rekonštrukcie

Zámky, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rakúsko, Ľudská príroda, Umenie, Stavby, Fotografie, Parky, Záhrady

Barokový Schlosshof

12/02/202603/03/2026 skala

Schlosshof slúžilo ako prázdninové sídlo Habsburgovcov. Nachádza sa neďaleko od Devínskej Novej Vsi. Odporúčam prechádzku cez Cyklomost Slobody, bude to príjemná polhodinka.

Schlosshof je osada mestečka Engelhartstetten (schlosshof.cestovanie.biz) v Dolnom Rakúsku, v blízkosti rieky Moravy a slovensko-rakúskej hranice (schlosshof.at). V 12. a 13. storočí sa zámok Hof uvádza ako pevnosť Hof, patriaca ku zámku Eckarstau (Wikipedia). Komplex je najväčším v Strednej Európe – viac ako 50 hektárov (schlosshof.cestovanie.biz). Patrí medzi najvýznamnejšie barokové pamiatky Rakúska. Rozloha areálu presahuje 50 hektárov a zahŕňa samotný zámok, rozsiahle terasové záhrady a hospodársky dvor (schlosshof.at). Pôvod sídla siaha do 12. a 13. storočia, keď sa uvádza ako pevnosť Hof (Burg Hof), patriaca k panstvu Eckartsau. Strategická poloha na hranici území mala obranný význam (aeiou.at). Nachádzajú sa tu záhrady, všade je plno zelene. Okrem toho mini ZOO, priestor pre statok, kone, hospodárske zvieratá. Zámok Hof je najväčšou barokovou stavbou v Rakúsku. Jeho novodobá história sa datuje od roku 1726, kedy naplnili želanie Eugena Savojského. Architektom bol Johann Lucas von Hildebrandt. Mária Terézia dostala tento zámok v roku 1755 ako dar. Koncom 19. storočia cisár František Jozef objekt prenechal ríšskej armáde (schlosshof.cestovanie.biz). Schlosshof sa stal miestom významných spoločenských udalostí, slávností a diplomatických stretnutí (austria.info).

Počas 2. svetovej vojny objekt slúžil nemeckej armáde a od roku 1945 sovietskej (schlosshof.cestovanie.biz). Až do roku 1955. Dlhodobé vojenské využívanie spôsobilo výrazné poškodenie budov aj záhrad (schlosshof.at). Rekonštrukcia sa začala v roku 2002. Od roku 2005 je zámok sprístupnený verejnosti (schlosshof.cestovanie.biz). Významná ja Neptúnová fontána, interiéry zahŕňajú reprezentačné sály, banketovú sála, fresková výzdoba, zlaté štukové ornamenty. Konajú sa tu celoročne rôzne podujatia, napr. veľkonočné a vianočné trhy, letné open-air koncerty, remeselné festivaly (mojerakusko.sk).

Záhrady zdobia fontány, plastiky a pravidelne upravené partery. Súčasťou areálu je aj rozsiahly hospodársky dvor – Meierhof, ktorý slúžil na zabezpečenie chodu panstva a dnes prezentuje tradičné remeslá a chov historických plemien hospodárskych zvierat (schlosshof.at). Nachádza sa tu viac ako 200 zvierat vo zverníku, napr. osly, kone, ťavy, kozy, ovce, pávy, alpaky, lamy, sliepky, prasiatka (schlosshof.at).

V záhradách v letných mesiacoch rozkvitá približne 35 000 kvetín. Zámocká záhrada ponúka aj pokojné zákutia vhodné na prechádzku či piknik v tieni stromov. Vybudované sú tu terasy podľa francúzskeho vzoru. V priebehu niekoľkých rokov vznikla pod vedením záhradného inžiniera Antona Zinnera jedna z najvýznamnejších barokových záhrad v nemecky hovoriacom priestore. Významnú súčasť výzdoby tvorí súbor sôch od sochára Johanna Christopha Madera (schlosshof.at). Okrem toho sa sa tu nachádza aj bylinková záhrada, regionálna záhrada štrte Weinviertel s lokálnymi rastlinami, záhrad maškŕt, záhrada rozmanitosti, záhrada ruží (schlosshof.at).

Schloss Hof served as a holiday residence of the Habsburg dynasty. It is located not far from Devínska Nová Ves. I recommend a walk across the Freedom Cycle Bridge (Cyklomost Slobody) – it is a pleasant half-hour stroll.

Schloss Hof is a district of the municipality of Engelhartstetten in Lower Austria, near the Morava (March) River and the Slovak-Austrian border. In the 12th and 13th centuries it was mentioned as “Burg Hof,” a fortress belonging to the Eckartsau estate. Covering more than 50 hectares, the complex is one of the largest Baroque palace estates in Central Europe and ranks among Austria’s most significant Baroque monuments. The grounds include the palace itself, extensive terraced gardens, and a former agricultural estate.

The origins of the site date back to the 12th and 13th centuries, when it functioned as a fortified stronghold. Its strategic border location gave it defensive importance. Today, the area is characterized by lush greenery and landscaped gardens. There is also a small zoo, stables, horses, and various farm animals.

Schloss Hof is considered the largest Baroque palace complex in Austria. Its modern history began in 1726, when Prince Eugene of Savoy fulfilled his vision of a grand summer residence. The architect was Johann Lucas von Hildebrandt. In 1755, Maria Theresa received the palace as a gift. At the end of the 19th century, Emperor Franz Joseph I handed the property over to the imperial army. Schloss Hof became the venue for important social events, celebrations, and diplomatic meetings.

During World War II the complex was used by the German army and, from 1945 until 1955, by the Soviet army. The prolonged military use caused significant damage to the buildings and gardens. Restoration began in 2002, and since 2005 the palace has been open to the public.

A major highlight is the Neptune Fountain. The interiors include representative halls, a banqueting hall, fresco decorations, and gilded stucco ornaments. Throughout the year, various events are held here, including Easter and Christmas markets, summer open-air concerts, and craft festivals.

The gardens are adorned with fountains, sculptures, and carefully maintained parterres. The estate also includes the extensive Meierhof (manor farm), which once ensured the functioning of the estate and today showcases traditional crafts and historical breeds of farm animals. More than 200 animals can be found here, including donkeys, horses, camels, goats, sheep, peacocks, alpacas, llamas, chickens, and pigs.

In the summer months, approximately 35,000 flowers bloom in the gardens. The palace gardens also offer peaceful corners ideal for a walk or a picnic in the shade of trees. The terraces were designed in the French style. Within just a few years, under the direction of garden engineer Anton Zinner, one of the most significant Baroque gardens in the German-speaking world was created. An important part of the decoration is a sculptural ensemble by Johann Christoph Mader. The grounds also include a herb garden, a regional Weinviertel garden with local plants, a “tasting” garden, a garden of diversity, and a rose garden.

Schloss Hof diente als Feriensitz der Habsburger. Es befindet sich unweit von Devínska Nová Ves. Ich empfehle einen Spaziergang über die Fahrradbrücke „Cyklomost Slobody“ (Brücke der Freiheit) – es ist ein angenehmer halbstündiger Weg.

Schloss Hof ist ein Ortsteil der Marktgemeinde Engelhartstetten in Niederösterreich, nahe der March (Morava) und der slowakisch-österreichischen Grenze. Im 12. und 13. Jahrhundert wird Hof als „Burg Hof“ erwähnt, die zur Herrschaft Eckartsau gehörte. Mit einer Fläche von über 50 Hektar ist der Komplex einer der größten barocken Schlossanlagen Mitteleuropas und zählt zu den bedeutendsten Barockdenkmälern Österreichs. Das Areal umfasst das Schloss selbst, weitläufige Terrassengärten sowie den Wirtschaftshof.

Der Ursprung der Anlage reicht bis ins 12. und 13. Jahrhundert zurück, als sie als Festung Hof (Burg Hof) erwähnt wurde. Ihre strategische Lage an der Grenze hatte eine defensive Bedeutung. Heute prägen weitläufige Gärten und viel Grün die Umgebung. Zum Areal gehören zudem ein kleiner Tierpark, Stallungen, Pferde und verschiedene Nutztiere.

Schloss Hof gilt als die größte barocke Schlossanlage Österreichs. Seine neuzeitliche Geschichte beginnt 1726, als Prinz Eugen von Savoyen seinen Wunsch nach einem repräsentativen Sommersitz verwirklichte. Architekt war Johann Lucas von Hildebrandt. 1755 erhielt Maria Theresia das Schloss als Geschenk. Ende des 19. Jahrhunderts überließ Kaiser Franz Joseph I. das Anwesen der k.u.k. Armee. Schloss Hof wurde zum Schauplatz bedeutender gesellschaftlicher Ereignisse, Feste und diplomatischer Treffen.

Während des Zweiten Weltkriegs diente die Anlage der deutschen Wehrmacht und ab 1945 bis 1955 der sowjetischen Armee. Die langjährige militärische Nutzung führte zu erheblichen Schäden an Gebäuden und Gärten. Die Restaurierung begann 2002, und seit 2005 ist das Schloss wieder öffentlich zugänglich.

Besonders hervorzuheben ist der Neptunbrunnen. Die Innenräume umfassen repräsentative Säle, einen Festsaal, Fresken und vergoldete Stuckornamente. Das ganze Jahr über finden hier Veranstaltungen statt – darunter Oster- und Weihnachtsmärkte, Sommerkonzerte unter freiem Himmel und Handwerksfeste.

Die Gärten sind mit Brunnen, Skulpturen und regelmäßig gepflegten Parterres geschmückt. Zum Ensemble gehört auch der weitläufige Meierhof, der einst der Versorgung des Guts diente und heute traditionelle Handwerke sowie historische Nutztierrassen präsentiert. Mehr als 200 Tiere sind hier zu sehen, darunter Esel, Pferde, Kamele, Ziegen, Schafe, Pfaue, Alpakas, Lamas, Hühner und Schweine.

In den Sommermonaten blühen in den Gärten rund 35.000 Blumen. Die Schlossgärten bieten auch ruhige Ecken für Spaziergänge oder ein Picknick im Schatten der Bäume. Die Terrassen sind nach französischem Vorbild gestaltet. Unter der Leitung des Garteningenieurs Anton Zinner entstand innerhalb weniger Jahre eine der bedeutendsten barocken Gartenanlagen im deutschsprachigen Raum. Einen wesentlichen Bestandteil der Ausstattung bildet eine Skulpturensammlung des Bildhauers Johann Christoph Mader. Zudem gibt es einen Kräutergarten, einen regionalen Weinviertler Garten mit heimischen Pflanzen, einen Naschgarten, einen Garten der Vielfalt sowie einen Rosengarten.

Odkazy

TOP

Zámok

Jar v Schlosshofe

2012, 2016

Krajina, Zahraničie, Dokumenty, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Severná Morava, Fotografie

Valašské múzeum v Rožňove pod Radhošťom

22/10/202523/10/2025 skala

Valašské múzeum je najväčšie a najstaršie svojho druhu v strednej Európe (kudyznudy.cz). Založené bolo v roku 1925 bratmi Bohumírom a Aloisom Jaroněkom. Inšpiráciou bola návšteva múzea v prírode v Dánsku (beskydy.cz). Je dôležitým kultúrno-historickým objektom, dokumentujúcim ľudové staviteľstvo, životný štýl a technológie Valašska. Slúži aj ako priestor pre zachovanie a popularizáciu a výučbu tradičných remesiel, zvykov a folklóru. Z pohľadu turistického je jednou z hlavných atrakcií regiónu (hotelovy-dum.cz).

Múzeum je rozdelené na tri tematické areály: Drevené mestečko prezentuje architektúru menšieho mestečka na Moravskom Valašsku v druhej polovici 19. a začiatkom 20. storočia (overenorodici.cz). Valašská dedina prezentuje model valašskej farmárskej dediny s charakteristickými domami, stajňami, hospodárskymi budovami a vybavením (beskydy.cz). Mlynská dolina prezentuje expozície, vodné a veterné mlyny, valchy, píly, lisovne a iné technické regionálne stavby (hotelovy-dum.cz). Nachádzajú sa tu sýpky, súkennícke stodoly, socha svätého Jána Nepomuckého, paliarňa, Billov meštiansky dom, radnica, hostince, fojstvo, zvonička, amfiteáter, vozovna, kováčska dieľňa, píla (nmvp.cz). Vzniká tu aj nový areál Kolibiska (kudyznudy.cz). Múzeum okrem Valašského múzea spravuje aj historické stavby, napr. na Pustevnách (nmvp.cz).

Areál múzea je situovaný v prírodnej krajine, domy tvoria presunuté pôvodné stavby a verné rekonštrukcie (kudyznudy.cz). V areáli sa nachádza kostol svätej Anny a cintorín Valašský Slavín, kde sú pochovaní významní ľudia regiónu (hotelovy-dum.cz). Napr. Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkoví, Jarmila Šuláková (Wikipedia). Možno tu vidieť ukážky tradičných remesiel, hospodárských činností, folklórnych obradov, festivalov a tradičných podujatí (zars.cz). Ročná návštevnosť dosahuje 500 000 návštevníkov (visitroznov.cz).

The Wallachian Open-Air Museum is the largest and oldest of its kind in Central Europe. It was founded in 1925 by brothers Bohumír and Alois Jaroňek. The inspiration came from a visit to an open-air museum in Denmark. It is an important cultural and historical institution documenting folk architecture, lifestyle, and technologies of the Wallachia region. It also serves as a space for the preservation, promotion, and teaching of traditional crafts, customs, and folklore. From a tourist perspective, it is one of the main attractions of the region.

The museum is divided into three thematic areas: the Wooden Town presents the architecture of a small Moravian Wallachian town from the late 19th and early 20th centuries. The Wallachian Village represents a model of a Wallachian farming settlement with characteristic houses, stables, farm buildings, and tools. The Mill Valley exhibits water and mechanical mills, fulling mills, sawmills, presses, and other regional technical buildings. Among them are granaries, cloth barns, a statue of Saint John of Nepomuk, a drying house, the Bill bourgeois house, the town hall, inns, a vogt’s office, a bell tower, an amphitheater, a carriage shed, a blacksmith’s workshop, and a sawmill. A new area called Kolibiska is also being developed. Apart from the Wallachian Open-Air Museum, the institution manages historical buildings such as those at Pustevny.

The museum complex is situated in a natural landscape; the houses consist of relocated originals and faithful reconstructions. Within the area stands the Church of Saint Anna and the Wallachian Slavín Cemetery, where notable figures of the region are buried — for example Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír and Alois Jaroňek, and Jarmila Šuláková. Visitors can see demonstrations of traditional crafts, agricultural activities, folklore ceremonies, festivals, and traditional events. The annual attendance reaches about 500,000 visitors.

Valašské muzeum v přírodě je největším a nejstarším svého druhu ve střední Evropě. Založeno bylo v roce 1925 bratry Bohumírem a Aloisem Jaroňkem. Inspirací byla návštěva muzea v přírodě v Dánsku. Je důležitým kulturně-historickým objektem dokumentujícím lidové stavitelství, životní styl a technologie Valašska. Slouží také jako prostor pro zachování, popularizaci a výuku tradičních řemesel, zvyků a folkloru. Z turistického hlediska patří mezi hlavní atrakce regionu.

Muzeum je rozděleno do tří tematických areálů: Dřevěné městečko představuje architekturu menšího města na Moravském Valašsku z druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Valašská dědina představuje model valašské zemědělské vesnice s charakteristickými domy, stájími, hospodářskými budovami a vybavením. Mlýnská dolina ukazuje vodní a mechanické mlýny, valchy, pily, lisovny a další technické stavby regionu. Nacházejí se zde sýpky, sukněnické stodoly, socha svatého Jana Nepomuckého, sušárna, Billův měšťanský dům, radnice, hostince, fojtství, zvonička, amfiteátr, vozovna, kovářská dílna a pila. Vzniká zde také nový areál Kolibiska. Muzeum kromě Valašského muzea spravuje i historické stavby, například na Pustevnách.

Areál muzea se nachází v přírodním prostředí, domy tvoří přemístěné původní stavby a věrné rekonstrukce. V areálu se nachází kostel svaté Anny a hřbitov Valašský Slavín, kde jsou pochováni významní lidé regionu — například Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkovi a Jarmila Šuláková. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky tradičních řemesel, zemědělských činností, folklorních obřadů, festivalů a tradičních akcí. Roční návštěvnost dosahuje přibližně 500 000 osob.

Odkazy

TOP

Všetky

2016

Krajina, Slovensko, Príroda, Záhorie, Biotopy, Fotografie, Mokrade

Devínske jazero

30/01/202530/01/2025 skala

Devínske jazero je oblasť medzi riekou Moravou a Devínskou Novou Vsou. Táto bývalá citlivá hraničná oblasť si možno aj vďaka svojej minulosti ponechala prírodnejší charakter. Nie je to jazero, akoby názov napovedal, je to niva rieky Morava, inundačné územie, ktoré býva niekedy viac, či menej zaplavené. Popri rieke Morava sa nachádzajú dreviny mäkkého lužného lesa, predovšetkým vŕby a topole. Na Devínskom jazere môžeme okrem iného pozorovať cca od 15.3 do 15.8 bociany.

Napriek svojmu názvu nejde o tradičné jazero, oblasť sa stáva jazerom len počas jarných záplav, keď sa voda z rieky Morava vyleje na okolité lúky, čím vzniká dočasná vodná plocha s rozlohou približne 20 hektárov. Tento fenomén periodického zaplavovania vytvára ideálne podmienky pre bohatú biodiverzitu. Devínske jazero je súčasťou najväčšieho a najzachovalejšieho komplexu záplavových lúk v strednej Európe, známeho ako Niva Moravy. Vďaka tomu je domovom mnohých vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Počas jarných mesiacov tu kvitnú biele lekná, ktoré svojou krásou pripomínajú slávne obrazy Clauda Moneta. Okrem nich tu nájdeme aj žlté lekná. Devínske jazero je významným hniezdiskom pre rôzne druhy vtákov. Bociany biele tu nachádzajú bohaté zdroje potravy, pričom ich hniezda sa nachádzajú na rakúskej strane rieky Morava v dubových lesoch pri mestečku Marchegg. Okrem bocianov tu môžeme pozorovať aj chriašteľa poľného či orliaka morského (outdooractive.com).

Devínske jazero je riečne jazero, mŕtve rameno Moravy a leží medzi jej ľavým brehom a korytom rieky Malina. Lúka Devínske jazero je rozlohou 10.5 km² najväčšou mokrou lúkou na Slovensku. Začiatkom 60-tych rokov 20. storočia sa tu pri ťažbe piesku našlo niekoľko hrobov zo staršej doby rímskej. Pozostatkom z nedávnejšej doby sú bunkre, ktoré sa budovali v 30-tych rokoch 20. storočia. Nazývajú sa aj ropíky, podľa skratky ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác. Posádku tvorilo 3-7 mužov, vyzbrojení boli guľometmi, vybavení periskopmi, granátovou rúrou (Wlachovský). História tohto územia je úzko spätá s politickými udalosťami 20. storočia. Počas existencie železnej opony bola táto oblasť súčasťou prísne stráženého pohraničného pásma medzi bývalým Československom a Rakúskom. Vďaka tomu sa tu zachovala takmer nedotknutá príroda, keďže oblasť nebola vystavená intenzívnej hospodárskej činnosti (outdooractive.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zaradená medzi mokrade medzinárodného významu podľa Ramsarskej konvencie. Niva Moravy je od roku 1992 zaradená medzi významné vtáčie územia. Hniezdia tu bociany, volavky a celkovo až 118 druhov vtákov. Žije tu aj veľa druhov netopierov, hady, vzácna užovka stromová, bobor európsky, v rieke Morava žije až 62 druhov rýb (panorama.sk). Nachádza sa tu aj Marcheggský viadukt, ktorý je vlastne už technickou pamiatkou, ktorá sa ale dodnes používa na železničnú prepravu. V roku 1846 sa začal stavať most medzi Devínskou Novou Vsou a Marcheggom. 474 metrov dlhý, patril vtedy k najväčším v Uhorsku. Počas svojej histórie bol viackrát počas vojny zničený, ale vždy opäť postavený. Posledná rekonštrukcia je z roku 1959 (Wlachovský). V roku 2021 bolo Devínske jazero vyhlásené za chránený areál s rozlohou 1 268,89 hektára (outdooractive.com).

Devínske Jazero is an area between the Morava River and Devínska Nová Ves. This former sensitive border area has perhaps retained its natural character thanks to its past. Despite its name, it is not a lake but rather the floodplain of the Morava River, an inundation zone that is sometimes more or less flooded. Along the Morava River, there are soft floodplain forest trees, mainly willows and poplars. At Devínske Jazero, one can observe storks approximately from March 15 to August 15.

Despite its name, it is not a traditional lake; the area becomes a lake only during the spring floods when water from the Morava River overflows onto the surrounding meadows, creating a temporary water body of about 20 hectares. This phenomenon of periodic flooding creates ideal conditions for rich biodiversity. Devínske Jazero is part of the largest and most preserved complex of floodplain meadows in Central Europe, known as the Morava Floodplain. Thanks to this, it is home to many rare species of plants and animals. During the spring months, white water lilies bloom here, resembling the famous paintings of Claude Monet. In addition to these, yellow water lilies can also be found. Devínske Jazero is an important nesting site for various bird species. White storks find abundant food sources here, while their nests are located on the Austrian side of the Morava River in the oak forests near the town of Marchegg. Besides storks, one can also observe the corncrake and the white-tailed eagle (outdooractive.com).

Devínske Jazero is a river lake, an oxbow of the Morava River, located between its left bank and the Malina River channel. The Devínske Jazero Meadow, covering an area of 10.5 km², is the largest wet meadow in Slovakia. In the early 1960s, during sand mining, several graves from the early Roman period were discovered here. A remnant of more recent history is the bunkers, built in the 1930s. These are also called Ropíky, after the abbreviation ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Directorate of Fortification Works). The garrison consisted of 3 to 7 men, equipped with machine guns, periscopes, and grenade launchers (Wlachovský). The history of this area is closely tied to the political events of the 20th century. During the existence of the Iron Curtain, this region was part of a strictly guarded border zone between former Czechoslovakia and Austria. As a result, nearly untouched nature has been preserved here, as the area was not exposed to intensive economic activity (outdooractive.com).

Since 1993, the entire area has been designated as a wetland of international importance under the Ramsar Convention. Since 1992, the Morava Floodplain has been classified as an Important Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird species nest here. Many bat species, snakes, the rare Aesculapian snake, the Eurasian beaver, and up to 62 species of fish live in the Morava River (panorama.sk). The Marchegg Viaduct is also located here, a technical monument that is still used for railway transport. In 1846, the construction of a bridge between Devínska Nová Ves and Marchegg began. At 474 meters long, it was one of the largest in Hungary at the time. Throughout its history, it was repeatedly destroyed during wars but was always rebuilt. The last reconstruction was in 1959 (Wlachovský). In 2021, Devínske Jazero was declared a protected area with an area of 1,268.89 hectares (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Gebiet zwischen der March (Morava) und Devínska Nová Ves. Dieses ehemalige sensible Grenzgebiet hat sich vielleicht dank seiner Vergangenheit seinen natürlichen Charakter bewahrt. Trotz seines Namens ist es kein See, sondern die Aue der March, ein Überschwemmungsgebiet, das manchmal mehr oder weniger überflutet wird. Entlang der March befinden sich Weichholz-Auwälder, hauptsächlich Weiden und Pappeln. Am Devínske Jazero kann man unter anderem etwa vom 15. März bis zum 15. August Störche beobachten.

Trotz seines Namens ist es kein traditioneller See; das Gebiet wird nur während der Frühlingshochwasser zu einem See, wenn das Wasser der March auf die umliegenden Wiesen übertritt und eine temporäre Wasserfläche von etwa 20 Hektar entsteht. Dieses Phänomen der periodischen Überschwemmung schafft ideale Bedingungen für eine reiche Biodiversität. Devínske Jazero ist Teil des größten und am besten erhaltenen Auenkomplexes in Mitteleuropa, bekannt als die Marchauen. Dadurch ist es die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Während der Frühlingsmonate blühen hier weiße Seerosen, die an die berühmten Gemälde von Claude Monet erinnern. Neben ihnen findet man auch gelbe Seerosen. Devínske Jazero ist ein bedeutendes Brutgebiet für verschiedene Vogelarten. Weißstörche finden hier reichlich Nahrung, während sich ihre Nester auf der österreichischen Seite der March in den Eichenwäldern bei der Stadt Marchegg befinden. Neben den Störchen kann man hier auch Wachtelkönige oder den Seeadler beobachten (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Flusssee, ein Altwasser der March, das zwischen ihrem linken Ufer und dem Flussbett der Malina liegt. Die Wiese Devínske Jazero ist mit einer Fläche von 10,5 km² die größte Feuchtwiese der Slowakei. Anfang der 1960er Jahre wurden hier beim Sandabbau mehrere Gräber aus der frühen römischen Zeit gefunden. Ein Relikt der jüngeren Geschichte sind die Bunker, die in den 1930er Jahren errichtet wurden. Diese werden auch Ropíky genannt, nach der Abkürzung ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Direktion der Befestigungsarbeiten). Die Besatzung bestand aus 3 bis 7 Mann, die mit Maschinengewehren, Periskopen und Granatwerfern ausgestattet waren (Wlachovský). Die Geschichte dieses Gebiets ist eng mit den politischen Ereignissen des 20. Jahrhunderts verbunden. Während des Bestehens des Eisernen Vorhangs war diese Region ein streng bewachtes Grenzgebiet zwischen der ehemaligen Tschechoslowakei und Österreich. Dadurch blieb die Natur hier fast unberührt, da das Gebiet keiner intensiven wirtschaftlichen Nutzung ausgesetzt war (outdooractive.com).

Seit 1993 ist das gesamte Gebiet als Feuchtgebiet von internationaler Bedeutung gemäß der Ramsar-Konvention ausgewiesen. Seit 1992 gehören die Marchauen zu den wichtigen Vogelschutzgebieten. Hier brüten Störche, Reiher und insgesamt bis zu 118 Vogelarten. Außerdem leben hier zahlreiche Fledermausarten, Schlangen, die seltene Äskulapnatter, der Europäische Biber, und in der March bis zu 62 Fischarten (panorama.sk). Hier befindet sich auch der Marchegger Viadukt, ein technisches Denkmal, das noch immer für den Eisenbahnverkehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brücke zwischen Devínska Nová Ves und Marchegg. Mit 474 Metern Länge gehörte sie damals zu den größten in Ungarn. Während ihrer Geschichte wurde sie mehrfach im Krieg zerstört, aber immer wieder aufgebaut. Die letzte Renovierung erfolgte 1959 (Wlachovský). Im Jahr 2021 wurde Devínske Jazero als Naturschutzgebiet mit einer Fläche von 1.268,89 Hektar ausgewiesen (outdooractive.com).

Odkazy

TOP

Všetky

2012, 2011, 2013, 2014, 2016, 2015

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Moravské obce, Polia, Česko, Južná Morava, Fotografie

Litenčice – obec s veľkomoravským osídlením

03/07/202304/01/2025 skala

Litenčice ležia na Litenčickej pahorkatine, 21 km juhozápadne od Kromeřížu. Majú charakter mestysu, ktorého súčasťou je aj obec Strabenice. Na výmere 10,51 km² tu žije 484 obyvateľov (litencice.com). Prvá písomná zmienka je z roku 1141. Na návrší Obecnice bolo z obdobia Veľkomoravskej ríše nájdených 153 hrobov (litencice.com). Tvrz v Litenčiciach existovala v druhej polovici 14. storočia. Z nej sa stavba prebudovala na zámok, ktorý v roku 1948 prešiel do rúk štátu a bol značne devastovaný. Po roku 1993 bol reštituovaný a momentálne je rekonštruovaný (zameklitencice.cz). Zámok je z roku 1437, v mestyse sa nachádza kostol svätého Petra a Pavla (litencice.com). Názov mestysu je odvodený od rodného ména Lutenek. Koreň slova lut známená líty, zúrivý (Hosák, Šrámek). Poriadajú sa tu poľovnícke plesy, sokolské karnevaly a hody (zameklitencice.cz).

Litenčice are situated on the Litenčice Uplands, 21 kilometers southwest of Kroměříž. They have the character of a town, which also includes the village of Strabenice. With an area of 10.51 square kilometers, the population here is 484 inhabitants (litencice.com). The first written mention dates back to 1141. On the hill of Obecnice, 153 graves from the Great Moravian Empire period were found (litencice.com). A fortress in Litenčice existed in the second half of the 14th century. From it, the structure was rebuilt into a castle, which in 1948 passed into the hands of the state and was significantly devastated. After 1993, it was restituted and is currently under reconstruction (zameklitencice.cz). The castle dates back to 1437, and in the town, there is the Church of St. Peter and Paul (litencice.com). The name of the town is derived from the native name Lutenek. The root of the word „lut“ means fierce, raging (Hosák, Šrámek). Hunting balls, Sokol carnivals, and festivals are held here (zameklitencice.cz).

Litenčice leží na Litenčické pahorkatině, 21 km jihozápadně od Kroměříže. Mají charakter městyse, jehož součástí je i obec Strabenice. Na výměře 10,51 km2 zde žije 484 obyvatel (litencice.com). První písemná zmínka je z roku 1141. Na návrší Obecnice bylo z období Velkomoravské říše nalezeno 153 hrobů (litencice.com). Tvrz v Litenčicích existovala v druhé polovině 14. století. Z ní se stavba přebudovala na zámek, který v roce 1948 přešel do rukou státu a byl značně devastován. Po roce 1993 byl restituován a momentálně je rekonstruován (zameklitencice.cz). Zámek je z roku 1437, v městyse se nachází kostel svatého Petra a Pavla (litencice.com). Název městyse je odvozen od rodného jména Lutenek. Kořen slova lut znamená zuřivý (Hosák, Šrámek). Pořádají se zde lovecké plesy, sokolské karnevaly a hody (zameklitencice.cz).

Odkazy

Literatúra

Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 540.

2016

Krajina, Slovensko, Mestá, Slovenské mestá, Objekty, predmety a priestory, Malé Karpaty, Hrady, Umenie, Stavby, Fotografie

Bratislavský hrad

04/12/201931/12/2025 skala

Bratislavský hrad je významná dominanta Bratislavy, ku ktorej sa viaže aj prvá písomná zmienka o Bratislave v Salzburských análoch z roku 907 v súvislosti s bitkou Bavorov a Maďarov. Hradný kopec bol osídlený už v neskorej dobe kamennej, prvými známymi obyvateľmi boli Kelti (bratislava.sk). Stopy najstaršieho osídlenia pochádzajú spred 4500 rokov, z obdobia eneolitu (bolerázska skupina). Predpokladá sa existencia opevneného sídliska, avšak priame dôkazy sa nenašli. Z halštatského obdobia sa na východnej strane našli stopy príbytkov zahĺbené do skalného podložia – zemnice (wikipedia.sk). Z laténskej doby, z času rozkvetu keltskej civilizácie, sa našli stopy oppida, ako aj keltské mince, biatecy (Štefanovičová, 1975). Z 9 až 11. storočia sa na východnej terase hradu našli opracované kamene, fragmenty nápisov, zvyšky tehál označených kolkami XIV. rímskej légie. Nálezy dokazujú prítomnosť rímskeho etnika na hradnej akropole v období 2. – 3. storočia. Je isté, že to bolo zo strategického hľadiska výnimočné miesto a pre umiestnenie vojenskej posádky (pôvodné stavby boli pravdepodobne súčasťou vojenskej stanice) malo nesmierny význam, najmä v období rímsko-germánskych vojenských kontaktov (napr. markomanských vojen). Na prelome 5. a 6. storočia je v znamení slovanského osídľovania. Od prvej polovice 9. storočia tu bolo opevnené stredisko so zrubovými obydliami, palácom, predrománskou trojloďovou bazilikou, cintorínom a hospodárskymi objektmi. Opevnenie vydržalo do konca 14. storočia, kedy ho nahradili kamenné gotické hradby (wikipedia.sk).

Po štyri storočia prechádzala Dunajom severná hranica Rímskej ríše – Limes Romanus. Slovania tu vybudovali v 9. storočí silnú pevnosť, ktorá sa stala významným centrom Veľkomoravskej ríše (bratislava.sk), cirkvevné aj svetské centrum širšieho územia. Sídlila v ňom kniežacia družina, aj cirkevý hodnostár (wikipedia.sk). Bratislavský hrad je národná kultúrna pamiatka a v súčasnosti slúži jeho prvé poschodie pre reprezentačné účely Slovenskej národnej rady a v ostatných priestoroch sú umiestnené zbierky Slovenského národného múzea – expozície Klenoty dávnej doby a Historické múzeum (bratislava.sk). Dnešné meno hradu vychádza z pomenovania Brezaluspurch, ktoré bolo uvádzané v Soľnohradských letopisoch v roku 907. V roku 1042 sa v Henri-Manni Augiensis Chronicon spomína Brezeburg, v Altaišských análoch v roku 1052 Preslavvaspurch, v roku 1108 Bresburg, z čoho vzniklo dnešné nemecké Pressburg (wikipedia.sk). Všetky tieto názvy majú pôvod s mene Braslav, resp. Preslav. Mohol to byť člen významnej veľmožskej rodiny (Jozef Hlinka, 1982). Nemecký historik Aventinus uvádza Wratisslaburgium, podľa Vratislava, ktorý dal hrad opraviť v roku 805. Iné pomenovanie ja Castrum Bosan, prípadne Bassa, Possen, neskôr Poson, Posonium, čo dalo zrejme vzniknúť maďarskému Pozsony (wikipedia.sk).

Z 13. storočia pochádza Korunná veža. Za vlády Žigmunda Luxemburgského (1387 – 1437) hrad prešiel gotickou prestavbou. Po roku 1526 je sídlom uhorských kráľov. Za Márie Terézie (1740 – 1780) sa hrad premenil na luxusnú barokovú rezidenciu. V roku 1811 vyhorel, s rekonštrukciou sa začalo až v roku 1953. Dnes hrad spravuje Kancelária Národnej rady Slovenskej republiky. Sídli tu Historické a Hudobné múzeum Slovenského národného múzea. Hrad tvoria rôzne časti: Viedenská, Žigmundova, Mikulášska a Leopoldova brána, čestné nádvorie, vyhliadkový bastión, palác, západná terasa, severné hradby, bašta Luginsland, hradná vináreň, juhozápadný bastión, základy veľkomoravskej baziliky z 9. storočia a kostola sv. Spasiteľa z 11. st., cisterna (Zdroj: Informačná tabuľa).

Na nádvorí hradného paláca, rovnako ako na severnej terase areálu našli archeológovia Mestského ústavu ochrany pamiatok zvyšky jedinečných architektúr z obdobia 1. storočia pred Kristom. Súčasťou nálezu boli aj zlaté mince s nápisom Biatec. Historici sa zhodli, že ide o najreprezentatívnejšiu stavbu severne od Álp z neskorolaténskeho obdobia. Na hrade sa teda v minulosti nachádzala akropola jedného z najvýznamnejších keltských hradísk – oppidum v strednej Európe. „Tieto objekty boli stavané rímskou stavebnou technikou a sú unikátnym nálezom nielen z hľadiska svojho veku, ale aj kvality. Zachovali sa v nich pôvodné interiérové omietky a liate dlažby s kamienkovou výzdobou, ktoré na Slovensku nemajú obdobu,“ hovorí Štassel (Kráková). Archeologický výskum z roku 2008 mení pohľad na keltskú minulosť Bratislavy, hrad bol sídlom keltského kniežaťa, knieža si volalo remeselníkov z Ríma, ktorí mu upravovali a postavili sídlo podľa rímskych znalostí. Našla sa okrem iného rímska keramika, amfory, zvon, zlatý a strieborný poklad kniežaťa. Unikátom je objav prvej zlatej mince s názvom Nonnos (Danihelová).

Hradný kopec je prvým kopcom Malých Karpát. Bratislavčania, ale aj nebratislavčania chodia radi na Bratislavský hrad. Je odtiaľ celkom pekný výhľad na široké okolie. Časť za hlavnou budovou smerom ku Starému mestu je plná zelene, je tu pomerne veľký a rovinatý priestor, kde sa najmä v lete zdržiava dosť ľudí. Tým, že hrad je v centre, je veľmi ľahko a rýchlo dostupný. Na hrade sa konajú výstavy, v letnom období koncerty, divadelné predstavenia, rôzne spoločenské akcie tu majú svoj začiatok.

Bratislava Castle is a significant landmark in Bratislava, and the first written mention of Bratislava in the Salzburg Annals dates back to 907 in connection with the Battle of Bavorov and the Hungarians. The castle hill was settled in the late Stone Age, with the first known inhabitants being Celts (bratislava.sk). Traces of the oldest settlement date back 4500 years to the Eneolithic period (Boleráz group). Although the existence of a fortified settlement is presumed, direct evidence has not been found. From the Hallstatt period, dwellings dug into the rock substratum, called earthworks, were discovered on the eastern side (wikipedia.sk). From the La Tène period, the time of the Celtic civilization’s flourishing, there are traces of oppida and Celtic coins, biatecs (Štefanovičová, 1975). From the 9th to the 11th century, processed stones, fragments of inscriptions, and remains of bricks marked with pegs from the 14th Roman legion were found on the eastern terrace of the castle. These findings indicate the presence of the Roman ethnicity on the castle acropolis in the 2nd to 3rd century. It was undoubtedly an exceptional location from a strategic perspective and had great importance for military garrison placement (the original structures were likely part of a military station), especially during the Roman-Germanic military contacts (e.g., Marcomannic Wars). Slavic settlement marked the turn of the 5th and 6th centuries. From the first half of the 9th century, a fortified center with log houses, a palace, a pre-Romanesque triple-naved basilica, a cemetery, and economic buildings existed here. The fortifications lasted until the end of the 14th century when they were replaced by stone Gothic walls (wikipedia.sk).

For four centuries, the northern border of the Roman Empire – the Limes Romanus – ran along the Danube. In the 9th century, the Slavs built a strong fortress here, which became a significant center of the Great Moravian Empire (bratislava.sk), both ecclesiastical and secular, encompassing a broader territory. The princely retinue and ecclesiastical dignitaries resided there (wikipedia.sk). Bratislava Castle is a national cultural monument and currently, its first floor serves for representative purposes of the Slovak National Council, while other spaces house collections of the Slovak National Museum – the Treasures of Ancient Times and the Historical Museum (bratislava.sk). The present name of the castle derives from the name Brezaluspurch, mentioned in the Salzburg Annals in 907. In 1042, Henri-Manni Augiensis Chronicon mentions Brezeburg, in the Altai Annals in 1052, Preslavvaspurch, and in 1108, Bresburg, from which the current German Pressburg (wikipedia.sk) originated. All these names have their origin in the name Braslav or Preslav. It could have been a member of a significant noble family (Jozef Hlinka, 1982). The German historian Aventinus mentions Wratisslaburgium, named after Vratislav, who repaired the castle in 805. Another designation is Castrum Bosan or Bassa, Possen, later Poson, Posonium, probably giving rise to the Hungarian Pozsony (wikipedia.sk).

The Crown Tower dates back to the 13th century. During the rule of Sigismund of Luxembourg (1387 – 1437), the castle underwent Gothic reconstruction. After 1526, it became the residence of Hungarian kings. Under Maria Theresa (1740 – 1780), the castle transformed into a luxurious Baroque residence. In 1811, it burned down, and reconstruction began only in 1953. Today, the castle is managed by the Office of the National Council of the Slovak Republic. The Historical and Music Museums of the Slovak National Museum are located here. The castle consists of various parts: Vienna, Sigismund, Nicholas, and Leopold Gates, the honorary courtyard, the lookout bastion, the palace, the western terrace, the northern walls, the Luginsland Bastion, the castle winery, the southwest bastion, the foundations of the Great Moravian basilica from the 9th century, and the Church of St. Savior from the 11th century, the cistern (Source: Information board).

In the courtyard of the castle palace, as well as on the northern terrace of the area, archaeologists from the City Institute for the Protection of Monuments found remains of unique architecture dating back to the 1st century BC. The discovery included gold coins with the inscription Biatec. Historians agree that it is the most representative structure north of the Alps from the late La Tène period. The castle apparently housed the acropolis of one of the most significant Celtic fortifications – an oppidum in Central Europe. „These objects were built with Roman construction techniques and are a unique find not only in terms of their age but also their quality. They preserved the original interior plaster and cast slabs with stone decoration, which have no parallel in Slovakia,“ says Štassel (Kráková). Archaeological research from 2008 changes the view of Bratislava’s Celtic past; the castle was the seat of a Celtic prince named Braslav, who called upon craftsmen from Rome to modify and build the residence according to Roman knowledge. In addition to Roman ceramics, amphorae, bells, and the gold and silver treasure of the prince, the discovery included the first gold coin named Nonnos (Danihelová).

The castle hill is the first hill of the Little Carpathians. Bratislavans, as well as non-locals, enjoy visiting Bratislava Castle. There is a nice view of the surrounding area from there. The part behind the main building, towards the Old Town, is full of greenery, with a relatively large and flat space where quite a few people gather, especially in the summer. Being in the center, the castle is very easily and quickly accessible. Exhibitions, concerts, theatrical performances, and various social events take place at the castle, and many events have their beginnings here.

Die Bratislava Burg ist eine bedeutende Dominante von Bratislava, und die erste schriftliche Erwähnung von Bratislava stammt aus den Salzburger Annalen von 907 im Zusammenhang mit der Schlacht von Brezalauspurc und den Ungarn. Der Burgberg war bereits in der späten Steinzeit besiedelt, wobei die ersten bekannten Bewohner Kelten waren (bratislava.sk). Die Spuren der ältesten Besiedlung stammen vor etwa 4500 Jahren aus der Eneolith-Zeit (Boleráz-Gruppe). Es wird angenommen, dass es eine befestigte Siedlung gab, aber direkte Beweise wurden nicht gefunden. Aus der Hallstatt-Zeit wurden auf der östlichen Seite Spuren von in den Felsuntergrund gegrabenen Behausungen, sogenannte Erdhütten, entdeckt (wikipedia.sk). Aus der Latène-Zeit, der Blütezeit der keltischen Zivilisation, gibt es Spuren von Oppida sowie keltischen Münzen, den Biatecs (Štefanovičová, 1975). Aus dem 9. bis 11. Jahrhundert wurden auf der östlichen Terrasse der Burg bearbeitete Steine, Fragmente von Inschriften und Überreste von Ziegeln mit Markierungen der XIV. römischen Legion gefunden. Diese Funde belegen die Anwesenheit des römischen Volkes auf der Burgakropolis im 2. bis 3. Jahrhundert. Es ist sicher, dass dies aus strategischer Sicht ein außergewöhnlicher Ort war und für die Platzierung einer Militärbesatzung von unschätzbarem Wert war, insbesondere während der römisch-germanischen Militärkontakte (z. B. Markomannenkriege). Um die Wende vom 5. zum 6. Jahrhundert steht es im Zeichen der slawischen Besiedlung. Ab der ersten Hälfte des 9. Jahrhunderts gab es hier ein befestigtes Zentrum mit Blockhäusern, einem Palast, einer frühromanischen dreischiffigen Basilika, einem Friedhof und landwirtschaftlichen Gebäuden. Die Befestigung hielt bis Ende des 14. Jahrhunderts, als sie durch steinerne gotische Mauern ersetzt wurde (wikipedia.sk).

Vier Jahrhunderte lang bildete die Donau die nördliche Grenze des Römischen Reiches – Limes Romanus. Die Slawen errichteten im 9. Jahrhundert eine starke Festung, die ein bedeutendes Zentrum des Großmährischen Reiches wurde (bratislava.sk), sowohl geistlich als auch weltlich für ein größeres Gebiet. Die fürstliche Familie und der kirchliche Würdenträger (wikipedia.sk) lebten hier. Die Bratislava Burg ist ein nationales Kulturdenkmal und dient heute das erste Stockwerk repräsentativen Zwecken des slowakischen Nationalrats, während die anderen Räume die Sammlungen des Slowakischen Nationalmuseums beherbergen – die Ausstellungen Schätze alter Zeiten und Historisches Museum (bratislava.sk). Der heutige Name der Burg leitet sich von der Bezeichnung Brezaluspurch ab, die 907 in den Salzburger Annalen erwähnt wurde. Im Jahr 1042 wird es in Henri-Manni Augiensis Chronicon als Brezeburg erwähnt, in den Altheus-Analen von 1052 als Preslavvaspurch, im Jahr 1108 als Bresburg, was später zum heutigen deutschen Pressburg wurde (wikipedia.sk). Alle diese Namen haben ihren Ursprung im Namen Braslav oder Preslav. Es könnte ein Mitglied einer bedeutenden Adelsfamilie gewesen sein (Jozef Hlinka, 1982). Der deutsche Historiker Aventinus gibt Wratisslaburgium an, nach Vratislav, der die Burg im Jahr 805 reparieren ließ. Eine andere Bezeichnung ist Castrum Bosan, oder Bassa, Possen, später Poson, Posonium, was wahrscheinlich zur ungarischen Bezeichnung Pozsony führte (wikipedia.sk).

Der Kronenturm stammt aus dem 13. Jahrhundert. Unter der Herrschaft von Sigismund von Luxemburg (1387 – 1437) wurde die Burg gotisch umgebaut. Nach 1526 war es der Sitz der ungarischen Könige. Unter Maria Theresia (1740 – 1780) wurde die Burg in eine luxuriöse barocke Residenz umgewandelt. Im Jahr 1811 brannte es nieder und die Rekonstruktion begann erst 1953. Heute wird die Burg vom Büro des Nationalrates der Slowakischen Republik verwaltet. Hier befinden sich das Historische und das Musikmuseum des Slowakischen Nationalmuseums. Die Burg besteht aus verschiedenen Teilen: Wiener, Sigismunds, Nikolaus‘ und Leopolds Tor, der Ehrenhof, dem Aussichtsbastion, dem Palast, der westlichen Terrasse, den nördlichen Mauern, dem Luginsland-Turm, der Burgkellerei, dem südwestlichen Bastion, den Fundamenten der Großmährischen Basilika aus dem 9. Jahrhundert und der Kirche des Heilands aus dem 11. Jahrhundert, dem Wassertank (Quelle: Informationstafel).

Auf dem Hof des Burgpalastes, ebenso wie auf der Nordterrasse des Geländes, fanden Archäologen des Stadtinstituts für Denkmalschutz im Jahr 2008 Überreste einzigartiger Architekturen aus dem 1. Jahrhundert vor Christus. Der Fund enthielt auch goldene Münzen mit der Inschrift Biatec. Historiker sind sich einig, dass es sich um das repräsentativste Gebäude nördlich der Alpen aus der späten La-Tène-Zeit handelt. Die Burg war also in der Vergangenheit die Akropolis einer der wichtigsten keltischen Festungen – dem Oppidum in Mitteleuropa. „Diese Objekte wurden mit römischer Bautechnik gebaut und sind ein einzigartiger Fund, nicht nur in Bezug auf ihr Alter, sondern auch auf ihre Qualität. In ihnen haben sich die ursprünglichen Innenputze und die gegossenen Fliesen mit Steinverzierungen erhalten, die in der Slowakei ihresgleichen suchen“, sagt Štassel (Kráková). Die archäologische Forschung von 2008 ändert den Blick auf die keltische Vergangenheit von Bratislava. Die Burg war der Sitz eines keltischen Fürsten, der Handwerker aus Rom als Gefolge hatte, die ihm die Unterkunft nach römischem Vorbild gestalteten und errichteten. Es wurden unter anderem römische Keramik, Amphoren, Glocken, ein goldener und silberner Schatz des Fürsten gefunden. Einzigartig ist der Fund der ersten goldenen Münze mit dem Namen Nonnos (Danihelová).

Der Burgberg ist der erste Hügel der Kleinen Karpaten. Die Bratislavaer und Nicht-Bratislavaer gehen gerne auf die Bratislava Burg. Von dort aus hat man einen ziemlich schönen Blick auf die weite Umgebung. Der Teil hinter dem Hauptgebäude in Richtung der Altstadt ist voller Grünflächen und bietet einen ziemlich großen und flachen Raum, in dem sich im Sommer ziemlich viele Menschen aufhalten. Da die Burg im Zentrum liegt, ist sie sehr leicht und schnell erreichbar. Auf der Burg finden Ausstellungen statt, im Sommer Konzerte, Theateraufführungen, verschiedene gesellschaftliche Veranstaltungen beginnen hier.

A Bratislavai vár a bratislavai város egyik jelentős dominánsa, és Bratislava első írásos említése a 907-es Bavornál és a magyaroknál vívott csata kapcsán szerepel a szalzburgi évkönyvekben. A várhegy már a késő kőkorszakban is lakott volt, az első ismert lakók a kelták voltak (bratislava.sk). A legrégebbi település nyomai mintegy 4500 évvel ezelőttről, az eneolitikum korszakából (Boleráz-csoport) származnak. Feltehető, hogy erődített település létezett, de közvetlen bizonyítékokat nem találtak. A latén korból keleti oldalán megfigyelhetők a kőzetbe mélyedt kunyhók maradványai (wikipedia.sk). A kelta civilizáció virágkora, a latén korból oppida nyomai és kelta érmék, a Biatecs (Štefanovičová, 1975). A 9. és 11. századból származó dolgozott kőzetek, feliratmaradványok és a XIV. római légió jelzéseivel ellátott téglamaradványokat találtak a vár keleti teraszán. Ezek a leletek a római nép jelenlétét igazolják a vár akropoliszán a 2. és 3. században. Biztos, hogy stratégiai szempontból kivételes hely volt és katonai poszt része lehetett, különösen a római-germán katonai kapcsolatok idején (például a markomann háborúk). Az 5. és a 6. század fordulóján a szlávok letelepedése jellemzi. Az 9. század első felében itt már erődített központ volt faházakkal, palotával, korai román háromhajós bazilikával, temetővel és gazdasági épületekkel. Az erődítmény a 14. század végéig állta meg, amikor kőből készült gót falakkal helyettesítették (wikipedia.sk).

Négy évszázadon keresztül a Duna alkotta a Római Birodalom északi határát – a Limes Romanus-t. A szlávok az 9. században megerősített erődöt építettek, amely jelentős központtá vált a Nagy-Morva Birodalomnak (bratislava.sk), mind szellemi, mind világi szempontból egy nagyobb terület számára. Itt élt a hercegi család és a keresztény egyház méltóságosa (wikipedia.sk). A bratislavai vár nemzeti kulturális emlék, és jelenleg a Szlovák Nemzeti Tanács első emeletét a Szlovák Nemzeti Múzeum gyűjteményeinek reprezentatív célokra használja – Az ősi korok kincsei és Történeti múzeum kiállításai (bratislava.sk). A vár mai neve a 907-es Brezalauspurc név alapján származik a szalzburgi évkönyvekből. 1042-ben Henri-Manni Augiensis Chroniconban Brezeburgként említik, 1052-ben az Altheus-análokban Preslavvaspurchként, 1108-ban Bresburgként, ami a mai német Pozsonyt eredményezte (wikipedia.sk). Ezek a nevek mind Braslav vagy Preslav név eredetét jelzik. Valószínűleg egy jelentős nemesi család tagja lehetett (Jozef Hlinka, 1982). A német történész Aventinus Wratisslaburgiumot mond, Vratislav alapján, aki a várat 805-ben javította meg. Más néven Castrum Bosan, vagy Bassa, Possen, később Poson, Posonium, ami valószínűleg a magyar Pozsony elnevezéshez vezetett (wikipedia.sk).

A Korona torony a 13. századból származik. Luxemburgi Zsigmond uralkodása alatt (1387 – 1437) a vár gótikus átalakuláson ment keresztül. 1526 után Magyarország királyainak lakhelye. Mária Terézia (1740 – 1780) idején a vár luxus barokk rezidenciává változott. 1811-ben leégett, a helyreállítás csak 1953-ban kezdődött. A várat jelenleg a Szlovák Köztársaság Nemzeti Tanácsának Hivatala kezeli. Itt található a Szlovák Nemzeti Múzeum Kincsei a régi idők és a Történeti múzeum kiállításai. A várat különböző részek alkotják: bécsi, Zsigmond, Mikulás és Lipót kapu, tiszteletbeli udvar, kilátó bástya, palota, nyugati terasz, északi falak, Luginsland bástya, várborozda, délnyugati bástya, a 9. századi nagy-morva bazilika alapjai és a 11. századi Szent Megváltó templom, ciszterna (Forrás: Informačná tabuľa).

A várpalota udvarán, valamint az épületegyüttes északi teraszán a városi műemlékvédelmi intézet régészei egyedülálló 1. századi építészeti maradványokra bukkantak. A lelet részét képezte a Biatec feliratú aranyérmék is. A történészek egyetértenek abban, hogy ez a terület az észak-alföldi későrómai korból származó legrétegesebb építménye. A leletek között eredeti belső vakolatok és kőburkolatok is megmaradtak, amelyeket kődíszekkel díszítettek, és amelyeknek Szlovákiában nincs párja – mondja Štassel (Kráková). Az 2008-as régészeti kutatás megváltoztatja a bratislavai kelta múlt látásmódját, a vár egy kelta fejedelem székhelye volt, aki római kézműveseket hívott maga mellé, hogy azok a római ismeretek alapján kialakítsák és felépítsék a székhelyét. A római kerámia, amforák, harangok, a fejedelem arany- és ezüstkincsei is megtalálhatók. Az egyediségét azonban az első Nonnos nevű arany érmének a felfedezése jelenti (Danihelová).

A várhegy a Kis-Kárpátok első dombja. A bratislavaiak és a nem bratislavaiak szívesen látogatnak a Bratislavai várba. Innen egész szép kilátás nyílik a környező területekre. Az épület főépületétől délre lévő rész teli van zöld területekkel, meglehetősen nagy és sík területtel, ahol nyáron elég sok ember tartózkodik. Mivel a vár a városközpontban található, nagyon könnyen és gyorsan elérhető. A váron kiállítások, nyáron koncertek, színházi előadások, különböző társadalmi események is zajlanak.

Odkazy