Dokumenty, Dolné Považie, Krajina, Mestá, Mestá, Slovenská krajina, Slovenské, Typ krajiny, V čase

Piešťany na jeseň

skala
Hits: 2197

Jeseň v Pieš­ťa­noch má veľa prí­le­ži­tos­tí sa uká­zať sve­tu a nad­via­zať s vami kon­takt. Nachá­dza sa tu množ­stvo zele­ne, mno­ho stro­mov a iných rast­lín, kto­ré v zime hýria far­ba­mi. Napo­kon aj iné orga­niz­my a kra­ji­na inten­zív­ne dáva naja­vo, že je jeseň. Je obdo­bím, kto­ré pre­mie­ňa mes­to na maleb­nú kra­ji­nu plnú žia­ri­vých farieb a pri­tom poko­ja. Lis­ty sa menia na nád­her­né odtie­ne čer­ve­nej, oran­žo­vej a žltej, mes­to nado­bú­da prí­jem­ný lesk. V par­koch a pozdĺž bre­hov rie­ky Váh náj­de­me množ­stvo inšpi­rá­cie. Stro­my lemu­jú­ce uli­ce a chod­ní­ky mes­ta sa roz­žia­ria far­ba­mi, dá sa tu vychut­nať chlad­nej­ší jesen­ný vzduch a upo­ko­ju­jú­ce šume­nie pada­jú­cich lis­tov. Pieš­ťa­ny aj na jeseň ponú­ka­jú množ­stvo akti­vít a zážit­kov pre kaž­dé­ho. Jeseň v Pieš­ťa­noch je obdo­bím, kedy sa mes­to uka­zu­je v celej svo­jej krá­se a ponú­ka neopa­ko­va­teľ­né zážitky.

Autumn in Pieš­ťa­ny pre­sents nume­rous oppor­tu­ni­ties to sho­wca­se itself to the world and con­nect with you. The town is home to a wealth of gre­e­ne­ry, with many tre­es and other plants that burst into vib­rant colors during the sea­son. The lands­ca­pe and other living orga­nisms also cle­ar­ly sig­nal that autumn has arri­ved. It is a peri­od that trans­forms the town into a pic­tu­re­sque lands­ca­pe full of vivid colors and tra­nqu­ili­ty. The lea­ves chan­ge into beau­ti­ful sha­des of red, oran­ge, and yel­low, giving the town a warm and wel­co­ming glow.

In the parks and along the banks of the Váh River, the­re is an abun­dan­ce of ins­pi­ra­ti­on. Tre­es lining the stre­ets and pat­hwa­ys of the town light up with colors, allo­wing visi­tors to enjoy the cooler autumn air and the soot­hing rust­le of fal­ling lea­ves. Even in autumn, Pieš­ťa­ny offers a varie­ty of acti­vi­ties and expe­rien­ces for eve­ry­o­ne. Autumn in Pieš­ťa­ny is a time when the town reve­als its full beau­ty and offers unfor­get­tab­le experiences.

Der Herbst in Pieš­ťa­ny bie­tet zahl­re­i­che Gele­gen­he­i­ten, sich der Welt zu zei­gen und mit Ihnen in Kon­takt zu tre­ten. Die Stadt ist reich an Grün­flä­chen mit vie­len Bäu­men und ande­ren Pflan­zen, die im Herbst in leuch­ten­den Far­ben ers­trah­len. Auch die Lands­chaft und ande­re Lebe­we­sen machen deut­lich, dass der Herbst da ist. Es ist eine Zeit, die die Stadt in eine male­ris­che Lands­chaft vol­ler leben­di­ger Far­ben und zug­le­ich Ruhe ver­wan­delt. Die Blät­ter neh­men wun­ders­chöne Schat­tie­run­gen von Rot, Oran­ge und Gelb an und ver­le­i­hen der Stadt einen ange­neh­men Glanz.

In den Parks und entlang der Ufer des Flus­ses Váh fin­det man viel Ins­pi­ra­ti­on. Die Bäu­me, die die Stra­ßen und Wege der Stadt säu­men, leuch­ten in Far­ben auf, und man kann die küh­le Herb­st­luft und das beru­hi­gen­de Ras­cheln der fal­len­den Blät­ter genie­ßen. Auch im Herbst bie­tet Pieš­ťa­ny eine Viel­zahl von Akti­vi­tä­ten und Erleb­nis­sen für jeden. Der Herbst in Pieš­ťa­ny ist eine Zeit, in der sich die Stadt in ihrer gan­zen Schön­he­it zeigt und unverg­le­ich­li­che Erleb­nis­se bietet.

TOP foto­gra­fie

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, Botanické záhrady, Organizmy, Rastliny

Arborétum Mlyňany

skala
Hits: 79

Arbo­ré­tum Mly­ňa­ny je bota­nic­kým zaria­de­ním, kto­ré sa pýši naj­bo­hat­šou zbier­kou cudzo­kraj­ných dre­vín na Slo­ven­sku. Pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie arbo­ré­ta v stred­nej Euró­pe. Nachá­dza sa medzi obca­mi Tesár­ske Mly­ňa­ny a Vies­ka nad Žita­vou, rozp­res­tie­ra sa na plo­che 67 hek­tá­rov (Slo­va­kia Tra­vel). Zalo­že­né bolo v roku 1892 gró­fom Dr. Šte­fa­nom Ambrózy-​Migazzim, váš­ni­vým milov­ní­kom prí­ro­dy a den­dro­ló­gie. Jeho cie­ľom bolo vytvo­riť ​“vždy­ze­le­ný park” (Sem­per Vireo), kde by sa akli­ma­ti­zo­va­li cudzo­kraj­né vždy­ze­le­né dre­vi­ny v našich kli­ma­tic­kých pod­mien­kach. Pod vede­ním záh­rad­ní­ka Joze­fa Mišá­ka boli postup­ne vysá­dza­né dre­vi­ny dová­ža­né z rôz­nych čas­tí sve­ta, naj­mä z Nemec­ka, Fran­cúz­ska a Anglic­ka (es​.wiki​pe​dia​.org). Ambró­zy zís­kal časť mly­nian­ske­ho veľ­kos­tat­ku, ku kto­ré­mu neskôr pri­kú­pil les pri Vies­ke nad Žita­vou. Výsad­by sa zača­li na tera­sách pod kaš­tie­ľom, kto­rý dal pred­tým posta­viť. Pre­sú­va­li sa obrov­ské obje­my zeme, bal­va­ny na stav­bu alpí­nia sa dová­ža­li z Prí­lep a Kľa­čian. Ambró­zy sa spo­jil s pop­red­ný­mi bota­nik­mi a den­dro­lóg­mi ako boli C. K. Schne­i­der, A. Silva-​Tarouca, Moesz, Gáy­er, Rédl (sav​.sk).

Arbo­ré­tum je situ­ova­né na sever­nom okra­ji Podu­naj­skej níži­ny. Pôvod­ne pôda nebo­la prí­liš vhod­ná pre stá­lo­ze­le­nú fló­ru, pre­to si zo začiat­ku zakla­da­teľ nechal dová­žať humus a raše­li­nu. Pôvod­ný Ambró­zy­ho park bol zalo­že­ný na pôvod­nom dubovo-​hrabovom lese. Postup­ne sa vyrú­ba­val pôvod­ný porast a sadi­li sa ušľach­ti­lé dre­vi­ny. Na okra­ji je mož­né aj dnes nájsť zvyš­ky pôvod­né­ho lesa (slo​ven​sky​ces​to​va​tel​.sk). Po odcho­de gró­fa Ambrózy-​Migazziho v roku 1914 pre­vzal sta­rost­li­vosť o arbo­ré­tum Jozef Mišák. V roku 1951 bolo arbo­ré­tum vyhlá­se­né za chrá­ne­ný are­ál a sta­lo sa vedec­kým pra­co­vis­kom Slo­ven­skej aka­dé­mie vied (SAV). Dnes je arbo­ré­tum otvo­re­né pre verej­nosť počas celé­ho roka a slú­ži nie­len ako mies­to oddy­chu, ale aj ako cen­trum výsku­mu a vzde­lá­va­nia v oblas­ti bota­ni­ky a eko­ló­gie (sk​.wiki​pe​dia​.org). Význam­né osob­nos­ti Arbo­ré­ta: Šte­fan Ambró­zy, Jozef Mišák, Jozef Rich­tár, Gej­za Ste­in­hübel, Fran­ti­šek Nábělek, Daniel Kova­lov­ský, Fran­ti­šek Ben­čať, Ivan Tomaš­ko (arbo​re​tum​.sav​.sk).

V Arbo­ré­te Mly­ňa­ny sa nachá­dza viac ako 2 300 dru­hov rast­lín z rôz­nych kútov sve­ta, vrá­ta­ne východ­nej Ázie, Kórey a Sever­nej Ame­ri­ky. Medzi najv­zác­nej­šie exem­plá­re pat­rí 35-​metrový sek­vo­jo­vec mamu­tí – Sequ­oia­den­dron gigan­te­um a zimo­kvet včas­ný – Chi­mo­nant­hus pra­e­cox, kto­rý kvit­ne už v janu­ári. Uni­ká­tom sú aj mno­hé ázij­ské dre­vi­ny, kto­ré sa okrem svoj­ho pôvod­né­ho pro­stre­dia vysky­tu­jú len v tom­to arbo­ré­te (Slo­va­kia Tra­vel). Are­ál je roz­de­le­ný na nie­koľ­ko tema­tic­kých čas­tí: Ambró­zy­ho park je naj­star­šia časť arbo­ré­ta s roz­lo­hou 40 ha, kde sú sústre­de­né vždy­ze­le­né list­na­té dre­vi­ny a ihlič­na­ny. Ďal­šie čas­ti: seve­ro­ame­ric­ká plo­cha, výcho­do­á­zij­ská plo­cha, kórej­ská plo­cha a slo­ven­ská plo­cha, kto­rá bola zalo­že­ná v roku 1992 (slo​ven​sky​ces​to​va​tel​.sk). Jed­nou z hlav­ných domi­nánt arbo­ré­ta je roman­tic­ký kaš­tieľ posta­ve­ný v roku 1894 s cha­rak­te­ris­tic­kou vežou, kto­rý slú­ži ako síd­lo sprá­vy arbo­ré­ta a mies­to kona­nia rôz­nych podu­ja­tí. Hlav­ná vychádz­ko­vá tra­sa pre náv­štev­ní­kov meria 4,5 km a vedie cez naj­zau­jí­ma­vej­šie čas­ti are­álu (Slo­va­kia Tra­vel).

Arbo­re­tum Mly­ňa­ny is a bota­ni­cal faci­li­ty that boasts the richest col­lec­ti­on of exo­tic woody plants in Slo­va­kia. It is one of the most sig­ni­fi­cant arbo­re­ta in Cen­tral Euro­pe. Loca­ted bet­we­en the vil­la­ges of Tesár­ske Mly­ňa­ny and Vies­ka nad Žita­vou, it covers an area of 67 hec­ta­res (Slo­va­kia Tra­vel). It was foun­ded in 1892 by Count Dr. Šte­fan Ambrózy-​Migazzi, a pas­si­ona­te natu­re lover and den­dro­lo­gist. His goal was to cre­a­te an ​“ever­gre­en park” (Sem­per Vireo) whe­re exo­tic ever­gre­en tre­es could acc­li­ma­ti­ze to the local cli­ma­tic con­di­ti­ons. Under the super­vi­si­on of gar­de­ner Jozef Mišák, tre­es impor­ted from vari­ous parts of the world, pri­ma­ri­ly from Ger­ma­ny, Fran­ce, and England, were gra­du­al­ly plan­ted (es​.wiki​pe​dia​.org). Ambró­zy acqu­ired part of the Mly­ňa­ny esta­te, to which he later added a forest near Vies­ka nad Žita­vou. The plan­tings began on ter­ra­ces below the manor hou­se, which he had pre­vi­ous­ly built. Enor­mous volu­mes of soil were moved, and boul­ders for the cons­truc­ti­on of an alpi­ne gar­den were brought from Prí­le­py and Kľa­ča­ny. Ambró­zy col­la­bo­ra­ted with lea­ding bota­nists and den­dro­lo­gists such as C. K. Schne­i­der, A. Silva-​Tarouca, Moesz, Gáy­er, and Rédl (sav​.sk).

The arbo­re­tum is situ­ated on the nort­hern edge of the Danu­bian Lowland. Ini­tial­ly, the soil was not very suitab­le for ever­gre­en flo­ra, so the foun­der had humus and peat impor­ted at the begin­ning. The ori­gi­nal Ambró­zy Park was estab­lis­hed on a nati­ve oak-​hornbeam forest. Over time, the nati­ve vege­ta­ti­on was gra­du­al­ly cut down and repla­ced with nob­le tree spe­cies. Rem­nants of the ori­gi­nal forest can still be found on the edges of the arbo­re­tum today (slo​ven​sky​ces​to​va​tel​.sk). After Count Ambrózy-​Migazzi left in 1914, Jozef Mišák took over the care of the arbo­re­tum. In 1951, it was dec­la­red a pro­tec­ted area and beca­me a scien­ti­fic ins­ti­tu­ti­on under the Slo­vak Aca­de­my of Scien­ces (SAV). Today, the arbo­re­tum is open to the pub­lic year-​round, ser­ving not only as a pla­ce for rela­xa­ti­on but also as a cen­ter for bota­ni­cal and eco­lo­gi­cal rese­arch and edu­ca­ti­on (sk​.wiki​pe​dia​.org). Notab­le Figu­res of the Arboretum:

Šte­fan Ambró­zy, Jozef Mišák, Jozef Rich­tár, Gej­za Ste­in­hübel, Fran­ti­šek Nábělek, Daniel Kova­lov­ský, Fran­ti­šek Ben­čať, Ivan Tomaš­ko (arbo​re​tum​.sav​.sk).

Arbo­re­tum Mly­ňa­ny con­tains more than 2,300 plant spe­cies from vari­ous parts of the world, inc­lu­ding East Asia, Korea, and North Ame­ri­ca. Among the rarest spe­ci­mens is a 35-​meter-​tall giant sequ­oia (Sequ­oia­den­dron gigan­te­um) and win­ter­swe­et (Chi­mo­nant­hus pra­e­cox), which blo­oms as ear­ly as Janu­ary. Many Asian tree spe­cies that exist only in the­ir nati­ve envi­ron­ment or this arbo­re­tum are also uni­que (Slo­va­kia Tra­vel). The area is divi­ded into seve­ral the­ma­tic sec­ti­ons: Ambró­zy Park – the oldest part of the arbo­re­tum (40 hec­ta­res), focu­sing on ever­gre­en bro­ad­le­af tre­es and coni­fers, North Ame­ri­can sec­ti­on, East Asian sec­ti­on, Kore­an sec­ti­on, Slo­vak sec­ti­on – estab­lis­hed in 1992 (slo​ven​sky​ces​to​va​tel​.sk).One of the main land­marks of the arbo­re­tum is a roman­tic manor hou­se built in 1894, fea­tu­ring a cha­rac­te­ris­tic tower. It ser­ves as the admi­ni­stra­ti­ve hea­dqu­ar­ters of the arbo­re­tum and hosts vari­ous events. The main visi­tor wal­king trail is 4.5 km long and leads through the most inte­res­ting parts of the area (Slo­va­kia Travel).

Odka­zy

TOP

Rodo­den­dro­ny

Jeseň

Lis­ty

Javo­ry

Duby

Ruže

Jazier­ka

Levan­du­le

Lek­ná

Gaš­ta­ny

Boro­vi­ce

Sek­vo­je

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Bratislavské, Organizmy, Príroda, Prírodné, Rastliny, Reportáže, Slovenské

Flora Bratislava

skala
Hits: 1908

Fló­ra Bra­ti­sla­va je medzi­ná­rod­ný veľ­trh kve­tín a záh­rad­níc­tva (zk​.sk). Výsta­va kve­tov a záh­rad­níc­tva s medzi­ná­rod­nou účas­ťou uspo­ra­dú­va­ná v Bra­ti­sla­ve. Nul­tý roč­ník výsta­vy sa konal v roku 1966 v pries­to­roch Zim­né­ho šta­di­ó­na Ondre­ja Nepelu.

Trnav­ská uli­ca v stre­do­vom páse v blíz­kos­ti Zim­né­ho šta­di­ó­na kráš­li­lo v roku 1972 sto tisíc tuli­pá­nov. Tuli­pá­ny boli darom Emi­lo­vi Ská­ka­lo­vi, šéfo­vi ZARES‑u (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr bolo mies­tom výsta­vy Park kul­tú­ry a oddy­chu (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Fló­ry za zla­tých čias trva­li až desať dní. Náv­štev­nosť výstav bola den­ne asi 60-​tisícová. Hneď po roku 1989 však fede­rál­ny štát finanč­né dotá­cie pre sláv­ne kve­ti­no­vé výsta­vy ráz­ne okre­sal. V roku 1990, keď Emil Ská­ka­la zomrel, sa Fló­ra Bra­ti­sla­va vôbec neko­na­la. Olo­mouc sa navy­še odmie­tol ďalej so slo­ven­ským mes­tom strie­dať ako uspo­ria­da­teľ, chcel mať svo­ju výsta­vu kaž­dý rok. Zachrá­niť bra­ti­slav­skú tra­dí­ciu sa napo­kon podu­jal Ská­ka­lov žiak Andrej Kul­la. V roku 1991 Fló­ru posled­ný raz zor­ga­ni­zo­val s čias­toč­nou štát­nou pomo­cou (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr orga­ni­zá­ciu výsta­vy pre­bra­la fir­ma KULLA s.r.o., od roku 2013 KULLA SK, s.r.o.), kto­rá ju uspo­ra­dú­va dodnes. Od roku 2002 sa koná vo výsta­vis­ku Inche­ba. Je naj­väč­šou výsta­vou kve­tov a záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku, kto­rá sa kaž­do­roč­ne koná v bra­ti­slav­skom výsta­vis­ku Incheba.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­la jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších uda­los­tí v oblas­ti záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku. Kaž­do­roč­ne sa tu pre­zen­tu­jú desiat­ky vysta­vo­va­te­ľov z rôz­nych kra­jín, kto­rí ponú­ka­jú širo­ký sor­ti­ment kve­tov, rast­lín, záh­rad­níc­kych potrieb a deko­rá­cií. Náv­štev­ní­ci majú mož­nosť obdi­vo­vať rôz­ne dru­hy kve­tov, bon­sa­jov, kak­tu­sov, okras­ných rast­lín a ďal­ších pro­duk­tov súvi­sia­cich so záh­rad­níc­tvom (Slo­va­kia Tra­vel). Okrem samot­nej výsta­vy sa v rám­ci podu­ja­tia kona­jú aj rôz­ne sprie­vod­né akcie, ako sú works­ho­py, pred­náš­ky a súťa­že v aran­žo­va­ní kve­tov. Tie­to akti­vi­ty posky­tu­jú náv­štev­ní­kom prí­le­ži­tosť zís­kať nové poznat­ky a zruč­nos­ti v oblas­ti záh­rad­níc­tva a kve­ti­no­vé­ho dizajnu.

Fló­ra Bra­ti­sla­va is an inter­na­ti­onal flo­wer and gar­de­ning fair (zk​.sk). It is a flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on with inter­na­ti­onal par­ti­ci­pa­ti­on, held in Bra­ti­sla­va. The inau­gu­ral year of the exhi­bi­ti­on took pla­ce in 1966 at the Ondrej Nepe­la Ice Stadium.

In 1972, the cen­tral strip of Trnav­ská Stre­et near the ice sta­dium was ador­ned with one hun­dred thou­sand tulips. The tulips were a gift to Emil Ská­ka­la, the head of ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Later, the exhi­bi­ti­on moved to the Park of Cul­tu­re and Lei­su­re (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). During its gol­den era, Fló­ra exhi­bi­ti­ons las­ted up to ten days. The dai­ly atten­dan­ce was app­ro­xi­ma­te­ly 60,000 visi­tors. Howe­ver, imme­dia­te­ly after 1989, the fede­ral sta­te sharp­ly redu­ced finan­cial sub­si­dies for the famous flo­wer exhi­bi­ti­ons. In 1990, fol­lo­wing the death of Emil Ská­ka­la, Fló­ra Bra­ti­sla­va was not held at all. Addi­ti­onal­ly, Olo­mouc refu­sed to con­ti­nue alter­na­ting as a host city with the Slo­vak capi­tal, pre­fer­ring to hold its own exhi­bi­ti­on annu­al­ly. Ulti­ma­te­ly, Skákala’s stu­dent, Andrej Kul­la, took on the task of pre­ser­ving the Bra­ti­sla­va tra­di­ti­on. In 1991, Kul­la orga­ni­zed Fló­ra for the last time with par­tial sta­te sup­port (Soňa Pache­ro­vá). Later, the orga­ni­za­ti­on of the exhi­bi­ti­on was taken over by the com­pa­ny KULLA s.r.o., and sin­ce 2013, KULLA SK, s.r.o., which con­ti­nu­es to orga­ni­ze it to this day. Sin­ce 2002, it has been held at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter. It is the lar­gest flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on in Slo­va­kia, held annu­al­ly at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter in Bratislava.

Fló­ra Bra­ti­sla­va has beco­me one of the most sig­ni­fi­cant events in the field of hor­ti­cul­tu­re in Slo­va­kia. Eve­ry year, dozens of exhi­bi­tors from vari­ous coun­tries pre­sent a wide assort­ment of flo­wers, plants, gar­de­ning supp­lies, and deco­ra­ti­ons. Visi­tors have the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous types of flo­wers, bon­sai, cac­ti, orna­men­tal plants, and other gardening-​related pro­ducts (Slo­va­kia Tra­vel). In addi­ti­on to the exhi­bi­ti­on itself, the event inc­lu­des vari­ous accom­pa­ny­ing acti­vi­ties, such as works­hops, lec­tu­res, and flo­wer arran­ge­ment com­pe­ti­ti­ons. The­se acti­vi­ties pro­vi­de visi­tors with the oppor­tu­ni­ty to gain new kno­wled­ge and skills in the field of hor­ti­cul­tu­re and flo­ral design.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va egy nemzet­közi virág- és ker­tés­ze­ti vásár (zk​.sk). Ez egy nemzet­közi rész­vé­tel­lel meg­ren­de­zett virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tás, ame­ly Pozso­ny­ban kerül meg­ren­de­zés­re. A kiál­lí­tás első alka­lom­mal 1966-​ban került meg­ren­de­zés­re az Ondrej Nepe­la Jégstadionban.

1972-​ben a Trnav­ská utca közép­ső sáv­ját a jégs­ta­di­on köze­lé­ben szá­ze­zer tuli­pán dís­zí­tet­te. A tuli­pá­no­kat Emil Ská­ka­la, a ZARES veze­tője kap­ta aján­dék­ba (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tást a Kul­tú­ra és Pihe­nés Park­já­ba (PKO) hely­ez­ték át (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Ara­ny­ko­rá­ban a Fló­ra kiál­lí­tá­sok akár tíz napig is tar­tot­tak. A napi láto­ga­tott­ság körül­be­lül 60 000 fő volt. Azon­ban köz­vet­le­nül 1989 után a szövet­sé­gi állam drasz­ti­ku­san csök­ken­tet­te a híres virág­kiál­lí­tá­sok pén­zügyi támo­ga­tá­sát. 1990-​ben, Emil Ská­ka­la halá­la után, a Fló­ra Bra­ti­sla­va egy­ál­ta­lán nem került meg­ren­de­zés­re. Ezen­kí­vül Olo­mouc viss­zau­ta­sí­tot­ta, hogy tovább­ra is fel­vált­va ren­dez­ze a kiál­lí­tást a szlo­vák fővá­ros­sal, mivel saját kiál­lí­tá­sát éven­te sze­ret­te vol­na meg­ren­dez­ni. Végül Ská­ka­la tanít­vá­nya, Andrej Kul­la vál­lal­ta a pozso­nyi hagy­o­má­ny megőr­zé­sé­nek fela­da­tát. 1991-​ben Kul­la utol­já­ra szer­vez­te meg a Fló­rát rész­le­ges álla­mi támo­ga­tás­sal (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tás szer­ve­zé­sét a KULLA s.r.o. vál­la­lat vet­te át, ame­ly 2013-​tól KULLA SK, s.r.o. néven működik, és a mai napig meg­ren­de­zi az ese­mé­nyt. 2002 óta az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re. Ez Szlo­vá­kia leg­na­gy­obb virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tá­sa, ame­ly éven­te az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re Pozsonyban.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va az egy­ik leg­je­len­tősebb ese­mén­nyé vált a ker­tés­zet terüle­tén Szlo­vá­kiá­ban. Éven­te több tucat kiál­lí­tó mutat be külön­fé­le ors­zá­gok­ból szár­ma­zó virá­go­kat, növé­ny­eket, ker­ti kel­lé­ke­ket és deko­rá­ci­ó­kat. A láto­ga­tók­nak lehe­tősé­gük van megc­so­dál­ni külön­fé­le virág­faj­tá­kat, bon­sai­okat, kak­tus­zo­kat, dísz­növé­ny­eket és más ker­tés­ze­ti ter­mé­ke­ket (Slo­va­kia Tra­vel). A kiál­lí­tás mel­lett külön­böző kísé­rőren­dez­vé­ny­ek is zaj­la­nak, mint pél­dá­ul works­ho­pok, előa­dá­sok és virág­ren­de­zé­si ver­se­ny­ek. Ezek a tevé­ke­ny­sé­gek lehe­tősé­get biz­to­sí­ta­nak a láto­ga­tók­nak, hogy új isme­re­te­ket és kész­sé­ge­ket sze­rez­ze­nek a ker­tés­zet és a virág­di­zájn területén.

Fló­ra Bra­ti­sla­va to między­na­ro­do­we tar­gi kwia­tów i ogrod­nict­wa (zk​.sk). Jest to wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa z między­na­ro­do­wym udzia­łem, orga­ni­zo­wa­na w Bra­ty­sła­wie. Pier­ws­za edyc­ja wys­ta­wy odby­ła się w 1966 roku na Sta­di­onie Lodo­wym Ondre­ja Nepeli.

W 1972 roku pas środ­ko­wy uli­cy Trnav­ská w pobli­żu sta­di­onu lodo­we­go ozdo­bi­ło sto tysi­ęcy tuli­pa­nów. Tuli­pa­ny były darem dla Emi­la Ská­ka­li, sze­fa ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Później wys­ta­wa zosta­ła prze­nie­si­ona do Par­ku Kul­tu­ry i Wypoc­zyn­ku (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). W swo­ich zło­tych cza­sach wys­ta­wy Fló­ra trwa­ły nawet dzie­si­ęć dni. Dzien­ne odwie­dzi­ny sięga­ły oko­ło 60 000 osób. Jed­nak tuż po 1989 roku państ­wo fede­ra­cyj­ne dras­tycz­nie obci­ęło dotac­je finan­so­we na słyn­ne wys­ta­wy kwia­tów. W 1990 roku, po śmier­ci Emi­la Ská­ka­li, Fló­ra Bra­ti­sla­va w ogó­le się nie odby­ła. Ponad­to Oło­mu­niec odmó­wił dals­ze­go napr­ze­mien­ne­go orga­ni­zo­wa­nia wys­ta­wy ze sło­wac­ką sto­li­cą, chcąc orga­ni­zo­wać włas­ną wys­ta­wę co roku. Osta­tecz­nie uczeń Ská­ka­li, Andrej Kul­la, pod­jął się oca­le­nia bra­ty­sła­ws­kiej tra­dyc­ji. W 1991 roku Kul­la po raz ostat­ni zor­ga­ni­zo­wał Fló­rę z części­owym wspar­ciem państ­wo­wym (Soňa Pache­ro­vá). Później orga­ni­zac­ję wys­ta­wy prze­jęła fir­ma KULLA s.r.o., a od 2013 roku KULLA SK, s.r.o., któ­ra orga­ni­zu­je ją do dziś. Od 2002 roku odby­wa się na tere­nie wys­ta­wo­wym Inche­ba. Jest to naj­wi­ęks­za wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji, odby­wa­jąca się corocz­nie na tere­nie Inche­by w Bratysławie.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­ła się jed­nym z naj­wa­żniejs­zych wydar­zeń w dzie­dzi­nie ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji. Co roku dzie­si­ąt­ki wys­ta­wców z różnych kra­jów pre­zen­tu­ją sze­ro­ki asor­ty­ment kwia­tów, roślin, arty­ku­łów ogrod­nic­zych i deko­rac­ji. Zwie­dza­jący mają okaz­ję podzi­wiać różne rodza­je kwia­tów, bon­sai, kak­tu­sów, roślin ozdob­nych oraz innych pro­duk­tów zwi­ąza­nych z ogrod­nict­wem (Slo­va­kia Tra­vel). Oprócz samej wys­ta­wy orga­ni­zo­wa­ne są również różne wydar­ze­nia towar­zys­zące, takie jak warsz­ta­ty, wykła­dy i kon­kur­sy w ara­nżac­ji kwia­tów. Te akty­wno­ści dają zwie­dza­jącym możli­wo­ść zdo­by­cia nowej wie­dzy i umie­jęt­no­ści z zakre­su ogrod­nict­wa i florystyki.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist eine inter­na­ti­ona­le Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se (zk​.sk). Es han­delt sich um eine Auss­tel­lung für Blu­men und Gar­ten­bau mit inter­na­ti­ona­ler Bete­i­li­gung, die in Bra­ti­sla­va statt­fin­det. Die ers­te Aus­ga­be der Auss­tel­lung fand 1966 im Ondrej-​Nepela-​Eisstadion statt.

Im Jahr 1972 wur­de der Mit­tels­tre­i­fen der Trnavská-​Straße in der Nähe des Eiss­ta­di­ons mit ein­hun­dert­tau­send Tul­pen gesch­müc­kt. Die Tul­pen waren ein Ges­chenk an Emil Ská­ka­la, den Lei­ter von ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter wur­de die Auss­tel­lung in den Park der Kul­tur und Erho­lung (PKO) ver­legt (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). In ihrer Blüte­ze­it dau­er­ten die Flóra-​Ausstellungen bis zu zehn Tage. Die täg­li­che Besu­cher­zahl bet­rug etwa 60.000. Doch gle­ich nach 1989 kürz­te der Bun­dess­ta­at die finan­ziel­len Zus­chüs­se für die berühm­ten Blu­men­mes­sen dras­tisch. Im Jahr 1990, nach dem Tod von Emil Ská­ka­la, fand die Fló­ra Bra­ti­sla­va über­haupt nicht statt. Darüber hinaus wei­ger­te sich Olmütz, sich wei­ter­hin als Gast­ge­bers­tadt mit der slo­wa­kis­chen Haupts­tadt abzu­wech­seln, da sie ihre eige­ne Auss­tel­lung jähr­lich verans­tal­ten woll­te. Sch­lie­ßlich nahm sich Ská­ka­las Schüler Andrej Kul­la der Auf­ga­be an, die Bra­ti­sla­va­er Tra­di­ti­on zu bewah­ren. 1991 orga­ni­sier­te Kul­la die Fló­ra zum letz­ten Mal mit tei­lwe­i­ser sta­at­li­cher Unters­tüt­zung (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter über­nahm die Fir­ma KULLA s.r.o., seit 2013 KULLA SK, s.r.o., die Orga­ni­sa­ti­on der Auss­tel­lung, die sie bis heute verans­tal­tet. Seit 2002 fin­det sie auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba statt. Es ist die größte Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se in der Slo­wa­kei, die jähr­lich auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba in Bra­ti­sla­va stattfindet.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist zu einer der bede­utend­sten Verans­tal­tun­gen im Bere­ich Gar­ten­bau in der Slo­wa­kei gewor­den. Jähr­lich prä­sen­tie­ren Dut­zen­de von Auss­tel­lern aus vers­chie­de­nen Län­dern ein bre­i­tes Sor­ti­ment an Blu­men, Pflan­zen, Gar­ten­be­darf und Deko­ra­ti­onen. Besu­cher haben die Mög­lich­ke­it, vers­chie­de­ne Arten von Blu­men, Bon­sais, Kak­te­en, Zierpf­lan­zen und ande­re gar­ten­bau­li­che Pro­duk­te zu bewun­dern (Slo­va­kia Tra­vel). Neben der Auss­tel­lung selbst umfasst die Verans­tal­tung auch vers­chie­de­ne Beg­le­i­tak­ti­vi­tä­ten wie Works­hops, Vor­trä­ge und Wett­be­wer­be im Blu­me­nar­ran­ge­ment. Die­se Akti­vi­tä­ten bie­ten den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, neues Wis­sen und Fer­tig­ke­i­ten im Bere­ich Gar­ten­bau und Blu­men­de­sign zu erwerben.

Odka­zy

TOP

Kyti­ce

Skal­nič­ky

Ruže

Aran­žo­va­né kvety

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Botanické záhrady, Organizmy, Príroda, Rastliny

Botanická záhrada v Bratislave

skala
Hits: 2129

Bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Komen­ské­ho (UK) v Bra­ti­sla­ve je význam­ným vedecko-​pedagogickým pra­co­vis­kom, nachá­dza sa na Bota­nic­kej uli­ci 3 v mest­skej čas­ti Kar­lo­va Ves, neďa­le­ko Duna­ja (sk​.wiki​pe​dia​.org). Zalo­že­ná bola v roku 1942 (uni​ba​.sk) z ini­cia­tí­vy pro­fe­so­ra Fran­tiš­ka Náběl­ka (sk​.wiki​pe​dia​.org). Pre výstav­bu bol vybra­tý poze­mok oko­lo vily Lan­fran­co­ni o roz­lo­he 6.6 ha, kto­rý mal vďa­ka Vydri­ci zdroj vody. Skle­ní­ky a zavla­žo­va­cí sys­tém boli posta­ve­né po roku 1945. Záh­ra­da je pra­co­vis­kom Uni­ver­zi­ty Komen­ské­ho, kto­ré­ho posla­ním je aj udr­žo­vať a roz­ši­ro­vať zbier­ky živých rast­lín. V spo­lu­prá­ci s iný­mi orga­ni­zá­cia­mi poria­da výsta­vy. Pokus­ne sa v Bota­nic­kej záh­ra­de akli­ma­ti­zu­jú rôz­ne dru­hy rast­lín. Tep­lo­mil­ná vege­tá­cia pes­to­va­ná v skle­ní­koch vzbu­dzu­je naj­väč­ší záu­jem verej­nos­ti (uni​ba​.sk). V expo­zí­ciach ras­tie viac ako 5 000 druh­mi rast­lín, okrem iné­ho aj rozá­rium s roz­lo­hou 0,5 hek­tá­ra, kde náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať tak­mer 150 pre­važ­ne novoš­ľach­te­ných odrôd ruží (slo​va​kia​.tra​vel).

Bota­nic­ká záh­ra­da je otvo­re­ná pre verej­nosť od 1. aprí­la do 31. októb­ra, od 9‑tej do 18-​tej. Nachá­dza sa na Bota­nic­kej uli­ci 3 v Bra­ti­sla­ve. (uni​ba​.sk). Nájsť v nej mož­no tie­to expo­zí­cie skle­ní­ko­vé: aus­trál­sky skle­ník, pal­mo­vý skle­ník, kak­tu­so­vý skle­ník, skle­ník úžit­ko­vých rast­lín, Vik­tó­ri­ový skle­ník s vlh­ko­mil­nou a tep­lo­mil­nou tro­pic­kou a subt­ro­pic­kou fló­rou. A von­kaj­šie: rozá­rium, ande­zi­to­vá skal­ka, vápen­co­vá skal­ka, tra­ver­tí­no­vo – penov­co­vá skal­ka, tros­ko­vo – lávo­vá skal­ka, brid­li­co­vá skal­ka, čadi­čo­vá skal­ka, žulo­vá skal­ka, raše­li­nis­ko, let­nič­ko­vé a trval­ko­vé záho­ny, cudzo­kraj­né a domá­ce dre­vi­ny, rodo­den­dro­ny a azal­ky, zimu­vzdor­né a mra­zu­vzdor­né kak­tu­sy, stre­do­mo­rie, japon­ská záh­ra­da (uni​ba​.sk). Roz­lo­ha are­álu bola zmen­še­ná v dôsled­ku výstav­by mos­ta Lan­fran­co­ni v 80 tých rokoch 20. sto­ro­čia (Wiki­pe­dia).

Vzhľa­dom na to, že som vyštu­do­va­ný envi­ron­men­ta­lis­ta na fakul­te, kto­rá je na kop­ci opro­ti a celých päť rokov štú­dia som býval neďa­le­ko, do Bota­nic­kej záh­ra­dy som cho­dil čas­to. Dokon­ca na index sme tam mali prí­stup zdar­ma a pár­krát som bol v nej aj mimo obdo­bia prí­stu­pu pre verej­nosť. Občas som sa tam cho­dil učiť. V zadnej čas­ti, pri mos­te Lan­fran­co­ni sa nachá­dza cel­kom roman­tic­ké jazier­ko a kúsok od neho je pries­tor s húpač­ka­mi a podob­ný­mi zaria­de­nia­mi pre deti. Za celý čas môj­ho pozna­nia, a je to od roku 1991 už poriad­ne dlhá doba, môžem zod­po­ved­ne pove­dať, že mar­ke­ting Bota­nic­kej záh­ra­dy sa blí­ži k nule. Nero­zu­miem tomu, pre­to­že ten­to are­ál síce nie je v milos­ti moc­ných, ale urči­te sa dá lep­šie pro­pa­go­vať. Občas sa tu urči­te inves­tu­je, veci sa udr­žia­va­jú. Keď­že sem tiež cho­dím čas­to foto­gra­fo­vať, nara­zil som už aj ja na to upo­zor­ne­nie, aby som neza­rá­bal na foto­gra­fo­va­ní v are­áli Bota­nic­kej záh­ra­dy. Nuž, ono to ani veľ­mi nej­de. Leda­že by som sa zame­ral na svad­by, čo je nesku­toč­ná dri­na. Nie, môže­te byť radi za pro­mo, za to, že si nie­kto cení vašu prá­cu a prá­cu vašich pred­chod­cov a doká­že a chce ju pro­pa­go­vať aspoň tým­to spô­so­bom. Želám Bota­nic­kej záh­ra­de, aby kom­pe­tent­ní radi­kál­ne zme­ni­li prí­stup k tej­to poten­ciál­ne skve­lej inšti­tú­cii aj z hľa­dis­ka ces­tov­né­ho ruchu.

The Bota­ni­cal Gar­den of Come­nius Uni­ver­si­ty (UK) in Bra­ti­sla­va is an impor­tant scien­ti­fic and edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­on. It is loca­ted at Bota­nic­ká Stre­et 3 in the Kar­lo­va Ves dis­trict, near the Danu­be River (sk​.wiki​pe​dia​.org). It was foun­ded in 1942 (uni​ba​.sk) on the ini­tia­ti­ve of Pro­fes­sor Fran­ti­šek Nábělek (sk​.wiki​pe​dia​.org). The cho­sen site for its cons­truc­ti­on was an area around the Lan­fran­co­ni Vil­la, cove­ring 6.6 hec­ta­res, which had a natu­ral water sour­ce thanks to the Vydri­ca stre­am. Gre­en­hou­ses and an irri­ga­ti­on sys­tem were built after 1945. The gar­den is part of Come­nius Uni­ver­si­ty, with a mis­si­on to main­tain and expand its col­lec­ti­on of living plants. In coope­ra­ti­on with other orga­ni­za­ti­ons, it hosts exhi­bi­ti­ons. Vari­ous spe­cies of plants are expe­ri­men­tal­ly acc­li­ma­ti­zed in the gar­den. Warmth-​loving vege­ta­ti­on cul­ti­va­ted in the gre­en­hou­ses att­racts the gre­a­test pub­lic inte­rest (uni​ba​.sk). The garden’s exhi­bi­ti­ons fea­tu­re more than 5,000 plant spe­cies, inc­lu­ding a rose gar­den span­ning 0.5 hec­ta­res, whe­re visi­tors can admi­re near­ly 150 pre­do­mi­nan­tly newly cul­ti­va­ted varie­ties of roses (slo​va​kia​.tra​vel).

The Bota­ni­cal Gar­den is open to the pub­lic from April 1 to Octo­ber 31, from 9:00 AM to 6:00 PM. It is loca­ted at Bota­nic­ká Stre­et 3 in Bra­ti­sla­va (uni​ba​.sk). The gre­en­hou­se exhi­bi­ti­ons inc­lu­de the Aus­tra­lian gre­en­hou­se, the Palm gre­en­hou­se, the Cac­tus gre­en­hou­se, the Use­ful Plants gre­en­hou­se, and the Vic­to­ria gre­en­hou­se, which hou­ses humidity- and heat-​loving tro­pi­cal and subt­ro­pi­cal flo­ra. The out­do­or exhi­bi­ti­ons fea­tu­re a rose gar­den, ande­si­te roc­ke­ry, limes­to­ne roc­ke­ry, travertine-​tufa roc­ke­ry, slag-​lava roc­ke­ry, sla­te roc­ke­ry, basalt roc­ke­ry, gra­ni­te roc­ke­ry, a peat bog, annu­al and peren­nial flo­wer beds, fore­ign and domes­tic woody plants, rho­do­den­drons and aza­le­as, frost-​hardy and winter-​hardy cac­ti, Medi­ter­ra­ne­an flo­ra, and a Japa­ne­se gar­den (uni​ba​.sk). The area of the gar­den was redu­ced due to the cons­truc­ti­on of the Lan­fran­co­ni Brid­ge in the 1980s (Wiki­pe­dia).

Having gra­du­ated as an envi­ron­men­ta­list from the facul­ty situ­ated on the hill oppo­si­te the gar­den, and having lived near­by for my enti­re five years of stu­dy, I often visi­ted the Bota­ni­cal Gar­den. We had free access with our stu­dent IDs, and I occa­si­onal­ly visi­ted the gar­den even out­si­de the pub­lic ope­ning peri­od. Some­ti­mes, I would go the­re to stu­dy. In the rear sec­ti­on, near the Lan­fran­co­ni Brid­ge, the­re is a rat­her roman­tic pond, and not far from it, an area with swings and simi­lar pla­yg­round equ­ip­ment for chil­dren. Over the long peri­od sin­ce I first got to know the gar­den in 1991, I can con­fi­den­tly say that its mar­ke­ting has been near­ly non-​existent. I do not unders­tand this becau­se, alt­hough the gar­den is not favo­red by tho­se in power, it cer­tain­ly has the poten­tial to be bet­ter pro­mo­ted. The­re are occa­si­onal inves­tments, and main­te­nan­ce is car­ried out. As I fre­qu­en­tly visit the gar­den for pho­tog­rap­hy, I have also encoun­te­red the noti­ce war­ning against ear­ning money from pho­tog­rap­hy wit­hin the gar­den grounds. Well, making money from pho­tog­rap­hy the­re is not exact­ly easy — unless one focu­ses on wed­dings, which is an exhaus­ting task. No, the gar­den should be gra­te­ful for the pub­li­ci­ty, for peop­le who app­re­cia­te its work and the efforts of its pre­de­ces­sors, and who are wil­ling and eager to pro­mo­te it in this way. I wish for the Bota­ni­cal Gar­den that the res­pon­sib­le aut­ho­ri­ties would radi­cal­ly chan­ge the­ir app­ro­ach to this poten­tial­ly outs­tan­ding ins­ti­tu­ti­on, also from the per­spec­ti­ve of tourism.

Die Bota­nis­cher Gar­ten der Comenius-​Universität (UK) in Bra­ti­sla­va ist eine bede­uten­de wissenschaftlich-​pädagogische Ein­rich­tung. Er befin­det sich in der Botanická-​Straße 3 im Stadt­te­il Kar­lo­va Ves, in der Nähe der Donau (sk​.wiki​pe​dia​.org). Der Gar­ten wur­de im Jahr 1942 auf Ini­tia­ti­ve von Pro­fes­sor Fran­ti­šek Nábělek geg­rün­det (uni​ba​.sk) (sk​.wiki​pe​dia​.org). Als Baug­rund wur­de das Gelän­de um die Vil­la Lan­fran­co­ni mit einer Flä­che von 6,6 Hek­tar aus­ge­wä­hlt, das dank des Flus­ses Vydri­ca eine Was­se­rqu­el­le hat­te. Nach 1945 wur­den Gewächs­hä­u­ser und ein Bewäs­se­rungs­sys­tem errich­tet. Der Gar­ten ist eine Ein­rich­tung der Comenius-​Universität, deren Auf­ga­be es ist, Samm­lun­gen leben­der Pflan­zen zu pfle­gen und zu erwe­i­tern. In Zusam­me­nar­be­it mit ande­ren Orga­ni­sa­ti­onen wer­den regel­mä­ßig Auss­tel­lun­gen verans­tal­tet. Vers­chie­de­ne Pflan­ze­nar­ten wer­den im Bota­nis­chen Gar­ten expe­ri­men­tell akk­li­ma­ti­siert. Das größte Inte­res­se der Öffen­tlich­ke­it wec­kt die wär­me­lie­ben­de Vege­ta­ti­on, die in den Gewächs­hä­u­sern kul­ti­viert wird (uni​ba​.sk). Die Auss­tel­lung umfasst mehr als 5.000 Pflan­ze­nar­ten, darun­ter einen Rosen­gar­ten mit einer Flä­che von 0,5 Hek­tar, in dem Besu­cher fast 150 vor­wie­gend neu gezüch­te­te Rosen­sor­ten bewun­dern kön­nen (slo​va​kia​.tra​vel).

Der Bota­nis­che Gar­ten ist für die Öffen­tlich­ke­it vom 1. April bis zum 31. Okto­ber geöff­net, täg­lich von 9:00 bis 18:00 Uhr. Er befin­det sich in der Botanická-​Straße 3 in Bra­ti­sla­va (uni​ba​.sk). Zu den Gewächs­hau­sauss­tel­lun­gen gehören: das Aus­tra­lis­che Gewächs­haus, das Pal­men­ge­wächs­haus, das Kak­tus­ge­wächs­haus, das Nutzpf­lan­zen­ge­wächs­haus und das Viktoria-​Gewächshaus mit feuchtigkeits- und wär­me­lie­ben­der tro­pis­cher und subt­ro­pis­cher Flo­ra. Die Fre­i­lan­de­xpo­si­ti­onen umfas­sen einen Rosen­gar­ten, einen Andesit-​Felsengarten, einen Kalkstein-​Felsengarten, einen Travertin-​Tuffstein-​Felsengarten, einen Schlacke-​Lava-​Felsengarten, einen Schiefer-​Felsengarten, einen Basalt-​Felsengarten, einen Granit-​Felsengarten, ein Hoch­mo­or, Bee­te mit Ein­jäh­ri­gen und Stau­den, aus­län­dis­che und hei­mis­che Gehöl­ze, Rho­do­den­dren und Aza­le­en, win­ter­har­te und fros­tre­sis­ten­te Kak­te­en, medi­ter­ra­ne Vege­ta­ti­on und einen japa­nis­chen Gar­ten (uni​ba​.sk). Die Flä­che des Gar­tens wur­de in den 1980er Jah­ren durch den Bau der Lanfranconi-​Brücke verk­le­i­nert (Wiki­pe­dia).

Da ich an der Fakul­tät, die auf dem gege­nüber­lie­gen­den Hügel liegt, Umwelt­wis­sen­schaf­ten stu­diert habe und wäh­rend mei­ner gesam­ten fünf­jäh­ri­gen Stu­dien­ze­it in der Nähe gewohnt habe, habe ich den Bota­nis­chen Gar­ten oft besucht. Mit unse­rem Stu­den­te­nau­swe­is hat­ten wir kos­ten­lo­sen Zugang, und ich war auch eini­ge Male dort außer­halb der offi­ziel­len Öff­nungs­ze­i­ten für die Öffen­tlich­ke­it. Gele­gen­tlich bin ich dort­hin gegan­gen, um zu ler­nen. Im hin­te­ren Teil, in der Nähe der Lanfranconi-​Brücke, befin­det sich ein recht roman­tis­cher Teich, und ein Stück davon ent­fernt gibt es einen Bere­ich mit Schau­keln und ähn­li­chen Spiel­ge­rä­ten für Kin­der. Wäh­rend mei­ner gesam­ten Zeit, die ich den Gar­ten ken­ne – und das ist seit 1991 eine recht lan­ge Zeit –, kann ich mit gutem Gewis­sen sagen, dass das Mar­ke­ting des Bota­nis­chen Gar­tens prak­tisch nicht vor­han­den ist. Ich vers­te­he das nicht, denn obwohl die­ses Are­al nicht in der Gunst der Mäch­ti­gen steht, könn­te es sicher bes­ser bewor­ben wer­den. Gele­gen­tlich wird hier sicher­lich inves­tiert, und die Anla­ge wird ins­tand gehal­ten. Da ich den Gar­ten auch oft zum Foto­gra­fie­ren besu­che, bin ich eben­falls auf den Hin­we­is ges­to­ßen, dass man im Are­al des Bota­nis­chen Gar­tens nicht mit Foto­gra­fie Geld ver­die­nen dür­fe. Nun ja, das ist ohne­hin nicht beson­ders leicht. Es sei denn, man spe­zia­li­siert sich auf Hoch­ze­i­ten – was eine wahn­sin­ni­ge Plac­ke­rei ist. Nein, man soll­te eher dank­bar sein für die Wer­bung, für die Tat­sa­che, dass jemand die Arbe­it der Gär­tner und ihrer Vor­gän­ger werts­chätzt und bere­it ist, die­se zumin­dest auf die­se Wei­se zu för­dern. Ich wün­sche dem Bota­nis­chen Gar­ten, dass die Verant­wort­li­chen ihren Ansatz radi­kal ändern und die­ses poten­ziell gro­ßar­ti­ge Ins­ti­tut auch im Hinb­lick auf den Tou­ris­mus bes­ser unterstützen.

A Pozso­nyi Come­nius Egy­etem (UK) Bota­ni­kus Kert­je egy jelen­tős tudo­má­ny­os és okta­tá­si intéz­mé­ny. A Kar­lo­va Ves város­rész­ben, a Bota­nic­ká utca 3. szám alatt talál­ha­tó, a Duna köze­lé­ben (sk​.wiki​pe​dia​.org). Az intéz­mé­nyt 1942-​ben ala­pí­tot­ták Fran­ti­šek Nábělek pro­fess­zor kez­de­mé­ny­ezé­sé­re (uni​ba​.sk) (sk​.wiki​pe​dia​.org). A kert kia­la­kí­tá­sá­ra a Lanfranconi-​villa körüli, 6,6 hek­tá­ros terüle­tet válasz­tot­ták, ame­ly a Vydri­ca patak­nak kös­zön­he­tően víz­for­rás­sal is ren­del­ke­zett. Az üveg­há­za­kat és az öntözőrends­zert 1945 után épí­tet­ték ki. A kert a Come­nius Egy­etem rés­ze, fela­da­ta a növé­ny­gy­űj­te­mé­ny­ek gon­do­zá­sa és bőví­té­se. Egy­ütt­működ­ve más szer­ve­ze­tek­kel rends­ze­re­sen ren­dez kiál­lí­tá­so­kat. A bota­ni­kus kert­ben külön­fé­le növé­ny­fa­jo­kat pró­bál­nak akk­li­ma­ti­zál­ni. A leg­na­gy­obb érdek­lődést a mele­gi­gé­ny­es növé­ny­ek kel­tik, ame­ly­eket az üveg­há­zak­ban ter­mesz­te­nek (uni​ba​.sk). A gyűj­te­mé­ny­ben több mint 5 000 növé­ny­faj talál­ha­tó, köz­tük egy 0,5 hek­tá­ros róz­sa­kert, ahol a láto­ga­tók közel 150, főként újon­nan neme­sí­tett róz­sa­faj­tát cso­dál­hat­nak meg (slo​va​kia​.tra​vel).

A bota­ni­kus kert ápri­lis 1‑től októ­ber 31-​ig tart nyit­va, napon­ta 9:00 és 18:00 óra között. A címe: Bota­nic­ká utca 3., Pozso­ny (uni​ba​.sk). A követ­ke­ző üveg­há­zi kiál­lí­tá­sok talál­ha­tók itt: auszt­rál üveg­ház, pál­ma­ház, kak­tusz­ház, has­zon­növé­ny­eket bemu­ta­tó üveg­ház, vala­mint a Viktória-​ház, ame­ly a tró­pu­si és szubt­ró­pu­si nedvesség- és meleg­ked­ve­lő növé­ny­ek­nek ad ott­hont. A kül­té­ri kiál­lí­tá­sok rés­zei a róz­sa­kert, ande­zit szik­la­kert, mész­kő szik­la­kert, travertin-​tufa szik­la­kert, salak-​láva szik­la­kert, pala szik­la­kert, bazalt szik­la­kert, grá­nit szik­la­kert, tőzeg­láp, egy­ny­á­ri és éve­lő virá­gá­gy­á­sok, hazai és kül­föl­di fák és cser­jék, rodo­den­dro­nok és azá­le­ák, télál­ló és fagy­ál­ló kak­tus­zok, medi­ter­rán növé­ny­ek, vala­mint egy japán­kert (uni​ba​.sk). A kert terüle­te az 1980-​as évek­ben csök­kent, a Lan­fran­co­ni híd épí­té­se miatt (Wiki­pe­dia).

Mivel kör­ny­ezet­vé­del­mi sza­kem­ber­ként a szem­köz­ti dom­bon talál­ha­tó karon végez­tem tanul­má­ny­ai­mat, és öt évig a közel­ben lak­tam, gyak­ran láto­gat­tam a bota­ni­kus ker­tet. A diá­ki­ga­zol­vá­ny­unk­kal ingy­enes belé­pés­re volt lehe­tősé­günk, és néhá­nys­zor a hiva­ta­los nyit­va­tar­tá­si időn kívül is beju­tot­tam. Néha ide jár­tam tanul­ni is. A hát­só rész­ben, a Lan­fran­co­ni híd köze­lé­ben talál­ha­tó egy roman­ti­kus kis tó, és nem mess­ze tőle egy gyere­kek­nek kia­la­kí­tott játs­zó­tér hin­ták­kal és más játé­kok­kal. Az 1991 óta eltelt hoss­zú idő alatt – ami­ó­ta isme­rem ezt a hely­et – fele­lős­ség­tel­je­sen kije­lent­he­tem, hogy a bota­ni­kus kert mar­ke­ting­je gyakor­la­ti­lag nem léte­zik. Nem értem, miért van ez így, his­zen bár a kert talán nem élve­zi a hatal­mon lévők különösebb támo­ga­tá­sát, mégis sok­kal job­ban lehet­ne néps­ze­rűsí­te­ni. Időn­ként láts­zik, hogy van­nak beru­há­zá­sok, és a kar­ban­tar­tás sem marad el. Mivel gyak­ran fotó­zom itt, talál­koz­tam azzal a figy­el­mez­te­tés­sel is, hogy a kert terüle­tén nem sza­bad keres­ke­del­mi célú fény­ké­pe­zést foly­tat­ni. Nos, őszin­tén szól­va, ebből amú­gy sem kön­nyű megél­ni. Hac­sak nem esküvők­re sza­ko­so­dik vala­ki – ami pedig rend­kí­vül fárasz­tó mun­ka. Nem, inkább örül­ni­ük kel­le­ne annak, hogy vala­ki reklá­moz­za őket, eli­sme­ri az ott dol­go­zók és előde­ik mun­ká­ját, és lega­lább ezzel a móds­zer­rel igy­eks­zik néps­ze­rűsí­te­ni a ker­tet. Kívá­nom, hogy a bota­ni­kus kert veze­té­se radi­ká­li­san vál­toz­tas­son a hoz­zá­ál­lá­sán, és ezt a poten­ciá­li­san kivá­ló intéz­mé­nyt a turiz­mus szem­pont­já­ból is job­ban támogassák.

Odka­zy

TOP

Ruže

Rodo­den­dro­ny a azalky

Hor­ten­zie

Kosat­ce

Flo­xy a klinčeky

Skal­nič­ky

Kober­cov­ky

Roz­chod­ní­ky

Ostri­ce

Skle­ník

Duby

Ihlič­na­té dreviny

Ostat­né dreviny 

Stro­my

Pap­ra­de

Lis­ty

Jeseň

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Panská skála v Kamenickom Šenove

skala
Hits: 105

Kame­nic­ký Šenov je mes­to nachá­dza­jú­ce sa na roz­hra­ní dvoch chrá­ne­ných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stre­do­ho­ria a Lužic­kých hôr. V nad­mor­skej výš­ke 350 až 550 met­rov nad morom. Mes­to sa skla­dá z dvoch čas­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtom pri­bliž­ne 4 000 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Kame­nic­kom Šeno­ve pochá­dza z roku 1352, kde je v kro­ni­ke Čes­kej Kame­ni­ce uve­de­ná obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná pri­sťa­ho­val­ca­mi z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je sve­to­zná­my svo­jou tak­mer tri­sto roč­nou nepretr­ži­tou tra­dí­ci­ou výro­by nád­her­ných kriš­tá­ľo­vých lus­trov a ume­lec­ké­ho skla. Prvé zmien­ky o miest­nych sklár­skych maj­stroch pochá­dza­jú zo 17. sto­ro­čia, keď oby­va­te­lia zača­li spra­co­vá­vať sklo dová­ža­né z neďa­le­kých sklár­ní v Chřib­skej, zalo­že­nej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola zalo­že­ná prvá odbor­ná sklár­ska ško­la na sve­te, kto­rá dodnes fun­gu­je a je naj­star­šou svoj­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí kos­tol Naro­de­nia svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa, baro­ko­vá stav­ba z rokov 1715 – 1718. His­tó­riu sklár­stva v mes­te pred­sta­vu­je Sklár­ske múze­um Kame­nic­ký Šenov, kto­ré síd­li v his­to­ric­kom dome z roku 1770. Mes­to tiež udr­žia­va par­tner­ské vzťa­hy s nemec­kým mes­tom Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov je síd­lom naj­väč­šie­ho čes­ké­ho výrob­cu lus­trov a svi­ti­diel Pre­ci­osa Lus­try (Infor­mač­ná tabuľa).

Národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou a sym­bo­lom mes­ta je Pan­ská ská­la, zná­ma aj ako ​“kamen­né var­ha­ny”. Ide o čadi­čo­vú ska­lu, kto­rá je naj­nav­šte­vo­va­nej­šou geolo­gic­kou for­má­ci­ou v Čes­kej repub­li­ke (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­dza sa pri obci Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org). Pan­ská ska­la sa nachá­dza pri­bliž­ne 80 kilo­met­rov sever­ne od Pra­hy, medzi mes­ta­mi Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svo­jou výraz­nou stĺpo­vi­tou odluč­nos­ťou. Je tvo­re­ná päť až šesť­bo­ký­mi čadi­čo­vý­mi stĺp­mi, kto­ré dosa­hu­jú dĺž­ku až 12 met­rov a prie­mer oko­lo 20 – 25 cen­ti­met­rov. Tie­to stĺpy sú uspo­ria­da­né pre­važ­ne ver­ti­kál­ne, nie­kto­ré sú šik­mo orien­to­va­né. Celý útvar vzni­kol pred pri­bliž­ne 30 mili­ón­mi rokov počas tre­ťo­hôr v dôsled­ku vul­ka­nic­kej čin­nos­ti, keď láva chlad­la a kryš­ta­li­zo­va­la, čo vied­lo k tvor­be tých­to cha­rak­te­ris­tic­kých stĺpov (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čadi­čo­vá mag­ma vystú­pi­la z pod­lo­žia, z hĺb­ky väč­šej než 30 km, pri­bliž­ne pred 25 mili­ón­mi rok­mi, ale nikdy nevy­tiek­la na povrch. Chrá­ne­ná pod povr­chom, chlad­la veľ­mi poma­ly, čím zača­la vzni­kať typic­ká čadi­čo­vá odluč­nosť, kto­rú je mož­né dnes pozo­ro­vať (kudyz​nu​dy​.cz).

Ťaž­ba čadi­ča na Pan­skej ska­le pre­bie­ha­la od 19. sto­ro­čia, čo vied­lo k odha­le­niu a zvý­raz­ne­niu stĺpo­vi­tej štruk­tú­ry ska­ly. V roku 1895 bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný geolo­gic­ký útvar, čím sa sta­la naj­star­šou geolo­gic­kou rezer­vá­ci­ou na úze­mí Čes­kej repub­li­ky. Napriek tomu­to sta­tu­su ťaž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, keď úze­mie odkú­pi­li miest­ne úra­dy a ťaž­bu defi­ni­tív­ne zasta­vi­li. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola ochra­na toh­to úze­mia ešte viac posil­ne­ná (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ska­la obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom, pri úpä­tí ska­ly sa nachá­dza malé jazier­ko, kto­ré vznik­lo zapl­ne­ním býva­lé­ho lomu daž­ďo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ska­la sa sta­la zná­mou aj vďa­ka čes­ké­mu fil­mu ​“Pyš­ná prin­cez­na” z roku 1952, kde poslú­ži­la ako kuli­sa pre nie­kto­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov is a town loca­ted at the inter­sec­ti­on of two pro­tec­ted lands­ca­pe are­as – the Čes­ké Stře­do­ho­ří and the Lusa­tian Moun­tains, at an alti­tu­de of 350 to 550 meters abo­ve sea level. The town con­sists of two parts: Kame­nic­ký Šenov and Prá­cheň, with a total popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 4,000 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on of Kame­nic­ký Šenov dates back to 1352, whe­re a sett­le­ment cal­led Sonov, foun­ded by sett­lers from Lusa­tia, is recor­ded in the chro­nic­le of Čes­ká Kame­ni­ce. Kame­nic­ký Šenov is world-​famous for its near­ly 300-​year-​old con­ti­nu­ous tra­di­ti­on of pro­du­cing mag­ni­fi­cent crys­tal chan­de­liers and artis­tic glass. The first records of local glass­ma­kers date back to the 17th cen­tu­ry when resi­dents began pro­ces­sing glass impor­ted from near­by glas­sworks in Chřib­ská, estab­lis­hed in 1414. In 1856, the first spe­cia­li­zed glass scho­ol in the world was foun­ded here, which still ope­ra­tes today and is the oldest of its kind (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Church of the Nati­vi­ty of St. John the Bap­tist, a Baro­que buil­ding from 1715 – 1718. The his­to­ry of glass­ma­king in the town is repre­sen­ted by the Kame­nic­ký Šenov Glass Muse­um, hou­sed in a his­to­ric buil­ding from 1770. The town also main­tains a par­tners­hip with the Ger­man city of Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov is home to Pre­ci­osa Lus­try, the lar­gest Czech manu­fac­tu­rer of chan­de­liers and ligh­ting fix­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The nati­onal natu­ral monu­ment and sym­bol of the town is Pan­ská ská­la, also kno­wn as the ​“Sto­ne Organ.” This basalt rock for­ma­ti­on is the most visi­ted geolo­gi­cal site in the Czech Repub­lic (en​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted near the vil­la­ge of Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), about 80 kilo­me­ters north of Pra­gue, bet­we­en the towns of Kame­nic­ký Šenov and Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). This geolo­gi­cal phe­no­me­non is remar­kab­le for its dis­tinc­ti­ve colum­nar join­ting. It con­sists of five- to six-​sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a dia­me­ter of around 20 – 25 cm. The­se columns are pre­do­mi­nan­tly arran­ged ver­ti­cal­ly, whi­le some are til­ted. The enti­re for­ma­ti­on ori­gi­na­ted about 30 mil­li­on years ago during the Ter­tia­ry peri­od due to vol­ca­nic acti­vi­ty when lava cooled and crys­tal­li­zed, for­ming the­se cha­rac­te­ris­tic columns (cs​.wiki​pe​dia​.org). The basalt mag­ma rose from a depth of more than 30 km app­ro­xi­ma­te­ly 25 mil­li­on years ago but never rea­ched the sur­fa­ce. Pro­tec­ted bene­ath the sur­fa­ce, it cooled very slo­wly, lea­ding to the for­ma­ti­on of the typi­cal basal­tic struc­tu­re obser­ved today (kudyz​nu​dy​.cz).

Basalt extrac­ti­on at Pan­ská ská­la took pla­ce from the 19th cen­tu­ry, reve­a­ling and emp­ha­si­zing the roc­k’s colum­nar struc­tu­re. In 1895, it was dec­la­red a pro­tec­ted geolo­gi­cal site, making it the oldest geolo­gi­cal reser­ve in the Czech Repub­lic. Des­pi­te this sta­tus, mining con­ti­nu­ed until 1914, when the local aut­ho­ri­ties pur­cha­sed the area and per­ma­nen­tly hal­ted extrac­ti­on. After World War II, pro­tec­ti­on of this site was furt­her strengt­he­ned (ama​zingc​ze​chia​.com). Today, Pan­ská ská­la is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on, with a small lake at its base that was for­med by rain­wa­ter fil­ling the for­mer quar­ry (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la also gai­ned fame thanks to the Czech film The Proud Prin­cess (1952), whe­re it ser­ved as a backd­rop for some sce­nes (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov ist eine Stadt an der Schnitts­tel­le zwe­ier ges­chütz­ter Lands­chafts­ge­bie­te – des Böh­mis­chen Mit­tel­ge­bir­ges (Čes­ké stře­do­ho­ří) und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Lužic­ké hory) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Stadt bes­teht aus zwei Tei­len: Kame­nic­ký Šenov und Prá­cheň, mit einer Gesamt­be­völ­ke­rung von etwa 4.000 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Kame­nic­ký Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chro­nik von Čes­ká Kame­ni­ce eine Sied­lung namens Sonov erwähnt wur­de, die von Sied­lern aus der Lau­sitz geg­rün­det wur­de. Kame­nic­ký Šenov ist welt­we­it bekannt für sei­ne fast 300-​jährige unun­terb­ro­che­ne Tra­di­ti­on in der Hers­tel­lung präch­ti­ger Kris­tall­lüs­ter und künst­le­ris­cher Gla­swa­ren. Ers­te Auf­ze­ich­nun­gen über loka­le Glas­me­is­ter stam­men aus dem 17. Jahr­hun­dert, als die Bewoh­ner began­nen, Glas aus nahe­ge­le­ge­nen Glas­hüt­ten in Chřib­ská zu verar­be­i­ten, die bere­its 1414 geg­rün­det wur­de. Im Jahr 1856 wur­de hier die ers­te Fachs­chu­le für Glas welt­we­it geg­rün­det, die noch heute exis­tiert und die ältes­te ihrer Art ist (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört die Kir­che der Geburt Johan­nes des Täu­fers, ein baroc­kes Bau­werk aus den Jah­ren 1715 – 1718. Die Ges­chich­te der Glas­hers­tel­lung in der Stadt wird im Glas­mu­se­um Kame­nic­ký Šenov doku­men­tiert, das sich in einem his­to­ris­chen Gebä­u­de aus dem Jahr 1770 befin­det. Die Stadt pflegt außer­dem eine Städ­te­par­tners­chaft mit der deuts­chen Stadt Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov ist Sitz des größten tsche­chis­chen Hers­tel­lers von Kron­le­uch­tern und Leuch­ten, Pre­ci­osa Lus­try (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Das nati­ona­le Natur­denk­mal und Wahr­ze­i­chen der Stadt ist die Pan­ská ská­la, auch bekannt als die ​„Ste­i­ner­ne Orgel“. Die­se Basalt­for­ma­ti­on ist die meist­be­such­te geolo­gis­che Sehen­swür­dig­ke­it in der Tsche­chis­chen Repub­lik (en​.wiki​pe​dia​.org). Sie befin­det sich in der Nähe des Dor­fes Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), etwa 80 Kilo­me­ter nörd­lich von Prag, zwis­chen den Städ­ten Kame­nic­ký Šenov und Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Die­ses geolo­gis­che Phä­no­men ist bemer­ken­swert für sei­ne aus­gep­räg­te säu­len­för­mi­ge Abson­de­rung. Es bes­teht aus fünf- bis sech­sec­ki­gen Basalt­sä­u­len, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durch­mes­ser von etwa 20 – 25 cm haben. Die­se Säu­len sind über­wie­gend ver­ti­kal ange­ord­net, eini­ge sind jedoch sch­räg aus­ge­rich­tet. Die gesam­te For­ma­ti­on ents­tand vor etwa 30 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend des Ter­ti­ärs durch vul­ka­nis­che Akti­vi­tät, als Lava abkü­hl­te und kris­tal­li­sier­te, wodurch die­se cha­rak­te­ris­tis­chen Säu­len ents­tan­den (cs​.wiki​pe​dia​.org). Die basal­tis­che Mag­ma stieg vor etwa 25 Mil­li­onen Jah­ren aus einer Tie­fe von mehr als 30 km auf, erre­ich­te jedoch nie die Erdo­berf­lä­che. Ges­chützt unter der Erdk­rus­te kühl­te sie sehr lang­sam ab, was zur typis­chen basal­te­nen Abson­de­rung führ­te, die heute beobach­tet wer­den kann (kudyz​nu​dy​.cz).

Der Basal­tab­bau an der Pan­ská ská­la begann im 19. Jahr­hun­dert und führ­te zur Fre­i­le­gung und Her­vor­he­bung der säu­len­för­mi­gen Struk­tur des Ges­te­ins. Im Jahr 1895 wur­de sie als ges­chütz­tes geolo­gis­ches Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen und ist somit das ältes­te geolo­gis­che Reser­vat in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Trotz die­ses Schutzs­ta­tus’ wur­de der Berg­bau bis 1914 fort­ge­setzt, als die ört­li­chen Behör­den das Gebiet erwar­ben und den Abbau end­gül­tig eins­tell­ten. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de der Schutz die­ses Gebiets wei­ter vers­tär­kt (ama​zingc​ze​chia​.com). Heute ist die Pan­ská ská­la ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Am Fuße des Fel­sens befin­det sich ein kle­i­ner See, der durch Regen­was­ser ents­tan­den ist, das den ehe­ma­li­gen Ste­inb­ruch füll­te (ces​ke​ho​ry​.cz). Die Pan­ská ská­la wur­de auch durch den tsche­chis­chen Film Die stol­ze Prin­zes­sin (1952) bekannt, in dem sie als Kulis­se für eini­ge Sze­nen dien­te (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov to mias­to poło­żo­ne na sty­ku dwóch chro­ni­onych obsza­rów kra­job­ra­zo­wych – Czes­kie­go Śred­ni­ogór­za (Čes­ké stře­do­ho­ří) i Gór Łużyc­kich (Lužic­ké hory), na wyso­ko­ści od 350 do 550 m n.p.m. Mias­to skła­da się z dwóch części: Kame­nic­ký Šenov i Prá­cheň, z łącz­ną licz­bą miesz­ka­ńców oko­ło 4 000. Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Kame­nic­kým Šeno­vie pocho­dzi z 1352 roku, gdzie w kro­ni­ce Čes­kiej Kame­ni­ce wspom­nia­no o osa­dzie Sonov, zało­żo­nej przez osad­ni­ków z Łużyc. Kame­nic­ký Šenov jest zna­ny na całym świe­cie ze swo­jej pra­wie 300-​letniej niepr­zer­wa­nej tra­dyc­ji pro­dukc­ji wspa­nia­łych krysz­ta­ło­wych żyran­do­li i szkła artys­tycz­ne­go. Pier­ws­ze wzmian­ki o miejs­co­wych hut­ni­kach szkła pocho­dzą z XVII wie­ku, kie­dy miesz­ka­ńcy zaczęli przet­war­zać szkło spro­wa­dza­ne z poblis­kich hut w Chřib­skiej, zało­żo­nych już w 1414 roku. W 1856 roku pows­ta­ła tutaj pier­ws­za na świe­cie spec­ja­lis­tycz­na szko­ła szk­lar­ska, któ­ra dzia­ła do dziś i jest naj­stars­zą tego typu pla­có­wką (kame​nic​ky​-senov​.cz). Do naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków mias­ta nale­ży kości­ół Naro­dze­nia św. Jana Chrz­ci­cie­la, baro­ko­wa budo­wla z lat 1715 – 1718. His­to­rię hut­nict­wa szkła w mie­ście przed­sta­wia Muze­um Szkła w Kame­nic­kým Šeno­vie, mieszc­zące się w zabyt­ko­wym budyn­ku z 1770 roku. Mias­to utr­zy­mu­je także par­tnerst­wo z nie­miec­kim Rhe­in­ba­chem (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov jest sie­dzi­bą naj­wi­ęks­ze­go czes­kie­go pro­du­cen­ta żyran­do­li i oświet­le­nia, Pre­ci­osa Lus­try (Tab­li­ca informacyjna).

Naro­do­wym pomni­kiem przy­ro­dy i sym­bo­lem mias­ta jest Pan­ská ská­la, zna­na również jako ​„Kamien­ne Orga­ny”. Ta bazal­to­wa for­mac­ja skal­na jest najc­zęściej odwie­dza­ną atrakc­ją geolo­gicz­ną w Cze­chach (en​.wiki​pe​dia​.org). Znaj­du­je się w pobli­żu wsi Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), oko­ło 80 kilo­met­rów na północ od Pra­gi, między mias­ta­mi Kame­nic­ký Šenov i Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). To zja­wis­ko geolo­gicz­ne wyró­żnia się cha­rak­te­rys­tycz­ną kolum­no­wą struk­tu­rą. Skła­da się z pięcio- i sze­ści­okąt­nych kolumn bazal­to­wych, któ­re osi­ąga­ją dłu­go­ść do 12 met­rów i śred­ni­cę oko­ło 20 – 25 cm. Kolum­ny te są uło­żo­ne głó­wnie piono­wo, choć nie­któ­re są nachy­lo­ne. Cała for­mac­ja pows­ta­ła oko­ło 30 mili­onów lat temu w okre­sie trze­ci­or­zędu w wyni­ku dzia­łal­no­ści wul­ka­nicz­nej, gdy lawa styg­nęła i krys­ta­li­zo­wa­ła, twor­ząc te cha­rak­te­rys­tycz­ne kolum­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org). Mag­ma bazal­to­wa wynur­zy­ła się z głębo­ko­ści ponad 30 km oko­ło 25 mili­onów lat temu, ale nig­dy nie wypły­nęła na powierzch­nię. Chro­ni­ona pod zie­mią, ochła­dza­ła się bar­dzo powo­li, co dopro­wa­dzi­ło do pows­ta­nia typo­wej struk­tu­ry bazal­to­wej, któ­rą można dziś podzi­wiać (kudyz​nu​dy​.cz). Wydo­by­cie bazal­tu na Pan­skiej ska­le roz­poc­zęło się w XIX wie­ku, co pozwo­li­ło na odsło­ni­ęcie i uwy­dat­nie­nie kolum­no­wej struk­tu­ry ska­ły. W 1895 roku zosta­ła ona uzna­na za chro­ni­ony pomnik geolo­gicz­ny, co czy­ni ją naj­stars­zym rezer­wa­tem geolo­gicz­nym w Cze­chach. Pomi­mo tego sta­tu­su wydo­by­cie trwa­ło do 1914 roku, kie­dy wła­dze lokal­ne wyku­pi­ły teren i defi­ni­ty­wnie zako­ńc­zy­ły eksp­lo­atac­ję. Po II woj­nie świa­to­wej ochro­na tego obsza­ru zosta­ła dodat­ko­wo wzmoc­ni­ona (ama​zingc​ze​chia​.com).

Dziś Pan­ská ská­la jest popu­lar­nym celem turys­tycz­nym, u pod­nó­ża któ­rej znaj­du­je się nie­wiel­kie jezi­oro pows­ta­łe w wyni­ku wype­łnie­nia dawne­go kamie­ni­oło­mu wodą deszc­zo­wą (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la zys­ka­ła także sła­wę dzi­ęki czes­kie­mu fil­mo­wi Dum­na ksi­ężnicz­ka (1952), w któ­rym posłu­ży­ła jako tło dla nie­któ­rych scen (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov je měs­to nachá­ze­jí­cí se na roz­hra­ní dvou chrá­něných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stře­do­ho­ří a Lužic­kých hor, v nad­mo­řs­ké výš­ce 350 až 550 met­rů. Měs­to se sklá­dá ze dvou čás­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtem přib­liž­ně 4 000 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Kame­nic­kém Šeno­vě pochá­zí z roku 1352, kdy je v kro­ni­ce Čes­ké Kame­ni­ce uve­de­na obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná přis­těho­val­ci z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je světo­vě pros­lu­lý svou téměř třis­ta­le­tou nepřetr­ži­tou tra­di­cí výro­by nád­her­ných křiš­ťá­lo­vých lus­trů a umělec­ké­ho skla. Prv­ní zmín­ky o míst­ních sklá­řs­kých mis­trech pochá­ze­jí ze 17. sto­le­tí, kdy oby­va­te­lé zača­li zpra­co­vá­vat sklo dová­že­né z neda­le­kých sklá­ren v Chřib­ské, kte­ré byly zalo­že­ny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla zalo­že­na prv­ní odbor­ná sklá­řs­ká ško­la na světě, kte­rá fun­gu­je dodnes a je nej­star­ší své­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří kos­tel Naro­ze­ní sva­té­ho Jana Křti­te­le, barok­ní stav­ba z let 1715 – 1718. His­to­rii sklá­řs­tví v měs­tě před­sta­vu­je Sklá­řs­ké muze­um Kame­nic­ký Šenov, kte­ré síd­lí v his­to­ric­kém domě z roku 1770. Měs­to také udr­žu­je par­tner­ské vzta­hy s němec­kým měs­tem Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov je síd­lem nej­vět­ší­ho čes­ké­ho výrob­ce lus­trů a sví­ti­del Pre­ci­osa Lus­try (Infor­mač­ní tabule).

Národ­ní pří­rod­ní památ­kou a sym­bo­lem měs­ta je Pan­ská ská­la, zná­má také jako ​„kamen­né var­ha­ny“. Tato čedi­čo­vá skal­ní for­ma­ce je nej­navš­těvo­va­něj­ší geolo­gic­kou loka­li­tou v Čes­ké repub­li­ce (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­zí se poblíž obce Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), přib­liž­ně 80 kilo­met­rů sever­ně od Pra­hy, mezi měs­ty Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svou výraz­nou sloup­co­vi­tou odluč­nos­tí. Tvo­ří ho pěti­bo­ké až šes­ti­bo­ké čedi­čo­vé sloup­ce, kte­ré dosa­hu­jí dél­ky až 12 met­rů a průměru oko­lo 20 – 25 cm. Tyto sloup­ce jsou pře­váž­ně uspo­řá­dá­ny ver­ti­kál­ně, něk­te­ré jsou však naklo­něné. Celý útvar vznikl přib­liž­ně před 30 mili­ony let během tře­ti­hor v důsled­ku vul­ka­nic­ké čin­nos­ti, kdy láva chlad­la a krys­ta­li­zo­va­la, což ved­lo k tvor­bě těch­to cha­rak­te­ris­tic­kých sloup­ců (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čedi­čo­vá mag­ma vystou­pi­la z hloub­ky vět­ší než 30 km přib­liž­ně před 25 mili­ony let, ale nikdy nevy­tek­la na povrch. Chrá­ní­na pod povr­chem chlad­la vel­mi poma­lu, což ved­lo ke vzni­ku typic­ké čedi­čo­vé odluč­nos­ti, kte­rou je mož­né dnes pozo­ro­vat (kudyz​nu​dy​.cz).

Těž­ba čedi­če na Pan­ské ská­le pro­bí­ha­la od 19. sto­le­tí, což ved­lo k odha­le­ní a zvý­raz­nění sloup­co­vi­té struk­tu­ry ská­ly. V roce 1895 byla vyhlá­še­na chrá­něným geolo­gic­kým útva­rem, čímž se sta­la nej­star­ší geolo­gic­kou rezer­va­cí na úze­mí Čes­ké repub­li­ky. Navzdo­ry tomu­to sta­tu­su těž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, kdy míst­ní úřa­dy úze­mí odkou­pi­ly a těž­bu defi­ni­tiv­ně zasta­vi­ly. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla ochra­na toho­to úze­mí ješ­tě více posí­le­na (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ská­la oblí­be­ným turis­tic­kým cílem, u její­ho úpa­tí se nachá­zí malé jezír­ko, kte­ré vznik­lo zapl­něním býva­lé­ho lomu deš­ťo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la se sta­la zná­mou i díky čes­ké­mu fil­mu Pyš­ná prin­cez­na (1952), kde poslou­ži­la jako kuli­sa pro něk­te­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post