Krajina, Zahraničie, Dokumenty, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Severná Morava, Fotografie

Valašské múzeum v Rožňove pod Radhošťom

skala
Hits: 214

je najväčšie a najstaršie svojho druhu v strednej Európe (kudyznudy.cz). Založené bolo v roku 1925 bratmi Bohumírom a Aloisom Jaroněkom. Inšpiráciou bola návšteva múzea v prírode v Dánsku (beskydy.cz). Je dôležitým kultúrno-historickým objektom, dokumentujúcim ľudové , a Valašska. Slúži aj ako pre a popularizáciu a výučbu tradičných remesiel, zvykov a folklóru. Z pohľadu turistického je jednou z hlavných atrakcií regiónu (hotelovy-dum.cz).

Múzeum je rozdelené tri tematické areály: prezentuje architektúru menšieho mestečka na Moravskom Valašsku v druhej polovici 19. a začiatkom 20. storočia (overenorodici.cz). prezentuje model valašskej farmárskej s charakteristickými domami, stajňami, hospodárskymi budovami a vybavením (beskydy.cz). prezentuje , vodné a , , , a iné technické regionálne (hotelovy-dum.cz). Nachádzajú sa tu , súkennícke , , paliarňa, , radnica, , fojstvo, , amfiteáter, vozovna, kováčska dieľňa, (nmvp.cz). Vzniká tu aj nový areál (kudyznudy.cz). Múzeum okrem Valašského múzea spravuje aj historické stavby, napr. na Pustevnách (nmvp.cz).

Areál múzea je situovaný v prírodnej krajine, tvoria presunuté pôvodné stavby a verné (kudyznudy.cz). V areáli sa nachádza a cintorín Valašský , kde sú pochovaní významní regiónu (hotelovy-dum.cz). Napr. , Dana Zátopková, , Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkoví, (Wikipedia). Možno tu vidieť ukážky tradičných remesiel, hospodárských činností, folklórnych obradov, festivalov a tradičných podujatí (zars.cz). Ročná dosahuje 500 000 návštevníkov (visitroznov.cz).

The Wallachian Open-Air Museum is the largest and oldest of its kind in Central . was founded in 1925 by brothers Bohumír and Alois Jaroňek. The inspiration came from a visit to an open-air museum in Denmark. It is an important cultural and historical institution documenting architecture, lifestyle, and technologies of the Wallachia region. It also serves as a space for the preservation, promotion, and teaching of traditional crafts, customs, and folklore. From a tourist perspective, it is one of the main attractions of the region.

The museum is divided into three thematic areas: the Wooden Town presents the architecture of a small Moravian Wallachian town from the late 19th and early 20th centuries. The Wallachian Village represents a model of a Wallachian farming settlement with characteristic houses, stables, farm buildings, and tools. The Mill Valley exhibits water and mechanical mills, fulling mills, sawmills, presses, and other regional technical buildings. Among them are granaries, cloth barns, a statue of Saint John of Nepomuk, a drying house, the Bill bourgeois house, the town hall, inns, a vogt’s office, a bell tower, an amphitheater, a carriage shed, a blacksmith’s workshop, and a sawmill. A new area called Kolibiska is also being developed. Apart from the Wallachian Open-Air Museum, the institution manages historical buildings such as those at .

The museum complex is situated in a natural landscape; the houses consist of relocated originals and faithful reconstructions. Within the area stands the Church of Saint Anna and the Wallachian Slavín Cemetery, where notable figures of the region are buried — for example Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír and Alois Jaroňek, and Jarmila Šuláková. Visitors can see demonstrations of traditional crafts, agricultural activities, folklore ceremonies, festivals, and traditional events. The annual attendance reaches about 500,000 visitors.

Valašské muzeum v přírodě je největším a nejstarším svého druhu ve střední Evropě. Založeno bylo v roce 1925 bratry Bohumírem a Aloisem Jaroňkem. Inspirací byla návštěva muzea v přírodě v Dánsku. Je důležitým kulturně-historickým objektem dokumentujícím lidové stavitelství, životní styl a technologie Valašska. Slouží také jako prostor pro zachování, popularizaci a výuku tradičních řemesel, zvyků a folkloru. Z turistického hlediska patří mezi hlavní atrakce regionu.

Muzeum je rozděleno do tří tematických areálů: Dřevěné městečko představuje architekturu menšího města na Moravském Valašsku z druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Valašská dědina představuje model valašské zemědělské vesnice s charakteristickými domy, stájími, hospodářskými budovami a vybavením. Mlýnská dolina ukazuje vodní a mechanické mlýny, valchy, pily, lisovny a další technické stavby regionu. Nacházejí se zde sýpky, suk­něnické stodoly, socha svatého Jana Nepomuckého, sušárna, Billův měšťanský dům, , hostince, fojtství, zvonička, amfiteátr, vozovna, kovářská dílna a pila. Vzniká zde také nový areál Kolibiska. Muzeum kromě Valašského muzea spravuje i historické stavby, například na Pustevnách.

Areál muzea se nachází v přírodním prostředí, domy tvoří přemístěné původní stavby a věrné rekonstrukce. V areálu se nachází kostel svaté Anny a hřbitov , kde jsou pochováni významní lidé regionu — například Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkovi a Jarmila Šuláková. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky tradičních řemesel, zemědělských činností, folklorních obřadů, festivalů a tradičních akcí. Roční návštěvnost dosahuje přibližně 500 000 osob.

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Počátky

skala
Hits: 265

sú obec ležiaca pomedzí Čiech a Moravy v okrese . S približne 2 500 obyvateľmi sa rozprestiera v kopcovitej krajine Českomoravskej , bohatej na , a potokov, ktoré dali mestu jeho názov. Prvá písomná zmienka o Počátkach pochádza z konca 13. storočia, keď boli spomenuté v listári Tobiáša z ako miesto spustošené počas bojov medzi Václavom II. a prívržencami Záviša z Falkenštejna. Pôvodne trhová sa postupne rozrástla a v 14. storočí získala status poddanského mesta. Počas husitských vojen získali Počátky postaviť kamenné . V 19. storočí, s príchodom industrializácie, došlo k hospodárskemu rozvoju mesta. Niektoré z vtedy založených tovární fungujú dodnes. Na začiatku 20. storočia bolo založené kúpeľné zariadenie s liečivým prameňom. Počátky bol pomenovaný po meste jeho objaviteľom Milošom Tichým, rodákom z Počátok (pocatky.cz).

leží v nadmorskej výške okolo 620 metrov a preteká ním . Oblasť je bohatá na rybníky, z ktorých najväčší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zaujímavosťou je v Českej republike, vedúca z Počátok do Kališť, ktorá bola založená začiatkom 20. storočia a tvorí ju 280 stromov (travelking.sk). Historické centrum Počátok je mestskou pamiatkovou zónou s dobre zachovanou architektúrou. Dominantou je kostol svätého Jána Krstiteľa s prístupnou vežou. Uprostred námestia sa nachádza so sochou svätého Jána Nepomuckého. Mestské múzeum, založené v roku 1892, je najstarším múzeom v regióne a ponúka etnografické a numizmatické . Spravuje tiež rodný dom Otokara Březinu, významného českého básnika a esejistu, s expozíciou venovanou jeho životu a dielu. Medzi ďalšie patrí cintorínsky , barokovo prestavaný v rokoch 1705–1711, a pri liečivom prameni. V roku 2011 prešla budova bývalého kina rekonštrukciou a bola premenená na multifunkčný komplex, ktorý zahŕňa mestskú knižnicu, sálu slúžiacu ako či , galériu, miesto pre dobrovoľných spolkov a informačné centrum. Mesto má tiež partnerské s obcami vo Švajčiarsku a na Slovensku. Počátky sa objavili v niekoľkých filmoch a televíznych seriáloch, napríklad „“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „“ (1994). (pocatky.cz).

Počátky is a municipality located on the border between Bohemia and in the Pelhřimov District. With approximately 2,500 inhabitants, is situated in the hilly landscape of the Bohemian-Moravian Highlands, rich in forests, ponds, and springs of streams that gave the town its name. The written mention of Počátky dates back to the late 13th century, when it was mentioned in the records of Tobias of Bechyně as a place devastated during battles between Wenceslas II and the followers of Záviš of Falkenstein. Originally a market village, it gradually grew and, in the 14th century, obtained the status of a manorial town. During the Hussite wars, Počátky was granted the right to build stone fortifications. In the 19th century, with the of industrialization, the town experienced economic development. Some of the factories established during that time are still in operation today. At the beginning of the 20th century, the spa facility Svatá Kateřina with a healing spring was established. Počátky was named after its discoverer, , a native of the town (pocatky.cz).

The town lies at an altitude of approximately 620 meters and is traversed by the Počátecký stream. The area is rich in ponds, the largest being Velký Klátovský Pond (pocatky.cz). An interesting feature is the longest larch alley in the Republic, leading from Počátky to Kaliště, established at the beginning of the 20th century and consisting of 280 trees (travelking.sk). The historical center of Počátky is an urban conservation zone with well-preserved architecture. The dominant feature of the square is the Church of St. John the Baptist, with an accessible tower. In the middle of the square, there is a fountain with a statue of St. John of Nepomuk. The municipal museum, established in 1892, is the oldest museum in the region and offers ethnographic and numismatic collections. It also manages the birthplace of , a significant Czech poet and essayist, with an exhibition dedicated to his life and work. Other landmarks include the cemetery Church of Corpus Christi, rebuilt in Baroque style between 1705–1711, and the Church of St. Catherine near the healing spring. In 2011, the building of the former cinema underwent reconstruction and was transformed into a multifunctional complex that includes a municipal library, a hall serving as a cinema or theater, a gallery, a meeting place for volunteer groups, and an information center. The town also has partnerships with Konolfingen in Switzerland and Lokca in . Počátky has appeared in several films and television series, such as „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983), and „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 is named after the town (pocatky.cz).

Počátky ist eine Gemeinde an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren im Bezirk Pelhřimov. Mit etwa 2.500 Einwohnern liegt sie in der hügeligen Landschaft der Böhmisch-Mährischen Höhe, die reich an Wäldern, Teichen und Quellen von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die erste schriftliche Erwähnung von Počátky stammt aus dem späten 13. Jahrhundert, als sie in den Aufzeichnungen von Tobias von Bechyně als ein Ort erwähnt wurde, der während der Kämpfe zwischen Wenzel II. und den Anhängern von Záviš von Falkenstein verwüstet wurde. Ursprünglich ein Marktflecken, entwickelte sie sich im 14. Jahrhundert zu einer Herrschaftsstadt. Während der Hussitenkriege erhielt Počátky das Recht, Steinbefestigungen zu errichten. Im 19. Jahrhundert, mit dem Aufkommen der Industrialisierung, erlebte die Stadt eine wirtschaftliche Entwicklung. Einige der damals gegründeten Fabriken sind noch heute in Betrieb. Zu Beginn des 20. Jahrhunderts wurde die Kuranlage Svatá Kateřina mit einer Heilquelle gegründet. Počátky wurde nach seinem Entdecker Miloš Tichý, einem Einheimischen der Stadt, benannt (pocatky.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký- durchquert. Die Umgebung ist reich an Teichen, der größte ist der Velký Klátovský-Teich (pocatky.cz). Eine Besonderheit ist die längste Lärchenallee in der Tschechischen Republik, die von Počátky nach Kaliště führt und zu Beginn des 20. Jahrhunderts angelegt wurde. Sie besteht aus 280 Bäumen (travelking.sk). Das historische Zentrum von Počátky ist eine städtische Denkmalschutzzone mit gut erhaltener Architektur. Die Dominante des Platzes ist die Kirche St. Johannes der Täufer mit einem zugänglichen Turm. In der Mitte des Platzes befindet sich ein Brunnen mit einer Statue des heiligen Johannes von Nepomuk. Das Stadtmuseum, gegründet 1892, ist das älteste Museum der Region und bietet ethnografische und numismatische Sammlungen. Es verwaltet auch das Geburtshaus von Otokar Březina, einem bedeutenden tschechischen Dichter und Essayisten, mit einer Ausstellung zu seinem Leben und Werk. Zu den weiteren Sehenswürdigkeiten gehören die Friedhofskirche des Leibes Christi, die zwischen 1705 und 1711 im Barockstil umgebaut wurde, und die Kirche St. Katharina bei der Heilquelle. Im Jahr 2011 wurde das Gebäude des ehemaligen Kinos renoviert und in ein multifunktionales Zentrum umgewandelt, das eine Stadtbibliothek, einen Saal, der als Kino oder Theater dient, eine Galerie, einen Treffpunkt für Freiwilligengruppen und ein Informationszentrum umfasst. Die Stadt unterhält Partnerschaften mit Konolfingen in der Schweiz und Lokca in der Slowakei. Počátky erschien in mehreren Filmen und Fernsehserien, wie „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) und „Jízda“ (1994). Der Asteroid 14974 wurde nach der Stadt benannt.

Počátky jsou obec ležící na Čech a Moravy v okrese Pelhřimov. S přibližně 2 500 obyvateli se rozkládají v kopcovité krajině Českomoravské vrchoviny, bohaté na lesy, rybníky a prameny potoků, které daly městu jeho název. První písemná zmínka o Počátkách pochází z konce 13. století, kdy byly zmíněny v listáři Tobiáše z Bechyně jako místo zpustošené během bojů mezi Václavem II. a přívrženci Záviše z Falkenštejna. Původně trhová ves se postupně rozrostla a ve 14. století získala status poddanského města. Během husitských válek získaly Počátky právo vystavět . V 19. století, s příchodem industrializace, došlo k hospodářskému rozvoji města. Některé z tehdy založených továren fungují dodnes. Na začátku 20. století bylo založeno lázeňské zařízení Svatá Kateřina s léčivým pramenem. Počátky byly pojmenovány po městě objevitelem Milošem Tichým, rodákem z Počátek (pocatky.cz).

Město leží v nadmořské výšce okolo 620 metrů a protéká jím Počátecký potok. Oblast je bohatá na rybníky, z nichž největší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zajímavostí je nejdelší modřínová alej v České republice, vedoucí z Počátek do Kališť, která byla založena počátkem 20. století a tvoří ji 280 stromů (travelking.sk). Historické centrum Počátek je městskou památkovou zónou s dobře zachovalou architekturou. Dominantou náměstí je kostel svatého Jana Křtitele s přístupnou věží. Uprostřed náměstí se nachází fontána se sochou svatého Jana Nepomuckého. Městské muzeum, založené v roce 1892, je nejstarším muzeem v regionu a nabízí etnografické a numismatické sbírky. Spravuje také rodný dům Otokara Březiny, významného českého básníka a esejisty, s expozicí věnovanou jeho životu a dílu. Mezi další památky patří hřbitovní kostel Božího Těla, barokně přestavěný v letech 1705–1711, a kostel svaté Kateřiny u léčivého pramene. V roce 2011 prošla budova bývalého kina rekonstrukcí a byla přeměněna na multifunkční komplex, který zahrnuje městskou knihovnu, sál sloužící jako kino či divadlo, galerii, místo pro setkávání dobrovolných spolků a informační centrum. Město má také partnerské vztahy s obcemi Konolfingen ve Švýcarsku a Lokca na Slovensku. Počátky se objevily v několika filmech a televizních seriálech, například „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Krajina, Slovensko, Liptov, Fotografie

Liptovský Hrádok

skala
Hits: 2531

leží vo východnej časti Liptovskej  pri sútoku Váhu s Belou v nadmorskej výške 640 metrov nad morom. plocha 18,32 km2 tu žije 7 441 obyvateľov. Mestskou časťou je (Wikipedia). V meste Liptovská sa nachádza hrad a kaštieľ, arborétum (lhsity.sk). Predtým tu bolo keltské hradisko (Wikipedia). Prestavbe a obnove hradu sa venovala , ktorá k nemu začiatkom 17. storočia nechal pristavať renesančný kaštieľ (Informačná tabuľa).cs

Nachádza sa tu Národopisné múzeum. Bola tu v Uhorsku. Od roku 2014 na Skalke sa pri hrade nachádza orientačná panoramatická tabuľa (lhsity.sk). Popod železnicou sa nachádza maľovaný podchod. Prvým známym osídlením na území dnešného Liptovského Hrádku bola osada medzi Váhom a Belou. V rokoch 1316 – 1340 bol postavený kamenný hrad. Renesančný kaštieľ k nemu pribudol začiatkom 17. storočia (liptovskyhradok.sk). Vedľa hradu a kaštieľa sa nachádza jazierko. Na kamennom brale, ktoré vyčnieva z sa nachádza kaplnka so sochou svätého Jána Nepomuckého. V minulosti bola súčasťou hradu a kaštieľa. Jazierko je umelo vytvorené po roku 1949 pri výstavbe mosta cez rieku (Informačná tabuľa).

Lipovú alej, ktorá je typická pre , vysadili v roku 1777 (Wikipedia) lesmajstrom a prefektom likavsko-hrádockého komorského panstva Jánom Xaverom Girsíkom. Od roku 1975 je chráneným prírodným výtvorom (Informačná tabuľa).  je vápencový útes v Hradskej hore, na ktorej vyhliadka na mesto, Západné a Vysoké Tatry. V minulosti tu bola strážna veža, dnes je tu slovenské trojvršie a dvojramenný (Informačná tabuľa).

V obci sa nachádza:

  • Evanjelický kostol a budova motlitebne, dielo Emila Belluša, ktorá bolo dokončená v roku 1943.
  • Soľný a meďný úrad bol neskôr sídlom komorského úradu. Dnes v ňom sídli Liptovské múzeum, národopisné a ovčiarske múzeum.
  • lesníkov a vyšších lesných úradníkov z čias komorského úradu Likavsko-hrádockého panstva, ktoré boli postavené v druhej polovici 18. storočia.
  • Klasicistický rímsko-katolícky bol postavený v roku 1790.
  • Prvá lesnícka škola v Uhorsku postavená v roku 1800.
  • Kamenná skulptúra ja národnou kultúrnou pamiatkou, pripisované kamenosochárovi z Belopotockých z oravského Bieleho potoka. V minulosti bola súčasťou hradu a kaštieľa.
  • Hrobka Kolomana Vitáliša s manželkou, dlhoročného tabulárneho sudca Liptovskej stolice a zanieteným včelárom. S manželkou žili 42 rokov v Liptovskom Hrádku, v kaštieli pri hrade.
  • Židovský cintorín – lapidárium je zbierka náhrobných kameňov a krížov z bývalého židovského cintorína z 19. storočia.
  • Prvá slovenská poľnohospodárska škola bola prestavaná z bývalej komorskej . Bola otvorená v roku 1871, bola jedinou nižšou poľnohospodárskou školou v Uhorsku.
  • Drevené z jaseňového dreva, Dalibora Novotného z Liptovského Hrádku, Štefana Siváňa z Babína a Stana Ondríka z Tvrdošína.
  • Pamätník „“ bol dokončený v roku 1964, symbolizuje stretnutie Partizánskeho oddielu Vysoké , vojsk 18. armády 4. ukrajinského frontu a 1. československého armádneho zboru. Jeho autorom je z Liptovského Mikuláša.
  • je prvým lesníckym botanickým parkom, založil ho riaditeľom Horárskej v rokoch 1886 – 1888. Dnes je chránenou študijnou plochou v správe Strednej odbornej školy lesníckej v Liptovskom Hrádku.
  • bola postavená v roku 1915 z kameňa a ruín hradu Kolomanom Vitálišom na mieste pomenovanom .

The town is located in the eastern part of the Basin at the confluence of the and Belá rivers at an altitude of 640 meters above sea level. With an area of ​​18.32 km2, is home to 7,441 inhabitants. The town district includes Dovalovo (). Liptovská Hrádok boasts a castle and a mansion, as well as an arboretum (lhsity.sk). Previously, there was a Celtic hillfort here (Wikipedia). The reconstruction and renovation of the castle were undertaken by Magdaléna Zaiová, who had a Renaissance mansion built next to it at the beginning of the 17th century (Information Board).

The town is home to the Ethnographic Museum. It was the site of the forestry school in Hungary. Since 2014, there has been an orienteering panoramic board at Skalka near the castle (lhsity.sk). Under the railway bridge, there is a painted underpass. The first known settlement in the area of Liptovský Hrádok was the village of Belsko between the Váh and Belá rivers. A stone castle was built here between 1316 and 1340. The Renaissance mansion was added to it at the beginning of the 17th century (liptovskyhradok.sk). Next to the castle and the mansion, there is a small lake. On a stone spur protruding from the lake stands a chapel with a statue of St. John of Nepomuk. It used to be part of the castle and mansion. The lake was artificially created after 1949 during the construction of a bridge over the Belá River (Information Board).

The Lime Tree , characteristic of Liptovský Hrádok, was planted in 1777 (Wikipedia) by the forester and prefect of the -Hrádok Chamber Estate, Ján Xaver Girsík. Since 1975, it has been a protected natural formation (Information Board). Skalka is a limestone cliff on Hradska Hora, offering a view of the town, the Western and High Tatras. In the past, there was a watchtower here, but now it hosts the Slovak triple summit and a two-armed cross (Information Board).

In the village, you can find:

  • Evangelical church and prayer house building, the work of , completed in 1943.
  • The Salt and Copper Office later served as the seat of the chamber office. Today, it houses the Liptov Museum, the Ethnographic and Shepherd’s Museums.
  • Deputies‘ houses for foresters and senior forestry officials from the Likava-Hrádok Chamber Estate, built in the second half of the 18th century.
  • The classicist Catholic Church of the Visitation of the Virgin Mary was built in 1790.
  • The first forestry school in Hungary was built in 1800.
  • The Pietà stone sculpture is a national cultural monument, attributed to the family of stonecutters from the village of Biely Potok. It used to be part of the castle and mansion.
  • The tomb of and his wife, longtime tabular judge of the Liptov Bench and enthusiastic beekeeper. They lived for 42 years in Liptovský Hrádok, in the mansion near the castle.
  • The Jewish cemetery – lapidarium is a collection of tombstones and crosses from the former Jewish cemetery from the 19th century.
  • The first Slovak agricultural school was rebuilt from the former chamber granary. It opened in 1871 and was the only lower agricultural school in Hungary.
  • Wooden sculptures made of ash wood, the works of from Liptovský Hrádok, from , and Stan Ondrík from .
  • The „Meeting of Armies“ monument was completed in 1964, symbolizing the meeting of the Partisan Unit High Tatras, the troops of the 18th Army of the 4th Ukrainian Front, and the 1st Czechoslovak Army Corps. It was designed by Miroslav Ksandr from Liptovský .
  • The Hrádok Arboretum is the first forestry botanical park, founded by the director of the Horár School, Rudolf Benkö, in 1886 – 1888. Today, it is a protected study area managed by the Secondary Forestry School in Liptovský Hrádok.
  • The Vitáliš Villa was built in 1915 from stone and ruins of Koloman Vitáliš’s castle on the site called Starý trh.

,

Krajina, Zahraničie, Rakúsko, Fotografie

Markthof

skala
Hits: 1963

leží neďaleko od hraníc zo Slovenskom, oproti Devínskej Kobyle, resp. mestskej časti Bratislavy – Devínu, brehu .

Do roku 1906 bolo pomenovanie . Markthof je osadou obce . Na úplnom východe pri ústí Moravy do Dunaja. Prvá písomná zmienka je z roku 1273. V roku 1822 bolo v obci 58 (). Jeho pôvod zrejme súvisí s kráľovským majetkom , ktorý cisár Henrich IV. spolu s právom cez Moravu daroval 6. marca 1067 biskupovi Altmannovi z Passau. Tento názov obce však neskôr zmizol, možno kvôli povodniam, ktoré obec zničili. Najstaršie písomné zmienky o obci s názvom pochádzajú z 12. storočia. Po celé stáročia trpela osada povodňami Moravy a Dunaja. V roku 1774 zničila ľadová povodeň most cez Moravu. V roku 1880 zničila povodeň v dôsledku ľadovej most znova. Následne nebol už viac postavený. Spojenie medzi Hofom a Devínskou Novou Vsou prevzala . Ťažké postihli túto oblasť vo februári 1876, v septembri 1890, v júni 1892, na 1895, v rokoch 1896 a 1897. Žiadosť obce o presídlenie bola cisárom Františkom Jozefom zamietnutá. Nariadil však predĺženie ochrannej na Dunaji až po an der . V roku 1882 začala aj výstavba ochrannej hrádze (gedaechtnisdeslandes.at). 

V roku 1938 tu pôsobil , dvaja hostinskí, dvaja so zmiešaným tovarom, mliečne družstvo, , dvaja a viacero poľnohospodárov. Do Devínskej Novej Vsi viedol cez Moravu most, ktorý bol okrem pilierov demontovaný počas studenej . Nachádza sa tu farský kostol Markthof, , kaplnka na ochrannej hrádzi – , z roku 1722 (Wikipedia).

Dňa 22. decembra sa konalo posledné zasadnutie obecného zastupiteľstva. Od 1. januára 1972 patrí Markthof k obci Engelhartstetten. V roku 2010 sa rozhodlo o výstavbe cyklistického a pešieho mosta cez Moravu. Spája cyklotrasu resp. cyklotrasu Kamp-Thaya-March a cyklotrasu Marchfeldkanal s cyklotrasou . Po počiatočných problémoch s nájdením názvu sa nakoniec dohodlo na názve „Cyklistický most “ (slovensky „“). Názov má pripomínať železnú oponu a ľudí, ktorí pri pokuse prekročiť Moravu do slobodného západu prišli o (gedaechtnisdeslandes.at).

Markthof lies near the border with , opposite , which is a part of the district , on the bank of the Morava River.

Until 1906, the village was named Hof an der March. Markthof is a settlement of the municipality of Engelhartstetten. is located at the very eastern end of , where the Morava River flows into the Danube. The written mention of the village dates back to 1273. In 1822, the village had 58 houses (Wikipedia). Its origin is probably related to the royal estate Disinfurth, which Emperor Henry IV, along with the right to ferry across the Morava, granted to Bishop Altmann of Passau on March 6, 1067. However, this name later disappeared, possibly due to floods that destroyed the village. The oldest written records of the village under the name de Hoven date back to the 12th century. For centuries, the settlement suffered from floods of the Morava and Danube rivers. In 1774, an ice flood destroyed the bridge over the Morava. In 1880, a flood again destroyed the bridge due to an ice flood. Subsequently, it was not rebuilt. The connection between Hof and was taken over by a ferry. Severe floods hit this area in February 1876, September 1890, June 1892, spring 1895, and in 1896 and 1897. A request by the village for relocation was denied by Emperor Franz Joseph. However, he ordered the extension of the Danube protection dam up to Hof an der March. In 1882, the construction of the Marchfeld protection dam also began (gedaechtnisdeslandes.at).

In 1938, there was a butcher, two innkeepers, two general store owners, a dairy cooperative, a blacksmith, two shoemakers, and several farmers operating in the village. A bridge over the Morava River led to Devínska , which, except for the pillars, was dismantled during the Cold War. The village features the parish church of Markthof, the church of Saint George, the chapel on the protection dam – the chapel of Saint Florian, a statue of Saint John of Nepomuk from 1722 (Wikipedia).

On December 22, 1971, the last meeting of the municipal council took place. Since January 1, 1972, Markthof has been part of the municipality of Engelhartstetten. In 2010, it was decided to build a pedestrian and cyclist bridge over the Morava River. It connects the Iron Curtain Trail and the Kamp-Thaya-March Trail with the Marchfeldkanal Trail and the Danube Trail. After initial difficulties in finding a name, it was finally agreed to name it the „ Cycle Bridge“ (Slovak „Cyklomost slobody“). The name is intended to recall the Iron Curtain and the people who lost their lives trying to cross the Morava River to reach the free West (gedaechtnisdeslandes.at).

Markthof liegt in der Nähe der Grenze zur Slowakei, gegenüber von Devínska Kobyla, einem Teil des Bratislava-Stadtteils Devín, am Ufer der March.

Bis 1906 hieß das Dorf Hof an der March. Markthof ist eine Ortschaft der Gemeinde Engelhartstetten. Es liegt am äußersten östlichen Ende des Marchfeldes, wo die March in die Donau mündet. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1273. Im Jahr 1822 hatte das Dorf 58 Häuser (Wikipedia). Sein Ursprung hängt wahrscheinlich mit dem Königsgut Disinfurth zusammen, das Kaiser Heinrich IV. am 6. März 1067 zusammen mit dem Recht auf Überfuhr über die March dem Bischof Altmann von Passau schenkte. Dieser Name verschwand jedoch später, möglicherweise aufgrund von Überschwemmungen, die das Dorf zerstörten. Die ältesten schriftlichen Aufzeichnungen über das Dorf unter dem Namen de Hoven stammen aus dem 12. Jahrhundert. Jahrhunderte lang litt die Siedlung unter den Überschwemmungen von March und Donau. Im Jahr 1774 zerstörte eine Eisflut die Brücke über die March. Im Jahr 1880 zerstörte eine Überschwemmung die Brücke erneut aufgrund einer Eisflut. Anschließend wurde sie nicht wieder aufgebaut. Die Verbindung zwischen Hof und Devínska Nová Ves übernahm eine Fähre. Schwere Überschwemmungen trafen dieses Gebiet im Februar 1876, im September 1890, im Juni 1892, im Frühjahr 1895 sowie in den Jahren 1896 und 1897. Ein Antrag der Gemeinde auf Umsiedlung wurde von Kaiser Franz Joseph abgelehnt. Er ordnete jedoch die Verlängerung des Donau-Schutzdamms bis nach Hof an der March an. Im Jahr 1882 begann auch der Bau des Marchfeldschutzdamms (gedaechtnisdeslandes.at).

Im Jahr 1938 gab es in der Ortschaft einen Fleischer, zwei Gastwirte, zwei Gemischtwarenhändler, eine Milchgenossenschaft, einen Schmied, zwei Schuhmacher und mehrere Landwirte. Eine Brücke über die March führte nach Devínska Nová Ves, die bis auf die Pfeiler während des Kalten Krieges abgebaut wurde. Im Dorf gibt es die Pfarrkirche von Markthof, die Kirche des Heiligen Georg, die Kapelle am Schutzdamm – die Kapelle des Heiligen Florian, eine Statue des Heiligen Johannes von Nepomuk aus dem Jahr 1722 (Wikipedia).

Am 22. Dezember 1971 fand die letzte Gemeinderatssitzung statt. Seit dem 1. Januar 1972 gehört Markthof zur Gemeinde Engelhartstetten. Im Jahr 2010 wurde beschlossen, eine Fußgänger- und Fahrradbrücke über die March zu errichten. Sie verbindet den Iron Curtain Trail und den Kamp-Thaya-March Trail mit dem Marchfeldkanal Trail und dem Donauradweg. Nach anfänglichen Schwierigkeiten bei der Namensfindung einigte man sich schließlich auf den Namen „“ (slowakisch „Cyklomost slobody“). Der Name soll an den Eisernen Vorhang und an die Menschen erinnern, die beim Versuch, über die March in den freien Westen zu gelangen, ihr Leben verloren haben (gedaechtnisdeslandes.at).