Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Obce, Zahraničie

Sokolnice

skala
Hits: 72

Sokol­ni­ce je obec nachá­dza­jú­ca pri­bliž­ne 11 km juho­vý­chod­ne od Brna. Rozp­res­tie­ra sa v Dyjsko-​svrateckom úva­le na pra­vom bre­hu rieč­ky Říč­ka. S nad­mor­skou výš­kou 207 m n. m. a roz­lo­hou 11,35 km² tu žije pri­bliž­ne 2 432 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Sokol­ni­ciach pochá­dza z roku 1408. Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ​“sokol­ník”, čo naz­na­ču­je, že oby­va­te­lia sa v minu­los­ti zaobe­ra­li soko­liar­stvom. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la maji­te­ľov; význam­ný­mi vlast­ník­mi boli naprí­klad kláš­tor v Tře­bí­či a rod Diet­richs­te­i­nov­cov, kto­rí vlast­ni­li obec od roku 1705 do roku 1875. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny bola obec výraz­ne poško­de­ná (Wiki­pe­dia). Ku pan­stvu pat­ri­li v roku 1750 aj obce Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce a časť Jiři­ko­vic (Infor­mač­ná tabuľa).

Dňa 2. decem­bra 1805 sa v oko­lí Sokol­níc odo­hra­la bit­ka pri Slav­ko­ve, kto­rá ovplyv­ni­la aj miest­nych oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce boli stre­dom obra­ny juž­né­ho kríd­la fran­cúz­skej armá­dy. Po bit­ke bola sýp­ka väze­ním pre 400 rusov a v poliach za ňou pocho­va­li pod­da­ných do šach­to­vých hro­bov (Infor­mač­ná tabuľa). 

Domi­nan­tou obce je zámok Sokol­ni­ce, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te star­šej pev­nos­ti. Pôvod­ne baro­ko­vý zámok bol neskôr pre­sta­va­ný v his­to­ri­zu­jú­com štý­le a dnes slú­ži ako domov seni­orov. Súčas­ťou zám­ku je cen­ná rano­ba­ro­ko­vá kapl­n­ka a oko­li­tý park, kto­rý je voľ­ne prí­stup­ný verej­nos­ti (Wiki­pe­dia). Úpra­vy v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia boli v štý­le anglic­kej goti­ky (Infor­mač­ná tabuľa).

Ďal­šou význam­nou stav­bou je býva­lá baro­ko­vá sýp­ka z prvej štvr­ti­ny 18. sto­ro­čia, kto­rá bola pre­sta­va­ná na moder­ný byto­vý dom. Obec je zná­ma aj svo­jou vinár­skou tra­dí­ci­ou, nachá­dza sa vo Vel­ko­pav­lo­vic­kej vinár­skej podob­las­ti. Medzi miest­ne vini­ce pat­ria Vinoh­rad­ská trať, Paděl­ky a Pran­ty (Wiki­pe­dia). Za obcou sme­rom na Kobyl­ni­ce je sokol­nic­ká bažan­tni­ca, kom­plex luž­ných lúk a par­ko­vo upra­ve­ných plôch (Infor­mač­ná tabuľa).

Sokol­ni­ce is a vil­la­ge loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 11 km sout­he­ast of Brno. It lies in the Dyje-​Svratka Val­ley on the right bank of the Říč­ka River. With an alti­tu­de of 207 meters abo­ve sea level and an area of 11.35 km², the vil­la­ge is home to about 2,432 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on of Sokol­ni­ce dates back to 1408. The name of the vil­la­ge is deri­ved from the word ​“fal­co­ner,” indi­ca­ting that the inha­bi­tants were his­to­ri­cal­ly invol­ved in fal­con­ry. Over the cen­tu­ries, the vil­la­ge fre­qu­en­tly chan­ged owners; notab­le prop­rie­tors inc­lu­ded the Tře­bíč Monas­te­ry and the Diet­richs­te­in fami­ly, who owned the vil­la­ge from 1705 to 1875. During the Thir­ty Years’ War, the vil­la­ge suf­fe­red sig­ni­fi­cant dama­ge (Wiki­pe­dia). In 1750, the esta­te also inc­lu­ded the vil­la­ges of Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce, and part of Jiři­ko­vi­ce (Infor­ma­ti­on Board).

On Decem­ber 2, 1805, the Batt­le of Aus­ter­litz took pla­ce near Sokol­ni­ce, sig­ni­fi­can­tly impac­ting the local popu­la­ti­on (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce was at the cen­ter of the defen­se of the sout­hern flank of the French army. After the batt­le, the gra­na­ry ser­ved as a pri­son for 400 Rus­sians, and local serfs were buried in mass gra­ves in the fields behind it (Infor­ma­ti­on Board).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is Sokol­ni­ce Cast­le, built on the site of an older for­tress. Ori­gi­nal­ly a Baro­que cast­le, it was later rebu­ilt in a his­to­ri­cist sty­le and now ser­ves as a seni­or home. The cast­le inc­lu­des a valu­ab­le ear­ly Baro­que cha­pel and a sur­roun­ding park open to the pub­lic (Wiki­pe­dia). Modi­fi­ca­ti­ons in the mid-​19th cen­tu­ry were made in the English Got­hic sty­le (Infor­ma­ti­on Board).

Anot­her notab­le buil­ding is a for­mer Baro­que gra­na­ry from the first quar­ter of the 18th cen­tu­ry, which has been con­ver­ted into a modern resi­den­tial buil­ding. The vil­la­ge is also kno­wn for its wine­ma­king tra­di­ti­on, as it is loca­ted in the Vel­ko­pav­lo­vi­ce Wine Sub­re­gi­on. Local vine­y­ards inc­lu­de Vinoh­rad­ská Trať, Paděl­ky, and Pran­ty (Wiki­pe­dia). Bey­ond the vil­la­ge towards Kobyl­ni­ce lies the Sokol­ni­ce Phe­a­san­try, a com­plex of flo­odp­lain mea­do­ws and lands­ca­ped are­as (Infor­ma­ti­on Board).

Sokol­ni­ce je obec nachá­ze­jí­cí se přib­liž­ně 11 km jiho­vý­chod­ně od Brna. Rozk­lá­dá se v Dyjsko-​svrateckém úva­lu na pra­vém bře­hu říč­ky Říč­ka. S nad­mo­řs­kou výš­kou 207 m n. m. a roz­lo­hou 11,35 km² zde žije přib­liž­ně 2 432 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Sokol­ni­cích pochá­zí z roku 1408. Název obce je odvo­zen od slo­va ​“sokol­ník,” což naz­na­ču­je, že oby­va­te­lé se v minu­los­ti zabý­va­li sokol­nic­tvím. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la maji­te­le; význam­ný­mi vlast­ní­ky byli napří­klad tře­bíčs­ký kláš­ter a rod Diet­richs­te­i­nů, kte­ří obec vlast­ni­li od roku 1705 do roku 1875. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky byla obec výraz­ně poško­ze­na (Wiki­pe­dia). V roce 1750 k pan­ství patři­ly také obce Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce a část Jiří­ko­vic (Infor­mač­ní tabule).

Dne 2. pro­sin­ce 1805 se v oko­lí Sokol­nic odeh­rá­la bit­va u Slav­ko­va, kte­rá výraz­ně ovliv­ni­la míst­ní oby­va­te­le (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce byly stře­dem obra­ny již­ní­ho kříd­la fran­couz­ské armá­dy. Po bit­vě slou­ži­la sýp­ka jako věze­ní pro 400 Rusů a na polích za ní byli pod­da­ní pohřbe­ni do šach­to­vých hro­bů (Infor­mač­ní tabule).

Domi­nan­tou obce je zámek Sokol­ni­ce, kte­rý byl posta­ven na mís­tě star­ší pev­nos­ti. Původ­ně barok­ní zámek byl později pře­sta­věn v his­to­ri­zu­jí­cím sty­lu a dnes slou­ží jako domov pro seni­ory. Sou­čás­tí zám­ku je cen­ná raně barok­ní kap­le a okol­ní park, kte­rý je vol­ně pří­stup­ný veřej­nos­ti (Wiki­pe­dia). Úpra­vy v polo­vi­ně 19. sto­le­tí byly pro­ve­de­ny v anglic­ké goti­ce (Infor­mač­ní tabule).

Dal­ší význam­nou stav­bou je býva­lá barok­ní sýp­ka z prv­ní čtvr­ti­ny 18. sto­le­tí, kte­rá byla pře­sta­věna na moder­ní byto­vý dům. Obec je zná­má také svou vina­řs­kou tra­di­cí, nachá­zí se ve Vel­ko­pav­lo­vic­ké vina­řs­ké podob­las­ti. Mezi míst­ní vini­ce patří Vinoh­rad­ská trať, Paděl­ky a Pran­ty (Wiki­pe­dia). Za obcí směrem na Kobyl­ni­ce se nachá­zí sokol­nic­ká bažan­tni­ce, kom­plex luž­ních luk a par­ko­vě upra­ve­ných ploch (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Mestá, Mestá, Moravské, Stredná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Olomouc

skala
Hits: 104

Olo­mouc je his­to­ric­ké mes­to ležia­ce na stred­nej Mora­ve v Čes­kej repub­li­ke. Je šies­tym naj­väč­ším mes­tom v Čes­ku. Pat­rí medzi naj­star­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke. Jeho počiat­ky sia­ha­jú do obdo­bia Veľ­kej Mora­vy, keď bolo dôle­ži­tým cen­trom kres­ťan­stva. V stre­do­ve­ku sa mes­to sta­lo význam­ným obchod­ným a poli­tic­kým cen­trom Mora­vy. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny v 17. sto­ro­čí bolo obsa­de­né švéd­sky­mi voj­ska­mi, čo malo výraz­ný vplyv na jeho ďal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lom jed­nej z naj­star­ších uni­ver­zít v stred­nej Euró­pe – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­nej v roku 1573. Uni­ver­zi­ta zohrá­va kľú­čo­vú úlo­hu v aka­de­mic­kom a kul­túr­nom živo­te mes­ta. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi fes­ti­val­mi, divad­la­mi a hudob­ný­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celé­ho sve­ta. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ca je jed­ným z naj­väč­ších mest­ských pamiat­ko­vých rezer­vá­cií v Čes­kej repub­li­ke. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí stĺp Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce, kto­rý je zapí­sa­ný na zozna­me sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ny baro­ko­vý stĺp je pova­žo­va­ný za naj­väč­šie súso­šie v stred­nej Euró­pe. Ďal­šou domi­nan­tou mes­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou svä­té­ho Vác­la­va. Kated­rá­la je význam­ným prí­kla­dom gotic­kej archi­tek­tú­ry a jej veža je jed­nou z naj­vyš­ších v kra­ji­ne. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi baro­ko­vý­mi fon­tá­na­mi, ako sú Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va fon­tá­na, kto­ré zdo­bia hlav­né námes­tia (Marián Puček).

Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Olo­mút, meno pôvod­nej osa­dy pôvod­ne zna­me­na­lo Olo­mo­tov dvo­rec resp. sta­tok apod. Naj­star­šia zmien­ka je z roku 1055 a his­to­ric­ké náz­vy sú: Olo­muz, Olo­muc, Olo­mucz. V roku 1573 bola zalo­že­ná jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes UPOL, prvá vyso­ká ško­la na Mora­ve. V roku 1576 Filo­zo­fic­ká fakul­ta. V Olo­mou­ci sa nachá­dza via­ce­ro palá­cov: Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Dit­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác, Arci­bis­kup­ský palác. Nachá­dza sa tu kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tol sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku, Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

V roku 1237 tu žilo 16300 oby­va­te­ľov. Oko­lo 1475 cca 4500, 1505 – 9000, 1658 – 2500, 1740 – 6000, 1828 – 11 948, 1920 – 57 206. Nachá­dza sa tu množ­stvo kul­túr­nych inšti­tú­cií: Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia). Osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­com: prí­ro­do­ve­dec Gre­gor Men­del, bás­nik Petr Bez­ruč, fut­ba­lo­vý tré­ner Karel Brück­ner, spe­vá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta, fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­ti Jiří Hud­ler, Jiří Dopi­ta, auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais. (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je naj­väč­šie mes­to ležia­ce na rie­ke Mora­va. Rozp­res­tie­ra sa v Hor­no­mo­rav­skej níži­ne v niv­nej oblas­ti tej­to rie­ky pri súto­ku s Bys­tři­cou a s Mlýn­ským poto­kom. Obklo­pu­je ho úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhľa­dá­va­ným mies­tom medzi­ná­rod­ných kon­fe­ren­cií a fes­ti­va­lov. Napr. sa tu koná­va Aca­de­mia Film Olo­mouc – medzi­ná­rod­ný fes­ti­val doku­men­tár­nych fil­mov a video­p­rog­ra­mov. Diva­del­ný fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, medzi­ná­rod­ná výsta­va záh­rad­nic­tva a pes­to­va­nia rast­lín Flo­ra Olo­mouc. Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest, Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc ponú­ka množ­stvo par­kov a záh­rad, kto­ré posky­tu­jú pries­tor na oddych a rekre­áciu. Medzi najob­ľú­be­nej­šie pat­rí Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pre milov­ní­kov zvie­rat je tu zoolo­gic­ká záh­ra­da na Sva­tom Kopeč­ku, kto­rá je domo­vom pre viac ako 300 dru­hov zvie­rat. Je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trom regi­ó­nu s roz­vi­nu­tým prie­mys­lom, obcho­dom a služ­ba­mi. Mes­to má dob­ré doprav­né spo­je­nie s ostat­ný­mi čas­ťa­mi Čes­kej repub­li­ky, vrá­ta­ne diaľ­nic a želez­nič­ných tra­tí. Je mes­to s boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym dedič­stvom a živou súčas­nos­ťou. Jeho archi­tek­to­nic­ké pamiat­ky, uni­ver­zit­ná tra­dí­cia a prí­rod­né krá­sy ho robia atrak­tív­nym mies­tom pre náv­štev­ní­kov aj oby­va­te­ľov (Marián Puček).

Sva­tý Kope­ček pri Olo­mou­ci je pút­nic­kým mies­tom. Je aj mest­skou čas­ťou Olo­mou­ca, vzdia­le­nou pri­bliž­ne 5 km seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra mes­ta. Atrak­tív­nym ho robí pre­dov­šet­kým monu­men­tál­na bazi­li­ka Nav­ští­ve­nia Pan­ny Márie, kto­rá je význam­ným die­lom baro­ko­vej archi­tek­tú­ry. Pôvod­ne na jej mies­te v roku 1633 stá­la malá kapl­n­ka, kto­rú ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínom Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roku 1669 sa zača­la výstav­ba súčas­né­ho kos­to­la pod­ľa návrhu cisár­ske­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­lu (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tol bol vysvä­te­ný v roku 1679 (regi​on​tou​rist​.cz). V roku 1995 pápež Ján Pavol II. pový­šil kos­tol na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bia fres­ky od význam­ných umel­cov, ako je J. K. Hand­ke. Hlav­ný oltár je die­lom Bal­tas­sa­re Fon­ta­nu (sva​ty​-kope​cek​.cz). Okrem duchov­né­ho význa­mu ponú­ka Sva­tý Kope­ček aj Zoolo­gic­kú záh­ra­du Olo­mouc, v kto­rej sa cho­vá viac ako 350 dru­hoch živo­čí­chov (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

Olo­mouc is a his­to­ric city loca­ted in cen­tral Mora­via in the Czech Repub­lic. It is the sixth-​largest city in the coun­try and one of its oldest. Its ori­gins date back to the time of Gre­at Mora­via when it was an impor­tant cen­ter of Chris­tia­ni­ty. In the Midd­le Ages, Olo­mouc beca­me a sig­ni­fi­cant com­mer­cial and poli­ti­cal hub of Mora­via. During the Thir­ty Years’ War in the 17th cen­tu­ry, the city was occu­pied by Swe­dish tro­ops, which sig­ni­fi­can­tly influ­en­ced its furt­her development.

Olo­mouc is home to one of the oldest uni­ver­si­ties in Cen­tral Euro­pe – Palac­ký Uni­ver­si­ty, foun­ded in 1573. The uni­ver­si­ty pla­ys a key role in the city’s aca­de­mic and cul­tu­ral life. The city is also kno­wn for its fes­ti­vals, the­a­ters, and music events, att­rac­ting visi­tors from around the world. The his­to­ri­cal cen­ter of Olo­mouc is one of the lar­gest urban con­ser­va­ti­on are­as in the Czech Repub­lic. Among its most notab­le land­marks is the Holy Tri­ni­ty Column, a UNESCO World Heri­ta­ge Site. This monu­men­tal Baro­que column is con­si­de­red the lar­gest sculp­tu­ral group in Cen­tral Euro­pe. Anot­her pro­mi­nent fea­tu­re is the Olo­mouc Cast­le with the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, an excel­lent exam­ple of Got­hic archi­tec­tu­re, with one of the tal­lest towers in the country.

Olo­mouc is also reno­wned for its Baro­que foun­tains, such as the Her­cu­les Foun­tain, Caesar’s Foun­tain, and Jupiter’s Foun­tain, which adorn the main squ­ares (Marián Puček).

The city­’s name ori­gi­na­tes from the first name Olo­mút, refer­ring to the ori­gi­nal sett­le­ment, which meant Olomút’s court or esta­te. The ear­liest writ­ten men­ti­on of the city is from 1055. His­to­ri­cal names inc­lu­de Olo­muz, Olo­muc, and Olo­mucz. In 1573, the Jesu­it Uni­ver­si­ty, now Palac­ký Uni­ver­si­ty (UPOL), was foun­ded, fol­lo­wed by the estab­lish­ment of the Facul­ty of Phi­lo­sop­hy in 1576. Olo­mouc fea­tu­res many pala­ces, inc­lu­ding Zdík’s Pala­ce, Edel­mann Pala­ce, Hau­en­schild Pala­ce, Pet­ráš Pala­ce, Žero­tín Pala­ce, Pod­stat­ský Pala­ce, Diet­richs­te­in Pala­ce, May Pala­ce, Salm Pala­ce, and the Archbishop’s Pala­ce. Other sig­ni­fi­cant land­marks inc­lu­de the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, the Cat­hed­ral of St. Gorazd, St. Maurice’s Church, St. Michael’s Church, the Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary on Sva­tý Kope­ček, and the Red Church (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček (Holy Hill) near Olo­mouc is a pilg­ri­ma­ge site and a dis­trict of the city, loca­ted about 5 km nort­he­ast of the city cen­ter. Its main att­rac­ti­on is the monu­men­tal Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary, a sig­ni­fi­cant Baro­que archi­tec­tu­ral work. Ori­gi­nal­ly, a small cha­pel sto­od on this site in 1633, ini­tia­ted by Olo­mouc wine mer­chant Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). In 1669, cons­truc­ti­on of the cur­rent church began based on a design by impe­rial archi­tect Giovan­ni Piet­ro Ten­cal­la (rico​lo​mouc​.cz). The church was con­sec­ra­ted in 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) and ele­va­ted to the sta­tus of a minor basi­li­ca by Pope John Paul II in 1995 (kudyz​nu​dy​.cz). The inte­ri­or is ador­ned with fres­co­es by reno­wned artists such as J. K. Hand­ke, and the main altar was craf­ted by Bal­tas­sa­re Fon­ta­na (sva​ty​-kope​cek​.cz). In addi­ti­on to its spi­ri­tu­al sig­ni­fi­can­ce, Sva­tý Kope­ček is home to the Olo­mouc Zoo, which hou­ses over 350 ani­mal spe­cies (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

In 1237, Olo­mouc had a popu­la­ti­on of 16,300. Around 1475, it had about 4,500 inha­bi­tants, rising to 9,000 by 1505, 2,500 in 1658, 6,000 in 1740, 11,948 in 1828, and 57,206 in 1920. The city hosts nume­rous cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, inc­lu­ding the Mora­vian The­a­ter Olo­mouc, Mora­vian Phil­har­mo­nic Orches­tra, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský Tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, and the pup­pet the­a­ter Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res con­nec­ted to Olo­mouc inc­lu­de the natu­ra­list Gre­gor Men­del, poet Petr Bez­ruč, foot­ball coach Karel Brück­ner, sin­gers Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, and Karel Plí­hal, enter­tai­ner Petr Novot­ný, actor Jan Kany­za, musi­cian Emil Vik­lic­ký, scre­en­wri­ter and film his­to­rian Pavel Taus­sig, hoc­key pla­y­ers Jiří Hud­ler and Jiří Dopi­ta, and race car dri­ver Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc, the lar­gest city on the Mora­va River, is situ­ated in the Upper Mora­va Val­ley, whe­re the river mer­ges with the Bys­tři­ce and Mlýn­ský Potok stre­ams. It is sur­roun­ded by the fer­ti­le lands­ca­pe of Haná. Olo­mouc is a sought-​after des­ti­na­ti­on for inter­na­ti­onal con­fe­ren­ces and fes­ti­vals. Events inc­lu­de the Aca­de­mia Film Olo­mouc, an inter­na­ti­onal fes­ti­val of docu­men­ta­ry films and video prog­rams; the the­a­ter fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra; the inter­na­ti­onal hor­ti­cul­tu­ral exhi­bi­ti­on Flo­ra Olo­mouc; the Autumn Fes­ti­val of Sac­red Music, Beer­fest, and the Fla­men­co Fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc offers nume­rous parks and gar­dens for rela­xa­ti­on and rec­re­a­ti­on. Popu­lar spots inc­lu­de Sme­ta­na Gar­dens, Bez­ruč Gar­dens, and the bota­ni­cal gar­den of Palac­ký Uni­ver­si­ty. For ani­mal lovers, the Olo­mouc Zoo on Sva­tý Kope­ček is home to over 300 ani­mal spe­cies. The city is a sig­ni­fi­cant eco­no­mic cen­ter in the regi­on, with a deve­lo­ped indus­try, com­mer­ce, and ser­vi­ces. It has excel­lent tran­s­port con­nec­ti­ons to other parts of the Czech Repub­lic, inc­lu­ding hig­hwa­ys and rai­lwa­ys. With its rich his­to­ry, cul­tu­ral heri­ta­ge, and vib­rant pre­sent, Olo­mouc is an att­rac­ti­ve des­ti­na­ti­on for visi­tors and resi­dents ali­ke (Marián Puček).

Olo­mouc je his­to­ric­ké měs­to leží­cí na střed­ní Mora­vě v Čes­ké repub­li­ce. Je šes­tým nej­vět­ším měs­tem v zemi a záro­veň patří mezi nej­star­ší. Jeho počát­ky saha­jí do obdo­bí Vel­ké Mora­vy, kdy bylo důle­ži­tým cen­trem křes­ťan­ství. Ve stře­do­věku se Olo­mouc sta­la význam­ným obchod­ním a poli­tic­kým cen­trem Mora­vy. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky v 17. sto­le­tí bylo měs­to obsa­ze­no švéd­ský­mi voj­sky, což mělo výraz­ný dopad na jeho dal­ší vývoj.

Olo­mouc je síd­lem jed­né z nej­star­ších uni­ver­zit ve střed­ní Evro­pě – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­né v roce 1573. Uni­ver­zi­ta hra­je klí­čo­vou roli v aka­de­mic­kém a kul­tur­ním živo­tě měs­ta. Měs­to je zná­mé svý­mi fes­ti­va­ly, divad­ly a hudeb­ní­mi udá­los­tmi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé­ho světa. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ce patří k nej­vět­ším měst­ským památ­ko­vým rezer­va­cím v Čes­ké repub­li­ce. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří sloup Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce, kte­rý je zapsán na sez­nam světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ní barok­ní sloup je pova­žo­ván za nej­vět­ší sou­so­ší ve střed­ní Evro­pě. Dal­ší domi­nan­tou měs­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá je význam­ným pří­kla­dem gotic­ké archi­tek­tu­ry. Její věž patří mezi nej­vyš­ší v zemi.

Olo­mouc je také pros­lu­lá svý­mi barok­ní­mi kaš­na­mi, jako jsou Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va kaš­na, kte­ré zdo­bí hlav­ní náměs­tí (Marián Puček).

Název měs­ta pochá­zí z křest­ní­ho jmé­na Olo­mút, kte­ré ozna­čo­va­lo původ­ní osa­du, a zna­me­na­lo Olo­mú­tův dvo­rec či sta­tek. Nej­star­ší písem­ná zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1055. His­to­ric­ké náz­vy zahr­nu­jí Olo­muz, Olo­muc a Olo­mucz. V roce 1573 byla zalo­že­na jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes Uni­ver­zi­ta Palac­ké­ho (UPOL), a v roce 1576 filo­zo­fic­ká fakul­ta. Olo­mouc má mno­ho palá­ců, napří­klad Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Diet­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác a Arci­bis­kup­ský palác. Mezi dal­ší význam­né památ­ky patří kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tel sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku a Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček u Olo­mou­ce je pout­ním mís­tem a záro­veň měst­skou čás­tí, vzdá­le­nou přib­liž­ně 5 km seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra měs­ta. Jeho hlav­ním lákad­lem je monu­men­tál­ní bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie, význam­né dílo barok­ní archi­tek­tu­ry. Původ­ně zde v roce 1633 stá­la malá kap­lič­ka, kte­rou ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínem Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roce 1669 byla zahá­je­na výstav­ba sou­čas­né­ho kos­te­la pod­le návrhu císa­řs­ké­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­ly (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tel byl vysvěcen v roce 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) a v roce 1995 byl pape­žem Janem Pav­lem II. pový­šen na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bí fres­ky od význam­ných uměl­ců, jako je J. K. Hand­ke, a hlav­ní oltář je dílem Bal­tas­sa­ra Fon­ta­ny (sva​ty​-kope​cek​.cz). Kro­mě duchov­ní­ho význa­mu se na Sva­tém Kopeč­ku nachá­zí také Zoolo­gic­ká zahra­da Olo­mouc, kte­rá cho­vá přes 350 dru­hů zví­řat (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

V roce 1237 měla Olo­mouc 16 300 oby­va­tel. Kolem roku 1475 zhru­ba 4 500, v roce 1505 již 9 000, v roce 1658 jen 2 500, v roce 1740 pak 6 000, v roce 1828 11 948 a v roce 1920 už 57 206. Měs­to je domo­vem mno­ha kul­tur­ních ins­ti­tu­cí, jako jsou Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce a lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s Olo­mou­cí patří pří­ro­do­vědec Gre­gor Men­del, bás­ník Petr Bez­ruč, fot­ba­lo­vý tre­nér Karel Brück­ner, zpěvá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka a Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta a fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­té Jiří Hud­ler a Jiří Dopi­ta a auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je nej­vět­ší měs­to leží­cí na řece Mora­vě. Rozk­lá­dá se v Hor­no­mo­rav­ském úva­lu, v niv­ní oblas­ti této řeky u sou­to­ku s Bys­tři­cí a Mlýn­ským poto­kem. Obklo­pu­je ji úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhle­dá­va­ným mís­tem pro mezi­ná­rod­ní kon­fe­ren­ce a fes­ti­va­ly, napří­klad Aca­de­mia Film Olo­mouc – mezi­ná­rod­ní fes­ti­val doku­men­tár­ních fil­mů a video­p­rog­ra­mů, diva­del­ní fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, mezi­ná­rod­ní výsta­va zahrad­nic­tví Flo­ra Olo­mouc, Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest a Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc nabí­zí mno­ho par­ků a zahrad, kte­ré posky­tu­jí pros­tor k odpo­čin­ku a rekre­a­ci. Mezi nejob­lí­be­něj­ší patří Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká zahra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pro milov­ní­ky zví­řat je zde zoolo­gic­ká zahra­da na Sva­tém Kopeč­ku, kte­rá je domo­vem pro více než 300 dru­hů zví­řat. Měs­to je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trem regi­onu s roz­vi­nu­tým průmys­lem, obcho­dem a služ­ba­mi. Má výbor­né doprav­ní spo­je­ní s ostat­ní­mi čás­tmi Čes­ké repub­li­ky, včet­ně dál­nic a želez­nic. Olo­mouc je měs­to s boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním dědic­tvím a živou sou­čas­nos­tí. Jeho archi­tek­to­nic­ké památ­ky, uni­ver­zit­ní tra­di­ce a pří­rod­ní krá­sy z něj činí atrak­tiv­ní mís­to jak pro návš­těv­ní­ky, tak pro oby­va­te­le (Marián Puček).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 128

Milo­ti­ce sú obec nachá­dza­jú­ca sa v okre­se Hodo­nín v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 6 km juž­ne od mes­ta Kyjov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) pred­sta­vu­jú význam­né kul­túr­ne a his­to­ric­ké cen­trum regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Milo­ti­ciach pochá­dza z roku 1341, keď sa spo­mí­na miest­ny farár Heřman vo svo­jom misá­li. V roku 1360 vlast­ni­li tunaj­šiu pev­nosť bra­tia Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Počas husit­ských vojen v 15. sto­ro­čí boli Milo­ti­ce význam­ným stre­dis­kom husi­tov. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la svo­jich maji­te­ľov, medzi kto­rých pat­ri­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­nov­ci. V dru­hej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia bola pôvod­ná gotic­ká pev­nosť pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V 17. a 18. sto­ro­čí pre­šiel zámok baro­ko­vou pre­stav­bou, kto­rá mu dala súčas­nú podo­bu. Posled­ný­mi súkrom­ný­mi vlast­ník­mi zám­ku bol rod Seilern-​Aspang, kto­rým bol maje­tok skon­fiš­ko­va­ný po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Zámok bol verej­nos­ti sprí­stup­ne­ný už v roku 1948. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý zámok Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný ​“Per­la juho­vý­chod­nej Mora­vy”. Zámok je uni­kát­ne zacho­va­ným kom­ple­xom baro­ko­vých sta­vieb a záh­rad­nej archi­tek­tú­ry. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať repre­zen­tač­né sály, kto­ré ponú­ka­jú pohľad do život­né­ho štý­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­né­ho maji­te­ľa JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prvej polo­vi­ci 20. sto­ro­čia (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí fran­cúz­ska záh­ra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kom, kto­rá pre­chá­dza do anglic­ké­ho par­ku. Zámok je tiež obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov, natá­ča­li sa tu fil­my ako ​“Za hum­ny je drak” či ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou Milo­tíc je are­ál vin­ných piv­níc Šid­le­ny, kto­rý má vinár­sku tra­dí­ciu dolo­že­nú už na kon­ci 17. sto­ro­čia. Are­ál je mies­tom kona­nia pra­vi­del­ných podu­ja­tí, ako sú Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci pôso­bí množ­stvo spol­kov a orga­ni­zá­cií, kto­ré udr­žia­va­jú miest­ne tra­dí­cie a zvy­ky. Do dneš­ných dní sa tu docho­va­li boha­to zdo­be­né juho­ky­jov­ské kro­je, kto­rých krá­su môžu náv­štev­ní­ci obdi­vo­vať naprí­klad na novem­bro­vých Slo­vác­kych hodoch s ven­com (milo​ti​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od maji­teľ­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ne od obce exis­to­va­la zanik­nu­tá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ca­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­teľ a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce pat­ria do mik­ro­re­gi­ó­nu Nový Dvůr. Tvo­rí ho šesť vinár­skych obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Pome­no­va­nie pochá­dza z his­tó­rie, zo začiat­ku 17. sto­ro­čia a via­že sa ku milo­tic­ké­mu pan­stvu, ku kto­ré­mu pat­ri­li vyš­šie uve­de­né obce okrem Ratíškovic. 

Milo­ti­ce is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted in the Hodo­nín Dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, app­ro­xi­ma­te­ly 6 km south of the town of Kyjov. With a popu­la­ti­on of around 1,900 (Wiki­pe­dia) and an area of 12.7 km² (milo​ti​ce​.cz), it repre­sents a sig­ni­fi­cant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Milo­ti­ce dates back to 1341 when the local priest Heřman is men­ti­oned in his mis­sal. In 1360, the local for­tress was owned by the brot­hers Zde­něk and Čeněk of Ronov. During the Hus­si­te Wars in the 15th cen­tu­ry, Milo­ti­ce was an impor­tant Hus­si­te cen­ter. Over the cen­tu­ries, the muni­ci­pa­li­ty fre­qu­en­tly chan­ged owners, inc­lu­ding the Lords of Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé, and Žero­tín. In the second half of the 16th cen­tu­ry, the ori­gi­nal Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In the 17th and 18th cen­tu­ries, the cha­te­au under­went Baro­que reno­va­ti­ons, giving it its cur­rent appe­a­ran­ce. The last pri­va­te owners of the cha­te­au were the Seilern-​Aspang fami­ly, who­se pro­per­ty was con­fis­ca­ted after World War II. The cha­te­au was ope­ned to the pub­lic in 1948. The domi­nant fea­tu­re of the muni­ci­pa­li­ty is the Baro­que Milo­ti­ce Cha­te­au, often refer­red to as the ​“Pearl of Sout­he­as­tern Mora­via.” The cha­te­au is a uni­qu­e­ly pre­ser­ved com­plex of Baro­que buil­dings and gar­den archi­tec­tu­re. Visi­tors can admi­re the repre­sen­ta­ti­ve halls, which offer a glim­pse into the lifes­ty­le and dai­ly life of the last owner, JUDr. Ladi­slav Sei­lern, and his fami­ly in the first half of the 20th cen­tu­ry (zamek​-milo​ti​ce​.cz). The sur­roun­dings of the cha­te­au inc­lu­de a French gar­den with foun­tains and a sum­mer hou­se, which trans­i­ti­ons into an English park. The cha­te­au is also a popu­lar fil­ming loca­ti­on for movies such as ​“Za hum­ny je drak” and ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Anot­her att­rac­ti­on of Milo­ti­ce is the Šid­le­ny wine cel­lars area, which has a wine­ma­king tra­di­ti­on docu­men­ted as ear­ly as the late 17th cen­tu­ry. The area hosts regu­lar events such as the Eth­nog­rap­hic Fes­ti­val of Kyjov­ské Dol­ňác­ko, the Bur­čák March, and Mar­tin­ské and Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. The vil­la­ge is home to nume­rous asso­cia­ti­ons and orga­ni­za­ti­ons that main­tain local tra­di­ti­ons and cus­toms. To this day, rich­ly deco­ra­ted Kyjov folk cos­tu­mes have been pre­ser­ved, and visi­tors can admi­re the­ir beau­ty during the Novem­ber Slo­vác­ké Hody fes­ti­val with a wre­ath (milo​ti​ce​.cz). The name of the muni­ci­pa­li­ty is deri­ved from the ori­gi­nal owner of the sett­le­ment, Milo­ta. To the west of the vil­la­ge, the now-​defunct vil­la­ge of Jiří­ko­vi­ce once exis­ted. Notab­le nati­ves and per­so­na­li­ties asso­cia­ted with Milo­ti­ce inc­lu­de cyc­list Jan Bár­ta and wri­ter and humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce belo­ngs to the mic­ro­re­gi­on of Nový Dvůr. It con­sists of six wine-​making vil­la­ges: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce, and Vlkoš. The name ori­gi­na­tes from his­to­ry, dating back to the ear­ly 17th cen­tu­ry, and is asso­cia­ted with the Milo­ti­ce esta­te, which inc­lu­ded the above-​mentioned vil­la­ges except for Ratíškovice.

Milo­ti­ce ist eine Geme­in­de im Bez­irk Hodo­nín in der Süd­mäh­ris­chen Regi­on, etwa 6 km süd­lich der Stadt Kyjov gele­gen. Mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 1.900 (Wiki­pe­dia) und einer Flä­che von 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) stellt sie ein bede­uten­des kul­tu­rel­les und his­to­ris­ches Zen­trum der Regi­on dar. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Milo­ti­ce stammt aus dem Jahr 1341, als der ört­li­che Pfar­rer Heřman in sei­nem Mess­buch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die ört­li­che Fes­tung im Besitz der Brüder Zde­něk und Čeněk von Ronov. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge im 15. Jahr­hun­dert war Milo­ti­ce ein wich­ti­ges Zen­trum der Hus­si­ten. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Geme­in­de häu­fig ihre Besit­zer, darun­ter die Her­ren von Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé und Žero­tín. In der zwe­i­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de die urs­prün­gli­che gotis­che Fes­tung in ein Renais­san­cesch­loss umge­baut. Im 17. und 18. Jahr­hun­dert erfuhr das Sch­loss baroc­ke Umbau­ten, die ihm sein heuti­ges Aus­se­hen ver­lie­hen. Die letz­ten pri­va­ten Eigen­tümer des Sch­los­ses waren die Fami­lie Seilern-​Aspang, deren Besitz nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg kon­fis­ziert wur­de. Das Sch­loss wur­de 1948 der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht. Die domi­nie­ren­de Sehen­swür­dig­ke­it der Geme­in­de ist das Barocksch­loss Milo­ti­ce, oft als ​“Per­le Südos­tmäh­rens” bez­e­ich­net. Das Sch­loss ist ein ein­zi­gar­tig erhal­te­nes Ensem­ble baroc­ker Gebä­u­de und Gar­te­nar­chi­tek­tur. Besu­cher kön­nen die Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me bewun­dern, die Einb­lic­ke in den Lebenss­til und den All­tag des letz­ten Eigen­tümers, Dr. Ladi­slav Sei­lern, und sei­ner Fami­lie in der ers­ten Hälf­te des 20. Jahr­hun­derts bie­ten (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Die Umge­bung des Sch­los­ses umfasst einen fran­zösis­chen Gar­ten mit Springb­run­nen und ein Lust­haus, das in einen englis­chen Park über­geht. Das Sch­loss ist auch ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me wie ​“Za hum­ny je drak” und ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Eine wei­te­re Att­rak­ti­on von Milo­ti­ce ist das Are­al der Wein­kel­ler Šid­le­ny, das eine Wein­baut­ra­di­ti­on hat, die bis ins spä­te 17. Jahr­hun­dert zurück­re­icht. Das Are­al ist Schau­platz regel­mä­ßi­ger Verans­tal­tun­gen wie dem Eth­no­gra­fis­chen Fes­ti­val des Kyjov­ské Dol­ňác­ko, dem Burčák-​Marsch und den Martins- und Cyrill-​und-​Methodius-​Šidleny. In der Geme­in­de sind zahl­re­i­che Vere­i­ne und Orga­ni­sa­ti­onen tätig, die loka­le Tra­di­ti­onen und Brä­u­che pfle­gen. Bis heute sind reich ver­zier­te Kyjo­ver Trach­ten erhal­ten geb­lie­ben, deren Schön­he­it Besu­cher beis­piel­swe­i­se beim Novem­ber­fes­ti­val Slo­vác­ké Hody mit Kranz bewun­dern kön­nen (milo​ti​ce​.cz). Der Name der Geme­in­de lei­tet sich von der urs­prün­gli­chen Besit­ze­rin der Sied­lung, Milo­ta, ab. West­lich des Dor­fes exis­tier­te einst das heute versch­wun­de­ne Dorf Jiří­ko­vi­ce. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten aus Milo­ti­ce gehören der Rad­fah­rer Jan Bár­ta und der Sch­rifts­tel­ler und Humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce gehört zur Mik­ro­re­gi­on Nový Dvůr. Sie bes­teht aus sechs Wein­bau­dör­fern: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce und Vlkoš. Der Name stammt aus der Ges­chich­te, vom Anfang des 17. Jahr­hun­derts, und bez­ieht sich auf das Gut Milo­ti­ce, zu dem die oben genann­ten Dör­fer außer Ratíš­ko­vi­ce gehörten.

Milo­ti­ce jsou obec nachá­ze­jí­cí se v okre­se Hodo­nín v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, přib­liž­ně 6 km již­ně od měs­ta Kyjov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) před­sta­vu­jí význam­né kul­tur­ní a his­to­ric­ké cen­trum regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Milo­ti­cích pochá­zí z roku 1341, kdy je zmi­ňo­ván míst­ní farář Heřman ve svém misá­lu. V roce 1360 vlast­ni­li zdej­ší tvrz bra­tři Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Během husit­ských válek v 15. sto­le­tí byly Milo­ti­ce význam­ným stře­dis­kem husi­tů. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la své maji­te­le, mezi kte­ré patři­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­no­vé. V dru­hé polo­vi­ně 16. sto­le­tí byla původ­ní gotic­ká tvrz pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V 17. a 18. sto­le­tí pro­šel zámek barok­ní pře­stav­bou, kte­rá mu dala sou­čas­nou podo­bu. Posled­ní­mi souk­ro­mý­mi vlast­ní­ky zám­ku byl rod Seilern-​Aspang, kte­rým byl maje­tek zkon­fis­ko­ván po dru­hé světo­vé vál­ce. Zámek byl veřej­nos­ti zpří­stup­něn již v roce 1948. Domi­nan­tou obce je barok­ní zámek Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný ​“Per­la jiho­vý­chod­ní Mora­vy”. Zámek je uni­kát­ně zacho­va­lým kom­ple­xem barok­ních sta­veb a zahrad­ní archi­tek­tu­ry. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat repre­zen­tač­ní sály, kte­ré nabí­ze­jí pohled do život­ní­ho sty­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­ní­ho maji­te­le JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lí zám­ku tvo­ří fran­couz­ská zahra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kem, kte­rá pře­chá­zí do anglic­ké­ho par­ku. Zámek je také oblí­be­ným mís­tem pro fil­ma­ře, natá­če­ly se zde fil­my jako ​“Za hum­ny je drak” či ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.cz).

Dal­ší zají­ma­vos­tí Milo­tic je are­ál vin­ných skle­pů Šid­le­ny, kte­rý má vina­řs­kou tra­di­ci dolo­že­nou již na kon­ci 17. sto­le­tí. Are­ál je mís­tem koná­ní pra­vi­del­ných akcí, jako jsou Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci půso­bí množ­ství spol­ků a orga­ni­za­cí, kte­ré udr­žu­jí míst­ní tra­di­ce a zvy­ky. Do dneš­ních dnů se zde docho­va­ly boha­tě zdo­be­né jiho­ky­jov­ské kro­je, jejichž krá­su mohou návš­těv­ní­ci obdi­vo­vat napří­klad na lis­to­pa­do­vých Slo­vác­kých hodech s věn­cem (milo​ti​ce​.cz). Název obce je odvo­zen od maji­tel­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ně od obce exis­to­va­la zanik­lá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ce­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­tel a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce patří do mik­ro­re­gi­onu Nový Dvůr. Ten tvo­ří šest vina­řs­kých obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Název pochá­zí z his­to­rie, z počát­ku 17. sto­le­tí, a váže se k milo­tic­ké­mu pan­ství, ke kte­ré­mu patři­ly výše uve­de­né obce kro­mě Ratíškovic.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

skala
Hits: 66

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství z 18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 

Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).

Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 93

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, ​„Z pek­la štěs­tí“ a ​„Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).

Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.

Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post