im Westen der Slowakei, gelegen im Gebirge Považský Inovec (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslowakisches Verlagszentrum in Bratislava). Dieses nationale Kulturdenkmal ist Teil der Tematín-Hügel, eines Schutzgebiets, das seit 2004 als Natura 2000-Gebiet von europäischer Bedeutung ausgewiesen ist (Regina Hulmanová). Die Burg wurde im südwestlichen Teil des Považský Inovec auf einem Kalkstein-Dolomit-Untergrund am Gipfel eines Seitenkamms errichtet, der westlich von Bezovec zwischen dem Lúčanská- und Hrádocká-Tal verläuft. Mit einer Höhe von 564 Metern gehört sie zu den höchstgelegenen Burgen der Slowakei. Sie gehört zum Katastergebiet des Dorfes Lúka (Wikipedia).

Die Burg entstand wahrscheinlich unmittelbar nach dem Mongolen-Einfall im Jahr 1242 an der Stelle einer älteren Festung, deren slawischer Ursprung durch die Analyse des Namens, der wahrscheinlich aus den Wörtern “temä”, was “Scheitel” bedeutet, und dem altslawischen Wort für befestigte Plätze “týn” zusammengesetzt ist, vermutet wird (Wikipedia). In Aufzeichnungen aus dem letzten Drittel des 13. Jahrhunderts ist der Name Temetyn verzeichnet (webgarden.cz).

Der erste schriftliche Nachweis der Burg stammt aus dem Jahr 1270 (Dušan Jurčacko). Seit ihrer Entstehung erfüllte die Burg eine Signal- und Wachfunktion und war zusammen mit den Burgen Trenčín, Beckov und Čachtice Teil des Verteidigungssystems zum Schutz der nordwestlichen Pässe des Königreichs Ungarn. Sie schützte auch eine wichtige Furt über den Váh, die in einer Urkunde von 1453 erwähnt wird (Wikipedia). Sie wurde als königliche Burg errichtet, um die Grenzbefestigungen zu ergänzen (Ondrejka Jozef, 1966: Beckov, Tematín, Západoslowakisches Verlagszentrum in Bratislava). Diese Burgen waren durch Feuersignale und Flaggen visuell miteinander verbunden (tematin.org).

Im 13. Jahrhundert wurde die Burg gewaltsam von Matthäus Csák von Trenčín eingenommen. Anfang des 17. Jahrhunderts gelangte die Burg in den Besitz von Stanislav Turzo, der die Verteidigung der Vorburg verbesserte. Er lud den venezianischen Waffenschmied Angelo Ricciardi ein. In der Mitte des 17. Jahrhunderts wurden die Bercsényis Mitbesitzer von Tematín. Interessanterweise wurde Mikuláš Bercsényi, der spätere Oberbefehlshaber der Truppen von Franz II. Rákóczi, 1665 in der Burg geboren. Viele Gegenstände aus der Burg Tematín endeten im Herrenhaus von Brunovce, da die Bercsényi-Familie dieses Herrenhaus schon seit einiger Zeit errichtete. Während der Aufstände von Franz II. Rákóczi ließ Mikuláš Bercsényi die Burg reparieren und richtete sogar eine ständige Militärgarnison ein (tematin.org).

Die Burg bestand aus der Oberburg mit ihrem Innenhof, einem gotischen quadratischen Turm, einem gotischen Zufluchtsort – dem Bergfried, dem Eingangstor, einem hochgotischen Palast, einem Renaissance-Palast, einem südwestlichen Rondell, einem südöstlichen Bastion, einer Kapelle, Wirtschaftsgebäuden, dem ersten Vorhof, einem östlichen Bastion, dem dritten Tor, der nördlichen Vorburg, nordöstlichen und westlichen Bastionen, dem zweiten Tor mit Graben, einer vorgeschobenen Befestigung und der zweiten Vorburg (Quelle: Informationstafel). Am 22. Januar 1710 erlitt die Truppe von Mikuláš Bercsényi in den Antihabsburgerkriegen eine Niederlage. Er versteckte sich in der Burg, von wo er entkommen konnte, aber die kaiserlichen Truppen zerstörten Tematín kurz darauf. Seitdem liegt die Burg in Ruinen (tematin.org).

Zwei Bürgervereine bemühen sich um die Rettung von Tematín: der Bürgerverein “Hrad Tematín” und der Verein zur Rettung der Burg Tematín. Sie verwenden als Baumaterial abgefallene Steine, und der Mörtel wird nur mit Kalk, nicht mit Zement gemischt. Klassischer Beton würde Wasser aufnehmen, sich ausdehnen und auf die ursprünglichen Steine drücken (Quelle: Piešťanský týždeň). In der Vergangenheit wurde die Burg nur von überwuchernder Vegetation befreit, es kam jedoch zu keiner bedeutenden Mauerstabilisierung. Der Verein OZ Hrad Tematín verwendet Material in einer Übergangsphase zwischen Kalkstein und Dolomit, das meist aus lokalen Quellen stammt. Die Ruine leidet unter statischen Problemen wie dem Einsturz von Mauerwerk und linearen Rissen. Auch Besucher, die kletterten oder lose Mauersteine hinunterwarfen, trugen zum Verfall bei. Das geologische Fundament wird durch Karsterscheinungen gestört. Vor den Mauerarbeiten erfolgen historische und architektonische Untersuchungen und die Genehmigung des Verfahrens durch das Denkmalschutzamt (Mojmír Choma, Barbora Šusteková, Matúš Žemlička, Ján Barič).

Das Naturschutzgebiet Tematín-Hügel wurde 1976 gegründet. Es gehört zu den vier interessantesten Gebieten dieser Art in Europa. Es erstreckt sich von der Flussaue des Váh bis zu den Ruinen der Burg Tematín (obecluka.sk) und umfasst eine Fläche von 2471 Hektar. In diesem bemerkenswerten geobotanischen Gebiet an den Südhängen des Považský Inovec mit Kalkstein-Dolomit-Untergrund gedeiht westkarpatische Vegetation. Thermophile Flora und Fauna dominieren. Bereits im frühen Frühling wachsen Schneeglöckchen teppichartig in den lichten Buchenwäldern, gefolgt von Lerchensporn. Auf den Felsen blühen Großblütige und Mittlere Küchenschellen. Das Adonisröschen, lokal als “Schwarzer Pfeffer” bezeichnet, wurde häufig zur Behandlung von Haustieren, insbesondere Schweinen und Schafen, verwendet (obecluka.sk).

Die Bildung xerothermischer Gemeinschaften in den Tematín-Hügeln wird stark durch die Ausrichtung der Hänge beeinflusst – die extremsten Biotope haben sich an den südlich exponierten Hängen aus brüchigem Dolomit entwickelt. Historisch spielte menschliche Aktivität, insbesondere die Abholzung während der Türkenkriege, eine bedeutende Rolle bei der Aridisierung und der Ausbreitung wärmeliebender Gemeinschaften. In höheren Lagen und an nordexponierten Hängen haben sich ursprüngliche Karpaten-Berggemeinschaften erhalten, wie Karpaten-Eichen-Hainbuchenwälder mit Eichen-Trockenwaldinseln und xerothermophile Eichenwälder. In höheren Lagen gibt es kalkliebende und submontane Buchenwälder und auf kleinen felsigen Graten haben sich Schuttwälder aus Linde und Ahorn entwickelt (sopsr.sk). Bemerkenswerte Arten sind Onosma visianii, Dianthus praecox subsp. lumnitzerii, Adonis vernalis, Dictamnus albus, Verbascum phoeniceum und Lunaria rediviva. Auch Orchideenarten wie Anacamptis pyramidalis und Limodorum abortivum wachsen hier. Das Gebiet ist der einzige isolierte Standort in der Slowakei für die Alpen-Segge Carex haleriana.

Tematín ist das dominierende Merkmal des Naturschutzgebiets Tematín-Hügel, das einzigartig für seine Mischung aus karpatischer und pannonischer Flora ist. An den südlichen Hängen wachsen Arten wie Quercus pubescens, der endemische Sorbus dominii, Fraxinus ornus und die eingeführte Pinus nigra. Die nördlichen Hänge werden von Fagus sylvatica und Carpinus betulus dominiert. Die trockene und wärmeliebende Flora umfasst Pulsatilla grandis, Draba lasiocarpa, Stipa-Arten, Campanula sibirica, Daphne cneorum und verschiedene Orchideen wie Orichis pallens, Dactylorhiza majalis und D. sambucina. Der Endemit Colymbada badensis var. tematinensis findet sich hier ebenfalls. Zu den Faunaarten gehören zwei seltene Bockkäfer, Rosalia alpina und Plagionotus arcuatus. Weitere Arten sind Cicindela campestris, Carabus coriaceus, Lacerta viridis, Aquila heliaca und die kritisch gefährdeten Schnecken Vertigo moulinsiana und Trichina filicina. Bemerkenswert sind auch die Steppenheuschrecke Saga pedo und die Zikaden Tibicen plebejus und Cicada orni. In der Region leben auch Lucanus cervus, der slowakische Endemit Brachysomus slovacicus, Zamenis longissimus, Coronella austriaca, Bubo bubo, Caprimulgus europaeus, Dendrocopos leucotos, Ficedula parva,

Meles meles, Bombina variegata, Bufo viridis, Rana dalmatina und mehrere Fledermausarten wie Rhinolophus hipposideros, Barbastella barbastellus, Pipistrellus pipistrellus, Myotis mystacinus, Nyctalus noctula, Myotis myotis und Eptesicus serotinus. In den Tematín-Hügeln und der angrenzenden Váh-Flussaue wurden etwa zweitausend Schmetterlingsarten identifiziert – die meisten in der Slowakei. Arten umfassen Schwalbenschwänze, Perlmutterfalter, Parnassius mnemosyne, Marumba quercus, Hyloicus pinastri, Libelloides macaronius, Polyommatus slovacus und Euplagia quadripunctaria.

Odkazy

Videozáznamy

TOP

Všetky

Značka: slovanské hradiská

Use Facebook to Comment on this Post

Use Facebook to Comment on this Post

Use Facebook to Comment on this Post

Use Facebook to Comment on this Post

Use Facebook to Comment on this Post