Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Obce, Zahraničie

Netolice – jedno z najstarších miest v Čechách

Hits: 69

Neto­li­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc, žije tu pri­bliž­ne 2 500 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Neto­li­ciach pochá­dza z roku 981, keď sú spo­mí­na­né v Kos­mo­vej kro­ni­ke ako hra­dis­ko. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jú osíd­le­nie tej­to oblas­ti už v dobe bron­zo­vej. V 8. sto­ro­čí sa tu usa­di­li Slo­va­nia, čo robí z Neto­líc jed­no z naj­star­ších miest v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­de­ní rodu Slav­ní­kov­cov v roku 995 sa hra­dis­ko Neto­li­ce sta­lo majet­kom vlád­nu­ce­ho rodu Pře­mys­lov­cov. Pod hra­dis­kom vznik­la osa­da oko­lo kos­to­la svä­té­ho Vác­la­va, kto­rá sa postup­ne roz­ras­ta­la a sta­la sa cen­trom obcho­du a sprá­vy v regi­ó­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jad­ro Neto­líc je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s množ­stvom zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámok Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ný zámok z roku 1583, posta­ve­ný ako lovec­ký zámok pre Vilé­ma z Rožm­ber­ka v štý­le talian­skych víl. Nachá­dza sa v čas­ti Pet­rův Dvůr a je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tol svä­té­ho Vác­la­va je pôvod­ne gotic­ká stav­ba s román­sky­mi prv­ka­mi z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, s rene­sanč­nou vežou. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie pochá­dza z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, v 17. sto­ro­čí pre­šiel rano­ba­ro­ko­vou pre­stav­bou. Rad­ni­ca je neore­ne­sanč­ná budo­va z roku 1869 na Mie­ro­vom námes­tí. Baro­ko­vá fon­tá­na sa nachá­dza sa na námes­tí a pochá­dza z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Ján sa nachá­dza Arche­opark Neto­li­ce, kto­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výsku­mu rano­stre­do­ve­ké­ho hra­dis­ka for­mou pria­mej rekon­štruk­cie. Náv­štev­ní­ci tu môžu vidieť rekon­štru­ova­né opev­ne­nie, pali­sá­du a stráž­nu vežu, kto­rá slú­ži aj ako roz­hľad­ňa s výhľa­dom na mes­to a oko­li­tú kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu). Neto­li­ce sú zná­me svo­ji­mi tra­dič­ný­mi podu­ja­tia­mi, ako je Sta­ro­čes­ký jar­mark Na Linec­ké ces­tě”, kto­rý sa koná v máji a ponú­ka ukáž­ky reme­siel, tra­dič­nej hud­by a tan­ca. Medzi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ca­mi pat­rí Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ni­kár a archi­tekt, kto­rý sa podie­ľal na budo­va­ní ryb­ní­kov v juž­ných Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lie Neto­líc je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre milov­ní­kov prí­ro­dy a rekre­ácie. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. ale­bo 16. sto­ro­čí, je obľú­be­ným mies­tom na pre­chádz­ky a rela­xá­ciu. Na jeho hrá­dzi sa nachá­dza­jú dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblú­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza aj pút­nic­ké mies­to Lomec s kos­to­lom mena Pan­ny Márie, kto­rý je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých pút­nic­kých miest v juž­ných Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).


Neto­li­ce is a small town loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce, with a popu­la­ti­on of around 2,500. The first writ­ten men­ti­on of Neto­li­ce dates back to 981 when it was recor­ded as a for­ti­fied sett­le­ment in the Chro­nic­le of Cos­mas. Howe­ver, archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest that the area was inha­bi­ted as ear­ly as the Bron­ze Age. In the 8th cen­tu­ry, Slavs sett­led here, making Neto­li­ce one of the oldest towns in Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu). After the mas­sac­re of the Slav­ník dynas­ty in 995, the Neto­li­ce stron­ghold beca­me the pro­per­ty of the ruling Pře­mys­lid dynas­ty. A sett­le­ment deve­lo­ped below the for­tress around the Church of St. Wen­ces­las, gra­du­al­ly expan­ding into a regi­onal cen­ter of tra­de and admi­ni­stra­ti­on (en​.wiki​pe​dia​.org).

The his­to­ri­cal core of Neto­li­ce is a muni­ci­pal heri­ta­ge zone with many well-​preserved his­to­ri­cal buil­dings. Kra­toch­ví­le Cha­te­au, a Renais­san­ce hun­ting lod­ge built in 1583 for Vilém of Rožm­berk in the sty­le of Ita­lian vil­las, is loca­ted in the Pet­rův Dvůr dis­trict and is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (en​.wiki​pe​dia​.org). The Church of St. Wen­ces­las is ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re with Roma­ne­sque ele­ments from the second half of the 13th cen­tu­ry, fea­tu­ring a Renais­san­ce tower. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary also dates back to the second half of the 13th cen­tu­ry and under­went an ear­ly Baro­que recons­truc­ti­on in the 17th cen­tu­ry. The town hall is a Neo-​Renaissance buil­ding from 1869, loca­ted on Pea­ce Squ­are. A Baro­que foun­tain from 1677 is also situ­ated in the squ­are. On St. John’s Hill (Sva­tý Ján), the Neto­li­ce Archa­e­opark pre­sents the results of archa­e­olo­gi­cal rese­arch on the ear­ly medie­val stron­ghold through direct recons­truc­ti­on. Visi­tors can see recons­truc­ted for­ti­fi­ca­ti­ons, a pali­sa­de, and a watch­to­wer, which also ser­ves as a lookout point offe­ring vie­ws of the town and sur­roun­ding coun­try­si­de (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is kno­wn for its tra­di­ti­onal events, such as the Old Czech Fair Na Linec­ké ces­tě, held in May, fea­tu­ring demon­stra­ti­ons of crafts, tra­di­ti­onal music, and dan­ce. Among the notab­le figu­res asso­cia­ted with Neto­li­ce is Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (c. 1460 – 1538), a Czech pond buil­der and archi­tect who con­tri­bu­ted to the cons­truc­ti­on of fish­ponds in South Bohe­mia (en​.wiki​pe​dia​.org).

The sur­roun­dings of Neto­li­ce are rich in fish­ponds and forests, pro­vi­ding ide­al con­di­ti­ons for natu­re lovers and rec­re­a­ti­on. Mnich Pond, estab­lis­hed in the 15th or 16th cen­tu­ry, is a popu­lar spot for walks and rela­xa­ti­on. Two his­to­ri­cal­ly sig­ni­fi­cant sto­ne arch brid­ges are loca­ted on its dam (en​.wiki​pe​dia​.org). Near the town, the­re is also the pilg­ri­ma­ge site of Lomec with the Church of the Name of the Vir­gin Mary, one of the most impor­tant Baro­que pilg­ri­ma­ge sites in South Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu).


Neto­litz ist eine kle­i­ne Stadt in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce, mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 2.500 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Neto­litz stammt aus dem Jahr 981, als sie in der Chro­nik des Cos­mas als befes­tig­te Sied­lung erwähnt wur­de. Archä­o­lo­gis­che Fun­de deuten jedoch darauf hin, dass die Gegend bere­its in der Bron­ze­ze­it besie­delt war. Im 8. Jahr­hun­dert lie­ßen sich hier Sla­wen nie­der, was Neto­litz zu einer der ältes­ten Städ­te Böh­mens macht (hola​so​vi​ce​.eu). Nach dem Mas­sa­ker an der Dynas­tie der Sla­wni­ki­den im Jahr 995 wur­de die Fes­tung Neto­litz Eigen­tum der herrs­chen­den Dynas­tie der Pře­mys­li­den. Unter­halb der Fes­tung ents­tand eine Sied­lung um die Kir­che des Hl. Wen­zel, die sich all­mäh­lich aus­dehn­te und zu einem regi­ona­len Handels- und Ver­wal­tungs­zen­trum wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der his­to­ris­che Stadt­kern von Neto­litz ist eine städ­tis­che Denk­mal­zo­ne mit zahl­re­i­chen gut erhal­te­nen his­to­ris­chen Gebä­u­den. Das Sch­loss Kra­toch­ví­le, ein Renaissance-​Jagdschloss aus dem Jahr 1583, wur­de für Vilém von Rosen­berg im Stil ita­lie­nis­cher Vil­len erbaut. Es befin­det sich im Stadt­te­il Pet­rův Dvůr und ist ein nati­ona­les Kul­tur­denk­mal (en​.wiki​pe​dia​.org). Die Kir­che des Hl. Wen­zel ist urs­prün­glich ein gotis­ches Bau­werk mit roma­nis­chen Ele­men­ten aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und ver­fügt über einen Renais­san­ce­turm. Die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt stammt eben­falls aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und wur­de im 17. Jahr­hun­dert früh­ba­rock umge­baut. Das Rat­haus ist ein neore­nais­san­ce Gebä­u­de aus dem Jahr 1869 am Frie­dens­platz. Ein baroc­ker Brun­nen aus dem Jahr 1677 befin­det sich eben­falls auf dem Platz. Auf dem Hügel Sva­tý Ján befin­det sich der Archä­o­park Neto­litz, der die Ergeb­nis­se archä­o­lo­gis­cher Fors­chun­gen über die früh­mit­te­lal­ter­li­che Fes­tung durch direk­te Rekons­truk­ti­on prä­sen­tiert. Besu­cher kön­nen rekons­tru­ier­te Befes­ti­gung­san­la­gen, eine Pali­sa­de und einen Wach­turm besich­ti­gen, der auch als Aus­sichts­punkt mit Blick auf die Stadt und die umlie­gen­de Lands­chaft dient (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist bekannt für sei­ne tra­di­ti­onel­len Verans­tal­tun­gen, wie den alt­böh­mis­chen Jahr­mar­kt Na Linec­ké ces­tě, der im Mai statt­fin­det und Han­dwerks­vor­füh­run­gen, tra­di­ti­onel­le Musik und Tanz bie­tet. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten, die mit Neto­litz ver­bun­den sind, gehört Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (ca. 1460 – 1538), ein tsche­chis­cher Teich­bau­er und Archi­tekt, der an der Errich­tung von Fisch­te­i­chen in Süd­böh­men bete­i­ligt war (en​.wiki​pe​dia​.org).

Die Umge­bung von Neto­litz ist reich an Tei­chen und Wäl­dern, die ide­a­le Bedin­gun­gen für Natur­lieb­ha­ber und Erho­lung bie­ten. Der Mnich-​Teich, der im 15. oder 16. Jahr­hun­dert ange­legt wur­de, ist ein belieb­ter Ort für Spa­zier­gän­ge und Ents­pan­nung. Auf sei­nem Damm befin­den sich zwei his­to­risch bede­uten­de Ste­in­bo­genb­rüc­ken (en​.wiki​pe​dia​.org). In der Nähe der Stadt liegt auch der Wall­fa­hr­t­sort Lomec mit der Kir­che des Namens Mariens, einer der wich­tigs­ten baroc­ken Wall­fa­hr­t­sor­te in Süd­böh­men (hola​so​vi​ce​.eu).


Neto­li­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic, s popu­la­cí oko­lo 2 500 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Neto­li­cích pochá­zí z roku 981, kdy jsou zmí­něny v Kos­mo­vě kro­ni­ce jako hra­diš­tě. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jí osíd­le­ní této oblas­ti již v době bron­zo­vé. V 8. sto­le­tí se zde usa­di­li Slo­va­né, což činí z Neto­lic jed­no z nej­star­ších měst v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­dění rodu Slav­ní­kov­ců v roce 995 se hra­diš­tě Neto­li­ce sta­lo majet­kem vlád­nou­cí­ho rodu Pře­mys­lov­ců. Pod hra­diš­těm vznik­la osa­da oko­lo kos­te­la sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá se postup­ně roz­růs­ta­la a sta­la se cen­trem obcho­du a sprá­vy v regi­onu (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jád­ro Neto­lic je měst­skou památ­ko­vou zónou s množ­stvím zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámek Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ní zámek z roku 1583, posta­ve­ný jako lovec­ký zámek pro Vilé­ma z Rožm­ber­ka ve sty­lu ital­ských vil. Nachá­zí se v čás­ti Pet­rův Dvůr a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tel sva­té­ho Vác­la­va je původ­ně gotic­ká stav­ba s román­ský­mi prv­ky z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, s rene­sanč­ní věží. Kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie pochá­zí z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, v 17. sto­le­tí pro­šel raně barok­ní pře­stav­bou. Rad­ni­ce je neore­ne­sanč­ní budo­va z roku 1869 na Míro­vém náměs­tí. Barok­ní kaš­na se nachá­zí na náměs­tí a pochá­zí z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Jan se nachá­zí Arche­opark Neto­li­ce, kte­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výzku­mu raně stře­do­věké­ho hra­diš­tě for­mou pří­mé rekons­truk­ce. Návš­těv­ní­ci zde mohou vidět rekons­tru­ova­né opev­nění, pali­sá­du a stráž­ní věž, kte­rá slou­ží i jako rozh­led­na s výhle­dem na měs­to a okol­ní kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce jsou zná­mé svý­mi tra­dič­ní­mi udá­los­tmi, jako je Sta­ro­čes­ký jar­mark Na Linec­ké ces­tě”, kte­rý se koná v květ­nu a nabí­zí ukáz­ky řeme­sel, tra­dič­ní hud­by a tan­ce. Mezi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ce­mi patří Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ní­kář a archi­tekt, kte­rý se podí­lel na budo­vá­ní ryb­ní­ků v již­ních Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lí Neto­lic je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro milov­ní­ky pří­ro­dy a rekre­a­ce. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. nebo 16. sto­le­tí, je oblí­be­ným mís­tem na pro­cház­ky a rela­xa­ci. Na jeho hrá­zi se nachá­ze­jí dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblou­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí také pout­ní mís­to Lomec s kos­te­lem Jmé­na Pan­ny Marie, kte­rý je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních pout­ních míst v již­ních Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Holašovice

Hits: 56

Hola­šo­vi­ce sa nachá­dza­jú pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc. Sú súčas­ťou obce Jan­kov a je zná­ma svo­jou zacho­va­nou archi­tek­tú­rou v štý­le tzv. sed­lia­ce­ho baro­ka” (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Hola­šo­vi­ciach pochá­dza z roku 1263. V roku 1292 daro­val kráľ Vác­lav II. dedi­nu cis­ter­cián­ske­mu kláš­to­ru vo Vyš­šom Bro­de, v kto­ré­ho vlast­níc­tve zosta­la až do roku 1848. Medzi rok­mi 15201525 zasiah­la obec moro­vá epi­dé­mia, kto­rá zane­cha­la naži­ve len dvoch oby­va­te­ľov. Na pamiat­ku tej­to uda­los­ti bol na sever­nom okra­ji dedi­ny posta­ve­ný moro­vý stĺp. Kláš­tor násled­ne osíd­lil obec nový­mi osad­ník­mi z Bavor­ska a Rakús­ka. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne doš­lo k odsu­nu nemec­kých oby­va­te­ľov, od roku 1990 pre­šla obec roz­siah­ly­mi rekon­štruk­cia­mi a bola opäť osíd­le­ná. Hola­šo­vi­ce sú pova­žo­va­né za vzor juho­čes­ké­ho vidiec­ke­ho síd­la oblas­ti Hlu­boc­ká Bla­ta. Dedi­na pozos­tá­va z 23 muro­va­ných hos­po­dár­skych dvo­rov obsa­hu­jú­cich cel­ko­vo 120 budov, vrá­ta­ne ryb­ní­ka, kováčs­kej diel­ne a kapl­n­ky. Sú posta­ve­né v štý­le juho­čes­ké­ho ľudo­vé­ho baro­ka, uspo­ria­da­né do tva­ru U” s dvo­rom upro­stred a s prie­če­lia­mi orien­to­va­ný­mi sme­rom k cen­trál­nej širo­kej náv­si. Budo­vy pochá­dza­jú z 18. až 20. sto­ro­čia, pri­čom väč­ši­na bola posta­ve­ná v dru­hej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho bola posta­ve­ná v roku 1755 (Wiki­pe­dia). Vďa­ka svo­jej jedi­neč­nej archi­tek­tú­re a zacho­va­né­mu stre­do­ve­ké­mu urba­nis­tic­ké­mu uspo­ria­da­niu boli Hola­šo­vi­ce v roku 1995 vyhlá­se­né za dedin­skú pamiat­ko­vú rezer­vá­ciu a v roku 1998 zapí­sa­né do zozna­mu sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Dnes obec žije bež­ným živo­tom, pri­čom väč­ši­na budov je v súkrom­nom vlast­níc­tve a slú­ži na trva­lé býva­nie (Wiki­pe­dia). V obci sa tiež kona­jú rôz­ne ľudo­vé sláv­nos­ti a podu­ja­tia, kto­ré pri­po­mí­na­jú tra­dič­ný vidiec­ky život. Zau­jí­ma­vos­ťou je aj neďa­le­ký mega­li­tic­ký kruh, pre­zý­va­ný juho­čes­ké Sto­ne­hen­ge” (kudyz​nu​dy​.cz).


Hola­šo­vi­ce is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce. It is part of the muni­ci­pa­li­ty of Jan­kov and is kno­wn for its well-​preserved archi­tec­tu­re in the so-​called Rural Baro­que” sty­le (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Hola­šo­vi­ce dates back to 1263. In 1292, King Wen­ces­laus II dona­ted the vil­la­ge to the Cis­ter­cian monas­te­ry in Vyš­ší Brod, whe­re it remai­ned until 1848. Bet­we­en 1520 and 1525, the vil­la­ge was struck by a pla­gue epi­de­mic that left only two inha­bi­tants ali­ve. To com­me­mo­ra­te this event, a pla­gue column was erec­ted on the nort­hern edge of the vil­la­ge. The monas­te­ry sub­se­qu­en­tly resett­led the vil­la­ge with new sett­lers from Bava­ria and Aus­tria. After World War II, the Ger­man inha­bi­tants were expel­led, and sin­ce 1990, the vil­la­ge has under­go­ne exten­si­ve reno­va­ti­ons and has been resett­led again. Hola­šo­vi­ce is con­si­de­red a model South Bohe­mian rural sett­le­ment of the Hlu­boc­ká Bla­ta area. The vil­la­ge con­sists of 23 brick farm­ste­ads with a total of 120 buil­dings, inc­lu­ding a pond, a blacks­mit­h’s works­hop, and a cha­pel. The­se buil­dings are cons­truc­ted in the South Bohe­mian folk baro­que sty­le, arran­ged in a U” sha­pe around a cour­ty­ard, with faca­des facing the wide cen­tral vil­la­ge gre­en. The buil­dings date from the 18th to the 20th cen­tu­ries, with most built in the second half of the 19th cen­tu­ry. The Cha­pel of St. John of Nepo­muk was built in 1755 (Wiki­pe­dia). Thanks to its uni­que archi­tec­tu­re and pre­ser­ved medie­val urban lay­out, Hola­šo­vi­ce was dec­la­red a vil­la­ge con­ser­va­ti­on area in 1995 and added to the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1998. Today, the vil­la­ge is inha­bi­ted and most buil­dings are pri­va­te­ly owned and used for per­ma­nent resi­den­ce (Wiki­pe­dia). The vil­la­ge also hosts vari­ous folk fes­ti­vals and events celeb­ra­ting tra­di­ti­onal rural life. A near­by mega­lit­hic circ­le, nick­na­med the South Bohe­mian Sto­ne­hen­ge,” is also of inte­rest (kudyz​nu​dy​.cz).


Hola­šo­vi­ce liegt etwa 16 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce. Es ist Teil der Geme­in­de Jan­kov und bekannt für sei­ne gut erhal­te­ne Archi­tek­tur im soge­nann­ten Bäu­er­li­chen Barock” (Wiki­pe­dia). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hola­šo­vi­ce stammt aus dem Jahr 1263. Im Jahr 1292 schenk­te König Wen­zel II. das Dorf dem Zis­ter­zien­serk­los­ter in Vyš­ší Brod, in des­sen Besitz es bis 1848 blieb. Zwis­chen 1520 und 1525 wur­de das Dorf von einer Pes­te­pi­de­mie heim­ge­sucht, die nur zwei Ein­woh­ner am Leben ließ. Zur Erin­ne­rung an die­ses Ere­ig­nis wur­de am nörd­li­chen Dorf­rand eine Pest­sä­u­le errich­tet. Das Klos­ter besie­del­te das Dorf ansch­lie­ßend mit neuen Sied­lern aus Bay­ern und Öster­re­ich. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­den die deuts­chen Ein­woh­ner ver­trie­ben, und seit 1990 wur­de das Dorf umfan­gre­ich reno­viert und neu besie­delt. Hola­šo­vi­ce gilt als ein Modell eines süd­böh­mis­chen länd­li­chen Dor­fes in der Regi­on Hlu­boc­ká Bla­ta. Das Dorf bes­teht aus 23 gemau­er­ten Gehöf­ten mit ins­ge­samt 120 Gebä­u­den, darun­ter ein Teich, eine Sch­mie­de und eine Kapel­le. Die Gebä­u­de sind im süd­böh­mis­chen Volks­ba­rocks­til gebaut, in einer U”-Form um einen Hof ange­ord­net und mit den Fas­sa­den zum zen­tra­len, bre­i­ten Dorf­platz aus­ge­rich­tet. Die Gebä­u­de stam­men aus dem 18. bis 20. Jahr­hun­dert, wobei die meis­ten in der zwe­i­ten Hälf­te des 19. Jahr­hun­derts errich­tet wur­den. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes von Nepo­muk wur­de 1755 erbaut (Wiki­pe­dia). Dank sei­ner ein­zi­gar­ti­gen Archi­tek­tur und der erhal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen städ­te­bau­li­chen Struk­tur wur­de Hola­šo­vi­ce 1995 zum Dorf­denk­mal­re­ser­vat erk­lärt und 1998 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkulturerbes auf­ge­nom­men. Heute wird das Dorf bewohnt, und die meis­ten Gebä­u­de befin­den sich in Pri­vat­be­sitz und die­nen als Dau­er­wohn­sitz (Wiki­pe­dia). Das Dorf verans­tal­tet auch vers­chie­de­ne Volks­fes­te und Verans­tal­tun­gen, die das tra­di­ti­onel­le Land­le­ben feiern. Ein nahe­ge­le­ge­ner mega­lit­his­cher Kre­is, der als Süd­böh­mis­ches Sto­ne­hen­ge” bez­e­ich­net wird, ist eben­falls eine Att­rak­ti­on (kudyz​nu​dy​.cz).


Hola­šo­vi­ce se nachá­ze­jí přib­liž­ně 16 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic. Jsou sou­čás­tí obce Jan­kov a jsou zná­mé svou zacho­va­lou archi­tek­tu­rou ve sty­lu tzv. sel­ské baro­ko” (Wiki­pe­dia). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hola­šo­vi­cích pochá­zí z roku 1263. V roce 1292 daro­val král Vác­lav II. ves­ni­ci cis­ter­ciác­ké­mu kláš­te­ru ve Vyš­ším Bro­dě, v jehož vlast­nic­tví zůs­ta­la až do roku 1848. Mezi lety 15201525 zasáh­la obec moro­vá epi­de­mie, kte­rá necha­la naži­vu jen dva oby­va­te­le. Na památ­ku této udá­los­ti byl na sever­ním okra­ji ves­ni­ce posta­ven moro­vý sloup. Kláš­ter násled­ně osíd­lil ves­ni­ci nový­mi osad­ní­ky z Bavor­ska a Rakous­ka. Po dru­hé světo­vé vál­ce doš­lo k odsu­nu němec­kých oby­va­tel, od roku 1990 proš­la obec roz­sáh­lý­mi rekons­truk­ce­mi a byla zno­vu osíd­le­na. Hola­šo­vi­ce jsou pova­žo­vá­ny za vzor jiho­čes­ké­ho ven­kov­ské­ho síd­la oblas­ti Hlu­boc­ká Bla­ta. Ves­ni­ce se sklá­dá z 23 zděných hos­po­dá­řs­kých dvo­rů obsa­hu­jí­cích cel­kem 120 budov, včet­ně ryb­ní­ka, kovár­ny a kap­le. Jsou posta­ve­ny ve sty­lu jiho­čes­ké­ho lido­vé­ho baro­ka, uspo­řá­dá­ny do tva­ru U” s dvo­rem upros­třed a s průče­lí­mi orien­to­va­ný­mi směrem k cen­trál­ní širo­ké náv­si. Budo­vy pochá­ze­jí z 18. až 20. sto­le­tí, při­čemž vět­ši­na byla posta­ve­na v dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí. Kap­le sva­té­ho Jana Nepo­muc­ké­ho byla posta­ve­na v roce 1755 (Wiki­pe­dia). Díky své jedi­neč­né archi­tek­tu­ře a zacho­va­né­mu stře­do­věké­mu urba­nis­tic­ké­mu uspo­řá­dá­ní byly Hola­šo­vi­ce v roce 1995 vyhlá­še­ny ves­nic­kou památ­ko­vou rezer­va­cí a v roce 1998 zapsá­ny na sez­nam světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Dnes ves­ni­ce žije běž­ným živo­tem, při­čemž vět­ši­na budov je v souk­ro­mém vlast­nic­tví a slou­ží k trva­lé­mu byd­le­ní (Wiki­pe­dia). Ve ves­ni­ci se také kona­jí růz­né lido­vé slav­nos­ti a akce, kte­ré při­po­mí­na­jí tra­dič­ní ven­kov­ský život. Zají­ma­vos­tí je i neda­le­ký mega­li­tic­ký kruh, přez­dí­va­ný jiho­čes­ké Sto­ne­hen­ge” (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Staré Hamry

Hits: 59

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­dza­jú­ca sa v Morav­skos­liez­skych Bes­ky­dách. Obec sa rozp­res­tie­ra na plo­che 8 345 ha a pozos­tá­va z 55 osád, pri­čom k 1. janu­áru 2024 tu žilo pri­bliž­ne 554 oby­va­te­ľov (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mie obce sa tiah­ne od vrcho­lov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hra­ni­ci so Slo­ven­skom (Wiki­pe­dia). Bie­ly kríž je rekre­ač­ná oblasť zná­ma už od kon­ca 19. sto­ro­čia. Názov dosta­la od krí­ža, kto­rý bol vraj posta­ve­ný v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia paše­rák­mi taba­ku. Čerstvo ošet­re­né smre­ko­vé žrde dre­ve­né­ho krí­ža na bie­lo svie­ti­li do ďale­ka (Infor­mač­ná tabu­ľa). Väč­ši­nu kata­strál­ne­ho úze­mia pokrý­va­jú lesy, kto­ré tvo­ria až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia). Sta­ré Ham­ry ležia v širo­kom údo­lí rie­ky Ostra­vi­ce, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Názov Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né hám­re zalo­že­né v 17. sto­ro­čí na spra­co­va­nie žele­za. Pôvod­ne sa obec nazý­va­la len Ham­ry”; prí­vlas­tok Sta­ré” bol pri­da­ný neskôr po zalo­že­ní nových hám­rov v Baš­ke (Wiki­pe­dia ENG). V roku 1969 bola vybu­do­va­ná vod­ná nádrž Šan­ce, kto­rá zato­pi­la pôvod­né cen­trum obce a spô­so­bi­la pre­síd­le­nie čas­ti oby­va­teľ­stva. Nové cen­trum obce bolo vybu­do­va­né v čas­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Vte­dy tu nechal gróf Oppers­dorf posta­viť vodou pohá­ňa­ný želez­ný mlyn, čo dalo vznik prvých žele­ziar­ní, kto­ré spra­co­vá­va­li rudu, kto­rá sa ťaži­la v Male­no­vi­ciach (Infor­mač­ná tabu­ľa). Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol svä­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v rokoch 1863 – 1865, a dre­ve­ný kos­tol Pan­ny Márie na Gru­ni z rokov 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neďa­le­ko od kos­to­la sa nachá­dza cin­to­rín s mno­hý­mi cen­ný­mi lia­ti­no­vý­mi kríž­mi, ukáž­kou ume­nia miest­nych žele­ziar­ní. Dre­ve­ný kos­tol bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej kapl­n­ky z roku 1847. Vychá­dza s tra­dí­cie miest­nej ľudo­vej archi­tek­tú­ry. Z Gru­ně na Bíly kříž vedie náuč­ný chod­ník, kto­rý zozna­mu­je s his­tó­ri­ou obce, obo­zna­mu­je o vod­nom die­le Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­dza sa tu aj lie­či­vý pra­meň, mies­to kde stá­la par­ti­zán­ska zem­ľan­ka (Infor­mač­ná tabuľa).

Obec je tiež spo­je­ná s bás­ni­kom Pet­rom Bez­ru­čom, kto­rý čas­to nav­šte­vo­val Sta­ré Ham­ry a pra­co­val tu. Jeho báseň Maryč­ka Mag­dó­no­va” je pri­po­me­nu­tá pamät­ní­kom pri kos­to­le svä­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG). Sta­ré Ham­ry sú obľú­be­ným cie­ľom turis­tov vďa­ka svo­jej polo­he v srd­ci Bes­kýd, ponú­ka­júc mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­va­nie. Medzi naj­nav­šte­vo­va­nej­šie mies­ta pat­rí Gruň a Bílý kříž. (Hana Ven­glo­vá).


Sta­ré Ham­ry is a moun­tain vil­la­ge loca­ted in the Moravian-​Silesian Bes­kids. The muni­ci­pa­li­ty spans an area of 8,345 hec­ta­res and con­sists of 55 sett­le­ments, with app­ro­xi­ma­te­ly 554 inha­bi­tants as of Janu­ary 1, 2024 (sta​re​-ham​ry​.cz). The vil­la­ge­’s ter­ri­to­ry extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slo­vak bor­der (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž is a rec­re­a­ti­onal area kno­wn sin­ce the late 19th cen­tu­ry. It was named after a whi­te cross, repor­ted­ly erec­ted by tobac­co smugg­lers in the mid-​19th cen­tu­ry, who­se fresh­ly tre­a­ted spru­ce beams glo­wed whi­te from afar (Infor­ma­ti­on board). Most of the cadas­tral area is cove­red by forests, which make up 87% of the total area (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry is situ­ated in the bro­ad val­ley of the Ostra­vi­ce River, wit­hin the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Infor­ma­ti­on board). The name Sta­ré Ham­ry” refers to iron for­ges estab­lis­hed in the 17th cen­tu­ry for iron pro­ces­sing. Ori­gi­nal­ly, the vil­la­ge was sim­ply cal­led Ham­ry,” and the pre­fix Sta­ré” (Old) was added later after new for­ges were estab­lis­hed in Baš­ka (Wiki­pe­dia ENG).
In 1969, the Šan­ce Reser­vo­ir was cons­truc­ted, flo­oding the ori­gi­nal vil­la­ge cen­ter and disp­la­cing some resi­dents. A new vil­la­ge cen­ter was built in the Sam­čan­ka area (sta​re​-ham​ry​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1639 (Wiki­pe­dia ENG). At that time, Count Oppers­dorf estab­lis­hed a water-​powered iron mill, which mar­ked the begin­ning of the first iron­works pro­ces­sing ore mined in Male­no­vi­ce (Infor­ma­ti­on board). Notab­le land­marks inc­lu­de the Church of St. Hen­ry, built bet­we­en 1863 – 1865, and the wooden Church of the Vir­gin Mary on Gruň, built bet­we­en 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Near the church is a ceme­te­ry fea­tu­ring many valu­ab­le cast-​iron cros­ses, sho­wca­sing the artis­try of local iron­works. The wooden church was built on the site of an ear­lier cha­pel from 1847, ref­lec­ting the tra­di­ti­ons of local folk archi­tec­tu­re. From Gruň to Bílý Kříž, the­re is an edu­ca­ti­onal trail that pro­vi­des infor­ma­ti­on on the vil­la­ge­’s his­to­ry, the Šance-​Řečice water­works, a hea­ling spring, and a site whe­re a par­ti­san shel­ter once sto­od (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is also asso­cia­ted with the poet Petr Bez­ruč, who fre­qu­en­tly visi­ted and wor­ked in Sta­ré Ham­ry. His poem Maryč­ka Mag­dó­no­va” is com­me­mo­ra­ted by a monu­ment near the Church of St. Hen­ry (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on thanks to its loca­ti­on in the heart of the Bes­kids, offe­ring oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing. The most visi­ted pla­ces inc­lu­de Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).


Sta­ré Ham­ry to gór­ska wieś poło­żo­na w Bes­ki­dach Morawsko-​Śląskich. Gmi­na zaj­mu­je powierzch­nię 8 345 hek­ta­rów i skła­da się z 55 osad, a na dzień 1 stycz­nia 2024 roku miesz­ka­ło tu oko­ło 554 miesz­ka­ńców (sta​re​-ham​ry​.cz). Teren wsi roz­ci­ąga się od szc­zy­tów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na gra­ni­cy ze Sło­wac­ją (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž to obszar rekre­a­cyj­ny zna­ny od końca XIX wie­ku. Nazwa pocho­dzi od bia­łe­go krzy­ża, któ­ry rze­ko­mo został posta­wi­ony przez prze­myt­ni­ków tyto­niu w poło­wie XIX wie­ku, a świe­żo obro­bi­one bel­ki świer­ko­we lśni­ły bie­lą z dale­ka (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Więks­zo­ść obsza­ru gmi­ny pokry­wa­ją lasy, któ­re sta­no­wią 87% powierzch­ni (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leżą w sze­ro­kiej doli­nie rze­ki Ostra­vi­ce, w obrębie chro­ni­one­go kra­job­ra­zu Bes­ki­dów (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Nazwa Sta­ré Ham­ry” nawi­ązu­je do kuźni żelaz­nych zało­żo­nych w XVII wie­ku do obrób­ki żela­za. Poc­ząt­ko­wo wieś nazy­wa­ła się po pros­tu Ham­ry”, a przy­mi­ot­nik Sta­ré” (Sta­re) został doda­ny później po zało­że­niu nowych kuźni w Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
1969 roku wybu­do­wa­no zbi­or­nik wod­ny Šan­ce, któ­ry zalał pier­wot­ne cen­trum wsi i zmu­sił część miesz­ka­ńców do prze­sied­le­nia. Nowe cen­trum wsi pows­ta­ło w rejo­nie Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o wsi pocho­dzi z 1639 roku (Wiki­pe­dia ENG). Wte­dy hra­bia Oppers­dorf zało­żył wod­ny młyn żelaz­ny, co zapoc­ząt­ko­wa­ło pier­ws­ze huty przet­war­za­jące rudę wydo­by­wa­ną w Male­no­vi­cach (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Do ważniejs­zych zabyt­ków nale­żą Kości­ół św. Hen­ry­ka zbu­do­wa­ny w latach 1863 – 1865 oraz dre­wnia­ny Kości­ół Mat­ki Bożej na Gru­ňu z lat 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Nie­da­le­ko kości­oła znaj­du­je się cmen­tarz z wie­lo­ma cen­ny­mi żeli­wny­mi krzy­ża­mi, będący­mi przy­kła­dem sztu­ki lokal­nych hut żela­za. Dre­wnia­ny kości­ół został zbu­do­wa­ny na miejs­cu kap­li­cy z 1847 roku, odzwier­cied­la­jąc tra­dyc­je lokal­nej archi­tek­tu­ry ludo­wej. Z Gru­ňu na Bílý Kříž pro­wa­dzi szlak edu­ka­cyj­ny, któ­ry infor­mu­je o his­to­rii wsi, wodo­ci­ągu Šance-​Řečice, źród­le lecz­nic­zym i miejs­cu, gdzie znaj­do­wa­ła się zie­mian­ka par­ty­zanc­ka (Tab­li­ca informacyjna).

Wieś zwi­ąza­na jest również z poetą Pet­rem Bez­ru­čem, któ­ry częs­to odwie­dzał Sta­ré Ham­ry i pra­co­wał tam. Jego wiersz Maryč­ka Mag­dó­no­va” upa­mi­ęt­nia pomnik obok Kości­oła św. Hen­ry­ka (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry to popu­lar­ny cel turys­tycz­ny dzi­ęki swo­je­mu poło­że­niu w ser­cu Bes­ki­dów, ofe­ru­jący możli­wo­ści węd­ró­wek pies­zych, jaz­dy na rower­ze i nar­ciarst­wa. Najc­zęściej odwie­dza­ne miejs­ca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).


Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­ze­jí­cí se v Morav­skos­lez­ských Bes­ky­dech. Obec se rozk­lá­dá na plo­še 8 345 hek­ta­rů a zahr­nu­je 55 osad, při­čemž k 1. led­nu 2024 zde žilo přib­liž­ně 554 oby­va­tel (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mí obce se táh­ne od vrcho­lů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hra­ni­ci se Slo­ven­skem (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž je rekre­ač­ní oblast zná­má již od kon­ce 19. sto­le­tí. Název pochá­zí od bílé­ho kří­že, kte­rý byl údaj­ně posta­ven paše­rá­ky tabá­ku v polo­vi­ně 19. sto­le­tí a jeho čerstvě oše­tře­né smr­ko­vé trá­my sví­ti­ly do dál­ky (Infor­mač­ní tabu­le). Vět­ši­nu kata­strál­ní­ho úze­mí pokrý­va­jí lesy, kte­ré tvo­ří až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leží v širo­kém údo­lí řeky Ostra­vi­ce, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ní tabu­le). Název Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né ham­ry zalo­že­né v 17. sto­le­tí na zpra­co­vá­ní žele­za. Původ­ně se obec nazý­va­la jen Ham­ry”, pří­do­mek Sta­ré” byl při­dán později po zalo­že­ní nových ham­rů v Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
V roce 1969 byla vybu­do­vá­na vod­ní nádrž Šan­ce, kte­rá zato­pi­la původ­ní cen­trum obce a způso­bi­la pře­síd­le­ní čás­ti oby­va­tel. Nové cen­trum obce bylo vybu­do­vá­no v čás­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Teh­dy zde hra­bě Oppers­dorf nechal posta­vit vod­ní želez­ný mlýn, čímž vznik­ly prv­ní žele­zár­ny zpra­co­vá­va­jí­cí rudu těže­nou v Male­no­vi­cích (Infor­mač­ní tabu­le). Mezi význam­né památ­ky patří kos­tel sva­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v letech 1863 – 1865, a dře­věný kos­tel Pan­ny Marie na Gru­ni z let 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neda­le­ko kos­te­la se nachá­zí hřbi­tov s mno­ha cen­ný­mi liti­no­vý­mi kří­ži, ukáz­kou umění míst­ních žele­zá­ren. Dře­věný kos­tel byl posta­ven na mís­tě původ­ní kap­le z roku 1847 a vychá­zí z tra­di­ce míst­ní lido­vé archi­tek­tu­ry. Z Gru­ně na Bílý Kříž vede nauč­ná stez­ka, kte­rá sez­na­mu­je s his­to­rií obce, vod­ním dílem Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­zí se zde také léči­vý pra­men a mís­to, kde stá­la par­ty­zán­ská zeml­jan­ka (Infor­mač­ní tabule).

Obec je také spo­je­na s bás­ní­kem Pet­rem Bez­ru­čem, kte­rý čas­to navš­těvo­val Sta­ré Ham­ry a zde pra­co­val. Jeho báseň Maryč­ka Mag­dó­no­va” při­po­mí­ná památ­ník u kos­te­la sva­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry jsou oblí­be­ným cílem turis­tů díky své polo­ze v srd­ci Bes­kyd, nabí­ze­jíc mož­nos­ti pro pěší turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­vá­ní. Mezi nej­navš­těvo­va­něj­ší mís­ta patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).


Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južné Čechy, Kostoly, Krajina, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

Hits: 869

Obec Koma­ři­ce sa nachá­dza 6 km od Čes­kých Budějo­víc. Nemec­ký názov preň je Komars­chitz. Čes­ké syno­ny­mum je Komá­ŕi­ce. Prvá zmien­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ny his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dza, že osíd­le­nie tu exis­to­va­lo už oko­lo roku 600. Pome­no­va­nie obce pochá­dza od sta­ro­slo­van­ské­ho komar, komar­no, komar­ník, čo zna­me­ná pas­tvi­ny ďale­ko od osíd­le­nia. Pre Koma­ři­ce bolo veľ­mi dôle­ži­té ryb­nič­né, les­né hos­po­dár­stvo a chov ovcí. Vzni­ka­li mly­ny, hám­re, flu­sár­ňa, v kto­rej sa varil potaš. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­te­ľov v 187 domoch na roz­lo­he 10.3 km2. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 460 met­rov nad morom (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­li dve veľ­ké záh­ra­dy, v jed­nej bola oran­žé­ria pre pes­to­va­nie cit­ru­sov a fiku­sov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pes­to­vať šalát. Veľ­ký význam mal pivo­var, kto­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kom pive sa tra­do­va­lo, že sa ho člo­vek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj hus­té. Aj pre­to sa tu pes­to­val chmeľ, ale aj vín­na réva, kono­pe, ľan, ovo­cie (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ný zámok. Do dneš­nej podo­by ho posta­vi­li v rokoch 1561 – 1566. V roku 1598 zámok vyho­rel. Obdob­ne v rokoch 1621, 1673, 17091742 odo­lá­val zámok požia­rom. Pred zám­kom sto­jí baro­ko­vá socha Pan­ny Márie Nepo­škvr­ne­nej, prav­de­po­dob­ne posta­ve­ná oko­lo roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mies­te zám­ku stá­la pred­tým tvrz. Zámok bol v rešti­tú­cii vrá­te­ný maji­te­ľom, kto­rých pred­ko­via ho zakú­pi­li v roku 1926 (Infor­mač­ná tabuľa).

Kon­tri­buč­ná sýp­ka je vidi­teľ­ná zo všet­kých prí­jaz­do­vých ciest v oko­lí. Zača­la vzni­kať už v 13.6.1689. Je dlhá tak­mer 58 met­rov, viac ako 14 met­rov širo­ká a nie­čo cez 16 met­rov vyso­ká. Vznik­la aj s kapa­cit­ných dôvo­dov a z dôvo­du, aby obi­lie pri čas­tých požia­roch pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – b171417731776 vďa­ka nej pre­šli kra­jom bez výraz­nej­ších stôp na tunaj­šom oby­va­teľ­stve (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ke­ho údo­lia Žel­no sa cho­di­lo ku stud­nič­ke svä­tej Bar­ba­ry pre lie­či­vú vodu, s údaj­ne bla­ho­dár­ny­mi účin­ka­mi na zrak. Stud­nič­ka je zacho­va­ná dodnes (Infor­mač­ná tabuľa).


The vil­la­ge of Koma­ři­ce is loca­ted 6 km from Čes­ké Budějo­vi­ce. Its Ger­man name is Komars­chitz, and its Czech syno­nym is Komá­ŕi­ce. The first men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onal his­to­rian Jaro­mír Šimon sug­gests that sett­le­ments exis­ted here around the year 600. The name of the vil­la­ge comes from the Old Sla­vic word komar,” mea­ning pas­tu­res far from sett­le­ments. Fis­he­ries, fores­try, and she­ep far­ming were cru­cial for Koma­ři­ce. Mills, ham­mer mills, and a potash boiling faci­li­ty were estab­lis­hed. The vil­la­ge has a popu­la­ti­on of 372 resi­dents in 187 hou­ses, cove­ring an area of 10.3 km². It sits at an alti­tu­de of 460 meters abo­ve sea level (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Two lar­ge gar­dens were cre­a­ted oppo­si­te the cast­le, one of which hou­sed an oran­ge­ry for gro­wing cit­rus fru­its and figs. This is whe­re let­tu­ce cul­ti­va­ti­on began for the first time in Bohe­mia. The bre­we­ry was of gre­at impor­tan­ce and ope­ra­ted until 1904. It was said that Koma­ři­ce beer was so thick that one could eat and drink it. The­re­fo­re, hops were gro­wn here, as well as gra­pe­vi­nes, hemp, flax, and fru­it (koma​ri​ce​.cz).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Renais­san­ce cast­le. It was rebu­ilt bet­we­en 1561 and 1566 and suf­fe­red a fire in 1598. Simi­lar­ly, it resis­ted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the cast­le stands a Baro­que sta­tue of the Imma­cu­la­te Vir­gin Mary, pro­bab­ly erec­ted around 1730 (koma​ri​ce​.cz). A for­tress sto­od on the site of the cast­le befo­re its cons­truc­ti­on. The cast­le was retur­ned to its right­ful owners through res­ti­tu­ti­on, pur­cha­sed by the­ir ances­tors in 1926 (Infor­ma­ti­on plaque).

The Con­tri­bu­ti­on Gra­na­ry is visib­le from all the sur­roun­ding roads. Its cons­truc­ti­on began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a litt­le over 16 meters high. It was built for capa­ci­ty rea­sons and to ensu­re that grain would not burn in fre­qu­ent fires. The fami­ne years of 1713 – 1714 and 1773 – 1776 left litt­le impact on the local popu­la­ti­on thanks to it (koma​ri​ce​.cz). Peop­le used to go to the near­by Žel­no val­ley to a well dedi­ca­ted to St. Bar­ba­ra for its hea­ling water, belie­ved to have bene­fi­cial effects on eyesight. The well is still pre­ser­ved today (Infor­ma­ti­on plaque).


Obec Koma­ři­ce se nachá­zí 6 km od Čes­kých Budějo­vic. Němec­ký název pro ni je Komars­chitz. Čes­kým syno­ny­mem je Komá­ři­ce. Prv­ní zmín­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ní his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dí, že osíd­le­ní tu exis­to­va­lo již kolem roku 600. Poj­me­no­vá­ní obce pochá­zí od sta­ro­slo­van­ské­ho slo­va komar”, což zna­me­ná pas­tvi­ny dale­ko od osíd­le­ní. Pro Koma­ři­ce bylo vel­mi důle­ži­té ryb­níč­ní a les­ní hos­po­dá­řs­tví a chov ovcí. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­tel v 187 domech na plo­še 10,3 km². Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 460 met­rů nad mořem (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­ly dvě vel­ké zahra­dy, v jed­né byla oran­žé­rie pro pěs­to­vá­ní cit­ru­sů a fíků. Zde se v Čechách popr­vé začal pěs­to­vat salát. Vel­ký význam měl pivo­var, kte­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kém pivu se tra­do­va­lo, že ho člo­věk může jíst i pít, tak hus­té prý bylo. Pro­to se zde pěs­to­val chmel, ale také vin­ná réva, kono­pí, len, ovo­ce (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ní zámek. Do dneš­ní podo­by ho posta­vi­li v letech 1561 – 1566. V roce 1598 zámek vyho­řel. Podob­ně v letech 1621, 1673, 17091742 odo­lá­val zámek požá­rům. Před zám­kem sto­jí barok­ní socha Pan­ny Marie Nepos­kvr­něné, prav­děpo­dob­ně posta­ve­ná kolem roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mís­tě zám­ku stá­la před­tím tvrz. Zámek byl v res­ti­tu­ci vrá­cen maji­te­lům, jejichž před­ko­vé ho zakou­pi­li v roce 1926 (Infor­mač­ní tabule).

Kon­tri­buč­ní sýp­ka je vidi­tel­ná ze všech pří­jez­do­vých cest v oko­lí. Zača­la vzni­kat již v 13.6.1689. Je dlou­há téměř 58 met­rů, více než 14 met­rů širo­ká a něco přes 16 met­rů vyso­ká. Vznik­la i z kapa­cit­ních důvo­dů a z důvo­du, aby obi­lí při čas­tých požá­rech pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713171417731776 díky ní proš­ly kra­jem bez výraz­něj­ších stop na tam­ním oby­va­tels­tvu (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ké­ho údo­lí Žel­no se cho­di­lo ke stu­dán­ce sva­té Bar­bo­ry pro léči­vou vodu, s údaj­ně bla­ho­dár­ný­mi účin­ky na zrak. Stu­dán­ka je zacho­vá­na dodnes (Infor­mač­ní tabule).


Odka­zy

Komařice

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južné Čechy, Krajina, Obce, Zahraničie

Blato pri Jindřichovom Hradci

Hits: 409

Bla­to, do roku 1956 Žiš­pa­chy je obec, časť mes­ta Nová Bys­tři­ce v okre­se Jin­dři­chov Hra­dec. 5.5 km od Novej Bys­tři­ce. Źije tu 33 oby­va­te­ľov. Nachá­dza sa tu kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1487 (Wiki­pe­dia CZ).


Bla­to, for­mer­ly kno­wn as Žiš­pa­chy until 1956, is a vil­la­ge and part of the town of Nová Bys­tři­ce in the Jin­dři­chův Hra­dec Dis­trict. It is loca­ted 5.5 kilo­me­ters from Nová Bys­tři­ce and has a popu­la­ti­on of 33 inha­bi­tants. The vil­la­ge is home to the Church of St. Mary Mag­da­le­ne. The first writ­ten men­ti­on of Bla­to dates back to 1487 (Wiki­pe­dia CZ).


Use Facebook to Comment on this Post