Fotografie, Krajina, Mestá, České mestá, Príroda, Rastliny, Česko, Organizmy, Južné Čechy

Žirovnice

skala
Hits: 56

sú malé v okrese v južných Čechách pri riečke . Mesto má približne 3 200 obyvateľov (zirovnice.cz). Názov mesta je pravdepodobne odvodený od staroslovanského slova „„, čo znamená „“ alebo „“ – odkazujúc úrodnú okolitú pôdu, ktorá lákala obyvateľov už od stredoveku. Prvá písomná zmienka o Žirovniciach je z roku 1358 (vysocina.eu). Centrom mesta je zámok, ktorý stojí na mieste starého kamenného hradu (zirovnice.cz). V 17. storočí bol poškodený počas tridsaťročnej a následne upravený rodinou Šternberkovcov, ktorí mu dali renesančný a barokový ráz (zirovnice.cz). V roku 1964 zámok takmer zničil veľký požiar, po ktorom prebehla rozsiahla rekonštrukcia. Dnes v ňom sídli múzeum s expozíciami o histórii regiónu, perletiarstve a výrobe gombíkov (czech-mountains.eu). Zámocký areál zahŕňa aj sýpku – špýchar a bývalý pivovar zo 16. storočia, ktorý fungoval ako pivovar do roku 1865 (outdooractive.sk).

Od 19. storočia sa Žirovnice preslávili ako mesto perleťárstva a výroby perleťových gombíkov. Toto remeslo zaviedol podnikateľ a postupne sa stalo jedným z hlavných zdrojov obživy miestneho obyvateľstva. sa rozvíjala takmer do polovice 20. storočia a dnes je stále dôležitou súčasťou miestnej a (vysocina.eu). Žirovnice sú známe aj svojimi kultúrnymi a spoločenskými podujatiami, medzi ktoré napríklad – historické spojené s mestským erbom (zirovnice.cz). Herečka je rodáčka zo Žirovníc (Wikipedia).

Žirovnice is a small town in the Pelhřimov District in South Bohemia, situated by the Žirovnička stream. The town has approximately 3,200 inhabitants (zirovnice.cz). The name of the town is probably derived from the Old Slavic word “žir”, meaning “nutritious” or “fat”, referring to the fertile surrounding land that attracted settlers as early as the Middle Ages. The written mention of Žirovnice dates back to 1358 (vysocina.eu). The centre of the town is a castle built on the site of an old stone fortress (zirovnice.cz). In the 17th century, was damaged during the Thirty Years‘ War and subsequently rebuilt by the House of Sternberg, who gave it a Renaissance and Baroque character (zirovnice.cz). In 1964, the castle was almost destroyed by a major fire, followed by extensive reconstruction. Today, it houses a museum with exhibitions on regional history, mother-of-pearl craftsmanship and button production (-mountains.eu). The castle complex also includes a granary and a former brewery from the 16th century, which operated as a brewery until 1865 (outdooractive.sk).

Since the 19th century, Žirovnice has become famous as a centre of mother-of-pearl craftsmanship and pearl button manufacturing. This craft was introduced by the entrepreneur Josef Žampach and gradually became one of the main sources of livelihood for the local population. Production developed almost until the mid-20th century and remains an important part of local identity and culture today (vysocina.eu). Žirovnice is also known for its cultural and social events, such as the Žirovnice Unicorn Festival – historical celebrations associated with the town’s coat of arms (zirovnice.cz). The actress Iva Janžurová was born in Žirovnice ().

Žirovnice jsou malé město v okrese Pelhřimov v jižních Čechách u potoka Žirovnička. Město má přibližně 3 200 obyvatel (zirovnice.cz). Název města je pravděpodobně odvozen od staroslovanského slova „žir“, což znamená „výživný“ nebo „tučný“, a odkazuje na úrodnou okolní půdu, která přitahovala osadníky již od středověku. První písemná zmínka o Žirovnicích pochází z roku 1358 (vysocina.eu). Centrem města je zámek, který stojí na místě starého kamenného hradu (zirovnice.cz). V 17. století byl poškozen během třicetileté války a následně přestavěn rodem Šternberků, kteří mu vtiskli renesanční a barokní ráz (zirovnice.cz). V roce 1964 byl zámek téměř zničen velkým požárem, po němž následovala rozsáhlá rekonstrukce. Dnes v něm sídlí muzeum s expozicemi o historii regionu, perleťářství a výrobě knoflíků (czech-mountains.eu). Zámecký areál zahrnuje také sýpku (špýchar) a bývalý pivovar ze 16. století, který fungoval jako pivovar do roku 1865 (outdooractive.sk).

Od 19. století se Žirovnice proslavily jako město perleťářství a výroby perleťových knoflíků. Toto řemeslo zavedl podnikatel Josef Žampach a postupně se stalo jedním z hlavních zdrojů obživy místního obyvatelstva. Výroba se rozvíjela téměř do poloviny 20. století a dodnes je důležitou součástí místní identity a kultury (vysocina.eu). Žirovnice jsou známé také svými kulturními a společenskými akcemi, například Slavnostmi žirovnického jednorožce – historickými slavnostmi spojenými s městským erbem (zirovnice.cz). Herečka Iva Janžurová je rodačka ze Žirovnic (Wikipedia).

Žirovnice

Krajina, Zahraničie, Dokumenty, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Severná Morava, Fotografie

Valašské múzeum v Rožňove pod Radhošťom

skala
Hits: 207

je najväčšie a najstaršie svojho druhu v strednej Európe (kudyznudy.cz). Založené bolo v roku 1925 bratmi Bohumírom a Aloisom Jaroněkom. Inšpiráciou bola návšteva múzea v prírode v Dánsku (beskydy.cz). Je dôležitým kultúrno-historickým objektom, dokumentujúcim , a Valašska. Slúži aj ako pre a popularizáciu a výučbu tradičných remesiel, zvykov a folklóru. Z pohľadu turistického je jednou z hlavných atrakcií regiónu (hotelovy-dum.cz).

Múzeum je rozdelené tri tematické areály: prezentuje architektúru menšieho mestečka na Moravskom Valašsku v druhej polovici 19. a začiatkom 20. storočia (overenorodici.cz). prezentuje model valašskej farmárskej s charakteristickými domami, stajňami, hospodárskymi budovami a vybavením (beskydy.cz). prezentuje , vodné a , , , a iné technické regionálne (hotelovy-dum.cz). Nachádzajú sa tu , súkennícke , , paliarňa, , radnica, , fojstvo, , amfiteáter, vozovna, kováčska dieľňa, (nmvp.cz). Vzniká tu aj nový areál (kudyznudy.cz). Múzeum okrem Valašského múzea spravuje aj historické stavby, napr. na Pustevnách (nmvp.cz).

Areál múzea je situovaný v prírodnej krajine, tvoria presunuté pôvodné stavby a verné (kudyznudy.cz). V areáli sa nachádza a cintorín , kde sú pochovaní významní regiónu (hotelovy-dum.cz). Napr. , Dana Zátopková, , Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkoví, (Wikipedia). Možno tu vidieť ukážky tradičných remesiel, hospodárských činností, folklórnych obradov, festivalov a tradičných podujatí (zars.cz). Ročná dosahuje 500 000 návštevníkov (visitroznov.cz).

The Wallachian Open-Air Museum is the largest and oldest of its kind in Central . was founded in 1925 by brothers Bohumír and Alois Jaroňek. The inspiration came from a visit to an open-air museum in Denmark. It is an important cultural and historical institution documenting architecture, lifestyle, and technologies of the Wallachia region. It also serves as a space for the preservation, promotion, and teaching of traditional crafts, customs, and folklore. From a tourist perspective, it is one of the main attractions of the region.

The museum is divided into three thematic areas: the Wooden Town presents the architecture of a small Moravian Wallachian town from the late 19th and early 20th centuries. The Wallachian Village represents a model of a Wallachian farming settlement with characteristic houses, stables, farm buildings, and tools. The Mill Valley exhibits water and mechanical mills, fulling mills, sawmills, presses, and other regional technical buildings. Among them are granaries, cloth barns, a statue of Saint John of Nepomuk, a drying house, the Bill bourgeois house, the town hall, inns, a vogt’s office, a bell tower, an amphitheater, a carriage shed, a blacksmith’s workshop, and a sawmill. A new area called Kolibiska is also being developed. Apart from the Wallachian Open-Air Museum, the institution manages historical buildings such as those at .

The museum complex is situated in a natural landscape; the houses consist of relocated originals and faithful reconstructions. Within the area stands the Church of Saint Anna and the Wallachian Cemetery, where notable figures of the region are buried — for example Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír and Alois Jaroňek, and Jarmila Šuláková. Visitors can see demonstrations of traditional crafts, agricultural activities, folklore ceremonies, festivals, and traditional events. The annual attendance reaches about 500,000 visitors.

Valašské muzeum v přírodě je největším a nejstarším svého druhu ve střední Evropě. Založeno bylo v roce 1925 bratry Bohumírem a Aloisem Jaroňkem. Inspirací byla návštěva muzea v přírodě v Dánsku. Je důležitým kulturně-historickým objektem dokumentujícím lidové stavitelství, životní styl a technologie Valašska. Slouží také jako prostor pro zachování, popularizaci a výuku tradičních řemesel, zvyků a folkloru. Z turistického hlediska patří mezi hlavní atrakce regionu.

Muzeum je rozděleno do tří tematických areálů: Dřevěné městečko představuje architekturu menšího města na Moravském Valašsku z druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Valašská dědina představuje model valašské zemědělské vesnice s charakteristickými domy, stájími, hospodářskými budovami a vybavením. Mlýnská dolina ukazuje vodní a mechanické mlýny, valchy, pily, lisovny a další technické stavby regionu. Nacházejí se zde sýpky, suk­něnické stodoly, socha svatého Jana Nepomuckého, sušárna, Billův měšťanský dům, , hostince, fojtství, zvonička, amfiteátr, vozovna, kovářská dílna a pila. Vzniká zde také nový areál Kolibiska. Muzeum kromě Valašského muzea spravuje i historické stavby, například na Pustevnách.

Areál muzea se nachází v přírodním prostředí, domy tvoří přemístěné původní stavby a věrné rekonstrukce. V areálu se nachází kostel svaté Anny a hřbitov Valašský Slavín, kde jsou pochováni významní lidé regionu — například Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkovi a Jarmila Šuláková. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky tradičních řemesel, zemědělských činností, folklorních obřadů, festivalů a tradičních akcí. Roční návštěvnost dosahuje přibližně 500 000 osob.

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Sokolnice

skala
Hits: 278

je obec nachádzajúca približne 11 km juhovýchodne od Brna. Rozprestiera sa v Dyjsko-svrateckom úvale pravom brehu riečky . S nadmorskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² tu žije približne 2 432 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Sokolniciach pochádza z roku 1408. Názov je odvodený od slova „„, čo naznačuje, že obyvatelia sa v minulosti zaoberali sokoliarstvom. V priebehu storočí obec často menila majiteľov; významnými vlastníkmi boli napríklad a rod Dietrichsteinovcov, ktorí vlastnili obec od roku 1705 do roku 1875. Počas tridsaťročnej bola obec výrazne poškodená (Wikipedia). Ku panstvu patrili v roku 1750 aj obce , , a časť Jiřikovic (Informačná tabuľa).

Dňa 2. decembra 1805 sa v okolí Sokolníc odohrala , ktorá ovplyvnila aj miestnych obyvateľov (Wikipedia). Sokolnice boli stredom južného francúzskej armády. Po bitke bola sýpka väzením pre 400 rusov a v poliach za ňou pochovali poddaných do šachtových hrobov (Informačná tabuľa). 

Dominantou obce je , ktorý bol postavený na mieste staršej . Pôvodne barokový zámok bol neskôr prestavaný v historizujúcom štýle a dnes slúži ako seniorov. Súčasťou zámku je cenná ranobaroková kaplnka a okolitý park, ktorý je voľne prístupný verejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovici 19. storočia boli v štýle anglickej gotiky (Informačná tabuľa).

Ďalšou významnou stavbou je bývalá baroková sýpka z prvej štvrtiny 18. storočia, ktorá bola prestavaná na moderný bytový dom. Obec je známa aj svojou vinárskou tradíciou, nachádza sa vo Velkopavlovickej vinárskej podoblasti. Medzi miestne Vinohradská trať, a (Wikipedia). Za obcou smerom na Kobylnice je sokolnická bažantnica, komplex lužných lúk a parkovo upravených plôch (Informačná tabuľa).

Sokolnice is a village located approximately 11 km southeast of . lies in the – Valley on the right bank of the Říčka River. With an altitude of 207 meters above sea level and an area of 11.35 km², the village is home to about 2,432 inhabitants. The written mention of Sokolnice dates back to 1408. The name of the village is derived from the word „falconer,“ indicating that the inhabitants were historically involved in falconry. Over the centuries, the village frequently changed owners; notable proprietors included the Monastery and the Dietrichstein family, who owned the village from 1705 to 1875. During the Thirty Years‘ War, the village suffered significant damage (). In 1750, the estate also included the villages of Horákov, Kobylnice, Telnice, and part of Jiřikovice (Information Board).

On December 2, 1805, the Battle of took place near Sokolnice, significantly impacting the local population (Wikipedia). Sokolnice was at the center of the defense of the southern flank of the French army. After the battle, the granary served as a prison for 400 Russians, and local serfs were buried in mass graves in the fields behind it (Information Board).

The dominant feature of the village is Sokolnice Castle, built on the site of an older fortress. Originally a Baroque castle, it was later rebuilt in a historicist style and now serves as a senior home. The castle includes a valuable early Baroque chapel and a surrounding park open to the public (Wikipedia). Modifications in the mid-19th century were made in the English Gothic style (Information Board).

Another notable building is a former Baroque granary from the first quarter of the 18th century, which has been converted into a modern residential building. The village is also known for its winemaking tradition, as it is located in the Velkopavlovice Wine Subregion. Local vineyards include Vinohradská Trať, Padělky, and Pranty (Wikipedia). Beyond the village towards Kobylnice lies the Sokolnice Pheasantry, a complex of floodplain meadows and landscaped areas (Information Board).

Sokolnice je obec nacházející se přibližně 11 km jihovýchodně od Brna. Rozkládá se v Dyjsko-svrateckém úvalu na pravém břehu říčky Říčka. S nadmořskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² zde žije přibližně 2 432 obyvatel. První písemná zmínka o Sokolnicích pochází z roku 1408. Název obce je odvozen od slova „sokolník,“ což naznačuje, že obyvatelé se v minulosti zabývali sokolnictvím. V průběhu staletí obec často měnila majitele; významnými vlastníky byli například třebíčský klášter a rod Dietrichsteinů, kteří obec vlastnili od roku 1705 do roku 1875. Během třicetileté války byla obec výrazně poškozena (Wikipedia). V roce 1750 k panství patřily také obce Horákov, Kobylnice, Telnice a část Jiříkovic (Informační tabule).

Dne 2. prosince 1805 se v okolí Sokolnic odehrála bitva u Slavkova, která výrazně ovlivnila místní obyvatele (Wikipedia). Sokolnice byly středem obrany jižního křídla francouzské armády. Po bitvě sloužila sýpka jako vězení pro 400 Rusů a na polích za ní byli poddaní pohřbeni do šachtových hrobů (Informační tabule).

Dominantou obce je zámek Sokolnice, který byl postaven na místě starší pevnosti. Původně barokní zámek byl později přestavěn v historizujícím stylu a dnes slouží jako domov pro seniory. Součástí zámku je cenná raně barokní kaple a okolní park, který je volně přístupný veřejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovině 19. století byly provedeny v anglické gotice (Informační tabule).

Další významnou stavbou je bývalá barokní sýpka z první čtvrtiny 18. století, která byla přestavěna na moderní bytový dům. Obec je známá také svou vinařskou tradicí, nachází se ve Velkopavlovické vinařské podoblasti. Mezi místní vinice patří Vinohradská trať, Padělky a Pranty (Wikipedia). Za obcí směrem na Kobylnice se nachází sokolnická bažantnice, komplex lužních luk a parkově upravených ploch (Informační tabule).

 

 
 

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Kostoly, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie, České obce, Južné Čechy

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 1005

Obec Komařice sa nachádza 6 km od Českých Budějovíc. Nemecký názov preň je . České synonymum je Komáŕice. Prvá zmienka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionálny historik Jaromír Šimon uvádza, že osídlenie tu existovalo už okolo roku 600. Pomenovanie pochádza od staroslovanského , komarno, , čo znamená ďaleko od . Pre Komařice bolo veľmi dôležité rybničné, lesné a . Vznikali , , flusárňa, v ktorej sa varil . V obci Komařice žije 372 obyvateľov v 187 domoch rozlohe 10.3 km2. Ležia v nadmorskej výške 460 metrov nad morom  (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikli dve veľké , v jednej bola oranžéria pre citrusov a fikusov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pestovať šalát. Veľký význam mal pivovar, ktorý fungoval do roku 1904. O komařickom pive sa tradovalo, že sa ho môže najesť aj napiť, tak bolo vraj husté. Aj preto sa tu pestoval , ale aj vínna réva, , , (komarice.cz).

Dominantou obce je renesančný zámok. Do dnešnej podoby ho postavili v rokoch 1561-1566. V roku 1598 zámok vyhorel. Obdobne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámok požiarom. Pred zámkom stojí baroková Nepoškvrnenej, pravdepodobne postavená okolo roku 1730 (komarice.cz). Na mieste zámku stála predtým tvrz.  Zámok bol v reštitúcii vrátený majiteľom, ktorých ho zakúpili v roku 1926 (Informačná tabuľa).

Kontribučná sýpka je viditeľná zo všetkých príjazdových ciest v okolí. Začala vznikať už v 13.6.1689. Je takmer 58 metrov, viac ako 14 metrov široká a niečo cez 16 metrov . Vznikla aj s kapacitných dôvodov a z dôvodu, aby pri častých požiaroch poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďaka nej prešli krajom bez výraznejších stôp na tunajšom obyvateľstve (komarice.cz). Do blízkeho údolia sa chodilo ku studničke svätej Barbary pre liečivú vodu, s údajne blahodárnymi účinkami na . Studnička je zachovaná dodnes (Informačná tabuľa).

The village of Komařice is located 6 km from . Its German name is Komarschitz, and its synonym is Komáŕice. The mention of the village dates back to 1278 (komarice.cz). Regional historian Jaromír Šimon suggests that settlements existed here around the year 600. The name of the village comes from the Old Slavic word „komar,“ meaning pastures far from settlements. Fisheries, forestry, and sheep farming were crucial for Komařice. Mills, hammer mills, and a potash boiling facility were established. The village has a population of 372 residents in 187 houses, covering an area of 10.3 km2. sits at an altitude of 460 meters above sea level (cs..org).

Two large gardens were created opposite the castle, one of which housed an orangery for growing citrus fruits and figs. This is where lettuce cultivation began for the first time in Bohemia. The brewery was of great importance and operated until 1904. It was said that Komařice beer was so thick that one could eat and drink it. Therefore, hops were grown here, as well as grapevines, hemp, flax, and (komarice.cz).

The dominant feature of the village is the Renaissance castle. It was rebuilt between 1561 and 1566 and suffered a fire in 1598. Similarly, it resisted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the castle stands a Baroque statue of the Immaculate Virgin Mary, probably erected around 1730 (komarice.cz). A fortress stood on the site of the castle before its construction. The castle was returned to its rightful owners through restitution, purchased by their ancestors in 1926 (Information plaque).

The Contribution Granary is visible from all the surrounding roads. Its construction began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a little over 16 meters high. It was built for capacity reasons and to ensure that grain would not burn in frequent fires. The famine years of 1713-1714 and 1773-1776 left little impact on the local population thanks to it (komarice.cz). People used to go to the nearby Želno valley to a well dedicated to St. Barbara for its healing water, believed to have beneficial effects on eyesight. The well is still preserved today (Information plaque).

Obec Komařice se nachází 6 km od Českých Budějovic. Německý název pro ni je Komarschitz. Českým synonymem je Komářice. První zmínka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionální historik Jaromír Šimon uvádí, že osídlení tu existovalo již kolem roku 600. Pojmenování obce pochází od staroslovanského slova „komar“, což znamená pastviny daleko od osídlení. Pro Komařice bylo velmi důležité rybníční a lesní hospodářství a ovcí. V obci Komařice žije 372 obyvatel v 187 domech na ploše 10,3 km2. Leží v nadmořské výšce 460 metrů nad mořem (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikly dvě velké zahrady, v jedné byla pro pěstování citrusů a fíků. Zde se v Čechách poprvé začal pěstovat salát. Velký význam měl pivovar, který fungoval do roku 1904. O komařickém pivu se tradovalo, že ho člověk může jíst i pít, tak husté prý bylo. Proto se zde pěstoval chmel, ale také , konopí, len, ovoce (komarice.cz).

Dominantou obce je renesanční zámek. Do dnešní podoby ho postavili v letech 1561-1566. V roce 1598 zámek vyhořel. Podobně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámek požárům. Před zámkem stojí barokní socha Panny Marie Neposkvrněné, pravděpodobně postavená kolem roku 1730 (komarice.cz). Na místě zámku stála předtím tvrz. Zámek byl v restituci vrácen majitelům, jejichž předkové ho zakoupili v roce 1926 (Informační tabule).

Kontribuční sýpka je viditelná ze všech příjezdových cest v okolí. Začala vznikat již v 13.6.1689. Je dlouhá téměř 58 metrů, více než 14 metrů široká a něco přes 16 metrů vysoká. Vznikla i z kapacitních důvodů a z důvodu, aby obilí při častých požárech poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní prošly krajem bez výraznějších stop na tamním obyvatelstvu (komarice.cz). Do blízkého údolí Želno se chodilo ke studánce svaté Barbory pro léčivou vodu, s údajně blahodárnými na zrak. je zachována dodnes (Informační tabule).

Komařice

Krajina, Slovensko, Príroda, Rastliny, Stromy, Liptov, Hory, Organizmy, Biotopy, Fotografie

Važec

skala
Hits: 5366

leží v Liptovskej kotline, v údolí Bieleho Váhu v nadmorskej výške 788 metrov nad morom. Nemecký názov pre obec je , maďarský .  ploche 59.68 km2 (Wikipedia) tu žije takmer 2 500 obyvateľov (vysoke-tatry.info). Chotárne názvy „ pole“, svedčia o starobylosti (Michal Hybena). Obec založil šoltýs v roku 1280. Vlastníkmi boli najmä , a (vysoke-tatry.info). V roku 1310 sa spomína osada pri Bilanskej vode (obecvazec.sk). V roku 1931 takmer celá obec, charakteristická drevenicami, vyhorela. Važec bol vďačným miestom tvorby mnohých maliarov, dôkladne ho preskúmali , pretože  ľudového , zvykov a umenia sa zachovali v neštylizovanej a čistej podobe až do záveru 20. storočia. K obci sa viaže  s kvapľovou výzdobou (vysoke-tatry.info). Pomenovanie obce pochádza od (Michal Hybena). Važec je charakteristický ľudovým staviteľstvom, ktoré nesie charakteristické horských oblastí. Pôvodné zrubové jednopriestorové – „“ sa stavali v nepravidelnom zoskupení. Stavali sa prevažne zo smrekového dreva, pričom na , priečky a sa používal spájaný hlinenou maltou. Charakteristický je aj ľudový kroj. Šil sa s ľanového a bieleho , ktoré boli vyrábané z ľanu a . Používala sa aj kožušina. Zachovala sa forma dlhého košeľovitého odevu (Michal Hybena).

Važec is situated in the Basin, in the valley of the White Váh river, at an elevation of 788 meters above sea level. The German name for the village is Waagsdorf, and in Hungarian, is known as Vázsec. Covering an area of 59.68 km2 (), it is home to nearly 2,500 residents (vysoke-.info). Field names like „“ and Turapula indicate the ancient history of settlement ( Hybena). The village was founded by the bailiff Gerhardt in 1280. Owners of the village included the Szentiványiovci, Szmreczányiovci, and Baánovci families (vysoke-tatry.info). In 1310, the settlement Bilansko near is mentioned (obecvazec.sk). In 1931, almost the entire village, characterized by wooden cottages, burned down. Važec was an appreciative place for the work of many painters; ethnographers extensively studied it because traditions of clothing, customs, and art were preserved in an un-stylized and pure form until the end of the 20th century. The Važecká Cave with stalactite decorations is associated with the village (vysoke-tatry.info). The village’s name comes from the Váh River (Michal Hybena). Važec is characterized by folk architecture bearing distinctive features of mountainous regions. Original log single-room houses, known as „Drevenice,“ were built in irregular clusters. They were mainly constructed from spruce wood, using river stones and clay mortar for foundations, partitions, and granaries. The folk costume is also characteristic, made of linen and white cloth from linen and wool. Fur was also used, and the long shirt-like garment form has been preserved (Michal Hybena).

Hyben Michal, 1981: Važec, , , Osveta, 344 pp.

,