Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zrúcaniny

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 108

Hrad Landš­tejn, nachá­dza­jú­ci sa v oblas­ti zná­mej ako Čes­ká Kana­da, pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky rané­ho stre­do­ve­ku v Čes­kej repub­li­ke. Jeho mohut­né zrú­ca­ni­ny sa týčia na vrcho­le návršia v nad­mor­skej výš­ke 656 met­rov, pri­bliž­ne tri kilo­met­re seve­ro­zá­pad­ne od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nem v okre­se Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn bol posta­ve­ný na pre­lo­me 12. a 13. sto­ro­čia nezná­mym sta­vi­te­ľom. Exis­tu­jú doha­dy, že ním mohol byť čes­ký kráľ Pře­mysl Ota­kar I. ale­bo rakús­ki voj­vo­do­via Leopold V. a Leopold VI. Názov hra­du ​“Landš­tejn” odka­zu­je na sta­vi­te­ľa, kto­rý bol zeme­pá­nom, teda pánom zeme (hrad​-land​stejn​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de pochá­dza z roku 1231, kedy bol naj­väč­ším román­skym hra­dom v čes­kých kra­ji­nách (en​.wiki​pe​dia​.org). V roku 1282 je s hra­dom spo­je­ný Sezi­ma z Tře­bo­ně z rodu Vít­kov­cov, kto­ré­ho potom­ko­via si pod­ľa hra­du dali prí­do­mok ​“páni z Landš­tej­na”. Naj­výz­nam­nej­ším z nich bol Vilém z Landš­tej­na, obrat­ný poli­tik a voj­vod­ca, kto­rý pre cisá­ra Kar­la IV. vyko­ná­val mno­hé dip­lo­ma­tic­ké misie. Po jeho smr­ti v roku 1356 hrad pre­šiel do rúk krá­ľov­skej komo­ry a násled­ne, v roku 1381, ho zís­kal Kon­rád Kra­jíř z Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). Kra­jí­řov­ci z Kraj­ku, pôvo­dom zo Šta­jer­ska, vlast­ni­li hrad tak­mer dve sto­ro­čia. Počas ich vlast­níc­tva pre­šiel hrad význam­ný­mi pre­stav­ba­mi, kto­ré z neho uro­bi­li výstav­nú rezi­den­ciu, pat­ria­cu medzi pop­red­né feudál­ne síd­la v Čechách v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). V roku 1579 pre­da­la Anna Rou­pov­ská, rode­ná Kra­jí­řo­vá, hrad Štěpá­no­vi Eicin­ko­vi z Eicin­ku. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny hrad stra­til svoj stra­te­gic­ký význam a postup­ne chát­ral. V roku 1771 do hra­du udrel blesk, spô­so­bil požiar a hrad bol opus­te­ný. Stal sa zrú­ca­ni­nou a až v 20. sto­ro­čí pre­šiel roz­siah­ly­mi opra­va­mi. Prvá náv­štev­níc­ka sezó­na bola zahá­je­ná v roku 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

Pôvod­né hrad­né jad­ro je tvo­re­né dvo­ma hra­no­lo­vý­mi veža­mi, palá­com medzi nimi a vyso­kou hrad­bou, kto­rá uzav­re­la are­ál do päť­bo­ké­ho pôdo­ry­su. V prie­be­hu 14. sto­ro­čia pre­šiel hrad gotic­kou pre­stav­bou, počas kto­rej bol vysta­va­ný obyt­ný don­jon a bol pre­su­nu­tý vstup do jad­ra na dneš­né mies­to. Ďal­šie rene­sanč­né úpra­vy nasle­do­va­li kon­com 15. a v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Zau­jí­ma­vým prv­kom hra­du je kapl­n­ka svä­té­ho Jura­ja, kto­rej zasvä­te­nie je prvý­krát spo­me­nu­té v roku 1495. Kapl­n­ka mala vale­nú klen­bu a v západ­nej čas­ti tri­bú­nu, odkiaľ maji­teľ hra­du sle­do­val boho­služ­by. Zvyš­ky fre­siek dokla­da­jú výni­moč­nosť toh­to mies­ta a pozor­nosť veno­va­nú jeho výzdo­be (hrad​-land​stejn​.cz).

Dnes je hrad Landš­tejn obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom. Náv­štev­ní­ci môžu voľ­ne pre­chá­dzať roman­tic­ký­mi ruina­mi, obdi­vo­vať ukáž­ky rané­ho hrad­né­ho sta­vi­teľ­stva a z vyso­kej obran­nej veže si vychut­ná­vať krá­sy zvl­ne­nej kra­ji­ny Čes­kej Kana­dy (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Hrad je vo vlast­níc­tve Národ­né­ho pamiat­ko­vé­ho ústa­vu a je prí­stup­ný verej­nos­ti počas turis­tic­kej sezó­ny. Okrem pre­hliad­ky hra­du ponú­ka aj rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia a výsta­vy, kto­ré pri­bli­žu­jú jeho boha­tú his­tó­riu a význam v deji­nách Čes­kej repub­li­ky (hrad​-land​stejn​.cz).

Hrad Landš­tejn pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie stavebno-​historické pamiat­ky Čes­kej Kana­dy. Je jed­ným z mála hra­dov, kde sa vo veľ­kej mie­re zacho­va­lo mohut­né román­ske jad­ro, kto­ré nemá obdo­bu medzi oko­li­tý­mi čes­ký­mi hrad­mi. Jed­na sku­pi­na odbor­ní­kov tvr­dí, že hrad posta­vi­la rakús­ka ale­bo bavor­ská šľach­ta, zatiaľ čo dru­há verí, že jeho prvým sta­veb­ní­kom bol čes­ký kráľ. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa v Pome­zí, kto­rý je pova­žo­va­ný za pod­hra­die Landš­tej­na, bol pôvod­ne román­skou stav­bou so sil­ný­mi väz­ba­mi na rakús­ke vzo­ry. Výsku­my odha­li­li, že osíd­le­nie v Pome­zí trva­lo do 16. až 17. sto­ro­čia, kým význam samot­né­ho hra­du pre­tr­vá­val ove­ľa dlh­šie (e‑stredovek.cz). Asi kilo­me­ter od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nom je hra­nič­ný kameň, ozna­ču­jú­ci mies­to, kde sa stý­ka­li pôvod­né hra­ni­ce Čiech, Mora­vy a Rakús­ka. Hadí vrch bol vyhlá­se­ný za prí­rod­nú rezer­vá­ciu v roku 1988. Sú to býva­lé pas­tvi­ny s vre­so­vis­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa).

Landš­tejn Cast­le, loca­ted in the area kno­wn as Bohe­mian Cana­da, is one of the most sig­ni­fi­cant monu­ments of the ear­ly Midd­le Ages in the Czech Repub­lic. Its mas­si­ve ruins rise on top of a hill at an alti­tu­de of 656 meters, app­ro­xi­ma­te­ly three kilo­me­ters nort­hwest of Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem in the Jin­dři­chův Hra­dec dis­trict. Landš­tejn was built at the turn of the 12th and 13th cen­tu­ries by an unkno­wn buil­der. The­re are spe­cu­la­ti­ons that it could have been the Czech King Pře­mysl Ota­kar I or the Aus­trian dukes Leopold V and Leopold VI. The name ​“Landš­tejn” refers to the buil­der, who was a land­lord, or ​“lord of the land” (hrad​-land​stejn​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the cast­le dates back to 1231, when it was the lar­gest Roma­ne­sque cast­le in the Czech lands (en​.wiki​pe​dia​.org). In 1282, the cast­le was asso­cia­ted with Sezi­ma of Tře­boň from the Vít­kov­ci fami­ly, who­se des­cen­dants adop­ted the sur­na­me ​“Lords of Landš­tejn” after the cast­le. The most pro­mi­nent of them was Vilém of Landš­tejn, a skil­led poli­ti­cian and mili­ta­ry lea­der who under­to­ok many dip­lo­ma­tic mis­si­ons for Empe­ror Char­les IV. After his death in 1356, the cast­le pas­sed to the roy­al cham­ber and later, in 1381, was acqu­ired by Kon­rád Kra­jíř of Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). The Kra­jíř fami­ly, ori­gi­nal­ly from Sty­ria, owned the cast­le for near­ly two cen­tu­ries. During the­ir owners­hip, the cast­le under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­ons, trans­for­ming it into a grand resi­den­ce that ran­ked among the lea­ding feudal esta­tes in Bohe­mia in the first half of the 16th cen­tu­ry (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). In 1579, Anna Rou­pov­ská, née Kra­jí­řo­vá, sold the cast­le to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thir­ty Years’ War, the cast­le lost its stra­te­gic impor­tan­ce and gra­du­al­ly fell into dis­re­pair. In 1771, a light­ning stri­ke cau­sed a fire, lea­ving the cast­le aban­do­ned. It beca­me a ruin until exten­si­ve repairs began in the 20th cen­tu­ry, with the first visi­tor sea­son ope­ning in 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

The ori­gi­nal cast­le core con­sists of two pri­sma­tic towers, a pala­ce bet­we­en them, and a high wall that enc­lo­sed the area into a pen­ta­go­nal lay­out. During the 14th cen­tu­ry, the cast­le under­went Got­hic recons­truc­ti­on, during which a resi­den­tial don­jon was built, and the entran­ce to the core was moved to its cur­rent loca­ti­on. Furt­her Renais­san­ce modi­fi­ca­ti­ons fol­lo­wed in the late 15th and ear­ly 16th cen­tu­ries (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). An inte­res­ting fea­tu­re of the cast­le is the Cha­pel of St. Geor­ge, first men­ti­oned in 1495. The cha­pel had a bar­rel vault and a gal­le­ry in the wes­tern part from which the cast­le owner could obser­ve ser­vi­ces. Rem­nants of fres­co­es attest to the uni­qu­e­ness of this pla­ce and the atten­ti­on given to its deco­ra­ti­on (hrad​-land​stejn​.cz).

Today, Landš­tejn Cast­le is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on. Visi­tors can fre­e­ly explo­re the roman­tic ruins, admi­re exam­ples of ear­ly cast­le archi­tec­tu­re, and enjoy the rol­ling lands­ca­pes of Bohe­mian Cana­da from the high defen­si­ve tower (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). The cast­le is owned by the Nati­onal Heri­ta­ge Ins­ti­tu­te and is open to the pub­lic during the tou­rist sea­son. In addi­ti­on to cast­le tours, it hosts vari­ous cul­tu­ral events and exhi­bi­ti­ons that high­light its rich his­to­ry and sig­ni­fi­can­ce in Czech his­to­ry (hrad​-land​stejn​.cz).

Landš­tejn Cast­le is among the most impor­tant archi­tec­tu­ral and his­to­ri­cal land­marks of Bohe­mian Cana­da. It is one of the few cast­les whe­re a sig­ni­fi­cant Roma­ne­sque core has been pre­ser­ved, unpa­ral­le­led among neigh­bo­ring Czech cast­les. One group of experts belie­ves that the cast­le was built by Aus­trian or Bava­rian nobi­li­ty, whi­le anot­her argu­es that its first buil­der was a Czech king. The Church of St. John the Bap­tist in Pome­zí, con­si­de­red the sett­le­ment below Landš­tejn, was ori­gi­nal­ly a Roma­ne­sque struc­tu­re with strong ties to Aus­trian designs. Rese­arch reve­a­led that sett­le­ment in Pome­zí las­ted until the 16th or 17th cen­tu­ry, whi­le the sig­ni­fi­can­ce of the cast­le itself endu­red much lon­ger (e‑stredovek.cz). About a kilo­me­ter from Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem is a boun­da­ry sto­ne mar­king the pla­ce whe­re the ori­gi­nal bor­ders of Bohe­mia, Mora­via, and Aus­tria met. Hadí vrch was dec­la­red a natu­re reser­ve in 1988. The­se are for­mer pas­tu­res with heat­hlands (Infor­ma­ti­on board).

Die Burg Landš­tejn, gele­gen in der Regi­on bekannt als Böh­mis­ches Kana­da, gehört zu den bede­utend­sten Denk­mä­lern des frühen Mit­te­lal­ters in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Ihre mäch­ti­gen Ruinen erhe­ben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilo­me­ter nor­dwest­lich von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem im Bez­irk Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn wur­de um die Wen­de vom 12. zum 13. Jahr­hun­dert von einem unbe­kann­ten Erbau­er errich­tet. Es wird spe­ku­liert, dass dies der böh­mis­che König Pře­mysl Ota­kar I. oder die öster­re­i­chis­chen Her­zöge Leopold V. und Leopold VI. gewe­sen sein könn­ten. Der Name ​“Landš­tejn” ver­we­ist auf den Erbau­er, der ein Grund­herr, also ein ​“Herr des Lan­des”, war (hrad​-land​stejn​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte roma­nis­che Burg in den böh­mis­chen Län­dern war (en​.wiki​pe​dia​.org). Im Jahr 1282 wur­de die Burg mit Sezi­ma von Tře­boň aus der Fami­lie der Vít­kov­ci in Ver­bin­dung geb­racht, deren Nach­kom­men den Namens­zu­satz ​“Her­ren von Landš­tejn” annah­men. Der bede­utend­ste unter ihnen war Vilém von Landš­tejn, ein ges­chic­kter Poli­ti­ker und Mili­tär­füh­rer, der vie­le dip­lo­ma­tis­che Mis­si­onen für Kai­ser Karl IV. durch­fü­hr­te. Nach sei­nem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der könig­li­chen Kam­mer über und wur­de spä­ter, im Jahr 1381, von Kon­rád Kra­jíř von Kraj­ku erwor­ben (hrad​-land​stejn​.cz). Die Fami­lie Kra­jíř, urs­prün­glich aus der Ste­ier­mark, besaß die Burg fast zwei Jahr­hun­der­te lang. Wäh­rend ihrer Herrs­chaft wur­de die Burg umfas­send umge­baut und zu einer präch­ti­gen Resi­denz, die zu den füh­ren­den feuda­len Anwe­sen in Böh­men in der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts zähl­te (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). Im Jahr 1579 ver­kauf­te Anna Rou­pov­ská, gebo­re­ne Kra­jí­řo­vá, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Wäh­rend des Dre­i­ßig­jäh­ri­gen Krie­ges ver­lor die Burg ihre stra­te­gis­che Bede­utung und ver­fiel all­mäh­lich. Im Jahr 1771 sch­lug ein Blitz ein, verur­sach­te einen Brand, und die Burg wur­de ver­las­sen. Sie ver­fiel zur Ruine, bis im 20. Jahr­hun­dert umfan­gre­i­che Res­tau­rie­rung­sar­be­i­ten began­nen. Die ers­te Besu­cher­sai­son wur­de 1990 eröff­net (hrad​-land​stejn​.cz).

Der urs­prün­gli­che Burg­kern bes­teht aus zwei pri­sma­tis­chen Tür­men, einem Palast dazwis­chen und einer hohen Mau­er, die das Are­al in eine fün­fec­ki­ge Anord­nung ein­sch­loss. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Burg gotisch umge­baut, wobei ein Wohn-​Donjon errich­tet und der Ein­gang zum Kern an die heuti­ge Stel­le ver­legt wur­de. Wei­te­re Renaissance-​Modifikationen folg­ten im spä­ten 15. und frühen 16. Jahr­hun­dert (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Ein inte­res­san­tes Merk­mal der Burg ist die Kapel­le des hei­li­gen Georg, die ers­tmals 1495 erwähnt wur­de. Die Kapel­le hat­te ein Ton­nen­ge­wöl­be und eine Gale­rie im west­li­chen Teil, von der aus der Burg­herr die Got­tes­diens­te beobach­ten konn­te. Fres­ken­res­te zeugen von der Ein­zi­gar­tig­ke­it die­ses Ortes und der Auf­merk­sam­ke­it, die sei­ner Ges­tal­tung gewid­met wur­de (hrad​-land​stejn​.cz).

Heute ist die Burg Landš­tejn ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Besu­cher kön­nen frei durch die roman­tis­chen Ruinen stre­i­fen, Beis­pie­le früher Bur­gar­chi­tek­tur bewun­dern und von der hohen Ver­te­i­di­gung­sturm aus die Hügel­lands­chaf­ten des Böh­mis­chen Kana­da genie­ßen (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Die Burg befin­det sich im Besitz des Nati­ona­len Denk­mals­chut­zins­ti­tuts und ist wäh­rend der Tou­ris­mus­sai­son für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. Neben Burg­füh­run­gen wer­den auch vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen und Auss­tel­lun­gen ange­bo­ten, die die rei­che Ges­chich­te und Bede­utung der Burg in der tsche­chis­chen Ges­chich­te her­vor­he­ben (hrad​-land​stejn​.cz).

Die Burg Landš­tejn gehört zu den bede­utend­sten bau­his­to­ris­chen Denk­mä­lern des Böh­mis­chen Kana­da. Sie ist eine der weni­gen Bur­gen, in denen ein bede­uten­der roma­nis­cher Kern erhal­ten geb­lie­ben ist, der sei­nesg­le­i­chen unter den benach­bar­ten tsche­chis­chen Bur­gen sucht. Eine Grup­pe von Exper­ten glaubt, dass die Burg von öster­re­i­chis­chem oder bay­eris­chem Adel erbaut wur­de, wäh­rend eine ande­re argu­men­tiert, dass ihr ers­ter Erbau­er ein böh­mis­cher König war. Die Kir­che des hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers in Pome­zí, die als die Sied­lung unter­halb von Landš­tejn gilt, war urs­prün­glich ein roma­nis­cher Bau mit star­ken Ver­bin­dun­gen zu öster­re­i­chis­chen Designs. Fors­chun­gen haben erge­ben, dass die Besied­lung in Pome­zí bis ins 16. oder 17. Jahr­hun­dert andau­er­te, wäh­rend die Bede­utung der Burg selbst viel län­ger bes­tand (e‑stredovek.cz). Etwa einen Kilo­me­ter von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem ent­fernt befin­det sich ein Grenzs­te­in, der den Ort mar­kiert, an dem die urs­prün­gli­chen Gren­zen Böh­mens, Mäh­rens und Öster­re­ichs aufe­i­nan­der­tra­fen. Der Hadí vrch wur­de 1988 zum Naturs­chutz­ge­biet erk­lärt. Es han­delt sich um ehe­ma­li­ge Wei­den mit Hei­def­lä­chen (Infor­ma­ti­onss­child).

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 415

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a rela­xo­vať. Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce sú maleb­né mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Vyškov v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 29 km východ­ne od Brna. Ležia na sever­nom okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mor­skej výš­ke 226 met­rov nad morom a pre­te­ká nimi rie­ka Lita­va. Mes­to má pri­bliž­ne 6 900 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Bučo­vi­ciach pochá­dza z roku 1322, hoci arche­olo­gic­ké nále­zy naz­na­ču­jú exis­ten­ciu osíd­le­nia už v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 16. sto­ro­čí zaži­lo mes­to roz­kvet pod vede­ním Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kto­rý dal posta­viť rene­sanč­ný zámok, pova­žo­va­ný za jed­nu z naj­cen­nej­ších rene­sanč­ných sta­vieb na sever od Talian­ska. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí rene­sanč­ný zámok s fran­cúz­skou záh­ra­dou, kto­rý bol posta­ve­ný v rokoch 1567 – 1582. Na nádvo­rí zám­ku sa nachá­dza baro­ko­vá fon­tá­na s posta­vou bak­chan­ta. Ďal­ší­mi zau­jí­ma­vos­ťa­mi sú far­ský kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie z rokov 1637 – 1641, baro­ko­vé sochy svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho a svä­té­ho Jána Sar­kan­dra, Stra­kos­chov dom na námes­tí z kon­ca 18. sto­ro­čia a kubis­tic­ký Obec­ný dom z rokov 1913 – 1914, kto­rý v súčas­nos­ti slú­ži ako síd­lo mest­ské­ho úra­du. Vo východ­nej čas­ti Bučo­víc sa nachá­dza roz­siah­ly židov­ský cin­to­rín s náhrob­ka­mi zo 17. až 20. sto­ro­čia, kto­rý pri­po­mí­na prí­tom­nosť židov­skej komu­ni­ty a jej prí­nos k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta v minu­los­ti (mis​to​pi​sy​.cz).

Na kop­ci nad mes­tom sa rozp­res­tie­ra pri­bliž­ne 12 hek­tá­ro­vý leso­park Kal­vá­rie, kto­rý vzni­kol v 80. a 90. rokoch 19. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy knie­ža­ťa Jána II. z Lich­ten­štajn­ska. Po roz­siah­lej obno­ve v rokoch 2019 a 2020 slú­ži ako obľú­be­né mies­to na oddych a rekre­áciu pre miest­nych oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov. V miest­nej čas­ti Více­mi­li­ce sa nachá­dza bio­cen­trum s dvo­ma ryb­ník­mi, kto­ré láka na pre­chádz­ky a ponú­ka prí­le­ži­tosť na pozo­ro­va­nie miest­nej fau­ny a fló­ry v pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (kam​po​ces​ku​.cz). Bučo­vi­ce ponú­ka­jú boha­té mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku vďa­ka svo­jej polo­he na úpä­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Mes­to je hos­po­dár­skym a vzde­lá­va­cím stre­dis­kom oblas­ti, s dvo­ma základ­ný­mi ško­la­mi a dvo­ma stred­ný­mi ško­la­mi – gym­ná­zi­om a obchod­nou aka­dé­mi­ou. Medzi špor­to­vé a rekre­ač­né zaria­de­nia pat­rí pla­vec­ký bazén, špor­to­vý are­ál v Háj­ku s teni­so­vý­mi kurt­mi a fut­ba­lo­vým ihris­kom a nové von­kaj­šie kúpa­lis­ko otvo­re­né v roku 2007. (rodin​ne​vy​le​ty​.cz). Bučo­vi­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. Mes­to pra­vi­del­ne orga­ni­zu­je rôz­ne podu­ja­tia, ako sú jar­mo­ky, kon­cer­ty a spo­lo­čen­ské akcie (topv​stu​pen​ky​.sk).

Bučo­vi­ce lies in the Lita­va val­ley bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě, with a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 6,500. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the last quar­ter of the 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce began buil­ding the most mag­ni­fi­cent Renais­san­ce châte­au in Mora­via, fea­tu­ring uni­que halls and a stun­ning arca­ded cour­ty­ard. In the 17th cen­tu­ry, a Man­ne­rist foun­tain was added. In 1645, Swe­dish sol­diers plun­de­red the town, spa­ring only the church and the châte­au. In the late 18th and ear­ly 19th cen­tu­ries, Bučo­vi­ce beca­me one of the most impor­tant cen­ters of cloth-​making. In the 20th cen­tu­ry, the woodwor­king indus­try beca­me the most sig­ni­fi­cant. Each May, the ​“Zámec­ký košt” is held, sho­wca­sing around 800 wines. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Fes­ti­val of Ama­te­ur The­at­re takes pla­ce (buco​vi​ce​.cz).

City dis­tricts inc­lu­de Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, and Více­mi­li­ce. Notab­le figu­res from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia). The Bučo­vi­ce châte­au is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. Its arca­ded cour­ty­ard boasts 90 rich­ly deco­ra­ted columns with 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce ori­gi­na­tes from the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, or Buč, which were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, or Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce is loca­ted in the South Mora­vian Regi­on, with a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge dating back to the Midd­le Ages. The first writ­ten men­ti­on is from 1237. Its land­mark is the Renais­san­ce châte­au built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sta­tu­es. The Church of St. Mar­tin is built in Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain, one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, was cons­truc­ted in the 16th cen­tu­ry and is a popu­lar spot for relaxation.

Bučo­vi­ce hosts vari­ous cul­tu­ral events, inc­lu­ding the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is reno­wned for its vine­y­ards pro­du­cing excel­lent Mora­vian wines. The châte­au fea­tu­res cha­rac­te­ris­tic ele­ments of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, such as sym­met­ry, arches, pilas­ters, and orna­te win­dow ope­nings. Its faca­des are ador­ned with remar­kab­le reliefs and stuc­co, adding ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce is a pic­tu­re­sque town loca­ted in the Vyškov dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, about 29 km east of Brno. It lies on the nort­hern edge of the Ždá­ni­ce Forest at an alti­tu­de of 226 meters abo­ve sea level, with the Lita­va River flo­wing through it. The first writ­ten men­ti­on of Bučo­vi­ce dates back to 1322, though archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest sett­le­ment in the ear­ly 13th cen­tu­ry. The town flou­ris­hed in the 16th cen­tu­ry under Jan Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce, who built the Renais­san­ce châte­au, con­si­de­red one of the finest Renais­san­ce buil­dings north of Italy.

Other notab­le land­marks inc­lu­de the parish Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary (1637 – 1641), Baro­que sta­tu­es of St. John of Nepo­muk and St. John Sar­kan­der, the Stra­kosch Hou­se from the late 18th cen­tu­ry, and the Cubist Muni­ci­pal Hou­se (1913 – 1914), now the town hall. In the eas­tern part of Bučo­vi­ce is a lar­ge Jewish ceme­te­ry with tomb­sto­nes dating from the 17th to the 20th cen­tu­ry, ref­lec­ting the Jewish com­mu­ni­ty­’s his­to­ri­cal con­tri­bu­ti­on to the town’s eco­no­mic development.

On the hill abo­ve the town lies the 12-​hectare Kal­vá­rie forest park, estab­lis­hed in the 19th cen­tu­ry by Prin­ce Jan II of Liech­tens­te­in. After exten­si­ve res­to­ra­ti­on in 2019 and 2020, it ser­ves as a popu­lar rec­re­a­ti­on area. In the local dis­trict of Více­mi­li­ce, a bio­cen­ter with two ponds offers oppor­tu­ni­ties for walks and wild­li­fe obser­va­ti­on. Bučo­vi­ce is a hub for hiking and cyc­ling, thanks to its loca­ti­on at the foot of the Ždá­ni­ce Forest. The town is an edu­ca­ti­onal and eco­no­mic cen­ter with two ele­men­ta­ry scho­ols and two secon­da­ry scho­ols – a gym­na­sium and a busi­ness aca­de­my. Its sports faci­li­ties inc­lu­de a swim­ming pool, sports com­plex in Hájek with ten­nis courts and a foot­ball pitch, and an out­do­or swim­ming pool ope­ned in 2007. Bučo­vi­ce is also kno­wn for its vib­rant cul­tu­ral life, hos­ting mar­kets, con­certs, and social events (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm, s přib­liž­ně 6 500 oby­va­te­li. V 19. sto­le­tí zde byl zalo­žen leso­park o roz­lo­ze 12 hek­ta­rů. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. Roku 1645 měs­to vyple­ni­li švédš­tí vojá­ci, uše­tře­ny zůs­ta­ly pou­ze kos­tel a zámek. Na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí se Bučo­vi­ce sta­ly jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter sou­ke­nic­tví. Ve 20. sto­le­tí se nej­důle­ži­těj­ším průmys­lem sta­lo zpra­co­vá­ní dře­va. Kaž­dý květen se zde koná ​„Zámec­ký košt“, na kte­rém je zastou­pe­no přib­liž­ně 800 vín. V říj­nu se orga­ni­zu­je Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz).

Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Mezi osob­nos­ti Bučo­vic patří herec Miro­slav Dole­žal a zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce sever­ně od Alp, kon­krét­ně typu ​„palaz­zo in for­tez­za“. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů se 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Název Bučo­vi­ce pochá­zí od osob­ních jmen Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč, což byly domác­ké podo­by jmen Budi­mír, Budi­slav či Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­zí v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, s boha­tou his­to­rií saha­jí­cí až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek z 16. sto­le­tí, obklo­pe­ný roz­sáh­lý­mi zahra­da­mi se sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ven v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na, jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku, byla posta­ve­na v 16. sto­le­tí a slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpočinek.

Bučo­vi­ce hos­tí růz­né kul­tur­ní akce, napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi pro­du­ku­jí­cí­mi vyni­ka­jí­cí morav­ská vína. Zámek má cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, jako jsou symet­rie, oblou­ky, pilas­try a zdo­be­né oken­ní otvo­ry. Fasá­dy zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né reli­é­fy a štu­ka­tu­rou, což dodá­vá pocit ele­gan­ce a umění.

Bučo­vi­ce jsou maleb­né měs­to v okre­se Vyškov, Jiho­mo­rav­ský kraj, asi 29 km východ­ně od Brna. Leží na sever­ním okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mo­řs­ké výš­ce 226 m, pro­té­ká jimi řeka Lita­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1322, přes­to arche­olo­gic­ké nále­zy doklá­da­jí osíd­le­ní již ve 13. sto­le­tí. Měs­to zaži­lo rozk­vět v 16. sto­le­tí za Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kte­rý dal posta­vit rene­sanč­ní zámek pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­cen­něj­ších rene­sanč­ních sta­veb sever­ně od Itálie.

Mezi dal­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie (1637 – 1641), barok­ní sochy sv. Jana Nepo­muc­ké­ho a sv. Jana Sar­kan­de­ra, Stra­kos­chův dům z 18. sto­le­tí a kubis­tic­ký Obec­ní dům (1913 – 1914), kte­rý dnes slou­ží jako rad­ni­ce. Ve východ­ní čás­ti Bučo­vic se nachá­zí židov­ský hřbi­tov s náhrob­ky ze 17. – 20. sto­le­tí, při­po­mí­na­jí­cí židov­skou komu­ni­tu a její pří­nos k roz­vo­ji města.

Na kop­ci nad měs­tem se rozk­lá­dá 12hektarový leso­park Kal­vá­rie, vznik­lý v 19. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy kní­že­te Jana II. z Lich­ten­štej­na. Po rekons­truk­ci v letech 2019 – 2020 slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpo­či­nek. V míst­ní čás­ti Více­mi­li­ce se nachá­zí bio­cen­trum s dvěma ryb­ní­ky, kte­ré láká na pro­cház­ky a pozo­ro­vá­ní pří­ro­dy. Bučo­vi­ce jsou cen­trem turis­ti­ky a cyk­lo­tu­ris­ti­ky na úpa­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Nabí­ze­jí spor­tov­ní záze­mí, napří­klad pla­vec­ký bazén, teni­so­vé kur­ty, fot­ba­lo­vé hřiš­tě a kou­pa­liš­tě (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Mestá, Mestá, Slovenská krajina, Slovenské, Tekov, Typ krajiny

Slobodné kráľovské mesto Kremnica

skala
Hits: 3002

Krem­ni­ca je baníc­ke mes­to, v kto­rom sa od 10. sto­ro­čia ťaží zla­to a strieb­ro. Jeho nemec­ké pome­no­va­nie je Krem­nitz, maďar­ské Kör­möc­bá­nya, latin­ské Crem­ni­cium. Na roz­lo­he 43.13 km2 tu žije 5 356 oby­va­te­ľov. Leží v Krem­nic­kých vrchoch v sever­nej čas­ti Teko­va. Od roku 1328 je slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. Bola pre­zý­va­ná aj ako Zla­tá Krem­ni­ca. Min­cov­ňa v Krem­ni­ci je naj­star­šou min­cov­ňou na sve­te, fun­gu­je dodnes od roku 1328 (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Krem­ni­ci je z roku 1328. His­to­ric­ké náz­vy mes­ta: Crem­nych­ba­na, Krem­ni­cia, Crem­nic, Crem­nech, Crem­necz, Crem­nuch, Cremp­nuch, Chremp­ni­chya, Crem­ni­cia, Kremb­ni­cia. Na začiat­ku 15. sto­ro­čia žilo v Krem­ni­ci asi v 250 domoch 3 000 oby­va­te­ľov. V 15. a 16. sto­ro­čí sa povr­cho­vé ložis­ká vyčer­pa­li a ban­ská ťaž­ba zača­la upa­dať. V 18. sto­ro­čí tu pôso­bi­li vo väč­šom počte želia­ri, baní­ci, tesá­ri, čiž­má­ri, deb­ná­ri, klo­buč­ní­ci, ková­či, murá­ri, zámoč­ní­ci, mäsia­ri, zlat­ní­ci, súken­ní­ci, kraj­čí­ri, kožuš­ni­ci, gar­bia­ri, šev­ci, min­cia­ri, kra­má­ri. V roku 1880 pos­tih­lo mes­to zeme­tra­se­nie zrú­te­ním sta­rých šácht a štôl­ní. Do začiat­ku 20. sto­ro­čia mali v mes­te pre­va­hu Nemci (Vlas­ti­ved­ný slov­ník obcí na Slo­ven­sku, 2. časť). Krem­nic­ké zla­té duká­ty – flo­ré­ny, pat­ri­li k naj­hod­not­nej­ším min­ciam v Euró­pe. Vyra­zi­li ich 21.5 mili­ó­nov (mint​.sk). Mest­ský hrad je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (Wiki­pe­dia). Kar­ner – rotun­da svä­té­ho Ondre­ja z 13. sto­ro­čia. Kos­tol svä­tej Kata­rí­ny je dolo­že­ný zo 14. sto­ro­čia. Gotic­ká socha Mado­ny je zo začiat­ku 16 sto­ro­čia. Špi­tál­sky kos­tol svä­tej Alž­be­ty je z kon­ca 14. sto­ro­čia. Baro­ko­vá kláš­tor fran­tiš­ká­nov s kos­to­lom je zo 17. sto­ro­čia. Neskôr bol roz­ší­re­ný o lore­tán­sku kapl­n­ku. V 15. sto­ro­čí vznik­la v Krem­ni­ci cir­kev­ná kniž­ni­ca. V roku 1739 kniž­ni­ca fran­tiš­ká­nov. Nachá­dza­jú sa v nej aj prvo­tla­če z Nemec­ka a Talian­ska. V kniž­ni­ci a archí­ve rím­sko­ka­to­líc­kej fary sú stre­do­ve­ké ruko­pis­né kóde­xy zo 14. a 15. sto­ro­čia. Aj mno­hé ďal­šie kniž­ni­ce obsa­hu­jú veľ­mi cen­né tla­če. V Krem­ni­ci sa zacho­va­li ban­ské dvoj­pod­laž­né domy z kon­ca 17. a začiat­ku 18. sto­ro­čia. V 16. a 17. sto­ro­čí tu vyrá­ba­li orga­ny Matej Burian a Mar­tin Stir­bitz (e‑obce.sk).

Neďa­le­ko od Krem­ni­ce sa nachá­dza­jú rekre­ač­né stre­dis­ká Skal­ka a Kra­hu­le. Bie­la sto­pa sú pre­te­ky v bežec­kom lyžo­va­ní s boha­tou his­tó­ri­ou. Ter­mál­ne kúpa­lis­ko Kata­rí­na napá­ja ter­mál­ny pra­meň, kto­ré­ho voda je mier­ne rádi­oak­tív­na a sil­ne mine­ra­li­zo­va­ná. Tep­lo­ta vody pri výto­ku je 36 °C, má lie­čeb­né účin­ky (Wiki­pe­dia). Oby­va­te­lia mes­ta boli okrem domá­cich aj z Talian­ska, Bavor­ska, Rakús­ka, Sliez­ska a Čiech (min­cia­ri z Kut­nej Hory) (visitk​rem​ni​ca​.com). Krem­ni­ca sa sta­la jed­ným z cen­tier býva­lých nemec­kých jazy­ko­vých ostro­vov na stred­nom Slo­ven­sku, kto­ré sa až v 20. sto­ro­čí zača­li nazý­vať Hau­er­land. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: pro­zaik Gus­táv Kazi­mír Zechenter-​Laskomerský, spi­so­va­teľ Jozef Cíger-​Hronský, herec Ladi­slav Chu­dík, hus­lis­ta Peter Micha­li­ca, bas­ket­ba­lis­ta Sta­ni­slav Kro­pi­lák, cho­dec Jozef Pri­bi­li­nec (Wiki­pe­dia), hudob­ný skla­da­teľ Ján Levo­slav Bel­la (e‑obce.sk).

Usku­toč­ňu­je sa tu via­ce­ro ume­lec­kých a špor­to­vých podu­ja­tí. Krem­nic­ké gagy je európ­sky fes­ti­val humo­ru a sati­ry, kto­rý sa koná kon­com augus­ta od roku 1980. Hud­ba pod dia­man­to­vou klen­bou je hudob­ný fes­ti­val Pet­ra Micha­li­cu. Krem­nic­ký hrad­ný organ je medzi­ná­rod­ný orga­no­vý fes­ti­val, kto­rý sa koná od roku 1996 v kos­to­le svä­tej Kata­rí­ny. Krem­nic­ká Baš­ta je folk­o­vý a akus­tic­ký fes­ti­val. Cecho­vé hody sú novým podu­ja­tím poria­da­ným od roku 2009 (Wiki­pe­dia). Ďal­ším podu­ja­tím je Bel­lov fes­ti­val dycho­vých hudieb (visitk​rem​ni​ca​.com).

Krem­ni­ca is a mining town that has been extrac­ting gold and sil­ver sin­ce the 10th cen­tu­ry. Its Ger­man name is Krem­nitz, Hun­ga­rian Kör­möc­bá­nya, and Latin Crem­ni­cium. With an area of 43.13 km², it is home to 5,356 inha­bi­tants. It is situ­ated in the Krem­ni­ca Moun­tains in the nort­hern part of Tekov. Sin­ce 1328, it has been a free roy­al town and was also kno­wn as Gol­den Krem­ni­ca. The Krem­ni­ca Mint is the worl­d’s oldest con­ti­nu­ous­ly ope­ra­ting mint, func­ti­oning sin­ce 1328 (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Krem­ni­ca dates back to 1328. His­to­ri­cal names of the town inc­lu­de Crem­nych­ba­na, Krem­ni­cia, Crem­nic, Crem­nech, Crem­necz, Crem­nuch, Cremp­nuch, Chremp­ni­chya, Crem­ni­cia, and Kremb­ni­cia. In the ear­ly 15th cen­tu­ry, Krem­ni­ca had around 3,000 inha­bi­tants living in about 250 hou­ses. As sur­fa­ce depo­sits were dep­le­ted in the 15th and 16th cen­tu­ries, sur­fa­ce mining dec­li­ned. In the 18th cen­tu­ry, vari­ous crafts­men and pro­fes­si­onals such as blacks­miths, miners, car­pen­ters, cobb­lers, coopers, hat­ters, locks­miths, but­chers, golds­miths, tai­lors, fur­riers, tan­ners, sho­ema­kers, min­ters, and shop­ke­e­pers wor­ked in the town. In 1880, an eart­hqu­ake cau­sed the col­lap­se of old shafts and gal­le­ries. Until the ear­ly 20th cen­tu­ry, Ger­mans were the majo­ri­ty in the town (Vlas­ti­ved­ný slov­ník obcí na Slo­ven­sku, Part 2). Krem­ni­ca­’s gold ducats – flo­rins were among the most valu­ab­le coins in Euro­pe, with 21.5 mil­li­on pie­ces min­ted (mint​.sk). The Muni­ci­pal Cast­le is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (Wiki­pe­dia). The Kar­ner – Rotun­da of St. Andrew from the 13th cen­tu­ry, the Church of St. Cat­he­ri­ne docu­men­ted from the 14th cen­tu­ry, and the Got­hic Madon­na sta­tue from the ear­ly 16th cen­tu­ry are notab­le his­to­ri­cal sites. The Hos­pi­tal Church of St. Eli­za­beth dates back to the late 14th cen­tu­ry, and the Baro­que Fran­cis­can Monas­te­ry with a church is from the 17th cen­tu­ry, expan­ded later with a Lore­to cha­pel. In the 15th cen­tu­ry, a church lib­ra­ry was estab­lis­hed in Krem­ni­ca, fol­lo­wed by the Fran­cis­can lib­ra­ry in 1739. The­se lib­ra­ries con­tain incu­na­bu­la from Ger­ma­ny and Ita­ly. The church lib­ra­ry and archi­ves of the Roman Cat­ho­lic parish hou­se medie­val manusc­ript codi­ces from the 14th and 15th cen­tu­ries. Many other lib­ra­ries in Krem­ni­ca also hou­se valu­ab­le prints. Two-​story mining hou­ses from the late 17th and ear­ly 18th cen­tu­ries are still pre­ser­ved. In the 16th and 17th cen­tu­ries, organs were craf­ted by Matej Burian and Mar­tin Stir­bitz (e‑obce.sk).

Rec­re­a­ti­onal resorts Skal­ka and Kra­hu­le are loca­ted near Krem­ni­ca. Bie­la sto­pa is a cross-​country ski­ing com­pe­ti­ti­on with a rich his­to­ry. The Kata­rí­na Ther­mal Pool is supp­lied by a ther­mal spring with slight­ly radi­oac­ti­ve and high­ly mine­ra­li­zed water, kno­wn for its the­ra­pe­utic effects, with a tem­pe­ra­tu­re of 36 °C at the out­let (Wiki­pe­dia). Besi­des locals, resi­dents of Krem­ni­ca inc­lu­ded peop­le from Ita­ly, Bava­ria, Aus­tria, Sile­sia, and Bohe­mia (min­ters from Kut­ná Hora) (visitk​rem​ni​ca​.com). Krem­ni­ca beca­me one of the cen­ters of the for­mer Ger­man lan­gu­age islands in cen­tral Slo­va­kia, col­lec­ti­ve­ly kno­wn as Hau­er­land, a term that emer­ged in the 20th cen­tu­ry. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de the pro­se wri­ter Gus­táv Kazi­mír Zechenter-​Laskomerský, wri­ter Jozef Cíger-​Hronský, actor Ladi­slav Chu­dík, violi­nist Peter Micha­li­ca, bas­ket­ball pla­y­er Sta­ni­slav Kro­pi­lák, race­wal­ker Jozef Pri­bi­li­nec (Wiki­pe­dia), and com­po­ser Ján Levo­slav Bel­la (e‑obce.sk).

Seve­ral artis­tic and spor­ting events take pla­ce in Krem­ni­ca. Krem­nic­ké gagy is a Euro­pe­an fes­ti­val of humor and sati­re held sin­ce 1980 at the end of August. Hud­ba pod dia­man­to­vou klen­bou is a music fes­ti­val ini­tia­ted by Peter Micha­li­ca. Krem­nic­ký hrad­ný organ is an inter­na­ti­onal organ fes­ti­val held sin­ce 1996 in the Church of St. Cat­he­ri­ne. Krem­nic­ká Baš­ta is a folk and acous­tic fes­ti­val. Cecho­vé hody is a new event orga­ni­zed sin­ce 2009 (Wiki­pe­dia). Anot­her event is the Bel­lov Fes­ti­val of brass bands (visitk​rem​ni​ca​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Interiéry, Krajina, Liptov, Liptovské, Liptovské, Neživé, Obce, Slovenská krajina, Slovenské, Slovenské, Stavby

Múzeum liptovskej dediny v Pribyline

skala
Hits: 3340

Skan­zen lip­tov­skej dedi­ny v Pri­by­li­ne je pek­nou ukáž­kou minu­los­ti Lip­to­va. Are­ál je otvo­re­ný celo­roč­ne a počas roka sa v ňom koná veľa rôz­no­ro­dých podu­ja­tí. Do expo­zí­cie pat­rí aj expo­zí­cia les­nej želez­nič­ky, kto­rej sa venu­je samos­tat­ný prís­pe­vok.

Múze­um lip­tov­skej dedi­ny v Pri­by­li­ne je vysu­nu­tou expo­zí­ci­ou Lip­tov­ské­ho múzea v Ružom­ber­ku. Leží v ústí Rač­ko­vej doli­ny (lip​tov​.sk). V roku 1991 bola verej­nos­ti sprí­stup­ne­ná jeho prvá časť (pri​by​li​na​ob​jek​ti​vom​.sk). Je najm­lad­ším múze­om v prí­ro­de na Slo­ven­sku, bolo vybu­do­va­né v súvis­los­ti s výstav­bou vod­né­ho die­la Lip­tov­ská Mara. Sídel­ná štruk­tú­ra dedi­ny je podob­ná, akú máva­li v minu­los­ti väč­šie lip­tov­ské obce s výsa­da­mi a prá­va­mi mes­te­čiek. Upro­stred dedi­ny je väč­šie prie­s­trans­tvo tzv. rínok, kde sa schá­dza­li oby­va­te­lia , kde sa kona­li trhy a jar­mo­ky. Je tu mož­né uká­zať sociál­ne a spo­lo­čen­ské roz­die­ly v kul­tú­re a spô­so­be živo­ta, od býva­nia naj­chu­dob­nej­ších vrs­tiev dedin­ské­ho oby­va­teľ­stva až po býva­nie naj­bo­hat­ších, čím sa odli­šu­je od ostat­ných múzeí v prí­ro­de na Slo­ven­sku. Nachá­dza sa tu napr. gotic­ko rene­sanč­ný kaš­tieľ zo záto­po­vej obce Parí­žov­ce, naj­star­šie zemian­ske síd­lo Lip­to­va. Naj­star­šiu gotic­kú časť mož­no dato­vať do prvej tre­ti­ny 14. sto­ro­čia. Dru­hou je dre­ve­ná zemian­ska kúria z Palu­dze z roku 1858. Neoby­čaj­ne atrak­tív­nu expo­zí­ciu tvo­rí rano­go­tic­ký kos­tol Pan­ny Márie z Lip­tov­skej Mary. Naj­star­šia písom­ná sprá­va o tom­to kos­to­le je zro­ku 1288, na zákla­de arche­olo­gic­kých výsku­mov však mož­no pred­po­kla­dať, že pod základ­mi pôvod­né­ho kos­to­la stá­la star­šia sak­rál­na stav­ba, kto­rú mož­no dato­vať do 11. až 12.-teho sto­ro­čia (Zus­ki­no­vá et al.).

Jed­ným z hlav­ných záme­rov je sna­ha vytvo­riť živé múze­um. Pre­to reme­sel­níc­ke diel­ne, kolár­ska a kováčs­ka dieľ­ňa, kde zruč­ní maj­stri môžu pred­viesť náv­štev­ní­kom tajom­stvá dáv­nych reme­siel. Do múzea pri­chá­dza­jú aj ďal­ší výrob­co­via, kto­rí uka­zu­jú ako sa ple­tie košík z prú­tia ale­bo dre­ve­ných lubov, jed­no­du­ché rez­bár­ske tech­ni­ky, prá­cu s kožou, zdo­be­nie pra­ciek, medov­ní­kov, či vyvŕ­ta­nie fuja­ry z kme­ňa bazy. Múze­um pri­pra­vu­je počas roka rôz­ne podu­ja­tia, napr. ​“Ovčiar­ska nede­ľa” s ukáž­ka­mi pas­tier­ske­ho rez­bár­ske­ho ume­nia, pas­tier­skym folk­ló­rom, ​“Hasičs­ká nede­ľa” s výsta­vou a ukáž­ka­mi dobo­vej hasičs­kej tech­ni­ky. ​“Vče­lár­ska nede­ľa” ponú­ka expo­zí­ciu dobo­vých úľov a vče­lár­skych pomô­cok, s boha­tou ponu­kou vče­lích pro­duk­tov. ​“Nede­ľa rodá­kov” je nie­len stret­nu­tím oby­va­te­ľov zanik­nu­tých obcí pod prieh­ra­dou Lip­tov­ská Mara, oby­va­te­ľov a rodá­kov z Lip­to­va, ale v prog­ra­me sa v úlo­he hos­ti­te­ľa pred­sta­ví vždy jed­na z väč­ších a boha­tých obcí regi­ó­nu. ​“Deň sv. Huber­ta” je prí­le­ži­tos­ťou pre stret­nu­tie poľov­ní­kov, les­ní­kov. ​“Stre­do­ve­ká nede­ľa” uka­zu­je his­to­ric­ké bojo­vé ume­nia, dobo­vý spô­sob živo­ta a odie­va­nia. A mno­hé ďal­šie, ako ​“Via­no­ce v Lip­to­ve” (Zus­ki­no­vá et al.). 

V zooexpo­zí­cii sa cho­va­né pôvod­né kar­pat­ské ple­me­ná zvie­rat, kto­rých chov je v súčas­nos­ti na ústu­pe. Napr. tma­vé kar­pat­ské kozy, bie­le a čier­ne ovce valaš­ky, sliep­ky, husi, kač­ky, mor­ky, per­lič­ky a hucul­ské kone, kto­ré sú potom­ka­mi pôvod­né­ho divé­ho koňa na Slo­ven­sku, kto­rý bol po stá­ro­čia polo­di­vo cho­va­ným pra­cov­ným zvie­ra­ťom hor­ské­ho oby­va­teľ­stva (Zus­ki­no­vá et al.).

The open-​air muse­um of the Lip­tov vil­la­ge in Pri­by­li­na is a beau­ti­ful repre­sen­ta­ti­on of Lip­to­v’s past. The area is open year-​round, hos­ting vari­ous events throug­hout the year. One of the exhi­bits inc­lu­des the expo­si­ti­on of a forest narrow-​gauge rai­lway, which is cove­red in a sepa­ra­te contribution.

The Muse­um of the Lip­tov Vil­la­ge in Pri­by­li­na is a branch of the Lip­tov Muse­um in Ružom­be­rok. It is loca­ted at the mouth of the Rač­ko­vá Val­ley (lip​tov​.sk). In 1991, its first part was made acces­sib­le to the pub­lic (pri​by​li​na​ob​jek​ti​vom​.sk). It is the youn­gest open-​air muse­um in Slo­va­kia, estab­lis­hed in con­nec­ti­on with the cons­truc­ti­on of the Lip­tov­ská Mara water­works. The sett­le­ment struc­tu­re of the vil­la­ge resem­bles that of lar­ger his­to­ri­cal Lip­tov vil­la­ges with the pri­vi­le­ges and rights of small towns. In the cen­ter of the vil­la­ge is a lar­ger spa­ce cal­led the ​“rínok” or mar­ket squ­are, whe­re resi­dents gat­he­red, mar­kets, and fairs took pla­ce. It allo­ws sho­wca­sing social and cul­tu­ral dif­fe­ren­ces in the way of life, from the hou­sing of the poorest lay­ers of rural popu­la­ti­on to that of the wealt­hiest, dis­tin­gu­is­hing it from other open-​air muse­ums in Slo­va­kia. Notab­le struc­tu­res inc­lu­de the Got­hic Renais­san­ce cast­le from the sub­mer­ged vil­la­ge of Parí­žov­ce, the oldest nob­le resi­den­ce in Lip­tov. The oldest Got­hic part can be dated to the first third of the 14th cen­tu­ry. The second is a wooden nob­le man­si­on from Palu­dza, built in 1858. An excep­ti­onal­ly att­rac­ti­ve exhi­bit is the ear­ly Got­hic Church of the Vir­gin Mary from Lip­tov­ská Mary. The oldest writ­ten report about this church is from 1288, but archa­e­olo­gi­cal rese­arch sug­gests that an older sac­ral buil­ding dating back to the 11th or 12th cen­tu­ry may have sto­od under the foun­da­ti­ons (Zus­ki­no­vá et al.).

One of the main objec­ti­ves is to cre­a­te a living muse­um. The­re­fo­re, craft works­hops, a whe­e­lwright and blacks­mith works­hop, whe­re skil­led mas­ters can demon­stra­te ancient crafts’ sec­rets to visi­tors, are part of the muse­um. Other arti­sans also come to the muse­um to demon­stra­te bas­ket wea­ving, sim­ple car­ving tech­ni­qu­es, leat­her­work, deco­ra­ti­on of slings­hots, gin­gerb­re­ad, or car­ving fuja­ras from tree trunks. The muse­um orga­ni­zes vari­ous events throug­hout the year, such as ​“Shep­her­d’s Sun­day” with demon­stra­ti­ons of pas­to­ral car­ving art, shep­herd folk­lo­re, ​“Fire­figh­te­r’s Sun­day” with an exhi­bi­ti­on and demon­stra­ti­ons of peri­od fire­figh­ting equ­ip­ment. ​“Bee­ke­e­pe­r’s Sun­day” offers an exhi­bi­ti­on of peri­od bee­hi­ves and bee­ke­e­ping tools, with a rich selec­ti­on of bee pro­ducts. ​“Nati­ve Sun­day” is not only a mee­ting of resi­dents from extinct vil­la­ges under the Lip­tov­ská Mara dam, inha­bi­tants, and nati­ves of Lip­tov, but also fea­tu­res one of the lar­ger and wealt­hier vil­la­ges in the regi­on. ​“St. Huber­t’s Day” is an oppor­tu­ni­ty for hun­ters and fores­ters to meet. ​“Medie­val Sun­day” sho­ws his­to­ri­cal mar­tial arts, the lifes­ty­le of the time, and clot­hing. And many more, like ​“Chris­tmas in Lip­tov” (Zus­ki­no­vá et al.).

In the zoo exhi­bit, ori­gi­nal Car­pat­hian bre­eds of ani­mals are kept, who­se bre­e­ding is cur­ren­tly dec­li­ning. Exam­ples inc­lu­de dark Car­pat­hian goats, whi­te and black Wal­la­chian she­ep, chic­kens, gee­se, ducks, rab­bits, and Hucul hor­ses, des­cen­dants of the ori­gi­nal wild hor­se in Slo­va­kia, which was semi-​domesticated and used as a wor­king ani­mal by moun­tain resi­dents for cen­tu­ries (Zus­ki­no­vá et al.).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, TOP

Príroda krásna, pretrvávajúca

skala
Hits: 3804

Prí­ro­da je jed­ným z naj­hod­not­nej­ších darov, kto­ré sme dosta­li. V dneš­nej dobe, kedy sme čoraz viac sved­ka­mi zme­ny klí­my, odles­ňo­va­nia a ďal­ších envi­ron­men­tál­nych prob­lé­mov, je dôle­ži­té si uve­do­miť, že naša prí­ro­da tu bude pokoj­ne aj bez nás. My potre­bu­je­me v sku­toč­nos­ti zabez­pe­čiť vlast­nú exis­ten­ciu, prí­ro­da si s nami pora­dí aj keď sa bude­me sprá­vať ako­koľ­vek. Ak bude­me dosta­toč­ne ničiť to čo nám umož­ňu­je žiť, tak odra­zom bude limit, kto­rý bude pre nás otáz­kou pre­ži­tia. Je to exis­ten­ci­onál­ny prob­lém. Sta­čí si len uve­do­miť, čo zna­me­ná žiť bez vody. Prí­ro­da nás obklo­pu­je vša­de. Od hor­ských vrcho­lov a pes­trých lesov po plá­že, mok­ra­de, jaze­rá. Prí­ro­da nás inšpi­ru­je a posky­tu­je nám prí­le­ži­tosť sa od nej učiť a v nej žiť. Krá­sy prí­ro­dy môžu pre­tr­vať iba vte­dy, ak si uve­do­mí­me hod­no­ty, to z čoho sme vyšli, ak ku nej bude­me pre­uka­zo­vať úctu.

Prí­ro­da čelí hroz­bám, kto­ré sú výsled­kom neu­dr­ža­teľ­né­ho ľud­ské­ho vply­vu. To pek­né doká­že člo­vek veľ­mi ľah­ko zni­čiť, ale prí­ro­da sama má také roz­me­ry, kto­ré nie je našťas­tie v mož­nos­tiach člo­ve­ka zni­čiť. Prí­ro­da je pries­to­ro­čas, bez kto­ré­ho nie je mož­né uva­žo­vať o exis­ten­cii. Prí­ro­da v širo­kom zmys­le je vznik, pod­sta­ta a vývoj vecí. Ochra­na prí­ro­dy nie je len potreb­ná, ale aj nevy­hnut­ná pre našu vlast­nú exis­ten­ciu. Prí­ro­da nám posky­tu­je vzduch, vodu, potra­vu a ďal­šie neoce­ni­teľ­né zdro­je. Zabez­pe­če­nie udr­ža­teľ­né­ho hos­po­dá­re­nia s prí­rod­ný­mi zdroj­mi a pod­po­ra envi­ron­men­tál­nych ini­cia­tív sú kľú­čo­vé aj pre eko­no­mi­ku. Aby sme moh­li pris­pieť k trvác­nos­ti prí­ro­dy, je dôle­ži­té zme­niť náš život­ný štýl. Malé kro­ky, ako recyk­lá­cia, mini­ma­li­zá­cia odpa­du, pod­po­ra miest­nych pro­duk­tov a pes­to­va­nie uve­do­me­los­ti o eko­lo­gic­kých otáz­kach, môžu mať veľ­ký dopad. Udr­ža­teľ­ný život­ný štýl nám umož­ňu­je uží­vať si krá­su prírody.

Natu­re is one of the most pre­ci­ous gifts we have rece­i­ved. In toda­y­’s world, whe­re we are inc­re­a­sin­gly wit­nes­sing cli­ma­te chan­ge, defo­re­sta­ti­on, and other envi­ron­men­tal issu­es, it is impor­tant to rea­li­ze that natu­re will per­sist pea­ce­ful­ly even wit­hout us. In rea­li­ty, we need to ensu­re our own exis­ten­ce, as natu­re will mana­ge wit­hout us no mat­ter how we beha­ve. If we con­ti­nue to des­troy what enab­les us to live, the reper­cus­si­on will be a limit that beco­mes a ques­ti­on of sur­vi­val. It’s an exis­ten­tial prob­lem. Just ima­gi­ne what it means to live wit­hout water. Natu­re sur­rounds us eve­ry­whe­re, from moun­tain peaks and diver­se forests to bea­ches, wet­lands, and lakes. Natu­re ins­pi­res us and pro­vi­des us with an oppor­tu­ni­ty to learn from it and live wit­hin it. The beau­ty of natu­re can endu­re only if we recog­ni­ze its value and show it the res­pect it deserves.

Natu­re faces thre­ats that result from unsus­tai­nab­le human impact. What is beau­ti­ful, man can easi­ly des­troy, but natu­re itself has dimen­si­ons that, for­tu­na­te­ly, are bey­ond human capa­bi­li­ties to des­troy. Natu­re is time­less spa­ce wit­hout which exis­ten­ce is incon­ce­i­vab­le. Natu­re, in the bro­adest sen­se, is the ori­gin, essen­ce, and deve­lop­ment of things. Pro­tec­ting natu­re is not only neces­sa­ry but also essen­tial for our own exis­ten­ce. Natu­re pro­vi­des us with air, water, food, and other inva­lu­ab­le resour­ces. Ensu­ring sus­tai­nab­le mana­ge­ment of natu­ral resour­ces and sup­por­ting envi­ron­men­tal ini­tia­ti­ves are cru­cial for the eco­no­my as well. To con­tri­bu­te to the sus­tai­na­bi­li­ty of natu­re, it is impor­tant to chan­ge our lifes­ty­le. Small steps, such as recyc­ling, mini­mi­zing was­te, sup­por­ting local pro­ducts, and cul­ti­va­ting awa­re­ness of envi­ron­men­tal issu­es, can have a sig­ni­fi­cant impact. A sus­tai­nab­le lifes­ty­le allo­ws us to enjoy the beau­ty of natu­re whi­le pre­ser­ving it for futu­re generations.

Use Facebook to Comment on this Post