Krajina, Biotopy, Česko, Južné Čechy, Mokrade, Organizmy, Príroda, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy

Veľký a Malý Lomnický rybník

skala
Hits: 59

Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník sú význam­né vod­né plo­chy nachá­dza­jú­ce sa v blíz­kos­ti mes­ta Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí v Juho­čes­kom kra­ji, v oblas­ti zná­mej ako Tře­boňs­ko. Tie­to ryb­ní­ky sú súčas­ťou roz­siah­lej ryb­nič­nej sústa­vy, kto­rá bola vytvo­re­ná v prie­be­hu sto­ro­čí a dnes pred­sta­vu­je uni­kát­ny prí­klad har­mo­nic­ké­ho súži­tia člo­ve­ka a prí­ro­dy. Veľ­ký Lom­nic­ký ryb­ník sa nachá­dza pri­bliž­ne 3 kilo­met­re seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Jeho roz­lo­ha je pri­bliž­ne 70 hek­tá­rov, čo z neho robí jeden z väč­ších ryb­ní­kov v oblas­ti. Malý Lom­nic­ký ryb­ník leží v tes­nej blíz­kos­ti Veľ­ké­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka a je pod­stat­ne men­ší. Oba ryb­ní­ky sú napá­ja­né voda­mi Zla­té sto­ky, ume­lé­ho kaná­la vybu­do­va­né­ho na regu­lá­ciu vod­né­ho reži­mu v Tře­boňs­kej pan­ve (kct​-tabor​.cz).

Ryb­ní­ky v oko­lí Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí majú boha­tú his­tó­riu sia­ha­jú­cu až do stre­do­ve­ku. Výstav­ba tých­to vod­ných diel bola úzko spo­je­ná s roz­vo­jom ryb­ni­kár­stva v juž­ných Čechách, naj­mä v obdo­bí 15. a 16. sto­ro­čia, keď sa táto oblasť sta­la cen­trom cho­vu rýb, pre­dov­šet­kým kap­rov. Zla­tá sto­ka, kto­rá napá­ja aj Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník, bola vybu­do­va­ná v 16. sto­ro­čí pod vede­ním význam­né­ho ryb­ni­ká­ra Štěpán­ka Neto­lic­ké­ho (lom​ni​ce​-nl​.cz). Pre náv­štev­ní­kov, kto­rí sa chcú dozve­dieť viac o his­tó­rii, prí­ro­de a hos­po­dár­skom význa­me tej­to oblas­ti, bol vybu­do­va­ný náuč­ný chod­ník Vel­ký a Malý Lom­nic­ký. Táto náuč­ná tra­sa má dĺž­ku pri­bliž­ne 6,5 kilo­met­ra a obsa­hu­je 15 zasta­ve­ní s infor­mač­ný­mi tabu­ľa­mi. Tra­sa vedie oko­lo oboch ryb­ní­kov a posky­tu­je náv­štev­ní­kom mož­nosť spoz­nať miest­nu fau­nu, fló­ru, his­tó­riu ryb­ni­kár­stva a význam Zla­té sto­ky. Súčas­ťou tra­sy sú aj odpo­čin­ko­vé mies­ta, vyhliad­ko­vá veža a pozo­ro­va­cí kryt na vode, kto­ré umož­ňu­jú neru­še­né sle­do­va­nie vtác­tva a iných živo­čí­chov v ich pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (lom​ni​ce​-nl​.cz). Ryb­ní­ky sú atrak­tív­ne pre pozo­ro­va­te­ľov vtác­tva, keď­že oblasť je význam­ným hniez­dis­kom a mig­rač­nou zastáv­kou pre rôz­ne dru­hy vod­né­ho vtác­tva (kudyz​nu​dy​.cz).

Oblasť oko­lo Veľ­ké­ho a Malé­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka je boha­tá na bio­di­ver­zi­tu. Pobrež­né zóny sú pokry­té lito­rál­ny­mi spo­lo­čen­stva­mi, kto­ré posky­tu­jú úto­čis­ko pre množ­stvo dru­hov vtá­kov, oboj­ži­vel­ní­kov a hmy­zu. V oko­lí ryb­ní­kov sa nachá­dza­jú aj luž­né lesy, kto­ré sú domo­vom pre rôz­ne dru­hy rast­lín a živo­čí­chov (natu​re​.cz). Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník sú súčas­ťou Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Tře­boňs­ko, kto­rá bola vyhlá­se­ná v roku 1979 na ochra­nu uni­kát­nej ryb­nič­nej kra­ji­ny, mok­ra­dí a luž­ných lesov. Oblasť je tiež zapí­sa­ná do zozna­mu bio­sfé­ric­kých rezer­vá­cií UNESCO (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Z vtá­kov tu mož­no pozo­ro­vať napr. Acro­cep­ha­lus scir­pa­ce­us, Remiz pen­du­li­nus, Cir­cus aeru­gi­no­sus, Ral­lus aqu­ati­cus (lom​ni​ce​-nl​.cz), Acro­cep­ha­lus arun­di­na­ce­us, Lus­ci­nia sve­ci­ca, Tachy­bap­tus rufi­col­lis, Ixob­ry­chus minu­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z vážok: Calop­te­ryx splen­dens, Les­tes spon­sa, Enal­lag­ma cyat­hi­ge­rum, Ischnu­ra pumi­lio, Anax impe­ra­tor, Libel­lu­la dep­re­sa (lom​ni​ce​-nl​.cz). Zo oboj­ži­vel­ní­kov: Hyla arbo­rea, Bufo bufo, Bom­bi­na bom­bi­na, Pelop­hy­lax escu­len­tus, Rana arva­lis, Lis­sot­ri­ton vul­ga­ris (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z chro­bá­kov: Ceram­byx cer­do, Osmo­der­ma ere­mi­ta, Gno­ri­mus nobi­lis, Gno­ri­mus varia­bi­lis, Teneb­rio obscu­rus, Cly­tus tro­pi­cus, Agri­lus bigut­ta­tus, Cora­e­bus unda­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z cicav­cov: Ondat­ra zibet­hi­cus, Lut­ra lut­ra, Neovi­son vison, Myo­tis dau­ben­to­nii, Neomys fodiens (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí je obec, v kto­rej žije 1780 oby­va­te­ľov. Prvá zmien­ka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyv­ňo­va­ná rie­kou Luž­ni­cou. Rie­ka pre­te­ká asi dva kilo­met­ra na východ od mes­ta. Tam sa tiež nachá­dza naj­niž­ší bod Tře­boňs­kej pan­vy, kto­rá je svo­jou roz­lo­hou naj­väč­ším geomor­fo­lo­gic­kým cel­kom toh­to dru­hu v Čes­ku. Rie­ka v his­tó­rii mean­dro­va­la, ale regu­lá­cia toku pod ryb­ní­kom Rožm­berk v 20-​tych rokoch 20. sto­ro­čia kory­to rie­ky napria­mi­la. Tok Luž­ni­ce je spo­je­ný nie­koľ­ký­mi regu­lač­ný­mi kanál­mi s Nežár­kou (Nová řeka) a s ryb­ník­mi (Zla­tá sto­ka) (Infor­mač­ná tabuľa).

The Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds are sig­ni­fi­cant water bodies loca­ted near the town of Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí in the South Bohe­mian Regi­on, in an area kno­wn as Tře­boňs­ko. The­se ponds are part of an exten­si­ve sys­tem of fish­ponds cre­a­ted over cen­tu­ries, repre­sen­ting a uni­que exam­ple of har­mo­ni­ous coexis­ten­ce bet­we­en humans and natu­re. The Gre­at Lom­nic­ký Pond is situ­ated app­ro­xi­ma­te­ly 3 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Its area is about 70 hec­ta­res, making it one of the lar­ger ponds in the regi­on. The Small Lom­nic­ký Pond lies in clo­se pro­xi­mi­ty to the Gre­at Lom­nic­ký Pond and is sig­ni­fi­can­tly smal­ler. Both ponds are fed by the waters of Zla­tá sto­ka, an arti­fi­cial canal built to regu­la­te the water sys­tem in the Tře­boň Basin (kct​-tabor​.cz).

The ponds around Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí have a rich his­to­ry dating back to the Midd­le Ages. The cons­truc­ti­on of the­se water­works was clo­se­ly con­nec­ted with the deve­lop­ment of fish far­ming in South Bohe­mia, espe­cial­ly in the 15th and 16th cen­tu­ries, when the area beca­me a cen­ter for fish bre­e­ding, pri­ma­ri­ly carp. Zla­tá sto­ka, which also feeds the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds, was built in the 16th cen­tu­ry under the guidan­ce of the notab­le fish far­mer Štěpá­nek Neto­lic­ký (lom​ni​ce​-nl​.cz). For visi­tors inte­res­ted in lear­ning more about the his­to­ry, natu­re, and eco­no­mic sig­ni­fi­can­ce of the area, an edu­ca­ti­onal trail around the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds has been estab­lis­hed. This trail is about 6.5 kilo­me­ters long and inc­lu­des 15 stops with infor­ma­ti­onal boards. The rou­te goes around both ponds, offe­ring visi­tors a chan­ce to explo­re the local fau­na, flo­ra, the his­to­ry of fish far­ming, and the sig­ni­fi­can­ce of Zla­tá sto­ka. The trail also inc­lu­des rest are­as, a lookout tower, and a water obser­va­ti­on hide for unin­ter­rup­ted bir­dwat­ching and wild­li­fe obser­va­ti­on (lom​ni​ce​-nl​.cz). The ponds are att­rac­ti­ve to bir­dwat­chers, as the area is an impor­tant nesting site and mig­ra­ti­on sto­po­ver for vari­ous spe­cies of water­fo­wl (kudyz​nu​dy​.cz).

The area around the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds is rich in bio­di­ver­si­ty. The sho­re­li­ne zones are cove­red by lit­to­ral com­mu­ni­ties, pro­vi­ding shel­ter for nume­rous spe­cies of birds, amp­hi­bians, and insects. The sur­roun­ding flo­odp­lain forests are home to vari­ous plant and ani­mal spe­cies (natu​re​.cz). The Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds are part of the Tře­boňs­ko Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, dec­la­red in 1979 to pro­tect the uni­que pond lands­ca­pe, wet­lands, and flo­odp­lain forests. The area is also lis­ted as a UNESCO Bio­sp­he­re Reser­ve (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Birds obser­ved here inc­lu­de Acro­cep­ha­lus scir­pa­ce­us, Remiz pen­du­li­nus, Cir­cus aeru­gi­no­sus, Ral­lus aqu­ati­cus (lom​ni​ce​-nl​.cz), Acro­cep­ha­lus arun­di­na­ce­us, Lus­ci­nia sve­ci­ca, Tachy­bap­tus rufi­col­lis, and Ixob­ry­chus minu­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Dra­gon­flies inc­lu­de Calop­te­ryx splen­dens, Les­tes spon­sa, Enal­lag­ma cyat­hi­ge­rum, Ischnu­ra pumi­lio, Anax impe­ra­tor, and Libel­lu­la dep­res­sa (lom​ni​ce​-nl​.cz). Amp­hi­bians inc­lu­de Hyla arbo­rea, Bufo bufo, Bom­bi­na bom­bi­na, Pelop­hy­lax escu­len­tus, Rana arva­lis, and Lis­sot­ri­ton vul­ga­ris (lom​ni​ce​-nl​.cz). Beet­les inc­lu­de Ceram­byx cer­do, Osmo­der­ma ere­mi­ta, Gno­ri­mus nobi­lis, Gno­ri­mus varia­bi­lis, Teneb­rio obscu­rus, Cly­tus tro­pi­cus, Agri­lus bigut­ta­tus, and Cora­e­bus unda­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Mam­mals inc­lu­de Ondat­ra zibet­hi­cus, Lut­ra lut­ra, Neovi­son vison, Myo­tis dau­ben­to­nii, and Neomys fodiens (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí is a town with a popu­la­ti­on of 1,780. The first men­ti­on of it dates back to 1220, and it has alwa­ys been influ­en­ced by the Luž­ni­ce River. The river flo­ws about two kilo­me­ters east of the town. The lowest point of the Tře­boň Basin, the lar­gest geomorp­ho­lo­gi­cal for­ma­ti­on of its kind in the Czech Repub­lic, is also loca­ted the­re. His­to­ri­cal­ly, the river mean­de­red, but its flow was straigh­te­ned in the 1920s during the regu­la­ti­on of the Rožm­berk Pond. The Luž­ni­ce River is con­nec­ted by seve­ral regu­la­to­ry canals to the Nežár­ka River (Nová řeka) and the ponds (Zla­tá sto­ka) (Infor­ma­ti­on board).

Der Gro­ße und Kle­i­ne Lomnický-​Teich sind bede­uten­de Was­serf­lä­chen in der Nähe der Stadt Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí in der Regi­on Süd­böh­men, in einer Gegend, die als Tře­boňs­ko bekannt ist. Die­se Tei­che sind Teil eines umfan­gre­i­chen Teich­sys­tems, das über Jahr­hun­der­te hin­weg ges­chaf­fen wur­de und heute ein ein­zi­gar­ti­ges Beis­piel für das har­mo­nis­che Zusam­men­le­ben von Men­sch und Natur dars­tellt. Der Gro­ße Lomnický-​Teich befin­det sich etwa 3 Kilo­me­ter nor­döst­lich des Zen­trums von Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Sei­ne Flä­che bet­rägt etwa 70 Hek­tar, was ihn zu einem der größe­ren Tei­che der Regi­on macht. Der Kle­i­ne Lomnický-​Teich liegt in unmit­tel­ba­rer Nähe des Gro­ßen Lomnický-​Teichs und ist deut­lich kle­i­ner. Bei­de Tei­che wer­den von den Gewäs­sern der Zla­tá sto­ka ges­pe­ist, einem künst­li­chen Kanal, der zur Regu­lie­rung des Was­ser­haus­halts im Třeboň-​Becken ange­legt wur­de (kct​-tabor​.cz).

Die Tei­che rund um Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí haben eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins Mit­te­lal­ter zurück­re­icht. Der Bau die­ser Was­se­ran­la­gen war eng mit der Ent­wick­lung der Teich­wirts­chaft in Süd­böh­men ver­bun­den, ins­be­son­de­re im 15. und 16. Jahr­hun­dert, als die­se Regi­on zum Zen­trum der Fis­ch­zucht, vor allem von Karp­fen, wur­de. Die Zla­tá sto­ka, die auch den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich spe­ist, wur­de im 16. Jahr­hun­dert unter der Lei­tung des bekann­ten Teich­bau­ers Štěpá­nek Neto­lic­ký ange­legt (lom​ni​ce​-nl​.cz). Für Besu­cher, die mehr über die Ges­chich­te, Natur und wirts­chaft­li­che Bede­utung die­ses Gebiets erfah­ren möch­ten, wur­de ein Lehrp­fad rund um den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich ange­legt. Die­ser Lehrp­fad ist etwa 6,5 Kilo­me­ter lang und umfasst 15 Sta­ti­onen mit Infor­ma­ti­ons­ta­feln. Die Rou­te führt um bei­de Tei­che herum und bie­tet den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, die loka­le Fau­na, Flo­ra, die Ges­chich­te der Fis­ch­zucht und die Bede­utung der Zla­tá sto­ka ken­nen­zu­ler­nen. Der Lehrp­fad umfasst auch Rastp­lät­ze, einen Aus­sichts­turm und eine Beobach­tungs­hüt­te auf dem Was­ser, die unges­tör­tes Beobach­ten von Vögeln und ande­ren Tie­ren in ihrer natür­li­chen Umge­bung ermög­li­chen (lom​ni​ce​-nl​.cz). Die Tei­che sind att­rak­tiv für Vogel­be­obach­ter, da das Gebiet ein bede­uten­des Brut- und Rast­ge­biet für vers­chie­de­ne Arten von Was­ser­vögeln ist (kudyz​nu​dy​.cz).

Der Bere­ich um den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich ist reich an Bio­di­ver­si­tät. Die Ufer­zo­nen sind von Ufer­ge­me­in­schaf­ten bedec­kt, die vie­len Vogel‑, Amphibien- und Insek­te­nar­ten Schutz bie­ten. Die umge­ben­den Auen­wäl­der beher­ber­gen vers­chie­de­ne Pflanzen- und Tie­rar­ten (natu​re​.cz). Der Gro­ße und Kle­i­ne Lomnický-​Teich sind Teil des Lands­chaftss­chutz­ge­biets Tře­boňs­ko, das 1979 zum Schutz der ein­zi­gar­ti­gen Teich­lands­chaft, Feucht­ge­bie­te und Auen­wäl­der aus­ge­wie­sen wur­de. Das Gebiet ist auch als UNESCO-​Biosphärenreservat gelis­tet (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník jsou význam­né vod­ní plo­chy nachá­ze­jí­cí se v blíz­kos­ti měs­ta Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí v Jiho­čes­kém kra­ji, v oblas­ti zná­mé jako Tře­boňs­ko. Tyto ryb­ní­ky jsou sou­čás­tí roz­sáh­lé ryb­nič­ní sou­sta­vy, kte­rá byla vytvo­ře­na v průběhu sta­le­tí a dnes před­sta­vu­je uni­kát­ní pří­klad har­mo­nic­ké­ho sou­ži­tí člo­věka a pří­ro­dy. Vel­ký Lom­nic­ký ryb­ník se nachá­zí přib­liž­ně 3 kilo­met­ry seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Jeho roz­lo­ha činí přib­liž­ně 70 hek­ta­rů, což z něj dělá jeden z vět­ších ryb­ní­ků v oblas­ti. Malý Lom­nic­ký ryb­ník leží v těs­né blíz­kos­ti Vel­ké­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka a je pod­stat­ně men­ší. Oba ryb­ní­ky jsou napá­je­ny voda­mi Zla­té sto­ky, umělé­ho kaná­lu vybu­do­va­né­ho k regu­la­ci vod­ní­ho reži­mu v Tře­boňs­ké pán­vi (kct​-tabor​.cz).

Ryb­ní­ky v oko­lí Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí mají boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do stře­do­věku. Výstav­ba těch­to vod­ních děl byla úzce spja­ta s roz­vo­jem ryb­ní­ká­řs­tví v již­ních Čechách, zej­mé­na v 15. a 16. sto­le­tí, kdy se tato oblast sta­la cen­trem cho­vu ryb, pře­dev­ším kap­rů. Zla­tá sto­ka, kte­rá napá­jí i Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník, byla vybu­do­vá­na v 16. sto­le­tí pod vede­ním význam­né­ho ryb­ní­ká­ře Štěpán­ka Neto­lic­ké­ho (lom​ni​ce​-nl​.cz). Pro návš­těv­ní­ky, kte­ří se chtějí dozvědět více o his­to­rii, pří­ro­dě a hos­po­dá­řs­kém význa­mu této oblas­ti, byl vybu­do­ván nauč­ný chod­ník Vel­ký a Malý Lom­nic­ký. Tato nauč­ná tra­sa má dél­ku přib­liž­ně 6,5 kilo­met­ru a obsa­hu­je 15 zasta­ve­ní s infor­mač­ní­mi tabu­le­mi. Tra­sa vede kolem obou ryb­ní­ků a posky­tu­je návš­těv­ní­kům mož­nost poznat míst­ní fau­nu, fló­ru, his­to­rii ryb­ní­ká­řs­tví a význam Zla­té sto­ky. Sou­čás­tí tra­sy jsou také odpo­čin­ko­vá mís­ta, vyhlíd­ko­vá věž a pozo­ro­va­cí kryt na vodě, kte­ré umož­ňu­jí neru­še­né sle­do­vá­ní ptac­tva a dal­ších živo­či­chů v jejich při­ro­ze­ném pros­tře­dí (lom​ni​ce​-nl​.cz). Ryb­ní­ky jsou atrak­tiv­ní pro pozo­ro­va­te­le ptac­tva, neboť oblast je význam­ným hníz­diš­těm a mig­rač­ní zastáv­kou pro růz­né dru­hy vod­ních ptá­ků (kudyz​nu​dy​.cz).

Oko­lí Vel­ké­ho a Malé­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka je boha­té na bio­di­ver­zi­tu. Pobřež­ní zóny jsou pokry­ty lito­rál­ní­mi spo­le­čen­stvy, kte­rá posky­tu­jí úto­čiš­tě mno­ha dru­hům ptá­ků, oboj­ži­vel­ní­ků a hmy­zu. V oko­lí ryb­ní­ků se nachá­ze­jí také luž­ní lesy, kte­ré jsou domo­vem pro růz­né dru­hy rost­lin a živo­či­chů (natu​re​.cz). Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník jsou sou­čás­tí Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Tře­boňs­ko, kte­rá byla vyhlá­še­na v roce 1979 k ochra­ně uni­kát­ní ryb­nič­ní kra­ji­ny, mokřa­dů a luž­ních lesů. Oblast je rov­něž zapsá­na na sez­nam bio­sfé­ric­kých rezer­va­cí UNESCO (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Organizmy, Príroda, Rastliny, Stavby, Zahraničie, Zámky

Červená Lhota

skala
Hits: 75

Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ným z najk­raj­ších a naj­ro­man­tic­kej­ších his­to­ric­kých objek­tov v Čes­kej repub­li­ke. Nachá­dza sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od mes­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tom ostro­ve upro­stred ryb­ní­ka z neho tvo­ria uni­kát­nu pamiat­ku. Pôvod­ne na mies­te zám­ku stá­la gotic­ká vod­ná pev­nosť zo 14. sto­ro­čia. Prvá písom­ná zmien­ka o pev­nos­ti pochá­dza z roku 1465. V prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia ju zís­ka­la rodi­na Kábov z Ryb­ňan, kto­rá ju pre­sta­va­la na rene­sanč­ný zámok. Prvá písom­ná zmien­ka o náz­ve ​“Nová Lho­ta” pochá­dza z roku 1555. Názov ​“Čer­ve­ná Lho­ta” sa prvý­krát obja­vil v roku 1602 a je odvo­de­ný od čer­ve­nej far­by omiet­ky zám­ku. Pod­ľa legen­dy bola čer­ve­ná far­ba pou­ži­tá na zakry­tie stôp krvi po tra­gic­kej uda­los­ti, keď hrad­nú pani údaj­ne odvlie­kol čert. V prie­be­hu sto­ro­čí zámok pre­šiel via­ce­rý­mi sta­veb­ný­mi úpra­va­mi. V 17. sto­ro­čí ho Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pre­sta­vať v baro­ko­vom štý­le a využí­val ho ako letoh­rá­dok. V 19. sto­ro­čí pre­beh­li roman­tic­ké úpra­vy, kto­ré však boli neskôr čias­toč­ne odstrá­ne­né. Posled­ný­mi šľach­tic­ký­mi maji­teľ­mi boli knie­ža­tá Schönburg-​Hartenstein, kto­rí zámok vlast­ni­li až do roku 1945 Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým pred­sta­vi­te­ľom rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry v Čechách. Jeho šty­ri kríd­la obklo­pu­jú vnú­tor­né nádvo­rie a sú zdo­be­né rene­sanč­ný­mi štít­mi a arká­da­mi. Prí­stup k zám­ku je mož­ný cez kamen­ný most vedú­ci cez ryb­ník, kto­rý nahra­dil pôvod­ný pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku sú zaria­de­né v štý­le z pre­lo­mu 19. a 20. sto­ro­čia. Medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie miest­nos­ti pat­rí repre­zen­tač­ný salón, jedá­leň, kniž­ni­ca a súkrom­né apart­má­ny. V pod­kro­ví sa nachá­dza­jú det­ské izby s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park s roz­lo­hou pri­bliž­ne 15 hek­tá­rov. Park ponú­ka množ­stvo roman­tic­kých záku­tí, chod­ní­kov a výhľa­dov na zámok a oko­li­té pro­stre­die. Na návrší nad zám­kom sa nachá­dza rene­sanč­ná kapl­n­ka Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce z roku 1591, kto­rá je tiež prí­stup­ná verej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jú­ci zámok je obľú­be­ným mies­tom na čln­ko­va­nie (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz). Čer­ve­ná Lho­ta sa sta­la obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov. Zámok sa obja­vil v mno­hých čes­kých roz­práv­kach a fil­moch, ako naprí­klad ​“Zla­tov­lás­ka”, ​“Prin­cez­ná na hráš­ku” či ​“Svat­by pana Voka”. Jeho maleb­ný vzhľad a roman­tic­ká atmo­sfé­ra ho pre­dur­ču­jú ako ide­ál­ne kuli­sy pre his­to­ric­ké a roz­práv­ko­vé prí­be­hy (kudyz​nu​dy​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is one of the most beau­ti­ful and roman­tic his­to­ri­cal sites in the Czech Repub­lic. It is loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters nort­hwest of the town of Jin­dři­chův Hra­dec, in the vil­la­ge of Plu­hův Žďár. Its cha­rac­te­ris­tic red faca­de and loca­ti­on on a roc­ky island in the midd­le of a pond make it a uni­que land­mark. Ori­gi­nal­ly, a Got­hic water for­tress from the 14th cen­tu­ry sto­od on the site of the cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the for­tress dates back to 1465. In the first half of the 16th cen­tu­ry, it was acqu­ired by the Kábov fami­ly of Ryb­ňa­ny, who rebu­ilt it into a Renais­san­ce cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the name ​“Nová Lho­ta” dates back to 1555. The name ​“Čer­ve­ná Lho­ta” first appe­a­red in 1602 and is deri­ved from the red color of the cast­le­’s plas­ter. Accor­ding to legend, the red color was used to cover tra­ces of blo­od after a tra­gic event when the cast­le lady was alle­ged­ly taken away by the devil. Over the cen­tu­ries, the cast­le under­went seve­ral archi­tec­tu­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 17th cen­tu­ry, Vilém Sla­va­ta of Chlum and Košum­berk had it rebu­ilt in the Baro­que sty­le and used it as a sum­mer resi­den­ce. In the 19th cen­tu­ry, roman­tic modi­fi­ca­ti­ons were made, alt­hough they were later par­tial­ly remo­ved. The last nob­le owners were the Prin­ces of Schönburg-​Hartenstein, who owned the cast­le until 1945. Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is a typi­cal exam­ple of Renais­san­ce archi­tec­tu­re in Bohe­mia. Its four wings sur­round an inner cour­ty­ard and are deco­ra­ted with Renais­san­ce gab­les and arca­des. The cast­le is acces­sib­le via a sto­ne brid­ge cros­sing the pond, which repla­ced the ori­gi­nal dra­wb­rid­ge. The inte­ri­ors of the cast­le are fur­nis­hed in the sty­le of the late 19th and ear­ly 20th cen­tu­ries. Among the most inte­res­ting rooms are the repre­sen­ta­ti­ve salon, dining room, lib­ra­ry, and pri­va­te apart­ments. The attic hou­ses chil­dre­n’s rooms with his­to­ri­cal toys (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

The cast­le is sur­roun­ded by an English park cove­ring app­ro­xi­ma­te­ly 15 hec­ta­res. The park offers nume­rous roman­tic cor­ners, pat­hwa­ys, and vie­ws of the cast­le and its sur­roun­dings. On the hill abo­ve the cast­le stands the Renais­san­ce Cha­pel of the Holy Tri­ni­ty, dating from 1591, which is also open to the pub­lic. The pond sur­roun­ding the cast­le is a popu­lar spot for boating (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta has beco­me a popu­lar loca­ti­on for film­ma­kers. The cast­le has appe­a­red in many Czech fai­ry tales and films, such as Gol­di­locks, The Prin­cess and the Pea, and The Wed­dings of Mr. Vok. Its pic­tu­re­sque appe­a­ran­ce and roman­tic atmo­sp­he­re make it an ide­al set­ting for his­to­ri­cal and fairy-​tale sto­ries (kudyz​nu​dy​.cz).

Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist eines der schöns­ten und roman­tischs­ten his­to­ris­chen Bau­wer­ke in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es befin­det sich in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter nor­dwest­lich der Stadt Jin­dři­chův Hra­dec, in der Geme­in­de Plu­hův Žďár. Sei­ne cha­rak­te­ris­tis­che rote Fas­sa­de und sei­ne Lage auf einer fel­si­gen Insel inmit­ten eines Tei­ches machen es zu einem ein­zi­gar­ti­gen Denk­mal. Urs­prün­glich stand an der Stel­le des Sch­los­ses eine gotis­che Was­ser­burg aus dem 14. Jahr­hun­dert. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de sie von der Fami­lie Kábov von Ryb­ňa­ny erwor­ben, die sie in ein Renais­san­cesch­loss umbau­te. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Namens ​„Nová Lho­ta“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ ers­chien ers­tmals 1602 und lei­tet sich von der roten Far­be des Sch­loss­put­zes ab. Der Legen­de nach wur­de die rote Far­be ver­wen­det, um Bluts­pu­ren nach einem tra­gis­chen Ere­ig­nis zu ver­ber­gen, als die Burg­her­rin angeb­lich vom Teufel ent­fü­hrt wur­de. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de das Sch­loss mehr­fach umge­baut. Im 17. Jahr­hun­dert ließ Vilém Sla­va­ta von Chlum und Košum­berk es im Barocks­til umbau­en und nutz­te es als Som­mer­re­si­denz. Im 19. Jahr­hun­dert wur­den roman­tis­che Verän­de­run­gen vor­ge­nom­men, die jedoch spä­ter tei­lwe­i­se ent­fernt wur­den. Die letz­ten adli­gen Besit­zer waren die Fürs­ten von Schönburg-​Hartenstein, die das Sch­loss bis 1945 besa­ßen. Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist ein typis­ches Beis­piel der Renais­san­ce­ar­chi­tek­tur in Böh­men. Sei­ne vier Flügel umge­ben einen Innen­hof und sind mit Renais­san­ce­gie­beln und Arka­den gesch­müc­kt. Der Zugang zum Sch­loss erfolgt über eine Ste­inb­rüc­ke, die den urs­prün­gli­chen Zugb­rüc­ke­nüber­gang ersetz­te. Die Innen­rä­u­me des Sch­los­ses sind im Stil der Wen­de vom 19. zum 20. Jahr­hun­dert ein­ge­rich­tet. Zu den inte­res­san­tes­ten Räu­men gehören der reprä­sen­ta­ti­ve Salon, das Ess­zim­mer, die Bib­li­ot­hek und pri­va­te Apart­ments. Im Dach­ges­choss befin­den sich Kin­der­zim­mer mit his­to­ris­chen Spiel­ze­ugen (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Das Sch­loss ist von einem englis­chen Park mit einer Flä­che von etwa 15 Hek­tar umge­ben. Der Park bie­tet zahl­re­i­che roman­tis­che Ecken, Spa­zier­we­ge und Aus­sichts­punk­te auf das Sch­loss und die Umge­bung. Auf einem Hügel über dem Sch­loss befin­det sich die Renais­san­ce­ka­pel­le der Hei­li­gen Dre­i­fal­tig­ke­it aus dem Jahr 1591, die eben­falls für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich ist. Der Teich rund um das Sch­loss ist ein belieb­ter Ort zum Boot­fah­ren (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta ist ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me­ma­cher gewor­den. Das Sch­loss war in vie­len tsche­chis­chen Mär­chen­fil­men zu sehen, darun­ter Gold­löck­chen, Die Prin­zes­sin auf der Erb­se und Die Hoch­ze­i­ten des Herrn Vok. Sein male­ris­ches Aus­se­hen und sei­ne roman­tis­che Atmo­sp­hä­re machen es zu einer ide­a­len Kulis­se für his­to­ris­che und mär­chen­haf­te Ges­chich­ten (kudyz​nu​dy​.cz).

Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ním z nejk­rás­něj­ších a nej­ro­man­tič­těj­ších his­to­ric­kých objek­tů v Čes­ké repub­li­ce. Nachá­zí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od měs­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tém ostro­vě upros­třed ryb­ní­ka z něj činí uni­kát­ní památ­ku. Původ­ně na mís­tě zám­ku stá­la gotic­ká vod­ní tvrz ze 14. sto­le­tí. Prv­ní písem­ná zmín­ka o tvr­zi pochá­zí z roku 1465. V prv­ní polo­vi­ně 16. sto­le­tí ji zís­ka­la rodi­na Kábů z Ryb­ňan, kte­rá ji pře­sta­věla na rene­sanč­ní zámek. Prv­ní písem­ná zmín­ka o náz­vu ​„Nová Lho­ta“ pochá­zí z roku 1555. Název ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ se popr­vé obje­vil v roce 1602 a je odvo­zen od čer­ve­né bar­vy omít­ky zám­ku. Pod­le legen­dy byla čer­ve­ná bar­va pou­ži­ta k zakry­tí stop krve po tra­gic­ké udá­los­ti, kdy hrad­ní paní údaj­ně odnesl čert. Během sta­le­tí pro­šel zámek něko­li­ka sta­veb­ní­mi úpra­va­mi. V 17. sto­le­tí jej Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pře­sta­vět v barok­ním sty­lu a využí­val jej jako letoh­rá­dek. V 19. sto­le­tí pro­běh­ly roman­tic­ké úpra­vy, kte­ré však byly později čás­teč­ně odstra­něny. Posled­ní­mi šlech­tic­ký­mi maji­te­li byli kní­ža­ta Schönburg-​Hartenstein, kte­ří zámek vlast­ni­li až do roku 1945. Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým před­sta­vi­te­lem rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry v Čechách. Jeho čty­ři kříd­la obklo­pu­jí vni­třní nád­vo­ří a jsou zdo­be­na rene­sanč­ní­mi ští­ty a arká­da­mi. Pří­stup k zám­ku je mož­ný přes kamen­ný most vedou­cí přes ryb­ník, kte­rý nahra­dil původ­ní pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku jsou zaří­ze­ny ve sty­lu pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí. Mezi nej­za­jí­ma­věj­ší míst­nos­ti patří repre­zen­tač­ní salon, jídel­na, kni­hov­na a souk­ro­mé apart­má­ny. V pod­kro­ví se nachá­ze­jí dět­ské poko­je s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park o roz­lo­ze přib­liž­ně 15 hek­ta­rů. Park nabí­zí mno­ho roman­tic­kých zákou­tí, ste­zek a výhle­dů na zámek a okol­ní kra­ji­nu. Na návrší nad zám­kem se nachá­zí rene­sanč­ní kap­le Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce z roku 1591, kte­rá je rov­něž pří­stup­ná veřej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jí­cí zámek je oblí­be­ným mís­tem pro pro­jížď­ky na loď­kách (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta se sta­la oblí­be­ným mís­tem fil­ma­řů. Zámek se obje­vil v mno­ha čes­kých pohád­kách a fil­mech, napří­klad Zla­tov­lás­ka, Prin­cez­na na hráš­ku či Svat­by pana Voka. Jeho maleb­ný vzhled a roman­tic­ká atmo­sfé­ra jej pře­dur­ču­jí jako ide­ál­ní kuli­sy pro his­to­ric­ké a pohád­ko­vé pří­běhy (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Obce, Zahraničie

Netolice – jedno z najstarších miest v Čechách

skala
Hits: 69

Neto­li­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc, žije tu pri­bliž­ne 2 500 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Neto­li­ciach pochá­dza z roku 981, keď sú spo­mí­na­né v Kos­mo­vej kro­ni­ke ako hra­dis­ko. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jú osíd­le­nie tej­to oblas­ti už v dobe bron­zo­vej. V 8. sto­ro­čí sa tu usa­di­li Slo­va­nia, čo robí z Neto­líc jed­no z naj­star­ších miest v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­de­ní rodu Slav­ní­kov­cov v roku 995 sa hra­dis­ko Neto­li­ce sta­lo majet­kom vlád­nu­ce­ho rodu Pře­mys­lov­cov. Pod hra­dis­kom vznik­la osa­da oko­lo kos­to­la svä­té­ho Vác­la­va, kto­rá sa postup­ne roz­ras­ta­la a sta­la sa cen­trom obcho­du a sprá­vy v regi­ó­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jad­ro Neto­líc je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s množ­stvom zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámok Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ný zámok z roku 1583, posta­ve­ný ako lovec­ký zámok pre Vilé­ma z Rožm­ber­ka v štý­le talian­skych víl. Nachá­dza sa v čas­ti Pet­rův Dvůr a je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tol svä­té­ho Vác­la­va je pôvod­ne gotic­ká stav­ba s román­sky­mi prv­ka­mi z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, s rene­sanč­nou vežou. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie pochá­dza z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, v 17. sto­ro­čí pre­šiel rano­ba­ro­ko­vou pre­stav­bou. Rad­ni­ca je neore­ne­sanč­ná budo­va z roku 1869 na Mie­ro­vom námes­tí. Baro­ko­vá fon­tá­na sa nachá­dza sa na námes­tí a pochá­dza z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Ján sa nachá­dza Arche­opark Neto­li­ce, kto­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výsku­mu rano­stre­do­ve­ké­ho hra­dis­ka for­mou pria­mej rekon­štruk­cie. Náv­štev­ní­ci tu môžu vidieť rekon­štru­ova­né opev­ne­nie, pali­sá­du a stráž­nu vežu, kto­rá slú­ži aj ako roz­hľad­ňa s výhľa­dom na mes­to a oko­li­tú kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu). Neto­li­ce sú zná­me svo­ji­mi tra­dič­ný­mi podu­ja­tia­mi, ako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kto­rý sa koná v máji a ponú­ka ukáž­ky reme­siel, tra­dič­nej hud­by a tan­ca. Medzi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ca­mi pat­rí Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ni­kár a archi­tekt, kto­rý sa podie­ľal na budo­va­ní ryb­ní­kov v juž­ných Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lie Neto­líc je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre milov­ní­kov prí­ro­dy a rekre­ácie. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. ale­bo 16. sto­ro­čí, je obľú­be­ným mies­tom na pre­chádz­ky a rela­xá­ciu. Na jeho hrá­dzi sa nachá­dza­jú dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblú­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza aj pút­nic­ké mies­to Lomec s kos­to­lom mena Pan­ny Márie, kto­rý je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých pút­nic­kých miest v juž­ných Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is a small town loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce, with a popu­la­ti­on of around 2,500. The first writ­ten men­ti­on of Neto­li­ce dates back to 981 when it was recor­ded as a for­ti­fied sett­le­ment in the Chro­nic­le of Cos­mas. Howe­ver, archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest that the area was inha­bi­ted as ear­ly as the Bron­ze Age. In the 8th cen­tu­ry, Slavs sett­led here, making Neto­li­ce one of the oldest towns in Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu). After the mas­sac­re of the Slav­ník dynas­ty in 995, the Neto­li­ce stron­ghold beca­me the pro­per­ty of the ruling Pře­mys­lid dynas­ty. A sett­le­ment deve­lo­ped below the for­tress around the Church of St. Wen­ces­las, gra­du­al­ly expan­ding into a regi­onal cen­ter of tra­de and admi­ni­stra­ti­on (en​.wiki​pe​dia​.org).

The his­to­ri­cal core of Neto­li­ce is a muni­ci­pal heri­ta­ge zone with many well-​preserved his­to­ri­cal buil­dings. Kra­toch­ví­le Cha­te­au, a Renais­san­ce hun­ting lod­ge built in 1583 for Vilém of Rožm­berk in the sty­le of Ita­lian vil­las, is loca­ted in the Pet­rův Dvůr dis­trict and is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (en​.wiki​pe​dia​.org). The Church of St. Wen­ces­las is ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re with Roma­ne­sque ele­ments from the second half of the 13th cen­tu­ry, fea­tu­ring a Renais­san­ce tower. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary also dates back to the second half of the 13th cen­tu­ry and under­went an ear­ly Baro­que recons­truc­ti­on in the 17th cen­tu­ry. The town hall is a Neo-​Renaissance buil­ding from 1869, loca­ted on Pea­ce Squ­are. A Baro­que foun­tain from 1677 is also situ­ated in the squ­are. On St. John’s Hill (Sva­tý Ján), the Neto­li­ce Archa­e­opark pre­sents the results of archa­e­olo­gi­cal rese­arch on the ear­ly medie­val stron­ghold through direct recons­truc­ti­on. Visi­tors can see recons­truc­ted for­ti­fi­ca­ti­ons, a pali­sa­de, and a watch­to­wer, which also ser­ves as a lookout point offe­ring vie­ws of the town and sur­roun­ding coun­try­si­de (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is kno­wn for its tra­di­ti­onal events, such as the Old Czech Fair Na Linec­ké ces­tě, held in May, fea­tu­ring demon­stra­ti­ons of crafts, tra­di­ti­onal music, and dan­ce. Among the notab­le figu­res asso­cia­ted with Neto­li­ce is Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (c. 1460 – 1538), a Czech pond buil­der and archi­tect who con­tri­bu­ted to the cons­truc­ti­on of fish­ponds in South Bohe­mia (en​.wiki​pe​dia​.org).

The sur­roun­dings of Neto­li­ce are rich in fish­ponds and forests, pro­vi­ding ide­al con­di­ti­ons for natu­re lovers and rec­re­a­ti­on. Mnich Pond, estab­lis­hed in the 15th or 16th cen­tu­ry, is a popu­lar spot for walks and rela­xa­ti­on. Two his­to­ri­cal­ly sig­ni­fi­cant sto­ne arch brid­ges are loca­ted on its dam (en​.wiki​pe​dia​.org). Near the town, the­re is also the pilg­ri­ma­ge site of Lomec with the Church of the Name of the Vir­gin Mary, one of the most impor­tant Baro­que pilg­ri­ma­ge sites in South Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist eine kle­i­ne Stadt in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce, mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 2.500 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Neto­litz stammt aus dem Jahr 981, als sie in der Chro­nik des Cos­mas als befes­tig­te Sied­lung erwähnt wur­de. Archä­o­lo­gis­che Fun­de deuten jedoch darauf hin, dass die Gegend bere­its in der Bron­ze­ze­it besie­delt war. Im 8. Jahr­hun­dert lie­ßen sich hier Sla­wen nie­der, was Neto­litz zu einer der ältes­ten Städ­te Böh­mens macht (hola​so​vi​ce​.eu). Nach dem Mas­sa­ker an der Dynas­tie der Sla­wni­ki­den im Jahr 995 wur­de die Fes­tung Neto­litz Eigen­tum der herrs­chen­den Dynas­tie der Pře­mys­li­den. Unter­halb der Fes­tung ents­tand eine Sied­lung um die Kir­che des Hl. Wen­zel, die sich all­mäh­lich aus­dehn­te und zu einem regi­ona­len Handels- und Ver­wal­tungs­zen­trum wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der his­to­ris­che Stadt­kern von Neto­litz ist eine städ­tis­che Denk­mal­zo­ne mit zahl­re­i­chen gut erhal­te­nen his­to­ris­chen Gebä­u­den. Das Sch­loss Kra­toch­ví­le, ein Renaissance-​Jagdschloss aus dem Jahr 1583, wur­de für Vilém von Rosen­berg im Stil ita­lie­nis­cher Vil­len erbaut. Es befin­det sich im Stadt­te­il Pet­rův Dvůr und ist ein nati­ona­les Kul­tur­denk­mal (en​.wiki​pe​dia​.org). Die Kir­che des Hl. Wen­zel ist urs­prün­glich ein gotis­ches Bau­werk mit roma­nis­chen Ele­men­ten aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und ver­fügt über einen Renais­san­ce­turm. Die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt stammt eben­falls aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und wur­de im 17. Jahr­hun­dert früh­ba­rock umge­baut. Das Rat­haus ist ein neore­nais­san­ce Gebä­u­de aus dem Jahr 1869 am Frie­dens­platz. Ein baroc­ker Brun­nen aus dem Jahr 1677 befin­det sich eben­falls auf dem Platz. Auf dem Hügel Sva­tý Ján befin­det sich der Archä­o­park Neto­litz, der die Ergeb­nis­se archä­o­lo­gis­cher Fors­chun­gen über die früh­mit­te­lal­ter­li­che Fes­tung durch direk­te Rekons­truk­ti­on prä­sen­tiert. Besu­cher kön­nen rekons­tru­ier­te Befes­ti­gung­san­la­gen, eine Pali­sa­de und einen Wach­turm besich­ti­gen, der auch als Aus­sichts­punkt mit Blick auf die Stadt und die umlie­gen­de Lands­chaft dient (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist bekannt für sei­ne tra­di­ti­onel­len Verans­tal­tun­gen, wie den alt­böh­mis­chen Jahr­mar­kt Na Linec­ké ces­tě, der im Mai statt­fin­det und Han­dwerks­vor­füh­run­gen, tra­di­ti­onel­le Musik und Tanz bie­tet. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten, die mit Neto­litz ver­bun­den sind, gehört Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (ca. 1460 – 1538), ein tsche­chis­cher Teich­bau­er und Archi­tekt, der an der Errich­tung von Fisch­te­i­chen in Süd­böh­men bete­i­ligt war (en​.wiki​pe​dia​.org).

Die Umge­bung von Neto­litz ist reich an Tei­chen und Wäl­dern, die ide­a­le Bedin­gun­gen für Natur­lieb­ha­ber und Erho­lung bie­ten. Der Mnich-​Teich, der im 15. oder 16. Jahr­hun­dert ange­legt wur­de, ist ein belieb­ter Ort für Spa­zier­gän­ge und Ents­pan­nung. Auf sei­nem Damm befin­den sich zwei his­to­risch bede­uten­de Ste­in­bo­genb­rüc­ken (en​.wiki​pe​dia​.org). In der Nähe der Stadt liegt auch der Wall­fa­hr­t­sort Lomec mit der Kir­che des Namens Mariens, einer der wich­tigs­ten baroc­ken Wall­fa­hr­t­sor­te in Süd­böh­men (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic, s popu­la­cí oko­lo 2 500 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Neto­li­cích pochá­zí z roku 981, kdy jsou zmí­něny v Kos­mo­vě kro­ni­ce jako hra­diš­tě. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jí osíd­le­ní této oblas­ti již v době bron­zo­vé. V 8. sto­le­tí se zde usa­di­li Slo­va­né, což činí z Neto­lic jed­no z nej­star­ších měst v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­dění rodu Slav­ní­kov­ců v roce 995 se hra­diš­tě Neto­li­ce sta­lo majet­kem vlád­nou­cí­ho rodu Pře­mys­lov­ců. Pod hra­diš­těm vznik­la osa­da oko­lo kos­te­la sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá se postup­ně roz­růs­ta­la a sta­la se cen­trem obcho­du a sprá­vy v regi­onu (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jád­ro Neto­lic je měst­skou památ­ko­vou zónou s množ­stvím zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámek Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ní zámek z roku 1583, posta­ve­ný jako lovec­ký zámek pro Vilé­ma z Rožm­ber­ka ve sty­lu ital­ských vil. Nachá­zí se v čás­ti Pet­rův Dvůr a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tel sva­té­ho Vác­la­va je původ­ně gotic­ká stav­ba s román­ský­mi prv­ky z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, s rene­sanč­ní věží. Kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie pochá­zí z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, v 17. sto­le­tí pro­šel raně barok­ní pře­stav­bou. Rad­ni­ce je neore­ne­sanč­ní budo­va z roku 1869 na Míro­vém náměs­tí. Barok­ní kaš­na se nachá­zí na náměs­tí a pochá­zí z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Jan se nachá­zí Arche­opark Neto­li­ce, kte­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výzku­mu raně stře­do­věké­ho hra­diš­tě for­mou pří­mé rekons­truk­ce. Návš­těv­ní­ci zde mohou vidět rekons­tru­ova­né opev­nění, pali­sá­du a stráž­ní věž, kte­rá slou­ží i jako rozh­led­na s výhle­dem na měs­to a okol­ní kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce jsou zná­mé svý­mi tra­dič­ní­mi udá­los­tmi, jako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kte­rý se koná v květ­nu a nabí­zí ukáz­ky řeme­sel, tra­dič­ní hud­by a tan­ce. Mezi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ce­mi patří Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ní­kář a archi­tekt, kte­rý se podí­lel na budo­vá­ní ryb­ní­ků v již­ních Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lí Neto­lic je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro milov­ní­ky pří­ro­dy a rekre­a­ce. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. nebo 16. sto­le­tí, je oblí­be­ným mís­tem na pro­cház­ky a rela­xa­ci. Na jeho hrá­zi se nachá­ze­jí dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblou­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí také pout­ní mís­to Lomec s kos­te­lem Jmé­na Pan­ny Marie, kte­rý je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních pout­ních míst v již­ních Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Holašovice

skala
Hits: 56

Hola­šo­vi­ce sa nachá­dza­jú pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc. Sú súčas­ťou obce Jan­kov a je zná­ma svo­jou zacho­va­nou archi­tek­tú­rou v štý­le tzv. ​“sed­lia­ce­ho baro­ka” (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Hola­šo­vi­ciach pochá­dza z roku 1263. V roku 1292 daro­val kráľ Vác­lav II. dedi­nu cis­ter­cián­ske­mu kláš­to­ru vo Vyš­šom Bro­de, v kto­ré­ho vlast­níc­tve zosta­la až do roku 1848. Medzi rok­mi 1520 a 1525 zasiah­la obec moro­vá epi­dé­mia, kto­rá zane­cha­la naži­ve len dvoch oby­va­te­ľov. Na pamiat­ku tej­to uda­los­ti bol na sever­nom okra­ji dedi­ny posta­ve­ný moro­vý stĺp. Kláš­tor násled­ne osíd­lil obec nový­mi osad­ník­mi z Bavor­ska a Rakús­ka. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne doš­lo k odsu­nu nemec­kých oby­va­te­ľov, od roku 1990 pre­šla obec roz­siah­ly­mi rekon­štruk­cia­mi a bola opäť osíd­le­ná. Hola­šo­vi­ce sú pova­žo­va­né za vzor juho­čes­ké­ho vidiec­ke­ho síd­la oblas­ti Hlu­boc­ká Bla­ta. Dedi­na pozos­tá­va z 23 muro­va­ných hos­po­dár­skych dvo­rov obsa­hu­jú­cich cel­ko­vo 120 budov, vrá­ta­ne ryb­ní­ka, kováčs­kej diel­ne a kapl­n­ky. Sú posta­ve­né v štý­le juho­čes­ké­ho ľudo­vé­ho baro­ka, uspo­ria­da­né do tva­ru ​“U” s dvo­rom upro­stred a s prie­če­lia­mi orien­to­va­ný­mi sme­rom k cen­trál­nej širo­kej náv­si. Budo­vy pochá­dza­jú z 18. až 20. sto­ro­čia, pri­čom väč­ši­na bola posta­ve­ná v dru­hej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho bola posta­ve­ná v roku 1755 (Wiki­pe­dia). Vďa­ka svo­jej jedi­neč­nej archi­tek­tú­re a zacho­va­né­mu stre­do­ve­ké­mu urba­nis­tic­ké­mu uspo­ria­da­niu boli Hola­šo­vi­ce v roku 1995 vyhlá­se­né za dedin­skú pamiat­ko­vú rezer­vá­ciu a v roku 1998 zapí­sa­né do zozna­mu sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Dnes obec žije bež­ným živo­tom, pri­čom väč­ši­na budov je v súkrom­nom vlast­níc­tve a slú­ži na trva­lé býva­nie (Wiki­pe­dia). V obci sa tiež kona­jú rôz­ne ľudo­vé sláv­nos­ti a podu­ja­tia, kto­ré pri­po­mí­na­jú tra­dič­ný vidiec­ky život. Zau­jí­ma­vos­ťou je aj neďa­le­ký mega­li­tic­ký kruh, pre­zý­va­ný ​“juho­čes­ké Sto­ne­hen­ge” (kudyz​nu​dy​.cz).

Hola­šo­vi­ce is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce. It is part of the muni­ci­pa­li­ty of Jan­kov and is kno­wn for its well-​preserved archi­tec­tu­re in the so-​called ​“Rural Baro­que” sty­le (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Hola­šo­vi­ce dates back to 1263. In 1292, King Wen­ces­laus II dona­ted the vil­la­ge to the Cis­ter­cian monas­te­ry in Vyš­ší Brod, whe­re it remai­ned until 1848. Bet­we­en 1520 and 1525, the vil­la­ge was struck by a pla­gue epi­de­mic that left only two inha­bi­tants ali­ve. To com­me­mo­ra­te this event, a pla­gue column was erec­ted on the nort­hern edge of the vil­la­ge. The monas­te­ry sub­se­qu­en­tly resett­led the vil­la­ge with new sett­lers from Bava­ria and Aus­tria. After World War II, the Ger­man inha­bi­tants were expel­led, and sin­ce 1990, the vil­la­ge has under­go­ne exten­si­ve reno­va­ti­ons and has been resett­led again. Hola­šo­vi­ce is con­si­de­red a model South Bohe­mian rural sett­le­ment of the Hlu­boc­ká Bla­ta area. The vil­la­ge con­sists of 23 brick farm­ste­ads with a total of 120 buil­dings, inc­lu­ding a pond, a blacks­mit­h’s works­hop, and a cha­pel. The­se buil­dings are cons­truc­ted in the South Bohe­mian folk baro­que sty­le, arran­ged in a ​“U” sha­pe around a cour­ty­ard, with faca­des facing the wide cen­tral vil­la­ge gre­en. The buil­dings date from the 18th to the 20th cen­tu­ries, with most built in the second half of the 19th cen­tu­ry. The Cha­pel of St. John of Nepo­muk was built in 1755 (Wiki­pe­dia). Thanks to its uni­que archi­tec­tu­re and pre­ser­ved medie­val urban lay­out, Hola­šo­vi­ce was dec­la­red a vil­la­ge con­ser­va­ti­on area in 1995 and added to the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1998. Today, the vil­la­ge is inha­bi­ted and most buil­dings are pri­va­te­ly owned and used for per­ma­nent resi­den­ce (Wiki­pe­dia). The vil­la­ge also hosts vari­ous folk fes­ti­vals and events celeb­ra­ting tra­di­ti­onal rural life. A near­by mega­lit­hic circ­le, nick­na­med the ​“South Bohe­mian Sto­ne­hen­ge,” is also of inte­rest (kudyz​nu​dy​.cz).

Hola­šo­vi­ce liegt etwa 16 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce. Es ist Teil der Geme­in­de Jan­kov und bekannt für sei­ne gut erhal­te­ne Archi­tek­tur im soge­nann­ten ​“Bäu­er­li­chen Barock” (Wiki­pe­dia). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hola­šo­vi­ce stammt aus dem Jahr 1263. Im Jahr 1292 schenk­te König Wen­zel II. das Dorf dem Zis­ter­zien­serk­los­ter in Vyš­ší Brod, in des­sen Besitz es bis 1848 blieb. Zwis­chen 1520 und 1525 wur­de das Dorf von einer Pes­te­pi­de­mie heim­ge­sucht, die nur zwei Ein­woh­ner am Leben ließ. Zur Erin­ne­rung an die­ses Ere­ig­nis wur­de am nörd­li­chen Dorf­rand eine Pest­sä­u­le errich­tet. Das Klos­ter besie­del­te das Dorf ansch­lie­ßend mit neuen Sied­lern aus Bay­ern und Öster­re­ich. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­den die deuts­chen Ein­woh­ner ver­trie­ben, und seit 1990 wur­de das Dorf umfan­gre­ich reno­viert und neu besie­delt. Hola­šo­vi­ce gilt als ein Modell eines süd­böh­mis­chen länd­li­chen Dor­fes in der Regi­on Hlu­boc­ká Bla­ta. Das Dorf bes­teht aus 23 gemau­er­ten Gehöf­ten mit ins­ge­samt 120 Gebä­u­den, darun­ter ein Teich, eine Sch­mie­de und eine Kapel­le. Die Gebä­u­de sind im süd­böh­mis­chen Volks­ba­rocks­til gebaut, in einer ​“U”-Form um einen Hof ange­ord­net und mit den Fas­sa­den zum zen­tra­len, bre­i­ten Dorf­platz aus­ge­rich­tet. Die Gebä­u­de stam­men aus dem 18. bis 20. Jahr­hun­dert, wobei die meis­ten in der zwe­i­ten Hälf­te des 19. Jahr­hun­derts errich­tet wur­den. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes von Nepo­muk wur­de 1755 erbaut (Wiki­pe­dia). Dank sei­ner ein­zi­gar­ti­gen Archi­tek­tur und der erhal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen städ­te­bau­li­chen Struk­tur wur­de Hola­šo­vi­ce 1995 zum Dorf­denk­mal­re­ser­vat erk­lärt und 1998 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkulturerbes auf­ge­nom­men. Heute wird das Dorf bewohnt, und die meis­ten Gebä­u­de befin­den sich in Pri­vat­be­sitz und die­nen als Dau­er­wohn­sitz (Wiki­pe­dia). Das Dorf verans­tal­tet auch vers­chie­de­ne Volks­fes­te und Verans­tal­tun­gen, die das tra­di­ti­onel­le Land­le­ben feiern. Ein nahe­ge­le­ge­ner mega­lit­his­cher Kre­is, der als ​“Süd­böh­mis­ches Sto­ne­hen­ge” bez­e­ich­net wird, ist eben­falls eine Att­rak­ti­on (kudyz​nu​dy​.cz).

Hola­šo­vi­ce se nachá­ze­jí přib­liž­ně 16 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic. Jsou sou­čás­tí obce Jan­kov a jsou zná­mé svou zacho­va­lou archi­tek­tu­rou ve sty­lu tzv. ​“sel­ské baro­ko” (Wiki­pe­dia). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hola­šo­vi­cích pochá­zí z roku 1263. V roce 1292 daro­val král Vác­lav II. ves­ni­ci cis­ter­ciác­ké­mu kláš­te­ru ve Vyš­ším Bro­dě, v jehož vlast­nic­tví zůs­ta­la až do roku 1848. Mezi lety 1520 a 1525 zasáh­la obec moro­vá epi­de­mie, kte­rá necha­la naži­vu jen dva oby­va­te­le. Na památ­ku této udá­los­ti byl na sever­ním okra­ji ves­ni­ce posta­ven moro­vý sloup. Kláš­ter násled­ně osíd­lil ves­ni­ci nový­mi osad­ní­ky z Bavor­ska a Rakous­ka. Po dru­hé světo­vé vál­ce doš­lo k odsu­nu němec­kých oby­va­tel, od roku 1990 proš­la obec roz­sáh­lý­mi rekons­truk­ce­mi a byla zno­vu osíd­le­na. Hola­šo­vi­ce jsou pova­žo­vá­ny za vzor jiho­čes­ké­ho ven­kov­ské­ho síd­la oblas­ti Hlu­boc­ká Bla­ta. Ves­ni­ce se sklá­dá z 23 zděných hos­po­dá­řs­kých dvo­rů obsa­hu­jí­cích cel­kem 120 budov, včet­ně ryb­ní­ka, kovár­ny a kap­le. Jsou posta­ve­ny ve sty­lu jiho­čes­ké­ho lido­vé­ho baro­ka, uspo­řá­dá­ny do tva­ru ​“U” s dvo­rem upros­třed a s průče­lí­mi orien­to­va­ný­mi směrem k cen­trál­ní širo­ké náv­si. Budo­vy pochá­ze­jí z 18. až 20. sto­le­tí, při­čemž vět­ši­na byla posta­ve­na v dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí. Kap­le sva­té­ho Jana Nepo­muc­ké­ho byla posta­ve­na v roce 1755 (Wiki­pe­dia). Díky své jedi­neč­né archi­tek­tu­ře a zacho­va­né­mu stře­do­věké­mu urba­nis­tic­ké­mu uspo­řá­dá­ní byly Hola­šo­vi­ce v roce 1995 vyhlá­še­ny ves­nic­kou památ­ko­vou rezer­va­cí a v roce 1998 zapsá­ny na sez­nam světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Dnes ves­ni­ce žije běž­ným živo­tem, při­čemž vět­ši­na budov je v souk­ro­mém vlast­nic­tví a slou­ží k trva­lé­mu byd­le­ní (Wiki­pe­dia). Ve ves­ni­ci se také kona­jí růz­né lido­vé slav­nos­ti a akce, kte­ré při­po­mí­na­jí tra­dič­ní ven­kov­ský život. Zají­ma­vos­tí je i neda­le­ký mega­li­tic­ký kruh, přez­dí­va­ný ​“jiho­čes­ké Sto­ne­hen­ge” (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 71

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, ​„Z pek­la štěs­tí“ a ​„Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).

Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.

Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post