Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Kostoly, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Křtiny

skala
Hits: 301

Křtiny je obec v okrese Blansko, približne 15 kilometrov severovýchodne od centra Brna a 10 kilometrov juhovýchodne od Blanska. S počtom obyvateľov okolo 820 sú považované za vstupnú bránu do strednej časti Moravského krasu a sú známe predovšetkým ako významné mariánske pútnické miesto (cs.wikipedia.org). Ležia na križovatke niekoľkých údolí, vrátane hlbokého krasového Josefovského údolia. Medzi najvýznamnejšie archeologické nálezy z tejto oblasti patrí bronzová soška býka a rozsiahle halštatské pohrebisko v jaskyni Býčí skála z obdobia okolo 500 rokov pred Kristom. Prví sa do oblasti dostali v 6. storočí. Prilákala ich sem aj železná ruda. V okolitých lesoch boli objavené pozostatky primitívnych vysokých pecí z 8. storočia. Výroba železa sa tu udržala až do konca 19. storočia a stála pri zrode priemyselných podnikov v blízkych mestách, ako sú Adamov a Blansko (krtiny.cz). Prvá písomná zmienka o Křtinách pochádza z 24. septembra 1237 (krtiny.cz). Podľa povesti v miestnom údolí krstili svätí Cyril a Metod prvých moravských kresťanov, čo dalo obci jej názov (objevujpamatky.cz). Počas husitských vojen bol miestny kláštor v roku 1423 vypálený. Po vojnách boli Křtiny niekoľkokrát vyplienené, najmä počas tridsaťročnej . V rokoch 1830 až 1854 boli Křtiny majetkom rodu Dietrichsteinovcov. Křtiny sú jedným z najstarších mariánskych pútnických miest na Morave. Dominantou je barokový kostol Panny Márie, ktorý bol vybudovaný v prvej polovici 18. storočia podľa návrhu architekta Jana Blažeja Santiniho-Aichela. Tento monumentálny chrám je považovaný za perlu barokovej architektúry a je chránený ako národná kultúrna pamiatka (cs.wikipedia.org). V interiéri kostola sa nachádza gotická socha Panny Márie Křtinskej z roku 1340, ktorá je cieľom mnohých pútnikov. Kostol je známy aj svojou výnimočnou akustikou a pravidelne sa tu konajú duchovnej hudby (kudyznudy.cz). Nachádzal sa tu aj ženský kláštor, ktorý podľa legendy v roku 1423 zničili husiti (hadivadlo.cz). V podzemí kostola bola objavená a sprístupnená rozsiahla kostnica, v ktorej sú pozostatky stoviek stredovekých obyvateľov. Avšak nachádza sa tam aj niekoľko lebiek vyzdobených záhadnými ornamentami. Pôvodne baroková rezidencia premonštrátov bola v 19. storočí prebudovaná na klasicistický zámok. Oválna základná škola je predstaviteľ modernej architektúry (krtiny.cz).

Křtiny ležia na okraji Moravského krasu, čo z nich robí ideálny východiskový bod pre milovníkov prírody a turistiky. V blízkosti obce sa nachádza množstvo krasových útvarov, jaskýň a malebných údolí. Návštevníci môžu preskúmať napríklad jaskyňu Výpustek, ktorá slúžila počas druhej svetovej vojny ako podzemná továreň a neskôr ako vojenský kryt. Dnes sú Křtiny živým centrom kultúrneho a duchovného života. Každoročne sa tu koná množstvo púti, koncertov a iných podujatí, ktoré priťahujú návštevníkov z celej krajiny aj zo zahraničia (cs.wikipedia.org). V Josefovskom údolí, ktoré je krasového charakteru sa nachádza jaskyňa Býčia skala. V roku 2008 bol sprístupnený komplex rozsiahlych podzemných priestorov Výpustek, ktorý bol známy už v stredoveku. V roku 1928 založil Augustin Bayer v Křtinskom okolí na ploche 23 ha arborétum. Pestuje sa v ňom cca 1000 druhov domácich a exotických drevín, napr. Sciadopitys verticillata, Cedrus libani (krtiny.cz).

Křtiny is a municipality in the Blansko District, approximately 15 kilometers northeast of the center of and 10 kilometers southeast of Blansko. With a population of around 820, it is considered the gateway to the central part of the Moravian Karst and is best known as a significant Marian pilgrimage site (cs.wikipedia.org). It is located at the crossroads of several valleys, including the deep karst Josefov Valley. Among the most significant archaeological finds from this area are a bronze bull figurine and an extensive Hallstatt burial site in the Býčí Skála Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arrived in the area in the 6th century, attracted by iron ore. Remains of primitive blast furnaces from the 8th century have been discovered in the surrounding forests. Iron production continued here until the late 19th century, contributing to the development of industrial enterprises in nearby towns such as Adamov and Blansko (krtiny.cz). The first written mention of Křtiny dates back to September 24, 1237 (krtiny.cz). According to legend, Saints Cyril and Methodius baptized the first Moravian Christians in a local valley, giving the town its name (objevujpamatky.cz). During the Hussite Wars, the local monastery was burned down in 1423. After the wars, Křtiny was repeatedly plundered, especially during the Thirty Years‘ War. Between 1830 and 1854, Křtiny was owned by the Dietrichstein family. Křtiny is one of the oldest Marian pilgrimage sites in Moravia. The dominant landmark of the town is the Baroque Church of the Virgin Mary, built in the first half of the 18th century according to the design of architect Jan Blažej Santini-Aichel. This monumental church is considered a jewel of Baroque architecture and is protected as a national cultural monument (cs.wikipedia.org). Inside the church, there is a Gothic statue of the Virgin Mary of Křtiny from 1340, which attracts many pilgrims. The church is also known for its exceptional acoustics, and spiritual music concerts are regularly held here (kudyznudy.cz).

There was also a convent for women, which, according to legend, was destroyed by the Hussites in 1423 (hadivadlo.cz). A large ossuary was discovered and made accessible beneath the church, containing the remains of hundreds of medieval inhabitants, including several skulls decorated with mysterious ornaments. Originally a Baroque residence for the Premonstratensians, it was rebuilt into a Neoclassical chateau in the 19th century. The oval elementary school is an example of modern architecture (krtiny.cz). Křtiny is located on the edge of the Moravian Karst, making it an ideal starting point for nature lovers and hikers. Numerous karst formations, caves, and picturesque valleys can be found near the town. Visitors can explore the Výpustek Cave, which served as an underground factory during World War II and later as a military shelter. Today, Křtiny is a vibrant center of cultural and spiritual life. Many pilgrimages, concerts, and other events are held here annually, attracting visitors from across the country and abroad (cs.wikipedia.org). In the karstic Josefov Valley lies the Býčí Skála Cave. In 2008, the extensive underground spaces of the Výpustek Cave, known since the Middle Ages, were opened to the public. In 1928, Augustin Bayer established an arboretum covering 23 hectares in the Křtiny area. It cultivates approximately 1,000 species of native and exotic trees, including Sciadopitys verticillata and Cedrus libani (krtiny.cz).

Křtiny jsou obec v okrese Blansko, přibližně 15 kilometrů severovýchodně od centra Brna a 10 kilometrů jihovýchodně od Blanska. S počtem obyvatel kolem 820 jsou považovány za vstupní bránu do střední části Moravského krasu a jsou známé především jako významné mariánské poutní místo (cs.wikipedia.org). Leží na křižovatce několika údolí, včetně hlubokého krasového Josefovského údolí. Mezi nejvýznamnější archeologické nálezy z této oblasti patří bronzová soška býka a rozsáhlé halštatské pohřebiště v jeskyni Býčí skála z období kolem 500 let před Kristem. První Slované se do oblasti dostali v 6. století, přilákala je sem také železná ruda. V okolních lesích byly objeveny pozůstatky primitivních vysokých pecí z 8. století. Výroba železa se zde udržela až do konce 19. století a stála při zrodu průmyslových podniků v blízkých městech, jako jsou Adamov a Blansko (krtiny.cz). První písemná zmínka o Křtinách pochází z 24. září 1237 (krtiny.cz). Podle pověsti v místním údolí křtili svatí Cyril a Metoděj první moravské křesťany, což dalo obci její název (objevujpamatky.cz). Během husitských válek byl místní klášter v roce 1423 vypálen. Po válkách byly Křtiny několikrát vypleněny, zejména během třicetileté války. V letech 1830 až 1854 byly Křtiny majetkem rodu Dietrichsteinů. Křtiny jsou jedním z nejstarších mariánských poutních míst na Moravě. Dominantou obce je barokní kostel Panny Marie, který byl vybudován v první polovině 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento monumentální chrám je považován za perlu barokní architektury a je chráněn jako národní kulturní památka (cs.wikipedia.org). V interiéru kostela se nachází gotická socha Panny Marie Křtinské z roku 1340, která je cílem mnoha poutníků. Kostel je známý také svou výjimečnou akustikou a pravidelně se zde konají koncerty duchovní hudby (kudyznudy.cz). Nacházel se zde také ženský klášter, který podle legendy v roce 1423 zničili husité (hadivadlo.cz). V podzemí kostela byla objevena a zpřístupněna rozsáhlá kostnice, v níž se nacházejí pozůstatky stovek středověkých obyvatel. Jsou zde však i lebky zdobené záhadnými ornamenty. Původně barokní rezidence premonstrátů byla v 19. století přestavěna na klasicistní zámek. Oválná základní škola je příkladem moderní architektury (krtiny.cz).

Křtiny leží na okraji Moravského krasu, což z nich činí ideální výchozí bod pro milovníky přírody a turistiky. V blízkosti obce se nachází množství krasových útvarů, jeskyní a malebných údolí. Návštěvníci mohou prozkoumat například jeskyni Výpustek, která sloužila během druhé světové války jako podzemní továrna a později jako vojenský kryt. Dnes jsou Křtiny živým centrem kulturního a duchovního života. Každoročně se zde koná mnoho poutí, koncertů a dalších akcí, které přitahují návštěvníky z celé země i ze zahraničí (cs.wikipedia.org). V Josefovském údolí se nachází jeskyně Býčí skála. V roce 2008 byl zpřístupněn rozsáhlý komplex podzemních prostor jeskyně Výpustek, která byla známa již ve středověku. V roce 1928 zde Augustin Bayer založil arboretum o rozloze 23 ha, kde se pěstuje přibližně 1000 druhů domácích i exotických dřevin, například Sciadopitys verticillata a Cedrus libani (krtiny.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Hory, Česko, Biotopy, Fotografie

Radhošť

skala
Hits: 307

Vrch Radhošť, s nadmorskou výškou 1 129 metrov, je jedným z najvýznamnejších vrcholov Moravsko-sliezskych Beskýd. Nachádza sa približne 6 km severovýchodne od Rožnova pod Radhoštom a je známy svojou bohatou históriou, kultúrnym významom a výhľadmi na okolité pohoria, ako sú Beskydy, Valašsko, Jeseníky, Malá a Veľká Fatra. Radhošť je opradený mnohými legendami. Podľa povestí bol v minulosti uctievaný ako sídlo pohanského boha Radegasta, boha slnka, a víťazstva. Hoci priame dôkazy o tomto kulte chýbajú, tradícia pretrvala a dnes na trase z Pusteven na Radhošť stojí socha Radegasta, vytvorená sochárom Albínom Poláškom (Wikipedia). Autor bolo profesorom umeleckej školy v Chicagu, a bol rodákom z Frenštátu pod Radhoštěm. Je autorom aj súsošia Cyrila a Metoda, ktorá stojí vedľa na Radhošti a sochu prezidenta Wilsona pred pražským hlavným nádražím. Radegast bol odliaty v zlievarni firma Maška v Prahe. Konkrétne dva kusy. Jeden z nich bol umiestnený na Rahdošti, ale v 90-tych rokoch 20. storočia bol nahradený vernou žulovou replikou. Originálu nevyhovovala tunajšia klíma, preto bol premiestnený na radnicu Frenštátu pod Radhoštem. Druhý odliaty originál bol darovaný do . Zaujímavé je, ze Albín Polášek uvažoval vrátiť sa do rodných Beskýd a vo svojej záhrade vytvoriť háj pôvodných slovanský bohov (Informačná tabuľa). Z ďaleka na Radhošť prichádzali v minulosti a priniesli sme sem dary – dobytok, časť úrody, úlovok. Koncom jari tu starí slávili letný slnovrat. Vatry horeli, tancovalo sa a spievalo (slovanskakosile.cz). Historické záznamy hovoria o uctievaní Radegasta len u Slovanov pri Baltskom mori (Informačná tabuľa).

V 9. storočí mali na Radhošť zavítať solunskí misionári svätí Cyril a Metod, ktorí údajne nechali zničiť modlu Radegasta a na jeho mieste postavili kríž. Na pamiatku ich misie bola v rokoch 1896–1898 na vrchole postavená Kaplnka svätého Cyrila a Metoda, ktorá je dnes najvyššie položenou sakrálnou stavbou v Českej republike (kudyznudy.cz).

Severné svahy Radhošťa sú chránené ako Národná prírodná rezervácia Radhošť, vyhlásená v roku 1955. Rezervácia s rozlohou 145 ha chráni vzácne rastlinné a živočíšne spoločenstvá, vrátane druhov ako je rys ostrovid Lynx lynx či jariabok hôrny Tetrastes bonasia, Salamandra salamandra, Triturus alpestris, Vipera berus, Natrix natrix, Ciconia nigra, Asio otus, Accipiter nisus, Accipiter gentilis, Falco subbuteo, Canis lupus, Ursus arctos. Vyskytujú sa tu tiež unikátne , napríklad kamzičník rakúsky či kýchavica zelenokvetá. Na území rezervácie botanický prieskum preukázal výskyt Campylostelium saxicola, Aruncus vulgaris, brusnica Vaccinium myrtillus, Daphne mezereum, Lilium martagon, Aconitum, Aconitum variegatum, Doronicum austriacum firmum subsp. moravicum, Gentiana asclepiadea. Hlavnou drevinou je buk lesný Fagus sylvatica. Popri ňom javor Acer pseduoplatanus, vzácne jedľa Abies alba (chranena-uzemi.cz).

Každoročne sa na Radhošti konajú cyrilometodské púte, ktorých sa zúčastňujú tisícky pútnikov. Tieto udalosti pripomínajú významnú duchovnú a kultúrnu históriu tohto miesta (prostrednibecva.cz). Najjednoduchší prístup na Radhosť je z Pusteven, kam vedie lanovka z Trojanovíc. Z Pusteven vedie na vrchol Radhošťa turistický chodník, ktorý prechádza okolo Radegasta a ponúka nádherné na okolité . Táto trasa je súčasťou Náučného chodníka Radegast, ktorý na desiatich zastávkach predstavuje históriu a prírodu okolia pamätného vrchu a turistickej oblasti Pusteven. Celá hora je pretkaná podzemnými chodbami a jaskyňami (ceskehory.cz).

Mount Radhošť, with an elevation of 1,129 meters, is one of the most significant peaks in the Moravian-Silesian Beskids. It is located approximately 6 km northeast of Rožnov pod Radhoštěm and is renowned for its rich history, cultural significance, and scenic views of the surrounding mountain ranges, including the Beskids, Valašsko, Jeseníky, Malá Fatra, and Veľká Fatra.

Radhošť is shrouded in many legends. According to folklore, it was once revered as the seat of the pagan god Radegast, the deity of the sun, war, and victory. Although direct evidence of this cult is lacking, the tradition has endured, and today a statue of Radegast stands along the trail from Pustevny to Radhošť. The sculpture was created by artist Albín Polášek (Wikipedia), a native of Frenštát pod Radhoštěm and a professor at the Art Institute of Chicago. Polášek is also the author of the statue of Saints Cyril and Methodius, which stands next to the chapel on Radhošť, as well as the statue of President Wilson in front of the main railway station in Prague.

The Radegast statue was cast at the Maška foundry in Prague, with two identical pieces produced. One was placed on Radhošť, but in the 1990s, it was replaced with a faithful granite replica because the original was not suited to the local climate. The original was moved to the town hall in Frenštát pod Radhoštěm. The second cast was donated to Prague Zoo. Interestingly, Albín Polášek once contemplated returning to his native Beskids to create a garden featuring statues of the ancient Slavic gods (Information board). Historical records mention the worship of Radegast only among the Slavs by the Baltic Sea (Information board).

In the past, people traveled from afar to Radhošť, bringing offerings such as livestock, crops, and game. At the end of spring, the ancient Slavs celebrated the summer solstice on Radhošť. Bonfires were lit, and people danced and sang (slovanskakosile.cz). 

In the 9th century, the Thessalonian missionaries Saints Cyril and Methodius are said to have visited Radhošť, allegedly destroying the idol of Radegast and erecting a cross in its place. To commemorate their mission, the Chapel of Saints Cyril and Methodius was built at the summit between 1896 and 1898, which today is the highest sacral building in the Czech Republic (kudyznudy.cz).

The northern slopes of Radhošť are protected as the Radhošť National Nature Reserve, declared in 1955. The 145-hectare reserve preserves rare plant and animal communities, including species such as the Eurasian lynx (Lynx lynx), western capercaillie (Tetrastes bonasia), fire salamander (Salamandra salamandra), alpine newt (Triturus alpestris), common European adder (Vipera berus), grass snake (Natrix natrix), black stork (Ciconia nigra), long-eared owl (Asio otus), sparrowhawk (Accipiter nisus), goshawk (Accipiter gentilis), Eurasian hobby (Falco subbuteo), gray wolf (Canis lupus), and brown bear (Ursus arctos). Unique plants also grow here, such as Doronicum austriacum firmum subsp. moravicum, Gentiana asclepiadea, and Aconitum variegatum. The dominant tree species is the European beech (Fagus sylvatica), alongside sycamore maple (Acer pseudoplatanus) and rare silver fir (Abies alba) (chranena-uzemi.cz).

Each year, Radhošť hosts Cyril and Methodius pilgrimages, attended by thousands of pilgrims. These events highlight the site’s significant spiritual and cultural history (prostrednibecva.cz). The easiest way to access Radhošť is from Pustevny, which is connected by a cable car from Trojanovice. From Pustevny, a tourist trail leads to the summit of Radhošť, passing by the Radegast statue and offering beautiful views of the surrounding mountains. This trail is part of the Radegast Nature Trail, which includes ten stops showcasing the history and natural beauty of this memorable mountain and the Pustevny area. The mountain is also interlaced with underground tunnels and caves (ceskehory.cz).

Vrch Radhošť s nadmořskou výškou 1 129 metrů je jedním z nejvýznamnějších vrcholů Moravskoslezských Beskyd. Nachází se přibližně 6 km severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm a je známý svou bohatou historií, kulturním významem a krásnými výhledy na okolní pohoří, jako jsou Beskydy, Valašsko, Jeseníky, Malá a Velká Fatra.

Radhošť je opředen mnoha legendami. Podle pověstí byl v minulosti uctíván jako sídlo pohanského boha Radegasta, boha slunce, války a vítězství. Přímé důkazy o tomto kultu sice chybí, tradice však přetrvala, a dnes na trase z Pusteven na Radhošť stojí socha Radegasta, jejímž autorem je sochař Albín Polášek (Wikipedia). Polášek byl profesorem umělecké školy v Chicagu a pocházel z Frenštátu pod Radhoštěm. Je rovněž autorem sousoší svatého Cyrila a Metoděje, které stojí vedle kaple na Radhošti, a sochy prezidenta Wilsona před hlavním nádražím v Praze.

Socha Radegasta byla odlita ve slévárně firmy Maška v Praze, a to hned dvakrát. Jeden odlitek byl umístěn na Radhošti, avšak v 90. letech 20. století byl nahrazen věrnou žulovou replikou, protože originálu nevyhovovalo místní klima. Originál byl proto přemístěn na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm. Druhý odlitek byl darován do ZOO Praha. Zajímavostí je, že Albín Polášek uvažoval o návratu do rodných Beskyd, kde chtěl ve své zahradě vytvořit háj slovanských bohů (Informační tabule).

V minulosti přicházeli na Radhošť lidé zdaleka a nosili sem dary – dobytek, část úrody, úlovky. Staří Slované zde na konci jara slavili letní slunovrat. Hořely vatry, tančilo se a zpívalo (slovanskakosile.cz). Historické záznamy hovoří o uctívání Radegasta pouze u Slovanů u Baltského moře (Informační tabule).

V 9. století měli na Radhošť zavítat soluňští misionáři svatí Cyril a Metoděj, kteří údajně nechali zničit modlu Radegasta a na jejím místě postavili kříž. Na památku jejich mise byla v letech 1896–1898 na vrcholu postavena Kaple svatého Cyrila a Metoděje, která je dnes nejvýše položenou sakrální stavbou v České republice (kudyznudy.cz).

Severní svahy Radhoště jsou chráněny jako Národní přírodní rezervace Radhošť, vyhlášená v roce 1955. Rezervace o rozloze 145 ha chrání vzácné rostlinné a živočišné společenství, včetně druhů jako je rys ostrovid (Lynx lynx), tetřev hlušec (Tetrastes bonasia), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), čáp černý (Ciconia nigra), kalous ušatý (Asio otus), krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), dřemlík tundrový (Falco subbuteo), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos). V rezervaci rostou unikátní rostliny, například Doronicum austriacum firmum subsp. moravicum, Gentiana asclepiadea a Aconitum variegatum. Hlavní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), dále javor klen (Acer pseudoplatanus) a vzácná jedle bělokorá (Abies alba) (chranena-uzemi.cz).

Každoročně se na Radhošti konají cyrilometodějské poutě, kterých se účastní tisíce poutníků. Tyto akce připomínají významnou duchovní a kulturní historii tohoto místa (prostrednibecva.cz). Nejjednodušší přístup na Radhošť je z Pusteven, kam vede lanovka z Trojanovic. Z Pusteven vede na vrchol Radhoště turistická stezka, která míjí sochu Radegasta a nabízí nádherné výhledy na okolní hory. Tato trasa je součástí Naučné stezky Radegast, která na deseti zastaveních představuje historii a přírodu okolí památné hory a turistické oblasti Pusteven. Celá hora je protkána podzemními chodbami a jeskyněmi (ceskehory.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 320

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako „Brána Moravského krasu“ vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz). 

Medzi významné v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the „Gateway to the Moravian Karst“ due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the „Station of the European Iron Route.“ The project „Iron Route through the Moravian Karst“ is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako „Brána Moravského krasu“ díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).

Krajina, Zahraničie, Príroda, Česko, Biotopy, Fotografie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 291

Tiské stěny (Tiské steny) sú pieskovcové skalné mesto a prírodná pamiatka nachádzajúca sa v blízkosti Tisá v okrese Ústí nad Labem v Českej republike. Sú jedinečné svojou rozlohou a rozmanitosťou skalných útvarov, ktoré vytvárajú skalný labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské steny sa rozprestierajú na ploche takmer 100 hektárov, tvoria až 70 metrov vysokú hradbu. Celá oblasť je rozlámaná navzájom kolmých puklín, vytvárajú hustú sieť úzkych kaňonov a roklín, širšie priestranstvá pripomínajú malé s ulicami a námestiami. Až do 19. storočia sa málokto do Tiských stien odvážil vojsť (Informačná tabuľa). 

Pôvod Tiských stien siaha do druhohôr, keď sa v oblasti usadzovali piesčité sedimenty na dne pravekého mora (tisa.cz). Počas približne 20 miliónov rokov bola veľká časť severných a stredných Čiech zatopená plytkým tropickým morom. Keď sa more stiahlo, uložený piesok sa postupne premenil na skalu (Pavel Antrobus). Postupným pôsobením geologických procesov, ako sú zvetrávanie, erózia a odnos materiálu, vzniklo súčasné skalné mesto s hlbokými kaňonmi, zvislými stenami, roklinami, tiesňavami, prevismi a jaskyňami (tisa.cz).

Skalné útvary nesú zaujímavé názvy: Skalné námestie, Janusova hlava, Západná vyhliadka, Veľké steny, Spovednica, Lesná brána, Kazatelňa, Kamenný stôl (skalytisa.cz), Slony, Skalná brána, Múmia, Poustevna, Kazateľ, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Poskytujú na Tisú, Dečínsky Snežník a iné úžasné skalné formácie a výhľady (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny sú obľúbeným cieľom horolezcov vďaka rozmanitosti a náročnosti skalných stien. Oblasť ponúka množstvo lezeckých trás rôznych obtiažností. Natáčali sa tu scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské Rocks) are a sandstone rock town and natural monument located near the village of Tisá in the Ústí nad Labem District of the Czech Republic. They are unique for their size and diversity of rock formations, creating a rock labyrinth (ceskesvycarsko.cz). The Tiské Rocks cover an area of nearly 100 hectares and form a 70-meter-high wall. The entire area is fractured by perpendicular fissures, creating a dense network of narrow canyons and gorges. Wider open spaces resemble small towns with streets and squares. Until the 19th century, few people dared to enter Tiské Stěny (Information board).

The origin of Tiské Stěny dates back to the Mesozoic Era, when sandy sediments were deposited at the bottom of an ancient sea (tisa.cz). For around 20 million years, a large part of northern and central Bohemia was submerged under a shallow tropical sea. As the sea retreated, the deposited sand gradually turned into rock (Pavel Antrobus). Over time, geological processes such as weathering, erosion, and material transport shaped the present-day rock town, with deep canyons, vertical walls, ravines, gorges, overhangs, and caves (tisa.cz).

The rock formations have interesting names: Rock Square, Janus‘ Head, Western Lookout, Great Walls, Confessional, Forest Gate, Pulpit, Stone Table (skalytisa.cz), Elephants, Rock Gate, Mummy, Hermitage, Preacher, Seal (region-ceskesvycarsko.cz). They offer breathtaking views of Tisá, Děčínský Sněžník, and other amazing rock formations and landscapes (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské Stěny is a popular destination for climbers, thanks to its variety and challenging rock walls. The area offers numerous climbing routes of varying difficulty levels. Scenes from the movie „The Chronicles of Narnia“ were filmed here (tisa.cz).

Die Tiské stěny (Tiské Felsen) sind eine Sandstein-Felsenstadt und ein Naturdenkmal in der Nähe des Dorfes Tisá im Bezirk Ústí nad Labem in der Tschechischen Republik. Sie sind einzigartig in ihrer Ausdehnung und Vielfalt an Felsformationen, die ein Felsenlabyrinth bilden (ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny erstrecken sich über fast 100 Hektar und bilden eine bis zu 70 Meter hohe Felsmauer. Das gesamte Gebiet ist von senkrecht zueinander verlaufenden Rissen durchzogen, die ein dichtes Netz aus engen Schluchten und Canyons bilden. Größere Flächen erinnern an kleine Städte mit Straßen und Plätzen. Bis zum 19. Jahrhundert wagte sich kaum jemand in die Tiské stěny (Informationstafel).

Der Ursprung der Tiské stěny reicht bis in die Jura-Zeit zurück, als sich in dieser Region sandige Sedimente auf dem Grund eines prähistorischen Meeres ablagerten (tisa.cz). Vor etwa 20 Millionen Jahren war ein großer Teil Nord- und Mittelböhmens von einem flachen tropischen Meer bedeckt. Als sich das Meer zurückzog, verwandelte sich der abgelagerte Sand allmählich in Fels (Pavel Antrobus). Durch geologische Prozesse wie Verwitterung, Erosion und Materialabtragung entstand die heutige Felsenstadt mit tiefen Schluchten, senkrechten Wänden, Klüften, Engpässen, Überhängen und Höhlen (tisa.cz).

Die Felsformationen tragen interessante Namen: Felsenplatz, Januskopf, Westlicher Aussichtspunkt, Große Wände, Beichtstuhl, Waldtor, Kanzel, Steintisch (skalytisa.cz), Elefanten, Felsentor, Mumie, Einsiedelei, Prediger, Seehund (region-ceskesvycarsko.cz). Sie bieten Ausblicke auf Tisá, den Děčínský Sněžník und andere beeindruckende Felsformationen und Panoramen (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny sind ein beliebtes Ziel für Kletterer, da sie eine große Vielfalt und unterschiedliche Schwierigkeitsgrade bieten. Die Region verfügt über zahlreiche Kletterrouten mit verschiedenen Schwierigkeitsstufen. Hier wurden Szenen aus dem Film „Die Chroniken von Narnia“ gedreht (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skały) to miasto skalne z piaskowca i pomnik przyrody położony w pobliżu miejscowości Tisá w powiecie Ústí nad Labem w Czechach. Są one wyjątkowe ze względu na swoją powierzchnię oraz różnorodność formacji skalnych, które tworzą skalny labirynt (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny zajmują obszar niemal 100 hektarów i tworzą ścianę skalną o wysokości do 70 metrów. Cały teren przecinają pionowe szczeliny, które tworzą gęstą sieć wąskich kanionów i wąwozów. Szersze przestrzenie przypominają małe miasta z ulicami i placami. Aż do XIX wieku niewielu ludzi odważyło się wejść do Tiských stěn (Tablica informacyjna).

Pochodzenie Tiských stěn sięga okresu mezozoiku, kiedy na dnie prehistorycznego morza w tym rejonie osadzały się piaszczyste (tisa.cz). Około 20 milionów lat temu znaczna część północnych i środkowych Czech była zalana przez płytkie, tropikalne morze. Kiedy morze się cofnęło, osadzony piasek stopniowo przekształcił się w skałę (Pavel Antrobus). W wyniku procesów geologicznych, takich jak wietrzenie, erozja i transport materiału, powstało obecne miasto skalne z głębokimi kanionami, pionowymi ścianami, wąwozami, szczelinami, nawisami i jaskiniami (tisa.cz).

Formacje skalne mają interesujące nazwy: Skalny Rynek, Głowa Janusa, Zachodni Punkt Widokowy, Wielkie Ściany, Konfesjonał, Leśna Brama, Kazalnica, Kamienny Stół (skalytisa.cz), Słonie, Skalna Brama, Mumia, Pustelnia, Kaznodzieja, Foka (region-ceskesvycarsko.cz). Roztaczają się z nich widoki na Tisę, Děčínský Sněžník oraz inne spektakularne formacje skalne i panoramy (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny to popularne miejsce wśród wspinaczy dzięki różnorodności i trudności ścian skalnych. Region oferuje liczne drogi wspinaczkowe o różnych stopniach trudności. Kręcono tu sceny do filmu „Opowieści z Narnii“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skály) jsou pískovcové skalní město a přírodní památka nacházející se v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v České republice. Jsou jedinečné svou rozlohou a rozmanitostí skalních útvarů, které vytvářejí skalní labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny se rozprostírají na ploše téměř 100 hektarů a tvoří až 70 metrů vysokou skalní hradbu. Celá oblast je rozčleněna soustavou kolmo se křižujících puklin, které vytvářejí hustou síť úzkých kaňonů a roklí. Širší prostory připomínají malá města s ulicemi a náměstími. Až do 19. století se do Tiských stěn odvážil vstoupit jen málokdo (Informační tabule).

Původ Tiských stěn sahá do období druhohor, kdy se v této oblasti usazovaly písčité sedimenty na dně pravěkého moře (tisa.cz). Přibližně před 20 miliony let byla velká část severních a středních Čech zaplavena mělkým tropickým mořem. Když se moře stáhlo, uložený písek se postupně přeměnil na skálu (Pavel Antrobus). Působením geologických procesů, jako je zvětrávání, eroze a odnos materiálu, vzniklo současné skalní město s hlubokými kaňony, svislými stěnami, roklinami, soutěskami, převisy a jeskyněmi (tisa.cz).

Skalní útvary nesou zajímavé názvy: Skalní náměstí, Janusova hlava, Západní vyhlídka, Velké stěny, Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Kamenný stůl (skalytisa.cz), Sloni, Skalní brána, Mumie, Poustevna, Kazatel, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Nabízejí výhledy na Tisou, Děčínský Sněžník a další úchvatné skalní útvary a panoramata (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny jsou oblíbeným cílem horolezců díky rozmanitosti a náročnosti skalních stěn. Oblast nabízí mnoho lezeckých cest různých obtížností. Natáčely se zde scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

TOP

Všetky

Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Rudice

skala
Hits: 296

Rudice je obec, približne 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz) obklopená vrchmi a lesmi v nadmorskej výške 510 metrov nad morom. Okolie Rudice patrí k najromantickejším miestam v Moravskom krase. Najväčšou prírodnou zaujímavosťou je 12 km dlhý jaskynný systém s najhlbšou suchou priepasťou v Českej republike (-153 m). Jaskyňa je vytvorená Jedovnickým potokom, ktorý sa prepadá v aktívnom ponore slepého údolia neďaleko Rudice a vyviera pri Býčej skale v Josefovskom údolí neďaleko Adamova. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1247. Rudice majú bohatú železiarsku a banícku tradíciu, ktorá sa odráža v miestnej architektúre a kultúre (rudice.cz). Názov je odvodený od slova ruda (Informačná tabuľa). Dominantou obce je veterný mlyn z 19. storočia, v ktorom sa dnes nachádza múzeum s expozíciami histórie obce, baníctva, hutníctva, speleológie a mineralógie (rudice.cz). Okolie Rudice je ideálne pre pešiu turistiku a cykloturistiku. Návštevníci môžu objavovať krásy Moravského krasu, vrátane prírodnej Rudické propadání, kde sa Jedovnický potok prepadá do 90 m hlbokého a viac ako 12 km dlhého jaskynného systému, druhého najdlhšieho v Českej republike (kudyznudy.cz). Krápniková výzdoba jaskýň je unikátna (Informačná tabuľa). 

Súčasťou tohto systému je aj najväčší podzemný vodopád v ČR (35 m), najhlbšia suchá priepasť (153 m) či Obří dóm. Zaujímavosťou je bývalý pieskovcový lom Seč, dnes prírodná pamiatka Rudice-Seč, ktorý láka návštevníkov svojím farebným zafarbením. Okolo lomu vedie náučný chodník Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročne sa tu konajú rôzne kultúrne a spoločenské akcie, vrátane tradičných hodov, tanečných zábav a premietanie filmov (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvateľov v cca 300 . Obec má tri časti: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlynu doplňuje Geopark s ukážkami hornín Moravského krasu. Typickým krajinným prvkom v okolí sú zbytky po šachtách na ťažbu železných rúd – rudické . Dominantou obce je kaplnka svätej Barbory, ktorá sa začala stavať v roku 1999 (Informačná tabuľa). 

Rudice is a village approximately 12 km from Uherský Brod (obec-rudice.cz), surrounded by hills and forests at an altitude of 510 meters above sea level. The surroundings of Rudice rank among the most romantic places in the Moravian Karst. The main natural attraction is a 12 km long cave system with the deepest dry abyss in the Czech Republic (-153 m). The cave was formed by the Jedovnice Stream, which sinks into an active swallow hole in a blind valley near Rudice and resurfaces at Býčí Skála in Josefov Valley near Adamov. The first written mention of the village dates back to 1247. The name Rudice derives from the word „ore“ (Informačná tabuľa). Rudice has a rich ironworking and mining tradition reflected in the local architecture and culture (rudice.cz). The village’s landmark is a 19th-century windmill, which now houses a museum featuring exhibits on the history of the village, mining, metallurgy, speleology, and mineralogy (rudice.cz). The surroundings of Rudice are ideal for hiking and cycling. Visitors can explore the beauty of the Moravian Karst, including the Rudice Sinkhole, where the Jedovnice Stream plunges into a 90 m deep and over 12 km long cave system, the second-longest in the Czech Republic (kudyznudy.cz). The stalactite decorations in the caves are unique (Informačná tabuľa).

This system also features the largest underground waterfall in the Czech Republic (35 m), the deepest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Another attraction is the former sandstone quarry Seč, now a natural monument Rudice-Seč, which draws visitors with its colorful hues. The quarry is surrounded by the educational trail Rudice Mines (kudyznudy.cz). Various cultural and social events are held annually, including traditional feasts, dance parties, and movie screenings (obec-rudice.cz). Today, the village has 815 inhabitants living in approximately 300 houses. The village consists of three parts: Dědina, Hajce, and Tumperk. The windmill complex also includes a Geopark showcasing rocks from the Moravian Karst. A typical landscape feature in the area is the remnants of shafts from iron ore mining—known as Rudice Ponds. Another landmark is the Chapel of St. Barbara, construction of which began in 1999 (Informačná tabuľa).

Rudice ist ein Dorf etwa 12 km von Uherský Brod entfernt (obec-rudice.cz), umgeben von Hügeln und Wäldern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Meeresspiegel. Die Umgebung von Rudice gehört zu den romantischsten Orten im Mährischen Karst. Die Hauptattraktion ist ein 12 km langes Höhlensystem mit dem tiefsten trockenen Abgrund in der Tschechischen Republik (-153 m). Die Höhle wurde vom Jedovnický-Bach gebildet, der in einem aktiven Schluckloch in einem blinden Tal nahe Rudice verschwindet und bei der Býčí Skála im Josefov-Tal nahe Adamov wieder auftaucht. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudice leitet sich vom Wort „Erz“ ab (Informačná tabuľa). Rudice hat eine reiche Eisen- und Bergbautradition, die sich in der lokalen Architektur und Kultur widerspiegelt (rudice.cz). Das Wahrzeichen des Dorfes ist eine Windmühle aus dem 19. Jahrhundert, die heute ein Museum mit Ausstellungen zur Geschichte des Dorfes, des Bergbaus, der Metallurgie, der Speläologie und der Mineralogie beherbergt (rudice.cz). Die Umgebung von Rudice ist ideal für Wanderungen und Radtouren. Besucher können die Schönheit des Mährischen Karsts erkunden, einschließlich des Rudice-Schlucklochs, wo der Jedovnický-Bach in ein 90 m tiefes und über 12 km langes Höhlensystem stürzt, das zweitlängste in der Tschechischen Republik (kudyznudy.cz). Die Tropfsteindekorationen der Höhlen sind einzigartig (Informačná tabuľa).

Dieses System verfügt auch über den größten unterirdischen Wasserfall Tschechiens (35 m), den tiefsten trockenen Abgrund (153 m) und den Riesendom. Eine weitere Attraktion ist der ehemalige Sandsteinbruch Seč, heute ein Naturdenkmal Rudice-Seč, der Besucher mit seinen bunten Farben anzieht. Der Steinbruch ist von einem Lehrpfad, den Rudice-Minen, umgeben (kudyznudy.cz). Jährlich finden hier verschiedene kulturelle und gesellschaftliche Veranstaltungen statt, darunter traditionelle Kirchweihfeste, Tanzabende und Filmvorführungen (obec-rudice.cz). Heute leben in Rudice 815 Einwohner in etwa 300 Häusern. Das Dorf besteht aus drei Teilen: Dědina, Hajce und Tumperk. Der Windmühlenkomplex umfasst auch einen Geopark mit Gesteinsproben aus dem Mährischen Karst. Ein typisches Landschaftsmerkmal der Gegend sind die Überreste von Erzbergwerksschächten—die sogenannten Rudice-Teiche. Ein weiteres Wahrzeichen ist die Kapelle der Heiligen Barbara, deren Bau 1999 begann (Informačná tabuľa).

Rudice je obec, přibližně 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz), obklopená vrchy a v nadmořské výšce 510 metrů nad mořem. Okolí Rudice patří k nejromantičtějším místům v Moravském krasu. Největší přírodní zajímavostí je 12 km dlouhý jeskynní systém s nejhlubší suchou propastí v České republice (-153 m). Jeskyně byla vytvořena Jedovnickým potokem, který se propadá v aktivním ponoru slepého údolí nedaleko Rudice a vyvěrá u Býčí skály v Josefovském údolí nedaleko Adamova. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1247. Název Rudice je odvozen od slova „ruda“ (Informačná tabuľa). Rudice má bohatou železářskou a hornickou tradici, která se odráží v místní architektuře a kultuře (rudice.cz). Dominantou obce je větrný mlýn z 19. století, ve kterém se dnes nachází muzeum s expozicemi historie obce, hornictví, hutnictví, speleologie a mineralogie (rudice.cz). Okolí Rudice je ideální pro pěší turistiku a cykloturistiku. Návštěvníci mohou objevovat krásy Moravského krasu, včetně přírodní památky Rudické propadání, kde se Jedovnický potok propadá do 90 m hlubokého a více než 12 km dlouhého jeskynního systému, druhého nejdelšího v České republice (kudyznudy.cz). Krápníková výzdoba jeskyní je unikátní (Informačná tabuľa).

Součástí tohoto systému je také největší podzemní vodopád v ČR (35 m), nejhlubší suchá propast (153 m) a Obří dóm. Zajímavostí je bývalý pískovcový lom Seč, dnes přírodní památka Rudice-Seč, který láká návštěvníky svým barevným zbarvením. Kolem lomu vede naučná stezka Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročně se zde konají různé kulturní a společenské akce, včetně tradičních hodů, tanečních zábav a promítání filmů (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvatel ve zhruba 300 domech. Obec má tři části: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlýna doplňuje Geopark s ukázkami hornin Moravského krasu. Typickým krajinným prvkem v okolí jsou zbytky po šachtách na těžbu železných rud—rudická jezírka. Dominantou obce je kaple svaté Barbory, jejíž stavba byla zahájena v roce 1999 (Informačná tabuľa).