Akvaristika, Biológia

Chemické procesy v akváriu

Hits: 20925

Ché­mie sa netre­ba báť, má svo­je pev­né záko­ni­tos­ti, ale bez jej aspoň malých vedo­mos­tí sa dá len veľ­mi ťaž­ko zaobísť pri úspeš­nom cho­ve, ale­bo pes­to­va­ní rast­lín. Bio­lo­gic­ké pro­ce­sy úzko súvi­sia aj s fyzi­kál­ny­mi zákon­mi. V prí­ro­de sa len veľ­mi málo látok v kva­pal­nom ale­bo plyn­nom sta­ve nachá­dza v stá­lom, neut­rál­nom sta­ve. Drvi­vá väč­ši­na látok je diso­ci­ova­ná na ióny. Schop­nosť via­zať sa na lát­ky, prv­ky je špe­ci­fic­ká, závi­sí od množ­stva che­mic­kých, ale aj fyzi­kál­nych fak­to­rov. Aj samot­ná voda sa vyzna­ču­je ioni­zá­ci­ou – veď kaž­dý z nás vie, že je vodi­čom elek­tric­ké­ho prú­du. O pH počul asi kaž­dý akva­ris­ta. Čo popi­su­je pH? Roz­diel­nu kon­cen­trá­ciu che­mic­ky čis­tých zlo­žiek vody – jed­not­li­vých zlo­žiek” tvo­ria­cich vodu. Voda posky­tu­je mož­nos­ti pre množ­stvo che­mic­kých reak­cií. Pre tie­to reak­cie je mož­né opí­sať rov­no­váž­ne kon­štan­ty. Nie je to nič nenor­mál­ne, nič ťaž­ko pocho­pi­teľ­né. Keď pou­ži­jem ana­ló­giu, je to pres­ne ako medzi ľuď­mi, aj tam exis­tu­je medzi nami urči­tá rov­no­vá­ha, urči­té napä­tie (tlak), kto­ré sa raz pri­klo­ní na jed­nu stra­nu, ino­ke­dy na opač­nú. A k pod­mien­kam, kto­ré urču­jú ten­to stav rov­na­ko pat­rí aj taká malič­kosť, ako odkiaľ fúka vie­tor”. Spo­meň­me si na osmó­zu, ale aj na to, čo sa sta­ne, keď uvoľ­ní­me ven­til na pneuma­ti­ke – časom sa vyrov­ná tlak. Che­mic­ká väz­ba je kreh­ká vec, podob­ne ako vzťa­hy medzi ľuď­mi. Aj medzi nami exis­tu­jú kata­ly­zá­to­ry, enzý­my podob­ne ako sa popi­su­jú v ché­mii a bio­ló­gii, kto­ré dovo­ľu­jú usku­toč­niť neja­ký pro­ces, neja­kú reak­ciu. Samoz­rej­me aj spo­ma­ľo­va­če – inhi­bí­to­ry.

Prí­ro­da má jed­not­ný základ, Aris­to­te­les ju chá­pe ako vznik, pod­sta­tu a vývoj vecí, a ja to vidím rov­na­ko. Ak sa k tomu posta­ví­me spo­loč­ne, máme väč­šiu šan­cu poro­zu­mieť aj akva­ris­ti­ke. Pocho­pe­nie súvis­los­tí rôz­nych ved­ných odbo­rov popi­su­je ter­mín kon­zi­lien­cia. Základ­ným sta­veb­ným prv­kov živých sústav je uhlík. Uhlík pat­rí spo­lu s vodí­kom, kys­lí­kom, dusí­kom, fos­fo­rom, sírou ku bio­gén­nym prv­kom. Ché­mia uhlí­ka tvo­rí samos­tat­ne sto­ja­cu dis­cip­lí­nu – orga­nic­kú ché­miu (neza­obe­rá sa len oxid­mi uhlí­ka). Uhlík tvo­rí naj­väč­šiu časť suši­ny rýb, rast­lín, aj mik­ro­or­ga­niz­mov. Asi kaž­dý z vás sa v živo­te stre­tol s poj­mom foto­syn­té­za. Aj táto reak­cia, kto­rá aj nám, ľuďom dovo­ľu­je exis­to­vať, sa točí oko­lo uhlí­ka. V akvá­riu sa uhlík vysky­tu­je naj­mä vo for­me oxi­du uhli­či­té­ho, uhli­či­ta­nov, hyd­ro­ge­nuh­li­či­ta­nov a kyse­li­ny uhli­či­tej. V akom pome­re závi­sí naj­mä od pH. Uhlík sa nachá­dza aj vo for­me biel­ko­vín v potra­ve, v dre­ve kde postup­ným roz­kla­dom dochá­dza ku štie­pe­niu biel­ko­vín na ami­no­ky­se­li­ny a násled­ne ku nit­ri­fi­ká­cii a denit­ri­fi­ká­cii, čo posú­va pH sme­rom dole – pro­stre­die sa okys­ľu­je. V denit­ri­fi­ká­cii nit­ri­fi­ká­cii hrá naj­dô­le­ži­tej­šiu úlo­hu dusík. V akvá­riu dochá­dza najprv ku nit­ri­fi­ká­cii. Najprv oxi­du­je amo­niak na dusi­ta­ny a dusič­na­ny pôso­be­ním nit­ri­fi­kač­ných bak­té­rií Nit­ro­so­mo­nas. Ako nám už naho­vá­ra pred­chá­dza­jú­ca veta, ten­to pro­ces je aerób­ny (za prí­stu­pu vzdu­chu). V ana­e­rób­nych pod­mien­kach dochá­dza k opač­né­mu pro­ce­su (redukč­né­mu) – ku denit­ri­fi­ká­cii. Dochá­dza ku reduk­cii zlú­če­nín dusí­ka na oxi­dy dusí­ka – N2O, NO, prí­pad­ne na až N2 pri pH vyš­šom ako 6 pôso­be­ním bak­té­rií Nit­ro­bac­ter. Keď­že ide o ply­ny, denit­ri­fi­ká­cia doká­že odstrá­niť z vody (akvá­ria) zlú­če­ni­ny dusí­ka. Tie­to pro­ce­sy sú pre akva­ris­ti­ku veľ­mi dôle­ži­té a v zása­de pozi­tív­ne naklo­ne­né. Toxi­ci­ta pro­duk­tov látok cyk­lu dusí­ka kle­sá v tom­to rade: NH3NO2NO3. Vyš­ší obsah dusič­na­nov nezná­ša­jú nie­kto­ré cit­li­vej­šie dru­hy – napr. ame­ric­ké Apis­to­gram­my. Toxi­ci­ta amo­nia­ku je vyš­šia pri vyš­šom pH. Viac amo­nia­ku sa nachá­dza vo vode s vyš­ším pH a vyš­šou tep­lo­tou.

Dusík pochá­dza zo štie­pe­nia biel­ko­vín, kto­ré dodá­va­me potra­vou. Najprv sa tvo­ria ami­no­ky­se­li­ny, neskôr amo­niak. Dusič­na­ny je mož­né účin­ne eli­mi­no­vať rast­li­na­mi, prí­pad­ne reverz­nou osmó­zou v zdro­jo­vej vode , ale­bo selek­tív­ny­mi ion­to­me­nič­mi. Fos­fo­reč­na­ny ( PO4) a ťaž­ké kovy ako napr. olo­vo, zinok sú takis­to toxic­ké. Nie­kto­ré kovy sú v sto­po­vom množ­stve žia­du­ce, ale vo vyš­šej kon­cen­trá­cií pôso­bia ako jedy. V prí­pa­de, že pri roz­kla­de hmo­ty je kys­lí­ko­vý defi­cit, pro­duk­ty hni­tia sú metán ( CH4), amo­niak, sul­fán ( H2S), kyse­li­na mlieč­na. Dru­hy nezná­ša­jú­ce prí­liš mäk­kú vodu čas­to trpia na vod­na­teľ­nosť. To je spô­so­be­né osmo­tic­kým tla­kom – z ich tela sa soli vypla­vu­jú a viac čis­tej vody pre­ni­ká do ich tela ako je únos­né. Oxid uhli­či­tý je nevy­hnut­ná anor­ga­nic­ká lát­ka, kto­rá však pri vyso­kej kon­cen­trá­cii pôso­bí ako nar­ko­ti­kum a ryby dusí. Nie­ke­dy sa tie­to účin­ky dajú využiť. Ak chce­me napr. ryby humán­ne usmr­tiť, sta­čí na to mine­rál­ka – tá by mala obsa­ho­vať viac ako 5% roz­pus­te­né­ho CO2. Medzi uhli­či­ta­no­vou tvrdo­s­ťou, pHoxi­dom uhli­či­tým je závis­losť. Obsah CO2 je nepria­mo úmer­ný ku pH a tep­lo­te a pria­mo úmer­ný ku uhli­či­ta­no­vej tvrdosti.


Che­mis­try should­n’t be fea­red; it has its solid laws, but wit­hout at least some kno­wled­ge of it, it’s very dif­fi­cult to suc­ce­ed in fish­ke­e­ping or plant cul­ti­va­ti­on. Bio­lo­gi­cal pro­ces­ses are clo­se­ly rela­ted to phy­si­cal laws as well. In natu­re, very few sub­stan­ces are found in a liqu­id or gase­ous sta­te in a stab­le, neut­ral sta­te. The vast majo­ri­ty of sub­stan­ces are dis­so­cia­ted into ions. The abi­li­ty to bind to sub­stan­ces, ele­ments, is spe­ci­fic and depends on many che­mi­cal and phy­si­cal fac­tors. Water itself is cha­rac­te­ri­zed by ioni­za­ti­on – as we all know, it con­ducts elect­ric cur­rent. Almost eve­ry aqu­arist has heard of pH. What does pH desc­ri­be? The dif­fe­ren­tial con­cen­tra­ti­on of che­mi­cal­ly pure com­po­nents in water – the indi­vi­du­al com­po­nents” that make up water. Water pro­vi­des oppor­tu­ni­ties for many che­mi­cal reac­ti­ons. Equ­ilib­rium cons­tants can desc­ri­be the­se reac­ti­ons. It’s not­hing abnor­mal, not­hing dif­fi­cult to unders­tand. Using an ana­lo­gy, it’s exact­ly like among peop­le; the­re­’s a cer­tain balan­ce among us, a cer­tain ten­si­on (pre­ssu­re) that some­ti­mes tilts to one side, some­ti­mes to the other. And the con­di­ti­ons that deter­mi­ne this sta­te inc­lu­de even such a tri­via­li­ty as whe­re the wind blo­ws from”. Let’s remem­ber osmo­sis, but also what hap­pens when we rele­a­se air from a tire val­ve – pre­ssu­re is equ­ali­zed over time. Che­mi­cal bon­ding is a fra­gi­le thing, just like rela­ti­ons­hips bet­we­en peop­le. Among us, the­re are cata­lysts, enzy­mes, as desc­ri­bed in che­mis­try and bio­lo­gy, which allow for some pro­cess, some reac­ti­on to take pla­ce. Of cour­se, the­re are also retar­dants – inhibitors.

Natu­re has a uni­fied foun­da­ti­on; Aris­tot­le unders­tands it as the ori­gin, essen­ce, and deve­lop­ment of things, and I see it the same way. If we app­ro­ach it toget­her, we have a gre­a­ter chan­ce of unders­tan­ding aqu­atics as well. Unders­tan­ding the con­nec­ti­ons bet­we­en dif­fe­rent scien­ti­fic dis­cip­li­nes is desc­ri­bed by the term con­ci­lien­ce. The basic buil­ding block of living sys­tems is car­bon. Car­bon, along with hyd­ro­gen, oxy­gen, nit­ro­gen, phosp­ho­rus, and sul­fur, belo­ngs to the bio­ge­nic ele­ments. Car­bon che­mis­try forms a sepa­ra­te dis­cip­li­ne – orga­nic che­mis­try (it’s not just about car­bon oxi­des). Car­bon cons­ti­tu­tes the lar­gest part of the dry mat­ter of fish, plants, and mic­ro­or­ga­nisms. Almost eve­ry­o­ne has encoun­te­red the con­cept of pho­to­synt­he­sis in life. Even this reac­ti­on, which allo­ws us humans to exist, revol­ves around car­bon. In the aqu­arium, car­bon occurs main­ly in the form of car­bon dioxi­de, car­bo­na­tes, bicar­bo­na­tes, and car­bo­nic acid. The ratio depends main­ly on pH. Car­bon is also found in the form of pro­te­ins in food, in wood whe­re gra­du­al decom­po­si­ti­on leads to the cle­a­va­ge of pro­te­ins into ami­no acids and sub­se­qu­en­tly to nit­ri­fi­ca­ti­on and denit­ri­fi­ca­ti­on, which lowers the pH – the envi­ron­ment beco­mes more aci­dic. Nit­ro­gen pla­ys the most impor­tant role in denit­ri­fi­ca­ti­on and nit­ri­fi­ca­ti­on. Nit­ri­fi­ca­ti­on occurs first in the aqu­arium. Ammo­nia is first oxi­di­zed to nit­ri­tes and nit­ra­tes by the acti­on of nit­ri­fy­ing bac­te­ria Nit­ro­so­mo­nas. As the pre­vi­ous sen­ten­ce sug­gests, this pro­cess is aero­bic (with access to air). Under ana­e­ro­bic con­di­ti­ons, the oppo­si­te (reduc­ti­ve) pro­cess occurs – denit­ri­fi­ca­ti­on. Com­pounds of nit­ro­gen are redu­ced to nit­ro­gen oxi­des – N2O, NO, or even to N2 at pH hig­her than 6 by the acti­on of Nit­ro­bac­ter bac­te­ria. Sin­ce the­se are gases, denit­ri­fi­ca­ti­on can remo­ve nit­ro­gen com­pounds from the water (aqu­arium). The­se pro­ces­ses are very impor­tant for aqu­aris­tics and are fun­da­men­tal­ly posi­ti­ve. The toxi­ci­ty of nit­ro­gen cyc­le pro­ducts dec­re­a­ses in this order: NH3NO2NO3. Some more sen­si­ti­ve spe­cies do not tole­ra­te hig­her levels of nit­ra­tes – for exam­ple, Ame­ri­can Apis­to­gram­mas. The toxi­ci­ty of ammo­nia is hig­her at hig­her pH. More ammo­nia is found in water with hig­her pH and temperature.

Nit­ro­gen comes from the bre­ak­do­wn of pro­te­ins pro­vi­ded by food. First, ami­no acids are for­med, later ammo­nia. Nit­ra­tes can be effec­ti­ve­ly eli­mi­na­ted by plants, rever­se osmo­sis in sour­ce water, or selec­ti­ve ion exchan­gers. Phosp­ha­tes (PO4) and hea­vy metals such as lead, zinc are also toxic. Some metals are desi­rab­le in tra­ce amounts but act as poisons in hig­her con­cen­tra­ti­ons. If the­re is an oxy­gen defi­cit during the decom­po­si­ti­on of mat­ter, the pro­ducts of rot­ting are met­ha­ne (CH4), ammo­nia, hyd­ro­gen sul­fi­de (H2S), lac­tic acid. Spe­cies not tole­ra­ting very soft water often suf­fer from flab­bi­ness. This is due to osmo­tic pre­ssu­re – salts are flus­hed out of the­ir bodies, and more pure water penet­ra­tes the­ir bodies than is tole­rab­le. Car­bon dioxi­de is a neces­sa­ry inor­ga­nic sub­stan­ce, but at high con­cen­tra­ti­ons, it acts as a nar­co­tic and suf­fo­ca­tes fish. Some­ti­mes the­se effects can be uti­li­zed. If, for exam­ple, we want to huma­ne­ly eut­ha­ni­ze fish, mine­ral water is suf­fi­cient – it should con­tain more than 5% dis­sol­ved CO2. The­re is a depen­den­ce bet­we­en car­bo­na­te hard­ness, pH, and car­bon dioxi­de. The con­tent of CO2 is inver­se­ly pro­por­ti­onal to pH and tem­pe­ra­tu­re and direct­ly pro­por­ti­onal to car­bo­na­te hardness.


Che­mie soll­te nicht gefürch­tet wer­den; sie hat ihre fes­ten Geset­ze, aber ohne zumin­dest etwas Wis­sen darüber ist es sehr sch­wer, beim erfolg­re­i­chen Fisch­hal­ten oder der Pflan­zen­zucht aus­zu­kom­men. Bio­lo­gis­che Pro­zes­se sind auch eng mit phy­si­ka­lis­chen Geset­zen ver­bun­den. In der Natur sind nur sehr weni­ge Sub­stan­zen in einem flüs­si­gen oder gas­för­mi­gen Zus­tand in einem sta­bi­len, neut­ra­len Zus­tand zu fin­den. Der über­wie­gen­de Teil der Sub­stan­zen ist in Ionen dis­so­zi­iert. Die Fähig­ke­it, sich an Sub­stan­zen und Ele­men­te zu bin­den, ist spe­zi­fisch und hängt von vie­len che­mis­chen und phy­si­ka­lis­chen Fak­to­ren ab. Was­ser selbst zeich­net sich durch Ioni­sie­rung aus – wie wir alle wis­sen, lei­tet es elek­tris­chen Strom. Fast jeder Aqu­aria­ner hat von pH gehört. Was besch­re­ibt der pH-​Wert? Die dif­fe­ren­tiel­le Kon­zen­tra­ti­on che­misch rei­ner Kom­po­nen­ten im Was­ser – die ein­zel­nen Kom­po­nen­ten”, die das Was­ser bil­den. Was­ser bie­tet Mög­lich­ke­i­ten für vie­le che­mis­che Reak­ti­onen. Gle­ich­ge­wicht­skons­tan­ten kön­nen die­se Reak­ti­onen besch­re­i­ben. Es ist nichts Abnor­ma­les, nichts Sch­wie­ri­ges zu vers­te­hen. Mit einer Ana­lo­gie ist es genau wie unter Men­schen; es gibt ein bes­timm­tes Gle­ich­ge­wicht zwis­chen uns, eine bes­timm­te Span­nung (Druck), die manch­mal auf die eine, manch­mal auf die ande­re Sei­te kippt. Und die Bedin­gun­gen, die die­sen Zus­tand bes­tim­men, umfas­sen selbst Kle­i­nig­ke­i­ten wie woher der Wind weht”. Den­ken wir an die Osmo­se, aber auch daran, was pas­siert, wenn wir Luft aus einem Rei­fen­ven­til ablas­sen – der Druck wird im Lau­fe der Zeit aus­geg­li­chen. Die che­mis­che Bin­dung ist eine fra­gi­le Sache, genau wie Bez­ie­hun­gen zwis­chen Men­schen. Unter uns gibt es Kata­ly­sa­to­ren, Enzy­me, wie sie in der Che­mie und Bio­lo­gie besch­rie­ben wer­den, die es ermög­li­chen, einen bes­timm­ten Pro­zess, eine bes­timm­te Reak­ti­on dur­ch­zu­füh­ren. Natür­lich gibt es auch Ver­zöge­rer – Inhibitoren.

Die Natur hat eine ein­he­it­li­che Grund­la­ge; Aris­to­te­les vers­teht sie als den Urs­prung, die Essenz und die Ent­wick­lung der Din­ge, und ich sehe das genau­so. Wenn wir uns geme­in­sam damit ause­i­nan­der­set­zen, haben wir eine größe­re Chan­ce, auch die Aqu­aris­tik zu vers­te­hen. Das Vers­tänd­nis der Zusam­men­hän­ge zwis­chen vers­chie­de­nen wis­sen­schaft­li­chen Dis­zip­li­nen wird durch den Beg­riff Kon­zi­lienz besch­rie­ben. Der grund­le­gen­de Baus­te­in leben­der Sys­te­me ist Koh­lens­toff. Koh­lens­toff gehört zusam­men mit Was­sers­toff, Sau­ers­toff, Sticks­toff, Phosp­hor und Sch­we­fel zu den bio­ge­nen Ele­men­ten. Die Koh­lens­toff­che­mie bil­det eine eigens­tän­di­ge Dis­zip­lin – die orga­nis­che Che­mie (es geht nicht nur um Koh­lens­tof­fo­xi­de). Koh­lens­toff macht den größten Teil der Troc­ken­mas­se von Fis­chen, Pflan­zen und Mik­ro­or­ga­nis­men aus. Fast jeder ist im Leben auf den Beg­riff Pho­to­synt­he­se ges­to­ßen. Auch die­se Reak­ti­on, die es uns Men­schen ermög­licht zu exis­tie­ren, dreht sich um Koh­lens­toff. Im Aqu­arium kommt Koh­lens­toff haupt­säch­lich in Form von Koh­len­di­oxid, Car­bo­na­ten, Bicar­bo­na­ten und Koh­len­sä­u­re vor. Das Ver­hält­nis hängt haupt­säch­lich vom pH-​Wert ab. Koh­lens­toff kommt auch in Form von Pro­te­i­nen in der Nahrung, im Holz vor, wo der all­mäh­li­che Zer­fall zur Spal­tung von Pro­te­i­nen in Ami­no­sä­u­ren und ansch­lie­ßend zur Nit­ri­fi­ka­ti­on und Denit­ri­fi­ka­ti­on führt, was den pH-​Wert senkt – die Umge­bung wird sau­rer. Sticks­toff spielt bei der Denit­ri­fi­ka­ti­on und Nit­ri­fi­ka­ti­on die wich­tigs­te Rol­le. Zuerst erfolgt in den Aqu­arien die Nit­ri­fi­ka­ti­on. Ammo­niak wird zunächst durch die Wir­kung von Nit­ri­fi­zie­rungs­bak­te­rien Nit­ro­so­mo­nas zu Nit­ri­ten und Nit­ra­ten oxi­diert. Wie der vor­he­ri­ge Satz nahe­legt, ist die­ser Pro­zess aerob (mit Zugang zu Luft). Unter ana­e­ro­ben Bedin­gun­gen tritt der umge­ke­hr­te (reduk­ti­ve) Pro­zess auf – die Denit­ri­fi­ka­ti­on. Sticks­toff­ver­bin­dun­gen wer­den zu Stic­ko­xi­den – N2O, NO oder sogar zu N2 bei einem pH-​Wert über 6 durch die Wir­kung von Nitrobacter-​Bakterien redu­ziert. Da es sich um Gase han­delt, kann die Denit­ri­fi­ka­ti­on Sticks­toff­ver­bin­dun­gen aus dem Was­ser (Aqu­arium) ent­fer­nen. Die­se Pro­zes­se sind für die Aqu­aris­tik sehr wich­tig und im Grun­de genom­men posi­tiv. Die Toxi­zi­tät der Pro­duk­te des Sticks­toffk­re­is­laufs nimmt in die­ser Rei­hen­fol­ge ab: NH3NO2NO3. Eini­ge emp­find­li­che­re Arten ver­tra­gen kei­ne höhe­ren Nit­rat­wer­te – zum Beis­piel ame­ri­ka­nis­che Apis­to­gram­mas. Die Toxi­zi­tät von Ammo­niak ist bei höhe­rem pH-​Wert höher. Mehr Ammo­niak wird in Was­ser mit höhe­rem pH-​Wert und Tem­pe­ra­tur gefunden.

Sticks­toff stammt aus dem Abbau von Pro­te­i­nen, die mit der Nahrung gelie­fert wer­den. Zuerst wer­den Ami­no­sä­u­ren gebil­det, spä­ter Ammo­niak. Nit­ra­te kön­nen effek­tiv von Pflan­zen, durch Umkeh­ros­mo­se im Aus­gang­swas­ser oder durch selek­ti­ve Ione­naus­taus­cher eli­mi­niert wer­den. Phosp­ha­te (PO4) und Sch­wer­me­tal­le wie Blei, Zink sind eben­falls gif­tig. Eini­ge Metal­le sind in Spu­ren­men­ge erwün­scht, wir­ken aber in höhe­ren Kon­zen­tra­ti­onen als Gif­te. Wenn es bei der Zer­set­zung von Mate­rie an Sau­ers­toff man­gelt, sind die Pro­duk­te der Fäul­nis Met­han (CH4), Ammo­niak, Was­sers­toff­sul­fid (H2S), Milch­sä­u­re. Arten, die kein sehr wei­ches Was­ser ver­tra­gen, lei­den oft unter Sch­laff­he­it. Dies ist auf den osmo­tis­chen Druck zurück­zu­füh­ren – Sal­ze wer­den aus ihren Kör­pern aus­ges­pült, und mehr rei­nes Was­ser dringt in ihre Kör­per ein, als tole­rier­bar ist. Koh­len­di­oxid ist eine not­wen­di­ge anor­ga­nis­che Sub­stanz, wir­kt aber in hohen Kon­zen­tra­ti­onen als Nar­ko­ti­kum und ers­tic­kt Fis­che. Manch­mal kön­nen die­se Effek­te genutzt wer­den. Wenn wir zum Beis­piel Fis­che auf huma­ne Wei­se töten wol­len, reicht Mine­ra­lwas­ser aus – es soll­te mehr als 5% gelös­tes CO2 ent­hal­ten. Es gibt eine Abhän­gig­ke­it zwis­chen Kar­bo­nat­här­te, pH-​Wert und Koh­len­di­oxid. Der Gehalt an CO2 ist indi­rekt pro­por­ti­onal zum pH-​Wert und zur Tem­pe­ra­tur und direkt pro­por­ti­onal zur Karbonathärte.

Use Facebook to Comment on this Post

2006-2010, 2007, Akcie, Akvaristika, Časová línia

Storočnica klubu Cyperus

Hits: 5498

Sto­roč­ni­ca CYPERUS‑u

Brnen­ský akva­ris­tic­ký klub CYPERUS slá­vil sto rokov. Toto jubi­le­um si zaslú­ži uzna­nie a Cype­ru­sá­ci sa na osla­vu dob­re pri­pra­vi­li. Na víkend 17.3 – 18.3.2007 ponúk­li nám a urči­te aj sebe hod­not­ný prog­ram. Ale poď­me pek­ne po poriad­ku. Keď­že sme si aj my, v klu​be​.akva​.sk, boli vedo­mí hod­no­ty pri­pra­vo­va­nej osla­vy, chys­ta­li sme sa do Brna už v roku 2006. S blí­žia­cim sa dátu­mom kona­nia sme vyzva­li čle­nov klu­bu, aby sa pri­da­li ku nám roz­hod­nu­tým.. Vyba­vi­li sme si uby­to­va­nie, šofé­rov, autá a svoj­po­moc­ne sme sa vybra­li ráno 17.2 do Brna. Okrem toho do Brna priš­li aj iní akva­ris­ti z Bra­ti­sla­vy. CYPERUS situ­oval akciu do Inter­ho­te­la Best Wes­tern Pre­mier Hotel, kto­rý sa nachá­dza v cen­tre Brna. Po vstu­pe do hote­la sme ľah­ko našli pries­to­ry, kto­ré nás zau­jí­ma­li. Uspo­ria­da­te­lia sa pochla­pi­li a pri našej akre­di­tá­cii” bolo ruš­no a infor­mač­ne. Ešte pred vstu­pom do pred­náš­ko­vej sály sa nachá­dzal panel, kde sme čias­toč­ne moh­li nač­rieť do his­tó­rie CYPERUS‑u. Vide­li sme aj foto­gra­fie rýb od Jir­ka Plíš­ti­la a pries­tor tam mala aj fir­ma, EXOT Hob­by a časo­pis Akva­fó­rum, Tera­fó­rum. Za dve­ra­mi na nás už čakal pred­náš­ko­vá sála.


Pred­náš­ky v sobotu

V sobo­tu pred­ná­šal ako prvý Rai­ner Sta­wi­kov­ski, šéf­re­dak­tor časo­pi­su DATZ, na tému Pozo­ro­va­nie juho­ame­ric­kých cich­líd v prí­ro­de a v akvá­riu”. Pri­nies­la nie­koľ­ko zau­jí­ma­vých infor­má­cií, kto­ré vzbu­di­li aj pozor­nosť poslu­chá­čov. Pred­sa o nie­čo viac ma zau­ja­la pred­náš­ka Uwe Wer­ne­ra Kra­by, raky, kre­ve­ty v slad­ko­vod­nom akvá­riu”. Okrem iné­ho kôrov­ce zaží­va­jú u nás boom, tak sa mi to zda­lo vhod­né spestrenie.

Sláv­nost­né zahájenie

Na 13:00 orga­ni­zá­to­ri naplá­no­va­li ofi­ciál­ne zahá­je­nie. Pote­ši­lo ma, že o akciu pre­ja­vi­li záu­jem aj pred­sta­vi­te­lia mes­ta a štá­tu. Kaž­dý z nich sa nám pri­ho­vo­ril a obzvlášť hod­not­ný bol pre mňa prí­ho­vor hej­tma­na jiho­mo­rav­ské­ho kra­ja, Ing. Sta­ni­sla­va Jurán­ka. Vystú­pil ako prvý. Čakal som ofi­ciál­ne zdvo­ri­lost­né slo­vá, ale doč­kal som prí­jem­né­ho a dokon­ca vtip­né­ho pre­ja­vu. Kaž­dý zaže­lal klu­bu elán do ďal­ších rokov.

Po ofi­cia­li­tách sa uja­la slo­va Chris­tel Kas­sel­mann so svo­jou pred­náš­kou Zaria­ďo­va­nie rast­lin­né­ho akvá­ria – ces­ta k úspe­chu”. Z Kas­sel­man­no­vej som vní­mal radosť, napo­kon sa úvo­dom poďa­ko­va­la za pozva­nie na osla­vu sto­roč­ni­ce. Ďal­ším pred­ná­ša­jú­cim bol Nor­bert Dokou­pil s témou Sfar­be­nie rýb, fak­ty zná­me a nezná­me”. Pred­náš­ka to bola hod­not­ná, súhla­sím s uspo­ria­da­teľ­mi, že jej úro­veň bola uni­ver­zit­ná, len dlhé pau­zy spô­so­be­né dlhým číta­ním a samoz­rej­me dlhým pre­kla­dom, úspeš­ne narú­ša­li pozor­nosť poslucháčov.

Večer­ný program

Po Dokou­pi­lo­vej pred­náš­ke nasle­do­val voľ­nej­ší prog­ram - loso­va­nie tom­bo­ly. Cien bolo neúre­kom a neus­tá­le pri­bú­da­li. Mne sa ušlo tiež – tri krmi­vá a kni­ha od Ad Koning­sa o cich­li­dách. Mimo­cho­dom tom­bo­la mi pri­nies­la pres­ne to, čo som chcel – krmi­vo a kni­hu. Po tom­bo­le a teda aj po veľ­kej dáv­ke zába­vy sme sa odo­bra­li na veče­ru. Veče­ra, ako aj oba obe­dy, pre­beh­li v pries­to­roch hote­la. Hra­la sľú­be­ná cim­bá­lov­ka. Táto najs­po­lo­čen­skej­šia uda­losť moh­la byť najk­raj­šou čas­ťou osláv, ale bohu­žiaľ sa tak nesta­lo. Po prav­de musím pove­dať, že moje roz­ho­do­va­nie o tom, či spať v Brne zo sobo­ty na nede­ľu stá­lo prá­ve na onom spo­lo­čen­skom veče­ri. Ten sa ale nevy­da­ril. Pries­to­ry a hlav­ne ceny štvor­hviez­dič­ko­vé­ho inter­ho­te­la boli prí­liš chlad­né. Škoda!

Mož­no to nevie­te, ale akva­ris­ti v Bra­ti­sla­ve, ale aj inde na Slo­ven­sku sa stre­tá­va­me (orga­ni­zo­va­ne) už neja­ký ten pia­tok. Tech­no­lo­gic­ky naj­mä vďa­ka www​.akva​.sk. Nuž a naši brnen­skí kama­rá­ti sa sna­ži­li zor­ga­ni­zo­vať pri prí­le­ži­tos­ti osláv aj tak­po­ve­diac morav­ské stret­nu­tie akva­ris­tov v Brne. Doha­do­va­nie pre­bie­ha­lo na www​.akva​ris​ta​.cz. Zaslú­žil sa oň naj­mä Mišo Tou­far. Zrej­me ale Michal vte­dy ešte netu­šil, že to bude morav­ské stret­nu­tie” s hos­ťa­mi zo Slo­ven­ska. Po tom, čo sa v nás hro­ma­di­lo skla­ma­nie, tak sa v nás kopi­la chuť utu­žiť vzťa­hy. Dlho sme nevá­ha­li a vybra­li sme sa na mies­to kona­nia stret­nu­tia akva­ris­tov v Brne. Pose­de­li sme a dob­re sme sa zaba­vi­li. Po pol­no­ci boli domá­ci už na ces­te domov, ale my sme ešte chví­ľu zosta­li. Nebý­va­li sme ďale­ko, nesko­ro v noci sme sa uby­to­va­li a už sme sa teši­li na ráno a na ďal­ší prog­ram. Je samoz­rej­mé, že sme boli radi po oba dni, že sme postre­ta­li množ­stvo zná­mych, mno­hých sme si vytvo­ri­li. Vide­li sme tam akva­ris­tov z Plz­ne, Pra­hy, Brna, Bra­ti­sla­vy, z Košíc. Brno lákalo.

Nedeľ­né prednášky

Nede­ľa zača­la obli­gát­ne, raňaj­ka­mi v inter­ho­te­li, ale už po devia­tej sme počú­va­li Wal­te­ra Dep­ro­os­ta. Roz­prá­val o jaze­re Mala­wi – Desäť­krát na jaze­re Mala­wi – môj osud”. Pre­kla­da­te­ľom bol Fran­ti­šek Cse­fay, kto­ré­ho zábav­ný pre­klad urči­te mno­hých dví­hal zo sto­li­čiek. Po Dep­ro­os­to­vi nasle­do­va­la pred­náš­ka Gil­ber­ta Mae­be­hoDúhov­ky”. Táto pred­náš­ka bola pre mňa naj­zau­jí­ma­vej­šia. O dúhov­kách som sa dozve­del veľa a mal som sil­ný dojem, že Gil­bert Mae­be sa téme aj pred­náš­ke veno­val. V posled­nej pred­náš­ke sa nám opäť pred­sta­vi­la Chris­tel Kas­sel­ma­no­vá. Pred­sta­vi­la Nové a vzác­ne vod­né rast­li­ny”. Uká­za­la aj nie­kto­ré dru­hy, kto­ré nie sú síce vzác­ne, ale vysky­tu­jú sa zried­ka­vo. Dovo­lím si tvr­diť, že tech­nic­ká kva­li­ta pre­zen­to­va­ných foto­gra­fií rast­lín bola per­fekt­ná. Po pred­náš­ke sama pred­ná­ša­jú­ca roz­da­la pri­ne­se­né rast­lin­ky, čo bolo veľ­mi milé. Po skon­če­ná pred­ná­šok CYPERUS zabez­pe­čil náv­šte­vu Sklo­re­xu. Sklo­rex je zná­ma brnen­ská akva­ris­ti­ka. Poniek­to­rí už toho mali dosť a ich kro­ky sme­ro­va­li domov, ale my sme sa vybra­li do Sklo­re­xu. Maji­teľ fir­my, pán Šmer­da, je čle­nom klu­bu CYPERUS‑u a aj túto akciu akis­te sluš­ne pod­po­ril. Ja osob­ne som sa do Sklo­re­xu veľ­mi tešil. Dôvod bol pros­tý – dob­ré refe­ren­cie a moja dovte­daj­šia absen­cia v tom­to obcho­de. Náv­šte­va ma nes­kla­ma­la. Páčil sa mi pre­dov­šet­kým prí­stup k zákaz­ní­ko­vi. Po náv­šte­ve akva­ris­ti­ky sme sa už vyda­li domov s dob­rým poci­tom vyda­re­nej akcie. Že sme sa akva­ris­ti­ky nepre­jed­li sved­čí fakt, že v Bra­ti­sla­ve sme si ešte spra­vi­li exkur­ziu rýb jed­né­ho z účast­ní­kov klu­bo­vé­ho zájaz­du” – kon­krét­ne u Bra­ňa Barčina.

Záver

Nedos­tat­kom pred­ná­šok bola absen­cia dis­ku­sie. Mno­hé veci by sa totiž v dis­ku­sii vysvet­li­li, aj v súvis­los­ti s nie prá­ve naj­lep­ším pre­kla­dom. Chý­ba­li mi pred­náš­ky čes­kých zástup­cov, tre­bárs čle­nov CYPERUS‑u. Dis­ku­sia nebo­la z časo­vých dôvo­dov, pred­náš­ky boli teda pri­dl­hé, resp., bolo ich pri­ve­ľa :-(. Pred­náš­ky sa opie­ra­li zväč­ša o foto­gra­fie, kto­rých kva­lit­nej­šie spra­co­va­nie bolo zrej­mé. Uspo­ria­da­te­lia mys­le­li na spo­lo­čen­skú strán­ku osláv. Na sobo­tu pri­pra­vi­li cim­bá­lov­ku. Osla­va sto­roč­ni­ce sa kona­la v prí­jem­nom pria­teľ­skom a pri­tom dôs­toj­nom duchu. Ja osob­ne by som si svo­ju absen­ciu na takom­to podu­ja­tí neod­pus­til. Som veľ­mi rád, že som pris­pel svo­jou účas­ťou na tom­to vyda­re­nom podu­ja­tí. Želám CYPERUS‑u do ďal­ších rokov veľa úspe­chov a tvo­ri­vých nápadov.


Cen­te­na­ry Celeb­ra­ti­on of CYPERUS in Brno

The Brno Aqu­arium Club CYPERUS celeb­ra­ted its hun­dredth anni­ver­sa­ry, and the event was well-​prepared by CYPERUS mem­bers. On the wee­kend of March 17 – 18, 2007, they offe­red a valu­ab­le prog­ram for atten­de­es. The plan­ning for our visit to Brno star­ted in 2006 sin­ce we, mem­bers of klub​.akva​.sk, were awa­re of the sig­ni­fi­can­ce of the upco­ming celeb­ra­ti­on. As the event date app­ro­ached, we invi­ted club mem­bers to join us. We arran­ged accom­mo­da­ti­on, dri­vers, cars, and set off to Brno in the mor­ning on Feb­ru­ary 17, 2007. Addi­ti­onal­ly, other aqu­arists from Bra­ti­sla­va came to Brno.

CYPERUS orga­ni­zed the event at the Inter­ho­tel Best Wes­tern Pre­mier Hotel, loca­ted in the cen­ter of Brno. Upon ente­ring the hotel, we easi­ly found the are­as of inte­rest. The orga­ni­zers were effi­cient, and during our acc­re­di­ta­ti­on,” the­re was a lot of acti­vi­ty and infor­ma­ti­on. Befo­re ente­ring the lec­tu­re hall, the­re was a panel whe­re we could del­ve into the his­to­ry of CYPERUS, fea­tu­ring pho­tog­raphs of fish by Jir­ka Plíš­til, as well as the pre­sen­ce of EXOT Hob­by and the maga­zi­nes Akva­fó­rum and Terafórum.

Satur­day Lectures

The first lec­tu­re on Satur­day was given by Rai­ner Sta­wi­kov­ski, the editor-​in-​chief of the DATZ maga­zi­ne, on the topic Obser­va­ti­on of South Ame­ri­can Cich­lids in Natu­re and in the Aqu­arium.” It pro­vi­ded seve­ral inte­res­ting insights that caught the atten­ti­on of the audien­ce. Uwe Wer­ner fol­lo­wed with a lec­tu­re on Crabs, Cra­y­fish, Shrimp in Fres­hwa­ter Aqu­ariums.” Con­si­de­ring the gro­wing popu­la­ri­ty of crus­ta­ce­ans, this topic added a nice touch.

The offi­cial ope­ning was sche­du­led for 1:00 PM. It ple­a­sed me that repre­sen­ta­ti­ves of the city and the sta­te sho­wed inte­rest in the event. Each of them add­res­sed us, and the spe­ech by the gover­nor of the South Mora­vian Regi­on, Ing. Sta­ni­slav Jurá­nek, was par­ti­cu­lar­ly valu­ab­le. After the offi­cial part, Chris­tel Kas­sel­mann pre­sen­ted Aqu­as­ca­ping – The Path to Suc­cess,” which was well-received.

Eve­ning Program

After Kas­sel­man­n’s lec­tu­re, the­re was a more rela­xed prog­ram – a tom­bo­la (raff­le). The pri­zes were abun­dant and kept inc­re­a­sing. I also won – three types of fish food and a book by Ad Konings on cich­lids. After the tom­bo­la and a gene­rous dose of fun, we went for din­ner. Both the din­ner and the two lun­ches took pla­ce in the hotel. The pro­mi­sed cim­ba­lom music pla­y­ed, but unfor­tu­na­te­ly, the social eve­ning did not turn out as expec­ted. The spa­ces, espe­cial­ly the pri­ces of the four-​star Inter­ho­tel, were too cold. What a shame!

Per­haps you don’t know, but aqu­arists in Bra­ti­sla­va, and else­whe­re in Slo­va­kia, have been mee­ting (orga­ni­zed) for quite some time, pri­ma­ri­ly thanks to www​.akva​.sk. Our Brno friends tried to orga­ni­ze a Mora­vian mee­ting of aqu­arists in Brno on the occa­si­on of the celeb­ra­ti­ons, which was dis­cus­sed on www​.akva​ris​ta​.cz. Litt­le did they know that it would turn into a Mora­vian mee­ting” with guests from Slo­va­kia. After some disap­po­int­ment, a deci­si­on was made to strengt­hen the rela­ti­ons­hips. We quick­ly deci­ded to attend the event in Brno. We had alre­a­dy arran­ged eve­ryt­hing: accom­mo­da­ti­on, dri­vers, and cars. We set off to Brno in the mor­ning on Feb­ru­ary 17, 2007. The event was about to beco­me a Mora­vian mee­ting” with Slo­vak guests. After accu­mu­la­ting disap­po­int­ment, the desi­re to strengt­hen rela­ti­ons­hips grew. After a short dis­cus­si­on, we went to the desig­na­ted mee­ting pla­ce in Brno. We sat down and had a good time. The hosts were alre­a­dy on the­ir way home after mid­night, but we sta­y­ed a litt­le lon­ger. We were­n’t far away; we sta­y­ed over­night and looked for­ward to the next day and the upco­ming prog­ram. Unsur­pri­sin­gly, we were glad to have atten­ded both days and met many fami­liar faces.

Sun­day Lectures

Sun­day star­ted with bre­ak­fast at the Inter­ho­tel, and by nine o’c­lock, Wal­ter Dep­ro­ost was giving a lec­tu­re on Lake Mala­wi – Ten Times on Lake Mala­wi – My Des­ti­ny.” After Dep­ro­ost, Gil­bert Mae­be pre­sen­ted Rain­bo­ws,” which was the most inte­res­ting lec­tu­re for me. I lear­ned a lot about rain­bo­wfish, and I had a strong impres­si­on that Gil­bert Mae­be devo­ted him­self to the topic. In the last lec­tu­re, Chris­tel Kas­sel­mann retur­ned with New and Rare Aqu­atic Plants.” She sho­wca­sed some spe­cies that are not neces­sa­ri­ly rare but occur infre­qu­en­tly. The tech­ni­cal quali­ty of the pre­sen­ted plant pho­tog­raphs was outs­tan­ding. After the lec­tu­re, Chris­tel Kas­sel­mann dis­tri­bu­ted the brought plants, which was very nice. After the lec­tu­res, CYPERUS orga­ni­zed a visit to Sklo­rex. Sklo­rex is a well-​known Brno aqu­aris­tics shop, and its owner, Mr. Šmer­da, is a mem­ber of the CYPERUS club. The visit did not disap­po­int me. I espe­cial­ly liked the app­ro­ach to the cus­to­mer. After the visit to the aqu­arium shop, we set off for home with a good fee­ling about the suc­cess­ful event. We did­n’t get tired of aqu­aris­tics; in Bra­ti­sla­va, we even made a visit to the fish of one of the par­ti­ci­pants in the club trip” – spe­ci­fi­cal­ly at Bra­ňo Barčin.

Conc­lu­si­on

The lack of dis­cus­si­on was a short­co­ming of the lec­tu­res. Many things could have been cla­ri­fied through dis­cus­si­on, espe­cial­ly con­si­de­ring the less than per­fect trans­la­ti­on. I mis­sed lec­tu­res from Czech repre­sen­ta­ti­ves, per­haps mem­bers of CYPERUS. Due to time cons­traints, the­re was no room for dis­cus­si­on, and the lec­tu­res were too long, or rat­her, the­re were too many :-(. The lec­tu­res relied most­ly on pho­tog­raphs, and it was evi­dent that the­ir hig­her quali­ty pro­ces­sing was appa­rent. The orga­ni­zers thought about the social side of the celeb­ra­ti­ons. On Satur­day, they pre­pa­red cim­ba­lom music. The cen­te­na­ry celeb­ra­ti­on took pla­ce in a ple­a­sant, friend­ly, and dig­ni­fied spi­rit. I per­so­nal­ly would not have for­gi­ven myself for mis­sing such an event. I am very glad that I con­tri­bu­ted to this suc­cess­ful event with my par­ti­ci­pa­ti­on. I wish CYPERUS many suc­ces­ses and cre­a­ti­ve ide­as in the years to come.


Sto­le­té výro­čí CYPERUS Clubu

Sto­le­té výro­čí Brněn­ské­ho akva­ris­tic­ké­ho klu­bu CYPERUS bylo osla­vo­vá­no se ctí. Čle­no­vé Cype­ru­su se na osla­vu dobře přip­ra­vi­li a nabíd­li nám a urči­tě i sobě hod­not­ný prog­ram na víkend 17.3 – 18.3.2007. Ale pojď­me pěk­ně po pořád­ku. Jeli­kož jsme si i my ve klu­bu akva​.sk byli vědo­mi hod­no­ty přip­ra­vo­va­né osla­vy, roz­hod­li jsme se již v roce 2006 vyra­zit do Brna. S blí­ží­cím se datem koná­ní jsme vyzva­li čle­ny klu­bu, aby se k nám při­da­li roz­hod­nu­tí. Zaří­di­li jsme si uby­to­vá­ní, řidi­če, auta a své­po­moc­ně jsme se vypra­vi­li ráno 17.2 do Brna. Kro­mě toho do Brna při­je­li i dal­ší akva­ris­té z Bra­ti­sla­vy. CYPERUS umís­til akci do Inter­ho­te­lu Best Wes­tern Pre­mier Hotel, kte­rý se nachá­zí v cen­tru Brna. Po vstu­pu do hote­lu jsme snad­no našli pros­to­ry, kte­ré nás zají­ma­ly. Orga­ni­zá­to­ři se pochlu­bi­li a při naší akre­di­ta­ci” bylo ruš­no a infor­mač­ně. Ješ­tě před vstu­pem do před­náš­ko­vé síně byl panel, kde jsme čás­teč­ně moh­li nahléd­nout do his­to­rie CYPERUS. Viděli jsme i foto­gra­fie ryb od Jir­ky Plíš­ti­la a pros­tor tam měla i fir­ma EXOT Hob­by a časo­pis Akva­fó­rum, Tera­fó­rum. Za dve­řmi na nás už čeka­la před­náš­ko­vá síň.

Před­náš­ky v sobotu

V sobo­tu jako prv­ní před­ná­šel Rai­ner Sta­wi­kov­ski, šéf­re­dak­tor časo­pi­su DATZ, na téma Pozo­ro­vá­ní jiho­ame­ric­kých cich­lid v pří­ro­dě a v akvá­riu”. Při­nes­la něko­lik zají­ma­vých infor­ma­cí, kte­ré vzbu­di­ly pozor­nost poslu­cha­čů. Nic­mé­ně mě více zau­ja­la před­náš­ka Uwe Wer­ne­ra Kra­bo­vé, rako­vé, kre­ve­ty ve slad­ko­vod­ním akvá­riu”. Kre­vet­ky momen­tál­ně u nás pro­ží­va­jí boom, tak­že se mi to zdá­lo jako vhod­né oživení.

Slav­nost­ní zahájení

V 13:00 měli orga­ni­zá­to­ři naplá­no­vá­no ofi­ciál­ní zahá­je­ní. Potěši­lo mě, že o akci pro­je­vi­li zájem i před­sta­vi­te­lé měs­ta a stá­tu. Kaž­dý z nich nám před­nesl pro­jev, a zvláš­tě cen­ný byl pro mě pro­jev hej­tma­na Jiho­mo­rav­ské­ho kra­je, Ing. Sta­ni­sla­va Jurán­ka. Vystou­pil jako prv­ní. Oče­ká­val jsem ofi­ciál­ní zdvo­ři­lost­ní slo­va, ale doč­kal jsem se pří­jem­né­ho a dokon­ce vtip­né­ho pro­je­vu. Kaž­dý popřál klu­bu elán do dal­ších let.

Po ofi­ciál­ní čás­ti se ujal slo­va Chris­tel Kas­sel­mann se svou před­náš­kou Zaři­zo­vá­ní rost­lin­né­ho akvá­ria – ces­ta k úspěchu”. Z Kas­sel­man­no­vé jsem vní­mal radost, nako­nec se úvo­dem poděko­va­la za pozvá­ní na osla­vu sto­roč­ni­ce. Dal­ším před­ná­še­jí­cím byl Nor­bert Dokou­pil s téma­tem Bar­ve­ní ryb, zná­mé a nezná­mé fak­ty”. Před­náš­ka byla hod­not­ná, sou­hla­sím s pořa­da­te­li, že její úro­veň byla uni­ver­zit­ní, jen dlou­hé pau­zy způso­be­né dlou­hým čte­ním a samo­zřej­mě dlou­hým pře­kla­dem úspěš­ně naru­šo­va­ly pozor­nost posluchačů.

Večer­ní program

Po před­náš­ce Dokou­pi­la násle­do­val vol­něj­ší prog­ram – loso­vá­ní tom­bo­ly. Ceny byly hoj­né a neus­tá­le při­bý­va­ly. Mě také při­pad­la tro­chu smůla – přiš­ly mi tři dáv­ky krmi­va a kni­ha od Ad Koning­sa o cich­li­dech. Mimo­cho­dem, tom­bo­la mi při­nes­la přes­ně to, co jsem si přál – krmi­vo a kni­hu. Po tom­bo­la­ži a tedy i po vel­ké dáv­ce zába­vy jsme se odeb­ra­li na veče­ři. Veče­ře, stej­ně jako obě obědy, pro­běh­ly v pros­to­rách hote­lu. Zahrá­va­la sľí­be­ná cim­bá­lov­ka. Tato nej­so­ciál­něj­ší udá­lost moh­la být nejk­rás­něj­ší čás­tí oslav, ale bohu­žel se tak nesta­lo. Musím říct prav­du, že mé roz­hod­nu­tí, zda zůs­tat v Brně ze sobo­ty na neděli, závi­se­lo prá­vě na té spo­le­čen­ské veče­ři. Ta se však nevy­da­ři­la. Pros­to­ry a zej­mé­na ceny čty­řh­věz­dič­ko­vé­ho inter­ho­te­lu byly pří­liš chlad­né. Škoda!

Mož­ná to neví­te, ale akva­ris­té v Bra­ti­sla­vě, ale i jin­de na Slo­ven­sku, se pra­vi­del­ně schá­ze­jí už něja­ký ten pátek. Tech­no­lo­gic­ky hlav­ně díky www​.akva​.sk. No a naši brněn­ští kama­rá­di se sna­ži­li zor­ga­ni­zo­vat při pří­le­ži­tos­ti oslav takz­va­né morav­ské set­ká­ní akva­ris­tů v Brně. Dom­lou­vá­ní pro­bí­ha­lo na www​.akva​ris​ta​.cz. Zaslou­žil se o něj hlav­ně Mišo Tou­far. Zřej­mě ale Michal teh­dy ješ­tě netu­šil, že to bude morav­ské set­ká­ní” s hos­ty ze Slo­ven­ska. Po tom, co se v nás hro­ma­di­lo zkla­má­ní, jsme cíti­li potře­bu posí­lit vzta­hy. Dlou­ho jsme nevá­ha­li a vybra­li jsme se na mís­to koná­ní set­ká­ní akva­ris­tů v Brně. Pose­děli jsme si a dobře jsme se bavi­li. Po půl­no­ci už domá­cí odjíž­děli domů, ale my jsme ješ­tě chví­li zůs­ta­li. Neby­li jsme dale­ko, pozdě v noci jsme se uby­to­va­li a už jsme se těši­li na ráno a dal­ší prog­ram. Je samo­zřej­mé, že jsme byli rádi po oba dny, že jsme potka­li mno­ho zná­mých, mno­ho jsme si jich oblí­bi­li. Viděli jsme tam akva­ris­ty z Plz­ně, Pra­hy, Brna, Bra­ti­sla­vy, z Košic. Brno lákalo.

Neděl­ní přednášky

Neděle zača­la povin­ně, sní­da­ní v hote­lu, ale už v devět hodin jsme poslou­cha­li Wal­tra Dep­ro­os­ta. Hovo­řil o jeze­ře Mala­wi – Deset­krát na jeze­ře Mala­wi – můj osud”. Pře­kla­dem se zabý­val Fran­ti­šek Cse­fay, jehož zábav­ný pře­klad urči­tě mno­hé rozes­mál. Po Dep­ro­os­to­vi násle­do­va­la před­náš­ka Gil­ber­ta Mae­be­ho – Dúhov­ky”. Tato před­náš­ka byla pro mě nej­za­jí­ma­věj­ší. O dúhov­kách jsem se dozvěděl mno­ho a měl jsem sil­ný dojem, že Gil­bert Mae­be téma­tu věno­val pozor­nost jak v příp­ra­vě, tak i při samot­né před­náš­ce. Na závěr jsme měli opět pří­le­ži­tost vidět Chris­tel Kas­sel­ma­no­vou. Před­sta­vi­la Nové a vzác­né vod­ní rost­li­ny”. Uká­za­la i něk­te­ré dru­hy, kte­ré sice nej­sou vzác­né, ale vysky­tu­jí se zříd­ka. Dovo­lím si tvr­dit, že tech­nic­ká kva­li­ta pre­zen­to­va­ných foto­gra­fií rost­lin byla per­fekt­ní. Po před­náš­ce sama před­ná­še­jí­cí roz­da­la při­ne­se­né rost­lin­ky, což bylo vel­mi milé. Po skon­če­ní před­ná­šek CYPERUS zabez­pe­čil návš­těvu Sklo­re­xu. Sklo­rex je zná­má brněn­ská akva­ris­ti­ka. Něk­te­ří už toho měli dost a jejich kro­ky směřo­va­ly domů, ale my jsme se vyda­li do Sklo­re­xu. Maji­tel fir­my, pan Šmer­da, je čle­nem klu­bu CYPERUS a jis­tě tuto akci solid­ně pod­po­řil. Já osob­ně jsem se do Sklo­re­xu vel­mi těšil. Důvod byl pros­tý – dob­ré refe­ren­ce a má dosa­vad­ní absen­ce v tom­to obcho­dě. Návš­těva mě nes­kla­ma­la. Líbil se mi pře­dev­ším pří­stup k zákaz­ní­ko­vi. Po návš­těvě akva­ris­ti­ky jsme se vyda­li domů s dob­rým poci­tem zda­ře­né akce. Že jsme se akva­ris­ti­kou nepře­jed­li, doklá­dá fakt, že v Bra­ti­sla­vě jsme si ješ­tě uděla­li exkur­zi ryb u jed­no­ho z účast­ní­ků klu­bo­vé­ho výle­tu” – kon­krét­ně u Bra­ňa Barčina.

Závěr

Nedos­tat­kem před­ná­šek byla absen­ce dis­ku­ze. Mno­hé věci by se totiž v dis­ku­si objas­ni­ly, a to i v sou­vis­los­ti s ne zce­la nej­lep­ším pře­kla­dem. Chy­běly mi před­náš­ky čes­kých zástup­ců, tře­ba čle­nů CYPERUS‑u. Dis­ku­se neby­la z časo­vých důvo­dů, před­náš­ky tedy byly pří­liš dlou­hé, resp., jich bylo pří­liš :-(. Před­náš­ky se opí­ra­ly pře­váž­ně o foto­gra­fie, jejichž kva­lit­něj­ší zpra­co­vá­ní bylo zjev­né. Pořa­da­te­lé mys­le­li na spo­le­čen­skou strán­ku oslav. Na sobo­tu přip­ra­vi­li cim­bá­lov­ku. Osla­va sto­roč­ni­ce se kona­la v pří­jem­ném přá­tel­ském a při­tom důs­toj­ném duchu. Já osob­ně bych si svou absen­ci na tako­vém­to pod­ni­ku neod­pus­til. Jsem vel­mi rád, že jsem přis­pěl svou účas­tí na této vyda­ře­né udá­los­ti. Pře­ji CYPERUS‑u do dal­ších let mno­ho úspěchů a tvůr­čích nápadů.


Use Facebook to Comment on this Post

Akvaristika, Biológia, Organizmy, Príroda, Ryby, Živočíchy

Evolúcia rodu Tropheus v jazere Tanganika

Hits: 7345

Autor prís­pev­ku: Róbert Toman


The aut­hor of the post: Róbert Toman


Autor des Beit­rags: Róbert Toman


Mwan­dis­hi wa maka­la: Róbert Toman


Afric­ké jaze­rá vypro­du­ko­va­li ohro­mu­jú­co roz­lič­nú fau­nu cich­li­do­vi­tých rýb. Jaze­ro Tan­ga­ni­ka, kto­ré­ho vek sa odha­du­je na 912 mili­ó­nov rokov, je naj­star­šie výcho­do­af­ric­ké jaze­ro a skrý­va mor­fo­lo­gic­ky, gene­tic­ky a beha­vi­orál­ne naj­roz­ma­ni­tej­šiu sku­pi­nu cich­li­do­vi­tých rýb. Mno­ho z vyše 200 popí­sa­ných dru­hov sa delí do geo­gra­fic­ky a gene­tic­ky odliš­ných popu­lá­cií, kto­ré sa líšia hlav­ne v ich sfar­be­ní. Naj­lep­ším prí­kla­dom toh­to javu je ende­mic­ký rod Trop­he­us, v rám­ci kto­ré­ho sa popí­sa­lo 6 dru­hov a viac ako 70 odliš­ne sfar­be­ných miest­nych varian­tov. Okrem Trop­he­us dubo­isi, je cel­ko­vá mor­fo­ló­gia v tom­to rode veľ­mi podob­ná. Trop­he­usy sa hoj­ne vysky­tu­jú v hor­nej pobrež­nej zóne vo všet­kých typoch skal­na­tých bio­to­pov, kde sa kŕmia ria­sa­mi a skrý­va­jú sa pred pre­dá­tor­mi. Pie­soč­na­tým a bah­ni­tým pobre­žiam, ako aj ústiam riek sa strikt­ne vyhý­ba­jú. Je doká­za­né, že Trop­he­usy sa nedo­ká­žu pohy­bo­vať na väč­šie vzdia­le­nos­ti, naj­mä cez voľ­nú vodu, ako dôsle­dok ich vyhra­ne­nej špe­ci­fic­kos­ti život­né­ho pro­stre­dia a ver­nos­ti k urči­té­mu mies­tu a teri­to­ria­li­ty.

Trop­he­us je jeden z naj­štu­do­va­nej­ších rodov jaze­ra. Eto­lo­gic­ké štú­die Trop­he­us moori uká­za­li kom­plex­né vzo­ry sprá­va­nia sa a vyso­ko vyvi­nu­tú sociál­nu orga­ni­zá­ciu. Neexis­tu­je u nich vyhra­ne­ný pohlav­ný dimor­fiz­mus. Obe pohla­via si chrá­nia teri­tó­rium a na roz­diel od mno­hých ďal­ších papu­ľov­cov, Trop­he­usy tvo­ria dočas­né páry počas roz­mno­žo­va­nia. Vývoj ikier a plô­di­ka pre­bie­ha výluč­ne v ústach samíc. Pred­chá­dza­jú­ce fylo­ge­o­gra­fic­ké štú­die Trop­he­usov demon­štro­va­li prek­va­pu­jú­co veľ­ké gene­tic­ké roz­die­ly medzi popu­lá­cia­mi. Trop­he­us dubo­isi bol opí­sa­ný ako naj­pô­vod­nej­šia vet­va a sedem odliš­ných sku­pín vznik­lo väč­ši­nou súčas­ne. Šesť z nich sa vysky­tu­je v indi­vi­du­ál­nych pobrež­ných oblas­tiach a jed­na sku­pi­na sa sekun­dár­ne roz­ší­ri­la a kolo­ni­zo­va­la skal­na­té mies­ta v pod­sta­te po celom jaze­re. Úda­je zís­ka­né ana­lý­zou mito­chon­driál­nej DNA (mtD­NA) uká­za­li, že napriek vše­obec­ne podob­nej mor­fo­ló­gii sa môže sfar­be­nie rýb ohrom­ne líšiť medzi gene­tic­ky blíz­ko prí­buz­ný­mi popu­lá­cia­mi a naopak, môže byť veľ­mi podob­né medzi gene­tic­ky veľ­mi vzdia­le­ný­mi popu­lá­cia­mi ses­ter­ských dru­hov. Tie­to pozo­ro­va­nia sa čias­toč­ne vysvet­ľu­jú ako dôsle­dok para­lel­nej evo­lú­cie podob­ných fareb­ných vzo­rov v rám­ci pri­ro­dze­né­ho výbe­ru ale­bo ako dôsle­dok pries­to­ro­vé­ho kon­tak­tu medzi dvo­ma gene­tic­ky odliš­ný­mi popu­lá­cia­mi po dru­hot­nom kon­tak­te a násled­nom trie­de­ní rodu, kedy sa krí­žen­ci tých­to popu­lá­cií a ich potom­ko­via spät­ne krí­ži­li pred­nost­ne len s člen­mi jed­nej pôvod­nej popu­lá­cie.


Afri­can lakes have pro­du­ced an asto­nis­hin­gly diver­se fau­na of cich­lids. Lake Tan­ga­ny­i­ka, esti­ma­ted to be 9 – 12 mil­li­on years old, is the oldest East Afri­can lake and har­bors the morp­ho­lo­gi­cal­ly, gene­ti­cal­ly, and beha­vi­oral­ly most diver­se group of cich­lids. Many of the over 200 desc­ri­bed spe­cies divi­de into geog­rap­hi­cal­ly and gene­ti­cal­ly dis­tinct popu­la­ti­ons that dif­fer main­ly in the­ir colo­ra­ti­on. The ende­mic genus Trop­he­us is a pri­me exam­ple of this phe­no­me­non, with six spe­cies and over 70 dif­fe­ren­tly colo­red local variants desc­ri­bed wit­hin the genus. Apart from Trop­he­us dubo­isi, the ove­rall morp­ho­lo­gy wit­hin this genus is very simi­lar. Trop­he­us are abun­dant in the upper lit­to­ral zone in all types of roc­ky bio­to­pes, whe­re they feed on algae and seek shel­ter from pre­da­tors. They strict­ly avo­id san­dy and mud­dy sho­res, as well as river mouths. It has been pro­ven that Trop­he­us can­not move over long dis­tan­ces, espe­cial­ly through open water, due to the­ir high­ly spe­ci­fic envi­ron­men­tal requ­ire­ments, site fide­li­ty, and territoriality.

Trop­he­us is one of the most stu­died gene­ra in the lake. Etho­lo­gi­cal stu­dies of Trop­he­us moori reve­a­led com­plex beha­vi­or pat­terns and high­ly deve­lo­ped social orga­ni­za­ti­on. The­re is no dis­tinct sexu­al dimorp­hism. Both sexes defend ter­ri­to­ries, and unli­ke many other mouthb­ro­oders, Trop­he­us form tem­po­ra­ry pairs during bre­e­ding. The deve­lop­ment of eggs and fry occurs exc­lu­si­ve­ly in the mouths of fema­les. Pre­vi­ous phy­lo­ge­og­rap­hic stu­dies on Trop­he­us demon­stra­ted sur­pri­sin­gly lar­ge gene­tic dif­fe­ren­ces bet­we­en popu­la­ti­ons. Trop­he­us dubo­isi was desc­ri­bed as the most ances­tral line­a­ge, and seven dis­tinct groups aro­se most­ly simul­ta­ne­ous­ly. Six of them occur in indi­vi­du­al lit­to­ral are­as, and one group secon­da­ri­ly colo­ni­zed roc­ky sites throug­hout the lake. Data obtai­ned from mito­chon­drial DNA (mtD­NA) ana­ly­sis sho­wed that, des­pi­te a gene­ral­ly simi­lar morp­ho­lo­gy, fish colo­ra­ti­on can vary gre­at­ly among gene­ti­cal­ly clo­se­ly rela­ted popu­la­ti­ons. Con­ver­se­ly, it can be very simi­lar among gene­ti­cal­ly dis­tant popu­la­ti­ons of sis­ter spe­cies. The­se obser­va­ti­ons are par­tial­ly explai­ned as a result of paral­lel evo­lu­ti­on of simi­lar color pat­terns through natu­ral selec­ti­on or as a con­se­qu­en­ce of spa­tial con­tact bet­we­en two gene­ti­cal­ly dis­tinct popu­la­ti­ons fol­lo­wing secon­da­ry con­tact and sub­se­qu­ent sor­ting of the genus when hyb­rids of the­se popu­la­ti­ons and the­ir des­cen­dants selec­ti­ve­ly backc­ros­sed with mem­bers of one ori­gi­nal population.


Afri­ka­nis­che Seen haben eine ers­taun­lich viel­fäl­ti­ge Fau­na von Bunt­bars­chen her­vor­geb­racht. Der Tan­gan­ji­ka­see, des­sen Alter auf 9 bis 12 Mil­li­onen Jah­re ges­chätzt wird, ist der ältes­te ostaf­ri­ka­nis­che See und beher­bergt die morp­ho­lo­gisch, gene­tisch und ver­hal­tens­mä­ßig viel­fäl­tigs­te Grup­pe von Bunt­bars­chen. Vie­le der über 200 besch­rie­be­nen Arten tei­len sich in geo­gra­fisch und gene­tisch unters­chied­li­che Popu­la­ti­onen auf, die sich haupt­säch­lich in ihrer Fär­bung unters­che­i­den. Das ende­mis­che Genus Trop­he­us ist ein her­vor­ra­gen­des Beis­piel für die­ses Phä­no­men, mit sechs Arten und über 70 unters­chied­lich gefärb­ten loka­len Varian­ten, die inner­halb des Genus besch­rie­ben wur­den. Abge­se­hen von Trop­he­us dubo­isi ist die Gesamt­morp­ho­lo­gie inner­halb die­ses Genus sehr ähn­lich. Trop­he­us sind reich­lich in der obe­ren Ufer­zo­ne in allen Arten von fel­si­gen Bio­to­pen zu fin­den, wo sie Algen fres­sen und sich vor Raub­tie­ren vers­tec­ken. Sie mei­den strikt san­di­ge und sch­lam­mi­ge Ufer sowie Fluss­mün­dun­gen. Es wur­de nach­ge­wie­sen, dass Trop­he­us sich nicht über wei­te Strec­ken bewe­gen kön­nen, ins­be­son­de­re nicht über fre­ies Was­ser, aufg­rund ihrer hochs­pe­zi­fis­chen Umwel­tan­for­de­run­gen, der Tre­ue zum Lebens­raum und der Territorialität.

Trop­he­us ist eines der am bes­ten erforsch­ten Gat­tun­gen des Sees. Etho­lo­gis­che Stu­dien an Trop­he­us moori zeig­ten kom­ple­xe Ver­hal­tens­mus­ter und eine hoch ent­wic­kel­te sozia­le Orga­ni­sa­ti­on. Es gibt kei­nen aus­gep­räg­ten Gesch­lechts­di­morp­his­mus. Bei­de Gesch­lech­ter ver­te­i­di­gen Ter­ri­to­rien, und im Gegen­satz zu vie­len ande­ren Maulb­rütern bil­den Trop­he­us wäh­rend der Brut­ze­it vorüber­ge­hen­de Paa­re. Die Ent­wick­lung von Eiern und Jung­fis­chen erfolgt aussch­lie­ßlich im Maul der Weib­chen. Frühe­re phy­lo­ge­o­gra­fis­che Stu­dien zu Trop­he­us zeig­ten über­ras­chend gro­ße gene­tis­che Unters­chie­de zwis­chen Popu­la­ti­onen. Trop­he­us dubo­isi wur­de als der urs­prün­glichs­te Stamm besch­rie­ben, und sie­ben vers­chie­de­ne Grup­pen ents­tan­den größten­te­ils gle­i­ch­ze­i­tig. Sechs davon kom­men in ein­zel­nen Ufer­ge­bie­ten vor, und eine Grup­pe besie­del­te sekun­där fel­si­ge Stel­len im gesam­ten See. Die aus der Ana­ly­se der mito­chon­dria­len DNA (mtD­NA) gewon­ne­nen Daten zeig­ten, dass die Fisch­fär­bung trotz einer im All­ge­me­i­nen ähn­li­chen Morp­ho­lo­gie zwis­chen gene­tisch eng ver­wand­ten Popu­la­ti­onen stark vari­ie­ren kann. Umge­ke­hrt kann sie zwis­chen gene­tisch ent­fern­ten Popu­la­ti­onen von Sch­wes­te­rar­ten sehr ähn­lich sein. Die­se Beobach­tun­gen wer­den tei­lwe­i­se als Ergeb­nis paral­le­ler Evo­lu­ti­on ähn­li­cher Farb­mus­ter durch natür­li­che Selek­ti­on oder als Fol­ge des räum­li­chen Kon­takts zwis­chen zwei gene­tisch unters­chied­li­chen Popu­la­ti­onen nach dem sekun­dä­ren Kon­takt und ansch­lie­ßen­der Sor­tie­rung der Gat­tung erk­lärt, wenn Hyb­ri­den die­ser Popu­la­ti­onen und ihre Nach­kom­men selek­tiv mit Mitg­lie­dern einer urs­prün­gli­chen Popu­la­ti­on zurück­gek­re­uzt wurden.


Mazi­wa ya Kiaf­ri­ka yame­ten­ge­ne­za aina tofau­ti sana ya sama­ki wa cich­lid. Ziwa Tan­ga­ny­i­ka, amba­lo umri wake una­ka­di­ri­wa kuwa kati ya mia­ka 9 hadi 12 mili­oni, ni ziwa la Kiaf­ri­ka la Mas­ha­ri­ki lenye kun­di la sama­ki wa cich­lid lenye tofau­ti kub­wa kwa upan­de wa umbo, jene­ti­ki, na tabia. Wen­gi wa spis­hi zai­di ya 200 zili­zo­ele­ze­wa zime­ga­wa­ny­i­ka kati­ka ida­di tofau­ti za kiji­o­gra­fia na kije­ne­ti­ki, zina­zo­to­fau­tia­na hasa kati­ka ran­gi zao. Mfa­no mzu­ri wa hii ni jena­si ya Trop­he­us, amba­yo ina spis­hi 6 na zai­di ya tofau­ti 70 za mitaa zenye ran­gi tofau­ti. Isi­po­ku­wa Trop­he­us dubo­isi, mor­fo­lo­jia ya jum­la kati­ka jena­si hii ni sawa sana. Trop­he­us wana­pa­ti­ka­na sana kati­ka eneo la pwa­ni la juu kati­ka aina zote za maka­zi ya miam­ba, wana­ku­la mwa­ni, na kuji­fi­cha kuto­ka kwa wawin­da­ji. Wanak­we­pa pwa­ni zenye mchan­ga na mato­pe, pamo­ja na viji­to. Imet­hi­bi­tis­hwa kuwa Trop­he­us hawa­we­zi kusa­fi­ri umba­li mre­fu, haswa kupi­tia maji wazi, kama mato­keo ya mazin­gi­ra yao maa­lum na uami­ni­fu kwa eneo fula­ni na utaifa.

Trop­he­us ni moja wapo ya maje­na­si yana­y­o­so­me­wa zai­di kati­ka ziwa. Maso­mo ya tabia ya Trop­he­us moori yame­ony­es­ha mifu­mo min­gi ya tabia na shi­ri­ka kub­wa la kija­mii. Haku­na tofau­ti za kuji­to­ke­za kwa jin­sia. Jin­sia zote mbi­li zina­lin­da eneo lao na, tofau­ti na wen­gi wa papi­lo­ta wen­gi­ne, Trop­he­us hufa­nya jozi za muda waka­ti wa uza­zi. Maen­de­leo ya may­ai na vifa­ran­ga hufa­ny­i­ka kika­mi­li­fu kiny­wa­ni mwa wana­wa­ke. Uta­fi­ti wa zama­ni wa phy­lo­ge­og­rap­hic wa Trop­he­us uli­ony­es­ha tofau­ti za kus­han­ga­za za kije­ne­ti­ki kati ya ida­di ya watu. Trop­he­us dubo­isi ilie­le­zwa kama tawi la awa­li, na vikun­di saba tofau­ti vili­ji­to­ke­za kwa kia­si kikub­wa waka­ti huo huo. Sita kati yao zina­pa­ti­ka­na kati­ka mae­neo ya pwa­ni ya kibi­naf­si, na kikun­di kimo­ja kili­ta­wa­ny­i­ka sekon­da­ri na kuva­mia mae­neo ya miam­ba kari­bu kote ziwa. Tak­wi­mu zili­zo­pa­ti­ka­na kuto­ka kwa ucham­bu­zi wa DNA ya mito­kon­dria (mtD­NA) zili­ony­es­ha kuwa, licha ya mor­fo­lo­jia kwa ujum­la kufa­na­na, ran­gi ya sama­ki ina­we­za kuto­fau­tia­na sana kati ya ida­di za watu zina­zo­hu­sia­na kije­ne­ti­ki na, kiny­ume cha­ke, ina­we­za kuwa sawa sana kati ya ida­di za watu sio kari­bu kije­ne­ti­ki za spis­hi ndu­gu. Maba­di­li­ko haya yana­we­za kue­le­we­ka kwa sehe­mu kama mato­keo ya mage­uzi sawa ya mifa­no ya ran­gi nda­ni ya ute­uzi wa asi­lia au kama mato­keo ya mawa­si­lia­no ya nafa­si kati ya ida­di mbi­li tofau­ti kije­ne­ti­ki baa­da ya mawa­si­lia­no ya sekon­da­ri na usam­ba­za­ji wa tena wa jena­si, amba­po mse­to wa ida­di hizi na wato­to wao uli­fa­ny­i­ka kwa kia­si kikub­wa na wana­cha­ma wa ida­di moja ya awali.


His­to­ric­ké zme­ny jazera

Pred­po­kla­dá sa, že rých­le for­mo­va­nie veľ­kých dru­ho­vých sku­pín výcho­do­af­ric­kých cich­líd spô­so­bu­jú abi­otic­ké (fyzi­kál­ne) fak­to­ry, ako geolo­gic­ké pro­ce­sy a kli­ma­tic­ké uda­los­ti, ako aj bio­lo­gic­ké vlast­nos­ti šíria­cich sa orga­niz­mov. Nie­koľ­ko štú­dií uká­za­lo, že veľ­ké kolí­sa­nie hla­di­ny jaze­ra malo váž­ny vplyv na skal­na­té pro­stre­die a dru­ho­vé spo­lo­čen­stvá vo výcho­do­af­ric­kých prie­ko­po­vých jaze­rách. Jaze­ro bolo váž­ne ovplyv­ne­né zme­nou na suché pod­ne­bie asi pred 1,1 mili­ón­mi rokov, čo spô­so­bi­lo pokles hla­di­ny asi o 650700 m pod súčas­nú hla­di­nu. Potom sa jaze­ro zväč­šo­va­lo postup­ne do obdo­bia asi pred 550 000 rok­mi. Ďal­ší pokles hla­di­ny nastal asi pred 390 000360 000 rok­mi o 360 met­rov, medzi 290 000260 000 rok­mi o 350 m a medzi 190 000170 000 rok­mi to bol pokles o 250 m. V najb­liž­šej his­tó­rii pokles­la hla­di­na počas nesko­ré­ho ple­is­to­cé­nu ľado­vej doby, kedy bolo v Afri­ke suché pod­ne­bie. Ide o obdo­bie spred 40 00035 000 rok­mi (pokles o 160 m) a medzi 23 00018 000 rok­mi (prav­de­po­dob­ne o 600 m). Aký­koľ­vek vzrast hla­di­ny posú­va pobrež­nú líniu a tvo­ria sa nové skal­na­té oblas­ti. Len čo vzdia­le­nos­ti medzi novo for­mo­va­ný­mi oblas­ťa­mi pre­kro­čia schop­nosť šíre­nia sa jed­not­li­vých dru­hov, tok génov sa pre­ru­ší a hro­ma­dia sa gene­tic­ké roz­die­ly medzi popu­lá­cia­mi. Násled­ný pokles hla­di­ny môže viesť k sekun­dár­ne­mu mie­ša­niu, čo vedie k buď k zvy­šu­jú­cej sa gene­tic­kej roz­diel­nos­ti ale­bo prí­buz­nos­ti nových druhov.

Šíre­nie rodu Trop­he­us v jaze­re Tanganika

Na zákla­de gene­tic­kej ana­lý­zy sa urči­li 3 obdo­bia šíre­nia sa Trop­he­usov v jaze­re. Prvé obdo­bie pre­bie­ha­lo počas stú­pa­nia hla­di­ny v obdo­bí medzi 1,1 mil. – 550 000 rok­mi, dru­hé šíre­nie pre­bie­ha­lo počas pokle­su hla­di­ny v obdo­bí medzi 390 000360 000 rok­mi a tre­tie šíre­nie nasta­lo počas pokle­su hla­di­ny v obdo­bí medzi 190 000170 000 rok­mi. Kli­ma­tic­ké zme­ny pred 17 000 rok­mi spô­so­bi­li dra­ma­tic­ký pokles hla­di­ny nie­len v Tan­ga­ni­ke, ale aj v Mala­wi a dokon­ca vysc­hnu­tie jaze­ra Vik­tó­ria. Tie­to uda­los­ti synch­ro­ni­zo­va­li pro­ce­sy diver­zi­fi­ká­cie cich­líd vo všet­kých troch jaze­rách. Naj­dô­ve­ry­hod­nej­šie vysvet­le­nie gene­tic­kých vzo­rov Trop­he­usov sú tri obdo­bia níz­kej hla­di­ny jaze­ra, kedy kle­sa­la hla­di­na naj­me­nej o 550 m, tak­že jaze­ro bolo roz­de­le­né na tri jaze­rá. Sku­pi­ny Trop­he­usov boli roz­de­le­né do osem hlav­ných sku­pín pod­ľa mtD­NA a pod­ľa výsky­tu v jed­not­li­vých loka­li­tách jaze­ra, kto­ré dosta­li názov pod­ľa osád na pobreží:

  • Sku­pi­na A1 (Kib­we, Kab­we, Kiti Point)
  • Sku­pi­na A2 (Kabe­zi, Iko­la, Bili­la Island, Kyeso I./Kungwe – T. yel­low”, Kala, Mpulungu)
  • Sku­pi­na A3 (Nyan­za Lac – T. bri­char­di, Ngom­be, Bemba)
  • Sku­pi­na A4 (Nvu­na Island, Kato­to I.)
  • Sku­pi­na B (Rutun­ga, Kiriza)
  • Sku­pi­na C (Kyeso II.)
  • Sku­pi­na D (Zon­gwe, Moba, Kib­we­sa – T. Kib­we­sa”)
  • Sku­pi­na E (Bulu – T. pol­li, Bulu – T. Kirschf­leck”)
  • Sku­pi­na F (Kib­we­sa – T. Kirschf­leck”, Mvua I., Inangu)
  • Sku­pi­na G (Wapem­be juh, Kato­to II., Mvua II.)
  • Sku­pi­na H (Wapem­be sever)

His­to­ri­cal chan­ges of the lake

It is assu­med that the rapid for­ma­ti­on of lar­ge spe­cies groups of East Afri­can cich­lids is cau­sed by abi­otic (phy­si­cal) fac­tors such as geolo­gi­cal pro­ces­ses and cli­ma­tic events, as well as bio­lo­gi­cal cha­rac­te­ris­tics of spre­a­ding orga­nisms. Seve­ral stu­dies have sho­wn that lar­ge fluc­tu­ati­ons in lake levels had a sig­ni­fi­cant impact on roc­ky envi­ron­ments and spe­cies com­mu­ni­ties in East Afri­can rift lakes. The lake was seri­ous­ly affec­ted by a shift to a dry cli­ma­te about 1.1 mil­li­on years ago, cau­sing a drop in the water level by about 650 – 700 meters below the cur­rent level. Then, the lake gra­du­al­ly expan­ded into the peri­od around 550,000 years ago. Anot­her drop in the water level occur­red about 390,000 to 360,000 years ago by 360 meters, bet­we­en 290,000 and 260,000 years ago by 350 meters, and bet­we­en 190,000 and 170,000 years ago, the­re was a drop of 250 meters. In recent his­to­ry, the lake level drop­ped during the late Ple­is­to­ce­ne ice age when the cli­ma­te in Afri­ca beca­me arid. This occur­red app­ro­xi­ma­te­ly 40,00035,000 years ago (a dec­re­a­se of 160 meters) and bet­we­en 23,00018,000 years ago (pro­bab­ly by 600 meters). Any inc­re­a­se in the water level shifts the sho­re­li­ne, for­ming new roc­ky are­as. Once the dis­tan­ces bet­we­en newly for­med are­as exce­ed the abi­li­ty of indi­vi­du­al spe­cies to spre­ad, the gene flow is inter­rup­ted, and gene­tic dif­fe­ren­ces accu­mu­la­te bet­we­en popu­la­ti­ons. Sub­se­qu­ent drops in the water level can lead to secon­da­ry mixing, resul­ting in eit­her inc­re­a­sed gene­tic diver­si­ty or rela­ted­ness of new species.

Dis­se­mi­na­ti­on of the Trop­he­us genus in Lake Tanganyika

Based on gene­tic ana­ly­sis, three peri­ods of Trop­he­us spre­ad in the lake have been iden­ti­fied. The first peri­od occur­red during the rise in lake levels bet­we­en 1.1 mil­li­on – 550,000 years ago, the second spre­ad occur­red during the dec­li­ne in lake levels bet­we­en 390,000360,000 years ago, and the third spre­ad occur­red during the dec­li­ne in lake levels bet­we­en 190,000170,000 years ago. Cli­ma­tic chan­ges around 17,000 years ago cau­sed a dra­ma­tic drop in water levels not only in Tan­ga­ny­i­ka but also in Mala­wi and even the dry­ing up of Lake Vic­to­ria. The­se events synch­ro­ni­zed the pro­ces­ses of cich­lid diver­si­fi­ca­ti­on in all three lakes. The most plau­sib­le expla­na­ti­on for the gene­tic pat­terns of Trop­he­us invol­ves three peri­ods of low lake levels when the water level drop­ped by at least 550 meters, cau­sing the lake to be divi­ded into three sepa­ra­te bodies of water. Trop­he­us groups were divi­ded into eight main groups based on mtD­NA and the­ir occur­ren­ce in spe­ci­fic lake loca­ti­ons, named after sett­le­ments on the shore:

Group A1 (Kib­we, Kab­we, Kiti Point)
Group A2 (Kabe­zi, Iko­la, Bili­la Island, Kyeso I./Kungwe – T. yel­low”, Kala, Mpulungu)
Group A3 (Nyan­za Lac – T. bri­char­di, Ngom­be, Bemba)
Group A4 (Nvu­na Island, Kato­to I.)
Group B (Rutun­ga, Kiriza)
Group C (Kyeso II.)
Group D (Zon­gwe, Moba, Kib­we­sa – T. Kib­we­sa”)
Group E (Bulu – T. pol­li, Bulu – T. Kirschf­leck”)
Group F (Kib­we­sa – T. Kirschf­leck”, Mvua I., Inangu)
Group G (Wapem­be south, Kato­to II., Mvua II.)
Group H (Wapem­be north)


His­to­ris­che Verän­de­run­gen des Sees

Es wird ver­mu­tet, dass die schnel­le Bil­dung gro­ßer Arten­grup­pen ostaf­ri­ka­nis­cher Bunt­bars­che durch abi­otis­che (phy­si­ka­lis­che) Fak­to­ren verur­sacht wird, wie geolo­gis­che Pro­zes­se und kli­ma­tis­che Ere­ig­nis­se, sowie bio­lo­gis­che Merk­ma­le sich ausb­re­i­ten­der Orga­nis­men. Meh­re­re Stu­dien haben geze­igt, dass gro­ße Sch­wan­kun­gen des Sees­pie­gels ernst­haf­te Auswir­kun­gen auf die fel­si­ge Umge­bung und die Arten­zu­sam­men­set­zung in den ostaf­ri­ka­nis­chen Gra­ben­se­en hat­ten. Der See wur­de vor etwa 1,1 Mil­li­onen Jah­ren ernst­haft von einem Wech­sel zu einem troc­ke­nen Kli­ma bee­in­flusst, was zu einem Rück­gang des Was­ser­spie­gels um etwa 650 – 700 Meter unter das aktu­el­le Nive­au führ­te. Dann ver­größer­te sich der See all­mäh­lich bis zur Peri­ode vor etwa 550.000 Jah­ren. Ein wei­te­rer Rück­gang des Was­ser­spie­gels erfolg­te vor etwa 390.000 bis 360.000 Jah­ren um 360 Meter, zwis­chen 290.000 und 260.000 Jah­ren um 350 Meter und zwis­chen 190.000 und 170.000 Jah­ren erfolg­te ein Rück­gang um 250 Meter. In der jün­ge­ren Ges­chich­te sank der Was­ser­spie­gel wäh­rend der spä­ten Eis­ze­it des Ple­is­to­zäns, als das Kli­ma in Afri­ka troc­ken wur­de. Dies ges­chah etwa vor 40.00035.000 Jah­ren (ein Rück­gang um 160 Meter) und zwis­chen 23.00018.000 Jah­ren (wahrs­che­in­lich um 600 Meter). Jeder Ans­tieg des Was­ser­spie­gels vers­chiebt die Küs­ten­li­nie und es ents­te­hen neue fel­si­ge Gebie­te. Sobald die Abstän­de zwis­chen den neu ents­tan­de­nen Gebie­ten die Ausb­re­i­tungs­fä­hig­ke­it ein­zel­ner Arten übersch­re­i­ten, wird der Genaus­tausch unterb­ro­chen und gene­tis­che Unters­chie­de zwis­chen Popu­la­ti­onen sam­meln sich an. Ein ansch­lie­ßen­der Rück­gang des Was­ser­spie­gels kann zu sekun­dä­rer Durch­mis­chung füh­ren, was ent­we­der zu einer erhöh­ten gene­tis­chen Viel­falt oder Ver­wandts­chaft neuer Arten führt.

Verb­re­i­tung der Gat­tung Trop­he­us im Tanganjikasee

Basie­rend auf gene­tis­chen Ana­ly­sen wur­den drei Zeit­rä­u­me der Verb­re­i­tung von Trop­he­us im See iden­ti­fi­ziert. Die ers­te Peri­ode erfolg­te wäh­rend des Ans­tiegs des Sees­pie­gels zwis­chen 1,1 Mil­li­onen und 550.000 Jah­ren, die zwe­i­te Verb­re­i­tung erfolg­te wäh­rend des Rück­gangs des Sees­pie­gels zwis­chen 390.000 und 360.000 Jah­ren und die drit­te Verb­re­i­tung erfolg­te wäh­rend des Rück­gangs des Sees­pie­gels zwis­chen 190.000 und 170.000 Jah­ren. Kli­ma­tis­che Verän­de­run­gen vor 17.000 Jah­ren führ­ten zu einem dra­ma­tis­chen Rück­gang des Was­ser­spie­gels nicht nur im Tan­gan­ji­ka, son­dern auch im Malawi-​See und sogar zum Aus­trock­nen des Vik­to­ria­se­es. Die­se Ere­ig­nis­se synch­ro­ni­sier­ten die Pro­zes­se der Cich­li­den­di­ver­si­fi­ka­ti­on in allen drei Seen. Die plau­si­bels­te Erk­lä­rung für die gene­tis­chen Mus­ter von Trop­he­us umfasst drei Peri­oden nied­ri­ger Was­sers­tän­de, bei denen der Was­sers­tand um min­des­tens 550 Meter sank und der See in drei sepa­ra­te Gewäs­ser auf­ge­te­ilt wur­de. Die Tropheus-​Gruppen wur­den in acht Hauptg­rup­pen unter­te­ilt, basie­rend auf mtD­NA und ihrem Vor­kom­men an bes­timm­ten See­or­ten, benannt nach Sied­lun­gen am Ufer:

Grup­pe A1 (Kib­we, Kab­we, Kiti Point)
Grup­pe A2 (Kabe­zi, Iko­la, Bili­la Island, Kyeso I./Kungwe – T. yel­low”, Kala, Mpulungu)
Grup­pe A3 (Nyan­za Lac – T. bri­char­di, Ngom­be, Bemba)
Grup­pe A4 (Nvu­na Island, Kato­to I.)
Grup­pe B (Rutun­ga, Kiriza)
Grup­pe C (Kyeso II.)
Grup­pe D (Zon­gwe, Moba, Kib­we­sa – T. Kib­we­sa”)
Grup­pe E (Bulu – T. pol­li, Bulu – T. Kirschf­leck”)
Grup­pe F (Kib­we­sa – T. Kirschf­leck”, Mvua I., Inangu)
Grup­pe G (Wapem­be süd­lich, Kato­to II., Mvua II.)
Grup­pe H (Wapem­be nördlich)


Swa­hi­li: Maba­di­li­ko ya His­to­ria kati­ka Ziwa

Ina­a­mi­ni­wa kwam­ba kuun­dwa hara­ka kwa vikun­di vikub­wa vya spis­hi za Cich­lid za Afri­ka Mas­ha­ri­ki kuna­chan­gi­wa na mam­bo ya abi­oti­ki (kimwi­li), kama vile mcha­ka­to wa kiji­olo­jia na matu­kio ya hali ya hewa, pamo­ja na sifa za kiba­olo­jia za vium­be vina­vy­o­enea. Uta­fi­ti kad­haa ume­fu­nua kuwa maba­di­li­ko makub­wa ya kiwan­go cha maji yali­ku­wa na atha­ri kub­wa kwe­nye mazin­gi­ra ya miam­ba na jumu­iya ya spis­hi kati­ka mazi­wa ya bon­de la Ufa la Afri­ka Mas­ha­ri­ki. Ziwa lili­pa­ta atha­ri kub­wa kuto­ka­na na maba­di­li­ko ya hali ya hewa kavu kari­bu mia­ka 1.1 mili­oni ili­y­o­pi­ta, iki­sa­ba­bis­ha kupun­gua kwa kiwan­go cha maji kwa tak­ri­ban mita 650 – 700 chi­ni ya kiwan­go cha sasa. Kis­ha ziwa lika­on­ge­ze­ka pole­po­le hadi kipin­di cha mia­ka tak­ri­ban 550,000 ili­y­o­pi­ta. Kupun­gua kwa kiwan­go kin­gi­ne kili­fa­ny­i­ka tak­ri­ban mia­ka 390,000 hadi 360,000 ili­y­o­pi­ta kwa mita 360, kati ya mia­ka 290,000 hadi 260,000 ili­y­o­pi­ta kwa mita 350, na kati ya mia­ka 190,000 hadi 170,000 ili­y­o­pi­ta kwa kupun­gua kwa mita 250. Kati­ka his­to­ria ya kari­bu, kiwan­go cha maji kili­pun­gua waka­ti wa kipin­di cha Ple­is­to­ce­ne mwis­ho­ni, waka­ti hali ya hewa ili­po­ku­wa kavu bara­ni Afri­ka. Hii ili­to­kea kari­bu mia­ka 40,00035,000 ili­y­o­pi­ta (kipun­gua kwa mita 160) na kati ya mia­ka 23,00018,000 ili­y­o­pi­ta (lab­da kwa mita 600). Onge­ze­ko lolo­te la kiwan­go cha maji kuna­so­ge­za pwa­ni na kusa­ba­bis­ha mae­neo mapya ya miam­ba. Mara tu umba­li kati ya mae­neo mapya yali­y­o­let­wa una­po­vu­ka uwe­zo wa kusam­baa kwa spis­hi binaf­si, mzun­gu­ko wa jeni una­ka­tis­hwa na tofau­ti za kije­ne­ti­ki huku­sa­ny­i­ka kati ya ida­di ya watu. Kupun­gua kwa kiwan­go cha maji baa­da­ye kuna­we­za kusa­ba­bis­ha kuchan­ga­ny­i­ka kwa sekon­da­ri, amba­yo ina­on­go­za kwa kuon­ge­ze­ka kwa tofau­ti za kije­ne­ti­ki au uhu­sia­no wa kari­bu kati ya spis­hi mpya.

Uene­zi wa Jeni la Trop­he­us kati­ka Ziwa Tanganyika

Kulin­ga­na na ucham­bu­zi wa jene­ti­ki, kume­ku­wa na vipin­di vita­tu vya uene­zi wa Trop­he­us kati­ka ziwa. Kipin­di cha kwan­za kili­fa­ny­i­ka waka­ti wa onge­ze­ko la kiwan­go cha maji kati ya mia­ka mili­oni 1.1 hadi 550,000 ili­y­o­pi­ta, uene­zi wa pili uli­fa­ny­i­ka waka­ti wa kupun­gua kwa kiwan­go cha maji kati ya mia­ka 390,000 hadi 360,000 ili­y­o­pi­ta, na uene­zi wa tatu uli­to­kea waka­ti wa kupun­gua kwa kiwan­go cha maji kati ya mia­ka 190,000 hadi 170,000 ili­y­o­pi­ta. Maba­di­li­ko ya hali ya hewa mia­ka 17,000 ili­y­o­pi­ta yali­sa­ba­bis­ha kupun­gua kwa kasi kwa kiwan­go cha maji siyo tu kati­ka Tan­ga­ny­i­ka, bali pia kati­ka Ziwa Mala­wi na hata kukaus­ha Ziwa Vik­to­ria. Matu­kio haya yali­sa­wa­zis­ha mcha­ka­to wa uto­fau­tis­ha­ji wa Cich­lid kati­ka mazi­wa yote mata­tu. Mae­le­zo yana­y­o­we­za kue­le­we­ka zai­di ya mifu­mo ya kije­ne­ti­ki ya Trop­he­us yana­ju­mu­is­ha vipin­di vita­tu vya viwan­go vya chi­ni vya maji, amba­po kiwan­go kili­pun­gua kwa anga­lau mita 550, hivyo ziwa liki­ga­wa­ny­wa kati­ka mazi­wa mata­tu tofau­ti. Vikun­di vya Trop­he­us vili­ga­wa­ny­wa kati­ka vikun­di vita­tu vikuu, kulin­ga­na na mtD­NA na mzun­gu­ko wao kwe­nye mae­neo maa­lum ya ziwa, vili­vy­o­pe­wa maji­na ya viton­go­ji kwe­nye pwani:

Kikun­di A1 (Kib­we, Kab­we, Kiti Point)
Kikun­di A2 (Kabe­zi, Iko­la, Bili­la Island, Kyeso I./Kungwe – T. yel­low”, Kala, Mpulungu)
Kikun­di A3 (Nyan­za Lac – T. bri­char­di, Ngom­be, Bemba)
Kikun­di A4 (Nvu­na Island, Kato­to I.)
Kikun­di B (Rutun­ga, Kiriza)
Kikun­di C (Kyeso II.)
Kikun­di D (Zon­gwe, Moba, Kib­we­sa – T. Kib­we­sa”)
Kikun­di E (Bulu – T. pol­li, Bulu – T. Kirschf­leck”)
Kikun­di F (Kib­we­sa – T. Kirschf­leck”, Mvua I., Inangu)
Kikun­di G (Wapem­be kusi­ni, Kato­to II., Mvua II.)
Kikun­di H (Wapem­be kaskazini)


Na obráz­ku sú zná­zor­ne­né vzťa­hy medzi jed­not­li­vý­mi sku­pi­na­mi rodu Trop­he­us a ich loka­li­zá­cia v jazere.


The rela­ti­ons­hips bet­we­en indi­vi­du­al groups of the genus Trop­he­us and the­ir loca­ti­ons in the lake are illu­stra­ted in the picture.


Auf dem Bild sind die Bez­ie­hun­gen zwis­chen den ein­zel­nen Grup­pen der Gat­tung Trop­he­us und deren Stan­dor­ten im See dargestellt.


Kati­ka picha, uhu­sia­no kati ya vikun­di binaf­si vya jena­si ya Trop­he­us na mae­neo yao kati­ka ziwa unavyoonyeshwa.

Tropheus Phylog[1]

Pri­már­ne šíre­nie rodu Trop­he­us bolo pod­mie­ne­né sil­ným zvý­še­ním hla­di­ny jaze­ra asi pred 700 000 rok­mi. Prvé dve sku­pi­ny (A a B) pochá­dza­li z obsa­de­nia sever­ných čas­tí jaze­ra, sku­pi­na C a D vzni­ka­la na západ­nom pobre­ží cen­trál­nej čas­ti jaze­ra a sku­pi­na E sa roz­ví­ja­la na výcho­de stred­nej čas­ti jaze­ra. Sku­pi­ny F, G a H sa najp­rav­de­po­dob­nej­šie udo­mác­ni­li na juhu jaze­ra. Tre­ba upo­zor­niť, že nedáv­no obja­ve­ná ôsma sku­pi­na C v Kyeso prav­de­po­dob­ne repre­zen­tu­je Trop­he­us annec­tens, pre­to­že Kyeso je loka­li­zo­va­né v tes­nej blíz­kos­ti typu vzo­riek rýb, kto­rý popí­sal Bou­len­ger v roku 1990. Tie­to ryby žili v blíz­kos­ti rýb, kto­ré pat­ria do sku­pi­ny A2, kto­rú obja­vi­li na oboch stra­nách cen­trál­nej čas­ti jazera.

Mor­fo­lo­gic­ké ana­lý­zy uká­za­li, že šesť zo sied­mich jedin­cov malo šty­ri lúče na anál­nej plut­ve a sied­my jedi­nec mal lúčov päť. Ďal­ších pať jedin­cov ulo­ve­ných v Kyeso malo šesť anál­nych lúčov a tiež sa odli­šo­va­li v tva­re úst a sfar­be­ní od T. annec­tens. Je zau­jí­ma­vé, že ryby odchy­te­né v loka­li­te Kyeso pred­tým ozna­če­né ako T. annec­tens pat­ria do sku­pi­ny C na roz­diel od Trop­he­us pol­li (sku­pi­na E) z opač­nej stra­ny jaze­ra, hoci majú podob­nú mor­fo­ló­giu, počet lúčov anál­nej plut­vy a sfarbenie.


The pri­ma­ry spre­ad of the genus Trop­he­us was con­di­ti­oned by a sig­ni­fi­cant inc­re­a­se in the lake level around 700,000 years ago. The first two groups (A and B) ori­gi­na­ted from the occu­pa­ti­on of the nort­hern parts of the lake, groups C and D deve­lo­ped on the wes­tern sho­re of the cen­tral part of the lake, and group E evol­ved in the east of the cen­tral part of the lake. Groups F, G, and H most like­ly beca­me estab­lis­hed in the south of the lake. It should be noted that the recen­tly dis­co­ve­red eighth group C in Kyeso pro­bab­ly repre­sents Trop­he­us annec­tens, as Kyeso is loca­ted in clo­se pro­xi­mi­ty to the type sam­ples of fish desc­ri­bed by Bou­len­ger in 1990. The­se fish lived near fish belo­n­ging to group A2, which was dis­co­ve­red on both sides of the cen­tral part of the lake.

Morp­ho­lo­gi­cal ana­ly­ses sho­wed that six out of seven indi­vi­du­als had four rays on the anal fin, and the seventh indi­vi­du­al had five rays. Anot­her five indi­vi­du­als caught in Kyeso had six anal rays and also dif­fe­red in mouth sha­pe and colo­ra­ti­on from T. annec­tens. Inte­res­tin­gly, the fish caught at the Kyeso site pre­vi­ous­ly iden­ti­fied as T. annec­tens belo­ng to group C, unli­ke Trop­he­us pol­li (group E) from the oppo­si­te side of the lake, alt­hough they have simi­lar morp­ho­lo­gy, the num­ber of anal fin rays, and coloration.


Die pri­mä­re Verb­re­i­tung der Gat­tung Trop­he­us wur­de durch einen sig­ni­fi­kan­ten Ans­tieg des Sees­pie­gels vor etwa 700.000 Jah­ren bedingt. Die ers­ten bei­den Grup­pen (A und B) stamm­ten von der Besied­lung der nörd­li­chen Tei­le des Sees, Grup­pen C und D ent­wic­kel­ten sich am west­li­chen Ufer des zen­tra­len Teils des Sees, und Grup­pe E ents­tand im Osten des zen­tra­len Teils des Sees. Grup­pen F, G und H haben sich höchst­wahrs­che­in­lich im Süden des Sees ange­sie­delt. Es ist zu beach­ten, dass die kürz­lich ent­dec­kte ach­te Grup­pe C in Kyeso wahrs­che­in­lich Trop­he­us annec­tens reprä­sen­tiert, da Kyeso in unmit­tel­ba­rer Nähe der von Bou­len­ger im Jahr 1990 besch­rie­be­nen Typus­pro­ben von Fis­chen liegt. Die­se Fis­che leb­ten in der Nähe von Fis­chen, die zur Grup­pe A2 gehören, die auf bei­den Sei­ten des zen­tra­len Teils des Sees ent­dec­kt wurde.

Morp­ho­lo­gis­che Ana­ly­sen zeig­ten, dass sechs von sie­ben Indi­vi­du­en vier Strah­len auf der Afterf­los­se hat­ten und das sieb­te Indi­vi­du­um fünf Strah­len hat­te. Wei­te­re fünf in Kyeso gefan­ge­ne Indi­vi­du­en hat­ten sechs Afterf­los­sens­trah­len und unters­chie­den sich auch in der Form des Mauls und der Fär­bung von T. annec­tens. Inte­res­san­ter­we­i­se gehören die in der Kyeso-​Stelle gefan­ge­nen Fis­che, die zuvor als T. annec­tens iden­ti­fi­ziert wur­den, zur Grup­pe C, im Gegen­satz zu Trop­he­us pol­li (Grup­pe E) von der gege­nüber­lie­gen­den Sei­te des Sees, obwohl sie eine ähn­li­che Morp­ho­lo­gie, Anzahl der Afterf­los­sens­trah­len und Fär­bung haben.


Usam­ba­za­ji wa kwan­za wa jena­si ya Trop­he­us uli­to­ka­na na onge­ze­ko kub­wa la kiwan­go cha ziwa tak­ri­ba­ni mia­ka 700,000 ili­y­o­pi­ta. Vikun­di vya kwan­za viwi­li (A na B) vilian­zia na eneo la kas­ka­zi­ni la ziwa, vikun­di C na D vili­ji­to­ke­za kwe­nye pwa­ni ya mag­ha­ri­bi ya sehe­mu ya kati ya ziwa, na kun­di E lika­en­de­lea mas­ha­ri­ki mwa sehe­mu ya kati ya ziwa. Vikun­di F, G, na H huen­da vilian­za kuji­to­ke­za kusi­ni mwa ziwa. Ni muhi­mu kutam­bua kuwa kun­di la nane lili­lo­gun­du­li­wa hivi kari­bu­ni C huko Kyeso lina­wa­ki­lis­ha Trop­he­us annec­tens, kwa­ni Kyeso iko kari­bu na sam­pu­li za aina za sama­ki zili­zo­ele­ze­wa na Bou­len­ger mwa­ka 1990. Sama­ki hawa wali­ku­wa kari­bu na sama­ki wana­oan­gu­kia kwe­nye kun­di A2, amba­lo lili­bai­ni­ka pan­de zote mbi­li za sehe­mu ya kati ya ziwa.

Ucham­bu­zi wa umbo uli­ony­es­ha kuwa sita kati ya saba ya watu wali­ku­wa na tin­di nne kwe­nye fini ya haja, na mmo­ja ali­ku­wa na tin­di tano. Watu wen­gi­ne wata­no wali­oka­mat­wa Kyeso wali­ku­wa na tin­di sita kwe­nye fini ya haja na pia wali­to­fau­tia­na kwe­nye umbo la mdo­mo na ran­gi na T. annec­tens. Kuvu­tia, sama­ki wali­oka­mat­wa eneo la Kyeso awa­li wali­oit­wa T. annec­tens wana­hu­sia­na na kun­di C, tofau­ti na Trop­he­us pol­li (kun­di E) upan­de mwin­gi­ne wa ziwa, inga­wa wana umbo sawa, ida­di ya tin­di kwe­nye fini ya haja, na rangi.


Väč­ši­na hlav­ných sku­pín sa roz­ši­ro­va­la do sused­ných oblas­tí počas dru­hé­ho roz­ší­re­nia asi pred 400 000 rok­mi a sku­pi­ny A a D zvlád­li pre­sun k pro­ti­ľah­lé­mu pobre­žiu cen­trál­nej čas­ti Tan­ga­ni­ky. V tom­to obdo­bí sa po obsa­de­ní východ­né­ho pobre­žia sku­pi­na A roz­de­li­la na 4 odliš­né pod­sku­pi­ny. Pod­sku­pi­ny A1A3 sa prav­de­po­dob­ne obja­vi­li po expan­zii na výcho­de sever­né­ho pobre­žia. Pod­sku­pi­na A2 pochá­dza­la z obsa­de­nia seve­ro­zá­pad­né­ho pobre­žia na seve­re aj v stred­nej čas­ti jaze­ra, zatiaľ čo pod­sku­pi­na A4 prav­de­po­dob­ne pochá­dza­la z kolo­ni­zá­cie východ­nej čas­ti juž­né­ho pobre­žia. Sku­pi­na D prav­de­po­dob­ne obsa­di­la veľ­mi krát­ky úsek v oblas­ti Cape Kib­we­sa, kam sa pre­síd­li­li zo západ­nej čas­ti juž­né­ho pobre­žia. To bolo mož­né jedi­ne v obdo­bí pred 400000 rok­mi, keď kles­la hla­di­na o 550 m, pre­to­že Trop­he­usy nie sú schop­né sa pre­sú­vať pri zvý­še­ní vod­nej hla­di­ny a tým aj zväč­še­ní vzdia­le­nos­tí medzi skal­na­tý­mi čas­ťa­mi jaze­ra cez voľ­nú vodu. Iba pokles hla­di­ny o 550 m posta­čo­val na to, aby sa skal­na­té dno dosta­lo do hĺb­ky asi 50 m, čím sa utvo­ri­li pod­mien­ky na pre­sun Tropheusov.

Roz­ší­re­nie Tropheus“Kirschfleck”, kto­ré pat­ria do sku­pi­ny F na východ­nom pobre­ží cen­trál­nej čas­ti jaze­ra a na sever od Kib­we­sa, sa zdá byť záhad­né pod­ľa súčas­né­ho roz­ší­re­nia ostat­ných čle­nov tej­to sku­pi­ny (F) na juho­zá­pa­de oko­lo Came­ron Bay. V oblas­ti Kib­we­sa žijú v blíz­kos­ti tri varian­ty Trop­he­usov (Trop­he­us pol­li, T.“Kibwesa” a T.“Kirschfleck”). Pred­sa však vo vzor­kách T.“Kirschfleck” sa zis­ti­lo pod­ľa mtD­NA, že pat­ri­li dvom sku­pi­nám, čo naz­na­ču­je krí­že­nie prav­de­po­dob­ne pôvod­ných oby­va­te­ľov tej­to oblas­ti – sku­pi­ny T. pol­li (E) a pre­síd­le­ných T. Kirschf­leck” (F). Exis­tu­jú dve alter­na­tí­vy: zástup­co­via sku­pi­ny F sa moh­li pre­su­núť pozdĺž západ­nej čas­ti juž­né­ho pobre­žia až k hra­ni­ci stred­nej čas­ti jaze­ra. Zostá­va však nejas­né, ako sa moh­la sku­pi­na F pre­su­núť cez tak širo­kú oblasť str­mo kle­sa­jú­ce­ho pobre­žia na zápa­de juž­né­ho pobre­žia, kto­ré v súčas­nos­ti obý­va­jú ryby sku­pi­ny D, bez toho aby zane­cha­li neja­kú gene­tic­kú sto­pu ale­bo men­šiu popu­lá­ciu. Alter­na­tív­ne vysvet­le­nie by moh­lo byť, že sku­pi­na F sa pôvod­ne šíri­la pozdĺž juho­vý­chod­né­ho pobre­žia od Kib­we­sa asi po Wapem­be a neskôr bola nahra­de­ná pre­síd­le­ný­mi zástup­ca­mi sku­pi­ny A, tak­že hap­lo­ty­py (sku­pi­na alel v jed­nom chro­mo­zó­me pre­ná­ša­ná z gene­rá­cie na gene­rá­ciu spo­loč­ne, pri­čom poto­mok dedí dva hap­lo­ty­py – jeden od otca a dru­hý od mat­ky) sku­pi­ny F v Kib­we­sa sú pozos­tat­ky pôvod­ne pod­stat­ne roz­ší­re­nej­šej sku­pi­ny. Ďalej by k tej­to hypo­té­ze bolo mož­né dodať, že sku­pi­na F dru­hot­ne osíd­li­la ich súčas­né teri­tó­rium v oko­lí Came­ron Bay na juho­zá­pa­de počas hlav­né­ho obdo­bia stú­pa­nia hla­di­ny jaze­ra pred 400 000 rok­mi. To by vysvet­ľo­va­lo prí­tom­nosť dvoch odliš­ných hap­lo­ty­pov v popu­lá­cii v Mvua (F a G), ako násle­dok krí­že­nia po dru­hot­nom kon­tak­te so zástup­ca­mi sku­pi­ny F. Ak je táto hypo­té­za prav­di­vá, táto kolo­ni­zá­cia moh­la úpl­ne nahra­diť pred­tým sa vysky­tu­jú­cu sku­pi­nu G, kto­rá má v súčas­nos­ti cen­trum výsky­tu juž­ne od ústia rie­ky Lufu­bu. Ak berie­me do úva­hy fakt, že rie­ka Lufu­bu, ako tre­tí naj­väč­ší zdroj vody pre jaze­ro, pred­sta­vu­je vyso­ko sta­bil­nú eko­lo­gic­kú bari­é­ru, kto­rá odde­ľu­je pobre­žie hory Chai­ti­ka od polo­os­tro­va Inan­gu, potom sku­pi­na G si moh­la udr­žia­vať oblasť pôvod­né­ho roz­ší­re­nia juž­ne od rie­ky Lufu­bu, ale bola nahra­de­ná zástup­ca­mi sku­pi­ny F v Came­ron Bay po pokle­se hladiny.

Počas tre­tie­ho šíre­nia asi pred 200 000 rok­mi sa šíri­li 3 pod­sku­pi­ny sku­pi­ny A pozdĺž pobre­žia, kde sa pôvod­ne vysky­to­va­li. Pod­sku­pi­na A2 sa muse­la pre­miest­niť krí­žom cez jaze­ro z juž­né­ho okra­ja cen­trál­nej čas­ti na východ­né pobre­žie juž­nej čas­ti jaze­ra. Pod­sku­pi­ny A2A4 sa roz­ší­ri­li pozdĺž juho­vý­chod­né­ho pobre­žia viac na juh jaze­ra. V loka­li­te Wapem­be na seve­re sa u jed­né­ho jedin­ca zis­til hap­lo­typ, pod­ľa kto­ré­ho pat­rí do sku­pi­ny H, kto­rá sa roz­ší­ri­la pri pri­már­nom šíre­ní a všet­ky ďal­šie jedin­ce pari­li do dvoch pod­sku­pín A. Dva odliš­né Trop­he­usy žijú v blíz­ko prí­buz­nom vzťa­hu blíz­ko Wapem­be. V Kato­to, hlav­nej hra­ni­ci medzi sku­pi­na­mi A a G sa zis­ti­lo asi 50 % popu­lá­cie s hap­lo­ty­pom sku­pi­ny G a 50% z pod­sku­pín A2A4. Pod­sku­pi­na A2 sa zis­ti­la aj v loka­li­te Katu­ku­la, ale táto popu­lá­cia je tvo­re­ná pre­važ­ne ryba­mi zo sku­pi­ny G.


Most of the main groups expan­ded into adja­cent are­as during the second expan­si­on around 400,000 years ago, and groups A and D mana­ged to move to the oppo­si­te sho­re of the cen­tral part of Lake Tan­ga­ny­i­ka. During this peri­od, after occu­py­ing the eas­tern sho­re, group A split into four dis­tinct subg­roups. Subg­roups A1 and A3 like­ly emer­ged after expan­ding to the east of the nort­hern sho­re. Subg­roup A2 ori­gi­na­ted from the occu­pa­ti­on of the nort­hwest sho­re in the north and cen­tral parts of the lake, whi­le subg­roup A4 pro­bab­ly resul­ted from the colo­ni­za­ti­on of the eas­tern part of the sout­hern sho­re. Group D like­ly occu­pied a very short sec­ti­on near Cape Kib­we­sa, mig­ra­ting from the wes­tern part of the sout­hern sho­re. This was only possib­le around 400,000 years ago when the lake level drop­ped by 550 meters, as Trop­he­us can­not move during rising water levels, which would inc­re­a­se dis­tan­ces bet­we­en roc­ky parts of the lake over open water. Only a drop in the level by 550 meters was suf­fi­cient for the roc­ky bot­tom to reach a depth of about 50 meters, cre­a­ting con­di­ti­ons for the move­ment of Tropheus.

The expan­si­on of Trop­he­us Kirschf­leck,” belo­n­ging to group F, on the eas­tern sho­re of the cen­tral part of the lake and north of Kib­we­sa, seems mys­te­ri­ous com­pa­red to the cur­rent dis­tri­bu­ti­on of other mem­bers of this group (F) to the sout­hwest around Came­ron Bay. In the Kib­we­sa area, three Trop­he­us variants (Trop­he­us pol­li, T. Kib­we­sa,” and T. Kirschf­leck”) live in clo­se pro­xi­mi­ty. Howe­ver, in T. Kirschf­leck” sam­ples, two groups were iden­ti­fied accor­ding to mtD­NA, indi­ca­ting crossb­re­e­ding bet­we­en pro­bab­ly ori­gi­nal inha­bi­tants of this area – T. pol­li (E) group and relo­ca­ted T. Kirschf­leck” (F) group. The­re are two alter­na­ti­ves: repre­sen­ta­ti­ves of group F could have moved along the wes­tern part of the sout­hern sho­re to the bor­der of the cen­tral part of the lake. Howe­ver, it remains unc­le­ar how group F could have moved across such a wide area of ste­ep­ly des­cen­ding wes­tern sho­re on the sout­hern coast, cur­ren­tly inha­bi­ted by fish from group D, wit­hout lea­ving any gene­tic tra­ce or a smal­ler popu­la­ti­on. Alter­na­ti­ve­ly, the group F might have ini­tial­ly spre­ad along the sout­he­as­tern sho­re from Kib­we­sa to Wapem­be and later was repla­ced by relo­ca­ted repre­sen­ta­ti­ves of group A, so hap­lo­ty­pes (a group of alle­les on one chro­mo­so­me pas­sed from gene­ra­ti­on to gene­ra­ti­on toget­her, with offs­pring inhe­ri­ting two hap­lo­ty­pes – one from the fat­her and one from the mot­her) of group F in Kib­we­sa are rem­nants of the ori­gi­nal­ly much more exten­si­ve group. Furt­her­mo­re, accor­ding to this hypot­he­sis, group F might have secon­da­ry colo­ni­zed the­ir cur­rent ter­ri­to­ry around Came­ron Bay in the sout­hwest during the main peri­od of rising lake levels befo­re 400,000 years ago. This would explain the pre­sen­ce of two dif­fe­rent hap­lo­ty­pes in the popu­la­ti­on in Mvua (F and G) as a result of crossb­re­e­ding after secon­da­ry con­tact with repre­sen­ta­ti­ves of group F. If this hypot­he­sis is true, this colo­ni­za­ti­on could have com­ple­te­ly repla­ced the pre­vi­ous­ly occur­ring group G, which cur­ren­tly has the cen­ter of occur­ren­ce south of the Lufu­bu River estu­ary. Con­si­de­ring the fact that the Lufu­bu River, as the third-​largest sour­ce of water for the lake, repre­sents a high­ly stab­le eco­lo­gi­cal bar­rier sepa­ra­ting the coast of the Chai­ti­ka Moun­tains from the Inan­gu Penin­su­la, then group G could have main­tai­ned the area of the ori­gi­nal dis­tri­bu­ti­on south of the Lufu­bu River but was repla­ced by repre­sen­ta­ti­ves of group F in Came­ron Bay after the drop in the lake level.

During the third expan­si­on around 200,000 years ago, three subg­roups of group A spre­ad along the coast whe­re they ori­gi­nal­ly occur­red. Subg­roup A2 had to move across the lake from the sout­hern edge of the cen­tral part to the eas­tern sho­re of the sout­hern part of the lake. Subg­roups A2 and A4 exten­ded along the sout­he­as­tern coast furt­her to the south of the lake. In the Wapem­be loca­ti­on in the north, one indi­vi­du­al was found to have a hap­lo­ty­pe belo­n­ging to group H, which spre­ad during the pri­ma­ry expan­si­on, and all other indi­vi­du­als pai­red into two subg­roups A. Two dis­tinct Trop­he­us indi­vi­du­als live in clo­se pro­xi­mi­ty in the rela­ti­ve rela­ti­ons­hip near Wapem­be. In Kato­to, the main boun­da­ry bet­we­en groups A and G, about 50% of the popu­la­ti­on was found with a hap­lo­ty­pe of group G and 50% from subg­roups A2 and A4. Subg­roup A2 was also found in the Katu­ku­la loca­ti­on, but this popu­la­ti­on is main­ly com­po­sed of fish from group G.


Die Mehr­he­it der Hauptg­rup­pen erwe­i­ter­te sich wäh­rend der zwe­i­ten Ausb­re­i­tung vor etwa 400.000 Jah­ren in benach­bar­te Gebie­te, und die Grup­pen A und D schaff­ten es, zur gege­nüber­lie­gen­den Küs­te des zen­tra­len Teils des Tan­gan­ji­ka­se­es zu gelan­gen. Wäh­rend die­ser Peri­ode, nach der Beset­zung der öst­li­chen Küs­te, spal­te­te sich Grup­pe A in vier vers­chie­de­ne Unter­grup­pen. Die Unter­grup­pen A1 und A3 ents­tan­den wahrs­che­in­lich nach der Expan­si­on nach Osten entlang der nörd­li­chen Küs­te. Die Unter­grup­pe A2 stamm­te aus der Beset­zung der nor­dwest­li­chen Küs­te im Nor­den und in der Mit­te des Sees, wäh­rend die Unter­grup­pe A4 wahrs­che­in­lich aus der Kolo­ni­sie­rung des öst­li­chen Teils der süd­li­chen Küs­te resul­tier­te. Grup­pe D besetz­te wahrs­che­in­lich einen sehr kur­zen Abschnitt in der Nähe von Cape Kib­we­sa, wan­der­te von der west­li­chen Sei­te der süd­li­chen Küs­te aus. Dies war nur mög­lich vor etwa 400.000 Jah­ren, als der Sees­pie­gel um 550 Meter sank, da sich Trop­he­us wäh­rend ste­i­gen­der Was­sers­tän­de nicht bewe­gen kann, was die Ent­fer­nun­gen zwis­chen den fel­si­gen Tei­len des Sees über fre­ies Was­ser erhöhen wür­de. Nur ein Abfall des Pegels um 550 Meter reich­te aus, damit der fel­si­ge Boden eine Tie­fe von etwa 50 Metern erre­ich­te und Bedin­gun­gen für die Bewe­gung von Trop­he­us ges­chaf­fen wurden.

Die Ausb­re­i­tung von Trop­he­us Kirschf­leck”, die zur Grup­pe F gehört, an der öst­li­chen Küs­te des zen­tra­len Teils des Sees und nörd­lich von Kib­we­sa, sche­int im Verg­le­ich zur aktu­el­len Ver­te­i­lung ande­rer Mitg­lie­der die­ser Grup­pe (F) im Südwes­ten um Came­ron Bay mys­te­ri­ös zu sein. In der Gegend von Kib­we­sa leben drei Tropheus-​Varianten (Trop­he­us pol­li, T. Kib­we­sa” und T. Kirschf­leck”) in unmit­tel­ba­rer Nähe. In den Pro­ben von T. Kirschf­leck” wur­den jedoch zwei Grup­pen gemäß mtD­NA iden­ti­fi­ziert, was auf eine Kre­uzung zwis­chen wahrs­che­in­lich urs­prün­gli­chen Bewoh­nern die­ses Gebiets – Grup­pe T. pol­li (E) und umge­sie­del­ten T. Kirschf­leck” (F) – hin­we­ist. Es gibt zwei Alter­na­ti­ven: Ver­tre­ter der Grup­pe F hät­ten sich entlang der west­li­chen Sei­te der süd­li­chen Küs­te bis an die Gren­ze des zen­tra­len Teils des Sees bewe­gen kön­nen. Es ble­ibt jedoch unk­lar, wie die Grup­pe F über eine so wei­te Flä­che ste­il abfal­len­der west­li­cher Küs­te an der Süd­küs­te hät­te wan­dern kön­nen, die der­ze­it von Fis­chen der Grup­pe D bewohnt wird, ohne dabei gene­tis­che Spu­ren oder eine kle­i­ne­re Popu­la­ti­on zu hin­ter­las­sen. Als Alter­na­ti­ve könn­te die Grup­pe F sich urs­prün­glich entlang der südöst­li­chen Küs­te von Kib­we­sa bis nach Wapem­be aus­geb­re­i­tet haben und wur­de spä­ter durch umge­sie­del­te Ver­tre­ter der Grup­pe A ersetzt. Daher sind Hap­lo­ty­pen (eine Grup­pe von Alle­len auf einem Chro­mo­som, die von Gene­ra­ti­on zu Gene­ra­ti­on geme­in­sam wei­ter­ge­ge­ben wer­den, wobei der Nach­kom­me zwei Hap­lo­ty­pen erbt – einen vom Vater und einen von der Mut­ter) der Grup­pe F in Kib­we­sa Über­res­te der urs­prün­glich viel umfan­gre­i­che­ren Grup­pe. Darüber hinaus könn­te nach die­ser Hypot­he­se die Grup­pe F wäh­rend der Haupt­pe­ri­ode des Ans­tiegs des Sees­pie­gels vor 400.000 Jah­ren ihr der­ze­i­ti­ges Ter­ri­to­rium um Came­ron Bay im Südwes­ten sekun­där kolo­ni­siert haben. Dies wür­de die Anwe­sen­he­it von zwei vers­chie­de­nen Hap­lo­ty­pen in der Bevöl­ke­rung in Mvua (F und G) als Ergeb­nis von Kre­uzung nach dem sekun­dä­ren Kon­takt mit Ver­tre­tern der Grup­pe F erk­lä­ren. Wenn die­se Hypot­he­se wahr ist, könn­te die­se Kolo­ni­sie­rung die zuvor auft­re­ten­de Grup­pe G volls­tän­dig ersetzt haben, die der­ze­it das Zen­trum des Auft­re­tens süd­lich der Mün­dung des Flus­ses Lufu­bu hat. Ange­sichts der Tat­sa­che, dass der Fluss Lufu­bu als drittg­rößte Was­se­rqu­el­le für den See eine sehr sta­bi­le öko­lo­gis­che Bar­rie­re dars­tellt, die die Küs­te der Chaitika-​Berge von der Inangu-​Halbinsel trennt, könn­te die Grup­pe G das Gebiet der urs­prün­gli­chen Verb­re­i­tung süd­lich des Flus­ses Lufu­bu bei­be­hal­ten haben, wur­de aber durch Ver­tre­ter der Grup­pe F in Came­ron Bay nach dem Rück­gang des Sees­pie­gels ersetzt.

Wäh­rend der drit­ten Ausb­re­i­tung vor etwa 200.000 Jah­ren bre­i­te­ten sich drei Unter­grup­pen der Grup­pe A entlang der Küs­te aus, wo sie urs­prün­glich vor­ka­men. Die Unter­grup­pe A2 muss­te über den See vom süd­li­chen Rand des zen­tra­len Teils zur öst­li­chen Küs­te des süd­li­chen Teils des Sees zie­hen. Die Unter­grup­pen A2 und A4 ers­trec­kten sich entlang der südöst­li­chen Küs­te wei­ter nach Süden. Am Stan­dort Wapem­be im Nor­den wur­de bei einem Indi­vi­du­um ein Hap­lo­typ gefun­den, der zur Grup­pe H gehört, die sich wäh­rend der pri­mä­ren Ausb­re­i­tung verb­re­i­te­te, und alle ande­ren Indi­vi­du­en paar­ten sich in zwei Unter­grup­pen A. Zwei vers­chie­de­ne Tropheus-​Individuen leben in unmit­tel­ba­rer Nähe in der rela­ti­ven Bez­ie­hung nahe Wapem­be. In Kato­to, der Hauptg­ren­ze zwis­chen den Grup­pen A und G, wur­de bei etwa 50% der Bevöl­ke­rung ein Hap­lo­typ der Grup­pe G und bei 50% aus den Unter­grup­pen A2 und A4 fest­ges­tellt. Die Unter­grup­pe A2 wur­de auch am Stan­dort Katu­ku­la gefun­den, aber die­se Popu­la­ti­on bes­teht haupt­säch­lich aus Fis­chen der Grup­pe G.


Zai­di ya makun­di makuu yali­sam­baa kati­ka mae­neo jira­ni waka­ti wa upa­nu­zi wa pili tak­ri­ba­ni mia­ka 400,000 ili­y­o­pi­ta, na makun­di A na D yali­fa­ni­ki­wa kuha­mia upan­de wa pili wa pwa­ni ya kati­ka­ti ya Ziwa Tan­ga­ny­i­ka. Kati­ka kipin­di hiki, baa­da ya kuha­mia pwa­ni ya mas­ha­ri­ki, kun­di la A lili­ga­wa­ny­i­ka kati­ka vikun­di 4 tofau­ti. Vikun­di A1 na A3 lab­da vili­ji­to­ke­za baa­da ya upa­nu­zi upan­de wa mas­ha­ri­ki wa pwa­ni ya kas­ka­zi­ni. Kikun­di cha A2 kilian­zia uva­mi­zi wa pwa­ni ya kaskazini-​magharibi kas­ka­zi­ni na kati­ka­ti mwa ziwa, waka­ti kikun­di cha A4 kili­pa­ti­ka­na kuto­ka­na na uko­lo­ni wa sehe­mu ya mas­ha­ri­ki ya pwa­ni ya kusi­ni. Kikun­di cha D kili­chu­kua kwa uwe­ze­ka­no sehe­mu fupi sana kati­ka eneo la Cape Kib­we­sa, kiki­ha­mia kuto­ka sehe­mu ya mag­ha­ri­bi ya pwa­ni ya kusi­ni. Hii ili­ku­wa ni waka­ti wa pekee kari­bu mia­ka 400,000 ili­y­o­pi­ta, amba­po kiwan­go cha maji kilis­hu­ka kwa mita 550. Trop­he­us hawa­we­zi kuha­mia waka­ti wa onge­ze­ko la kiwan­go cha maji, hivyo kuon­ge­ze­ka kwa umba­li kati ya sehe­mu za miam­ba za ziwa juu ya maji wazi. Kupun­gua kwa mita 550 tu kuli­tos­ha kwa saka­fu ya miam­ba kufi­kia kina cha tak­ri­ba­ni mita 50, kuun­da mazin­gi­ra ya uha­mia­ji wa Tropheus.

Usam­ba­za­ji wa Trop­he­us Kirschf­leck,” wana­opa­ti­ka­na kwe­nye kun­di F kwe­nye mwam­bao wa mas­ha­ri­ki wa sehe­mu ya kati ya ziwa na kas­ka­zi­ni mwa Kib­we­sa, una­one­ka­na kuwa wa kisi­ri kulin­ga­na na usam­ba­za­ji wa sasa wa wana­cha­ma wen­gi­ne wa kun­di hili (F) kusi­ni mag­ha­ri­bi mwa Came­ron Bay. Kwe­nye eneo la Kib­we­sa, kuna aina tatu za Trop­he­us (Trop­he­us pol­li, T.“Kibwesa,” na T.“Kirschfleck”) wana­ois­hi kari­bu. Hata hivyo, kwe­nye sam­pu­li za T.“Kirschfleck,” kulin­ga­na na mtD­NA, wali­ku­wa sehe­mu ya makun­di mawi­li, iki­ony­es­ha mchan­ga­ny­i­ko kati ya waka­zi wa awa­li wa eneo hili – kun­di la T. pol­li (E) na T. Kirschf­leck” wali­oha­mis­hwa (F). Kuna njia mbi­li mba­da­la: wawa­ki­lis­hi wa kun­di F wan­ge­we­za kuha­ma kan­do ya pwa­ni ya kusi­ni mag­ha­ri­bi hadi mpa­ka wa sehe­mu ya kati ya ziwa. Hata hivyo, ina­ba­ki wazi jin­si kun­di F lili­vy­o­we­za kuha­mia eneo kub­wa la pwa­ni ya kusi­ni mag­ha­ri­bi ina­y­os­hu­ka kwa kasi, amba­yo kwa sasa ina­ka­li­wa na sama­ki wa kun­di D, bila kuacha isha­ra yoy­o­te ya kije­ne­ti­ki au ida­di ndo­go ya watu. Mae­le­zo mba­da­la yana­we­za kuwa kwam­ba kun­di F awa­li lili­sam­baa kan­do ya pwa­ni ya kusi­ni mas­ha­ri­ki kuto­ka Kib­we­sa hadi Wapem­be na baa­da­ye lika­chu­ku­li­wa na wawa­ki­lis­hi wa kun­di A, hivyo hap­lo­ty­pes (kun­di la ale­li kwe­nye kro­mo­so­mu moja lina­lo­pi­tis­hwa pamo­ja kuto­ka kiza­zi hadi kiza­zi, na uzao una­rit­hi hap­lo­ty­pes mbi­li – moja kuto­ka kwa baba na nyin­gi­ne kuto­ka kwa mama) za kun­di F huko Kib­we­sa ni maba­ki ya kun­di lili­lo­sam­baa awa­li kwa kia­si kikub­wa. Zai­di ya hayo, kwa nad­ha­ria hii, ina­we­za kuon­ge­zwa kwam­ba kun­di F kili­ka­lia tena eneo lake la sasa kari­bu na Came­ron Bay kusi­ni mag­ha­ri­bi waka­ti wa kipin­di kikuu cha onge­ze­ko la kiwan­go cha maji ya ziwa tak­ri­ban mia­ka 400,000 ili­y­o­pi­ta. Hii inge­e­le­za uwe­po wa hap­lo­ty­pes mbi­li tofau­ti kati­ka ida­di ya watu ya Mvua (F na G) kama mato­keo ya mchan­ga­ny­i­ko baa­da ya mawa­si­lia­no ya pili na wawa­ki­lis­hi wa kun­di F. Iki­wa nad­ha­ria hii ni kwe­li, uko­lo­ni huu unge­we­za kuchu­kua nafa­si kabi­sa kun­di lili­lo­ku­we­po hapo awa­li la G, amba­lo kwa sasa lina kito­vu cha usam­ba­za­ji kusi­ni mwa mdo­mo wa Mto Lufu­bu. Kwa kuzin­ga­tia ukwe­li kwam­ba Mto Lufu­bu, kama chan­zo cha tatu kikub­wa cha maji kwa ziwa, ina­wa­ki­lis­ha kizu­izi cha eko­lo­jia kili­cho­jen­gwa vizu­ri kina­cho­ten­ga­nis­ha pwa­ni ya Mli­ma Chai­ti­ka na Rasi ya Inan­gu, basi kun­di la G lin­ge­we­za kudu­mis­ha eneo la usam­ba­za­ji la awa­li kusi­ni mwa Mto Lufu­bu laki­ni lika­chu­ku­li­wa na wawa­ki­lis­hi wa kun­di F huko Came­ron Bay baa­da ya kupun­gua kwa viwan­go vya maji.

Waka­ti wa kue­nea kwa tatu kari­bu mia­ka 200,000 ili­y­o­pi­ta, vikun­di vita­tu vya kun­di A vili­sam­baa pwa­ni amba­po awa­li vili­ku­we­po. Kikun­di cha A2 kili­la­zi­mi­ka kuha­mia upan­de wa pili wa ziwa kuto­ka kwe­nye ukin­go wa kusi­ni wa sehe­mu ya kati hadi pwa­ni ya mas­ha­ri­ki ya sehe­mu ya kusi­ni ya ziwa. Vikun­di vya A2 na A4 vili­sam­baa kan­do ya pwa­ni ya kusi­ni mas­ha­ri­ki zai­di ya ziwa. Kati­ka eneo la Wapem­be kas­ka­zi­ni, mtu mmo­ja ali­gun­du­li­wa kuwa na hap­lo­ty­ping ina­y­o­mi­li­ki­wa na kun­di H, amba­yo ili­sam­baa waka­ti wa kue­nea kwa kwan­za, na watu wote wen­gi­ne wali­pan­gwa kati­ka vikun­di viwi­li vya A. Trop­he­us wawi­li tofau­ti wana­we­za kuone­ka­na wanais­hi kati­ka uhu­sia­no wa kari­bu kari­bu na Wapem­be. Kati­ka eneo la Kato­to, mpa­ka mkuu kati ya vikun­di vya A na G, tak­ri­ban 50% ya ida­di ya watu wali­ku­wa na hap­lo­ty­ping ya kun­di G, na 50% wali­ku­wa na vikun­di vya A2 na A4. Kikun­di cha A2 pia kili­gun­du­li­wa kati­ka eneo la Katu­ku­la, laki­ni ida­di ya watu hii kwa kia­si kikub­wa ina­ju­mu­is­ha sama­ki kuto­ka kun­di la G.


Súhrn

Trop­he­usy 7 sku­pín nezme­ni­li dra­ma­tic­ky ich roz­pä­tie výsky­tu, čo môže byť kvô­li sta­bi­li­te ich život­né­ho pro­stre­dia, kto­ré je tvo­re­né kol­mo kle­sa­jú­cim pobre­žím. Tie­to oblas­ti nebo­li prí­liš ovplyv­ne­né kolí­sa­ním hla­di­ny jaze­ra, pre­to­že sa pre­sú­va­li iba sme­rom dolu a hore pozdĺž úte­sov. Jed­na pod­sku­pi­na (A2) sa zis­ti­la tak­mer po celom jaze­re a aj jedin­ci zo vzdia­le­ných popu­lá­cií sú v úzkom vzťa­hu. Keď­že sa zis­ti­li podob­né cha­rak­te­ris­ti­ky roz­ší­re­nia aj iných rodov tan­ga­nic­kých cich­líd (Eret­mo­dus, Cyp­ric­hro­mis), prav­de­po­dob­ne mali zme­ny v jaze­re (kli­ma­tic­ké a geolo­gic­ké) podob­ný vplyv na gene­tic­kú štruk­tú­ru popu­lá­cií aj iných druhov.


Sum­ma­ry

The seven groups of Trop­he­us have not dra­ma­ti­cal­ly chan­ged the­ir dis­tri­bu­ti­on ran­ge, which may be att­ri­bu­ted to the sta­bi­li­ty of the­ir envi­ron­ment cha­rac­te­ri­zed by ver­ti­cal­ly des­cen­ding coast­li­nes. The­se are­as were less affec­ted by fluc­tu­ati­ons in the lake­’s water level, as the Trop­he­us moved only up and down along the cliffs. One subg­roup (A2) was found almost throug­hout the enti­re lake, and indi­vi­du­als from dis­tant popu­la­ti­ons show clo­se rela­ti­ons­hips. Simi­lar dis­tri­bu­ti­on cha­rac­te­ris­tics have been obser­ved in other gene­ra of Tan­ga­ny­i­kan cich­lids (Eret­mo­dus, Cyp­ric­hro­mis), sug­ges­ting that chan­ges in the lake (cli­ma­tic and geolo­gi­cal) like­ly had a simi­lar impact on the gene­tic struc­tu­re of popu­la­ti­ons of other species.


Zusam­men­fas­sung

Die sie­ben Grup­pen von Trop­he­us haben ihre Verb­re­i­tungs­be­re­i­che nicht dra­ma­tisch verän­dert, was auf die Sta­bi­li­tät ihrer Umge­bung zurück­zu­füh­ren sein könn­te, die durch sen­krecht abfal­len­de Küs­ten gep­rägt ist. Die­se Gebie­te wur­den von Sch­wan­kun­gen des See­was­ser­spie­gels wenig bee­in­flusst, da sich die Trop­he­us nur auf und ab entlang der Klip­pen beweg­ten. Eine Unter­grup­pe (A2) wur­de fast im gesam­ten See gefun­den, und Indi­vi­du­en aus ent­fern­ten Popu­la­ti­onen zei­gen enge Ver­bin­dun­gen. Da ähn­li­che Verb­re­i­tung­smerk­ma­le auch bei ande­ren Gat­tun­gen der Tanganjika-​Buntbarsche (Eret­mo­dus, Cyp­ric­hro­mis) fest­ges­tellt wur­den, deutet dies darauf hin, dass Verän­de­run­gen im See (kli­ma­tis­che und geolo­gis­che) wahrs­che­in­lich einen ähn­li­chen Ein­fluss auf die gene­tis­che Struk­tur von Popu­la­ti­onen ande­rer Arten hatten.


Muh­ta­sa­ri

Trop­he­us wa makun­di 7 hawa­ja­ba­di­lis­ha sana eneo lao la usam­ba­za­ji, amba­lo lina­we­za kuwa kuto­ka­na na utu­li­vu wa mazin­gi­ra yao yana­y­o­to­ka­na na pwa­ni ina­y­os­hu­ka wima. Mae­neo haya hay­aku­at­hi­ri­wa sana na maba­di­li­ko ya kiwan­go cha ziwa, kwa­ni Trop­he­us wali­son­ga tu juu na chi­ni kan­do ya miam­ba. Kun­di moja (A2) lili­pa­ti­ka­na kari­bu kote ziwa, na watu binaf­si kuto­ka makun­di ya mba­li pia wanas­hi­ri­ki uhu­sia­no wa kari­bu. Kwa kuwa sifa sawa za usam­ba­za­ji zime­one­ka­na pia kwa maje­na­si men­gi­ne wa cich­lids wa Tan­ga­ny­i­ka (Eret­mo­dus, Cyp­ric­hro­mis), ni kwa kia­si kikub­wa kwam­ba maba­di­li­ko kati­ka ziwa (ya hali ya hewa na kiji­olo­jia) yali­ku­wa na atha­ri sawa kwe­nye muun­do wa kije­ne­ti­ki wa jamii za spis­hi nyingine.


Lite­ra­tú­ra

Baric, S. et al.: Phy­lo­ge­og­rap­hy and evo­lu­ti­on of the Tan­ga­ny­i­kan cich­lid genus Trop­he­us based upon mito­chon­drial DNA saqu­en­ces. J. Mol. Evol., 56, 2003, 54 – 68.
Cohen, A.S., Soreg­han, M.R., Scholz, C.A.: Esti­man­ting the age of for­ma­ti­on of lakes: An exam­ple from Lake Tan­ga­ny­i­ka, East Afri­can Rift Sys­tem. Geolo­gy, 21, 1993, 511 – 514.
Cohen, A.S. et al.: New pala­e­oge­og­rap­hic and lake-​level recons­truc­ti­ons of Lake Tan­ga­ny­i­ka: Impli­ca­ti­ons for tec­to­nic cli­ma­tic and bio­lo­gi­cal evo­lu­ti­on in a rift lake. Basin Res., 9, 1997, 107 – 132.
Gas­se, F. et al.: Water level fluc­tu­ati­ons of Lake Tan­ga­ny­i­ka in pha­se with oce­a­nic chan­ges during the last gla­cia­ti­on and degla­cia­ti­on. Natu­re, 342, 1989, 57 – 59.
Sturm­bau­er, C.: Explo­si­ve spe­cia­ti­on in cich­lid fis­hes of the Afri­can Gre­at Lakes: A dyna­mic model of adap­ti­ve radia­ti­on. J. Fish Biol., 53, 1998, 18 – 36.
Sturm­bau­er, C., Mey­er, A.: Gene­tic diver­gen­ce, spe­cia­ti­on and morp­ho­lo­gi­cal sta­sis in a line­a­ge of Afri­can cich­lid fis­hes. Natu­re, 358, 1992, 578 – 581.
Sturm­bau­er, C. et al.: Lake level fluc­tu­ati­on synch­ro­ni­ze gene­tic diver­gen­ces of cich­lid fis­hes in Afri­can lakes. Mol. Biol. Evol., 18, 2001, 144 – 154.

S pou­ži­tím uve­de­nej lite­ra­tú­ry spra­co­val: Róbert Toman


With the use of the pro­vi­ded lite­ra­tu­re, pro­ces­sed by: Róbert Toman.


Unter Ver­wen­dung der ange­ge­be­nen Lite­ra­tur verar­be­i­tet von: Róbert Toman.


Kwa kutu­mia mare­jeo yali­y­o­to­le­wa, ili­y­o­sin­dik­wa na: Róbert Toman.

Use Facebook to Comment on this Post

Informácie, O mne, Veda

Environmentalistika a ja

Hits: 11538

Moja odbor­ná špe­cia­li­zá­cia je envi­ron­men­ta­lis­ti­ka, špe­cia­li­zá­ciu eko­so­zo­ló­gia a fyzi­otak­ti­ka na Prí­ro­do­ve­dec­kej fakul­te v Bra­ti­sla­ve. Počas môj­ho štú­dia som za zaobe­ral sme­rom ku geo­gra­fii, kon­krét­ne sme­rom ku Geo­gra­fic­kým infor­mač­ným sys­té­mom – GIS-​om. Ten­to záu­jem neutí­chol ani dnes. Musím pove­dať, že napriek svoj­mu teraj­šie­mu aj minu­lé­mu zamest­na­niu som rád, že som vyštu­do­val envi­ron­men­ta­lis­ti­ku. Dosta­lo sa mi roz­siah­lych vedo­mos­tí zo širo­ké­ho spek­tra vedec­kých dis­cip­lín. Okrem toho ešte dôle­ži­tej­šie je, že to zod­po­ve­dá môj­mu pre­sved­če­niu. Envi­ron­men­ta­lis­ti­ku mož­no chá­pať ako aute­ko­lo­gic­kú štú­diu, ako eko­ló­giu zame­ra­nú na vzťa­hy orga­niz­mov, pro­stre­dia na člo­ve­ka. V istých medziach je to veda, avšak mys­lím že posla­nie envi­ron­men­ta­lis­ti­ky je v rie­še­ní situ­ácií. Čas­to sa v mno­hých otáz­kach spá­ja s medi­cí­nou, s eko­nó­mi­ou a poli­ti­kou. Ide o ochra­nu život­né­ho pro­stre­dia, ale len v súvis­los­ti s človekom.


My pro­fes­si­onal spe­cia­li­za­ti­on is envi­ron­men­tal scien­ce, with a focus on eco­zo­olo­gy and phy­si­otac­tics at the Facul­ty of Natu­ral Scien­ces in Bra­ti­sla­va. During my stu­dies, I also del­ved into the field of geog­rap­hy, spe­ci­fi­cal­ly Geog­rap­hic Infor­ma­ti­on Sys­tems (GIS). This inte­rest per­sists to this day. I must say that, des­pi­te my cur­rent and past emplo­y­ment, I am glad that I cho­se to stu­dy envi­ron­men­tal scien­ce. It has pro­vi­ded me with exten­si­ve kno­wled­ge across a wide ran­ge of scien­ti­fic dis­cip­li­nes. More­over, more impor­tan­tly, it aligns with my conviction.

Envi­ron­men­tal scien­ce can be unders­to­od as an aute­co­lo­gi­cal stu­dy, an eco­lo­gy focu­sed on the rela­ti­ons­hips bet­we­en orga­nisms and the­ir envi­ron­ment, par­ti­cu­lar­ly con­cer­ning humans. In cer­tain aspects, it is a scien­ce, but I belie­ve the mis­si­on of envi­ron­men­tal scien­ce lies in problem-​solving. Often, it is intert­wi­ned with medi­ci­ne, eco­no­mics, and poli­tics. It revol­ves around the pro­tec­ti­on of the envi­ron­ment, but alwa­ys in the con­text of its impact on humanity.


Návrh na pred­me­ty vhod­né pre envi­ron­men­ta­lis­ti­ku – prak­tic­ký názor absolventa

Pre­fe­ro­val by som ove­ľa viac vzťa­ho­vé vedo­mos­ti opro­ti encyk­lo­pe­dic­kým. Mys­lím, že dob­rý ochra­nár nie je pri­orit­ne ten, kto vie, ale ten kto má vzťah. Ja by som sa tam sna­žil pre­sa­diť psy­cho­ló­giu, soci­oló­giu, filo­zo­fiu, prá­vo, eko­nó­miu. Na to by som klá­dol veľ­ký dôraz. Tie­to by mal štu­dent ovlá­dať a tie ostat­né – prí­ro­do­ved­né by mali byť štu­den­to­vým koníč­kom. Z hľa­dis­ka pra­xe sa mi totiž zdá dôle­ži­tej­šie či to vieš pre­sa­diť, nie či sa v tom vyznáš. Zby­toč­ní sú ľudia, kto­rí ovlá­da­jú veľ­ké množ­stvo vedo­mos­tí, keď ich neve­dia využiť. Úspeš­ný adept si musí veriť.
Meto­di­ky ako LANDEP a ÚSES, by som odpo­ru­čil učiť len okra­jo­vo. Vymys­le­li sa už sto­hy papie­rov, kon­cep­cií, meto­dík, kra­jin­no­eko­lo­gic­ké ana­lý­zy, syn­té­zy, ale mno­ho­krát sú samo­ú­čel­né. Meto­di­ky sú čas­to také, že veľa­krát by ju mal pou­žiť člo­vek, kto­rý tomu nero­zu­mie a ani nemá na to pros­tried­ky, aby ju zod­po­ved­ne dodr­žia­val. Aj odbor­ní­ko­vi dajú sluš­ne zabrať.


Sug­ges­ti­on for Sub­jects Suitab­le for Envi­ron­men­tal Stu­dies – Prac­ti­cal Opi­ni­on of a Graduate

I would pre­fer much more rela­ti­onal kno­wled­ge over encyc­lo­pe­dic kno­wled­ge. I belie­ve that a good con­ser­va­ti­onist is not pri­ma­ri­ly some­one who kno­ws but some­one who has a con­nec­ti­on. I would try to emp­ha­si­ze psy­cho­lo­gy, soci­olo­gy, phi­lo­sop­hy, law, and eco­no­mics in this field. I would pla­ce gre­at emp­ha­sis on the­se. Stu­dents should mas­ter the­se, and the others – the natu­ral scien­ces – should be the stu­den­t’s hob­by. From a prac­ti­cal per­spec­ti­ve, it seems to me more impor­tant whet­her you can assert your­self, not whet­her you are kno­wled­ge­ab­le. Peop­le who possess a vast amount of kno­wled­ge but can­not use it are unne­ces­sa­ry. A suc­cess­ful can­di­da­te must belie­ve in them­sel­ves. I would recom­mend tea­ching met­ho­do­lo­gies like LANDEP and ÚSES only mar­gi­nal­ly. Many stacks of papers, con­cepts, met­ho­do­lo­gies, landscape-​ecological ana­ly­ses, synt­he­ses have alre­a­dy been inven­ted, but many times they are self-​serving. Met­ho­do­lo­gies are often such that a per­son who does not unders­tand them and does not have the means to res­pon­sib­ly adhe­re to them would use them. They can be quite chal­len­ging even for experts.


Sepa­ro­va­ný zber a spot­re­ba energie

Sepa­ru­jem zber asi od roku 1995. Keď­že ma zau­jí­ma koľ­ko doká­že odpa­du domác­nosť vypro­du­ko­vať, a spot­re­bo­vať a za akých pod­mie­nok dochá­dza k pokle­som a náras­tu, zis­te­né hod­no­ty môžem vyhodnotiť.

Zber papie­ra pod­ľa rokov

V rokoch 1999/​2000 som bol na vojen­skej služ­be, pre­to zrej­me doš­lo ku pokle­su, nárast v roku 1998 vysvet­ľu­jem tým, že som bol den­ne doma. Nárast v rokoch 2001 až dodnes vysvet­ľu­jem veľ­ký­mi náras­tmi reklam­ných a infor­mač­ných materiálov.


Sepa­ra­te Col­lec­ti­on and Ener­gy Consumption

I have been sepa­ra­ting was­te sin­ce around 1995. Sin­ce I am inte­res­ted in how much was­te a hou­se­hold can pro­du­ce, and con­su­me, and under what con­di­ti­ons the­re are fluc­tu­ati­ons, I can eva­lu­ate the valu­es​I have found.

Col­lec­ti­on of paper by years

In the years 1999/​2000, I was on mili­ta­ry ser­vi­ce, so the­re was pro­bab­ly a dec­re­a­se. The inc­re­a­se in 1998 is explai­ned by the fact that I was at home eve­ry day. The inc­re­a­se from 2001 to the pre­sent is explai­ned by sig­ni­fi­cant inc­re­a­ses in adver­ti­sing and infor­ma­ti­onal materials.

K 1.1.2006 som vyse­pa­ro­val 472 kg papie­ra. /​As of Janu­ary 1, 2006, I sepa­ra­ted 472 kg of paper.

Zber plas­tov

Na začiat­ku, keď sme zača­li sepa­ro­vať, veľ­mi dlho trva­lo, kým si na to dosta­lo do vedo­mia, svo­je zohra­la aj ocho­tazvy­ky. Potom, ako mož­no vidieť z roku 1998 sa situ­ácia stabilizovala.


The sepa­ra­ti­on of plas­tics was chal­len­ging at the begin­ning, and it took a whi­le for awa­re­ness to build. Habits and wil­ling­ness also pla­y­ed a role. As seen from the data in 1998, the situ­ati­on sta­bi­li­zed over time.

K 1.1.2006 som vyse­pa­ro­val 105 kg plastov.

Kovy

Na prí­kla­de kovov je jas­ne vidieť veľ­ké roz­die­ly, kto­ré som naz­na­čo­val vyš­šie. V rokoch 1999 – 2000 som bol na ZVS. Kon­zer­vo­vá stra­va sa jas­ne pre­ja­vi­la – oko­lo 7 kg na rok.


On Janu­ary 1, 2006, I sepa­ra­ted 105 kg of plastics.

Metals

The exam­ple of metals cle­ar­ly sho­ws sig­ni­fi­cant dif­fe­ren­ces, as I men­ti­oned ear­lier. In the years 1999 – 2000, I was in mili­ta­ry ser­vi­ce, and the use of can­ned food is evi­dent, con­tri­bu­ting to about 7 kg per year.


K 1.1.2006 som vyse­pa­ro­val 46 kg kovov.

Spot­re­ba energie

Evi­do­va­né obdo­bie – od roku 1998

Voda


On Janu­ary 1, 2006, I sepa­ra­ted 46 kg of metals.

Ener­gy Consumption

Recor­ded peri­od – from 1998

Water


Spot­re­ba je m3 /​The con­sump­ti­on is in cubic meters.

Plyn /​Gas

Spot­re­ba je m3

Elek­tri­na

Pod­ľa jed­not­li­vých rokov – v roku 2001 doš­lo ku výraz­nej­šie­mu náras­tu – prí­či­na naj­mä pomer­ne sil­né ohrie­va­če – v rokoch 2002, 2003 doš­lo ku mier­ne­mu pokle­su – vyme­ni­li sme sta­rú chlad­nič­ku za síce väč­šiu a kom­bi­no­va­nú s mraz­nič­kou, ale novú. V roku 2005 sme kúpi­li novú práč­ku, v roku 2006 nový spo­rák.


Elect­ri­ci­ty

By indi­vi­du­al years – in 2001 the­re was a sig­ni­fi­cant inc­re­a­se – the main cau­se was rela­ti­ve­ly power­ful hea­ters – in 2002, 2003 the­re was a slight dec­re­a­se – we repla­ced the old ref­ri­ge­ra­tor with a lar­ger one and com­bi­ned with a fre­e­zer, but new. In 2005, we bought a new was­hing machi­ne, and in 2006 a new stove.


Spot­re­ba je kWh.

Use Facebook to Comment on this Post

Informácie, O mne

Ekológia a ja

Hits: 7550

Ak by som mal vyjad­riť svo­ju nák­lon­nosť k neja­kej vedec­kej dis­cip­lí­ne, tak by som si vybral eko­ló­giu. Eko­ló­gia je pre mňa veda, kto­rá ma naj­viac zau­jí­ma. Skú­ma vzťa­hy medzi orga­niz­ma­mi a ich pro­stre­dím, štruk­tú­ru tých­to vzťa­hov. Nemož­no zabud­núť, že pro­stre­die tvo­ria aj orga­niz­my. Pre porov­na­nie so spo­lo­čen­skou vedou by som k eko­ló­gii pri­rov­nal eko­nó­miu. Sám ana­ló­gie z eko­ló­gie v pohľa­de na spo­loč­nosť a v pod­ni­ka­ní využí­vam. Eko­ló­gia sa svo­jím cha­rak­te­rom javí ako bio­lo­gic­ká dis­cip­lí­na. Rád by som zdô­raz­nil, že eko­ló­gia nie je ochra­na prí­ro­dy, ako si mno­hí ľudia mys­lia. Tvr­de­nie že dob­rý eko­lóg je záro­veň niči­te­ľom prí­ro­dy a je odpor­com ochra­ná­rov nie je logic­kým nezmys­lom. Eko­ló­gia, už ako z defi­ní­cie vyplý­va, nepo­su­dzu­je nega­tív­nosť vo vzťa­hu k člo­ve­ku, ku ochra­ne. To je oblasť envi­ron­men­ta­lis­ti­ky.


If I were to express my affi­ni­ty for a scien­ti­fic dis­cip­li­ne, I would cho­ose eco­lo­gy. Eco­lo­gy is the field of stu­dy that cap­ti­va­tes me the most. It exa­mi­nes the rela­ti­ons­hips bet­we­en orga­nisms and the­ir envi­ron­ment, the struc­tu­re of the­se rela­ti­ons­hips. It’s essen­tial not to for­get that orga­nisms also cons­ti­tu­te the envi­ron­ment. In com­pa­ri­son with social scien­ces, I would liken eco­lo­gy to eco­no­mics. I per­so­nal­ly use ana­lo­gies from eco­lo­gy in my per­spec­ti­ve on socie­ty and busi­ness. Eco­lo­gy, by its natu­re, appe­ars as a bio­lo­gi­cal dis­cip­li­ne. I would like to emp­ha­si­ze that eco­lo­gy is not syno­ny­mous with envi­ron­men­tal pro­tec­ti­on, as many peop­le might think. The claim that a good eco­lo­gist is simul­ta­ne­ous­ly a des­tro­y­er of natu­re and oppo­ses con­ser­va­ti­onists is not a logi­cal absur­di­ty. Eco­lo­gy, as implied by its defi­ni­ti­on, does not assess nega­ti­vi­ty in rela­ti­on to humans or con­ser­va­ti­on. This falls under the realm of envi­ron­men­tal studies.

Use Facebook to Comment on this Post