Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 101

Blan­sko je okres­né mes­to v Juho­mo­rav­skom kra­ji v Čes­kej repub­li­ke, ležia­ce pri­bliž­ne 19 km sever­ne od Brna, v údo­lí rie­ky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko sa nachá­dza v Dra­han­skej vrcho­vi­ne. Východ­ná časť úze­mia mes­ta leží v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. janu­áru 2024 malo mes­to pri­bliž­ne 20 185 oby­va­te­ľov (blan​sko​.cz).

Mes­to je čas­to ozna­čo­va­né ako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” vďa­ka svo­jej polo­he v blíz­kos­ti uni­kát­nych kra­so­vých javov, ako sú prie­pasť Maco­cha a jas­ky­ne Pun­kva (Blan­sko). Prvá písom­ná zmien­ka o Blan­sku pochá­dza z roku 1136, keď bolo pred­me­tom spo­ru medzi olo­mouc­kým bis­ku­pom Jin­dři­chom Zdí­kom a knie­ža­ťom Vra­ti­sla­vom z Brna o prá­vo posta­viť kos­tol v obci . Pôvod­ná osa­da sa nachá­dza­la na pra­vom bre­hu Svi­ta­vy, dnes zná­ma ako Sta­ré Blan­sko. Kon­com 14. sto­ro­čia zača­la na ľavom bre­hu rie­ky vzni­kať nová osa­da, Nové Blan­sko, kto­rá sa neskôr sta­la jad­rom moder­né­ho mes­ta. Obe čas­ti sa admi­ni­stra­tív­ne a eko­no­mic­ky zlú­či­li v roku 1526. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy rodu Žal­kov­ských zo Žal­ko­vic, bolo Blan­sko pový­še­né na trho­vé mes­teč­ko a gotic­ká pev­nosť bola pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V roku 1698 zís­ka­la pan­stvo rodi­na Gell­hor­nov­cov, kto­rá tu zalo­ži­la prvú hutu a žele­zia­reň. V roku 1766 Blan­sko odkú­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kto­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia žele­ziar­ne pros­pe­ro­va­li a doš­lo k roz­vo­ju výro­by ume­lec­kej lia­ti­ny. V roku 1849 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať z Brna do Čes­kej Tře­bo­vej, čo pris­pe­lo k ďal­šie­mu roz­vo­ju mes­ta. V roku 1905 ude­lil Fran­ti­šek Jozef I. Blan­sku šta­tút mes­ta (blan​sko​.cz). 

Medzi význam­né pamiat­ky v Blan­sku pat­rí zámok Blan­sko, kto­rý bol pôvod­ne gotic­kou pev­nos­ťou a neskôr pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok. V súčas­nos­ti slú­ži ako múze­um s expo­zí­ci­ou ume­lec­kej lia­ti­ny. Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou je dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Paras­kie­vy, pre­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­skej Rusi v roku 1936 (blan​sko​.cz). Kon­krét­nym jeho domo­von bolo Niž­né Seliš­te. Pre­ne­se­nie ho zachrá­ni­lo pred istou ska­zou (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na ponú­ka mož­nosť výstu­pu na vežu s vyhliad­kou na celé mes­to a oko­lie (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­dis­ko­vým bodom pre náv­šte­vy Morav­ské­ho kra­su, kto­rý ponú­ka množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás. Mes­to dis­po­nu­je kva­lit­nou špor­to­vou infra­štruk­tú­rou, vrá­ta­ne kry­té­ho a von­kaj­šie­ho pla­vec­ké­ho bazé­na, zim­né­ho šta­di­ó­na, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tov či bowlin­go­vej haly. Blan­sko je zná­me svo­jou prie­my­sel­nou tra­dí­ci­ou, naj­mä v oblas­ti stro­jár­stva a hut­níc­tva (Bla­nen­sko). Tech­nic­ká pamiat­ka Kla­mo­va huť sa nachá­dza na úzkom ostro­ve medzi kory­tom rie­ky Svi­ta­va a ume­lým násy­pom pri želez­nič­nej tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Zacho­va­la sa prí­zem­ný objekt bez vyso­kej pece, pred­sta­vu­je typic­kú prie­my­sel­nú archi­tek­tú­ru polo­vi­ce 19. sto­ro­čia. Huta Pau­lin­ka pat­ri­la medzi tzv. sal­mov­ské žele­ziar­ne, od kon­ca 19. sto­ro­čia fun­go­va­la ako zlie­va­reň. Pome­no­va­nie zís­ka­la pod­ľa man­žel­ky maji­te­ľa pan­stva K. J. Sal­ma, kňaž­nej Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ná tabuľa).

V Blan­sku je pre­zen­to­va­ná tzv. Sta­ni­ca Európ­ske ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­som je súčas­ťou európ­ske­ho pro­jek­tu. Záme­rom je pro­pa­go­vať dôle­ži­té loka­li­ty európ­ske­ho žele­ziar­stva v minu­los­ti. V Blan­sku sa začiat­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záuj­mu hut­níc­tva datu­jú od kon­ca 8. sto­ro­čia. Do rudo­nos­nej stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su vstú­pi­li pros­pek­to­ri, baní­ci, hut­ní­ci, ková­či, uhlia­ri (Infor­mač­ná tabuľa).

Blan­sko is a dis­trict town in the South Mora­vian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 19 km north of Brno, in the val­ley of the Svi­ta­va River (Wiki­pe­dia). Blan­sko is situ­ated in the Dra­han­ská High­lands. The eas­tern part of the town’s ter­ri­to­ry lies wit­hin the Mora­vian Karst Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia). As of Janu­ary 1, 2024, the town had app­ro­xi­ma­te­ly 20,185 inha­bi­tants (blan​sko​.cz).

The town is often refer­red to as the ​“Gate­way to the Mora­vian Karst” due to its pro­xi­mi­ty to uni­que karst phe­no­me­na, such as the Maco­cha Abyss and the Pun­kva Caves (Blan­sko). The first writ­ten men­ti­on of Blan­sko dates back to 1136 when it was the sub­ject of a dis­pu­te bet­we­en Olo­mouc Bis­hop Jin­dřich Zdík and Prin­ce Vra­ti­slav of Brno over the right to build a church in the vil­la­ge. The ori­gi­nal sett­le­ment was loca­ted on the right bank of the Svi­ta­va River, now kno­wn as Old Blan­sko. By the late 14th cen­tu­ry, a new sett­le­ment, New Blan­sko, began to emer­ge on the left bank of the river, later beco­ming the core of the modern town. The two parts were admi­ni­stra­ti­ve­ly and eco­no­mi­cal­ly uni­ted in 1526. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of the Žal­kov­ský fami­ly of Žal­ko­vi­ce, Blan­sko was ele­va­ted to a mar­ket town, and the Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In 1698, the esta­te was acqu­ired by the Gell­horn fami­ly, who estab­lis­hed the first foun­dry and iron­works here. In 1766, Blan­sko was pur­cha­sed by the Salm-​Reifferscheidt fami­ly, who owned it until 1945. In the first half of the 19th cen­tu­ry, the iron­works pros­pe­red, and the pro­duc­ti­on of artis­tic cast iron flou­ris­hed. In 1849, the rai­lway line from Brno to Čes­ká Tře­bo­vá was ope­ned, con­tri­bu­ting to the town’s furt­her deve­lop­ment. In 1905, Empe­ror Franz Joseph I gran­ted Blan­sko town sta­tus (blan​sko​.cz).

Notab­le land­marks in Blan­sko inc­lu­de the Blan­sko Cha­te­au, ori­gi­nal­ly a Got­hic for­tress later rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. It now ser­ves as a muse­um fea­tu­ring an exhi­bi­ti­on of artis­tic cast iron. Anot­her att­rac­ti­on is the wooden Church of St. Paras­che­va, relo­ca­ted here from Sub­car­pat­hian Rut­he­nia in 1936 (blan​sko​.cz). Its ori­gi­nal home was Niž­né Seliš­te, and the relo­ca­ti­on saved it from ine­vi­tab­le decay (infor­ma­ti­on board). The Church of St. Mar­tin offers visi­tors the oppor­tu­ni­ty to climb its tower for vie­ws of the town and sur­roun­ding area (blan​sko​.cz). Blan­sko ser­ves as a star­ting point for visits to the Mora­vian Karst, which offers nume­rous hiking and cyc­ling trails. The town has excel­lent sports faci­li­ties, inc­lu­ding indo­or and out­do­or swim­ming pools, an ice rink, ten­nis and vol­le­y­ball courts, and a bowling hall. Blan­sko is kno­wn for its indus­trial tra­di­ti­on, par­ti­cu­lar­ly in engi­ne­e­ring and metal­lur­gy (Bla­nen­sko).

The Klam Iron­works is an indus­trial monu­ment loca­ted on a nar­row island bet­we­en the Svi­ta­va River and an arti­fi­cial embank­ment near the Brno-​Česká Tře­bo­vá rai­lway line. The pre­ser­ved ground-​level struc­tu­re, wit­hout a blast fur­na­ce, repre­sents typi­cal 19th-​century indus­trial archi­tec­tu­re. The Pau­lin­ka Iron­works was part of the so-​called Salm iron­works and func­ti­oned as a foun­dry from the late 19th cen­tu­ry. It was named after Prin­cess Pau­li­na of Auer­sperg, the wife of the esta­te owner K. J. Salm (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko also fea­tu­res the ​“Sta­ti­on of the Euro­pe­an Iron Rou­te.” The pro­ject ​“Iron Rou­te through the Mora­vian Karst” is part of a Euro­pe­an ini­tia­ti­ve aiming to pro­mo­te sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal iron­wor­king sites. In Blan­sko, the sys­te­ma­tic inte­rest in metal­lur­gy dates back to the late 8th cen­tu­ry, when pros­pec­tors, miners, metal­lur­gists, blacks­miths, and char­co­al bur­ners ente­red the ore-​rich cen­tral part of the Mora­vian Karst (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko je okres­ní měs­to v Jiho­mo­rav­ském kra­ji v Čes­ké repub­li­ce, leží­cí přib­liž­ně 19 km sever­ně od Brna, v údo­lí řeky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko se nachá­zí v Dra­han­ské vrcho­vi­ně. Východ­ní část úze­mí měs­ta leží v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. led­nu 2024 mělo měs­to přib­liž­ně 20 185 oby­va­tel (blan​sko​.cz).

Měs­to je čas­to ozna­čo­vá­no jako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” díky své polo­ze v blíz­kos­ti uni­kát­ních kra­so­vých jevů, jako jsou pro­past Maco­cha a Pun­kev­ní jes­ky­ně (Blan­sko). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Blan­sku pochá­zí z roku 1136, kdy bylo před­mětem spo­ru mezi olo­mouc­kým bis­ku­pem Jin­dři­chem Zdí­kem a kní­že­tem Vra­ti­sla­vem z Brna o prá­vo posta­vit kos­tel v obci. Původ­ní osa­da se nachá­ze­la na pra­vém bře­hu Svi­ta­vy, dnes zná­má jako Sta­ré Blan­sko. Kon­cem 14. sto­le­tí zača­la na levém bře­hu řeky vzni­kat nová osa­da, Nové Blan­sko, kte­rá se později sta­la jád­rem moder­ní­ho měs­ta. Obě čás­ti byly admi­ni­stra­tiv­ně a eko­no­mic­ky slou­če­ny v roce 1526. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy rodu Žal­kov­ských ze Žal­ko­vic, bylo Blan­sko pový­še­no na trho­vé měs­teč­ko a gotic­ká tvrz byla pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V roce 1698 zís­ka­la pan­ství rodi­na Gell­hor­nů, kte­rá zde zalo­ži­la prv­ní huť a žele­zár­nu. V roce 1766 Blan­sko odkou­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kte­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí žele­zár­ny pros­pe­ro­va­ly a roz­vi­nu­la se výro­ba umělec­ké liti­ny. V roce 1849 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať z Brna do Čes­ké Tře­bo­vé, což přis­pělo k dal­ší­mu roz­vo­ji měs­ta. V roce 1905 udělil Fran­ti­šek Josef I. Blan­sku sta­tut měs­ta (blan​sko​.cz).

K význam­ným památ­kám Blan­ska patří zámek Blan­sko, původ­ně gotic­ká tvrz pře­sta­věná na rene­sanč­ní zámek, dnes slou­ží­cí jako muze­um s expo­zi­cí umělec­ké liti­ny. Dal­ší zají­ma­vos­tí je dře­věný kos­te­lík sva­té Paras­ki­vy, pře­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­ské Rusi v roce 1936 (blan​sko​.cz). Jeho původ­ním domo­vem bylo Niž­né Seliš­tě a pře­ne­se­ní ho zachrá­ni­lo před jis­tou zká­zou (infor­mač­ní tabu­le). Kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na nabí­zí mož­nost výstu­pu na věž s vyhlíd­kou na celé měs­to a oko­lí (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­zím bodem pro návš­těvy Morav­ské­ho kra­su, kte­rý nabí­zí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras. Měs­to dis­po­nu­je kva­lit­ní spor­tov­ní infras­truk­tu­rou, včet­ně kry­té­ho a ven­kov­ní­ho bazé­nu, zim­ní­ho sta­di­onu, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tů nebo bowlin­go­vé haly. Blan­sko je zná­mé svou průmys­lo­vou tra­di­cí, zej­mé­na v oblas­ti stro­jí­ren­ství a hut­nic­tví (Bla­nen­sko).

Tech­nic­ká památ­ka Kla­mo­va huť se nachá­zí na úzkém ostro­vě mezi kory­tem řeky Svi­ta­vy a umělým náspem při želez­nič­ní tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Docho­val se pří­zem­ní objekt bez vyso­ké pece, před­sta­vu­jí­cí typic­kou průmys­lo­vou archi­tek­tu­ru polo­vi­ny 19. sto­le­tí. Huť Pau­lin­ka patři­la mezi tzv. sal­mov­ské žele­zár­ny a od kon­ce 19. sto­le­tí fun­go­va­la jako slé­vár­na. Jmé­no zís­ka­la pod­le man­žel­ky maji­te­le pan­ství K. J. Sal­ma, kněž­ny Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ní tabule).

V Blan­sku je pre­zen­to­vá­na tzv. Sta­ni­ce Evrop­ské ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­sem je sou­čás­tí evrop­ské­ho pro­jek­tu. Cílem je pro­pa­go­vat důle­ži­té loka­li­ty evrop­ské­ho hut­nic­tví v minu­los­ti. V Blan­sku se počát­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záj­mu o hut­nic­tví datu­jí od kon­ce 8. sto­le­tí, kdy do rudo­nos­né střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su vstou­pi­li pros­pek­to­ři, hor­ní­ci, hut­ní­ci, ková­ři a uhlí­ři (Infor­mač­ní tabule).

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

skala
Hits: 95

Rudi­ce je obec, pri­bliž­ne 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz) obklo­pe­ná vrch­mi a les­mi v nad­mor­skej výš­ke 510 met­rov nad morom. Oko­lie Rudi­ce pat­rí k naj­ro­man­tic­kej­ším mies­tam v Morav­skom kra­se. Naj­väč­šou prí­rod­nou zau­jí­ma­vos­ťou je 12 km dlhý jas­kyn­ný sys­tém s naj­hl­b­šou suchou prie­pas­ťou v Čes­kej repub­li­ke (-153 m). Jas­ky­ňa je vytvo­re­ná Jedov­nic­kým poto­kom, kto­rý sa pre­pa­dá v aktív­nom pono­re sle­pé­ho údo­lia neďa­le­ko Rudi­ce a vyvie­ra pri Býčej ska­le v Jose­fov­skom údo­lí neďa­le­ko Ada­mo­va. Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1247. Rudi­ce majú boha­tú žele­ziar­sku a baníc­ku tra­dí­ciu, kto­rá sa odrá­ža v miest­nej archi­tek­tú­re a kul­tú­re (rudi​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ruda (Infor­mač­ná tabu­ľa). Domi­nan­tou obce je veter­ný mlyn z 19. sto­ro­čia, v kto­rom sa dnes nachá­dza múze­um s expo­zí­cia­mi his­tó­rie obce, baníc­tva, hut­níc­tva, spe­le­oló­gie a mine­ra­ló­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lie Rudi­ce je ide­ál­ne pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Náv­štev­ní­ci môžu obja­vo­vať krá­sy Morav­ské­ho kra­su, vrá­ta­ne prí­rod­nej pamiat­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde sa Jedov­nic­ký potok pre­pa­dá do 90 m hlbo­ké­ho a viac ako 12 km dlhé­ho jas­kyn­né­ho sys­té­mu, dru­hé­ho naj­dl­h­šie­ho v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ni­ko­vá výzdo­ba jas­kýň je uni­kát­na (Infor­mač­ná tabuľa). 

Súčas­ťou toh­to sys­té­mu je aj naj­väč­ší pod­zem­ný vodo­pád v ČR (35 m), naj­hl­b­šia suchá prie­pasť (153 m) či Obří dóm. Zau­jí­ma­vos­ťou je býva­lý pies­kov­co­vý lom Seč, dnes prí­rod­ná pamiat­ka Rudice-​Seč, kto­rý láka náv­štev­ní­kov svo­jím fareb­ným zafar­be­ním. Oko­lo lomu vedie náuč­ný chod­ník Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne kul­túr­ne a spo­lo­čen­ské akcie, vrá­ta­ne tra­dič­ných hodov, taneč­ných zábav a pre­mie­ta­nie fil­mov (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­te­ľov v cca 300 domov. Obec má tri čas­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mly­nu dopl­ňu­je Geopark s ukáž­ka­mi hor­nín Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kom v oko­lí sú zbyt­ky po šach­tách na ťaž­bu želez­ných rúd – rudic­ké jazier­ka. Domi­nan­tou obce je kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, kto­rá sa zača­la sta­vať v roku 1999 (Infor­mač­ná tabuľa). 

Rudi­ce is a vil­la­ge app­ro­xi­ma­te­ly 12 km from Uher­ský Brod (obec​-rudi​ce​.cz), sur­roun­ded by hills and forests at an alti­tu­de of 510 meters abo­ve sea level. The sur­roun­dings of Rudi­ce rank among the most roman­tic pla­ces in the Mora­vian Karst. The main natu­ral att­rac­ti­on is a 12 km long cave sys­tem with the dee­pest dry abyss in the Czech Repub­lic (-153 m). The cave was for­med by the Jedov­ni­ce Stre­am, which sinks into an acti­ve swal­low hole in a blind val­ley near Rudi­ce and resur­fa­ces at Býčí Ská­la in Jose­fov Val­ley near Ada­mov. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1247. The name Rudi­ce deri­ves from the word ​“ore” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce has a rich iron­wor­king and mining tra­di­ti­on ref­lec­ted in the local archi­tec­tu­re and cul­tu­re (rudi​ce​.cz). The village’s land­mark is a 19th-​century wind­mill, which now hou­ses a muse­um fea­tu­ring exhi­bits on the his­to­ry of the vil­la­ge, mining, metal­lur­gy, spe­le­olo­gy, and mine­ra­lo­gy (rudi​ce​.cz). The sur­roun­dings of Rudi­ce are ide­al for hiking and cyc­ling. Visi­tors can explo­re the beau­ty of the Mora­vian Karst, inc­lu­ding the Rudi­ce Sin­kho­le, whe­re the Jedov­ni­ce Stre­am plun­ges into a 90 m deep and over 12 km long cave sys­tem, the second-​longest in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz). The sta­lac­ti­te deco­ra­ti­ons in the caves are uni­que (Infor­mač­ná tabuľa).

This sys­tem also fea­tu­res the lar­gest under­ground water­fall in the Czech Repub­lic (35 m), the dee­pest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Anot­her att­rac­ti­on is the for­mer sand­sto­ne quar­ry Seč, now a natu­ral monu­ment Rudice-​Seč, which dra­ws visi­tors with its color­ful hues. The quar­ry is sur­roun­ded by the edu­ca­ti­onal trail Rudi­ce Mines (kudyz​nu​dy​.cz). Vari­ous cul­tu­ral and social events are held annu­al­ly, inc­lu­ding tra­di­ti­onal feasts, dan­ce par­ties, and movie scre­e­nings (obec​-rudi​ce​.cz). Today, the vil­la­ge has 815 inha­bi­tants living in app­ro­xi­ma­te­ly 300 hou­ses. The vil­la­ge con­sists of three parts: Dědi­na, Haj­ce, and Tum­perk. The wind­mill com­plex also inc­lu­des a Geopark sho­wca­sing rocks from the Mora­vian Karst. A typi­cal lands­ca­pe fea­tu­re in the area is the rem­nants of shafts from iron ore mining — kno­wn as Rudi­ce Ponds. Anot­her land­mark is the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, cons­truc­ti­on of which began in 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce ist ein Dorf etwa 12 km von Uher­ský Brod ent­fernt (obec​-rudi​ce​.cz), umge­ben von Hügeln und Wäl­dern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Umge­bung von Rudi­ce gehört zu den roman­tischs­ten Orten im Mäh­ris­chen Karst. Die Haup­tatt­rak­ti­on ist ein 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem mit dem tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund in der Tsche­chis­chen Repub­lik (-153 m). Die Höh­le wur­de vom Jedovnický-​Bach gebil­det, der in einem akti­ven Sch­luck­loch in einem blin­den Tal nahe Rudi­ce versch­win­det und bei der Býčí Ská­la im Josefov-​Tal nahe Ada­mov wie­der auf­taucht. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Dor­fes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudi­ce lei­tet sich vom Wort ​“Erz” ab (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce hat eine rei­che Eisen- und Berg­baut­ra­di­ti­on, die sich in der loka­len Archi­tek­tur und Kul­tur wider­spie­gelt (rudi​ce​.cz). Das Wahr­ze­i­chen des Dor­fes ist eine Wind­müh­le aus dem 19. Jahr­hun­dert, die heute ein Muse­um mit Auss­tel­lun­gen zur Ges­chich­te des Dor­fes, des Berg­baus, der Metal­lur­gie, der Spe­lä­o­lo­gie und der Mine­ra­lo­gie beher­bergt (rudi​ce​.cz). Die Umge­bung von Rudi­ce ist ide­al für Wan­de­run­gen und Rad­tou­ren. Besu­cher kön­nen die Schön­he­it des Mäh­ris­chen Karsts erkun­den, ein­sch­lie­ßlich des Rudice-​Schlucklochs, wo der Jedovnický-​Bach in ein 90 m tie­fes und über 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem stürzt, das zwe­it­läng­ste in der Tsche­chis­chen Repub­lik (kudyz​nu​dy​.cz). Die Tropfs­te­in­de­ko­ra­ti­onen der Höh­len sind ein­zi­gar­tig (Infor­mač­ná tabuľa).

Die­ses Sys­tem ver­fügt auch über den größten unte­rir­dis­chen Was­ser­fall Tsche­chiens (35 m), den tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund (153 m) und den Rie­sen­dom. Eine wei­te­re Att­rak­ti­on ist der ehe­ma­li­ge Sand­ste­inb­ruch Seč, heute ein Natur­denk­mal Rudice-​Seč, der Besu­cher mit sei­nen bun­ten Far­ben anzieht. Der Ste­inb­ruch ist von einem Lehrp­fad, den Rudice-​Minen, umge­ben (kudyz​nu​dy​.cz). Jähr­lich fin­den hier vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und gesells­chaft­li­che Verans­tal­tun­gen statt, darun­ter tra­di­ti­onel­le Kirch­we­ih­fes­te, Tan­za­ben­de und Film­vor­füh­run­gen (obec​-rudi​ce​.cz). Heute leben in Rudi­ce 815 Ein­woh­ner in etwa 300 Häu­sern. Das Dorf bes­teht aus drei Tei­len: Dědi­na, Haj­ce und Tum­perk. Der Wind­müh­len­kom­plex umfasst auch einen Geopark mit Ges­te­ins­pro­ben aus dem Mäh­ris­chen Karst. Ein typis­ches Lands­chaft­smerk­mal der Gegend sind die Über­res­te von Erz­ber­gwerkss­chäch­ten — die soge­nann­ten Rudice-​Teiche. Ein wei­te­res Wahr­ze­i­chen ist die Kapel­le der Hei­li­gen Bar­ba­ra, deren Bau 1999 begann (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce je obec, přib­liž­ně 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz), obklo­pe­ná vrchy a lesy v nad­mo­řs­ké výš­ce 510 met­rů nad mořem. Oko­lí Rudi­ce patří k nej­ro­man­tič­těj­ším mís­tům v Morav­ském kra­su. Nej­vět­ší pří­rod­ní zají­ma­vos­tí je 12 km dlou­hý jes­kyn­ní sys­tém s nejh­lub­ší suchou pro­pas­tí v Čes­ké repub­li­ce (-153 m). Jes­ky­ně byla vytvo­ře­na Jedov­nic­kým poto­kem, kte­rý se pro­pa­dá v aktiv­ním pono­ru sle­pé­ho údo­lí neda­le­ko Rudi­ce a vyvěrá u Býčí ská­ly v Jose­fov­ském údo­lí neda­le­ko Ada­mo­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1247. Název Rudi­ce je odvo­zen od slo­va ​“ruda” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce má boha­tou žele­zá­řs­kou a hor­nic­kou tra­di­ci, kte­rá se odrá­ží v míst­ní archi­tek­tu­ře a kul­tu­ře (rudi​ce​.cz). Domi­nan­tou obce je větr­ný mlýn z 19. sto­le­tí, ve kte­rém se dnes nachá­zí muze­um s expo­zi­ce­mi his­to­rie obce, hor­nic­tví, hut­nic­tví, spe­le­olo­gie a mine­ra­lo­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lí Rudi­ce je ide­ál­ní pro pěší turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Návš­těv­ní­ci mohou obje­vo­vat krá­sy Morav­ské­ho kra­su, včet­ně pří­rod­ní památ­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde se Jedov­nic­ký potok pro­pa­dá do 90 m hlu­bo­ké­ho a více než 12 km dlou­hé­ho jes­kyn­ní­ho sys­té­mu, dru­hé­ho nej­del­ší­ho v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ní­ko­vá výzdo­ba jes­ky­ní je uni­kát­ní (Infor­mač­ná tabuľa).

Sou­čás­tí toho­to sys­té­mu je také nej­vět­ší pod­zem­ní vodo­pád v ČR (35 m), nejh­lub­ší suchá pro­past (153 m) a Obří dóm. Zají­ma­vos­tí je býva­lý pís­kov­co­vý lom Seč, dnes pří­rod­ní památ­ka Rudice-​Seč, kte­rý láká návš­těv­ní­ky svým barev­ným zbar­ve­ním. Kolem lomu vede nauč­ná stez­ka Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né kul­tur­ní a spo­le­čen­ské akce, včet­ně tra­dič­ních hodů, taneč­ních zábav a pro­mí­tá­ní fil­mů (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­tel ve zhru­ba 300 domech. Obec má tři čás­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mlý­na dopl­ňu­je Geopark s ukáz­ka­mi hor­nin Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kem v oko­lí jsou zbyt­ky po šach­tách na těž­bu želez­ných rud — rudic­ká jezír­ka. Domi­nan­tou obce je kap­le sva­té Bar­bo­ry, jejíž stav­ba byla zahá­je­na v roce 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Staré Hamry

skala
Hits: 70

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­dza­jú­ca sa v Morav­skos­liez­skych Bes­ky­dách. Obec sa rozp­res­tie­ra na plo­che 8 345 ha a pozos­tá­va z 55 osád, pri­čom k 1. janu­áru 2024 tu žilo pri­bliž­ne 554 oby­va­te­ľov (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mie obce sa tiah­ne od vrcho­lov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hra­ni­ci so Slo­ven­skom (Wiki­pe­dia). Bie­ly kríž je rekre­ač­ná oblasť zná­ma už od kon­ca 19. sto­ro­čia. Názov dosta­la od krí­ža, kto­rý bol vraj posta­ve­ný v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia paše­rák­mi taba­ku. Čerstvo ošet­re­né smre­ko­vé žrde dre­ve­né­ho krí­ža na bie­lo svie­ti­li do ďale­ka (Infor­mač­ná tabu­ľa). Väč­ši­nu kata­strál­ne­ho úze­mia pokrý­va­jú lesy, kto­ré tvo­ria až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia). Sta­ré Ham­ry ležia v širo­kom údo­lí rie­ky Ostra­vi­ce, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Názov ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né hám­re zalo­že­né v 17. sto­ro­čí na spra­co­va­nie žele­za. Pôvod­ne sa obec nazý­va­la len ​“Ham­ry”; prí­vlas­tok ​“Sta­ré” bol pri­da­ný neskôr po zalo­že­ní nových hám­rov v Baš­ke (Wiki­pe­dia ENG). V roku 1969 bola vybu­do­va­ná vod­ná nádrž Šan­ce, kto­rá zato­pi­la pôvod­né cen­trum obce a spô­so­bi­la pre­síd­le­nie čas­ti oby­va­teľ­stva. Nové cen­trum obce bolo vybu­do­va­né v čas­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Vte­dy tu nechal gróf Oppers­dorf posta­viť vodou pohá­ňa­ný želez­ný mlyn, čo dalo vznik prvých žele­ziar­ní, kto­ré spra­co­vá­va­li rudu, kto­rá sa ťaži­la v Male­no­vi­ciach (Infor­mač­ná tabu­ľa). Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol svä­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v rokoch 1863 – 1865, a dre­ve­ný kos­tol Pan­ny Márie na Gru­ni z rokov 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neďa­le­ko od kos­to­la sa nachá­dza cin­to­rín s mno­hý­mi cen­ný­mi lia­ti­no­vý­mi kríž­mi, ukáž­kou ume­nia miest­nych žele­ziar­ní. Dre­ve­ný kos­tol bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej kapl­n­ky z roku 1847. Vychá­dza s tra­dí­cie miest­nej ľudo­vej archi­tek­tú­ry. Z Gru­ně na Bíly kříž vedie náuč­ný chod­ník, kto­rý zozna­mu­je s his­tó­ri­ou obce, obo­zna­mu­je o vod­nom die­le Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­dza sa tu aj lie­či­vý pra­meň, mies­to kde stá­la par­ti­zán­ska zem­ľan­ka (Infor­mač­ná tabuľa).

Obec je tiež spo­je­ná s bás­ni­kom Pet­rom Bez­ru­čom, kto­rý čas­to nav­šte­vo­val Sta­ré Ham­ry a pra­co­val tu. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” je pri­po­me­nu­tá pamät­ní­kom pri kos­to­le svä­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG). Sta­ré Ham­ry sú obľú­be­ným cie­ľom turis­tov vďa­ka svo­jej polo­he v srd­ci Bes­kýd, ponú­ka­júc mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­va­nie. Medzi naj­nav­šte­vo­va­nej­šie mies­ta pat­rí Gruň a Bílý kříž. (Hana Ven­glo­vá).

Sta­ré Ham­ry is a moun­tain vil­la­ge loca­ted in the Moravian-​Silesian Bes­kids. The muni­ci­pa­li­ty spans an area of 8,345 hec­ta­res and con­sists of 55 sett­le­ments, with app­ro­xi­ma­te­ly 554 inha­bi­tants as of Janu­ary 1, 2024 (sta​re​-ham​ry​.cz). The vil­la­ge­’s ter­ri­to­ry extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slo­vak bor­der (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž is a rec­re­a­ti­onal area kno­wn sin­ce the late 19th cen­tu­ry. It was named after a whi­te cross, repor­ted­ly erec­ted by tobac­co smugg­lers in the mid-​19th cen­tu­ry, who­se fresh­ly tre­a­ted spru­ce beams glo­wed whi­te from afar (Infor­ma­ti­on board). Most of the cadas­tral area is cove­red by forests, which make up 87% of the total area (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry is situ­ated in the bro­ad val­ley of the Ostra­vi­ce River, wit­hin the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Infor­ma­ti­on board). The name ​“Sta­ré Ham­ry” refers to iron for­ges estab­lis­hed in the 17th cen­tu­ry for iron pro­ces­sing. Ori­gi­nal­ly, the vil­la­ge was sim­ply cal­led ​“Ham­ry,” and the pre­fix ​“Sta­ré” (Old) was added later after new for­ges were estab­lis­hed in Baš­ka (Wiki­pe­dia ENG).
In 1969, the Šan­ce Reser­vo­ir was cons­truc­ted, flo­oding the ori­gi­nal vil­la­ge cen­ter and disp­la­cing some resi­dents. A new vil­la­ge cen­ter was built in the Sam­čan­ka area (sta​re​-ham​ry​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1639 (Wiki­pe­dia ENG). At that time, Count Oppers­dorf estab­lis­hed a water-​powered iron mill, which mar­ked the begin­ning of the first iron­works pro­ces­sing ore mined in Male­no­vi­ce (Infor­ma­ti­on board). Notab­le land­marks inc­lu­de the Church of St. Hen­ry, built bet­we­en 1863 – 1865, and the wooden Church of the Vir­gin Mary on Gruň, built bet­we­en 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Near the church is a ceme­te­ry fea­tu­ring many valu­ab­le cast-​iron cros­ses, sho­wca­sing the artis­try of local iron­works. The wooden church was built on the site of an ear­lier cha­pel from 1847, ref­lec­ting the tra­di­ti­ons of local folk archi­tec­tu­re. From Gruň to Bílý Kříž, the­re is an edu­ca­ti­onal trail that pro­vi­des infor­ma­ti­on on the vil­la­ge­’s his­to­ry, the Šance-​Řečice water­works, a hea­ling spring, and a site whe­re a par­ti­san shel­ter once sto­od (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is also asso­cia­ted with the poet Petr Bez­ruč, who fre­qu­en­tly visi­ted and wor­ked in Sta­ré Ham­ry. His poem ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” is com­me­mo­ra­ted by a monu­ment near the Church of St. Hen­ry (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on thanks to its loca­ti­on in the heart of the Bes­kids, offe­ring oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing. The most visi­ted pla­ces inc­lu­de Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry to gór­ska wieś poło­żo­na w Bes­ki­dach Morawsko-​Śląskich. Gmi­na zaj­mu­je powierzch­nię 8 345 hek­ta­rów i skła­da się z 55 osad, a na dzień 1 stycz­nia 2024 roku miesz­ka­ło tu oko­ło 554 miesz­ka­ńców (sta​re​-ham​ry​.cz). Teren wsi roz­ci­ąga się od szc­zy­tów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na gra­ni­cy ze Sło­wac­ją (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž to obszar rekre­a­cyj­ny zna­ny od końca XIX wie­ku. Nazwa pocho­dzi od bia­łe­go krzy­ża, któ­ry rze­ko­mo został posta­wi­ony przez prze­myt­ni­ków tyto­niu w poło­wie XIX wie­ku, a świe­żo obro­bi­one bel­ki świer­ko­we lśni­ły bie­lą z dale­ka (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Więks­zo­ść obsza­ru gmi­ny pokry­wa­ją lasy, któ­re sta­no­wią 87% powierzch­ni (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leżą w sze­ro­kiej doli­nie rze­ki Ostra­vi­ce, w obrębie chro­ni­one­go kra­job­ra­zu Bes­ki­dów (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Nazwa ​“Sta­ré Ham­ry” nawi­ązu­je do kuźni żelaz­nych zało­żo­nych w XVII wie­ku do obrób­ki żela­za. Poc­ząt­ko­wo wieś nazy­wa­ła się po pros­tu ​“Ham­ry”, a przy­mi­ot­nik ​“Sta­ré” (Sta­re) został doda­ny później po zało­że­niu nowych kuźni w Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
W 1969 roku wybu­do­wa­no zbi­or­nik wod­ny Šan­ce, któ­ry zalał pier­wot­ne cen­trum wsi i zmu­sił część miesz­ka­ńców do prze­sied­le­nia. Nowe cen­trum wsi pows­ta­ło w rejo­nie Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o wsi pocho­dzi z 1639 roku (Wiki­pe­dia ENG). Wte­dy hra­bia Oppers­dorf zało­żył wod­ny młyn żelaz­ny, co zapoc­ząt­ko­wa­ło pier­ws­ze huty przet­war­za­jące rudę wydo­by­wa­ną w Male­no­vi­cach (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Do ważniejs­zych zabyt­ków nale­żą Kości­ół św. Hen­ry­ka zbu­do­wa­ny w latach 1863 – 1865 oraz dre­wnia­ny Kości­ół Mat­ki Bożej na Gru­ňu z lat 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Nie­da­le­ko kości­oła znaj­du­je się cmen­tarz z wie­lo­ma cen­ny­mi żeli­wny­mi krzy­ża­mi, będący­mi przy­kła­dem sztu­ki lokal­nych hut żela­za. Dre­wnia­ny kości­ół został zbu­do­wa­ny na miejs­cu kap­li­cy z 1847 roku, odzwier­cied­la­jąc tra­dyc­je lokal­nej archi­tek­tu­ry ludo­wej. Z Gru­ňu na Bílý Kříž pro­wa­dzi szlak edu­ka­cyj­ny, któ­ry infor­mu­je o his­to­rii wsi, wodo­ci­ągu Šance-​Řečice, źród­le lecz­nic­zym i miejs­cu, gdzie znaj­do­wa­ła się zie­mian­ka par­ty­zanc­ka (Tab­li­ca informacyjna).

Wieś zwi­ąza­na jest również z poetą Pet­rem Bez­ru­čem, któ­ry częs­to odwie­dzał Sta­ré Ham­ry i pra­co­wał tam. Jego wiersz ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” upa­mi­ęt­nia pomnik obok Kości­oła św. Hen­ry­ka (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry to popu­lar­ny cel turys­tycz­ny dzi­ęki swo­je­mu poło­że­niu w ser­cu Bes­ki­dów, ofe­ru­jący możli­wo­ści węd­ró­wek pies­zych, jaz­dy na rower­ze i nar­ciarst­wa. Najc­zęściej odwie­dza­ne miejs­ca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­ze­jí­cí se v Morav­skos­lez­ských Bes­ky­dech. Obec se rozk­lá­dá na plo­še 8 345 hek­ta­rů a zahr­nu­je 55 osad, při­čemž k 1. led­nu 2024 zde žilo přib­liž­ně 554 oby­va­tel (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mí obce se táh­ne od vrcho­lů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hra­ni­ci se Slo­ven­skem (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž je rekre­ač­ní oblast zná­má již od kon­ce 19. sto­le­tí. Název pochá­zí od bílé­ho kří­že, kte­rý byl údaj­ně posta­ven paše­rá­ky tabá­ku v polo­vi­ně 19. sto­le­tí a jeho čerstvě oše­tře­né smr­ko­vé trá­my sví­ti­ly do dál­ky (Infor­mač­ní tabu­le). Vět­ši­nu kata­strál­ní­ho úze­mí pokrý­va­jí lesy, kte­ré tvo­ří až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leží v širo­kém údo­lí řeky Ostra­vi­ce, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ní tabu­le). Název ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né ham­ry zalo­že­né v 17. sto­le­tí na zpra­co­vá­ní žele­za. Původ­ně se obec nazý­va­la jen ​“Ham­ry”, pří­do­mek ​“Sta­ré” byl při­dán později po zalo­že­ní nových ham­rů v Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
V roce 1969 byla vybu­do­vá­na vod­ní nádrž Šan­ce, kte­rá zato­pi­la původ­ní cen­trum obce a způso­bi­la pře­síd­le­ní čás­ti oby­va­tel. Nové cen­trum obce bylo vybu­do­vá­no v čás­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Teh­dy zde hra­bě Oppers­dorf nechal posta­vit vod­ní želez­ný mlýn, čímž vznik­ly prv­ní žele­zár­ny zpra­co­vá­va­jí­cí rudu těže­nou v Male­no­vi­cích (Infor­mač­ní tabu­le). Mezi význam­né památ­ky patří kos­tel sva­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v letech 1863 – 1865, a dře­věný kos­tel Pan­ny Marie na Gru­ni z let 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neda­le­ko kos­te­la se nachá­zí hřbi­tov s mno­ha cen­ný­mi liti­no­vý­mi kří­ži, ukáz­kou umění míst­ních žele­zá­ren. Dře­věný kos­tel byl posta­ven na mís­tě původ­ní kap­le z roku 1847 a vychá­zí z tra­di­ce míst­ní lido­vé archi­tek­tu­ry. Z Gru­ně na Bílý Kříž vede nauč­ná stez­ka, kte­rá sez­na­mu­je s his­to­rií obce, vod­ním dílem Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­zí se zde také léči­vý pra­men a mís­to, kde stá­la par­ty­zán­ská zeml­jan­ka (Infor­mač­ní tabule).

Obec je také spo­je­na s bás­ní­kem Pet­rem Bez­ru­čem, kte­rý čas­to navš­těvo­val Sta­ré Ham­ry a zde pra­co­val. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” při­po­mí­ná památ­ník u kos­te­la sva­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry jsou oblí­be­ným cílem turis­tů díky své polo­ze v srd­ci Bes­kyd, nabí­ze­jíc mož­nos­ti pro pěší turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­vá­ní. Mezi nej­navš­těvo­va­něj­ší mís­ta patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

skala
Hits: 5268

Hain­burg an der Donau je his­to­ric­ké mes­to v Dol­nom Rakús­ku, nachá­dza­jú­ce sa na pra­vom bre­hu Duna­ja medzi Vied­ňou a Bra­ti­sla­vou. Je naj­vý­chod­nej­ším mes­tom Rakús­ka (Wiki­pe­dia). Leží v oblas­ti zná­mej ako Indus­trie­vier­tel, pri­bliž­ne 12 kilo­met­rov západ­ne od Bra­ti­sla­vy a 43 kilo­met­rov východ­ne od Vied­ne. Oko­lie Hain­bur­gu je cha­rak­te­ris­tic­ké zales­ne­ný­mi kop­ca­mi a je súčas­ťou národ­né­ho par­ku Donau-​Auen, kto­rý chrá­ni jed­nu z posled­ných veľ­kých rieč­nych nív v stred­nej Euró­pe (donau​.com). Hain­burg sa pýši jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých opev­ne­ní v Rakús­ku, vrá­ta­ne mest­ských hra­dieb, veží a troch mest­ských brán. Naj­zná­mej­šia z nich, Wie­ner­tor, je pova­žo­va­ná za naj­väč­šiu stre­do­ve­kú mest­skú brá­nu v Euró­pe (Wiki­pe­dia). Nad mes­tom sa týči hrad, kto­ré­ho počiat­ky sia­ha­jú do 11. sto­ro­čia. Hrad bol posta­ve­ný na prí­kaz cisá­ra Hen­ri­cha III. a slú­žil ako stra­te­gic­ká pev­nosť na ochra­nu hra­níc (Wiki­pe­dia). Okrem his­to­ric­kých pamia­tok ponú­ka Hain­burg aj prí­le­ži­tos­ti na turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku v oko­li­tej prí­ro­de. Obľú­be­ným cie­ľom je vrch Brauns­berg, odkiaľ sa nasky­tá pano­ra­ma­tic­ký výhľad na mes­to, Dunaj a pri­ľah­lé oblas­ti (ices​to​va​nie​.sk).

Kra­ji­na pri Hain­bur­gu, o kto­rú som sa ja pre­dov­šet­kým zau­jí­mal, pat­rí do uni­kát­ne­ho európ­ske­ho národ­né­ho par­ku Donau-​Auen. Nachá­dza sa vlast­ne medzi veľ­ký­mi mes­ta­mi Bra­ti­sla­va a Vie­deň. Hain­burg an der Donau je malé mes­teč­ko, neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy. Nad obcou sú dva kop­ce: Brauns­berg a Sch­loss­berg. Na Sch­loss­ber­gu je hrad Hain­burg.

Na plo­che 25 km2 žije nece­lých 6 tisíc oby­va­te­ľov (ces​to​va​nie​.biz). Hrad Sch­loss­berg na kop­ci posta­vil z pôvod­ných star­ších hra­dieb cisár Hen­rich III. v roku 1050 (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1108 sa maji­teľ­mi hra­du sta­li Baben­ber­gov­ci (Wiki­pe­dia). V dru­hej polo­vi­ci 12. sto­ro­čia sa o jeho rekon­štruk­ciu zaslú­žil Richard Levie Srd­ce. V 13. sto­ro­čí čes­ký panov­ník Pře­mysl Ota­kar. V roku 1252 sa stá­va majet­kom Habs­bur­gov­cov. O roku 1629 hrad spra­vu­je mes­to, avšak začí­na pust­núť (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1683 vyplie­ni­li mes­to Tur­ci. Zahy­nu­lo 8000 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Vte­dy sa poda­ri­lo utiecť pre nimi Tho­ma­so­vi Hayd­no­vi – otco­vi hudob­né­ho skla­da­te­ľa Joze­fa Hayd­na. V roku 1789 sem cisár Jozef II. pre­sťa­ho­val spra­co­va­teľ­skú továr­nič­ku taba­ku, kto­rá si dlhé desať­ro­čia drža­la veľ­mi význam­ný hos­po­dár­sky význam v mes­te (ces​to​va​nie​.biz). V mes­te sa nachá­dza jed­na z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých mest­ských brán v Euró­pe – Wie­ner­tor (Vie­den­ská brá­na) a Unger­tor – Maďar­ská brá­na (ces​to​va​nie​.biz) (Uhor­ská brá­na) (Wiki­pe­dia). K mes­tu pat­ria aj ruiny hra­du Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), kto­rý sa nachá­dza nece­lé 2 km od mes­ta (ces​to​va​nie​.biz), pri Duna­ji, pod Brauns­ber­gom. V júni sa tu kaž­dý rok kona­jú stre­do­ve­ké trhy a v lete hrad­né sláv­nos­ti (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in je zrú­ca­ni­na hra­du nachá­dza­jú­ca sa na 30 met­rov vyso­kom skal­nom výbež­ku nad rie­kou Dunaj, východ­ne od mes­ta Hain­burg an der Donau v Dol­nom Rakús­ku. Hrad bol posta­ve­ný v 11. sto­ro­čí a prvá písom­ná zmien­ka o ňom pochá­dza z roku 1180. Jeho stra­te­gic­ká polo­ha opro­ti hra­du Devín na slo­ven­skej stra­ne Duna­ja naz­na­ču­je, že slú­žil ako hra­nič­ný a stráž­ny hrad, kon­tro­lu­jú­ci obchod­né lode a rybo­lov na rie­ke (hain​burg​.sk). V roku 1411 bol ako léno ude­le­ný Wil­hel­mo­vi von Enzers­dorf od Albrech­ta V., voj­vo­du Rakús­ka (cast​les​.nl). V prie­be­hu sto­ro­čí hrad postup­ne strá­cal na význa­me a upa­dal, až sa stal zrú­ca­ni­nou. Dnes je Röt­hels­te­in obľú­be­ným cie­ľom turis­tov a milov­ní­kov his­tó­rie. Zo zrú­ca­ni­ny sa nasky­tá pôso­bi­vý výhľad na rie­ku Dunaj a oko­li­tú kra­ji­nu. Prí­stup k hra­du je mož­ný pešo z Hain­bur­gu, pri­čom ces­ta vedie pop­ri Duna­ji a pre­chá­dza tune­lom vyte­sa­ným do ska­ly (pano​ra​ma​.sk). Oko­lie hra­du je súčas­ťou národ­né­ho par­ku, čo zvy­šu­je jeho atrak­ti­vi­tu pre náv­štev­ní­kov (Oskar Maž­gút). Zau­jí­ma­vos­ťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako šty­ri kilo­met­re sa nachá­dza­jú tri hra­dy: Hain­bur­ský hrad, Röt­hels­te­in a Devín­sky hrad. Táto oblasť, zná­ma ako Devín­ska brá­na, bola v minu­los­ti význam­ne opev­ne­ná a slú­ži­la ako stra­te­gic­ký bod na rie­ke Dunaj (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau is a his­to­ric town in Lower Aus­tria, loca­ted on the right bank of the Danu­be bet­we­en Vien­na and Bra­ti­sla­va. It is the eas­tern­most town in Aus­tria (Wiki­pe­dia). Situ­ated in the regi­on kno­wn as Indus­trie­vier­tel, it lies app­ro­xi­ma­te­ly 12 kilo­me­ters west of Bra­ti­sla­va and 43 kilo­me­ters east of Vien­na. The sur­roun­dings of Hain­burg are cha­rac­te­ri­zed by wooded hills and are part of the Donau-​Auen Nati­onal Park, which pro­tects one of the last lar­ge river flo­odp­lains in Cen­tral Euro­pe (donau​.com). Hain­burg boasts one of the best-​preserved medie­val for­ti­fi­ca­ti­ons in Aus­tria, inc­lu­ding city walls, towers, and three city gates. The most famous of the­se, Wie­ner­tor, is con­si­de­red the lar­gest medie­val city gate in Euro­pe (Wiki­pe­dia). Over­lo­oking the town is a cast­le who­se ori­gins date back to the 11th cen­tu­ry. The cast­le was built by order of Empe­ror Hen­ry III and ser­ved as a stra­te­gic for­tress for bor­der defen­se (Wiki­pe­dia).

In addi­ti­on to his­to­ri­cal land­marks, Hain­burg offers oppor­tu­ni­ties for hiking and cyc­ling in the sur­roun­ding natu­re. A popu­lar des­ti­na­ti­on is Brauns­berg Hill, which offers pano­ra­mic vie­ws of the town, the Danu­be, and the sur­roun­ding are­as (ices​to​va​nie​.sk).

The lands­ca­pe near Hain­burg, which I am par­ti­cu­lar­ly inte­res­ted in, belo­ngs to the uni­que Euro­pe­an Donau-​Auen Nati­onal Park. It lies bet­we­en the major cities of Bra­ti­sla­va and Vien­na. Hain­burg an der Donau is a small town loca­ted near Bra­ti­sla­va. Abo­ve the town are two hills: Brauns­berg and Sch­loss­berg. On Sch­loss­berg stands Hain­burg Castle.

The town, cove­ring an area of 25 km², has a popu­la­ti­on of just under 6,000 (ces​to​va​nie​.biz). Sch­loss­berg Cast­le on the hill was built by Empe­ror Hen­ry III in 1050 from older for­ti­fi­ca­ti­ons (ces​to​va​nie​.biz). In 1108, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Baben­ber­gs (Wiki­pe­dia). In the second half of the 12th cen­tu­ry, it was reno­va­ted under Richard the Lion­he­art, and in the 13th cen­tu­ry by the Czech king Pře­mysl Ota­kar. In 1252, it beca­me the pro­per­ty of the Habs­bur­gs. Sin­ce 1629, the cast­le has been mana­ged by the town but began to fall into dis­re­pair (ces​to​va​nie​.biz). In 1683, the town was plun­de­red by the Turks, with 8,000 inha­bi­tants kil­led (Wiki­pe­dia). During this time, Tho­mas Haydn, the fat­her of com­po­ser Joseph Haydn, mana­ged to esca­pe. In 1789, Empe­ror Joseph II relo­ca­ted a tobac­co pro­ces­sing fac­to­ry to the town, which beca­me an impor­tant eco­no­mic hub for deca­des (ces​to​va​nie​.biz). The town also fea­tu­res one of the best-​preserved medie­val city gates in Euro­pe — Wie­ner­tor (Vien­na Gate) and Unger­tor (Hun­ga­rian Gate) (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). Near­by are the ruins of Hei­men­burg Cast­le (Röt­hels­te­in), loca­ted less than 2 km from the town (ces​to​va​nie​.biz), near the Danu­be, below Brauns­berg. Medie­val mar­kets and cast­le fes­ti­vi­ties are held here eve­ry year in June and sum­mer (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in is a cast­le ruin loca­ted on a 30-​meter-​high roc­ky outc­rop abo­ve the Danu­be River, east of Hain­burg an der Donau in Lower Aus­tria. The cast­le was built in the 11th cen­tu­ry, and the first writ­ten record dates to 1180. Its stra­te­gic loca­ti­on oppo­si­te Devín Cast­le on the Slo­vak side of the Danu­be sug­gests it ser­ved as a bor­der and watch cast­le, con­trol­ling tra­de ships and fis­hing on the river (hain​burg​.sk). In 1411, it was gran­ted as a fief­dom to Wil­helm von Enzers­dorf by Albert V, Duke of Aus­tria (cast​les​.nl). Over the cen­tu­ries, the cast­le gra­du­al­ly lost impor­tan­ce and fell into ruin. Today, Röt­hels­te­in is a popu­lar des­ti­na­ti­on for tou­rists and his­to­ry ent­hu­siasts. The ruins offer an impres­si­ve view of the Danu­be River and the sur­roun­ding lands­ca­pe. Access to the cast­le is possib­le on foot from Hain­burg, with a path along the Danu­be pas­sing through a tun­nel car­ved into the rock (pano​ra​ma​.sk). The sur­roun­dings of the cast­le are part of the nati­onal park, enhan­cing its appe­al for visi­tors (Oskar Maž­gút). Inte­res­tin­gly, wit­hin a stretch of just over four kilo­me­ters, the­re are three cast­les: Hain­burg Cast­le, Röt­hels­te­in, and Devín Cast­le. This area, kno­wn as the Devín Gate, was his­to­ri­cal­ly hea­vi­ly for­ti­fied and ser­ved as a stra­te­gic point on the Danu­be River (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau ist eine his­to­ris­che Stadt in Nie­de­rös­ter­re­ich, gele­gen am rech­ten Ufer der Donau zwis­chen Wien und Bra­ti­sla­va. Es ist die öst­lichs­te Stadt Öster­re­ichs (Wiki­pe­dia). Die Stadt liegt in der Regi­on Indus­trie­vier­tel, etwa 12 Kilo­me­ter west­lich von Bra­ti­sla­va und 43 Kilo­me­ter öst­lich von Wien. Die Umge­bung von Hain­burg ist gep­rägt von bewal­de­ten Hügeln und gehört zum Nati­onal­park Donau-​Auen, der eine der letz­ten gro­ßen Flus­sau­en Mit­te­le­uro­pas schützt (donau​.com). Hain­burg ver­fügt über eine der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Befes­ti­gung­san­la­gen in Öster­re­ich, ein­sch­lie­ßlich Stadt­mau­ern, Tür­men und drei Stadt­to­ren. Das bekann­tes­te, das Wie­ner­tor, gilt als das größte mit­te­lal­ter­li­che Stadt­tor Euro­pas (Wiki­pe­dia). Über der Stadt erhebt sich eine Burg, deren Urs­prün­ge bis ins 11. Jahr­hun­dert zurück­re­i­chen. Die Burg wur­de im Auft­rag von Kai­ser Hein­rich III. erbaut und dien­te als stra­te­gis­che Fes­tung zur Grenz­ver­te­i­di­gung (Wiki­pe­dia).

Neben his­to­ris­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten bie­tet Hain­burg Mög­lich­ke­i­ten zum Wan­dern und Rad­fah­ren in der umlie­gen­den Natur. Ein belieb­tes Ziel ist der Brauns­berg, von dem aus man einen Pano­ra­mab­lick auf die Stadt, die Donau und die Umge­bung genie­ßen kann (ices​to​va​nie​.sk).

Die Lands­chaft um Hain­burg, die mich beson­ders inte­res­siert, gehört zum ein­zi­gar­ti­gen euro­pä­is­chen Nati­onal­park Donau-​Auen. Sie liegt zwis­chen den Gro­ßs­täd­ten Bra­ti­sla­va und Wien. Hain­burg an der Donau ist eine kle­i­ne Stadt in der Nähe von Bra­ti­sla­va. Über der Stadt erhe­ben sich zwei Hügel: Brauns­berg und Sch­loss­berg. Auf dem Sch­loss­berg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Flä­che von 25 km² leben knapp 6.000 Ein­woh­ner (ces​to​va​nie​.biz). Die Schlossberg-​Burg auf dem Hügel wur­de 1050 von Kai­ser Hein­rich III. aus älte­ren Befes­ti­gung­san­la­gen errich­tet (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1108 wur­de die Burg Eigen­tum der Baben­ber­ger (Wiki­pe­dia). In der zwe­i­ten Hälf­te des 12. Jahr­hun­derts wur­de sie unter Richard Löwen­herz reno­viert, im 13. Jahr­hun­dert vom böh­mis­chen König Pře­mysl Ota­kar. 1252 wur­de sie Eigen­tum der Habs­bur­ger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt ver­wal­tet, begann jedoch zu ver­fal­len (ces​to​va​nie​.biz). 1683 wur­de die Stadt von den Tür­ken gep­lün­dert, wobei 8.000 Ein­woh­ner ums Leben kamen (Wiki­pe­dia). In die­ser Zeit gelang es Tho­mas Haydn, dem Vater des Kom­po­nis­ten Joseph Haydn, zu flie­hen. 1789 ver­leg­te Kai­ser Joseph II. eine Tabak­fab­rik nach Hain­burg, die jahr­zehn­te­lang eine bede­uten­de wirts­chaft­li­che Rol­le spiel­te (ces​to​va​nie​.biz). In der Stadt befin­den sich auch eini­ge der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Stadt­to­re Euro­pas – das Wie­ner­tor und das Unger­tor (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). In der Nähe lie­gen die Ruinen der Burg Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), etwa 2 km von der Stadt ent­fernt (ces​to​va​nie​.biz), nahe der Donau unter­halb des Brauns­ber­gs. Jähr­lich fin­den im Juni mit­te­lal­ter­li­che Mär­kte und im Som­mer Burg­fes­te statt (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in ist eine Bur­gru­ine, die auf einem 30 Meter hohen Fels­vor­s­prung über der Donau öst­lich von Hain­burg an der Donau in Nie­de­rös­ter­re­ich liegt. Die Burg wur­de im 11. Jahr­hun­dert erbaut, und die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre stra­te­gis­che Lage gege­nüber der Burg Devín auf der slo­wa­kis­chen Sei­te der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wach­burg dien­te, um Han­delss­chif­fe und die Fis­che­rei auf dem Fluss zu kon­trol­lie­ren (hain​burg​.sk). Im Jahr 1411 wur­de sie von Albrecht V., Her­zog von Öster­re­ich, als Lehen an Wil­helm von Enzers­dorf ver­ge­ben (cast​les​.nl). Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te ver­lor die Burg an Bede­utung und ver­fiel. Heute ist Röt­hels­te­in ein belieb­tes Ziel für Tou­ris­ten und Ges­chicht­sin­te­res­sier­te. Von der Ruine aus bie­tet sich ein bee­in­druc­ken­der Blick auf die Donau und die umlie­gen­de Lands­chaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hain­burg aus mög­lich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Fel­sen gehau­e­nen Tun­nel führt (pano​ra​ma​.sk). Die Umge­bung der Burg ist Teil des Nati­onal­parks, was ihre Att­rak­ti­vi­tät für Besu­cher erhöht (Oskar Maž­gút). Inte­res­sant ist, dass sich auf einer Strec­ke von nur etwas mehr als vier Kilo­me­tern drei Bur­gen befin­den: Hain­burg, Röt­hels­te­in und Devín. Die­se Gegend, bekannt als die Devi­ner Pfor­te, war in der Ver­gan­gen­he­it stark befes­tigt und dien­te als stra­te­gis­cher Punkt an der Donau (pano​ra​ma​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Mlyny, Neživé, Stavby, Stavby, Zahraničné

Bukovanský mlyn

skala
Hits: 81

Buko­van­ský mlýn je maleb­ný are­ál nachá­dza­jú­ci sa na vrcho­le kop­ca medzi obca­mi Buko­va­ny a Ostro­ván­ky, pri­bliž­ne 5 km od mes­ta Kyjov v okre­se Hodo­nín na juž­nej Mora­ve. Domi­nan­tou toh­to kom­ple­xu je veter­ný mlyn posta­ve­ný v roku 2004, kto­rý slú­ži ako roz­hľad­ňa a múze­um s expo­zí­ci­ou slo­vác­kej kuchy­ne z prvej polo­vi­ce 20. sto­ro­čia (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Are­ál je vybu­do­va­ný v tra­dič­nom štý­le morav­ské­ho Slo­vác­ka, s rus­ti­kál­ny­mi inte­ri­ér­mi, kto­ré navo­dzu­jú neopa­ko­va­teľ­nú atmo­sfé­ru. V roku 2007 bol mlyn dopl­ne­ný o štý­lo­vý hote­lo­vý kom­plex, kto­rý ponú­ka uby­to­va­nie v pod­kro­ví mly­nár­ske­ho sta­ve­nia ale­bo v samos­tat­ne sto­ja­cich cha­lu­pách (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Súčas­ťou are­álu je Mly­nár­ska reštau­rá­cia s kapa­ci­tou 95 miest, kto­rá ponú­ka tra­dič­nú slo­vác­ku a sta­ro­čes­kú kuchy­ňu, dopl­ne­nú o morav­ské vína (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Pre milov­ní­kov aktív­ne­ho odpo­čin­ku ponú­ka Buko­van­ský mlýn množ­stvo špor­to­vých akti­vít, ako je mini­golf, stol­ný tenis, volej­bal či malý fut­bal. V let­ných mesia­coch je k dis­po­zí­cii von­kaj­ší bazén. Oko­lie je ide­ál­ne pre turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku, s množ­stvom kva­lit­ných cyk­lot­rás pre­chá­dza­jú­cich vinár­skym kra­jom (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Pre rodi­ny s deť­mi sú pri­pra­ve­né atrak­cie ako det­ské ihris­ko, poní­ky a kozy vo výbe­hu. Are­ál tiež ponú­ka mož­nosť jaz­dy na koňoch. Pre milov­ní­kov vína sú orga­ni­zo­va­né degus­tá­cie v miest­nej vino­té­ke, kde je mož­né ochut­nať a zakú­piť si kva­lit­né morav­ské vína (buko​van​sky​-mlyn​.cz). V naj­vyš­šom poscho­dí mly­na sa nachá­dza vyhliad­ko­vá tera­sa, kto­rá ponú­ka nád­her­né výhľa­dy do oko­lia. Pri pohľa­de z veže mly­na sa pred vami rozp­res­tie­ra kyjov­ské Dol­ňác­ko so svo­ji­mi políč­ka­mi, sad­mi a vini­ca­mi. Na obzo­re sa zre­teľ­ne rysu­jú hre­be­ne Bie­lych Kar­pát a Chři­bov. Pri dob­rej vidi­teľ­nos­ti je mož­né dohliad­nuť až k 110 km vzdia­le­né­mu kop­cu Devín­ska Koby­la pri Bra­ti­sla­ve (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Buko­van­ský mlýn je ľah­ko dostup­ný autom, pri­čom pre hos­tí je k dis­po­zí­cii bez­plat­né par­ko­vis­ko. Oko­lie ponú­ka množ­stvo turis­tic­kých atrak­cií, ako sú Pála­va, Chři­by, Baťov kanál, Morav­ský kras, Kro­měříž či Lednicko-​valtický are­ál, kto­ré sú ide­ál­ne na jed­no­dňo­vé výle­ty (buko​van​sky​-mlyn​.cz).

Buko­van­ský mlýn is a pic­tu­re­sque area loca­ted on the top of a hill bet­we­en the vil­la­ges of Buko­va­ny and Ostro­ván­ky, app­ro­xi­ma­te­ly 5 km from the town of Kyjov in the Hodo­nín dis­trict of South Mora­via. The cen­ter­pie­ce of this com­plex is a wind­mill built in 2004, which ser­ves as an obser­va­ti­on tower and a muse­um fea­tu­ring an exhi­bi­ti­on of Slo­va­kian cuisi­ne from the first half of the 20th cen­tu­ry (buko​van​sky​-mlyn​.cz). The area is desig­ned in the tra­di­ti­onal sty­le of Mora­vian Slo­va­kia, with rus­tic inte­ri­ors that cre­a­te a uni­que atmo­sp­he­re. In 2007, the wind­mill was com­ple­men­ted by a sty­lish hotel com­plex, offe­ring accom­mo­da­ti­on in the attic of the mil­le­r’s buil­ding or in stan­da­lo­ne cot­ta­ges (buko​van​sky​-mlyn​.cz). The com­plex also inc­lu­des the Miller’s Res­tau­rant with a capa­ci­ty of 95 seats, ser­ving tra­di­ti­onal Slo­va­kian and Old Czech cuisi­ne, pai­red with Mora­vian wines (buko​van​sky​-mlyn​.cz). For acti­ve rec­re­a­ti­on ent­hu­siasts, Buko­van­ský mlýn offers a varie­ty of sports acti­vi­ties such as mini golf, tab­le ten­nis, vol­le­y­ball, and small foot­ball. In the sum­mer months, an out­do­or swim­ming pool is avai­lab­le. The sur­roun­ding area is ide­al for hiking and cyc­ling, with nume­rous high-​quality cyc­ling rou­tes run­ning through the wine regi­on (buko​van​sky​-mlyn​.cz). For fami­lies with chil­dren, the­re are att­rac­ti­ons such as a pla­yg­round, ponies, and goats in an enc­lo­su­re. The area also offers hor­se­back riding. For wine lovers, wine tas­tings are orga­ni­zed in the local wine cel­lar, whe­re visi­tors can sam­ple and pur­cha­se high-​quality Mora­vian wines (buko​van​sky​-mlyn​.cz). On the top flo­or of the wind­mill is a vie­wing ter­ra­ce that pro­vi­des stun­ning vie­ws of the sur­roun­dings. From the wind­mill tower, you can admi­re the Kyjov Dol­ňác­ko with its fields, orchards, and vine­y­ards. In the dis­tan­ce, the rid­ges of the Whi­te Car­pat­hians and Chři­by are cle­ar­ly visib­le. On cle­ar days, it is possib­le to see as far as the 110 km dis­tant Devín­ska Koby­la hill near Bra­ti­sla­va (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Buko­van­ský mlýn is easi­ly acces­sib­le by car, with free par­king avai­lab­le for guests. The sur­roun­ding area offers many tou­rist att­rac­ti­ons such as Pála­va, Chři­by, Baťa Canal, Mora­vian Karst, Kro­měříž, and the Lednice-​Valtice area, per­fect for day trips (buko​van​sky​-mlyn​.cz).

Buko­van­ský mlýn je maleb­ný are­ál nachá­ze­jí­cí se na vrcho­lu kop­ce mezi obce­mi Buko­va­ny a Ostro­ván­ky, přib­liž­ně 5 km od měs­ta Kyjov v okre­se Hodo­nín na již­ní Mora­vě. Domi­nan­tou toho­to kom­ple­xu je větr­ný mlýn posta­ve­ný v roce 2004, kte­rý slou­ží jako rozh­led­na a muze­um s expo­zi­cí slo­vác­ké kuchy­ně z prv­ní polo­vi­ny 20. sto­le­tí (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Are­ál je vybu­do­ván v tra­dič­ním sty­lu morav­ské­ho Slo­vác­ka s rus­ti­kál­ní­mi inte­ri­é­ry, kte­ré navo­zu­jí jedi­neč­nou atmo­sfé­ru. V roce 2007 byl mlýn dopl­něn o sty­lo­vý hote­lo­vý kom­plex, kte­rý nabí­zí uby­to­vá­ní v pod­kro­ví mly­ná­řs­ké­ho sta­ve­ní nebo v samos­tat­ně sto­jí­cích cha­lu­pách (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Sou­čás­tí are­álu je Mly­ná­řs­ká res­tau­ra­ce s kapa­ci­tou 95 míst, kte­rá nabí­zí tra­dič­ní slo­vác­kou a sta­ro­čes­kou kuchy­ni, dopl­něnou o morav­ská vína (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Pro milov­ní­ky aktiv­ní­ho odpo­čin­ku nabí­zí Buko­van­ský mlýn mno­ho spor­tov­ních akti­vit, jako je mini­golf, stol­ní tenis, volej­bal či malý fot­bal. V let­ních měsí­cích je k dis­po­zi­ci ven­kov­ní bazén. Oko­lí je ide­ál­ní pro turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku, s množ­stvím kva­lit­ních cyk­lo­tras pro­chá­ze­jí­cích vina­řs­kým kra­jem (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Pro rodi­ny s dět­mi jsou přip­ra­ve­ny atrak­ce jako dět­ské hřiš­tě, poní­ci a kozy ve výběhu. Are­ál také nabí­zí mož­nost jíz­dy na koních. Pro milov­ní­ky vína jsou orga­ni­zo­vá­ny degus­ta­ce v míst­ní vino­té­ce, kde lze ochut­nat a zakou­pit kva­lit­ní morav­ská vína (buko​van​sky​-mlyn​.cz). V nej­vyš­ším patře mlý­na se nachá­zí vyhlíd­ko­vá tera­sa, kte­rá nabí­zí nád­her­né výhle­dy do oko­lí. Z věže mlý­na se před vámi rozp­ros­tí­rá kyjov­ské Dol­ňác­ko se svý­mi políč­ky, sady a vini­ce­mi. Na obzo­ru se jas­ně rýsu­jí hře­be­ny Bílých Kar­pat a Chři­bů. Za dob­ré vidi­tel­nos­ti je mož­né dohléd­nout až k 110 km vzdá­le­né­mu kop­ci Devín­ská Koby­la u Bra­ti­sla­vy (buko​van​sky​-mlyn​.cz). Buko­van­ský mlýn je snad­no dostup­ný autem, při­čemž pro hos­ty je k dis­po­zi­ci bez­plat­né par­ko­viš­tě. Oko­lí nabí­zí množ­ství turis­tic­kých atrak­cí, jako jsou Pála­va, Chři­by, Baťův kanál, Morav­ský kras, Kro­měříž či Lednicko-​valtický are­ál, kte­ré jsou ide­ál­ní na jed­no­den­ní výle­ty (buko​van​sky​-mlyn​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post