cykloturistika

Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

13/05/202513/05/2025 skala

Hainburg an der Donau je historické mesto v Dolnom Rakúsku, nachádzajúce sa na pravom brehu Dunaja medzi Viedňou a Bratislavou. Je najvýchodnejším mestom Rakúska (Wikipedia). Leží v oblasti známej ako Industrieviertel, približne 12 kilometrov západne od Bratislavy a 43 kilometrov východne od Viedne. Okolie Hainburgu je charakteristické zalesnenými kopcami a je súčasťou národného parku Donau-Auen, ktorý chráni jednu z posledných veľkých riečnych nív v strednej Európe (donau.com). Hainburg sa pýši jedným z najzachovalejších stredovekých opevnení v Rakúsku, vrátane mestských hradieb, veží a troch mestských brán. Najznámejšia z nich, Wienertor, je považovaná za najväčšiu stredovekú mestskú bránu v Európe (Wikipedia). Nad mestom sa týči hrad, ktorého počiatky siahajú do 11. storočia. Hrad bol postavený na príkaz cisára Henricha III. a slúžil ako strategická pevnosť na ochranu hraníc (Wikipedia). Okrem historických pamiatok ponúka Hainburg aj príležitosti na turistiku a cykloturistiku v okolitej prírode. Obľúbeným cieľom je vrch Braunsberg, odkiaľ sa naskytá panoramatický výhľad na mesto, Dunaj a priľahlé oblasti (icestovanie.sk).

Krajina pri Hainburgu, o ktorú som sa ja predovšetkým zaujímal, patrí do unikátneho európskeho národného parku Donau-Auen. Nachádza sa vlastne medzi veľkými mestami Bratislava a Viedeň. Hainburg an der Donau je malé mestečko, neďaleko od Bratislavy. Nad obcou sú dva kopce: Braunsberg a Schlossberg. Na Schlossbergu je hrad Hainburg.

Na ploche 25 km² žije necelých 6 tisíc obyvateľov (cestovanie.biz). Hrad Schlossberg na kopci postavil z pôvodných starších hradieb cisár Henrich III. v roku 1050 (cestovanie.biz). V roku 1108 sa majiteľmi hradu stali Babenbergovci (Wikipedia). V druhej polovici 12. storočia sa o jeho rekonštrukciu zaslúžil Richard Levie Srdce. V 13. storočí český panovník Přemysl Otakar. V roku 1252 sa stáva majetkom Habsburgovcov. O roku 1629 hrad spravuje mesto, avšak začína pustnúť (cestovanie.biz). V roku 1683 vyplienili mesto Turci. Zahynulo 8000 obyvateľov (Wikipedia). Vtedy sa podarilo utiecť pre nimi Thomasovi Haydnovi – otcovi hudobného skladateľa Jozefa Haydna. V roku 1789 sem cisár Jozef II. presťahoval spracovateľskú továrničku tabaku, ktorá si dlhé desaťročia držala veľmi významný hospodársky význam v meste (cestovanie.biz). V meste sa nachádza jedna z najzachovalejších stredovekých mestských brán v Európe – Wienertor (Viedenská brána) a Ungertor – Maďarská brána (cestovanie.biz) (Uhorská brána) (Wikipedia). K mestu patria aj ruiny hradu Heimenburg (Röthelstein), ktorý sa nachádza necelé 2 km od mesta (cestovanie.biz), pri Dunaji, pod Braunsbergom. V júni sa tu každý rok konajú stredoveké trhy a v lete hradné slávnosti (Wikipedia).

Röthelstein je zrúcanina hradu nachádzajúca sa na 30 metrov vysokom skalnom výbežku nad riekou Dunaj, východne od mesta Hainburg an der Donau v Dolnom Rakúsku. Hrad bol postavený v 11. storočí a prvá písomná zmienka o ňom pochádza z roku 1180. Jeho strategická poloha oproti hradu Devín na slovenskej strane Dunaja naznačuje, že slúžil ako hraničný a strážny hrad, kontrolujúci obchodné lode a rybolov na rieke (hainburg.sk). V roku 1411 bol ako léno udelený Wilhelmovi von Enzersdorf od Albrechta V., vojvodu Rakúska (castles.nl). V priebehu storočí hrad postupne strácal na význame a upadal, až sa stal zrúcaninou. Dnes je Röthelstein obľúbeným cieľom turistov a milovníkov histórie. Zo zrúcaniny sa naskytá pôsobivý výhľad na rieku Dunaj a okolitú krajinu. Prístup k hradu je možný pešo z Hainburgu, pričom cesta vedie popri Dunaji a prechádza tunelom vytesaným do skaly (panorama.sk). Okolie hradu je súčasťou národného parku, čo zvyšuje jeho atraktivitu pre návštevníkov (Oskar Mažgút). Zaujímavosťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako štyri kilometre sa nachádzajú tri hrady: Hainburský hrad, Röthelstein a Devínsky hrad. Táto oblasť, známa ako Devínska brána, bola v minulosti významne opevnená a slúžila ako strategický bod na rieke Dunaj (panorama.sk).

Hainburg an der Donau is a historic town in Lower Austria, located on the right bank of the Danube between Vienna and Bratislava. It is the easternmost town in Austria (Wikipedia). Situated in the region known as Industrieviertel, it lies approximately 12 kilometers west of Bratislava and 43 kilometers east of Vienna. The surroundings of Hainburg are characterized by wooded hills and are part of the Donau-Auen National Park, which protects one of the last large river floodplains in Central Europe (donau.com). Hainburg boasts one of the best-preserved medieval fortifications in Austria, including city walls, towers, and three city gates. The most famous of these, Wienertor, is considered the largest medieval city gate in Europe (Wikipedia). Overlooking the town is a castle whose origins date back to the 11^th century. The castle was built by order of Emperor Henry III and served as a strategic fortress for border defense (Wikipedia).

In addition to historical landmarks, Hainburg offers opportunities for hiking and cycling in the surrounding nature. A popular destination is Braunsberg Hill, which offers panoramic views of the town, the Danube, and the surrounding areas (icestovanie.sk).

The landscape near Hainburg, which I am particularly interested in, belongs to the unique European Donau-Auen National Park. It lies between the major cities of Bratislava and Vienna. Hainburg an der Donau is a small town located near Bratislava. Above the town are two hills: Braunsberg and Schlossberg. On Schlossberg stands Hainburg Castle.

The town, covering an area of 25 km², has a population of just under 6,000 (cestovanie.biz). Schlossberg Castle on the hill was built by Emperor Henry III in 1050 from older fortifications (cestovanie.biz). In 1108, the castle became the property of the Babenbergs (Wikipedia). In the second half of the 12^th century, it was renovated under Richard the Lionheart, and in the 13^th century by the Czech king Přemysl Otakar. In 1252, it became the property of the Habsburgs. Since 1629, the castle has been managed by the town but began to fall into disrepair (cestovanie.biz). In 1683, the town was plundered by the Turks, with 8,000 inhabitants killed (Wikipedia). During this time, Thomas Haydn, the father of composer Joseph Haydn, managed to escape. In 1789, Emperor Joseph II relocated a tobacco processing factory to the town, which became an important economic hub for decades (cestovanie.biz). The town also features one of the best-preserved medieval city gates in Europe — Wienertor (Vienna Gate) and Ungertor (Hungarian Gate) (cestovanie.biz, Wikipedia). Nearby are the ruins of Heimenburg Castle (Röthelstein), located less than 2 km from the town (cestovanie.biz), near the Danube, below Braunsberg. Medieval markets and castle festivities are held here every year in June and summer (Wikipedia).

Röthelstein is a castle ruin located on a 30-meter-high rocky outcrop above the Danube River, east of Hainburg an der Donau in Lower Austria. The castle was built in the 11^th century, and the first written record dates to 1180. Its strategic location opposite Devín Castle on the Slovak side of the Danube suggests it served as a border and watch castle, controlling trade ships and fishing on the river (hainburg.sk). In 1411, it was granted as a fiefdom to Wilhelm von Enzersdorf by Albert V, Duke of Austria (castles.nl). Over the centuries, the castle gradually lost importance and fell into ruin. Today, Röthelstein is a popular destination for tourists and history enthusiasts. The ruins offer an impressive view of the Danube River and the surrounding landscape. Access to the castle is possible on foot from Hainburg, with a path along the Danube passing through a tunnel carved into the rock (panorama.sk). The surroundings of the castle are part of the national park, enhancing its appeal for visitors (Oskar Mažgút). Interestingly, within a stretch of just over four kilometers, there are three castles: Hainburg Castle, Röthelstein, and Devín Castle. This area, known as the Devín Gate, was historically heavily fortified and served as a strategic point on the Danube River (panorama.sk).

Hainburg an der Donau ist eine historische Stadt in Niederösterreich, gelegen am rechten Ufer der Donau zwischen Wien und Bratislava. Es ist die östlichste Stadt Österreichs (Wikipedia). Die Stadt liegt in der Region Industrieviertel, etwa 12 Kilometer westlich von Bratislava und 43 Kilometer östlich von Wien. Die Umgebung von Hainburg ist geprägt von bewaldeten Hügeln und gehört zum Nationalpark Donau-Auen, der eine der letzten großen Flussauen Mitteleuropas schützt (donau.com). Hainburg verfügt über eine der besterhaltenen mittelalterlichen Befestigungsanlagen in Österreich, einschließlich Stadtmauern, Türmen und drei Stadttoren. Das bekannteste, das Wienertor, gilt als das größte mittelalterliche Stadttor Europas (Wikipedia). Über der Stadt erhebt sich eine Burg, deren Ursprünge bis ins 11. Jahrhundert zurückreichen. Die Burg wurde im Auftrag von Kaiser Heinrich III. erbaut und diente als strategische Festung zur Grenzverteidigung (Wikipedia).

Neben historischen Sehenswürdigkeiten bietet Hainburg Möglichkeiten zum Wandern und Radfahren in der umliegenden Natur. Ein beliebtes Ziel ist der Braunsberg, von dem aus man einen Panoramablick auf die Stadt, die Donau und die Umgebung genießen kann (icestovanie.sk).

Die Landschaft um Hainburg, die mich besonders interessiert, gehört zum einzigartigen europäischen Nationalpark Donau-Auen. Sie liegt zwischen den Großstädten Bratislava und Wien. Hainburg an der Donau ist eine kleine Stadt in der Nähe von Bratislava. Über der Stadt erheben sich zwei Hügel: Braunsberg und Schlossberg. Auf dem Schlossberg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Fläche von 25 km² leben knapp 6.000 Einwohner (cestovanie.biz). Die Schlossberg-Burg auf dem Hügel wurde 1050 von Kaiser Heinrich III. aus älteren Befestigungsanlagen errichtet (cestovanie.biz). Im Jahr 1108 wurde die Burg Eigentum der Babenberger (Wikipedia). In der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts wurde sie unter Richard Löwenherz renoviert, im 13. Jahrhundert vom böhmischen König Přemysl Otakar. 1252 wurde sie Eigentum der Habsburger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt verwaltet, begann jedoch zu verfallen (cestovanie.biz). 1683 wurde die Stadt von den Türken geplündert, wobei 8.000 Einwohner ums Leben kamen (Wikipedia). In dieser Zeit gelang es Thomas Haydn, dem Vater des Komponisten Joseph Haydn, zu fliehen. 1789 verlegte Kaiser Joseph II. eine Tabakfabrik nach Hainburg, die jahrzehntelang eine bedeutende wirtschaftliche Rolle spielte (cestovanie.biz). In der Stadt befinden sich auch einige der besterhaltenen mittelalterlichen Stadttore Europas – das Wienertor und das Ungertor (cestovanie.biz, Wikipedia). In der Nähe liegen die Ruinen der Burg Heimenburg (Röthelstein), etwa 2 km von der Stadt entfernt (cestovanie.biz), nahe der Donau unterhalb des Braunsbergs. Jährlich finden im Juni mittelalterliche Märkte und im Sommer Burgfeste statt (Wikipedia).

Röthelstein ist eine Burgruine, die auf einem 30 Meter hohen Felsvorsprung über der Donau östlich von Hainburg an der Donau in Niederösterreich liegt. Die Burg wurde im 11. Jahrhundert erbaut, und die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre strategische Lage gegenüber der Burg Devín auf der slowakischen Seite der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wachburg diente, um Handelsschiffe und die Fischerei auf dem Fluss zu kontrollieren (hainburg.sk). Im Jahr 1411 wurde sie von Albrecht V., Herzog von Österreich, als Lehen an Wilhelm von Enzersdorf vergeben (castles.nl). Im Laufe der Jahrhunderte verlor die Burg an Bedeutung und verfiel. Heute ist Röthelstein ein beliebtes Ziel für Touristen und Geschichtsinteressierte. Von der Ruine aus bietet sich ein beeindruckender Blick auf die Donau und die umliegende Landschaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hainburg aus möglich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Felsen gehauenen Tunnel führt (panorama.sk). Die Umgebung der Burg ist Teil des Nationalparks, was ihre Attraktivität für Besucher erhöht (Oskar Mažgút). Interessant ist, dass sich auf einer Strecke von nur etwas mehr als vier Kilometern drei Burgen befinden: Hainburg, Röthelstein und Devín. Diese Gegend, bekannt als die Deviner Pforte, war in der Vergangenheit stark befestigt und diente als strategischer Punkt an der Donau (panorama.sk).

Odkazy

TOP

Všetky

Vstupná brána do príbrežnej vegetácie Hainburgských lužných lesov

Hrádza. Mimochodom - bez väèích problémov som po nej preiel

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

21/01/202521/01/2025 skala

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí rieky Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako “Brána Moravského krasu” vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a jaskyne Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz).

Medzi významné pamiatky v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati Brno – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the “Gateway to the Moravian Karst” due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14^th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16^th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19^th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. Martin offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19^th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19^th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the “Station of the European Iron Route.” The project “Iron Route through the Moravian Karst” is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8^th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako “Brána Moravského krasu” díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

17/01/202518/01/2025 skala

Rudice je obec, približne 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz) obklopená vrchmi a lesmi v nadmorskej výške 510 metrov nad morom. Okolie Rudice patrí k najromantickejším miestam v Moravskom krase. Najväčšou prírodnou zaujímavosťou je 12 km dlhý jaskynný systém s najhlbšou suchou priepasťou v Českej republike (-153 m). Jaskyňa je vytvorená Jedovnickým potokom, ktorý sa prepadá v aktívnom ponore slepého údolia neďaleko Rudice a vyviera pri Býčej skale v Josefovskom údolí neďaleko Adamova. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1247. Rudice majú bohatú železiarsku a banícku tradíciu, ktorá sa odráža v miestnej architektúre a kultúre (rudice.cz). Názov obce je odvodený od slova ruda (Informačná tabuľa). Dominantou obce je veterný mlyn z 19. storočia, v ktorom sa dnes nachádza múzeum s expozíciami histórie obce, baníctva, hutníctva, speleológie a mineralógie (rudice.cz). Okolie Rudice je ideálne pre pešiu turistiku a cykloturistiku. Návštevníci môžu objavovať krásy Moravského krasu, vrátane prírodnej pamiatky Rudické propadání, kde sa Jedovnický potok prepadá do 90 m hlbokého a viac ako 12 km dlhého jaskynného systému, druhého najdlhšieho v Českej republike (kudyznudy.cz). Krápniková výzdoba jaskýň je unikátna (Informačná tabuľa).

Súčasťou tohto systému je aj najväčší podzemný vodopád v ČR (35 m), najhlbšia suchá priepasť (153 m) či Obří dóm. Zaujímavosťou je bývalý pieskovcový lom Seč, dnes prírodná pamiatka Rudice-Seč, ktorý láka návštevníkov svojím farebným zafarbením. Okolo lomu vedie náučný chodník Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročne sa tu konajú rôzne kultúrne a spoločenské akcie, vrátane tradičných hodov, tanečných zábav a premietanie filmov (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvateľov v cca 300 domov. Obec má tri časti: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlynu doplňuje Geopark s ukážkami hornín Moravského krasu. Typickým krajinným prvkom v okolí sú zbytky po šachtách na ťažbu železných rúd – rudické jazierka. Dominantou obce je kaplnka svätej Barbory, ktorá sa začala stavať v roku 1999 (Informačná tabuľa).

Rudice is a village approximately 12 km from Uherský Brod (obec-rudice.cz), surrounded by hills and forests at an altitude of 510 meters above sea level. The surroundings of Rudice rank among the most romantic places in the Moravian Karst. The main natural attraction is a 12 km long cave system with the deepest dry abyss in the Czech Republic (-153 m). The cave was formed by the Jedovnice Stream, which sinks into an active swallow hole in a blind valley near Rudice and resurfaces at Býčí Skála in Josefov Valley near Adamov. The first written mention of the village dates back to 1247. The name Rudice derives from the word “ore” (Informačná tabuľa). Rudice has a rich ironworking and mining tradition reflected in the local architecture and culture (rudice.cz). The village’s landmark is a 19^th-century windmill, which now houses a museum featuring exhibits on the history of the village, mining, metallurgy, speleology, and mineralogy (rudice.cz). The surroundings of Rudice are ideal for hiking and cycling. Visitors can explore the beauty of the Moravian Karst, including the Rudice Sinkhole, where the Jedovnice Stream plunges into a 90 m deep and over 12 km long cave system, the second-longest in the Czech Republic (kudyznudy.cz). The stalactite decorations in the caves are unique (Informačná tabuľa).

This system also features the largest underground waterfall in the Czech Republic (35 m), the deepest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Another attraction is the former sandstone quarry Seč, now a natural monument Rudice-Seč, which draws visitors with its colorful hues. The quarry is surrounded by the educational trail Rudice Mines (kudyznudy.cz). Various cultural and social events are held annually, including traditional feasts, dance parties, and movie screenings (obec-rudice.cz). Today, the village has 815 inhabitants living in approximately 300 houses. The village consists of three parts: Dědina, Hajce, and Tumperk. The windmill complex also includes a Geopark showcasing rocks from the Moravian Karst. A typical landscape feature in the area is the remnants of shafts from iron ore mining — known as Rudice Ponds. Another landmark is the Chapel of St. Barbara, construction of which began in 1999 (Informačná tabuľa).

Rudice ist ein Dorf etwa 12 km von Uherský Brod entfernt (obec-rudice.cz), umgeben von Hügeln und Wäldern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Meeresspiegel. Die Umgebung von Rudice gehört zu den romantischsten Orten im Mährischen Karst. Die Hauptattraktion ist ein 12 km langes Höhlensystem mit dem tiefsten trockenen Abgrund in der Tschechischen Republik (-153 m). Die Höhle wurde vom Jedovnický-Bach gebildet, der in einem aktiven Schluckloch in einem blinden Tal nahe Rudice verschwindet und bei der Býčí Skála im Josefov-Tal nahe Adamov wieder auftaucht. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudice leitet sich vom Wort “Erz” ab (Informačná tabuľa). Rudice hat eine reiche Eisen- und Bergbautradition, die sich in der lokalen Architektur und Kultur widerspiegelt (rudice.cz). Das Wahrzeichen des Dorfes ist eine Windmühle aus dem 19. Jahrhundert, die heute ein Museum mit Ausstellungen zur Geschichte des Dorfes, des Bergbaus, der Metallurgie, der Speläologie und der Mineralogie beherbergt (rudice.cz). Die Umgebung von Rudice ist ideal für Wanderungen und Radtouren. Besucher können die Schönheit des Mährischen Karsts erkunden, einschließlich des Rudice-Schlucklochs, wo der Jedovnický-Bach in ein 90 m tiefes und über 12 km langes Höhlensystem stürzt, das zweitlängste in der Tschechischen Republik (kudyznudy.cz). Die Tropfsteindekorationen der Höhlen sind einzigartig (Informačná tabuľa).

Dieses System verfügt auch über den größten unterirdischen Wasserfall Tschechiens (35 m), den tiefsten trockenen Abgrund (153 m) und den Riesendom. Eine weitere Attraktion ist der ehemalige Sandsteinbruch Seč, heute ein Naturdenkmal Rudice-Seč, der Besucher mit seinen bunten Farben anzieht. Der Steinbruch ist von einem Lehrpfad, den Rudice-Minen, umgeben (kudyznudy.cz). Jährlich finden hier verschiedene kulturelle und gesellschaftliche Veranstaltungen statt, darunter traditionelle Kirchweihfeste, Tanzabende und Filmvorführungen (obec-rudice.cz). Heute leben in Rudice 815 Einwohner in etwa 300 Häusern. Das Dorf besteht aus drei Teilen: Dědina, Hajce und Tumperk. Der Windmühlenkomplex umfasst auch einen Geopark mit Gesteinsproben aus dem Mährischen Karst. Ein typisches Landschaftsmerkmal der Gegend sind die Überreste von Erzbergwerksschächten — die sogenannten Rudice-Teiche. Ein weiteres Wahrzeichen ist die Kapelle der Heiligen Barbara, deren Bau 1999 begann (Informačná tabuľa).

Rudice je obec, přibližně 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz), obklopená vrchy a lesy v nadmořské výšce 510 metrů nad mořem. Okolí Rudice patří k nejromantičtějším místům v Moravském krasu. Největší přírodní zajímavostí je 12 km dlouhý jeskynní systém s nejhlubší suchou propastí v České republice (-153 m). Jeskyně byla vytvořena Jedovnickým potokem, který se propadá v aktivním ponoru slepého údolí nedaleko Rudice a vyvěrá u Býčí skály v Josefovském údolí nedaleko Adamova. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1247. Název Rudice je odvozen od slova “ruda” (Informačná tabuľa). Rudice má bohatou železářskou a hornickou tradici, která se odráží v místní architektuře a kultuře (rudice.cz). Dominantou obce je větrný mlýn z 19. století, ve kterém se dnes nachází muzeum s expozicemi historie obce, hornictví, hutnictví, speleologie a mineralogie (rudice.cz). Okolí Rudice je ideální pro pěší turistiku a cykloturistiku. Návštěvníci mohou objevovat krásy Moravského krasu, včetně přírodní památky Rudické propadání, kde se Jedovnický potok propadá do 90 m hlubokého a více než 12 km dlouhého jeskynního systému, druhého nejdelšího v České republice (kudyznudy.cz). Krápníková výzdoba jeskyní je unikátní (Informačná tabuľa).

Součástí tohoto systému je také největší podzemní vodopád v ČR (35 m), nejhlubší suchá propast (153 m) a Obří dóm. Zajímavostí je bývalý pískovcový lom Seč, dnes přírodní památka Rudice-Seč, který láká návštěvníky svým barevným zbarvením. Kolem lomu vede naučná stezka Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročně se zde konají různé kulturní a společenské akce, včetně tradičních hodů, tanečních zábav a promítání filmů (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvatel ve zhruba 300 domech. Obec má tři části: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlýna doplňuje Geopark s ukázkami hornin Moravského krasu. Typickým krajinným prvkem v okolí jsou zbytky po šachtách na těžbu železných rud — rudická jezírka. Dominantou obce je kaple svaté Barbory, jejíž stavba byla zahájena v roce 1999 (Informačná tabuľa).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Staré Hamry

17/01/202517/01/2025 skala

Staré Hamry je horská obec nachádzajúca sa v Moravskosliezskych Beskydách. Obec sa rozprestiera na ploche 8 345 ha a pozostáva z 55 osád, pričom k 1. januáru 2024 tu žilo približne 554 obyvateľov (stare-hamry.cz). Územie obce sa tiahne od vrcholov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hranici so Slovenskom (Wikipedia). Biely kríž je rekreačná oblasť známa už od konca 19. storočia. Názov dostala od kríža, ktorý bol vraj postavený v polovici 19. storočia pašerákmi tabaku. Čerstvo ošetrené smrekové žrde dreveného kríža na bielo svietili do ďaleka (Informačná tabuľa). Väčšinu katastrálneho územia pokrývajú lesy, ktoré tvoria až 87 % plochy (Wikipedia). Staré Hamry ležia v širokom údolí rieky Ostravice, v chránenej krajinnej oblasti Beskydy (Informačná tabuľa). Názov “Staré Hamry” odkazuje na železné hámre založené v 17. storočí na spracovanie železa. Pôvodne sa obec nazývala len “Hamry”; prívlastok “Staré” bol pridaný neskôr po založení nových hámrov v Baške (Wikipedia ENG). V roku 1969 bola vybudovaná vodná nádrž Šance, ktorá zatopila pôvodné centrum obce a spôsobila presídlenie časti obyvateľstva. Nové centrum obce bolo vybudované v časti Samčanka (stare-hamry.cz).

Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1639 (Wikipedia ENG). Vtedy tu nechal gróf Oppersdorf postaviť vodou poháňaný železný mlyn, čo dalo vznik prvých železiarní, ktoré spracovávali rudu, ktorá sa ťažila v Malenoviciach (Informačná tabuľa). Medzi významné pamiatky patrí kostol svätého Jindřicha, postavený v rokoch 1863 – 1865, a drevený kostol Panny Márie na Gruni z rokov 1887 – 1890 (Wikipedia ENG). Neďaleko od kostola sa nachádza cintorín s mnohými cennými liatinovými krížmi, ukážkou umenia miestnych železiarní. Drevený kostol bol postavený na mieste pôvodnej kaplnky z roku 1847. Vychádza s tradície miestnej ľudovej architektúry. Z Gruně na Bíly kříž vedie náučný chodník, ktorý zoznamuje s históriou obce, oboznamuje o vodnom diele Šance – Řečice. Nachádza sa tu aj liečivý prameň, miesto kde stála partizánska zemľanka (Informačná tabuľa).

Obec je tiež spojená s básnikom Petrom Bezručom, ktorý často navštevoval Staré Hamry a pracoval tu. Jeho báseň “Maryčka Magdónova” je pripomenutá pamätníkom pri kostole svätého Jindřicha (Wikipedia ENG). Staré Hamry sú obľúbeným cieľom turistov vďaka svojej polohe v srdci Beskýd, ponúkajúc možnosti pre pešiu turistiku, cykloturistiku a lyžovanie. Medzi najnavštevovanejšie miesta patrí Gruň a Bílý kříž. (Hana Venglová).

Staré Hamry is a mountain village located in the Moravian-Silesian Beskids. The municipality spans an area of 8,345 hectares and consists of 55 settlements, with approximately 554 inhabitants as of January 1, 2024 (stare-hamry.cz). The village’s territory extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slovak border (Wikipedia). Bílý Kříž is a recreational area known since the late 19^th century. It was named after a white cross, reportedly erected by tobacco smugglers in the mid-19th century, whose freshly treated spruce beams glowed white from afar (Information board). Most of the cadastral area is covered by forests, which make up 87% of the total area (Wikipedia).
Staré Hamry is situated in the broad valley of the Ostravice River, within the Beskydy Protected Landscape Area (Information board). The name “Staré Hamry” refers to iron forges established in the 17^th century for iron processing. Originally, the village was simply called “Hamry,” and the prefix “Staré” (Old) was added later after new forges were established in Baška (Wikipedia ENG).
In 1969, the Šance Reservoir was constructed, flooding the original village center and displacing some residents. A new village center was built in the Samčanka area (stare-hamry.cz).

The first written mention of the village dates back to 1639 (Wikipedia ENG). At that time, Count Oppersdorf established a water-powered iron mill, which marked the beginning of the first ironworks processing ore mined in Malenovice (Information board). Notable landmarks include the Church of St. Henry, built between 1863 – 1865, and the wooden Church of the Virgin Mary on Gruň, built between 1887 – 1890 (Wikipedia ENG). Near the church is a cemetery featuring many valuable cast-iron crosses, showcasing the artistry of local ironworks. The wooden church was built on the site of an earlier chapel from 1847, reflecting the traditions of local folk architecture. From Gruň to Bílý Kříž, there is an educational trail that provides information on the village’s history, the Šance-Řečice waterworks, a healing spring, and a site where a partisan shelter once stood (Information board).

The village is also associated with the poet Petr Bezruč, who frequently visited and worked in Staré Hamry. His poem “Maryčka Magdónova” is commemorated by a monument near the Church of St. Henry (Wikipedia ENG).
Staré Hamry is a popular tourist destination thanks to its location in the heart of the Beskids, offering opportunities for hiking, cycling, and skiing. The most visited places include Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).

Staré Hamry to górska wieś położona w Beskidach Morawsko-Śląskich. Gmina zajmuje powierzchnię 8 345 hektarów i składa się z 55 osad, a na dzień 1 stycznia 2024 roku mieszkało tu około 554 mieszkańców (stare-hamry.cz). Teren wsi rozciąga się od szczytów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na granicy ze Słowacją (Wikipedia). Bílý Kříž to obszar rekreacyjny znany od końca XIX wieku. Nazwa pochodzi od białego krzyża, który rzekomo został postawiony przez przemytników tytoniu w połowie XIX wieku, a świeżo obrobione belki świerkowe lśniły bielą z daleka (Tablica informacyjna). Większość obszaru gminy pokrywają lasy, które stanowią 87% powierzchni (Wikipedia).
Staré Hamry leżą w szerokiej dolinie rzeki Ostravice, w obrębie chronionego krajobrazu Beskidów (Tablica informacyjna). Nazwa “Staré Hamry” nawiązuje do kuźni żelaznych założonych w XVII wieku do obróbki żelaza. Początkowo wieś nazywała się po prostu “Hamry”, a przymiotnik “Staré” (Stare) został dodany później po założeniu nowych kuźni w Bašce (Wikipedia ENG).
W 1969 roku wybudowano zbiornik wodny Šance, który zalał pierwotne centrum wsi i zmusił część mieszkańców do przesiedlenia. Nowe centrum wsi powstało w rejonie Samčanka (stare-hamry.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o wsi pochodzi z 1639 roku (Wikipedia ENG). Wtedy hrabia Oppersdorf założył wodny młyn żelazny, co zapoczątkowało pierwsze huty przetwarzające rudę wydobywaną w Malenovicach (Tablica informacyjna). Do ważniejszych zabytków należą Kościół św. Henryka zbudowany w latach 1863 – 1865 oraz drewniany Kościół Matki Bożej na Gruňu z lat 1887 – 1890 (Wikipedia ENG). Niedaleko kościoła znajduje się cmentarz z wieloma cennymi żeliwnymi krzyżami, będącymi przykładem sztuki lokalnych hut żelaza. Drewniany kościół został zbudowany na miejscu kaplicy z 1847 roku, odzwierciedlając tradycje lokalnej architektury ludowej. Z Gruňu na Bílý Kříž prowadzi szlak edukacyjny, który informuje o historii wsi, wodociągu Šance-Řečice, źródle leczniczym i miejscu, gdzie znajdowała się ziemianka partyzancka (Tablica informacyjna).

Wieś związana jest również z poetą Petrem Bezručem, który często odwiedzał Staré Hamry i pracował tam. Jego wiersz “Maryčka Magdónova” upamiętnia pomnik obok Kościoła św. Henryka (Wikipedia ENG).
Staré Hamry to popularny cel turystyczny dzięki swojemu położeniu w sercu Beskidów, oferujący możliwości wędrówek pieszych, jazdy na rowerze i narciarstwa. Najczęściej odwiedzane miejsca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).

Staré Hamry je horská obec nacházející se v Moravskoslezských Beskydech. Obec se rozkládá na ploše 8 345 hektarů a zahrnuje 55 osad, přičemž k 1. lednu 2024 zde žilo přibližně 554 obyvatel (stare-hamry.cz). Území obce se táhne od vrcholů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hranici se Slovenskem (Wikipedia). Bílý Kříž je rekreační oblast známá již od konce 19. století. Název pochází od bílého kříže, který byl údajně postaven pašeráky tabáku v polovině 19. století a jeho čerstvě ošetřené smrkové trámy svítily do dálky (Informační tabule). Většinu katastrálního území pokrývají lesy, které tvoří až 87 % plochy (Wikipedia).
Staré Hamry leží v širokém údolí řeky Ostravice, v chráněné krajinné oblasti Beskydy (Informační tabule). Název “Staré Hamry” odkazuje na železné hamry založené v 17. století na zpracování železa. Původně se obec nazývala jen “Hamry”, přídomek “Staré” byl přidán později po založení nových hamrů v Bašce (Wikipedia ENG).
V roce 1969 byla vybudována vodní nádrž Šance, která zatopila původní centrum obce a způsobila přesídlení části obyvatel. Nové centrum obce bylo vybudováno v části Samčanka (stare-hamry.cz).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1639 (Wikipedia ENG). Tehdy zde hrabě Oppersdorf nechal postavit vodní železný mlýn, čímž vznikly první železárny zpracovávající rudu těženou v Malenovicích (Informační tabule). Mezi významné památky patří kostel svatého Jindřicha, postavený v letech 1863 – 1865, a dřevěný kostel Panny Marie na Gruni z let 1887 – 1890 (Wikipedia ENG). Nedaleko kostela se nachází hřbitov s mnoha cennými litinovými kříži, ukázkou umění místních železáren. Dřevěný kostel byl postaven na místě původní kaple z roku 1847 a vychází z tradice místní lidové architektury. Z Gruně na Bílý Kříž vede naučná stezka, která seznamuje s historií obce, vodním dílem Šance – Řečice. Nachází se zde také léčivý pramen a místo, kde stála partyzánská zemljanka (Informační tabule).

Obec je také spojena s básníkem Petrem Bezručem, který často navštěvoval Staré Hamry a zde pracoval. Jeho báseň “Maryčka Magdónova” připomíná památník u kostela svatého Jindřicha (Wikipedia ENG).
Staré Hamry jsou oblíbeným cílem turistů díky své poloze v srdci Beskyd, nabízejíc možnosti pro pěší turistiku, cykloturistiku a lyžování. Mezi nejnavštěvovanější místa patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Mlyny, Neživé, Stavby, Stavby, Zahraničné

Bukovanský mlyn

09/01/202509/01/2025 skala

Bukovanský mlýn je malebný areál nachádzajúci sa na vrchole kopca medzi obcami Bukovany a Ostrovánky, približne 5 km od mesta Kyjov v okrese Hodonín na južnej Morave. Dominantou tohto komplexu je veterný mlyn postavený v roku 2004, ktorý slúži ako rozhľadňa a múzeum s expozíciou slováckej kuchyne z prvej polovice 20. storočia (bukovansky-mlyn.cz). Areál je vybudovaný v tradičnom štýle moravského Slovácka, s rustikálnymi interiérmi, ktoré navodzujú neopakovateľnú atmosféru. V roku 2007 bol mlyn doplnený o štýlový hotelový komplex, ktorý ponúka ubytovanie v podkroví mlynárskeho stavenia alebo v samostatne stojacich chalupách (bukovansky-mlyn.cz). Súčasťou areálu je Mlynárska reštaurácia s kapacitou 95 miest, ktorá ponúka tradičnú slovácku a staročeskú kuchyňu, doplnenú o moravské vína (bukovansky-mlyn.cz). Pre milovníkov aktívneho odpočinku ponúka Bukovanský mlýn množstvo športových aktivít, ako je minigolf, stolný tenis, volejbal či malý futbal. V letných mesiacoch je k dispozícii vonkajší bazén. Okolie je ideálne pre turistiku a cykloturistiku, s množstvom kvalitných cyklotrás prechádzajúcich vinárskym krajom (bukovansky-mlyn.cz). Pre rodiny s deťmi sú pripravené atrakcie ako detské ihrisko, poníky a kozy vo výbehu. Areál tiež ponúka možnosť jazdy na koňoch. Pre milovníkov vína sú organizované degustácie v miestnej vinotéke, kde je možné ochutnať a zakúpiť si kvalitné moravské vína (bukovansky-mlyn.cz). V najvyššom poschodí mlyna sa nachádza vyhliadková terasa, ktorá ponúka nádherné výhľady do okolia. Pri pohľade z veže mlyna sa pred vami rozprestiera kyjovské Dolňácko so svojimi políčkami, sadmi a vinicami. Na obzore sa zreteľne rysujú hrebene Bielych Karpát a Chřibov. Pri dobrej viditeľnosti je možné dohliadnuť až k 110 km vzdialenému kopcu Devínska Kobyla pri Bratislave (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn je ľahko dostupný autom, pričom pre hostí je k dispozícii bezplatné parkovisko. Okolie ponúka množstvo turistických atrakcií, ako sú Pálava, Chřiby, Baťov kanál, Moravský kras, Kroměříž či Lednicko-valtický areál, ktoré sú ideálne na jednodňové výlety (bukovansky-mlyn.cz).

Bukovanský mlýn is a picturesque area located on the top of a hill between the villages of Bukovany and Ostrovánky, approximately 5 km from the town of Kyjov in the Hodonín district of South Moravia. The centerpiece of this complex is a windmill built in 2004, which serves as an observation tower and a museum featuring an exhibition of Slovakian cuisine from the first half of the 20^th century (bukovansky-mlyn.cz). The area is designed in the traditional style of Moravian Slovakia, with rustic interiors that create a unique atmosphere. In 2007, the windmill was complemented by a stylish hotel complex, offering accommodation in the attic of the miller’s building or in standalone cottages (bukovansky-mlyn.cz). The complex also includes the Miller’s Restaurant with a capacity of 95 seats, serving traditional Slovakian and Old Czech cuisine, paired with Moravian wines (bukovansky-mlyn.cz). For active recreation enthusiasts, Bukovanský mlýn offers a variety of sports activities such as mini golf, table tennis, volleyball, and small football. In the summer months, an outdoor swimming pool is available. The surrounding area is ideal for hiking and cycling, with numerous high-quality cycling routes running through the wine region (bukovansky-mlyn.cz). For families with children, there are attractions such as a playground, ponies, and goats in an enclosure. The area also offers horseback riding. For wine lovers, wine tastings are organized in the local wine cellar, where visitors can sample and purchase high-quality Moravian wines (bukovansky-mlyn.cz). On the top floor of the windmill is a viewing terrace that provides stunning views of the surroundings. From the windmill tower, you can admire the Kyjov Dolňácko with its fields, orchards, and vineyards. In the distance, the ridges of the White Carpathians and Chřiby are clearly visible. On clear days, it is possible to see as far as the 110 km distant Devínska Kobyla hill near Bratislava (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn is easily accessible by car, with free parking available for guests. The surrounding area offers many tourist attractions such as Pálava, Chřiby, Baťa Canal, Moravian Karst, Kroměříž, and the Lednice-Valtice area, perfect for day trips (bukovansky-mlyn.cz).

Bukovanský mlýn je malebný areál nacházející se na vrcholu kopce mezi obcemi Bukovany a Ostrovánky, přibližně 5 km od města Kyjov v okrese Hodonín na jižní Moravě. Dominantou tohoto komplexu je větrný mlýn postavený v roce 2004, který slouží jako rozhledna a muzeum s expozicí slovácké kuchyně z první poloviny 20. století (bukovansky-mlyn.cz). Areál je vybudován v tradičním stylu moravského Slovácka s rustikálními interiéry, které navozují jedinečnou atmosféru. V roce 2007 byl mlýn doplněn o stylový hotelový komplex, který nabízí ubytování v podkroví mlynářského stavení nebo v samostatně stojících chalupách (bukovansky-mlyn.cz). Součástí areálu je Mlynářská restaurace s kapacitou 95 míst, která nabízí tradiční slováckou a staročeskou kuchyni, doplněnou o moravská vína (bukovansky-mlyn.cz). Pro milovníky aktivního odpočinku nabízí Bukovanský mlýn mnoho sportovních aktivit, jako je minigolf, stolní tenis, volejbal či malý fotbal. V letních měsících je k dispozici venkovní bazén. Okolí je ideální pro turistiku a cykloturistiku, s množstvím kvalitních cyklotras procházejících vinařským krajem (bukovansky-mlyn.cz). Pro rodiny s dětmi jsou připraveny atrakce jako dětské hřiště, poníci a kozy ve výběhu. Areál také nabízí možnost jízdy na koních. Pro milovníky vína jsou organizovány degustace v místní vinotéce, kde lze ochutnat a zakoupit kvalitní moravská vína (bukovansky-mlyn.cz). V nejvyšším patře mlýna se nachází vyhlídková terasa, která nabízí nádherné výhledy do okolí. Z věže mlýna se před vámi rozprostírá kyjovské Dolňácko se svými políčky, sady a vinicemi. Na obzoru se jasně rýsují hřebeny Bílých Karpat a Chřibů. Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout až k 110 km vzdálenému kopci Devínská Kobyla u Bratislavy (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn je snadno dostupný autem, přičemž pro hosty je k dispozici bezplatné parkoviště. Okolí nabízí množství turistických atrakcí, jako jsou Pálava, Chřiby, Baťův kanál, Moravský kras, Kroměříž či Lednicko-valtický areál, které jsou ideální na jednodenní výlety (bukovansky-mlyn.cz).

Odkazy