Krajina, Česko, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Štramberk – valašský Betlehem

skala
Hits: 87

Štram­berk je krás­ne mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v pod­ho­rí Bes­kýd na seve­re Mora­vy (stram​berk​.cz). Na úpä­tí Bie­lej hory, výbež­kov Ska­liek, Zámoc­ké­ho vrch a Kotú­ča (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabu­ľa). Prvá písom­ná zmien­ka o Štram­ber­ku pochá­dza z roku 1211. Kon­com 13. sto­ro­čia bol na vrchu nad mes­tom posta­ve­ný hrad, z kto­ré­ho sa dodnes zacho­va­la domi­nan­ta mes­ta – veža zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né že hrad bol posta­ve­ný na pro­ti­ľah­lom kop­ci Kotúč. Nie­sol aj pome­no­va­nie cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabuľa).

V roku 1359 zalo­žil morav­ský markg­róf Ján Jin­dřich Luxem­bur­ský na mies­te osa­dy mes­to Štram­berk. Počas 15. sto­ro­čia sa Štram­berk stal cen­trom Morav­skej cir­kvi. V roku 1624 pre­šlo mes­to do vlast­níc­tva jezu­itov. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny bolo mes­to viac­krát napad­nu­té a zni­če­né, čo vied­lo k výraz­né­mu poško­de­niu hra­du. V roku 1783 sa pred­ná časť hra­du zrú­ti­la a jeho muri­vo bolo rozo­bra­té. V dru­hej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia zača­la v oblas­ti ťaž­ba vápen­ca, čo pris­pe­lo k hos­po­dár­ske­mu ras­tu mes­ta. V roku 1881 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať, kto­rá ešte viac pod­po­ri­la roz­voj Štram­ber­ka. Napriek tomu, že mes­to bolo úpl­ne čes­ké, bolo v rokoch 1938 – 1945 anek­to­va­né nacis­tic­kým Nemec­kom (stram​berk​.cz).

Zo Štram­ber­skej Trú­by sa nasky­tá nád­her­ný výhľad na celé oko­lie. V blíz­kos­ti veže sa nachá­dza aj amfi­te­áter, kde sa počas roka kona­jú rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia. V oko­lí Štram­ber­ku Národ­ná prí­rod­ná pamiat­ka Šip­ka – jas­ky­ňa, v kto­rej boli obja­ve­né pozos­tat­ky nean­der­tál­ske­ho člo­ve­ka. Jed­ným z naj­väč­ších láka­diel Štram­ber­ka je jeho zacho­va­lá ľudo­vá archi­tek­tú­ra. V cen­tre mes­ta náj­de­te množ­stvo dre­ve­ných domov z 18. a 19. sto­ro­čia, kto­ré dodá­va­jú mes­tu neopa­ko­va­teľ­ný ráz. Prá­ve pre túto jedi­neč­nú atmo­sfé­ru sa Štram­ber­ku čas­to hovo­rí ​“Valaš­ský Bet­le­hem”. Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne folk­lór­ne fes­ti­va­ly, jar­mo­ky a reme­sel­né trhy, kde môže­te spoz­nať miest­ne zvy­ky a tra­dí­cie. Mes­to je tiež domo­vom nie­koľ­kých múzeí, vrá­ta­ne Múzea Zdeň­ka Buria­na, zná­me­ho ilus­trá­to­ra pra­ve­ku. Náv­šte­va Štram­ber­ka by nebo­la kom­plet­ná bez ochut­na­nia miest­nej špe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Ide o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho ces­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da hovo­rí, že toto peči­vo pri­po­mí­na uši tatár­skych bojov­ní­kov, kto­rých miest­ni oby­va­te­lia pora­zi­li v 13. sto­ro­čí (Wiki­pe­dia).

Medzi osob­nos­ti Štram­ber­ku pat­rí: bás­nik a pro­zaik Peter Bez­ruč, maliar a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudob­ný skla­da­teľ Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­teľ, spi­so­va­teľ a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk is a beau­ti­ful town loca­ted in the foot­hills of the Bes­kids in nort­hern Mora­via (stram​berk​.cz). It lies at the foot of Bílá hora, the Ska­lí­ky rid­ges, Zámec­ký vrch, and Kotouč (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board). The first writ­ten men­ti­on of Štram­berk dates back to 1211. At the end of the 13th cen­tu­ry, a cast­le was built on the hill abo­ve the town, and its domi­nant fea­tu­re – a tower cal­led Trú­ba – has been pre­ser­ved to this day (stram​berk​.cz). It is possib­le that the cast­le was ori­gi­nal­ly built on the oppo­si­te hill, Kotouč. It was also kno­wn as cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board).

In 1359, Mar­gra­ve John Hen­ry of Luxem­bourg foun­ded the town of Štram­berk on the site of a for­mer sett­le­ment. During the 15th cen­tu­ry, Štram­berk beca­me a cen­ter of the Mora­vian Church. In 1624, the town came under the owners­hip of the Jesu­its. During the Thir­ty Years’ War, the town was repe­a­ted­ly attac­ked and des­tro­y­ed, lea­ding to sig­ni­fi­cant dama­ge to the cast­le. In 1783, the front part of the cast­le col­lap­sed, and its mason­ry was dis­man­tled. In the second half of the 19th cen­tu­ry, limes­to­ne mining began in the area, con­tri­bu­ting to the eco­no­mic gro­wth of the town. In 1881, a rai­lway line was ope­ned, furt­her sup­por­ting Štramberk’s deve­lop­ment. Alt­hough the town was enti­re­ly Czech, it was anne­xed by Nazi Ger­ma­ny bet­we­en 1938 and 1945 (stram​berk​.cz).

From the Štram­berk Trú­ba tower, the­re is a bre­ath­ta­king view of the enti­re sur­roun­ding area. Near the tower is an amp­hit­he­a­ter whe­re vari­ous cul­tu­ral events are held throug­hout the year. In the vici­ni­ty of Štram­berk lies the Nati­onal Natu­ral Monu­ment Šip­ka – a cave whe­re remains of a Nean­dert­hal human were dis­co­ve­red. One of the big­gest att­rac­ti­ons of Štram­berk is its well-​preserved folk archi­tec­tu­re. In the town cen­ter, you will find many wooden hou­ses from the 18th and 19th cen­tu­ries, giving the town its uni­que cha­rac­ter. Becau­se of this spe­cial atmo­sp­he­re, Štram­berk is often cal­led the ​“Wal­la­chian Bet­hle­hem.” Vari­ous folk­lo­re fes­ti­vals, fairs, and craft mar­kets are held here annu­al­ly, whe­re visi­tors can learn about local cus­toms and tra­di­ti­ons. The town is also home to seve­ral muse­ums, inc­lu­ding the Muse­um of Zde­něk Burian, a reno­wned pre­his­to­ric illu­stra­tor. A visit to Štram­berk would not be com­ple­te wit­hout tas­ting its local spe­cial­ty – Štram­berk Ears. The­se are swe­et pas­tries made from honey dough, sha­ped like an ear. Accor­ding to legend, this pas­try resem­bles the ears of Tatar war­ri­ors who were defe­a­ted by the local inha­bi­tants in the 13th cen­tu­ry (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res of Štram­berk inc­lu­de poet and pro­se wri­ter Peter Bez­ruč, pain­ter and illu­stra­tor Zde­něk Burian, and com­po­ser Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Nati­ves of the town inc­lu­de tra­ve­ler, wri­ter, and jour­na­list Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk to pięk­ne mias­tecz­ko poło­żo­ne u pod­nó­ża Bes­ki­dów na półno­cy Moraw (stram​berk​.cz). Leży u pod­nó­ża Bia­łej Góry, pas­ma Ska­lí­ky, Zámec­ký vrch i Kotouč (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Infor­ma­cyj­na). Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Štram­ber­ku pocho­dzi z 1211 roku. Pod koniec XIII wie­ku na wzgór­zu nad mias­tem zbu­do­wa­no zamek, któ­re­go domi­nu­jącą częścią do dziś pozos­ta­je wie­ża zwa­na Trú­ba (stram​berk​.cz). Możli­we, że zamek został pier­wot­nie wznie­si­ony na prze­ci­wle­głym wzgór­zu Kotouč. Był również zna­ny pod nazwą cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Informacyjna).

W 1359 roku mar­gra­bia mora­ws­ki Jan Hen­ryk Luk­sem­bur­ski zało­żył mias­to Štram­berk w miejs­cu wcze­śniejs­zej osa­dy. W XV wie­ku Štram­berk stał się cen­trum Kości­oła Mora­ws­kie­go. W 1624 roku mias­to przes­zło na włas­no­ść jezu­itów. Podc­zas woj­ny trzy­dzies­to­let­niej mias­to było wie­lok­rot­nie ata­ko­wa­ne i niszc­zo­ne, co dopro­wa­dzi­ło do znacz­nych zniszc­zeń zamku. W 1783 roku przed­nia część zamku zawa­li­ła się, a jego mury zosta­ły rozeb­ra­ne. W dru­giej poło­wie XIX wie­ku w oko­li­cy roz­poc­zęto wydo­by­cie wapie­nia, co przyc­zy­ni­ło się do wzros­tu gos­po­darc­ze­go mias­ta. W 1881 roku otwar­to linię kole­jo­wą, któ­ra jeszc­ze bar­dziej wspie­ra­ła rozwój Štram­ber­ka. Mimo że mias­to było całko­wi­cie czes­kie, zosta­ło w latach 1938 – 1945 anek­to­wa­ne przez nazis­to­ws­kie Niem­cy (stram​berk​.cz).

Z wie­ży Štram­ber­skiej Trú­by roz­tac­za się zapie­ra­jący dech w pier­siach widok na całą oko­li­cę. W pobli­żu wie­ży znaj­du­je się amfi­te­atr, w któ­rym przez cały rok odby­wa­ją się różne wydar­ze­nia kul­tu­ral­ne. W oko­li­cach Štram­ber­ka znaj­du­je się Naro­do­wy Pomnik Przy­ro­dy Šip­ka – jas­ki­nia, w któ­rej odkry­to szc­ząt­ki czło­wie­ka nean­der­tal­skie­go. Jed­ną z naj­wi­ęks­zych atrakc­ji Štram­ber­ka jest jego dobr­ze zacho­wa­na archi­tek­tu­ra ludo­wa. W cen­trum mias­ta można zna­le­źć wie­le dre­wnia­nych domów z XVIII i XIX wie­ku, któ­re nada­ją mias­tu nie­po­wtar­zal­ny cha­rak­ter. Ze wzg­lędu na tę wyjąt­ko­wą atmo­s­fe­rę Štram­berk nazy­wa­ny jest częs­to ​“Wołos­kim Bet­le­jem”. Co roku odby­wa­ją się tutaj różne fes­ti­wa­le folk­lo­rys­tycz­ne, jar­mar­ki i tar­gi rze­mie­śl­nic­ze, gdzie można poznać lokal­ne zwyc­za­je i tra­dyc­je. Mias­to jest także sie­dzi­bą kil­ku muze­ów, w tym Muze­um Zdeň­ka Buria­na, zna­ne­go ilu­stra­to­ra pre­his­to­rii. Wizy­ta w Štram­ber­ku nie była­by kom­plet­na bez spró­bo­wa­nia lokal­ne­go spec­ja­łu – Štram­ber­skich Uszu. Są to słod­kie wypie­ki z cias­ta miodo­we­go, ufor­mo­wa­ne w ksz­ta­łt ucha. Legen­da gło­si, że cias­t­ka te przy­po­mi­na­ją uszy tatar­skich wojo­wni­ków, któ­rych miejs­co­wi miesz­ka­ńcy poko­na­li w XIII wie­ku (Wiki­pe­dia).

Do zna­nych posta­ci zwi­ąza­nych z Štram­ber­kiem nale­żą: poeta i pro­zaik Peter Bez­ruč, malarz i ilu­stra­tor Zde­něk Burian oraz kom­po­zy­tor Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Zna­ni miesz­ka­ńcy: pod­ró­żnik, pisarz i repor­ter Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk je krás­né měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v pod­hůří Bes­kyd na seve­ru Mora­vy (stram​berk​.cz). Leží na úpa­tí Bílé hory, výběž­ků Ska­liek, Zámec­ké­ho vrchu a Kotú­če (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabu­le). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Štram­ber­ku pochá­zí z roku 1211. Kon­cem 13. sto­le­tí byl na vrchu nad měs­tem posta­ven hrad, z něhož se dodnes zacho­va­la domi­nan­ta měs­ta – věž zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né, že hrad byl posta­ven na pro­ti­leh­lém kop­ci Kotúč. Nesl také ozna­če­ní cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabule).

V roce 1359 zalo­žil morav­ský mark­ra­bě Jan Jin­dřich Lucem­bur­ský na mís­tě osa­dy měs­to Štram­berk. Během 15. sto­le­tí se Štram­berk stal cen­trem Morav­ské cír­kve. V roce 1624 přeš­lo měs­to do vlast­nic­tví jezu­itů. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky bylo měs­to něko­li­krát napa­de­no a zni­če­no, což ved­lo k výraz­né­mu poško­ze­ní hra­du. V roce 1783 se před­ní část hra­du zří­ti­la a jeho zdi­vo bylo rozeb­rá­no. Ve dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí zača­la v oblas­ti těž­ba vápen­ce, což přis­pělo k hos­po­dá­řs­ké­mu růs­tu měs­ta. V roce 1881 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať, kte­rá ješ­tě více pod­po­ři­la roz­voj Štram­ber­ku. Přes­to­že měs­to bylo zce­la čes­ké, bylo v letech 1938 – 1945 ane­xo­vá­no nacis­tic­kým Němec­kem (stram​berk​.cz).

Ze Štram­ber­ské Trú­by se naský­tá nád­her­ný výhled na celé oko­lí. V blíz­kos­ti věže se nachá­zí také amfi­te­átr, kde se během roku kona­jí růz­né kul­tur­ní akce. V oko­lí Štram­ber­ku se nachá­zí Národ­ní pří­rod­ní památ­ka Šip­ka – jes­ky­ně, v níž byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky nean­der­tál­ské­ho člo­věka. Jed­ním z nej­vět­ších láka­del Štram­ber­ku je jeho zacho­va­lá lido­vá archi­tek­tu­ra. V cen­tru měs­ta naj­de­te množ­ství dře­věných domů z 18. a 19. sto­le­tí, kte­ré dodá­va­jí měs­tu neopa­ko­va­tel­ný ráz. Prá­vě pro tuto jedi­neč­nou atmo­sfé­ru se Štram­ber­ku čas­to říká ​“Valaš­ský Bet­lém”. Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né folk­lór­ní fes­ti­va­ly, jar­mar­ky a řeme­sl­né trhy, kde může­te poznat míst­ní zvy­ky a tra­di­ce. Měs­to je také domo­vem něko­li­ka muzeí, včet­ně Muzea Zdeň­ka Buria­na, zná­mé­ho ilus­trá­to­ra pra­věku. Návš­těva Štram­ber­ku by neby­la kom­plet­ní bez ochut­ná­ní míst­ní spe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Jed­ná se o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho těs­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da pra­ví, že toto peči­vo při­po­mí­ná uši tatar­ských bojov­ní­ků, kte­ré míst­ní oby­va­te­lé pora­zi­li ve 13. sto­le­tí (Wiki­pe­dia).

Mezi osob­nos­ti Štram­ber­ku patří: bás­ník a pro­zaik Petr Bez­ruč, malíř a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudeb­ní skla­da­tel Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­tel, spi­so­va­tel a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Křtiny

skala
Hits: 91

Křti­ny je obec v okre­se Blan­sko, pri­bliž­ne 15 kilo­met­rov seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Blan­ska. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 820 sú pova­žo­va­né za vstup­nú brá­nu do stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su a sú zná­me pre­dov­šet­kým ako význam­né marián­ske pút­nic­ké mies­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Ležia na kri­žo­vat­ke nie­koľ­kých údo­lí, vrá­ta­ne hlbo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lia. Medzi naj­výz­nam­nej­šie arche­olo­gic­ké nále­zy z tej­to oblas­ti pat­rí bron­zo­vá soš­ka býka a roz­siah­le halš­tat­ské poh­re­bis­ko v jas­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bia oko­lo 500 rokov pred Kris­tom. Prví Slo­va­nia sa do oblas­ti dosta­li v 6. sto­ro­čí. Pri­lá­ka­la ich sem aj želez­ná ruda. V oko­li­tých lesoch boli obja­ve­né pozos­tat­ky pri­mi­tív­nych vyso­kých pecí z 8. sto­ro­čia. Výro­ba žele­za sa tu udr­ža­la až do kon­ca 19. sto­ro­čia a stá­la pri zro­de prie­my­sel­ných pod­ni­kov v blíz­kych mes­tách, ako sú Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Křti­nách pochá­dza z 24. sep­tem­bra 1237 (krti​ny​.cz). Pod­ľa poves­ti v miest­nom údo­lí krs­ti­li svä­tí Cyril a Metod prvých morav­ských kres­ťa­nov, čo dalo obci jej názov (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Počas husit­ských vojen bol miest­ny kláš­tor v roku 1423 vypá­le­ný. Po voj­nách boli Křti­ny nie­koľ­ko­krát vyplie­ne­né, naj­mä počas trid­sať­roč­nej voj­ny. V rokoch 1830 až 1854 boli Křti­ny majet­kom rodu Diet­richs­te­i­nov­cov. Křti­ny sú jed­ným z naj­star­ších marián­skych pút­nic­kých miest na Mora­ve. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý kos­tol Pan­ny Márie, kto­rý bol vybu­do­va­ný v prvej polo­vi­ci 18. sto­ro­čia pod­ľa návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­ja Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ny chrám je pova­žo­va­ný za per­lu baro­ko­vej archi­tek­tú­ry a je chrá­ne­ný ako národ­ná kul­túr­na pamiat­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ri kos­to­la sa nachá­dza gotic­ká socha Pan­ny Márie Křtin­skej z roku 1340, kto­rá je cie­ľom mno­hých pút­ni­kov. Kos­tol je zná­my aj svo­jou výni­moč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ne sa tu kona­jú kon­cer­ty duchov­nej hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­dzal sa tu aj žen­ský kláš­tor, kto­rý pod­ľa legen­dy v roku 1423 zni­či­li husi­ti (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­to­la bola obja­ve­ná a sprí­stup­ne­ná roz­siah­la kost­ni­ca, v kto­rej sú pozos­tat­ky sto­viek stre­do­ve­kých oby­va­te­ľov. Avšak nachá­dza sa tam aj nie­koľ­ko lebiek vyzdo­be­ných záhad­ný­mi orna­men­ta­mi. Pôvod­ne baro­ko­vá rezi­den­cia pre­mon­štrá­tov bola v 19. sto­ro­čí pre­bu­do­va­ná na kla­si­cis­tic­ký zámok. Ovál­na základ­ná ško­la je pred­sta­vi­teľ moder­nej archi­tek­tú­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny ležia na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, čo z nich robí ide­ál­ny výcho­dis­ko­vý bod pre milov­ní­kov prí­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce sa nachá­dza množ­stvo kra­so­vých útva­rov, jas­kýň a maleb­ných údo­lí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať naprí­klad jas­ky­ňu Výpus­tek, kto­rá slú­ži­la počas dru­hej sve­to­vej voj­ny ako pod­zem­ná tová­reň a neskôr ako vojen­ský kryt. Dnes sú Křti­ny živým cen­trom kul­túr­ne­ho a duchov­né­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ne sa tu koná množ­stvo púti, kon­cer­tov a iných podu­ja­tí, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celej kra­ji­ny aj zo zahra­ni­čia (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­skom údo­lí, kto­ré je kra­so­vé­ho cha­rak­te­ru sa nachá­dza jas­ky­ňa Býčia ska­la. V roku 2008 bol sprí­stup­ne­ný kom­plex roz­siah­lych pod­zem­ných pries­to­rov jas­ky­ne Výpus­tek, kto­rý bol zná­my už v stre­do­ve­ku. V roku 1928 zalo­žil Augus­tin Bay­er v Křtin­skom oko­lí na plo­che 23 ha arbo­ré­tum. Pes­tu­je sa v ňom cca 1000 dru­hov domá­cich a exo­tic­kých dre­vín, napr. Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta, Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny is a muni­ci­pa­li­ty in the Blan­sko Dis­trict, app­ro­xi­ma­te­ly 15 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Brno and 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Blan­sko. With a popu­la­ti­on of around 820, it is con­si­de­red the gate­way to the cen­tral part of the Mora­vian Karst and is best kno­wn as a sig­ni­fi­cant Marian pilg­ri­ma­ge site (cs​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted at the cross­ro­ads of seve­ral val­le­ys, inc­lu­ding the deep karst Jose­fov Val­ley. Among the most sig­ni­fi­cant archa­e­olo­gi­cal finds from this area are a bron­ze bull figu­ri­ne and an exten­si­ve Halls­tatt burial site in the Býčí Ská­la Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arri­ved in the area in the 6th cen­tu­ry, att­rac­ted by iron ore. Remains of pri­mi­ti­ve blast fur­na­ces from the 8th cen­tu­ry have been dis­co­ve­red in the sur­roun­ding forests. Iron pro­duc­ti­on con­ti­nu­ed here until the late 19th cen­tu­ry, con­tri­bu­ting to the deve­lop­ment of indus­trial enter­pri­ses in near­by towns such as Ada­mov and Blan­sko (krti​ny​.cz). The first writ­ten men­ti­on of Křti­ny dates back to Sep­tem­ber 24, 1237 (krti​ny​.cz). Accor­ding to legend, Saints Cyril and Met­ho­dius bap­ti­zed the first Mora­vian Chris­tians in a local val­ley, giving the town its name (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). During the Hus­si­te Wars, the local monas­te­ry was bur­ned down in 1423. After the wars, Křti­ny was repe­a­ted­ly plun­de­red, espe­cial­ly during the Thir­ty Years’ War. Bet­we­en 1830 and 1854, Křti­ny was owned by the Diet­richs­te­in fami­ly. Křti­ny is one of the oldest Marian pilg­ri­ma­ge sites in Mora­via. The domi­nant land­mark of the town is the Baro­que Church of the Vir­gin Mary, built in the first half of the 18th cen­tu­ry accor­ding to the design of archi­tect Jan Bla­žej Santini-​Aichel. This monu­men­tal church is con­si­de­red a jewel of Baro­que archi­tec­tu­re and is pro­tec­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (cs​.wiki​pe​dia​.org). Insi­de the church, the­re is a Got­hic sta­tue of the Vir­gin Mary of Křti­ny from 1340, which att­racts many pilg­rims. The church is also kno­wn for its excep­ti­onal acous­tics, and spi­ri­tu­al music con­certs are regu­lar­ly held here (kudyz​nu​dy​.cz).

The­re was also a con­vent for women, which, accor­ding to legend, was des­tro­y­ed by the Hus­si­tes in 1423 (hadi​vad​lo​.cz). A lar­ge ossu­ary was dis­co­ve­red and made acces­sib­le bene­ath the church, con­tai­ning the remains of hun­dreds of medie­val inha­bi­tants, inc­lu­ding seve­ral skulls deco­ra­ted with mys­te­ri­ous orna­ments. Ori­gi­nal­ly a Baro­que resi­den­ce for the Pre­mon­stra­ten­sians, it was rebu­ilt into a Neoc­las­si­cal cha­te­au in the 19th cen­tu­ry. The oval ele­men­ta­ry scho­ol is an exam­ple of modern archi­tec­tu­re (krti​ny​.cz). Křti­ny is loca­ted on the edge of the Mora­vian Karst, making it an ide­al star­ting point for natu­re lovers and hikers. Nume­rous karst for­ma­ti­ons, caves, and pic­tu­re­sque val­le­ys can be found near the town. Visi­tors can explo­re the Výpus­tek Cave, which ser­ved as an under­ground fac­to­ry during World War II and later as a mili­ta­ry shel­ter. Today, Křti­ny is a vib­rant cen­ter of cul­tu­ral and spi­ri­tu­al life. Many pilg­ri­ma­ges, con­certs, and other events are held here annu­al­ly, att­rac­ting visi­tors from across the coun­try and abro­ad (cs​.wiki​pe​dia​.org). In the kars­tic Jose­fov Val­ley lies the Býčí Ská­la Cave. In 2008, the exten­si­ve under­ground spa­ces of the Výpus­tek Cave, kno­wn sin­ce the Midd­le Ages, were ope­ned to the pub­lic. In 1928, Augus­tin Bay­er estab­lis­hed an arbo­re­tum cove­ring 23 hec­ta­res in the Křti­ny area. It cul­ti­va­tes app­ro­xi­ma­te­ly 1,000 spe­cies of nati­ve and exo­tic tre­es, inc­lu­ding Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta and Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny jsou obec v okre­se Blan­sko, přib­liž­ně 15 kilo­met­rů seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Blan­ska. S počtem oby­va­tel kolem 820 jsou pova­žo­vá­ny za vstup­ní brá­nu do střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su a jsou zná­mé pře­dev­ším jako význam­né marián­ské pout­ní mís­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Leží na kři­žo­vat­ce něko­li­ka údo­lí, včet­ně hlu­bo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lí. Mezi nej­výz­nam­něj­ší arche­olo­gic­ké nále­zy z této oblas­ti patří bron­zo­vá soš­ka býka a roz­sáh­lé halš­tat­ské pohře­biš­tě v jes­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bí kolem 500 let před Kris­tem. Prv­ní Slo­va­né se do oblas­ti dosta­li v 6. sto­le­tí, při­lá­ka­la je sem také želez­ná ruda. V okol­ních lesích byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky pri­mi­tiv­ních vyso­kých pecí z 8. sto­le­tí. Výro­ba žele­za se zde udr­že­la až do kon­ce 19. sto­le­tí a stá­la při zro­du průmys­lo­vých pod­ni­ků v blíz­kých měs­tech, jako jsou Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Křti­nách pochá­zí z 24. září 1237 (krti​ny​.cz). Pod­le pověs­ti v míst­ním údo­lí křti­li sva­tí Cyril a Meto­děj prv­ní morav­ské křes­ťa­ny, což dalo obci její název (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Během husit­ských válek byl míst­ní kláš­ter v roce 1423 vypá­len. Po vál­kách byly Křti­ny něko­li­krát vyple­něny, zej­mé­na během tři­ce­ti­le­té vál­ky. V letech 1830 až 1854 byly Křti­ny majet­kem rodu Diet­richs­te­i­nů. Křti­ny jsou jed­ním z nej­star­ších marián­ských pout­ních míst na Mora­vě. Domi­nan­tou obce je barok­ní kos­tel Pan­ny Marie, kte­rý byl vybu­do­ván v prv­ní polo­vi­ně 18. sto­le­tí pod­le návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­je Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ní chrám je pova­žo­ván za per­lu barok­ní archi­tek­tu­ry a je chrá­něn jako národ­ní kul­tur­ní památ­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ru kos­te­la se nachá­zí gotic­ká socha Pan­ny Marie Křtin­ské z roku 1340, kte­rá je cílem mno­ha pout­ní­ků. Kos­tel je zná­mý také svou výji­meč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ně se zde kona­jí kon­cer­ty duchov­ní hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­zel se zde také žen­ský kláš­ter, kte­rý pod­le legen­dy v roce 1423 zni­či­li husi­té (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­te­la byla obje­ve­na a zpří­stup­něna roz­sáh­lá kost­ni­ce, v níž se nachá­ze­jí pozůs­tat­ky sto­vek stře­do­věkých oby­va­tel. Jsou zde však i leb­ky zdo­be­né záhad­ný­mi orna­men­ty. Původ­ně barok­ní rezi­den­ce pre­mons­trá­tů byla v 19. sto­le­tí pře­sta­věna na kla­si­cist­ní zámek. Ovál­ná základ­ní ško­la je pří­kla­dem moder­ní archi­tek­tu­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny leží na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, což z nich činí ide­ál­ní výcho­zí bod pro milov­ní­ky pří­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce se nachá­zí množ­ství kra­so­vých útva­rů, jes­ky­ní a maleb­ných údo­lí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat napří­klad jes­ky­ni Výpus­tek, kte­rá slou­ži­la během dru­hé světo­vé vál­ky jako pod­zem­ní továr­na a později jako vojen­ský kryt. Dnes jsou Křti­ny živým cen­trem kul­tur­ní­ho a duchov­ní­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ně se zde koná mno­ho pou­tí, kon­cer­tů a dal­ších akcí, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé země i ze zahra­ni­čí (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­ském údo­lí se nachá­zí jes­ky­ně Býčí ská­la. V roce 2008 byl zpří­stup­něn roz­sáh­lý kom­plex pod­zem­ních pros­tor jes­ky­ně Výpus­tek, kte­rá byla zná­ma již ve stře­do­věku. V roce 1928 zde Augus­tin Bay­er zalo­žil arbo­re­tum o roz­lo­ze 23 ha, kde se pěs­tu­je přib­liž­ně 1000 dru­hů domá­cích i exo­tic­kých dře­vin, napří­klad Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta a Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Severná Morava, Zahraničie

Radhošt

skala
Hits: 57

Vrch Rad­hošť, s nad­mor­skou výš­kou 1 129 met­rov, je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších vrcho­lov Moravsko-​sliezskych Bes­kýd. Nachá­dza sa pri­bliž­ne 6 km seve­ro­vý­chod­ne od Rož­no­va pod Rad­hoš­tom a je zná­my svo­jou boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym význa­mom a výhľad­mi na oko­li­té poho­ria, ako sú Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Veľ­ká Fat­ra. Rad­hošť je opra­de­ný mno­hý­mi legen­da­mi. Pod­ľa poves­tí bol v minu­los­ti uctie­va­ný ako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha sln­ka, voj­ny a víťazs­tva. Hoci pria­me dôka­zy o tom­to kul­te chý­ba­jú, tra­dí­cia pre­trva­la a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, vytvo­re­ná sochá­rom Albí­nom Poláš­kom (Wiki­pe­dia). Autor bolo pro­fe­so­rom ume­lec­kej ško­ly v Chi­ca­gu, a bol rodá­kom z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je auto­rom aj súso­šia Cyri­la a Meto­da, kto­rá sto­jí ved­ľa kapl­n­ky na Rad­hoš­ti a sochu pre­zi­den­ta Wil­so­na pred praž­ským hlav­ným nád­ra­žím. Rade­gast bol odlia­ty v zlie­var­ni fir­ma Maš­ka v Pra­he. Kon­krét­ne dva kusy. Jeden z nich bol umiest­ne­ný na Rah­doš­ti, ale v 90-​tych rokoch 20. sto­ro­čia bol nahra­de­ný ver­nou žulo­vou repli­kou. Ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­la tunaj­šia klí­ma, pre­to bol pre­miest­ne­ný na rad­ni­cu Fren­štá­tu pod Rad­hoš­tem. Dru­hý odlia­ty ori­gi­nál bol daro­va­ný do ZOO Pra­ha. Zau­jí­ma­vé je, ze Albín Polá­šek uva­žo­val vrá­tiť sa do rod­ných Bes­kýd a vo svo­jej záh­ra­de vytvo­riť háj pôvod­ných slo­van­ský bohov (Infor­mač­ná tabu­ľa). Z ďale­ka na Rad­hošť pri­chá­dza­li v minu­los­ti ľudia a pri­nies­li sme sem dary – doby­tok, časť úro­dy, úlo­vok. Kon­com jari tu sta­rí Slo­va­nia slá­vi­li let­ný slno­vrat. Vat­ry hore­li, tan­co­va­lo sa a spie­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ria o uctie­va­ní Rade­gas­ta len u Slo­va­nov pri Balt­skom mori (Infor­mač­ná tabuľa).

V 9. sto­ro­čí mali na Rad­hošť zaví­tať solun­skí misi­oná­ri svä­tí Cyril a Metod, kto­rí údaj­ne necha­li zni­čiť mod­lu Rade­gas­ta a na jeho mies­te posta­vi­li kríž. Na pamiat­ku ich misie bola v rokoch 1896 – 1898 na vrcho­le posta­ve­ná Kapl­n­ka svä­té­ho Cyri­la a Meto­da, kto­rá je dnes naj­vyš­šie polo­že­nou sak­rál­nou stav­bou v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­né sva­hy Rad­hoš­ťa sú chrá­ne­né ako Národ­ná prí­rod­ná rezer­vá­cia Rad­hošť, vyhlá­se­ná v roku 1955. Rezer­vá­cia s roz­lo­hou 145 ha chrá­ni vzác­ne rast­lin­né a živo­číš­ne spo­lo­čen­stvá, vrá­ta­ne dru­hov ako je rys ostro­vid Lynx lynx či jaria­bok hôr­ny Tetras­tes bona­sia, Sala­man­dra sala­man­dra, Tri­tu­rus alpes­tris, Vipe­ra berus, Natrix natrix, Cico­nia nig­ra, Asio otus, Acci­pi­ter nisus, Acci­pi­ter gen­ti­lis, Fal­co sub­bu­teo, Canis lupus, Ursus arc­tos. Vysky­tu­jú sa tu tiež uni­kát­ne rast­li­ny, naprí­klad kam­zič­ník rakús­ky či kýcha­vi­ca zele­no­kve­tá. Na úze­mí rezer­vá­cie bota­nic­ký pries­kum pre­uká­zal výskyt Cam­py­los­te­lium saxi­co­la, Arun­cus vul­ga­ris, brus­ni­ca Vac­ci­nium myr­til­lus, Daph­ne meze­re­um, Lilium mar­ta­gon, Aco­ni­tum, Aco­ni­tum varie­ga­tum, Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea. Hlav­nou dre­vi­nou je buk les­ný Fagus syl­va­ti­ca. Pop­ri ňom javor Acer pse­du­o­pla­ta­nus, vzác­ne jed­ľa Abies alba (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ne sa na Rad­hoš­ti kona­jú cyri­lo­me­tod­ské púte, kto­rých sa zúčast­ňu­jú tisíc­ky pút­ni­kov. Tie­to uda­los­ti pri­po­mí­na­jú význam­nú duchov­nú a kul­túr­nu his­tó­riu toh­to mies­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Naj­jed­no­duch­ší prí­stup na Rad­hosť je z Pus­te­ven, kam vedie lanov­ka z Tro­j­a­no­víc. Z Pus­te­ven vedie na vrchol Rad­hoš­ťa turis­tic­ký chod­ník, kto­rý pre­chá­dza oko­lo sochy Rade­gas­ta a ponú­ka nád­her­né výhľa­dy na oko­li­té hory. Táto tra­sa je súčas­ťou Náuč­né­ho chod­ní­ka Rade­gast, kto­rý na desia­tich zastáv­kach pred­sta­vu­je his­tó­riu a prí­ro­du oko­lia pamät­né­ho vrchu a turis­tic­kej oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je pre­tka­ná pod­zem­ný­mi chod­ba­mi a jas­ky­ňa­mi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Mount Rad­hošť, with an ele­va­ti­on of 1,129 meters, is one of the most sig­ni­fi­cant peaks in the Moravian-​Silesian Bes­kids. It is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 6 km nort­he­ast of Rož­nov pod Rad­hoš­těm and is reno­wned for its rich his­to­ry, cul­tu­ral sig­ni­fi­can­ce, and sce­nic vie­ws of the sur­roun­ding moun­tain ran­ges, inc­lu­ding the Bes­kids, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá Fat­ra, and Veľ­ká Fatra.

Rad­hošť is shrou­ded in many legends. Accor­ding to folk­lo­re, it was once reve­red as the seat of the pagan god Rade­gast, the dei­ty of the sun, war, and vic­to­ry. Alt­hough direct evi­den­ce of this cult is lac­king, the tra­di­ti­on has endu­red, and today a sta­tue of Rade­gast stands along the trail from Pus­tev­ny to Rad­hošť. The sculp­tu­re was cre­a­ted by artist Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia), a nati­ve of Fren­štát pod Rad­hoš­těm and a pro­fes­sor at the Art Ins­ti­tu­te of Chi­ca­go. Polá­šek is also the aut­hor of the sta­tue of Saints Cyril and Met­ho­dius, which stands next to the cha­pel on Rad­hošť, as well as the sta­tue of Pre­si­dent Wil­son in front of the main rai­lway sta­ti­on in Prague.

The Rade­gast sta­tue was cast at the Maš­ka foun­dry in Pra­gue, with two iden­ti­cal pie­ces pro­du­ced. One was pla­ced on Rad­hošť, but in the 1990s, it was repla­ced with a faith­ful gra­ni­te repli­ca becau­se the ori­gi­nal was not suited to the local cli­ma­te. The ori­gi­nal was moved to the town hall in Fren­štát pod Rad­hoš­těm. The second cast was dona­ted to Pra­gue Zoo. Inte­res­tin­gly, Albín Polá­šek once con­tem­pla­ted retur­ning to his nati­ve Bes­kids to cre­a­te a gar­den fea­tu­ring sta­tu­es of the ancient Sla­vic gods (Infor­ma­ti­on board). His­to­ri­cal records men­ti­on the wors­hip of Rade­gast only among the Slavs by the Bal­tic Sea (Infor­ma­ti­on board).

In the past, peop­le tra­ve­led from afar to Rad­hošť, brin­ging offe­rings such as lives­tock, crops, and game. At the end of spring, the ancient Slavs celeb­ra­ted the sum­mer sols­ti­ce on Rad­hošť. Bon­fi­res were lit, and peop­le dan­ced and sang (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). 

In the 9th cen­tu­ry, the Thes­sa­lo­nian mis­si­ona­ries Saints Cyril and Met­ho­dius are said to have visi­ted Rad­hošť, alle­ged­ly des­tro­y­ing the idol of Rade­gast and erec­ting a cross in its pla­ce. To com­me­mo­ra­te the­ir mis­si­on, the Cha­pel of Saints Cyril and Met­ho­dius was built at the sum­mit bet­we­en 1896 and 1898, which today is the hig­hest sac­ral buil­ding in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz).

The nort­hern slo­pes of Rad­hošť are pro­tec­ted as the Rad­hošť Nati­onal Natu­re Reser­ve, dec­la­red in 1955. The 145-​hectare reser­ve pre­ser­ves rare plant and ani­mal com­mu­ni­ties, inc­lu­ding spe­cies such as the Eura­sian lynx (Lynx lynx), wes­tern caper­cail­lie (Tetras­tes bona­sia), fire sala­man­der (Sala­man­dra sala­man­dra), alpi­ne newt (Tri­tu­rus alpes­tris), com­mon Euro­pe­an adder (Vipe­ra berus), grass sna­ke (Natrix natrix), black stork (Cico­nia nig­ra), long-​eared owl (Asio otus), spar­ro­wha­wk (Acci­pi­ter nisus), gos­ha­wk (Acci­pi­ter gen­ti­lis), Eura­sian hob­by (Fal­co sub­bu­teo), gray wolf (Canis lupus), and bro­wn bear (Ursus arc­tos). Uni­que plants also grow here, such as Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea, and Aco­ni­tum varie­ga­tum. The domi­nant tree spe­cies is the Euro­pe­an beech (Fagus syl­va­ti­ca), along­si­de syca­mo­re map­le (Acer pse­udo­pla­ta­nus) and rare sil­ver fir (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Each year, Rad­hošť hosts Cyril and Met­ho­dius pilg­ri­ma­ges, atten­ded by thou­sands of pilg­rims. The­se events high­light the site­’s sig­ni­fi­cant spi­ri­tu­al and cul­tu­ral his­to­ry (pro​stred​ni​bec​va​.cz). The easiest way to access Rad­hošť is from Pus­tev­ny, which is con­nec­ted by a cab­le car from Tro­j­a­no­vi­ce. From Pus­tev­ny, a tou­rist trail leads to the sum­mit of Rad­hošť, pas­sing by the Rade­gast sta­tue and offe­ring beau­ti­ful vie­ws of the sur­roun­ding moun­tains. This trail is part of the Rade­gast Natu­re Trail, which inc­lu­des ten stops sho­wca­sing the his­to­ry and natu­ral beau­ty of this memo­rab­le moun­tain and the Pus­tev­ny area. The moun­tain is also inter­la­ced with under­ground tun­nels and caves (ces​ke​ho​ry​.cz).

Vrch Rad­hošť s nad­mo­řs­kou výš­kou 1 129 met­rů je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších vrcho­lů Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se přib­liž­ně 6 km seve­ro­vý­chod­ně od Rož­no­va pod Rad­hoš­těm a je zná­mý svou boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním význa­mem a krás­ný­mi výhle­dy na okol­ní poho­ří, jako jsou Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Vel­ká Fatra.

Rad­hošť je opře­den mno­ha legen­da­mi. Pod­le pověs­tí byl v minu­los­ti uctí­ván jako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha slun­ce, vál­ky a vítězs­tví. Pří­mé důka­zy o tom­to kul­tu sice chy­bí, tra­di­ce však pře­trva­la, a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, jejímž auto­rem je sochař Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia). Polá­šek byl pro­fe­so­rem umělec­ké ško­ly v Chi­ca­gu a pochá­zel z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je rov­něž auto­rem sou­so­ší sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­ré sto­jí ved­le kap­le na Rad­hoš­ti, a sochy pre­zi­den­ta Wil­so­na před hlav­ním nád­ra­žím v Praze.

Socha Rade­gas­ta byla odli­ta ve slé­vár­ně fir­my Maš­ka v Pra­ze, a to hned dva­krát. Jeden odli­tek byl umís­těn na Rad­hoš­ti, avšak v 90. letech 20. sto­le­tí byl nahra­zen věr­nou žulo­vou repli­kou, pro­to­že ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­lo míst­ní kli­ma. Ori­gi­nál byl pro­to pře­mís­těn na rad­ni­ci ve Fren­štá­tě pod Rad­hoš­těm. Dru­hý odli­tek byl daro­ván do ZOO Pra­ha. Zají­ma­vos­tí je, že Albín Polá­šek uva­žo­val o návra­tu do rod­ných Bes­kyd, kde chtěl ve své zahra­dě vytvo­řit háj slo­van­ských bohů (Infor­mač­ní tabule).

V minu­los­ti při­chá­ze­li na Rad­hošť lidé zda­le­ka a nosi­li sem dary – doby­tek, část úro­dy, úlov­ky. Sta­ří Slo­va­né zde na kon­ci jara sla­vi­li let­ní slu­no­vrat. Hoře­ly vat­ry, tan­či­lo se a zpí­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ří o uctí­vá­ní Rade­gas­ta pou­ze u Slo­va­nů u Balt­ské­ho moře (Infor­mač­ní tabule).

V 9. sto­le­tí měli na Rad­hošť zaví­tat soluňš­tí misi­oná­ři sva­tí Cyril a Meto­děj, kte­ří údaj­ně necha­li zni­čit mod­lu Rade­gas­ta a na jejím mís­tě posta­vi­li kříž. Na památ­ku jejich mise byla v letech 1896 – 1898 na vrcho­lu posta­ve­na Kap­le sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­rá je dnes nej­vý­še polo­že­nou sak­rál­ní stav­bou v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­ní sva­hy Rad­hoš­tě jsou chrá­něny jako Národ­ní pří­rod­ní rezer­va­ce Rad­hošť, vyhlá­še­ná v roce 1955. Rezer­va­ce o roz­lo­ze 145 ha chrá­ní vzác­né rost­lin­né a živo­čiš­né spo­le­čen­ství, včet­ně dru­hů jako je rys ostro­vid (Lynx lynx), tetřev hlu­šec (Tetras­tes bona­sia), mlok skvr­ni­tý (Sala­man­dra sala­man­dra), čolek hor­ský (Tri­tu­rus alpes­tris), zmi­je obec­ná (Vipe­ra berus), užov­ka oboj­ko­vá (Natrix natrix), čáp čer­ný (Cico­nia nig­ra), kalous uša­tý (Asio otus), kra­hu­jec obec­ný (Acci­pi­ter nisus), jes­třáb les­ní (Acci­pi­ter gen­ti­lis), dřem­lík tun­dro­vý (Fal­co sub­bu­teo), vlk obec­ný (Canis lupus) a med­věd hnědý (Ursus arc­tos). V rezer­va­ci ros­tou uni­kát­ní rost­li­ny, napří­klad Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea a Aco­ni­tum varie­ga­tum. Hlav­ní dře­vi­nou je buk les­ní (Fagus syl­va­ti­ca), dále javor klen (Acer pse­udo­pla­ta­nus) a vzác­ná jed­le bělo­ko­rá (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ně se na Rad­hoš­ti kona­jí cyri­lo­me­to­děj­ské pou­tě, kte­rých se účast­ní tisí­ce pout­ní­ků. Tyto akce při­po­mí­na­jí význam­nou duchov­ní a kul­tur­ní his­to­rii toho­to mís­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Nej­jed­no­duš­ší pří­stup na Rad­hošť je z Pus­te­ven, kam vede lanov­ka z Tro­j­a­no­vic. Z Pus­te­ven vede na vrchol Rad­hoš­tě turis­tic­ká stez­ka, kte­rá míjí sochu Rade­gas­ta a nabí­zí nád­her­né výhle­dy na okol­ní hory. Tato tra­sa je sou­čás­tí Nauč­né stez­ky Rade­gast, kte­rá na dese­ti zasta­ve­ních před­sta­vu­je his­to­rii a pří­ro­du oko­lí památ­né hory a turis­tic­ké oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je prot­ká­na pod­zem­ní­mi chod­ba­mi a jes­ky­němi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 89

Blan­sko je okres­né mes­to v Juho­mo­rav­skom kra­ji v Čes­kej repub­li­ke, ležia­ce pri­bliž­ne 19 km sever­ne od Brna, v údo­lí rie­ky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko sa nachá­dza v Dra­han­skej vrcho­vi­ne. Východ­ná časť úze­mia mes­ta leží v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. janu­áru 2024 malo mes­to pri­bliž­ne 20 185 oby­va­te­ľov (blan​sko​.cz).

Mes­to je čas­to ozna­čo­va­né ako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” vďa­ka svo­jej polo­he v blíz­kos­ti uni­kát­nych kra­so­vých javov, ako sú prie­pasť Maco­cha a jas­ky­ne Pun­kva (Blan­sko). Prvá písom­ná zmien­ka o Blan­sku pochá­dza z roku 1136, keď bolo pred­me­tom spo­ru medzi olo­mouc­kým bis­ku­pom Jin­dři­chom Zdí­kom a knie­ža­ťom Vra­ti­sla­vom z Brna o prá­vo posta­viť kos­tol v obci . Pôvod­ná osa­da sa nachá­dza­la na pra­vom bre­hu Svi­ta­vy, dnes zná­ma ako Sta­ré Blan­sko. Kon­com 14. sto­ro­čia zača­la na ľavom bre­hu rie­ky vzni­kať nová osa­da, Nové Blan­sko, kto­rá sa neskôr sta­la jad­rom moder­né­ho mes­ta. Obe čas­ti sa admi­ni­stra­tív­ne a eko­no­mic­ky zlú­či­li v roku 1526. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy rodu Žal­kov­ských zo Žal­ko­vic, bolo Blan­sko pový­še­né na trho­vé mes­teč­ko a gotic­ká pev­nosť bola pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V roku 1698 zís­ka­la pan­stvo rodi­na Gell­hor­nov­cov, kto­rá tu zalo­ži­la prvú hutu a žele­zia­reň. V roku 1766 Blan­sko odkú­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kto­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia žele­ziar­ne pros­pe­ro­va­li a doš­lo k roz­vo­ju výro­by ume­lec­kej lia­ti­ny. V roku 1849 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať z Brna do Čes­kej Tře­bo­vej, čo pris­pe­lo k ďal­šie­mu roz­vo­ju mes­ta. V roku 1905 ude­lil Fran­ti­šek Jozef I. Blan­sku šta­tút mes­ta (blan​sko​.cz). 

Medzi význam­né pamiat­ky v Blan­sku pat­rí zámok Blan­sko, kto­rý bol pôvod­ne gotic­kou pev­nos­ťou a neskôr pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok. V súčas­nos­ti slú­ži ako múze­um s expo­zí­ci­ou ume­lec­kej lia­ti­ny. Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou je dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Paras­kie­vy, pre­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­skej Rusi v roku 1936 (blan​sko​.cz). Kon­krét­nym jeho domo­von bolo Niž­né Seliš­te. Pre­ne­se­nie ho zachrá­ni­lo pred istou ska­zou (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na ponú­ka mož­nosť výstu­pu na vežu s vyhliad­kou na celé mes­to a oko­lie (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­dis­ko­vým bodom pre náv­šte­vy Morav­ské­ho kra­su, kto­rý ponú­ka množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás. Mes­to dis­po­nu­je kva­lit­nou špor­to­vou infra­štruk­tú­rou, vrá­ta­ne kry­té­ho a von­kaj­šie­ho pla­vec­ké­ho bazé­na, zim­né­ho šta­di­ó­na, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tov či bowlin­go­vej haly. Blan­sko je zná­me svo­jou prie­my­sel­nou tra­dí­ci­ou, naj­mä v oblas­ti stro­jár­stva a hut­níc­tva (Bla­nen­sko). Tech­nic­ká pamiat­ka Kla­mo­va huť sa nachá­dza na úzkom ostro­ve medzi kory­tom rie­ky Svi­ta­va a ume­lým násy­pom pri želez­nič­nej tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Zacho­va­la sa prí­zem­ný objekt bez vyso­kej pece, pred­sta­vu­je typic­kú prie­my­sel­nú archi­tek­tú­ru polo­vi­ce 19. sto­ro­čia. Huta Pau­lin­ka pat­ri­la medzi tzv. sal­mov­ské žele­ziar­ne, od kon­ca 19. sto­ro­čia fun­go­va­la ako zlie­va­reň. Pome­no­va­nie zís­ka­la pod­ľa man­žel­ky maji­te­ľa pan­stva K. J. Sal­ma, kňaž­nej Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ná tabuľa).

V Blan­sku je pre­zen­to­va­ná tzv. Sta­ni­ca Európ­ske ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­som je súčas­ťou európ­ske­ho pro­jek­tu. Záme­rom je pro­pa­go­vať dôle­ži­té loka­li­ty európ­ske­ho žele­ziar­stva v minu­los­ti. V Blan­sku sa začiat­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záuj­mu hut­níc­tva datu­jú od kon­ca 8. sto­ro­čia. Do rudo­nos­nej stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su vstú­pi­li pros­pek­to­ri, baní­ci, hut­ní­ci, ková­či, uhlia­ri (Infor­mač­ná tabuľa).

Blan­sko is a dis­trict town in the South Mora­vian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 19 km north of Brno, in the val­ley of the Svi­ta­va River (Wiki­pe­dia). Blan­sko is situ­ated in the Dra­han­ská High­lands. The eas­tern part of the town’s ter­ri­to­ry lies wit­hin the Mora­vian Karst Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia). As of Janu­ary 1, 2024, the town had app­ro­xi­ma­te­ly 20,185 inha­bi­tants (blan​sko​.cz).

The town is often refer­red to as the ​“Gate­way to the Mora­vian Karst” due to its pro­xi­mi­ty to uni­que karst phe­no­me­na, such as the Maco­cha Abyss and the Pun­kva Caves (Blan­sko). The first writ­ten men­ti­on of Blan­sko dates back to 1136 when it was the sub­ject of a dis­pu­te bet­we­en Olo­mouc Bis­hop Jin­dřich Zdík and Prin­ce Vra­ti­slav of Brno over the right to build a church in the vil­la­ge. The ori­gi­nal sett­le­ment was loca­ted on the right bank of the Svi­ta­va River, now kno­wn as Old Blan­sko. By the late 14th cen­tu­ry, a new sett­le­ment, New Blan­sko, began to emer­ge on the left bank of the river, later beco­ming the core of the modern town. The two parts were admi­ni­stra­ti­ve­ly and eco­no­mi­cal­ly uni­ted in 1526. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of the Žal­kov­ský fami­ly of Žal­ko­vi­ce, Blan­sko was ele­va­ted to a mar­ket town, and the Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In 1698, the esta­te was acqu­ired by the Gell­horn fami­ly, who estab­lis­hed the first foun­dry and iron­works here. In 1766, Blan­sko was pur­cha­sed by the Salm-​Reifferscheidt fami­ly, who owned it until 1945. In the first half of the 19th cen­tu­ry, the iron­works pros­pe­red, and the pro­duc­ti­on of artis­tic cast iron flou­ris­hed. In 1849, the rai­lway line from Brno to Čes­ká Tře­bo­vá was ope­ned, con­tri­bu­ting to the town’s furt­her deve­lop­ment. In 1905, Empe­ror Franz Joseph I gran­ted Blan­sko town sta­tus (blan​sko​.cz).

Notab­le land­marks in Blan­sko inc­lu­de the Blan­sko Cha­te­au, ori­gi­nal­ly a Got­hic for­tress later rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. It now ser­ves as a muse­um fea­tu­ring an exhi­bi­ti­on of artis­tic cast iron. Anot­her att­rac­ti­on is the wooden Church of St. Paras­che­va, relo­ca­ted here from Sub­car­pat­hian Rut­he­nia in 1936 (blan​sko​.cz). Its ori­gi­nal home was Niž­né Seliš­te, and the relo­ca­ti­on saved it from ine­vi­tab­le decay (infor­ma­ti­on board). The Church of St. Mar­tin offers visi­tors the oppor­tu­ni­ty to climb its tower for vie­ws of the town and sur­roun­ding area (blan​sko​.cz). Blan­sko ser­ves as a star­ting point for visits to the Mora­vian Karst, which offers nume­rous hiking and cyc­ling trails. The town has excel­lent sports faci­li­ties, inc­lu­ding indo­or and out­do­or swim­ming pools, an ice rink, ten­nis and vol­le­y­ball courts, and a bowling hall. Blan­sko is kno­wn for its indus­trial tra­di­ti­on, par­ti­cu­lar­ly in engi­ne­e­ring and metal­lur­gy (Bla­nen­sko).

The Klam Iron­works is an indus­trial monu­ment loca­ted on a nar­row island bet­we­en the Svi­ta­va River and an arti­fi­cial embank­ment near the Brno-​Česká Tře­bo­vá rai­lway line. The pre­ser­ved ground-​level struc­tu­re, wit­hout a blast fur­na­ce, repre­sents typi­cal 19th-​century indus­trial archi­tec­tu­re. The Pau­lin­ka Iron­works was part of the so-​called Salm iron­works and func­ti­oned as a foun­dry from the late 19th cen­tu­ry. It was named after Prin­cess Pau­li­na of Auer­sperg, the wife of the esta­te owner K. J. Salm (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko also fea­tu­res the ​“Sta­ti­on of the Euro­pe­an Iron Rou­te.” The pro­ject ​“Iron Rou­te through the Mora­vian Karst” is part of a Euro­pe­an ini­tia­ti­ve aiming to pro­mo­te sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal iron­wor­king sites. In Blan­sko, the sys­te­ma­tic inte­rest in metal­lur­gy dates back to the late 8th cen­tu­ry, when pros­pec­tors, miners, metal­lur­gists, blacks­miths, and char­co­al bur­ners ente­red the ore-​rich cen­tral part of the Mora­vian Karst (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko je okres­ní měs­to v Jiho­mo­rav­ském kra­ji v Čes­ké repub­li­ce, leží­cí přib­liž­ně 19 km sever­ně od Brna, v údo­lí řeky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko se nachá­zí v Dra­han­ské vrcho­vi­ně. Východ­ní část úze­mí měs­ta leží v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. led­nu 2024 mělo měs­to přib­liž­ně 20 185 oby­va­tel (blan​sko​.cz).

Měs­to je čas­to ozna­čo­vá­no jako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” díky své polo­ze v blíz­kos­ti uni­kát­ních kra­so­vých jevů, jako jsou pro­past Maco­cha a Pun­kev­ní jes­ky­ně (Blan­sko). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Blan­sku pochá­zí z roku 1136, kdy bylo před­mětem spo­ru mezi olo­mouc­kým bis­ku­pem Jin­dři­chem Zdí­kem a kní­že­tem Vra­ti­sla­vem z Brna o prá­vo posta­vit kos­tel v obci. Původ­ní osa­da se nachá­ze­la na pra­vém bře­hu Svi­ta­vy, dnes zná­má jako Sta­ré Blan­sko. Kon­cem 14. sto­le­tí zača­la na levém bře­hu řeky vzni­kat nová osa­da, Nové Blan­sko, kte­rá se později sta­la jád­rem moder­ní­ho měs­ta. Obě čás­ti byly admi­ni­stra­tiv­ně a eko­no­mic­ky slou­če­ny v roce 1526. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy rodu Žal­kov­ských ze Žal­ko­vic, bylo Blan­sko pový­še­no na trho­vé měs­teč­ko a gotic­ká tvrz byla pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V roce 1698 zís­ka­la pan­ství rodi­na Gell­hor­nů, kte­rá zde zalo­ži­la prv­ní huť a žele­zár­nu. V roce 1766 Blan­sko odkou­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kte­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí žele­zár­ny pros­pe­ro­va­ly a roz­vi­nu­la se výro­ba umělec­ké liti­ny. V roce 1849 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať z Brna do Čes­ké Tře­bo­vé, což přis­pělo k dal­ší­mu roz­vo­ji měs­ta. V roce 1905 udělil Fran­ti­šek Josef I. Blan­sku sta­tut měs­ta (blan​sko​.cz).

K význam­ným památ­kám Blan­ska patří zámek Blan­sko, původ­ně gotic­ká tvrz pře­sta­věná na rene­sanč­ní zámek, dnes slou­ží­cí jako muze­um s expo­zi­cí umělec­ké liti­ny. Dal­ší zají­ma­vos­tí je dře­věný kos­te­lík sva­té Paras­ki­vy, pře­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­ské Rusi v roce 1936 (blan​sko​.cz). Jeho původ­ním domo­vem bylo Niž­né Seliš­tě a pře­ne­se­ní ho zachrá­ni­lo před jis­tou zká­zou (infor­mač­ní tabu­le). Kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na nabí­zí mož­nost výstu­pu na věž s vyhlíd­kou na celé měs­to a oko­lí (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­zím bodem pro návš­těvy Morav­ské­ho kra­su, kte­rý nabí­zí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras. Měs­to dis­po­nu­je kva­lit­ní spor­tov­ní infras­truk­tu­rou, včet­ně kry­té­ho a ven­kov­ní­ho bazé­nu, zim­ní­ho sta­di­onu, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tů nebo bowlin­go­vé haly. Blan­sko je zná­mé svou průmys­lo­vou tra­di­cí, zej­mé­na v oblas­ti stro­jí­ren­ství a hut­nic­tví (Bla­nen­sko).

Tech­nic­ká památ­ka Kla­mo­va huť se nachá­zí na úzkém ostro­vě mezi kory­tem řeky Svi­ta­vy a umělým náspem při želez­nič­ní tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Docho­val se pří­zem­ní objekt bez vyso­ké pece, před­sta­vu­jí­cí typic­kou průmys­lo­vou archi­tek­tu­ru polo­vi­ny 19. sto­le­tí. Huť Pau­lin­ka patři­la mezi tzv. sal­mov­ské žele­zár­ny a od kon­ce 19. sto­le­tí fun­go­va­la jako slé­vár­na. Jmé­no zís­ka­la pod­le man­žel­ky maji­te­le pan­ství K. J. Sal­ma, kněž­ny Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ní tabule).

V Blan­sku je pre­zen­to­vá­na tzv. Sta­ni­ce Evrop­ské ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­sem je sou­čás­tí evrop­ské­ho pro­jek­tu. Cílem je pro­pa­go­vat důle­ži­té loka­li­ty evrop­ské­ho hut­nic­tví v minu­los­ti. V Blan­sku se počát­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záj­mu o hut­nic­tví datu­jí od kon­ce 8. sto­le­tí, kdy do rudo­nos­né střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su vstou­pi­li pros­pek­to­ři, hor­ní­ci, hut­ní­ci, ková­ři a uhlí­ři (Infor­mač­ní tabule).

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 95

Tis­ké stěny (Tis­ké ste­ny) sú pies­kov­co­vé skal­né mes­to a prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­kej repub­li­ke. Sú jedi­neč­né svo­jou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­ťou skal­ných útva­rov, kto­ré vytvá­ra­jú skal­ný laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké ste­ny sa rozp­res­tie­ra­jú na plo­che tak­mer 100 hek­tá­rov, tvo­ria až 70 met­rov vyso­kú hrad­bu. Celá oblasť je roz­lá­ma­ná navzá­jom kol­mých puk­lín, vytvá­ra­jú hus­tú sieť úzkych kaňo­nov a rok­lín, šir­šie prie­s­trans­tvá pri­po­mí­na­jú malé mes­tá s uli­ca­mi a námes­tia­mi. Až do 19. sto­ro­čia sa málo­kto do Tis­kých stien odvá­žil vojsť (Infor­mač­ná tabuľa). 

Pôvod Tis­kých stien sia­ha do dru­ho­hôr, keď sa v oblas­ti usa­dzo­va­li pies­či­té sedi­men­ty na dne pra­ve­ké­ho mora (tisa​.cz). Počas pri­bliž­ne 20 mili­ó­nov rokov bola veľ­ká časť sever­ných a stred­ných Čiech zato­pe­ná plyt­kým tro­pic­kým morom. Keď sa more stiah­lo, ulo­že­ný pie­sok sa postup­ne pre­me­nil na ska­lu (Pavel Antro­bus). Postup­ným pôso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sov, ako sú zvet­rá­va­nie, eró­zia a odnos mate­riá­lu, vznik­lo súčas­né skal­né mes­to s hlbo­ký­mi kaňon­mi, zvis­lý­mi ste­na­mi, rok­li­na­mi, ties­ňa­va­mi, pre­vis­mi a jas­ky­ňa­mi (tisa​.cz).

Skal­né útva­ry nesú zau­jí­ma­vé náz­vy: Skal­né námes­tie, Janu­so­va hla­va, Západ­ná vyhliad­ka, Veľ­ké ste­ny, Spo­ved­ni­ca, Les­ná brá­na, Kaza­tel­ňa, Kamen­ný stôl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ny, Skal­ná brá­na, Múmia, Pous­tev­na, Kaza­teľ, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Posky­tu­jú výhľa­dy na Tisú, Dečín­sky Snež­ník a iné úžas­né skal­né for­má­cie a výhľa­dy (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny sú obľú­be­ným cie­ľom horo­lez­cov vďa­ka roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ných stien. Oblasť ponú­ka množ­stvo lezec­kých trás rôz­nych obtiaž­nos­tí. Natá­ča­li sa tu scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké Rocks) are a sand­sto­ne rock town and natu­ral monu­ment loca­ted near the vil­la­ge of Tisá in the Ústí nad Labem Dis­trict of the Czech Repub­lic. They are uni­que for the­ir size and diver­si­ty of rock for­ma­ti­ons, cre­a­ting a rock laby­rinth (ces​kes​vy​car​sko​.cz). The Tis­ké Rocks cover an area of near­ly 100 hec­ta­res and form a 70-​meter-​high wall. The enti­re area is frac­tu­red by per­pen­di­cu­lar fis­su­res, cre­a­ting a den­se network of nar­row cany­ons and gor­ges. Wider open spa­ces resem­ble small towns with stre­ets and squ­ares. Until the 19th cen­tu­ry, few peop­le dared to enter Tis­ké Stěny (Infor­ma­ti­on board).

The ori­gin of Tis­ké Stěny dates back to the Meso­zo­ic Era, when san­dy sedi­ments were depo­si­ted at the bot­tom of an ancient sea (tisa​.cz). For around 20 mil­li­on years, a lar­ge part of nort­hern and cen­tral Bohe­mia was sub­mer­ged under a shal­low tro­pi­cal sea. As the sea retre­a­ted, the depo­si­ted sand gra­du­al­ly tur­ned into rock (Pavel Antro­bus). Over time, geolo­gi­cal pro­ces­ses such as weat­he­ring, ero­si­on, and mate­rial tran­s­port sha­ped the present-​day rock town, with deep cany­ons, ver­ti­cal walls, ravi­nes, gor­ges, over­hangs, and caves (tisa​.cz).

The rock for­ma­ti­ons have inte­res­ting names: Rock Squ­are, Janus’ Head, Wes­tern Lookout, Gre­at Walls, Con­fes­si­onal, Forest Gate, Pul­pit, Sto­ne Tab­le (ska​ly​ti​sa​.cz), Elep­hants, Rock Gate, Mum­my, Her­mi­ta­ge, Pre­a­cher, Seal (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). They offer bre­ath­ta­king vie­ws of Tisá, Děčín­ský Sněž­ník, and other ama­zing rock for­ma­ti­ons and lands­ca­pes (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké Stěny is a popu­lar des­ti­na­ti­on for clim­bers, thanks to its varie­ty and chal­len­ging rock walls. The area offers nume­rous clim­bing rou­tes of vary­ing dif­fi­cul­ty levels. Sce­nes from the movie ​“The Chro­nic­les of Nar­nia” were fil­med here (tisa​.cz).

Die Tis­ké stěny (Tis­ké Fel­sen) sind eine Sandstein-​Felsenstadt und ein Natur­denk­mal in der Nähe des Dor­fes Tisá im Bez­irk Ústí nad Labem in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Sie sind ein­zi­gar­tig in ihrer Aus­deh­nung und Viel­falt an Fels­for­ma­ti­onen, die ein Fel­sen­la­by­rinth bil­den (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny ers­trec­ken sich über fast 100 Hek­tar und bil­den eine bis zu 70 Meter hohe Fels­mau­er. Das gesam­te Gebiet ist von sen­krecht zue­i­nan­der ver­lau­fen­den Ris­sen dur­ch­zo­gen, die ein dich­tes Netz aus engen Schluch­ten und Cany­ons bil­den. Größe­re Flä­chen erin­nern an kle­i­ne Städ­te mit Stra­ßen und Plät­zen. Bis zum 19. Jahr­hun­dert wag­te sich kaum jemand in die Tis­ké stěny (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Der Urs­prung der Tis­ké stěny reicht bis in die Jura-​Zeit zurück, als sich in die­ser Regi­on san­di­ge Sedi­men­te auf dem Grund eines prä­his­to­ris­chen Mee­res abla­ger­ten (tisa​.cz). Vor etwa 20 Mil­li­onen Jah­ren war ein gro­ßer Teil Nord- und Mit­tel­böh­mens von einem fla­chen tro­pis­chen Meer bedec­kt. Als sich das Meer zurück­zog, ver­wan­del­te sich der abge­la­ger­te Sand all­mäh­lich in Fels (Pavel Antro­bus). Durch geolo­gis­che Pro­zes­se wie Ver­wit­te­rung, Ero­si­on und Mate­ria­labt­ra­gung ents­tand die heuti­ge Fel­sens­tadt mit tie­fen Schluch­ten, sen­krech­ten Wän­den, Klüf­ten, Eng­päs­sen, Über­hän­gen und Höh­len (tisa​.cz).

Die Fels­for­ma­ti­onen tra­gen inte­res­san­te Namen: Fel­sen­platz, Janu­skopf, West­li­cher Aus­sichts­punkt, Gro­ße Wän­de, Beichts­tuhl, Wald­tor, Kan­zel, Ste­in­tisch (ska​ly​ti​sa​.cz), Ele­fan­ten, Fel­sen­tor, Mumie, Ein­sie­de­lei, Pre­d­i­ger, See­hund (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sie bie­ten Ausb­lic­ke auf Tisá, den Děčín­ský Sněž­ník und ande­re bee­in­druc­ken­de Fels­for­ma­ti­onen und Pano­ra­men (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny sind ein belieb­tes Ziel für Klet­te­rer, da sie eine gro­ße Viel­falt und unters­chied­li­che Sch­wie­rig­ke­itsg­ra­de bie­ten. Die Regi­on ver­fügt über zahl­re­i­che Klet­ter­rou­ten mit vers­chie­de­nen Sch­wie­rig­ke­itss­tu­fen. Hier wur­den Sze­nen aus dem Film ​“Die Chro­ni­ken von Nar­nia” ged­reht (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ska­ły) to mias­to skal­ne z pias­ko­wca i pomnik przy­ro­dy poło­żo­ny w pobli­żu miejs­co­wo­ści Tisá w powie­cie Ústí nad Labem w Cze­chach. Są one wyjąt­ko­we ze wzg­lędu na swo­ją powierzch­nię oraz różno­rod­no­ść for­mac­ji skal­nych, któ­re twor­zą skal­ny labi­rynt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny zaj­mu­ją obszar nie­mal 100 hek­ta­rów i twor­zą ścia­nę skal­ną o wyso­ko­ści do 70 met­rów. Cały teren prze­ci­na­ją piono­we szc­ze­li­ny, któ­re twor­zą gęs­tą sieć wąs­kich kani­onów i wąwo­zów. Szers­ze przes­tr­ze­nie przy­po­mi­na­ją małe mias­ta z uli­ca­mi i pla­ca­mi. Aż do XIX wie­ku nie­wie­lu ludzi odwa­ży­ło się wejść do Tis­kých stěn (Tab­li­ca informacyjna).

Pocho­dze­nie Tis­kých stěn sięga okre­su mezo­zo­iku, kie­dy na dnie pre­his­to­rycz­ne­go mor­za w tym rejo­nie osa­dza­ły się piaszc­zys­te osa­dy (tisa​.cz). Oko­ło 20 mili­onów lat temu znacz­na część północ­nych i środ­ko­wych Czech była zala­na przez płyt­kie, tro­pi­kal­ne mor­ze. Kie­dy mor­ze się cof­nęło, osa­dzo­ny pia­sek stop­ni­owo przeksz­ta­łcił się w ska­łę (Pavel Antro­bus). W wyni­ku pro­ce­sów geolo­gicz­nych, takich jak wietr­ze­nie, eroz­ja i tran­s­port mate­ria­łu, pows­ta­ło obec­ne mias­to skal­ne z głębo­ki­mi kani­ona­mi, piono­wy­mi ścia­na­mi, wąwo­za­mi, szc­ze­li­na­mi, nawi­sa­mi i jas­ki­nia­mi (tisa​.cz).

For­mac­je skal­ne mają inte­re­su­jące nazwy: Skal­ny Rynek, Gło­wa Janu­sa, Zachod­ni Punkt Wido­ko­wy, Wiel­kie Ścia­ny, Kon­fes­jo­nał, Leśna Bra­ma, Kazal­ni­ca, Kamien­ny Stół (ska​ly​ti​sa​.cz), Sło­nie, Skal­na Bra­ma, Mumia, Pus­tel­nia, Kaz­no­dzie­ja, Foka (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Roz­tac­za­ją się z nich wido­ki na Tisę, Děčín­ský Sněž­ník oraz inne spek­ta­ku­lar­ne for­mac­je skal­ne i pano­ra­my (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny to popu­lar­ne miejs­ce wśród wspi­nac­zy dzi­ęki różno­rod­no­ści i trud­no­ści ścian skal­nych. Regi­on ofe­ru­je licz­ne dro­gi wspi­nacz­ko­we o różnych stop­niach trud­no­ści. Kręco­no tu sce­ny do fil­mu ​“Opo­wie­ści z Nar­nii” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ská­ly) jsou pís­kov­co­vé skal­ní měs­to a pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­ké repub­li­ce. Jsou jedi­neč­né svou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­tí skal­ních útva­rů, kte­ré vytvá­ře­jí skal­ní laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny se rozp­ros­tí­ra­jí na plo­še téměř 100 hek­ta­rů a tvo­ří až 70 met­rů vyso­kou skal­ní hrad­bu. Celá oblast je roz­čle­něna sou­sta­vou kol­mo se kři­žu­jí­cích puk­lin, kte­ré vytvá­ře­jí hus­tou síť úzkých kaňo­nů a rok­lí. Šir­ší pros­to­ry při­po­mí­na­jí malá měs­ta s uli­ce­mi a náměs­tí­mi. Až do 19. sto­le­tí se do Tis­kých stěn odvá­žil vstou­pit jen málo­kdo (Infor­mač­ní tabule).

Původ Tis­kých stěn sahá do obdo­bí dru­ho­hor, kdy se v této oblas­ti usa­zo­va­ly pís­či­té sedi­men­ty na dně pra­věké­ho moře (tisa​.cz). Přib­liž­ně před 20 mili­ony let byla vel­ká část sever­ních a střed­ních Čech zapla­ve­na měl­kým tro­pic­kým mořem. Když se moře stáh­lo, ulo­že­ný písek se postup­ně pře­měnil na ská­lu (Pavel Antro­bus). Půso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sů, jako je zvět­rá­vá­ní, ero­ze a odnos mate­riá­lu, vznik­lo sou­čas­né skal­ní měs­to s hlu­bo­ký­mi kaňo­ny, svis­lý­mi stěna­mi, rok­li­na­mi, sou­těs­ka­mi, pře­vi­sy a jes­ky­němi (tisa​.cz).

Skal­ní útva­ry nesou zají­ma­vé náz­vy: Skal­ní náměs­tí, Janu­so­va hla­va, Západ­ní vyhlíd­ka, Vel­ké stěny, Zpo­věd­ni­ce, Les­ní brá­na, Kaza­tel­na, Kamen­ný stůl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ni, Skal­ní brá­na, Mumie, Pous­tev­na, Kaza­tel, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Nabí­ze­jí výhle­dy na Tisou, Děčín­ský Sněž­ník a dal­ší úchvat­né skal­ní útva­ry a pano­ra­ma­ta (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny jsou oblí­be­ným cílem horo­lez­ců díky roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ních stěn. Oblast nabí­zí mno­ho lezec­kých cest růz­ných obtíž­nos­tí. Natá­če­ly se zde scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post