Česko, Krajina, Mestá, Moravské, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Meziříčí – valašské Atény

skala
Hits: 370

Valas­ké Mezi­ří­čí leží na súto­ku riek Řož­nov­ská a Vse­tín­ska Beč­va. Je brá­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kýd (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Leží v nad­mor­skej výš­ke 311 met­rov nad morom (info​-vm​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka pochá­dza z roku 1297. Žije tu 22630 oby­va­te­ľov na plo­che 35,2 km2. Domi­nan­tou mes­ta je zámok Žero­tí­nov (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Miest­ne čas­ti: Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Valaš­sky názov pre mes­to je Mez­ríč, nemec­ký Wal­la­chisch Mese­ritch. Nie­ke­dy sa Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí hovo­rí tiež Valaš­ské Até­ny, skrá­te­ne Val­mez. Dôvo­dom je fakt, že v minu­los­ti bolo Valaš­ské Mezi­ří­čí cen­trom škols­tva a kul­tú­ry. His­to­ric­ké jad­ro mes­ta bolo v roku 1992 vyhlá­se­né za pamiat­ko­vú zónu. Budo­va rad­ni­ce pochá­dza z roku 1677. Po roku 1945 sa mes­to sta­lo cen­trom che­mic­ké­ho a sklár­ske­ho prie­mys­lu. Na juž­nom okra­ji mes­ta, na kop­ci Stí­nad­la sa nachá­dza hvez­dá­reň, v kto­rej sa kona­jú pred­náš­ky, semi­ná­re, pôso­bia tu astro­no­mic­ké krúž­ky. V are­áli sa nachá­dza aj mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok sa koná folk­lór­ny fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ne sa koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vej hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Pochá­dza odtiaľ­to Mňá­ga a Žďorp. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: fut­ba­lis­ta Milan Baroš, novi­nár Mar­tin Dora­zín, spe­váč­ka Mar­ké­ta Irg­lo­vá, hudob­ník Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí lies at the con­flu­en­ce of the Řož­nov­ská and Vse­tín­ska Beč­va rivers. It ser­ves as the gate­way to the Moravian-​Silesian Bes­kids (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Situ­ated at an ele­va­ti­on of 311 meters abo­ve sea level (info​-vm​.cz), it was first men­ti­oned in wri­ting in 1297. The popu­la­ti­on of 22,630 inha­bits an area of 35.2 km². The town’s domi­nant fea­tu­re is Žero­tín Cast­le (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Its local parts inc­lu­de Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, and Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). The Valaš­ský name for the town is Mez­ríč, whi­le in Ger­man, it is cal­led Wal­la­chisch Mese­ritch. Some­ti­mes, Valaš­ské Mezi­ří­čí is also refer­red to as Valaš­ské Athens, abb­re­via­ted as Val­mez, due to its his­to­ri­cal sig­ni­fi­can­ce as a cen­ter of edu­ca­ti­on and cul­tu­re. The his­to­ric cen­ter of the town was dec­la­red a heri­ta­ge zone in 1992. The town hall buil­ding dates back to 1677. After 1945, the town beca­me a cen­ter for the che­mi­cal and glass indus­tries. On the sout­hern edge of the town, on the hill of Stí­nad­la, the­re is an obser­va­to­ry whe­re lec­tu­res, semi­nars, and astro­no­mi­cal circ­les are held. The obser­va­to­ry also hou­ses a mete­oro­lo­gi­cal sta­ti­on of the Czech Hyd­ro­me­te­oro­lo­gi­cal Ins­ti­tu­te. Eve­ry other year, the folk fes­ti­val Babí léto and the Cim­ba­lom Fes­ti­val are held. Addi­ti­onal­ly, the folk and rock music fes­ti­val Valaš­ský špa­lí­ček takes pla­ce annu­al­ly. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de foot­bal­ler Milan Baroš, jour­na­list Mar­tin Dora­zín, sin­ger Mar­ké­ta Irg­lo­vá, and musi­cian Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí leží na sou­to­ku řek Rož­nov­ská a Vse­tín­ská Beč­va. Je bra­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 311 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1297. Žije zde 22 630 oby­va­tel na plo­še 35,2 km². Domi­nan­tou měs­ta je zámek Žero­tí­nov. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta. Valaš­ský název pro měs­to je Mez­ríč, němec­ky Wal­la­chisch Mese­ritch. Občas se Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí říká také Valaš­ské Athé­ny, zkrá­ce­ně Val­mez, kvůli tomu, že v minu­los­ti bylo cen­trem škols­tví a kul­tu­ry. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta bylo v roce 1992 vyhlá­še­no památ­ko­vou zónou. Budo­va rad­ni­ce pochá­zí z roku 1677. Po roce 1945 se měs­to sta­lo cen­trem che­mic­ké­ho a sklá­řs­ké­ho průmys­lu. Na již­ním okra­ji měs­ta, na kop­ci Stí­nad­la, se nachá­zí hvěz­dár­na, kde se kona­jí před­náš­ky, semi­ná­ře a půso­bí zde astro­no­mic­ké krouž­ky. V are­álu se nachá­zí i mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok se koná folk­lór­ní fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ně se koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vé hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Z měs­ta pochá­zí napří­klad Milan Baroš, Mar­tin Dora­zín, Mar­ké­ta Irg­lo­vá nebo Vlas­ta Redl.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

skala
Hits: 515

Valaš­ské Klo­bou­ky sa nachá­dza­jú na sever­nom výbež­ku Bie­lych Kar­pát – CHKO Bie­le Kar­pa­ty, kto­ré sú bio­sfé­ric­kou rezer­vá­ci­ou UNESCO. V nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom. Na plo­che 14,11 km2 tu žije 5001 oby­va­te­ľov (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nemec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk sa nachá­dza­jú 27 km od Zlí­na na rie­ke Bru­mov­ka (mies­te zva­ná aj Klo­buč­ka). Šty­ri čas­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 sa sta­li Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trom juž­né­ho Valaš­ska (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Spô­sob hos­po­dá­re­nia uží­va­ný v rumun­skom Valaš­sku – hos­po­dá­re­nie na hor­ských kopa­ni­ciach, chov ovcí a kôz, dal kolo­ni­zá­cii názov valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­zá­cie sa pre­ta­vil už v 17. sto­ro­čí do pome­no­va­nia regi­ó­nu Valaš­sko. Význam­ným remes­lom kra­ja sa sta­lo súken­níc­tvo (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­kov: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­teľ Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nachá­dza­jú sa tu archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­sie. Zaslú­žil sa o ne Hubert Gess­ner, kto­rý je pova­žo­va­ný za jed­né­ho z naj­výz­nam­nej­ších archi­tek­tov v stred­nej Euró­pe prvej polo­vi­ce 20. sto­ro­čia (valass​kek​lo​buc​ko​.cz). Kraj oko­lo Valaš­ských Klo­bú­kov sľu­bu­je, že ak otvo­rí­te okno, bude­te počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestret­ne­te, ale oni vás srdeč­ne pozdra­via a pria­mo vám hľa­dia do očí. Srd­ce majú na dla­ni (valass​kek​lo​buc​ko​.cz).

Veter­ný mlyn je typic­kou domi­nan­tou Valaš­ských Klo­bou­kov. Kon­com 19. sto­ro­čia stá­lo nad obcou šty­ri veter­né mly­ny. Posled­ný z nich zho­rel na kon­ci dru­hej sve­to­vej voj­ny. Kon­com 80-​tych rokov bol zakú­pe­ný schát­ra­lý mlyn z Kro­měříž­ska, kto­rý pod podob­ný. Hlav­ná časť mly­na bola pre­ve­ze­ná, zby­tok bol zho­to­ve­ný nový. V roku 1985 bol na mies­te otvo­re­ný nový ​“vet­rák”. Je jed­ným z mála veter­ných mly­nov v Čechách, kto­rý má kom­plet­né vnú­tor­né vyba­ve­nie a je plne funkčný.

Valaš­ské Klo­bou­ky are loca­ted at the nort­hern tip of the Whi­te Car­pat­hians – the Whi­te Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, which is a UNESCO bio­sp­he­re reser­ve. At an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, cove­ring an area of 14.11 km², it is home to 5001 inha­bi­tants (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). In Ger­man, Wal­la­chisch Klo­bouk is situ­ated 27 km from Zlín on the Bru­mov­ka River (also kno­wn as Klo­buč­ka). It con­sists of four parts: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1341. His­to­ri­cal names inc­lu­de Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Sin­ce 1848, Valaš­ské Klo­bou­ky has beco­me the cen­ter of sout­hern Valaš­sko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The far­ming met­hod used in Roma­nian Valaš­sko – far­ming in moun­tain mea­do­ws, she­ep and goat far­ming – gave colo­ni­za­ti­on the name ​“Valaš­sko”. The expan­si­on of colo­ni­za­ti­on trans­for­med the regi­on into Valaš­sko in the 17th cen­tu­ry. The sig­ni­fi­cant craft of the regi­on beca­me wool manu­fac­tu­ring (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Notab­le figu­res from Valaš­ské Klo­bú­ky inc­lu­de archi­tect Hubert Gess­ner and wri­ter Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Archi­tec­tu­ral gems of the Art Nou­ve­au sty­le are found here, thanks to Hubert Gess­ner, con­si­de­red one of the most sig­ni­fi­cant archi­tects in Cen­tral Euro­pe in the first half of the 20th cen­tu­ry (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The regi­on around Valaš­ské Klo­bou­ky pro­mi­ses that if you open the win­dow, you will hear silen­ce. You won’t encoun­ter many peop­le in the moun­tains, but tho­se you meet will warm­ly gre­et you and look you in the eye. They wear the­ir hearts on the­ir sle­e­ves (valass​kek​lo​bou​ky​.cz).

A wind­mill is a typi­cal land­mark. At the loca­ti­on abo­ve the town of Kuže­lov, four wind­mills sto­od in the 19th cen­tu­ry. In 1946, the mill was seve­re­ly dama­ged by a storm. It was com­ple­te­ly res­to­red bet­we­en 1963 and 1973. The mill has a cone-​shaped roof, and the wooden buil­ding turns accor­ding to the wind. It is app­ro­xi­ma­te­ly 10 meters tall. Today, it hou­ses an exhi­bi­ti­on of mil­ling and agri­cul­tu­ral tools from the Hor­ňác­ko regi­on. The buil­ding next to the mill sho­wca­ses tra­di­ti­onal fur­nis­hings and exhi­bits vil­la­ge life in the ear­ly 20th century.

Valaš­ské Klo­bou­ky leží na sever­ním výběž­ku Bílých Kar­pat – CHKO Bílé Kar­pa­ty, kte­ré jsou bio­sfé­ric­kou rezer­va­cí UNESCO, v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem. Na plo­še 14,11 km² zde žije 5001 oby­va­tel. Němec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk se nachá­zí 27 km od Zlí­na na řece Bru­mov­ka (mís­tě nazý­va­né také Klo­buč­ka). Čty­ři čás­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smolina.

Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 se sta­ly Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trem již­ní­ho Valaš­ska. Způsob hos­po­da­ře­ní uží­va­ný v rumun­ském Valaš­sku – hos­po­da­ře­ní na hor­ských pas­tvi­nách, chov ovcí a koz, dal kolo­ni­za­ci název valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­za­ce se pro­mítl už v 17. sto­le­tí do poj­me­no­vá­ní regi­onu Valaš­sko. Význam­ným řemes­lem kra­je se sta­lo suken­nic­tví. Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­ků: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­tel Ladi­slav Mňač­ko. Nachá­ze­jí se zde archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­se. O ně se zaslou­žil Hubert Gess­ner, kte­rý je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­výz­nam­něj­ších archi­tek­tů ve střed­ní Evro­pě prv­ní polo­vi­ny 20. sto­le­tí. Kraj kolem Valaš­ských Klo­bú­ků sli­bu­je, že pokud ote­vře­te okno, usly­ší­te ticho. Lidí v horách moc nepot­ká­te, ale srdeč­ně vás pozdra­ví a hle­dí vám pří­mo do očí. Máva­jí srd­ce na dlani.

Větr­ný mlýn je typic­kou domi­nan­tou Valaš­ských Klo­bouk. Kon­cem 19. sto­le­tí stá­ly nad obcí čty­ři větr­né mlý­ny. Posled­ní z nich vyho­řel na kon­ci dru­hé světo­vé vál­ky. Na kon­ci 2. světo­vé vál­ky sho­řel posled­ní z nich. Kon­cem 19. sto­le­tí stá­ly nad obcí čty­ři větr­né mlý­ny. Na kon­ci dru­hé světo­vé vál­ky sho­řel posled­ní z nich. Kon­cem 20. sto­le­tí byl z Kro­měříž­ska zakou­pen chát­ra­jí­cí mlýn podob­né­ho typu. Hlav­ní část mlý­na byla pře­ve­ze­na, zby­tek byl vyro­ben nový. Roku 1985 byl na mís­tě ote­vřen nový ​„vět­rák“. Patří mezi málo větr­ných mlý­nů v Čechách, kte­rý má kom­plet­ní vni­třní vyba­ve­ní a je plně funkční.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Krajina, Organizmy, Príroda, Rastliny, Rieky, Rieky, Slovenská krajina, Stromy, Typ krajiny, Záhorie

Rieka Morava

skala
Hits: 3706

Niva rie­ky Mora­va je vzác­ne úze­mie, pat­rí medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie loka­li­ty v Stred­nej Euró­pe, niva Mora­vy pat­rí medzi význam­né vtá­čie úze­mia Bird Life Inter­na­ti­onal. Je ľah­ko dostup­ná z mes­ta Stu­pa­va. Úze­mím pre­chá­dza­jú cyk­lo­tra­sy, kto­ré okrem iné­ho pre­zen­tu­jú luž­né lesy, kto­ré sa tu v minu­los­ti rozp­res­tie­ra­li (stu​pa​va​.sk). Pre­te­ká Čes­kom, Slo­ven­skom a Rakús­kom. Jej nemec­ké pome­no­va­nie je March. Pra­me­ní na Sever­nej Mora­ve na juž­nom sva­hu Krá­lic­ké­ho Sněž­ní­ka vo výš­ke 1380 met­rov nad morom. Ústí do Duna­ja pria­mo pod hra­dom Devín. Pre­ko­ná­va tak 329 km (Wiki­pe­dia).

Meno rie­ky pat­rí medzi naj­star­šie sta­ro­európ­ske náz­vy vod­stiev, už v dob­re pred Kel­ta­mi, s pôvod­ným význa­mom voda, močiar. Od náz­vu rie­ky je pome­no­va­né aj his­to­ric­ké úze­mie Mora­va. Naj­vyš­ší prie­tok dosa­hu­je na jar. V lete hla­di­na kle­sá, naras­tá opäť na jeseň (Wiki­pe­dia). Rie­ka sa využí­va na zavla­žo­va­nie a na zisk vod­nej ener­gie. V roku 1997 boli na rie­ke povod­ne, kto­ré nasta­li kvô­li abnor­mál­nym zráž­kam v Jese­ní­koch. Vyžia­da­li si 49 ľud­ských živo­tom, eva­ku­ova­ných bolo viac ako 250 obcí, ško­dy pre­siah­li 63 miliard Kč (Wiki­pe­dia CZ).

The Mora­va River flo­odp­lain is a rare ter­ri­to­ry, coun­ted among the most inte­res­ting loca­ti­ons in Cen­tral Euro­pe. The Mora­va flo­odp­lain is recog­ni­zed as a sig­ni­fi­cant bird area by Bird Life Inter­na­ti­onal. It is easi­ly acces­sib­le from the town of Stu­pa­va. The area is tra­ver­sed by cyc­ling rou­tes that sho­wca­se, among other things, the ripa­rian forests that once domi­na­ted this lands­ca­pe (stu​pa​va​.sk). The river flo­ws through the Czech Repub­lic, Slo­va­kia, and Aus­tria. Its Ger­man name is March. It ori­gi­na­tes in the Nort­hern Mora­via on the sout­hern slo­pe of Krá­lic­ký Sněž­ník at an alti­tu­de of 1380 meters abo­ve sea level. It flo­ws into the Danu­be River direct­ly bene­ath Devín Cast­le. The river covers a dis­tan­ce of 329 km (Wiki­pe­dia).

The name of the river is one of the oldest Old Euro­pe­an hyd­ro­nyms, pre­da­ting even the Celts, with its ori­gi­nal mea­ning as water or swamp. The his­to­ri­cal regi­on of Mora­via also deri­ves its name from the river. The hig­hest flow occurs in spring. In sum­mer, the water level dec­re­a­ses, rising again in autumn (Wiki­pe­dia). The river is used for irri­ga­ti­on and hyd­ro­elect­ric power gene­ra­ti­on. In 1997, the river expe­rien­ced flo­ods cau­sed by abnor­mal pre­ci­pi­ta­ti­on in the Jese­ní­ky Moun­tains. The­se flo­ods clai­med 49 lives, with over 250 vil­la­ges eva­cu­ated, and the dama­ges exce­e­ded 63 bil­li­on CZK (Wiki­pe­dia CZ).

Die Morava-​Flussaue ist ein sel­te­nes Gebiet und zählt zu den inte­res­san­tes­ten Stan­dor­ten in Mit­te­le­uro­pa. Die Morava-​Aue wird von Bird­Li­fe Inter­na­ti­onal als bede­uten­des Vogel­ge­biet aner­kannt. Sie ist leicht von der Stadt Stu­pa­va aus erre­ich­bar. Das Gebiet wird von Radwe­gen dur­chqu­ert, die unter ande­rem die Auwäl­der prä­sen­tie­ren, die einst die­se Lands­chaft domi­nier­ten (stu​pa​va​.sk). Der Fluss dur­chqu­ert Tsche­chien, die Slo­wa­kei und Öster­re­ich. Sein deuts­cher Name lau­tet March. Er ents­pringt in Nord­mäh­ren am Süd­hang des Krá­lic­ký Sněž­ník in einer Höhe von 1380 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Er mün­det direkt unter­halb der Burg Devín in die Donau. Der Fluss ers­trec­kt sich über eine Län­ge von 329 km (Wiki­pe­dia).

Der Name des Flus­ses ist einer der ältes­ten alt-​europäischen Gewäs­ser­na­men, der sogar den Kel­ten voraus­geht, mit sei­ner urs­prün­gli­chen Bede­utung als Was­ser oder Sumpf. Auch die his­to­ris­che Regi­on Mäh­ren lei­tet ihren Namen von dem Fluss ab. Der höchs­te Was­sers­tand tritt im Früh­ling auf. Im Som­mer sinkt der Was­sers­tand, um im Herbst wie­der anzus­te­i­gen (Wiki­pe­dia). Der Fluss wird zur Bewäs­se­rung und zur Stro­mer­ze­ugung genutzt. Im Jahr 1997 kam es zu Übersch­wem­mun­gen, die durch unge­wöhn­li­che Nie­dersch­lä­ge im Jeseníky-​Gebirge verur­sacht wur­den. Die­se Übersch­wem­mun­gen for­der­ten 49 Men­schen­le­ben, über 250 Dör­fer wur­den eva­ku­iert, und der Scha­den übers­tieg 63 Mil­liar­den CZK (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

TOP foto­gra­fie rie­ky Moravy

Foto­gra­fie rie­ky Moravy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Severná Morava, Zahraničie

Pustevny

skala
Hits: 417

Pus­tev­ny sú naj­výz­nam­nej­ším a naj­nav­šte­vo­va­nej­ším stre­dis­kom Bes­kýd, ležia­cim medzi Rad­hoš­ťom a Taneč­ni­cou v nad­mor­skej výš­ke 1018 met­rov nad morom (ces​ke​ho​ry​.cz). V Rad­hošťs­kej hor­na­ti­ne medzi vrch­mi Rad­hošť a Taneč­ni­ca. Are­ál spra­vu­je Valaš­ské múze­um v prí­ro­de z Rož­ňo­va pod Rad­hoš­ťom (kudyz​nu​dy​.cz). Meno pochá­dza od pus­tov­ní­kov, kto­rí tu žili do roku 1874. Archi­tek­tú­ru tvo­ria hlav­ne dre­ve­né stav­by posta­ve­né v ľudo­vom slo­hu Duša­na Jur­ko­vi­ča, kto­ré dopĺňa­jú dre­ve­né koli­by Valaš­ska. V zime sú Pus­tev­ny vyhľa­dá­va­ným lyžiar­skym stre­dis­kom (ces​ke​ho​ry​.cz) a záro­veň sú najob­ľú­be­nej­ším turis­tic­kým stre­dis­kom v Bes­ky­doch. Útul­ne na Pus­tev­nách sa časom dostá­va­li do hava­rij­né­ho sta­vu. Pre­to v roku 1995 priš­lo ku ich zásad­nej rekon­štruk­cii, dokon­če­ná bola až v roku 2003. Celý are­ál bol vyhlá­se­ný za národ­nú kul­túr­nu pamiat­ku (pus​tev​ny​.cz).

V roku 1735 vyro­bi­li rad­hošt­ský kríž. Zrej­me v roku 1768 bola posta­ve­ná dre­ve­ná kapl­n­ka. v roku 1805 vztý­či­li kamen­ný kríž. Prvé útul­ne boli posta­ve­né v roku 1891, s náz­vom – Pus­tev­ňa. Dru­há v roku 1894 dosta­la meno Šum­ná. Roz­hľad­ňa Cyril­ka exis­tu­je od roku 1894. V rokoch 1894 – 1899 bola vybu­do­va­ná Jídel­na Libu­šín a hotel Maměn­ka. V roku 1898 bola vysvä­te­ná kapl­n­ka svä­té­ho Cyri­la a Meto­da. V rokui 1899 bola vybu­do­va­ná Zvo­nič­ka. Útuľ­ňa dr. Edvar­da Par­my ​“Taneč­ni­ca” bola otvo­re­ná v roku 1926. V roku 1933 bol otvo­re­ný hotel Rade­gast (nmvp​.cz).

Stav­by na Pus­tev­nách vzni­ka­li pod­ľa prin­cí­pu skla­da­nia a kom­bi­no­va­nia rôz­nych prv­kov a motí­vov ľudo­vé­ho sta­vi­teľ­stva, pochá­dza­jú­cich z jed­not­li­vých loka­lít morav­ské­ho Valaš­ska a Slo­ven­ska. Maměn­ka je posta­ve­ná pod­ľa valaš­skej for­my dre­ve­ných ľudo­vých sta­vieb. Jur­ko­vič pri­tom hľa­dal ana­ló­giu pre veľ­ko­ro­di­nu vo valaš­skom foj­stve (Wiki­pe­dia). Pome­no­va­nie má vyjad­ro­vať stav­bu ako útu­lok pre ľudí dob­rej vôle. Libu­šín je posta­ve­ný v čič­man­skej for­me, kto­ré sú obo­ha­te­né o sece­siu (Wiki­pe­dia). Jej meno je poc­ta kňaž­nej Libu­ši. Inte­ri­ér je vyzdo­be­ný fres­ka­mi a gra­fi­ta­mi s motív­mi morav­ských a slo­ven­ských poves­tí. Návrhom kre­sieb bol Miko­láš Aleš (vbes​ky​dech​.cz). Zvo­nič­ku zdo­bia fareb­né orna­men­ty od brnian­skych reštau­rá­to­rov, pre­to­že pôvod­ná fareb­ná výzdo­ba od Jur­ko­vi­ča sa neza­cho­va­la (Wiki­pe­dia).

Pus­tev­ny is the most sig­ni­fi­cant and most visi­ted resort in the Bes­kids, loca­ted bet­we­en Rad­hošť and Taneč­ni­ca at an alti­tu­de of 1,018 meters abo­ve sea level (ces​ke​ho​ry​.cz). It lies in the Rad­hošť High­lands bet­we­en the Rad­hošť and Taneč­ni­ca moun­tains. The area is mana­ged by the Wal­la­chian Open Air Muse­um from Rož­nov pod Rad­hoš­těm (kudyz​nu​dy​.cz). The name comes from the her­mits who lived the­re until 1874. The archi­tec­tu­re main­ly con­sists of wooden buil­dings cons­truc­ted in the folk sty­le by Dušan Jur­ko­vič, com­ple­men­ted by wooden cha­lets from Wal­la­chia. In win­ter, Pus­tev­ny is a popu­lar ski resort (ces​ke​ho​ry​.cz) and the most popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on in the Bes­kids. The shel­ters in Pus­tev­ny gra­du­al­ly fell into dis­re­pair, lea­ding to a major recons­truc­ti­on that began in 1995 and was com­ple­ted in 2003. The enti­re area was dec­la­red a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (pus​tev​ny​.cz).

In 1735, the Rad­hošť Cross was made. A wooden cha­pel was pro­bab­ly built in 1768, and a sto­ne cross was erec­ted in 1805. The first shel­ter was built in 1891 and named ​“Pus­tev­ňa.” The second, named ​“Šum­ná,” was cons­truc­ted in 1894. The Cyril­ka lookout tower has exis­ted sin­ce 1894. Bet­we­en 1894 and 1899, the Libu­šín dining hall and the Maměn­ka hotel were built. The cha­pel of St. Cyril and Met­ho­dius was con­sec­ra­ted in 1898. The bell tower was built in 1899. Dr. Edvard Par­ma­’s ​“Taneč­ni­ca” shel­ter was ope­ned in 1926, and the Rade­gast hotel ope­ned in 1933 (nmvp​.cz).

The buil­dings in Pus­tev­ny were cre­a­ted accor­ding to the prin­cip­le of assem­bling and com­bi­ning vari­ous ele­ments and motifs of folk archi­tec­tu­re from dif­fe­rent are­as of Mora­vian Wal­la­chia and Slo­va­kia. Maměn­ka is built in the Wal­la­chian form of wooden folk buil­dings. Jur­ko­vič sought an ana­lo­gy for an exten­ded fami­ly in the Wal­la­chian esta­te (Wiki­pe­dia). The name sig­ni­fies a refu­ge for peop­le of good will. Libu­šín is cons­truc­ted in the Čič­ma­ny sty­le, enri­ched with Art Nou­ve­au ele­ments (Wiki­pe­dia). Its name honors Prin­cess Libu­še. The inte­ri­or is deco­ra­ted with fres­co­es and graf­fi­ti fea­tu­ring motifs from Mora­vian and Slo­vak legends. The designs were cre­a­ted by Miko­láš Aleš (vbes​ky​dech​.cz). The bell tower is ador­ned with color­ful orna­ments by res­to­rers from Brno, as the ori­gi­nal color­ful deco­ra­ti­on by Jur­ko­vič has not been pre­ser­ved (Wiki­pe­dia).

Pus­tev­ny to naj­wa­żniejs­ze i najc­zęściej odwie­dza­ne cen­trum w Bes­ki­dach, poło­żo­ne między Rad­hoš­těm a Taneč­ni­cą na wyso­ko­ści 1018 met­rów nad pozi­omem mor­za (ces​ke​ho​ry​.cz). Znaj­du­je się w masy­wie Rad­hošť między góra­mi Rad­hošť i Taneč­ni­ca. Obszar jest zarządza­ny przez Wołos­kie Muze­um w Przy­ro­dzie z Rož­no­va pod Rad­hoš­těm (kudyz​nu​dy​.cz). Nazwa pocho­dzi od pus­tel­ni­ków, któr­zy miesz­ka­li tam do 1874 roku. Archi­tek­tu­ra skła­da się głó­wnie z dre­wnia­nych budyn­ków w sty­lu ludo­wym Duša­na Jur­ko­vi­ča, uzu­pe­łni­onych dre­wnia­ny­mi cha­ta­mi Wołoszc­zyz­ny. Zimą Pus­tev­ny to popu­lar­ny ośro­dek nar­ciar­ski (ces​ke​ho​ry​.cz) i naj­po­pu­lar­niejs­ze miejs­ce turys­tycz­ne w Bes­ki­dach. Sch­ro­nis­ka na Pus­tev­nach stop­ni­owo popa­da­ły w ruinę, co dopro­wa­dzi­ło do ich grun­to­wnej reno­wac­ji, któ­ra roz­poc­zęła się w 1995 roku i zako­ńc­zy­ła w 2003 roku. Cały obszar został uzna­ny za naro­do­wy zaby­tek kul­tu­ry (pus​tev​ny​.cz).

W 1735 roku wyko­na­no krzyż rad­hošťs­ki. Pra­wdo­po­dob­nie w 1768 roku zbu­do­wa­no dre­wnia­ną kap­li­cę, a w 1805 roku wznie­si­ono kamien­ny krzyż. Pier­ws­ze sch­ro­nis­ko zbu­do­wa­no w 1891 roku, nazwa­ne ​„Pus­tev­ňa”. Dru­gie, nazwa­ne ​„Šum­ná”, pows­ta­ło w 1894 roku. Wie­ża wido­ko­wa Cyril­ka ist­nie­je od 1894 roku. W latach 1894 – 1899 zbu­do­wa­no jadal­nię Libu­šín i hotel Maměn­ka. W 1898 roku kon­sek­ro­wa­no kap­li­cę świ­ętych Cyry­la i Meto­de­go. Dzwon­ni­ca zosta­ła zbu­do­wa­na w 1899 roku. Sch­ro­nis­ko dr Edvar­da Par­my ​„Taneč­ni­ca” zosta­ło otwar­te w 1926 roku, a hotel Rade­gast otwar­to w 1933 roku (nmvp​.cz).

Budyn­ki na Pus­tev­nach pows­ta­wa­ły według zasa­dy łąc­ze­nia i kom­bi­no­wa­nia różnych ele­men­tów i moty­wów archi­tek­tu­ry ludo­wej z różnych obsza­rów Wołoszc­zyz­ny Mora­ws­kiej i Sło­wac­ji. Maměn­ka jest zbu­do­wa­na w wołos­kim sty­lu dre­wnia­nych budyn­ków ludo­wych. Jur­ko­vič szu­kał ana­lo­gii dla wiel­kiej rodzi­ny w gos­po­darst­wie wołos­kim (Wiki­pe­dia). Nazwa ma oznac­zać sch­ro­nie­nie dla ludzi dob­rej woli. Libu­šín jest zbu­do­wa­ny w sty­lu čič­ma­ńs­kim, wzbo­ga­co­nym o ele­men­ty seces­ji (Wiki­pe­dia). Jego nazwa hono­ru­je ksi­ężnicz­kę Libus­zę. Wnętr­ze zdo­bią fres­ki i graf­fi­ti z moty­wa­mi mora­ws­kich i sło­wac­kich legend. Pro­jek­ty wyko­na­ne zosta­ły przez Miko­lá­ša Ale­ša (vbes​ky​dech​.cz). Dzwon­ni­cę zdo­bią kolo­ro­we orna­men­ty res­tau­ra­to­rów z Brna, ponie­waż ory­gi­nal­na kolo­ro­wa deko­rac­ja Jur­ko­vi­ča nie zacho­wa­ła się (Wiki­pe­dia).

Pus­tev­ny jsou nej­výz­nam­něj­ším a nej­navš­těvo­va­něj­ším stře­dis­kem Bes­kyd, leží­cím mezi Rad­hoš­těm a Taneč­ni­cí v nad­mo­řs­ké výš­ce 1018 met­rů nad mořem (ces​ke​ho​ry​.cz). V Rad­hošťs­ké hor­na­ti­ně mezi vrcho­ly Rad­hošť a Taneč­ni­ce. Are­ál spra­vu­je Valaš­ské muze­um v pří­ro­dě z Rož­no­va pod Rad­hoš­těm (kudyz​nu​dy​.cz). Jmé­no pochá­zí od pous­tev­ní­ků, kte­ří zde žili až do roku 1874. Archi­tek­tu­ra je tvo­ře­na pře­dev­ším dře­věný­mi stav­ba­mi posta­ve­ný­mi v lido­vém slo­hu Duša­na Jur­ko­vi­če, kte­ré dopl­ňu­jí dře­věné koli­by Valaš­ska. V zimě jsou Pus­tev­ny vyhle­dá­va­ným lyža­řs­kým stře­dis­kem (ces​ke​ho​ry​.cz) a záro­veň jsou nejob­lí­be­něj­ším turis­tic­kým stře­dis­kem v Bes­ky­dech. Útul­ny na Pus­tev­nách se časem dostá­va­ly do hava­rij­ní­ho sta­vu. Pro­to v roce 1995 doš­lo k jejich zásad­ní rekons­truk­ci, kte­rá byla dokon­če­na až v roce 2003. Celý are­ál byl vyhlá­šen národ­ní kul­tur­ní památ­kou (pus​tev​ny​.cz).

V roce 1735 byl vyro­ben rad­hošťs­ký kříž. Prav­děpo­dob­ně v roce 1768 byla posta­ve­na dře­věná kap­le. V roce 1805 vzty­či­li kamen­ný kříž. Prv­ní útul­na byla posta­ve­na v roce 1891 pod náz­vem Pus­tev­na. Dru­há v roce 1894 dosta­la jmé­no Šum­ná. Rozh­led­na Cyril­ka exis­tu­je od roku 1894. V letech 1894 – 1899 byla vybu­do­vá­na Jídel­na Libu­šín a hotel Maměn­ka. V roce 1898 byla vysvěce­na kap­le sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje. V roce 1899 byla vybu­do­vá­na Zvo­nič­ka. Útul­na dr. Edvar­da Par­my ​“Taneč­ni­ce” byla ote­vře­na v roce 1926. V roce 1933 byl ote­vřen hotel Rade­gast (nmvp​.cz).

Stav­by na Pus­tev­nách vzni­ka­ly pod­le prin­ci­pu sklá­dá­ní a kom­bi­no­vá­ní růz­ných prv­ků a moti­vů lido­vé­ho sta­vi­tels­tví pochá­ze­jí­cích z jed­not­li­vých loka­lit morav­ské­ho Valaš­ska a Slo­ven­ska. Maměn­ka je posta­ve­na pod­le valaš­ské for­my dře­věných lido­vých sta­veb. Jur­ko­vič při tom hle­dal ana­ló­gií pro vel­kou rodi­nu ve valaš­ském foj­stvě (Wiki­pe­dia). Poj­me­no­vá­ní má vyja­dřo­vat stav­bu jako útu­lek pro lidi dob­ré vůle. Libu­šín je posta­ven v čič­man­ské for­mě, obo­ha­ce­né o sece­se (Wiki­pe­dia). Její jmé­no je poc­tou kněž­ně Libu­ši. Inte­ri­ér je vyzdo­ben fres­ka­mi a gra­fi­ta­mi s moti­vy morav­ských a slo­ven­ských pověs­tí. Návrhem obráz­ků byl Miko­láš Aleš (vbes​ky​dech​.cz). Zvo­nič­ku zdo­bí barev­né orna­men­ty od brněn­ských res­tau­rá­to­rů, pro­to­že původ­ní barev­ná výzdo­ba od Jur­ko­vi­če se neza­cho­va­la (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Parky, Príroda, Zahraničie

Lužánky – park v Brne

skala
Hits: 381

Pôvod­ným názov pre Lužán­ky je Augar­ten, v han­te­cu Augec. Leží v nad­mor­skej výš­ke 214 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia). Lužán­ky sú prvým verej­ný par­kom v Čes­ku (goto​br​no​.cz). S roz­lo­hou 22 hek­tá­rov je naj­väč­ším brnen­ským par­kom (brna​.cz). V 16. sto­ro­čí bol v tom­to pries­to­re hos­po­dár­sky dvo­rec (Infor­mač­ná tabu­ľa). Zalo­že­ný bol v roku 1786 ako jeden z prvých verej­ných par­kov v stred­nej Euró­pe (goto​br​no​.cz). Avšak prvé zmien­ky o Lužán­kach sú z 13. sto­ro­čia, kedy Niger veno­val luž­nú lúku s hos­po­dár­skym dvor­com neďa­le­ko hra­dieb her­bur­ské­mu kláš­to­ru. V 16. sto­ro­čí ten­to maje­tok pre­vza­li jezu­iti a v 18. sto­ro­čí tu posta­vi­li kapl­n­ku a okras­nú záh­ra­du (Wiki­pe­dia). Záh­ra­da vznik­la na úze­mí pôvod­nej luž­nej lúky pri Ponáv­ke. Jej auto­rom bol cisár­sky záh­rad­ník Franz Bis­sin­ger, kto­rý ju osa­dil do fran­cúz­ske­ho štý­lu (brna​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza od pôvod­ných luž­ných lesov, kto­ré tu kedy­si rást­li (Infor­mač­ná tabuľa).

Upro­stred par­ku sa nachá­dza novo­re­ne­sanč­ný Pavi­lon, kde sa aj dnes kona­jú ple­sy, kon­cer­ty, sláv­nos­ti a výsta­vy. Dnes je zná­my aj pod náz­vom Kasi­no a plní aj fun­kciu det­ské­ho cen­tra voľ­né­ho času. Súčas­ná podo­ba par­ku pochá­dza z roku 1840 a jej auto­rom je Anto­nín Šebá­nek (goto​br​no​.cz). Šebá­nek zme­nil ráz záh­ra­dy na park anlic­ké­ho prí­rod­né­ho štý­lu. Park roz­ší­ril na 22.3 ha, stal sa mest­ským kor­zom, výlet­ným mies­tom a mies­tom kul­túr­nym a spo­lo­čen­ským (brna​.cz). Kon­com 19. sto­ro­čia boli v Lužán­kach zastú­pe­né všet­ky dru­hy dre­vín, kto­ré sa vysky­tu­jú na Mora­ve (Infor­mač­ná tabu­ľa). Lužán­ky sú aj dnes špor­to­vým a spo­lo­čen­ským cen­trom (goto​br​no​.cz). Park je kul­túr­nou pamiat­kou (Wiki­pe­dia). Súčas­ná podo­ba par­ku je výsled­kom rekon­štruk­cie z rokov 1991 – 2012 pod­ľa Iva­na Otru­bu (Otru­ba). V rokoch 1978, 2015 – 2016 orni­to­ló­go­via zazna­me­na­li v par­ku 72 dru­hov vtá­kov, z toho 29 hniez­dnia­cich (Čer­ný, Šebe­la). V roku 2004 bolo v par­ku vybu­do­va­né ume­lé kory­to rie­ky Ponáv­ky, kto­rá kedy­si cez park tiek­la. Dnes je jej tok zve­de­ný do potru­bia, kto­ré skrý­va val tiah­nu­ci sa ved­ľa Drob­né­ho uli­ce (jeco​ol​.net).

The ori­gi­nal name for Lužán­ky was Augar­ten, refer­red to in Brno­’s slang as Augec. It is situ­ated at an alti­tu­de of 214 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia). Lužán­ky is the first pub­lic park in the Czech Repub­lic (goto​br​no​.cz). With an area of 22 hec­ta­res, it is the lar­gest park in Brno (brna​.cz). In the 16th cen­tu­ry, this spa­ce was occu­pied by an agri­cul­tu­ral homes­te­ad (Infor­ma­ti­on Board). It was estab­lis­hed in 1786 as one of the first pub­lic parks in Cen­tral Euro­pe (goto​br​no​.cz). Howe­ver, the first men­ti­ons of Lužán­ky date back to the 13th cen­tu­ry, when Niger dona­ted a flo­odp­lain mea­dow with a farm­ste­ad near the city walls to the Her­burs Monas­te­ry. In the 16th cen­tu­ry, this pro­per­ty was taken over by the Jesu­its, who built a cha­pel and an orna­men­tal gar­den the­re in the 18th cen­tu­ry (Wiki­pe­dia). The gar­den was estab­lis­hed on the site of the ori­gi­nal flo­odp­lain mea­dow along the Ponáv­ka stre­am. It was desig­ned by the impe­rial gar­de­ner Franz Bis­sin­ger, who arran­ged it in the French sty­le (brna​.cz). The name ​“Lužán­ky” ori­gi­na­tes from the flo­odp­lain forests that once grew here (Infor­ma­ti­on Board).

In the cen­ter of the park stands a Neo-​Renaissance pavi­li­on, which still hosts balls, con­certs, celeb­ra­ti­ons, and exhi­bi­ti­ons today. Cur­ren­tly kno­wn also as Kasi­no, it ser­ves as a chil­dre­n’s lei­su­re cen­ter as well. The cur­rent appe­a­ran­ce of the park dates back to 1840 and was desig­ned by Anto­nín Šebá­nek (goto​br​no​.cz). Šebá­nek trans­for­med the gar­den into an English natural-​style park, expan­ding it to 22.3 hec­ta­res. It beca­me a popu­lar pro­me­na­de, a rec­re­a­ti­onal area, and a cul­tu­ral and social venue (brna​.cz). By the end of the 19th cen­tu­ry, Lužán­ky fea­tu­red all tree spe­cies nati­ve to Mora­via (Infor­ma­ti­on Board). Today, Lužán­ky remains a cen­ter for sports and social acti­vi­ties (goto​br​no​.cz). The park is lis­ted as a cul­tu­ral heri­ta­ge site (Wiki­pe­dia). Its cur­rent form results from recons­truc­ti­on car­ried out bet­we­en 1991 and 2012 accor­ding to Ivan Otru­ba­’s design (Otru­ba). Ornit­ho­lo­gists recor­ded 72 bird spe­cies in the park during sur­ve­ys con­duc­ted in 1978 and again in 2015 – 2016, 29 of which were nesting spe­cies (Čer­ný, Šebe­la). In 2004, an arti­fi­cial chan­nel for the Ponáv­ka river was cons­truc­ted in the park, rein­tro­du­cing the river that once flo­wed through it. Today, the river flo­ws through pipes con­ce­a­led bene­ath an embank­ment run­ning along Drob­né­ho Stre­et (jeco​ol​.net).

Původ­ní název Lužá­nek byl Augar­ten, v brněn­ském han­te­cu Augec. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 214 met­rů nad mořem (Wiki­pe­dia). Lužán­ky jsou prv­ním veřej­ným par­kem v Čes­ku (goto​br​no​.cz). S roz­lo­hou 22 hek­ta­rů jsou nej­vět­ším brněn­ským par­kem (brna​.cz). V 16. sto­le­tí se zde nachá­zel hos­po­dá­řs­ký dvo­rec (Infor­mač­ní tabu­le). Park byl zalo­žen roku 1786 jako jeden z prv­ních veřej­ných par­ků ve střed­ní Evro­pě (goto​br​no​.cz). Prv­ní zmín­ky o Lužán­kách pochá­ze­jí již ze 13. sto­le­tí, kdy Niger věno­val luž­ní lou­ku s hos­po­dá­řs­kým dvor­cem neda­le­ko hra­deb her­bur­ské­mu kláš­te­ru. V 16. sto­le­tí ten­to maje­tek přev­za­li jezu­ité a v 18. sto­le­tí zde posta­vi­li kap­li a okras­nou zahra­du (Wiki­pe­dia). Zahra­da vznik­la na úze­mí původ­ní luž­ní lou­ky u Ponáv­ky. Jejím auto­rem byl císa­řs­ký zahrad­ník Franz Bis­sin­ger, kte­rý ji upra­vil ve fran­couz­ském sty­lu (brna​.cz). Název ​„Lužán­ky“ pochá­zí od původ­ních luž­ních lesů, kte­ré zde kdy­si rost­ly (Infor­mač­ní tabule).

Upros­třed par­ku se nachá­zí novo­re­ne­sanč­ní pavi­lon, kde se dodnes kona­jí ple­sy, kon­cer­ty, slav­nos­ti a výsta­vy. Dnes je znám také pod náz­vem Kasi­no a slou­ží i jako dět­ské cen­trum vol­né­ho času. Sou­čas­nou podo­bu zís­kal park v roce 1840 díky Anto­ní­nu Šebán­ko­vi (goto​br​no​.cz). Šebá­nek pro­měnil zahra­du na anglic­ký pří­rod­ně kra­ji­ná­řs­ký park a roz­ší­řil její roz­lo­hu na 22,3 ha. Park se stal oblí­be­nou pro­me­ná­dou, výlet­ním mís­tem i kulturně-​společenským cen­trem (brna​.cz). Kon­cem 19. sto­le­tí v Lužán­kách rost­ly všech­ny dru­hy dře­vin vysky­tu­jí­cí se na Mora­vě (Infor­mač­ní tabu­le). Lužán­ky jsou dodnes cen­trem spor­tov­ních a spo­le­čen­ských akti­vit (goto​br​no​.cz). Park je kul­tur­ní památ­kou (Wiki­pe­dia). Jeho sou­čas­ná podo­ba je výsled­kem rekons­truk­ce z let 1991 až 2012 pod­le návrhu Iva­na Otru­by (Otru­ba). V letech 1978 a 2015 – 2016 zde orni­to­lo­go­vé zazna­me­na­li cel­kem 72 dru­hů ptá­ků, z nichž 29 bylo hníz­dí­cích (Čer­ný, Šebe­la). V roce 2004 bylo v par­ku vybu­do­vá­no umělé kory­to říč­ky Ponáv­ky, kte­rá zde kdy­si pro­té­ka­la. Dnes je její tok veden potru­bím pod valem podél Drob­né­ho uli­ce (jeco​ol​.net).

Lite­ra­tú­ra

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post