vyhliadkové veže

Biotopy, Devínské Karpaty, Krajina, Les, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Skaly, Slovenská krajina, Stromy, Záhorie

Devínska Kobyla – unikátna lokalita celosvetového významu

12/02/202512/02/2025 skala

Devínska Kobyla patrí k najdlhšie osídleným lokalitám na Slovensku. Už v období 5000 rokov pred n.l. si tu neolitickí roľníci stavali svoje prvé sídla. V 4 storočí pred n.l. sa tu usadili Kelti, ktorí začali klčovať lesy. Po nich ovládli územie v 1. storočí n.l. Rimania a založili na juhozápadných svahoch Devínskej Kobyly vinice (devinskakobyla.sk). Pod severovýchodnými svahmi medzi Dúbravkou a “Technickým sklom” sa odkryli pozostatky vidieckej usadlosti rímskeho typu – villa rustica z 3. storočia (panorama.sk).

Masív Devínskej Kobyly nazývajú geológovia aj “klenotnicou rozmanitosti geologických javov”. Približne pred 300 miliónmi rokov bolo toto územie súčasťou prakontinentu Pangea. V nasledujúcich obdobiach bolo toto územie niekoľkokrát zaplavené morom, v ktorom sa tvorili vápence a dolomity – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Bádenské more, ktoré sa nachádzalo na tomto území pred 14 – 16 mil. rokmi, modelovalo významnú lokalitu skamenelín na Devínskej Kobyle – Sandberg. Nemalou mierou sa na formovaní Devínskej Kobyly podieľajú rieky Morava a Dunaj. Ich korytá sa postupne premiestňovali a približne pred 600 tis. rokmi vznikol ich sútok týchto riek v oblasti dnešnej Devínskej Novej Vsi. Geologickými zmenami sa pod Devínsku hradnú skalu presunul asi pred 130 tisíc rokmi (devinskakobyla.sk). Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).

Devínska Kobyla je jedna z najunikátnejších lokalít celého Slovenska. Britský botanik D. Moore v publikácii Plant Life pripravil celosvetový výber prírodovedne osobitne zaujímavých lokalít a z desiatich vymedzených pre celú Európu venoval dve strany Devínskej Kobyle (inba.sk). Patrí do Devínskych Karpát. Nachádza sa v tesnej blízkosti Devína – mestskej časti Bratislavy. Leží pri sútoku rieky Morava s Dunajom. Ku nej patrí aj Sandberg. Je veľmi často navštevovaná. Kobyla, ako ju v Bratislave familiárne nazývame je skutočne veľmi bohatá na pestrú paletu foriem prírody. Vykazuje vysoký stupeň biodiverzity, aj z dôvodu, že pôvodne šlo o zalesnenú lokalitu, na ktorej však človek historicky hospodáril, odlesňoval, kosil apod (Wikipedia). Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a hovädzí dobytok. Zhruba v polovici 20. storočia pastva postupne zanikla (broz.sk). Na Devínskej Kobyle žije niekoľkotisíc druhov živočíchov. Napr. kobylka Saga pedo, modlivka Mantis religiosa. Viac ako 600 druhov motýľov, napr. vidlochvost feniklový Papilio machaon, jasoň chochlačkový Parnassius mnemosyne, viac ako 380 druhov chrobákov, napr. roháč obyčajný Lucanus cervus, fúzač veľký Cerambyx cerdo. Z vtákov na skalách hniezdi sokol myšiar Falco tinnunculus, zalietava sem Monticola saxatilis, Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Žijú tu viaceré druhy na svojej severnej hranici rozšírenia. Vyskytuje tu zriedkavá pamodlivka dlhokrká Mantispa styriaca, vidlochvost ovocný Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Z vegetácie tu dominujú teplomilné a vápnomilné rastliny, celkom je tu rastie viac ako 1 100 druhov vyšších rastlín. Medzi nimi 26 druhov orchideí. Vyskytujú sa tu teplomilné druhy hmyzu, prispôsobené extrémnym a dlhodobým obdobiam sucha (broz.sk). Vyskytuje sa tu kavyľ pôvabný Stipa pulcherrina a Stipa joannis, 26 druhov vstavačov (Orchideaceae), hlaváčik jarný Adonis vernalis, poniklec černastý Pulsatilla nigricans, poniklec veľkokvetý Pulsatilla grandis, ľalia zlatohlavá Lilium martagon, kosatec nízky Iris pumila, kosatec dvojfarebný Iris variegata, Platanthera bifolia. Vzácnosťou je ihlica nízka Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), stepný relikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Devínska Kobyla je najvyšším vrchom Devínskych Karpát s nadmorskou výškou 514 m nad morom a zároveň je najjužnejším výbežkom Malých Karpát. Má aj zákonnú ochranu, od roku 1964 je Národnou prírodnou rezerváciou – NPR s rozlohou 101.12 ha (Wikipedia). Devínska Kobyla je aj tzv. územím európskeho významu, je súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Malé Karpaty a je súčasťou chránených území NATURA 2000 (broz.sk). Waitov lom, ktorý je na fotografiách sa nachádza neďaleko od Sandbergu, cca 600 metrov smerom ku Devínu. Slúžil v minulosti ako vápenka (slovakia.travel).

Dnes je Waitov lom súčasťou Sanbergsko – Pajštúnskeho geoparku. Na Devínskej Kobyle sa nachádzajú historické kameňolomy, dĺžka ich lomových stien presahuje 200 metrov. Kolmé steny vznikli ručnou ťažbou blokov pórovitého neogénneho vápenca. Devínska Kobyla poskytuje stavebný kameň nepretržite viac ako 2000 rokov. Najstaršie doloženie je v 1. storočí pred naším letopočtom, kedy si dal keltský vládca postaviť Rimanmi palác na hradnom kopci v Bratislave. Kameň bol pevný a zároveň ľahko opracovateľný, preto sa hodil na jednoduchšie kamenárske výrobky a sochy. Piesčité vápence a vápnité pieskovce sa ťažili v lokalitách Líščia stráň a Merice priamo nad Devínom. Napr. na výstavbu Dómu svätého Martina. Najväčší rozmach nastal v 15. storočí, kedy sa materiál použil na prestavbu Bratislavského hradu, Dómu svätého Martina, veže Františkánskeho kostola, Akadémie Istropolitany, radnice a meštianskych domov. Ťažilo sa väčšinou povrchovo. Nový rozvoj ťažby nastal v polovici 19. storočia, keď sa stavala železnica medzi Viedňou a Budapešťou, konkrétne úsek Bratislava – Marchegg. Waitov lom bol druhým najrozsiahlejším po Štokeravskej vápenke. Jeho pôvodné pomenovanie bolo Mittelmannova vápenka. Vápenka Mórica Mittelmann bola činná v rokoch 1897 – 1932. Z nej sa kameň používal na reguláciu a spevňovanie riečnych brehov. V marci 1929 získal lom Jozef Wait, výroba vo vápenke a ťažba v lome sa postupne utlmovala a skončila sa v roku 1932. Na okolitých pozemkoch založil Jozef Wait vinohrad a ovocný sad. Počas 2. svetovej vojny bol v objekte vápenky zriadený pracovný tábor pre ruských zajatcov, ktorý stavali drevený most cez Moravu do Schlosshofu. Z geologického hľadiska je horná časť Waitovho lomu považovaná za torzo podmorskej jaskyne (Informačná tabuľa).

Prevažná časť národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla predstavuje kultúrnu krajiny. Svahy Devínskej Kobyly boli pôvodne pokryté dubovo-hrabovými lesmi, ktoré boli v minulosti vyrúbané a následne niekoľko storočí udržiavané ľudskou činnosťou – kosením, pasením a vypaľovaním. Toto viedlo ku vzniku a udržiavaniu jedinečných lúčnych a lesostepných spoločenstiev s bohatstvom vzácnych teplomilných druhov rastlín a živočíchov. Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a dobytok. V roku 2013 sa podarilo po viac ako 50 rokov obnoviť pastvu kôz. Pasenie potláča zarastanie územia náletovými krovinami, pomáha tak udržiavať jeho tradičný lesostepný charakter (Informačná tabuľa).

Vyhliadková veža sa nachádza na najvyššie položenom mieste Devínskej Kobyly v nadmorskej výške 514 metrov nad morom. Je vysoká viac ako 21 metrov. Najvyššia plošina je osadená na nivelete cca 20 m nad okolitým terénom. Ponúka výhľad na okolie Devínskej Novej Vsi, na Česko, Rakúsko a Maďarsko. Autorom návrhu vyhliadkovej veže Architektonický ateliér ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. O vzhľade veže už koluje legenda, že ju inšpirovala modlivka zelená, ktorá žije v okolitej prírode. Podľa slov autorov však stavba vychádza z genius loci daného miesta. Odtiaľto vidno z jedného bodu do troch rôznych krajín, takže fascinácia týmto miestom bola inšpiráciou aj pre trojuholníkový pôdorys vyhliadkovej veže Devínska Kobyla. Motív trojuholníka sa opakuje na celom jej dizajne (devinskanovaves.sk).

Devínska Kobyla is one of the longest inhabited sites in Slovakia. As early as 5000 years BC, Neolithic farmers established their first settlements here. In the 4^th century BC, Celts settled, initiating deforestation. Following them, in the 1^st century AD, the Romans dominated the area and founded vineyards on the southwest slopes of Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Under the northeastern slopes, remnants of a Roman-type rural settlement – villa rustica from the 3^rd century, were uncovered between Dúbravka and “Technické sklo” (panorama.sk).

Geologists refer to the massif of Devínska Kobyla as the “treasury of geological phenomena.” Approximately 300 million years ago, this area was part of the supercontinent Pangaea. In subsequent periods, the region was repeatedly flooded by the sea, forming limestones and dolomites – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. The Baden Sea, which existed here 14 – 16 million years ago, shaped a significant fossil site on Devínska Kobyla – Sandberg. Morava and Danube rivers significantly contribute to the formation of Devínska Kobyla. Their beds gradually shifted, and about 600 thousand years ago, their confluence was formed in the area of today’s Devínska Nová Ves. The geological changes moved Devínska hradná skala about 130 thousand years ago (devinskakobyla.sk). Devínska Kobyla is the starting point of the massive Carpathian arc. The Hundsheim Hills on the right bank of the Danube in Austria also belong geologically to the Carpathians. Southern slopes consist mainly of gray limestones, dolomites, and carbonate breccias, dating back 160 – 180 million years. The summit is composed of Mesozoic cherts, formed by cementation of beach sand (Information Board).

Devínska Kobyla is one of Slovakia’s most unique locations. British botanist D. Moore, in the publication “Plant Life,” selected globally scientifically interesting locations, dedicating two pages to Devínska Kobyla for the whole of Europe (inba.sk). It is part of the Devínske Karpaty, located in close proximity to Devín – a district of Bratislava, near the confluence of the Morava River with the Danube. It includes Sandberg and is highly frequented. Familiarly known as Kobyla, it boasts a rich variety of natural forms. It exhibits a high degree of biodiversity due to its history as a originally forested area that humans have historically managed, deforested, and cultivated (Wikipedia). Devínska Kobyla used to be grazed by sheep, goats, and cattle, but pasture gradually diminished around the mid-20th century (broz.sk). Devínska Kobyla hosts thousands of animal species, such as the Saga pedo bush-cricket and the Mantis religiosa mantis. Over 600 butterfly species, including the Papilio machaon swallowtail and Parnassius mnemosyne clouded Apollo, more than 380 beetle species, like Lucanus cervus stag beetle, and Cerambyx cerdo great capricorn beetle. Falcons, such as the Falco tinnunculus kestrel, nest on the rocks, while Monticola saxatilis rock thrush occasionally visits. The rare long-necked mantis Mantispa styriaca and the scarce swallowtail Iphiclides podalirius are also found here (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

The vegetation is dominated by thermophilic and calcicolous plants, with over 1,100 species of higher plants. Among them are 26 species of orchids, thermophilic insect species adapted to extreme and prolonged periods of drought (broz.sk). The elegant feather grass Stipa pulcherrina and Stipa joannis, 26 species of orchids (Orchideaceae), Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, Pulsatilla grandis, Lilium martagon, Iris pumila, Iris variegata, Platanthera bifolia. Rare species include Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, and the steppe relic Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

Devínska Kobyla is the highest peak of the Devínske Karpaty, with an altitude of 514 meters above sea level, and simultaneously the southernmost extension of the Malé Karpaty. It has legal protection, designated as a National Natural Reserve since 1964, covering an area of 101.12 hectares (Wikipedia). Devínska Kobyla is also a so-called area of European significance, part of the Protected Landscape Area of Malé Karpaty and part of the NATURA 2000 protected areas (broz.sk). Waittov lom, depicted in the photographs, is located near Sandberg, approximately 600 meters towards Devín. In the past, it served as a limestone quarry (slovakia.travel).

Today, Wait’s Quarry is part of the Sandberg – Pajštún Geopark. There are historic quarries on Devínska Kobyla, with quarry walls exceeding 200 meters in length. The vertical walls were created by manual extraction of blocks of porous Neogene limestone. Devínska Kobyla has provided building stone continuously for over 2,000 years. The oldest known use dates back to the 1^st century BCE, when a Celtic ruler commissioned the Romans to build a palace on the castle hill in Bratislava. The stone was both durable and easy to work, making it suitable for simple stone carvings and sculptures. Sandy limestones and calcareous sandstones were quarried in the Líščia stráň and Merice locations, directly above Devín. These stones were used, for example, in the construction of St. Martin’s Cathedral. The greatest expansion of quarrying occurred in the 15^th century, when the material was used for the reconstruction of Bratislava Castle, St. Martin’s Cathedral, the tower of the Franciscan Church, Academia Istropolitana, the Old Town Hall, and various townhouses. Quarrying was mostly surface-based. A new period of development in quarrying began in the mid-19th century with the construction of the railway between Vienna and Budapest, particularly the Bratislava – Marchegg section. Wait’s Quarry was the second largest after the Štokerau Limeworks. Originally, it was called Mittelmann’s Limeworks, as Móric Mittelmann’s limeworks operated between 1897 and 1932, providing stone for riverbank regulation and reinforcement. In March 1929, the quarry was acquired by Jozef Wait, and production at the limeworks gradually declined, ceasing entirely in 1932. On the surrounding land, Jozef Wait established vineyards and an orchard. During World War II, the limeworks site was used as a labor camp for Russian prisoners, who were forced to construct a wooden bridge over the Morava River to Schloss Hof. From a geological perspective, the upper part of Wait’s Quarry is considered the remnant of an ancient underwater cave (Information Board).

The majority of the Devínska Kobyla National Nature Reserve represents a cultural landscape. The slopes of Devínska Kobyla were originally covered by oak-hornbeam forests, which were cleared centuries ago and maintained through human activities such as mowing, grazing, and burning. This led to the formation and preservation of unique meadow and forest-steppe ecosystems, rich in rare thermophilic plant and animal species. Sheep, goats, and cattle historically grazed in the area. In 2013, after more than 50 years, goat grazing was successfully reintroduced. Grazing helps prevent the overgrowth of invasive shrubs and contributes to preserving the traditional forest-steppe character of the region (Information Board).

The observation tower is located at the highest point of Devínska Kobyla, at an elevation of 514 meters above sea level. It stands more than 21 meters tall, with the highest platform positioned approximately 20 meters above the surrounding terrain. The tower offers views of Devínska Nová Ves, as well as the Czech Republic, Austria, and Hungary. The observation tower was designed by the architectural studio ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. A legend suggests that its appearance was inspired by the praying mantis, which inhabits the local environment. However, according to the architects, the structure is based on the genius loci of the site. From this point, one can see into three different countries, which inspired the triangular floor plan of the Devínska Kobyla observation tower. The triangle motif is repeated throughout its design.

Devínska Kobyla gehört zu den am längsten besiedelten Orten in der Slowakei. Schon in der Zeit 5000 Jahre vor Christus errichteten hier neolithische Bauern ihre ersten Siedlungen. Im 4. Jahrhundert vor Christus ließen sich die Kelten nieder, die begannen, die Wälder zu roden. Nach ihnen übernahmen die Römer im 1. Jahrhundert nach Christus das Gebiet und gründeten Weinberge an den südwestlichen Hängen der Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Unter den nordöstlichen Hängen zwischen Dúbravka und “Technický sklom” wurden Überreste einer römischen Dorfsiedlung vom Typ villa rustica aus dem 3. Jahrhundert ausgegraben (panorama.sk).

Die Geologen bezeichnen den Massiv der Devínska Kobyla auch als “Schatzkammer der Vielfalt geologischer Phänomene”. Vor etwa 300 Millionen Jahren war dieses Gebiet Teil des Urkontinents Pangäa. In den folgenden Perioden wurde dieses Gebiet mehrmals vom Meer überflutet, in dem sich Kalksteine und Dolomite bildeten – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Das Badenianmeer, das vor 14 – 16 Millionen Jahren in diesem Gebiet existierte, formte eine bedeutende Fossilienstätte auf der Devínska Kobyla – Sandberg. Die Flüsse Morava und Donau trugen maßgeblich zur Formung der Devínska Kobyla bei. Ihre Betten verschoben sich allmählich, und vor etwa 600.000 Jahren entstand ihre Mündung in der Gegend des heutigen Devínska Nová Ves. Geologische Veränderungen führten dazu, dass sich die Devínska hradná skala vor etwa 130.000 Jahren auf unser Gebiet verschob (devinskakobyla.sk). Die Devínska hradná skala markiert den Beginn eines mächtigen Bogens der Karpaten auf unserem Gebiet. Geologisch gehören auch die Hundsheim-Hügel am rechten Ufer der Donau in Österreich zu den Karpaten. Die südlichen Hänge bestehen hauptsächlich aus grauen Kalksteinen, Dolomiten und Karbonatbrekzien. Die Schichten sind 160 – 180 Millionen Jahre alt. Der Gipfel besteht aus Gesteinen des Mesozoikums, die durch Verfestigung von Strandsand entstanden sind (Informations-Tafel).

Die Devínska Kobyla ist einer der einzigartigsten Orte in der Slowakei. Der britische Botaniker D. Moore wählte es in seinem Werk Plant Life als eine der weltweit naturwissenschaftlich besonders interessanten Stätten aus und widmete Devínska Kobyla zwei Seiten von zehn, die für ganz Europa festgelegt wurden (inba.sk). Es gehört zu den Devínske Karpaty und befindet sich in unmittelbarer Nähe von Devín, einem Stadtteil von Bratislava. Es liegt am Zusammenfluss der Flüsse Morava und Donau. Dazu gehört auch der Sandberg. Es wird sehr oft besucht. Die Kobyla, wie wir sie in Bratislava umgangssprachlich nennen, ist wirklich reich an einer vielfältigen Palette von Naturformen. Sie zeigt einen hohen Grad an Biodiversität, auch aufgrund der Tatsache, dass es sich ursprünglich um einen bewaldeten Ort handelte, auf dem jedoch historisch gewirtschaftet wurde, gerodet, gemäht usw. (Wikipedia). Hier weideten Schafe, aber auch Ziegen und Rinder. In der Mitte des 20. Jahrhunderts verschwand die Weide allmählich (broz.sk). Auf der Devínska Kobyla leben Tausende von Arten von Tieren. Zum Beispiel die Heuschrecke Saga pedo, die Gottesanbeterin Mantis religiosa. Über 600 Arten von Schmetterlingen, wie der Schwalbenschwanz Papilio machaon, der Schwarze Apollofalter Parnassius mnemosyne, über 380 Arten von Käfern, wie der Hirschkafer Lucanus cervus, der Große Schmalbock Cerambyx cerdo. Unter den Vögeln brütet der Turmfalke Falco tinnunculus auf den Felsen, der Bergblauschwan Monticola saxatilis fliegt hierher, Falke Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Es gibt hier mehrere Arten an ihrer nördlichen Verbreitungsgrenze. Die seltene Ameisenlöwe Mantispa styriaca kommt hier vor, ebenso wie der Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Die Vegetation wird von warm- und kalkliebenden Pflanzen dominiert, insgesamt wachsen hier mehr als 1.100 Arten höherer Pflanzen. Darunter 26 Arten von Orchideen. Es gibt hier warm angepasste Insektenarten, die auf extreme und lang anhaltende Trockenperioden eingestellt sind (broz.sk). Es gibt den schönen Federgras Stipa pulcherrina und Stipa joannis, 26 Arten von Orchideen (Orchideaceae), die Frühlings-Adonisröschen Adonis vernalis, das Schwarze Küchenschelle Pulsatilla nigricans, das Große Küchenschelle Pulsatilla grandis, die Türkenbund-Lilie Lilium martagon, die Niedrige Schwertlilie Iris pumila, die Zweifarbige Schwertlilie Iris variegata, Platanthera bifolia. Eine Seltenheit ist der Niederliegende Gänseblümchen Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), der Steppenrelikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Die Devínska Kobyla ist der höchste Gipfel der Devínske Karpaty mit einer Höhe von 514 m über dem Meeresspiegel und gleichzeitig der südlichste Ausläufer der Kleinen Karpaten. Sie hat auch gesetzlichen Schutz, seit 1964 ist sie ein Nationales Naturreservat – NNR mit einer Fläche von 101,12 Hektar (Wikipedia). Die Devínska Kobyla ist auch ein sogenanntes Gebiet von europäischer Bedeutung, sie gehört zum Geschützten Landschaftsgebiet Malé Karpaty und ist Teil der geschützten NATURA 2000-Gebiete (broz.sk). Der Waittov-Steinbruch, der auf den Fotos zu sehen ist, befindet sich in der Nähe des Sandbergs, etwa 600 Meter in Richtung Devín. Früher diente er als Kalksteinbruch (slovakia.travel).

Heute ist der Wait-Steinbruch Teil des Sandberg – Pajštún Geoparks. Auf der Devínska Kobyla befinden sich historische Steinbrüche, deren Felswände eine Länge von über 200 Metern erreichen. Die steilen Wände entstanden durch manuelle Gewinnung von Blöcken aus porösem neogenem Kalkstein. Devínska Kobyla liefert seit über 2.000 Jahren ununterbrochen Baumaterial. Die älteste nachgewiesene Nutzung stammt aus dem 1. Jahrhundert v. Chr., als ein keltischer Herrscher die Römer beauftragte, einen Palast auf dem Burghügel in Bratislava zu errichten. Der Stein war sowohl widerstandsfähig als auch leicht zu bearbeiten, wodurch er sich gut für einfachere Steinmetzarbeiten und Skulpturen eignete. Sandige Kalke und kalkhaltige Sandsteine wurden an den Standorten Líščia stráň und Merice, direkt oberhalb von Devín, abgebaut. Diese Steine wurden unter anderem für den Bau des St.-Martins-Doms verwendet. Die größte Expansion des Steinabbaus fand im 15. Jahrhundert statt, als das Material für den Umbau der Burg Bratislava, des St.-Martins-Doms, des Turms der Franziskanerkirche, der Academia Istropolitana, des Alten Rathauses und zahlreicher Bürgerhäuser genutzt wurde. Der Abbau erfolgte meist oberflächlich. Ein neuer Aufschwung des Steinabbaus begann in der Mitte des 19. Jahrhunderts mit dem Bau der Eisenbahn zwischen Wien und Budapest, insbesondere des Abschnitts Bratislava – Marchegg. Der Wait-Steinbruch war der zweitgrößte nach der Štokerau-Kalkbrennerei. Ursprünglich hieß er Mittelmanns Kalkbrennerei, benannt nach Móric Mittelmann, dessen Betrieb von 1897 bis 1932 aktiv war. Der dort gewonnene Stein wurde zur Regulierung und Befestigung von Flussufern genutzt. Im März 1929 übernahm Jozef Wait den Steinbruch. Die Produktion in der Kalkbrennerei wurde nach und nach eingestellt und endete schließlich 1932. Auf den umliegenden Flächen legte Jozef Wait Weinberge und Obstgärten an. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Gelände der Kalkbrennerei als Arbeitslager für russische Gefangene genutzt. Sie wurden gezwungen, eine hölzerne Brücke über die March nach Schloss Hof zu bauen. Aus geologischer Sicht gilt der obere Teil des Wait-Steinbruchs als Überrest einer ehemaligen Unterwasserhöhle (Informationstafel).

Der größte Teil des Nationalen Naturreservats Devínska Kobyla stellt eine Kulturlandschaft dar. Die Hänge der Devínska Kobyla waren ursprünglich von Eichen-Hainbuchen-Wäldern bedeckt, die jedoch im Laufe der Jahrhunderte abgeholzt und durch menschliche Aktivitäten wie Mähen, Beweidung und Brandrodung gepflegt wurden. Dies führte zur Entstehung und Erhaltung einzigartiger Wiesen- und Waldsteppen-Gemeinschaften mit einer reichen Vielfalt an wärmeliebenden Pflanzen- und Tierarten. In der Vergangenheit wurden hier Schafe, Ziegen und Rinder geweidet. Im Jahr 2013, nach mehr als 50 Jahren, wurde die Ziegenbeweidung erfolgreich wieder eingeführt. Die Beweidung verhindert die Überwucherung durch invasive Sträucher und trägt zur Erhaltung des traditionellen Waldsteppen-Charakters der Region bei (Informationstafel).

Der Aussichtsturm befindet sich am höchsten Punkt des Devínska Kobyla auf einer Höhe von 514 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist mehr als 21 Meter hoch, wobei die höchste Plattform ungefähr 20 Meter über dem umliegenden Gelände liegt. Der Turm bietet eine Aussicht auf Devínska Nová Ves sowie auf Tschechien, Österreich und Ungarn. Der Entwurf des Aussichtsturms stammt vom Architekturbüro ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. Einer Legende zufolge wurde sein Erscheinungsbild von der Gottesanbeterin (Mantis religiosa) inspiriert, die in der umliegenden Natur lebt. Laut den Architekten basiert das Bauwerk jedoch auf dem Genius Loci dieses Ortes. Von hier aus kann man in drei verschiedene Länder blicken, was die Inspiration für den dreieckigen Grundriss des Aussichtsturms Devínska Kobyla war. Das Dreiecksmotiv zieht sich durch das gesamte Design des Turms.

Devínska Kobyla az egyik legrégebben lakott terület Szlovákiában. Már az i. e. 5000 évvel ezelőtti időszakban itt telepedtek le a neolitikus földművesek, és építették első településeiket. Kr. e. 4. században a kelták telepedtek le itt, akik elkezdték erdőket irtani. Utánuk a rómaiak vették át a területet a Kr. u. 1. században, és szőlőültetvényeket alapítottak a Devínska Kobyly délnyugati lejtőin (devinskakobyla.sk). Az északkeleti lejtők alatt, Dúbravka és a “Technický sklom” között, feltárták a római típusú vidéki település, a villa rustica maradványait a 3. századból (panorama.sk).

A Devínska Kobyly tömege a geológusok szerint is a “geológiai jelenségek sokféleségének kincseskamrájának” nevezhető. Közel 300 millió évvel ezelőtt ez a terület a Pangea őscontinentum része volt. A következő időszakokban többször is elárasztotta a tenger ezt a területet, ahol mészkövek és dolomitok keletkeztek – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. A bádensi tenger, amely 14 – 16 millió évvel ezelőtt itt volt, jelentős fosszília lelőhelyet formált a Devínska Kobylyon – Sandberg. A Morava és a Duna folyók jelentős mértékben hozzájárultak a Devínska Kobyly kialakulásához. Az árkok fokozatosan elmozdultak, és körülbelül 600 ezer évvel ezelőtt a folyók találkozója kialakult a mai Devínska Nová Vsi területén. A geológiai változásoknak köszönhetően a Devínska hradná skala mintegy 130 ezer évvel ezelőtt került át a területre (devinskakobyla.sk). A Devínska hradná skalán kezdődik a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla). A Devínska Kobylyon keresztül indul a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla).

A Devínska Kobyla az egyik legszigorúbban védett hely Szlovákia egész területén. A brit botanikus, D. Moore, a Plant Life című munkájában a világ számos természeti szempontból érdekes helyéből választott ki, és a tíz európai hely közül két oldalt szentelt a Devínska Kobylynak (inba.sk). A Devínske Karpaty része. Bratislava városrészéhez, a Devínhöz, nagyon közel található. A Morava és a Duna folyók torkolata mellett fekszik. I^de tartozik a Sandberg is. Nagyon gyakran látogatott hely. A “Kobyla”, ahogyan Bratislavában hozzászoktak nevezni, valóban gazdag a természet változatos formáinak palettájában. Magas fokú biodiverzitást mutat, részben azért, mert eredetileg erdős terület volt, ahol azonban történelmileg gazdálkodtak, erdőt irtottak, kaszáltak stb. (Wikipedia). Itt legeltettek juhokat, de kecskéket és marhát is. A legelők körülbelül a 20. század közepéig fokozatosan megszűntek (broz.sk). A Devínska Kobylyon több ezer állatfaj él. Például a Saga pedo sáska, a Mantis religiosa imádkozó sáska. Több mint 600 pillangófaj, például a lepkefarkú lepke Papilio machaon, a Parnassius mnemosyne tollaslepkű, több mint 380 bogárfaj, például a szarvasbogár Lucanus cervus, a nagy szarvasbogár Cerambyx cerdo. A sziklákon fészkel a vércse Falco tinnunculus, és ide is repül a Monticola saxatilis, a keleti rétisas Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Több északi elterjedési határon élő faj is él itt. Ritka hosszúnyakú imádkozó sáska, Iphiclides podalirius sáska is előfordul itt (sazp.sk).

Itt a melegkedvelő és mészkövet kedvelő növények dominálnak, összesen több mint 1100 faj magasabb növény nő itt. Közöttük 26 orchidea faj. Itt élnek a száraz időszakokhoz alkalmazkodott melegkedvelő rovarfajok is (broz.sk). Itt található a szép Stipa pulcherrina és Stipa joannis, 26 orchideafaj (Orchideaceae), a tavaszi sáfrány Adonis vernalis, a fekete kankalin Pulsatilla nigricans, a nagyvirágú kankalin Pulsatilla grandis, a törpe liliom Lilium martagon, az alacsony írisz Iris pumila, a kétszínű írisz Iris variegata, a Platanthera bifolia. Rendkívüli ritkaság a kis ononis Ononis pusilla, a gömbölyű levelű pillangós Lathyrus sphaericus, a Conringia austriaca, a Potentilla pedata, a Smyrnium porfoliatum, a Bupleurum rotundifolium, a Consolida orientalis ssp. paniculata, az Aplenium adianthum nigrum sziklai relikvia (devinskakobyla.sk).

A Devínska Kobyla a Devínske Karpaty legmagasabb csúcsa, tengerszint feletti magassága 514 m, és egyben a Kis-Kárpátok legdélibb kiterjesztése. Törvényi védelmet is élvez, 1964 óta Nemzeti Természeti Rezervátum (NPR) 101,12 hektáros területtel (Wikipedia). A Devínska Kobyla az Európai Unió fontos területe, része a Kis-Kárpátok Védett Tájterületének és a NATURA 2000 védett területeknek (broz.sk). A fotókon látható Waittov lom a Sandbergtől nem messze, körülbelül 600 méterre Devín felé. Régebben mészkőbányaként szolgált (slovakia.travel).

Ma a Wait-kőfejtő a Sandberg – Pajštún Geopark része. A Devínska Kobyla területén történelmi kőfejtők találhatók, amelyek bányafalai meghaladják a 200 métert. A meredek falak kézi bányászattal alakultak ki, amikor porózus neogén mészkőtömböket fejtettek ki. Devínska Kobyla több mint 2000 éve folyamatosan szolgáltat építőkövet. Az első írásos említés az i. e. 1. századból származik, amikor egy kelta uralkodó rómaiakkal építtette fel palotáját a pozsonyi várdombon. A kőzet szilárd volt, mégis könnyen megmunkálható, így alkalmas volt egyszerűbb kőfaragványok és szobrok készítésére. Homokos mészkövet és mésztartalmú homokkövet a Líščia stráň és Merice területén fejtettek, közvetlenül Dévény felett. Ezt az anyagot például a Szent Márton-székesegyház építéséhez használták fel. A kőbányászat legnagyobb fellendülése a 15. században következett be, amikor az anyagot a Pozsonyi vár, a Szent Márton-székesegyház, a ferences templom tornya, az Academia Istropolitana, a városháza és polgárházak felújítására használták. A kőfejtés többnyire felszíni bányászati módszerekkel történt. A bányászat a 19. század közepén új lendületet kapott a Bécs és Budapest közötti vasútvonal építésével, különösen a Pozsony – Marchegg szakaszon. A Wait-kőfejtő a második legnagyobb volt a Štokerau mészégető után. Eredetileg Mittelmann-mészégetőként volt ismert, mivel Móric Mittelmann mészégetője 1897 és 1932 között működött. Az itt kitermelt követ folyópartok szabályozására és megerősítésére használták. 1929 márciusában a kőfejtőt Jozef Wait vásárolta meg. A mészégető termelése fokozatosan csökkent, majd 1932-ben teljesen megszűnt. A környező földeken Jozef Wait szőlőültetvényt és gyümölcsöst hozott létre. A második világháború alatt a mészégető területén munkatábort létesítettek orosz hadifoglyok számára, akiket arra kényszerítettek, hogy egy fa hidat építsenek a Morva folyón Schloss Hof felé. Geológiai szempontból a Wait-kőfejtő felső része egy ősi tenger alatti barlang maradványának tekinthető (Információs tábla).

A Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Terület nagy része kultúrtáj. Devínska Kobyla lejtőit eredetileg tölgy-gyertyán erdők borították, amelyeket az évszázadok során kivágtak, majd kaszálással, legeltetéssel és égetéssel tartottak fenn. Ennek eredményeként egyedi réti és erdős sztyeppei élőhelyek alakultak ki, ritka melegkedvelő növény- és állatfajok gazdag populációival. A területen juhokat, kecskéket és szarvasmarhákat legeltettek. 2013-ban, több mint 50 év után, sikerült újraindítani a kecsketenyésztést. A legeltetés megakadályozza az invazív cserjék elburjánzását, és segít megőrizni a terület hagyományos erdős sztyeppei jellegét (Információs tábla).

A kilátótorony a Devínska Kobyla legmagasabb pontján található, 514 méterrel a tengerszint felett. Több mint 21 méter magas, a legfelső platform pedig körülbelül 20 méterrel a környező terep fölé emelkedik. A torony kilátást nyújt Devínska Nová Vesre, valamint Csehországra, Ausztriára és Magyarországra. A kilátótorony tervezője az ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ építészeti stúdió. Egy legenda szerint megjelenését a sáska (Mantis religiosa) ihlette, amely a környező természetben él. Az építészek szerint azonban az építmény a hely genius loci-jából merít ihletet. Erről a pontról három különböző országba lehet ellátni, ami inspirációt adott a háromszög alaprajzhoz. A háromszög motívum az egész kilátótorony dizájnjában megjelenik.

Odkazy

TOP

Všetky

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Južné Čechy, Mokrade, Organizmy, Príroda, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy

Veľký a Malý Lomnický rybník

05/02/202506/02/2025 skala

Veľký a Malý Lomnický rybník sú významné vodné plochy nachádzajúce sa v blízkosti mesta Lomnice nad Lužnicí v Juhočeskom kraji, v oblasti známej ako Třeboňsko. Tieto rybníky sú súčasťou rozsiahlej rybničnej sústavy, ktorá bola vytvorená v priebehu storočí a dnes predstavuje unikátny príklad harmonického súžitia človeka a prírody. Veľký Lomnický rybník sa nachádza približne 3 kilometre severovýchodne od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha je približne 70 hektárov, čo z neho robí jeden z väčších rybníkov v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v tesnej blízkosti Veľkého Lomnického rybníka a je podstatne menší. Oba rybníky sú napájané vodami Zlaté stoky, umelého kanála vybudovaného na reguláciu vodného režimu v Třeboňskej panve (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí majú bohatú históriu siahajúcu až do stredoveku. Výstavba týchto vodných diel bola úzko spojená s rozvojom rybnikárstva v južných Čechách, najmä v období 15. a 16. storočia, keď sa táto oblasť stala centrom chovu rýb, predovšetkým kaprov. Zlatá stoka, ktorá napája aj Veľký a Malý Lomnický rybník, bola vybudovaná v 16. storočí pod vedením významného rybnikára Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pre návštevníkov, ktorí sa chcú dozvedieť viac o histórii, prírode a hospodárskom význame tejto oblasti, bol vybudovaný náučný chodník Velký a Malý Lomnický. Táto náučná trasa má dĺžku približne 6,5 kilometra a obsahuje 15 zastavení s informačnými tabuľami. Trasa vedie okolo oboch rybníkov a poskytuje návštevníkom možnosť spoznať miestnu faunu, flóru, históriu rybnikárstva a význam Zlaté stoky. Súčasťou trasy sú aj odpočinkové miesta, vyhliadková veža a pozorovací kryt na vode, ktoré umožňujú nerušené sledovanie vtáctva a iných živočíchov v ich prirodzenom prostredí (lomnice-nl.cz). Rybníky sú atraktívne pre pozorovateľov vtáctva, keďže oblasť je významným hniezdiskom a migračnou zastávkou pre rôzne druhy vodného vtáctva (kudyznudy.cz).

Oblasť okolo Veľkého a Malého Lomnického rybníka je bohatá na biodiverzitu. Pobrežné zóny sú pokryté litorálnymi spoločenstvami, ktoré poskytujú útočisko pre množstvo druhov vtákov, obojživelníkov a hmyzu. V okolí rybníkov sa nachádzajú aj lužné lesy, ktoré sú domovom pre rôzne druhy rastlín a živočíchov (nature.cz). Veľký a Malý Lomnický rybník sú súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Třeboňsko, ktorá bola vyhlásená v roku 1979 na ochranu unikátnej rybničnej krajiny, mokradí a lužných lesov. Oblasť je tiež zapísaná do zoznamu biosférických rezervácií UNESCO (lomnice-nl.cz).

Z vtákov tu možno pozorovať napr. Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Z vážok: Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, Libellula depresa (lomnice-nl.cz). Zo obojživelníkov: Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Z chrobákov: Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis, Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Z cicavcov: Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí je obec, v ktorej žije 1780 obyvateľov. Prvá zmienka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyvňovaná riekou Lužnicou. Rieka preteká asi dva kilometra na východ od mesta. Tam sa tiež nachádza najnižší bod Třeboňskej panvy, ktorá je svojou rozlohou najväčším geomorfologickým celkom tohto druhu v Česku. Rieka v histórii meandrovala, ale regulácia toku pod rybníkom Rožmberk v 20-tych rokoch 20. storočia koryto rieky napriamila. Tok Lužnice je spojený niekoľkými regulačnými kanálmi s Nežárkou (Nová řeka) a s rybníkmi (Zlatá stoka) (Informačná tabuľa).

The Great and Small Lomnický Ponds are significant water bodies located near the town of Lomnice nad Lužnicí in the South Bohemian Region, in an area known as Třeboňsko. These ponds are part of an extensive system of fishponds created over centuries, representing a unique example of harmonious coexistence between humans and nature. The Great Lomnický Pond is situated approximately 3 kilometers northeast of the center of Lomnice nad Lužnicí. Its area is about 70 hectares, making it one of the larger ponds in the region. The Small Lomnický Pond lies in close proximity to the Great Lomnický Pond and is significantly smaller. Both ponds are fed by the waters of Zlatá stoka, an artificial canal built to regulate the water system in the Třeboň Basin (kct-tabor.cz).

The ponds around Lomnice nad Lužnicí have a rich history dating back to the Middle Ages. The construction of these waterworks was closely connected with the development of fish farming in South Bohemia, especially in the 15^th and 16^th centuries, when the area became a center for fish breeding, primarily carp. Zlatá stoka, which also feeds the Great and Small Lomnický Ponds, was built in the 16^th century under the guidance of the notable fish farmer Štěpánek Netolický (lomnice-nl.cz). For visitors interested in learning more about the history, nature, and economic significance of the area, an educational trail around the Great and Small Lomnický Ponds has been established. This trail is about 6.5 kilometers long and includes 15 stops with informational boards. The route goes around both ponds, offering visitors a chance to explore the local fauna, flora, the history of fish farming, and the significance of Zlatá stoka. The trail also includes rest areas, a lookout tower, and a water observation hide for uninterrupted birdwatching and wildlife observation (lomnice-nl.cz). The ponds are attractive to birdwatchers, as the area is an important nesting site and migration stopover for various species of waterfowl (kudyznudy.cz).

The area around the Great and Small Lomnický Ponds is rich in biodiversity. The shoreline zones are covered by littoral communities, providing shelter for numerous species of birds, amphibians, and insects. The surrounding floodplain forests are home to various plant and animal species (nature.cz). The Great and Small Lomnický Ponds are part of the Třeboňsko Protected Landscape Area, declared in 1979 to protect the unique pond landscape, wetlands, and floodplain forests. The area is also listed as a UNESCO Biosphere Reserve (lomnice-nl.cz).

Birds observed here include Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, and Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Dragonflies include Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, and Libellula depressa (lomnice-nl.cz). Amphibians include Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, and Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Beetles include Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis, Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, and Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Mammals include Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, and Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí is a town with a population of 1,780. The first mention of it dates back to 1220, and it has always been influenced by the Lužnice River. The river flows about two kilometers east of the town. The lowest point of the Třeboň Basin, the largest geomorphological formation of its kind in the Czech Republic, is also located there. Historically, the river meandered, but its flow was straightened in the 1920s during the regulation of the Rožmberk Pond. The Lužnice River is connected by several regulatory canals to the Nežárka River (Nová řeka) and the ponds (Zlatá stoka) (Information board).

Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind bedeutende Wasserflächen in der Nähe der Stadt Lomnice nad Lužnicí in der Region Südböhmen, in einer Gegend, die als Třeboňsko bekannt ist. Diese Teiche sind Teil eines umfangreichen Teichsystems, das über Jahrhunderte hinweg geschaffen wurde und heute ein einzigartiges Beispiel für das harmonische Zusammenleben von Mensch und Natur darstellt. Der Große Lomnický-Teich befindet sich etwa 3 Kilometer nordöstlich des Zentrums von Lomnice nad Lužnicí. Seine Fläche beträgt etwa 70 Hektar, was ihn zu einem der größeren Teiche der Region macht. Der Kleine Lomnický-Teich liegt in unmittelbarer Nähe des Großen Lomnický-Teichs und ist deutlich kleiner. Beide Teiche werden von den Gewässern der Zlatá stoka gespeist, einem künstlichen Kanal, der zur Regulierung des Wasserhaushalts im Třeboň-Becken angelegt wurde (kct-tabor.cz).

Die Teiche rund um Lomnice nad Lužnicí haben eine reiche Geschichte, die bis ins Mittelalter zurückreicht. Der Bau dieser Wasseranlagen war eng mit der Entwicklung der Teichwirtschaft in Südböhmen verbunden, insbesondere im 15. und 16. Jahrhundert, als diese Region zum Zentrum der Fischzucht, vor allem von Karpfen, wurde. Die Zlatá stoka, die auch den Großen und Kleinen Lomnický-Teich speist, wurde im 16. Jahrhundert unter der Leitung des bekannten Teichbauers Štěpánek Netolický angelegt (lomnice-nl.cz). Für Besucher, die mehr über die Geschichte, Natur und wirtschaftliche Bedeutung dieses Gebiets erfahren möchten, wurde ein Lehrpfad rund um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich angelegt. Dieser Lehrpfad ist etwa 6,5 Kilometer lang und umfasst 15 Stationen mit Informationstafeln. Die Route führt um beide Teiche herum und bietet den Besuchern die Möglichkeit, die lokale Fauna, Flora, die Geschichte der Fischzucht und die Bedeutung der Zlatá stoka kennenzulernen. Der Lehrpfad umfasst auch Rastplätze, einen Aussichtsturm und eine Beobachtungshütte auf dem Wasser, die ungestörtes Beobachten von Vögeln und anderen Tieren in ihrer natürlichen Umgebung ermöglichen (lomnice-nl.cz). Die Teiche sind attraktiv für Vogelbeobachter, da das Gebiet ein bedeutendes Brut- und Rastgebiet für verschiedene Arten von Wasservögeln ist (kudyznudy.cz).

Der Bereich um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich ist reich an Biodiversität. Die Uferzonen sind von Ufergemeinschaften bedeckt, die vielen Vogel‑, Amphibien- und Insektenarten Schutz bieten. Die umgebenden Auenwälder beherbergen verschiedene Pflanzen- und Tierarten (nature.cz). Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind Teil des Landschaftsschutzgebiets Třeboňsko, das 1979 zum Schutz der einzigartigen Teichlandschaft, Feuchtgebiete und Auenwälder ausgewiesen wurde. Das Gebiet ist auch als UNESCO-Biosphärenreservat gelistet (lomnice-nl.cz).

Velký a Malý Lomnický rybník jsou významné vodní plochy nacházející se v blízkosti města Lomnice nad Lužnicí v Jihočeském kraji, v oblasti známé jako Třeboňsko. Tyto rybníky jsou součástí rozsáhlé rybniční soustavy, která byla vytvořena v průběhu staletí a dnes představuje unikátní příklad harmonického soužití člověka a přírody. Velký Lomnický rybník se nachází přibližně 3 kilometry severovýchodně od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha činí přibližně 70 hektarů, což z něj dělá jeden z větších rybníků v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v těsné blízkosti Velkého Lomnického rybníka a je podstatně menší. Oba rybníky jsou napájeny vodami Zlaté stoky, umělého kanálu vybudovaného k regulaci vodního režimu v Třeboňské pánvi (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí mají bohatou historii sahající až do středověku. Výstavba těchto vodních děl byla úzce spjata s rozvojem rybníkářství v jižních Čechách, zejména v 15. a 16. století, kdy se tato oblast stala centrem chovu ryb, především kaprů. Zlatá stoka, která napájí i Velký a Malý Lomnický rybník, byla vybudována v 16. století pod vedením významného rybníkáře Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pro návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět více o historii, přírodě a hospodářském významu této oblasti, byl vybudován naučný chodník Velký a Malý Lomnický. Tato naučná trasa má délku přibližně 6,5 kilometru a obsahuje 15 zastavení s informačními tabulemi. Trasa vede kolem obou rybníků a poskytuje návštěvníkům možnost poznat místní faunu, flóru, historii rybníkářství a význam Zlaté stoky. Součástí trasy jsou také odpočinková místa, vyhlídková věž a pozorovací kryt na vodě, které umožňují nerušené sledování ptactva a dalších živočichů v jejich přirozeném prostředí (lomnice-nl.cz). Rybníky jsou atraktivní pro pozorovatele ptactva, neboť oblast je významným hnízdištěm a migrační zastávkou pro různé druhy vodních ptáků (kudyznudy.cz).

Okolí Velkého a Malého Lomnického rybníka je bohaté na biodiverzitu. Pobřežní zóny jsou pokryty litorálními společenstvy, která poskytují útočiště mnoha druhům ptáků, obojživelníků a hmyzu. V okolí rybníků se nacházejí také lužní lesy, které jsou domovem pro různé druhy rostlin a živočichů (nature.cz). Velký a Malý Lomnický rybník jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která byla vyhlášena v roce 1979 k ochraně unikátní rybniční krajiny, mokřadů a lužních lesů. Oblast je rovněž zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO (lomnice-nl.cz).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Slavonice – renesančná perla

19/01/202519/01/2025 skala

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané “malá Telč” alebo “perla západomoravskej renesancie”. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných domov. Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie pamiatky patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503 – 1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia).

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne festivaly, výstavy a koncerty, ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the “Little Telč” or the “Pearl of Western Moravian Renaissance.” The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12^th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14^th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16^th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13^th or 14^th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16^th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13^th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als “kleines Telč” oder “Perle der westmährischen Renaissance” bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány “malou Telčí” nebo “perlou západomoravské renesance”. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. V^e 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými domy s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503 – 1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. V^e 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. V^e městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

13/01/202513/01/2025 skala

Lednice sa nachádzajú na južnej Morave, neďaleko od Břeclavi. Patria do tzv. Lednicko – valtického areálu. Súčasťou areálu sú Akvárium Malawi, Zámocký skleník, Lovecký zámoček, Minaret, Apollónov chrám, Rybničný zámoček, Nový dvor, Hraničný zámoček, Chrám troch grácií, Janov hrad, Obelisk, Rendezvous (unesco-czech.cz), Grotta – umelá jaskyňa, Akvadukt a romantická jaskyňa, hospodárska stavba Nový dvor, súsošie gréckych bohýň Tri Grácie, Kaplnka svätého Huberta, Dianin chrám (Rendezvous), Belveder, 8 km vzdialený zámok Valtice, Salón vín, Kolonáda – Reistna (zamek-lednice.cz).

Prvá písomná zmienka o Ledniciach (Izgruobi) je z roku 1222 (unesco-czech.cz). Od roku 1996 sú Lednice v Zozname svetového prírodného a kultúrneho dedičstva UNESCO (lednice.cz). Súčasnú podobu dala zámku novogotická prestavba v štýle gotiky v rokoch 1846 – 1858. Časť barokových stien zostala zachovaná. Za pozornosť stojí vretenovité schodisko v knižnici, kazetový strop z lipového dreva v modrom sále, reliéf stromu života zo slonovej kosti alebo mramorové krby (unesco-czech.cz). Akvárium Malawi bol súčasťou zámku od roku 1993. Celkový objem akvárií a terárií je 40 000 litrov (wzd.cz).

Lednický zámok sa nachádza v obci Lednice na pravom brehy rieky Dyje. Patrí medzi najkrajšie pamiatkové komplexy v Českej republike. V roku 1996 bol zapísaný do zoznamu svetového kultúrneho dedičstva UNESCO (Martina Haratíková). Lednický zámok je skvostom architektúry, menil sa v priebehu storočí. Pôvodne to bol gotický hrad, v 17. storočí bol prestavaný do barokovej podoby. Následne bol niekoľko krát upravovaný. V 19. storočí bol prestavaný do romantického štýlu. Zámok je symbolom luxusu a elegancie. Zámok je známy svojou bohatou novogotickou výzdobou. Interiéry ponúkajú nádherné reprezentačné sály s vyrezávanými stropmi a luxusným mobiliárom. Súčasťou zámku je aj rozsiahly skleník z 19. storočia, ktorý ukrýva exotické rastliny z celého sveta. Interiéry ponúkajú honosné sály, nádherný nábytok, umelecké zbierky. Unikátny je minaret, postavený na prelome 18 a 19. storočia. Je to na tomto území exotická vežovitá stavba pridávajúca orientálny nádych. Celý areál tvorí aj rozľahlý park na viac ako 200 hektároch. Patrí k najrozsiahlejším krajinárskym parkom v Európe. Inšpiruje aj rôznorodým štýlom, od anglického parku až po romantickú záhradu. Nachádzajú sa tu umelé aj prirodzené jazerá, mosty, pavilóny. Anglický park nadväzuje na zámocký areál zbierkou rastlín a drevín zo štyroch svetadielov. Je prepojený s okolitou krajinou a verejnosti je prístupný celoročne. V minulosti bol často zaplavovaný riekou Dyje, preto dali majitelia vybudovať veľký rybník so sústavou ostrovčekov. V parku sa nachádza aj unikátny Minaret, postavený na prelome 18. a 19. storočia, ktorý slúži ako vyhliadková veža ((Martia Kluchová). Celý areál je unikátna kolekcia histórie, kultúry a prírody. Mesto Lednice ponúka rôzne kultúrne akcie. Ponúka aj dobré jedlo a ochotnú obsluhu.

Lednice is located in South Moravia, near Břeclav. It is part of the so-called Lednice-Valtice Complex. The complex includes the Malawi Aquarium, Castle Greenhouse, Hunting Lodge, Minaret, Apollo Temple, Fishpond Chateau, New Court, Border Chateau, Temple of the Three Graces, John’s Castle, Obelisk, Rendezvous (unesco-czech.cz), Grotto – artificial cave, Aqueduct and Romantic Cave, the New Court agricultural building, the sculpture of the Greek goddesses Three Graces, St. Hubert’s Chapel, Diana’s Temple (Rendezvous), Belvedere, the Valtice Castle located 8 km away, the Wine Salon, and the Colonnade – Reistna (zamek-lednice.cz).

The first written mention of Lednice (Izgruobi) dates back to 1222 (unesco-czech.cz). Since 1996, Lednice has been listed as a UNESCO World Heritage Site (lednice.cz). The castle’s current appearance is the result of a neo-Gothic reconstruction in the Gothic style between 1846 and 1858. Some Baroque walls were preserved. Noteworthy features include a spiral staircase in the library, a coffered ceiling made of linden wood in the Blue Hall, a tree of life relief carved from ivory, and marble fireplaces (unesco-czech.cz). The Malawi Aquarium has been part of the castle since 1993, with a total volume of 40,000 liters of aquariums and terrariums (wzd.cz).

The Lednice Castle is situated in the village of Lednice on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beautiful heritage complexes in the Czech Republic. In 1996, it was inscribed on the UNESCO World Heritage List (Martina Haratíková). The Lednice Castle is an architectural gem that has evolved over the centuries. Originally a Gothic castle, it was transformed into a Baroque residence in the 17^th century and underwent several modifications. In the 19^th century, it was rebuilt in a romantic style. The castle is a symbol of luxury and elegance, renowned for its rich neo-Gothic decorations. The interiors feature magnificent state rooms with carved ceilings and luxurious furnishings. The castle also includes an extensive 19^th-century greenhouse, home to exotic plants from around the world. The interiors offer opulent halls, exquisite furniture, and art collections. A unique feature is the Minaret, built at the turn of the 18^th and 19^th centuries, adding an exotic touch with its tower-like structure.

The entire complex encompasses a vast park spanning over 200 hectares, one of the largest landscaped parks in Europe. It inspires with its diverse styles, ranging from an English park to a romantic garden. It features both artificial and natural lakes, bridges, and pavilions. The English park connects to the castle complex with a collection of plants and trees from four continents. It is integrated with the surrounding landscape and is open to the public year-round. In the past, the area was frequently flooded by the Dyje River, prompting the construction of a large pond with a system of islands. The park also houses the unique Minaret, which serves as a lookout tower ((Martia Kluchová). The entire complex is a unique blend of history, culture, and nature. The town of Lednice offers various cultural events as well as excellent cuisine and friendly service.

Lednice liegt in Südmähren, nahe Břeclav. Es gehört zum sogenannten Lednice-Valtice-Areal. Zum Areal gehören das Malawi-Aquarium, das Schlossgewächshaus, das Jagdschlösschen, das Minarett, der Apollontempel, das Teichschlösschen, der Neue Hof, das Grenzschlösschen, der Tempel der drei Grazien, die Johannisburg, der Obelisk, das Rendezvous (unesco-czech.cz), die Grotta – eine künstliche Höhle, das Aquädukt und eine romantische Höhle, das landwirtschaftliche Gebäude Neuer Hof, die Skulptur der griechischen Göttinnen Drei Grazien, die Hubertuskapelle, der Dianatempel (Rendezvous), der Belvedere, das 8 km entfernte Schloss Valtice, der Weinsalon und die Kolonnade – Reistna (zamek-lednice.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Lednice (Izgruobi) stammt aus dem Jahr 1222 (unesco-czech.cz). Seit 1996 ist Lednice in der Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes eingetragen (lednice.cz). Das heutige Aussehen des Schlosses entstand durch einen neugotischen Umbau im Stil der Gotik in den Jahren 1846 – 1858. Ein Teil der barocken Mauern blieb erhalten. Besonders sehenswert sind die Wendeltreppe in der Bibliothek, die Kassettendecke aus Lindenholz im Blauen Saal, das Lebensbaumrelief aus Elfenbein und die Marmorkamine (unesco-czech.cz). Das Malawi-Aquarium ist seit 1993 Teil des Schlosses, mit einem Gesamtvolumen von 40.000 Litern Aquarien und Terrarien (wzd.cz).

Das Schloss Lednice befindet sich im Dorf Lednice am rechten Ufer der Thaya. Es gehört zu den schönsten Denkmalkomplexen in der Tschechischen Republik. 1996 wurde es in die UNESCO-Welterbeliste aufgenommen (Martina Haratíková). Das Schloss Lednice ist ein architektonisches Juwel, das sich im Laufe der Jahrhunderte verändert hat. Ursprünglich eine gotische Burg, wurde es im 17. Jahrhundert in ein barockes Schloss umgebaut und im 19. Jahrhundert in romantischem Stil umgestaltet. Das Schloss ist ein Symbol für Luxus und Eleganz, bekannt für seine reiche neugotische Dekoration.

Die Innenräume bieten prächtige Repräsentationsräume mit geschnitzten Decken und luxuriöser Möblierung. Teil des Schlosses ist auch ein ausgedehntes Gewächshaus aus dem 19. Jahrhundert, das exotische Pflanzen aus der ganzen Welt beherbergt. Die Innenräume präsentieren prunkvolle Säle, wertvolle Möbel und Kunstsammlungen. Einzigartig ist das Minarett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahrhunderts erbaut wurde und als Aussichtsturm dient.

Das gesamte Areal umfasst einen weitläufigen Park mit über 200 Hektar, einer der größten Landschaftsparks Europas. Er inspiriert durch seinen vielseitigen Stil, von einem englischen Garten bis hin zu einem romantischen Park. Es gibt sowohl künstliche als auch natürliche Seen, Brücken und Pavillons. Der englische Park grenzt an das Schlossgelände und enthält eine Sammlung von Pflanzen und Bäumen aus vier Kontinenten. Das Gelände ist in die umliegende Landschaft integriert und das ganze Jahr über für die Öffentlichkeit zugänglich. In der Vergangenheit wurde das Gebiet häufig von der Thaya überflutet, weshalb die Besitzer einen großen Teich mit einem System von Inseln anlegen ließen. Der Park enthält auch das einzigartige Minarett, das als Aussichtsturm dient ((Martia Kluchová). Das gesamte Areal ist eine einzigartige Kombination aus Geschichte, Kultur und Natur. Die Stadt Lednice bietet verschiedene kulturelle Veranstaltungen sowie ausgezeichnete Küche und freundlichen Service.

Lednice se nacházejí na jižní Moravě, nedaleko od Břeclavi. Patří do tzv. Lednicko-valtického areálu. Součástí areálu jsou Akvárium Malawi, Zámecký skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám tří grácií, Janův hrad, Obelisk, Rendezvous (unesco-czech.cz), Grotta – umělá jeskyně, Akvadukt a romantická jeskyně, hospodářská stavba Nový dvůr, sousoší řeckých bohyň Tři Grácie, Kaple svatého Huberta, Dianin chrám (Rendezvous), Belveder, 8 km vzdálený zámek Valtice, Salón vín a Kolonáda – Reistna (zamek-lednice.cz).

První písemná zmínka o Lednicích (Izgruobi) pochází z roku 1222 (unesco-czech.cz). Od roku 1996 jsou Lednice zapsány na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO (lednice.cz). Současnou podobu dal zámku novogotický přestavba ve stylu gotiky v letech 1846 – 1858. Část barokních zdí byla zachována. Za pozornost stojí spirálové schodiště v knihovně, kazetový strop z lipového dřeva v Modrém sále, reliéf stromu života ze slonoviny a mramorové krby (unesco-czech.cz). Akvárium Malawi je součástí zámku od roku 1993, celkový objem akvárií a terárií činí 40 000 litrů (wzd.cz).

Lednický zámek se nachází v obci Lednice na pravém břehu řeky Dyje. Patří mezi nejkrásnější památkové komplexy v České republice. V roce 1996 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Martina Haratíková). Lednický zámek je klenotem architektury, který se měnil během staletí. Původně gotický hrad byl v 17. století přestavěn do barokní podoby a v 19. století do romantického stylu. Zámek je symbolem luxusu a elegance, známý bohatou novogotickou výzdobou. Interiéry nabízí nádherné reprezentační sály s vyřezávanými stropy a luxusním mobiliářem. Součástí zámku je také rozsáhlý skleník z 19. století, který ukrývá exotické rostliny z celého světa.

Interiéry nabízejí honosné sály, vzácný nábytek a umělecké sbírky. Unikátní je Minaret, postavený na přelomu 18. a 19. století, který slouží jako vyhlídková věž. Celý areál tvoří rozsáhlý park o více než 200 hektarech, jeden z nejrozsáhlejších krajinářských parků v Evropě. Inspirován různorodými styly, od anglického parku po romantickou zahradu, obsahuje umělá i přirozená jezera, mosty a pavilony. Anglický park přiléhá k zámku a obsahuje sbírku rostlin a dřevin ze čtyř kontinentů. Areál je veřejnosti přístupný celoročně. V minulosti býval často zaplavován řekou Dyjí, a proto majitelé nechali vybudovat velký rybník se systémem ostrůvků. Park obsahuje i unikátní Minaret, který slouží jako rozhledna ((Martia Kluchová). Celý areál je unikátní spojení historie, kultury a přírody. Město Lednice nabízí různé kulturní akce, vynikající gastronomii a přívětivou obsluhu.

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

17/11/202310/03/2025 skala

Česká Kamenice, nemecky Böhmisch Kamnitz, je mesto v severných Čechách, cez ktoré tečie rieka Kamenice. Historické jadro je mestskou pamiatkovou zónou (Wikipedia CZ). Je jedným z najzachovalejších historických centier v severných Čechách (Informačná tabuľa). Na ploche 38.76 km² žije 5247 obyvateľov. Nadmorská výška mesta je 301 metrov nad morom (Wikipedia CZ). Mesto lemujú Lužické hory, České Švajčiarko a České Stredohorie (luzicke-hory.cz). Prvá písomná zmienka o meste je z roku 1352, avšak vo väčšine publikácií je uvedené, že bolo založené už pred rokom 1283 (Wikipedia CZ). Podľa luzicke-hory.cz mesto vzniklo možno už v 11. storočí a obývané bolo Lužíckými Srbmi. Okolo polovice 13. storočia sem prišli nemeckí osídlenci. V roku 1394 tu stálo 67 domov (luzicke-hory.cz). Po druhej svetovej vojne bola vysídlená väčšina miestnych obyvateľov. Od roku 2005 je mesto tzv. Historickým mestom. Zámok pochádza z prvej polovici 16. storočia. Miestne časti: Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, Víska pod Lesy (Wikipedia CZ).

Od jesene 1856 do leta 1857 navštevoval tunajšiu meštiansku školu Antonín Dvořák (ceska-kamenice.cz). V mladosti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Christoph Willibald Gluck, ktorého otec Alexander bol lesníkom na tunajšom panstve (luzicke-hory.cz). V historickom centre mesta sa zachovala architektúra, ktorá odráža bohatstvo minulosti. Mestu dominuje kostol svätej Kataríny (ceska-kamenice.cz). Nachádza sa tu pútnická baroková kaplnka Narodenia Panny Márie s krížovou cestou. Hrad Kamenice na Zámockom vrchu je romantická zrúcanina stredovekého hradu s rozhľadňou. Kostol svätého Jakuba Väčšieho je neskorogotický kostol s vyhliadkovou vežou (Informačná tabuľa).

Lákadlom je blízkosť národného parku České Švajčiarsko. Neďaleko sa nachádza Zápolský zámok s krásnymi záhradami. Miestne reštaurácie a kaviarne ponúkajú tradičné lužické špeciality a domáce dezerty (ceska-kamenice.cz). Na území mesta sa stýkajú hranice troch chránených krajinných oblastí: Labské pieskovce, Lužické hory a České stredohorie (Informačná tabuľa).

Česká Kamenice (German: Böhmisch Kamnitz) is a town in northern Bohemia, Czech Republic, through which the river Kamenice flows. The historic center is designated as an urban monument zone and is considered one of the best-preserved historical centers in northern Bohemia. The town covers an area of 38.76 km² and has a population of 5,247 inhabitants, with an elevation of 301 meters above sea level. It is surrounded by the Lusatian Mountains, Bohemian Switzerland, and the Central Bohemian Uplands.

The first written mention of the town dates back to 1352, though most sources suggest it was established before 1283. According to some historians, Česká Kamenice may have been founded as early as the 11^th century and was initially inhabited by Lusatian Sorbs. German settlers arrived around the middle of the 13^th century, and by 1394, the town had 67 houses. After World War II, most of the original population was displaced. Since 2005, Česká Kamenice has been recognized as a Historic Town. Its local parts include Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, and Víska pod Lesy.

Composer Antonín Dvořák attended the local middle school from autumn 1856 to summer 1857. Christoph Willibald Gluck spent part of his youth here from 1720 to 1728, as his father, Alexander Gluck, was a forester on the local estate. The historic town center preserves architecture reflecting its rich past, dominated by the Church of Saint Catherine. Other significant landmarks include the pilgrimage Baroque Chapel of the Nativity of the Virgin Mary with a Way of the Cross, the romantic ruins of Kamenice Castle with an observation tower on Castle Hill, and the late-Gothic Church of Saint James the Greater, also featuring an observation tower.

The proximity to the Bohemian Switzerland National Park is a major attraction, alongside the nearby Zápolský Castle with its beautiful gardens. Local restaurants and cafés offer traditional Lusatian specialties and homemade desserts. The town’s territory meets the boundaries of three protected landscape areas: Elbe Sandstone Mountains, Lusatian Mountains, and the Central Bohemian Uplands.

Böhmisch Kamnitz (tschechisch Česká Kamenice) ist eine Stadt in Nordböhmen, Tschechien, durch die der Fluss Kamnitz fließt. Ihr historischer Stadtkern steht unter Denkmalschutz und gilt als eines der am besten erhaltenen historischen Zentren in Nordböhmen. Die Stadt hat eine Fläche von 38,76 km², 5.247 Einwohner und liegt auf einer Höhe von 301 Metern über dem Meeresspiegel. Sie ist von den Lausitzer Bergen, der Böhmischen Schweiz und dem Böhmischen Mittelgebirge umgeben.

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, obwohl die Stadt vermutlich schon vor 1283 gegründet wurde. Laut einigen Quellen könnte Böhmisch Kamnitz bereits im 11. Jahrhundert von den Lausitzer Sorben besiedelt worden sein. Mitte des 13. Jahrhunderts kamen deutsche Siedler hinzu, und im Jahr 1394 standen hier bereits 67 Häuser. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Großteil der Bevölkerung vertrieben. Seit 2005 trägt Böhmisch Kamnitz den Titel „Historische Stadt“. Zur Stadt gehören die Ortsteile Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl und Víska pod Lesy.

Von Herbst 1856 bis Sommer 1857 besuchte der Komponist Antonín Dvořák die örtliche Bürgerschule. Der Komponist Christoph Willibald Gluck lebte von 1720 bis 1728 hier, da sein Vater Alexander Gluck Förster auf dem lokalen Gut war. Das historische Stadtzentrum bewahrt Architektur, die ihren reichen historischen Hintergrund widerspiegelt. Dominierend ist die Kirche der heiligen Katharina. Weitere bedeutende Sehenswürdigkeiten sind die barocke Wallfahrtskapelle Mariä Geburt mit Kreuzweg, die romantische Ruine der Burg Kamnitz mit Aussichtsturm auf dem Schlossberg und die spätgotische Kirche des heiligen Jakobus des Älteren mit Aussichtsturm.

Attraktiv ist die Nähe zum Nationalpark Böhmische Schweiz. Nicht weit entfernt liegt auch das Schloss Zápolský mit seinen schönen Gärten. Lokale Restaurants und Cafés bieten traditionelle Lausitzer Spezialitäten und hausgemachte Desserts an. Auf dem Gebiet der Stadt treffen sich die Grenzen von drei Landschaftsschutzgebieten: Elbsandsteingebirge, Lausitzer Gebirge und Böhmisches Mittelgebirge.

Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město v severních Čechách, kterým protéká řeka Kamenice. Historické jádro města je městskou památkovou zónou a je považováno za jedno z nejzachovalejších historických center v severních Čechách. Město se rozkládá na ploše 38,76 km², má 5247 obyvatel a nachází se v nadmořské výšce 301 metrů nad mořem. Je obklopeno Lužickými horami, Českým Švýcarskem a Českým středohořím.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, avšak většina publikací uvádí, že bylo založeno již před rokem 1283. Podle některých zdrojů mohla být Česká Kamenice osídlena již v 11. století Lužickými Srby. V polovině 13. století se zde usadili němečtí kolonisté a roku 1394 zde stálo 67 domů. Po druhé světové válce byla většina původního obyvatelstva vysídlena. Od roku 2005 je Česká Kamenice označována jako „Historické město“. Místní části zahrnují Českou Kamenici, Dolní Kamenici, Filipov, Horní Kamenici, Huníkov, Kamenickou Novou Vísku, Kerhartice, Lísku, Pekelský Důl a Vísku pod Lesy.

Od podzimu 1856 do léta 1857 navštěvoval zdejší měšťanskou školu hudební skladatel Antonín Dvořák. V mládí zde v letech 1720 až 1728 žil také skladatel Christoph Willibald Gluck, jehož otec Alexander Gluck byl lesníkem na místním panství. V historickém centru města se dochovala architektura odrážející jeho bohatou minulost. Dominantou je kostel svaté Kateřiny. Další významné památky zahrnují barokní poutní kapli Narození Panny Marie s křížovou cestou, romantickou zříceninu hradu Kamenice s rozhlednou na Zámeckém vrchu a pozdně gotický kostel svatého Jakuba Většího s vyhlídkovou věží.

Velkým lákadlem je blízkost národního parku České Švýcarsko. Nedaleko se nachází také Zápolský zámek s krásnými zahradami. Místní restaurace a kavárny nabízejí tradiční lužické speciality a domácí dezerty. Na území města se setkávají hranice tří chráněných krajinných oblastí: Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří.