Krajina, České, Česko, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Staré Hamry

skala
Hits: 73

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­dza­jú­ca sa v Morav­skos­liez­skych Bes­ky­dách. Obec sa rozp­res­tie­ra na plo­che 8 345 ha a pozos­tá­va z 55 osád, pri­čom k 1. janu­áru 2024 tu žilo pri­bliž­ne 554 oby­va­te­ľov (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mie obce sa tiah­ne od vrcho­lov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hra­ni­ci so Slo­ven­skom (Wiki­pe­dia). Bie­ly kríž je rekre­ač­ná oblasť zná­ma už od kon­ca 19. sto­ro­čia. Názov dosta­la od krí­ža, kto­rý bol vraj posta­ve­ný v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia paše­rák­mi taba­ku. Čerstvo ošet­re­né smre­ko­vé žrde dre­ve­né­ho krí­ža na bie­lo svie­ti­li do ďale­ka (Infor­mač­ná tabu­ľa). Väč­ši­nu kata­strál­ne­ho úze­mia pokrý­va­jú lesy, kto­ré tvo­ria až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia). Sta­ré Ham­ry ležia v širo­kom údo­lí rie­ky Ostra­vi­ce, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Názov ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né hám­re zalo­že­né v 17. sto­ro­čí na spra­co­va­nie žele­za. Pôvod­ne sa obec nazý­va­la len ​“Ham­ry”; prí­vlas­tok ​“Sta­ré” bol pri­da­ný neskôr po zalo­že­ní nových hám­rov v Baš­ke (Wiki­pe­dia ENG). V roku 1969 bola vybu­do­va­ná vod­ná nádrž Šan­ce, kto­rá zato­pi­la pôvod­né cen­trum obce a spô­so­bi­la pre­síd­le­nie čas­ti oby­va­teľ­stva. Nové cen­trum obce bolo vybu­do­va­né v čas­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Vte­dy tu nechal gróf Oppers­dorf posta­viť vodou pohá­ňa­ný želez­ný mlyn, čo dalo vznik prvých žele­ziar­ní, kto­ré spra­co­vá­va­li rudu, kto­rá sa ťaži­la v Male­no­vi­ciach (Infor­mač­ná tabu­ľa). Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol svä­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v rokoch 1863 – 1865, a dre­ve­ný kos­tol Pan­ny Márie na Gru­ni z rokov 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neďa­le­ko od kos­to­la sa nachá­dza cin­to­rín s mno­hý­mi cen­ný­mi lia­ti­no­vý­mi kríž­mi, ukáž­kou ume­nia miest­nych žele­ziar­ní. Dre­ve­ný kos­tol bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej kapl­n­ky z roku 1847. Vychá­dza s tra­dí­cie miest­nej ľudo­vej archi­tek­tú­ry. Z Gru­ně na Bíly kříž vedie náuč­ný chod­ník, kto­rý zozna­mu­je s his­tó­ri­ou obce, obo­zna­mu­je o vod­nom die­le Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­dza sa tu aj lie­či­vý pra­meň, mies­to kde stá­la par­ti­zán­ska zem­ľan­ka (Infor­mač­ná tabuľa).

Obec je tiež spo­je­ná s bás­ni­kom Pet­rom Bez­ru­čom, kto­rý čas­to nav­šte­vo­val Sta­ré Ham­ry a pra­co­val tu. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” je pri­po­me­nu­tá pamät­ní­kom pri kos­to­le svä­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG). Sta­ré Ham­ry sú obľú­be­ným cie­ľom turis­tov vďa­ka svo­jej polo­he v srd­ci Bes­kýd, ponú­ka­júc mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­va­nie. Medzi naj­nav­šte­vo­va­nej­šie mies­ta pat­rí Gruň a Bílý kříž. (Hana Ven­glo­vá).

Sta­ré Ham­ry is a moun­tain vil­la­ge loca­ted in the Moravian-​Silesian Bes­kids. The muni­ci­pa­li­ty spans an area of 8,345 hec­ta­res and con­sists of 55 sett­le­ments, with app­ro­xi­ma­te­ly 554 inha­bi­tants as of Janu­ary 1, 2024 (sta​re​-ham​ry​.cz). The vil­la­ge­’s ter­ri­to­ry extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slo­vak bor­der (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž is a rec­re­a­ti­onal area kno­wn sin­ce the late 19th cen­tu­ry. It was named after a whi­te cross, repor­ted­ly erec­ted by tobac­co smugg­lers in the mid-​19th cen­tu­ry, who­se fresh­ly tre­a­ted spru­ce beams glo­wed whi­te from afar (Infor­ma­ti­on board). Most of the cadas­tral area is cove­red by forests, which make up 87% of the total area (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry is situ­ated in the bro­ad val­ley of the Ostra­vi­ce River, wit­hin the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Infor­ma­ti­on board). The name ​“Sta­ré Ham­ry” refers to iron for­ges estab­lis­hed in the 17th cen­tu­ry for iron pro­ces­sing. Ori­gi­nal­ly, the vil­la­ge was sim­ply cal­led ​“Ham­ry,” and the pre­fix ​“Sta­ré” (Old) was added later after new for­ges were estab­lis­hed in Baš­ka (Wiki­pe­dia ENG).
In 1969, the Šan­ce Reser­vo­ir was cons­truc­ted, flo­oding the ori­gi­nal vil­la­ge cen­ter and disp­la­cing some resi­dents. A new vil­la­ge cen­ter was built in the Sam­čan­ka area (sta​re​-ham​ry​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1639 (Wiki­pe­dia ENG). At that time, Count Oppers­dorf estab­lis­hed a water-​powered iron mill, which mar­ked the begin­ning of the first iron­works pro­ces­sing ore mined in Male­no­vi­ce (Infor­ma­ti­on board). Notab­le land­marks inc­lu­de the Church of St. Hen­ry, built bet­we­en 1863 – 1865, and the wooden Church of the Vir­gin Mary on Gruň, built bet­we­en 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Near the church is a ceme­te­ry fea­tu­ring many valu­ab­le cast-​iron cros­ses, sho­wca­sing the artis­try of local iron­works. The wooden church was built on the site of an ear­lier cha­pel from 1847, ref­lec­ting the tra­di­ti­ons of local folk archi­tec­tu­re. From Gruň to Bílý Kříž, the­re is an edu­ca­ti­onal trail that pro­vi­des infor­ma­ti­on on the vil­la­ge­’s his­to­ry, the Šance-​Řečice water­works, a hea­ling spring, and a site whe­re a par­ti­san shel­ter once sto­od (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is also asso­cia­ted with the poet Petr Bez­ruč, who fre­qu­en­tly visi­ted and wor­ked in Sta­ré Ham­ry. His poem ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” is com­me­mo­ra­ted by a monu­ment near the Church of St. Hen­ry (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on thanks to its loca­ti­on in the heart of the Bes­kids, offe­ring oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing. The most visi­ted pla­ces inc­lu­de Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry to gór­ska wieś poło­żo­na w Bes­ki­dach Morawsko-​Śląskich. Gmi­na zaj­mu­je powierzch­nię 8 345 hek­ta­rów i skła­da się z 55 osad, a na dzień 1 stycz­nia 2024 roku miesz­ka­ło tu oko­ło 554 miesz­ka­ńców (sta​re​-ham​ry​.cz). Teren wsi roz­ci­ąga się od szc­zy­tów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na gra­ni­cy ze Sło­wac­ją (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž to obszar rekre­a­cyj­ny zna­ny od końca XIX wie­ku. Nazwa pocho­dzi od bia­łe­go krzy­ża, któ­ry rze­ko­mo został posta­wi­ony przez prze­myt­ni­ków tyto­niu w poło­wie XIX wie­ku, a świe­żo obro­bi­one bel­ki świer­ko­we lśni­ły bie­lą z dale­ka (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Więks­zo­ść obsza­ru gmi­ny pokry­wa­ją lasy, któ­re sta­no­wią 87% powierzch­ni (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leżą w sze­ro­kiej doli­nie rze­ki Ostra­vi­ce, w obrębie chro­ni­one­go kra­job­ra­zu Bes­ki­dów (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Nazwa ​“Sta­ré Ham­ry” nawi­ązu­je do kuźni żelaz­nych zało­żo­nych w XVII wie­ku do obrób­ki żela­za. Poc­ząt­ko­wo wieś nazy­wa­ła się po pros­tu ​“Ham­ry”, a przy­mi­ot­nik ​“Sta­ré” (Sta­re) został doda­ny później po zało­że­niu nowych kuźni w Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
W 1969 roku wybu­do­wa­no zbi­or­nik wod­ny Šan­ce, któ­ry zalał pier­wot­ne cen­trum wsi i zmu­sił część miesz­ka­ńców do prze­sied­le­nia. Nowe cen­trum wsi pows­ta­ło w rejo­nie Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o wsi pocho­dzi z 1639 roku (Wiki­pe­dia ENG). Wte­dy hra­bia Oppers­dorf zało­żył wod­ny młyn żelaz­ny, co zapoc­ząt­ko­wa­ło pier­ws­ze huty przet­war­za­jące rudę wydo­by­wa­ną w Male­no­vi­cach (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Do ważniejs­zych zabyt­ków nale­żą Kości­ół św. Hen­ry­ka zbu­do­wa­ny w latach 1863 – 1865 oraz dre­wnia­ny Kości­ół Mat­ki Bożej na Gru­ňu z lat 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Nie­da­le­ko kości­oła znaj­du­je się cmen­tarz z wie­lo­ma cen­ny­mi żeli­wny­mi krzy­ża­mi, będący­mi przy­kła­dem sztu­ki lokal­nych hut żela­za. Dre­wnia­ny kości­ół został zbu­do­wa­ny na miejs­cu kap­li­cy z 1847 roku, odzwier­cied­la­jąc tra­dyc­je lokal­nej archi­tek­tu­ry ludo­wej. Z Gru­ňu na Bílý Kříž pro­wa­dzi szlak edu­ka­cyj­ny, któ­ry infor­mu­je o his­to­rii wsi, wodo­ci­ągu Šance-​Řečice, źród­le lecz­nic­zym i miejs­cu, gdzie znaj­do­wa­ła się zie­mian­ka par­ty­zanc­ka (Tab­li­ca informacyjna).

Wieś zwi­ąza­na jest również z poetą Pet­rem Bez­ru­čem, któ­ry częs­to odwie­dzał Sta­ré Ham­ry i pra­co­wał tam. Jego wiersz ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” upa­mi­ęt­nia pomnik obok Kości­oła św. Hen­ry­ka (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry to popu­lar­ny cel turys­tycz­ny dzi­ęki swo­je­mu poło­że­niu w ser­cu Bes­ki­dów, ofe­ru­jący możli­wo­ści węd­ró­wek pies­zych, jaz­dy na rower­ze i nar­ciarst­wa. Najc­zęściej odwie­dza­ne miejs­ca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­ze­jí­cí se v Morav­skos­lez­ských Bes­ky­dech. Obec se rozk­lá­dá na plo­še 8 345 hek­ta­rů a zahr­nu­je 55 osad, při­čemž k 1. led­nu 2024 zde žilo přib­liž­ně 554 oby­va­tel (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mí obce se táh­ne od vrcho­lů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hra­ni­ci se Slo­ven­skem (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž je rekre­ač­ní oblast zná­má již od kon­ce 19. sto­le­tí. Název pochá­zí od bílé­ho kří­že, kte­rý byl údaj­ně posta­ven paše­rá­ky tabá­ku v polo­vi­ně 19. sto­le­tí a jeho čerstvě oše­tře­né smr­ko­vé trá­my sví­ti­ly do dál­ky (Infor­mač­ní tabu­le). Vět­ši­nu kata­strál­ní­ho úze­mí pokrý­va­jí lesy, kte­ré tvo­ří až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leží v širo­kém údo­lí řeky Ostra­vi­ce, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ní tabu­le). Název ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né ham­ry zalo­že­né v 17. sto­le­tí na zpra­co­vá­ní žele­za. Původ­ně se obec nazý­va­la jen ​“Ham­ry”, pří­do­mek ​“Sta­ré” byl při­dán později po zalo­že­ní nových ham­rů v Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
V roce 1969 byla vybu­do­vá­na vod­ní nádrž Šan­ce, kte­rá zato­pi­la původ­ní cen­trum obce a způso­bi­la pře­síd­le­ní čás­ti oby­va­tel. Nové cen­trum obce bylo vybu­do­vá­no v čás­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Teh­dy zde hra­bě Oppers­dorf nechal posta­vit vod­ní želez­ný mlýn, čímž vznik­ly prv­ní žele­zár­ny zpra­co­vá­va­jí­cí rudu těže­nou v Male­no­vi­cích (Infor­mač­ní tabu­le). Mezi význam­né památ­ky patří kos­tel sva­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v letech 1863 – 1865, a dře­věný kos­tel Pan­ny Marie na Gru­ni z let 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neda­le­ko kos­te­la se nachá­zí hřbi­tov s mno­ha cen­ný­mi liti­no­vý­mi kří­ži, ukáz­kou umění míst­ních žele­zá­ren. Dře­věný kos­tel byl posta­ven na mís­tě původ­ní kap­le z roku 1847 a vychá­zí z tra­di­ce míst­ní lido­vé archi­tek­tu­ry. Z Gru­ně na Bílý Kříž vede nauč­ná stez­ka, kte­rá sez­na­mu­je s his­to­rií obce, vod­ním dílem Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­zí se zde také léči­vý pra­men a mís­to, kde stá­la par­ty­zán­ská zeml­jan­ka (Infor­mač­ní tabule).

Obec je také spo­je­na s bás­ní­kem Pet­rem Bez­ru­čem, kte­rý čas­to navš­těvo­val Sta­ré Ham­ry a zde pra­co­val. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” při­po­mí­ná památ­ník u kos­te­la sva­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry jsou oblí­be­ným cílem turis­tů díky své polo­ze v srd­ci Bes­kyd, nabí­ze­jíc mož­nos­ti pro pěší turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­vá­ní. Mezi nej­navš­těvo­va­něj­ší mís­ta patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

skala
Hits: 5279

Hain­burg an der Donau je his­to­ric­ké mes­to v Dol­nom Rakús­ku, nachá­dza­jú­ce sa na pra­vom bre­hu Duna­ja medzi Vied­ňou a Bra­ti­sla­vou. Je naj­vý­chod­nej­ším mes­tom Rakús­ka (Wiki­pe­dia). Leží v oblas­ti zná­mej ako Indus­trie­vier­tel, pri­bliž­ne 12 kilo­met­rov západ­ne od Bra­ti­sla­vy a 43 kilo­met­rov východ­ne od Vied­ne. Oko­lie Hain­bur­gu je cha­rak­te­ris­tic­ké zales­ne­ný­mi kop­ca­mi a je súčas­ťou národ­né­ho par­ku Donau-​Auen, kto­rý chrá­ni jed­nu z posled­ných veľ­kých rieč­nych nív v stred­nej Euró­pe (donau​.com). Hain­burg sa pýši jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých opev­ne­ní v Rakús­ku, vrá­ta­ne mest­ských hra­dieb, veží a troch mest­ských brán. Naj­zná­mej­šia z nich, Wie­ner­tor, je pova­žo­va­ná za naj­väč­šiu stre­do­ve­kú mest­skú brá­nu v Euró­pe (Wiki­pe­dia). Nad mes­tom sa týči hrad, kto­ré­ho počiat­ky sia­ha­jú do 11. sto­ro­čia. Hrad bol posta­ve­ný na prí­kaz cisá­ra Hen­ri­cha III. a slú­žil ako stra­te­gic­ká pev­nosť na ochra­nu hra­níc (Wiki­pe­dia). Okrem his­to­ric­kých pamia­tok ponú­ka Hain­burg aj prí­le­ži­tos­ti na turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku v oko­li­tej prí­ro­de. Obľú­be­ným cie­ľom je vrch Brauns­berg, odkiaľ sa nasky­tá pano­ra­ma­tic­ký výhľad na mes­to, Dunaj a pri­ľah­lé oblas­ti (ices​to​va​nie​.sk).

Kra­ji­na pri Hain­bur­gu, o kto­rú som sa ja pre­dov­šet­kým zau­jí­mal, pat­rí do uni­kát­ne­ho európ­ske­ho národ­né­ho par­ku Donau-​Auen. Nachá­dza sa vlast­ne medzi veľ­ký­mi mes­ta­mi Bra­ti­sla­va a Vie­deň. Hain­burg an der Donau je malé mes­teč­ko, neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy. Nad obcou sú dva kop­ce: Brauns­berg a Sch­loss­berg. Na Sch­loss­ber­gu je hrad Hain­burg.

Na plo­che 25 km2 žije nece­lých 6 tisíc oby­va­te­ľov (ces​to​va​nie​.biz). Hrad Sch­loss­berg na kop­ci posta­vil z pôvod­ných star­ších hra­dieb cisár Hen­rich III. v roku 1050 (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1108 sa maji­teľ­mi hra­du sta­li Baben­ber­gov­ci (Wiki­pe­dia). V dru­hej polo­vi­ci 12. sto­ro­čia sa o jeho rekon­štruk­ciu zaslú­žil Richard Levie Srd­ce. V 13. sto­ro­čí čes­ký panov­ník Pře­mysl Ota­kar. V roku 1252 sa stá­va majet­kom Habs­bur­gov­cov. O roku 1629 hrad spra­vu­je mes­to, avšak začí­na pust­núť (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1683 vyplie­ni­li mes­to Tur­ci. Zahy­nu­lo 8000 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Vte­dy sa poda­ri­lo utiecť pre nimi Tho­ma­so­vi Hayd­no­vi – otco­vi hudob­né­ho skla­da­te­ľa Joze­fa Hayd­na. V roku 1789 sem cisár Jozef II. pre­sťa­ho­val spra­co­va­teľ­skú továr­nič­ku taba­ku, kto­rá si dlhé desať­ro­čia drža­la veľ­mi význam­ný hos­po­dár­sky význam v mes­te (ces​to​va​nie​.biz). V mes­te sa nachá­dza jed­na z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých mest­ských brán v Euró­pe – Wie­ner­tor (Vie­den­ská brá­na) a Unger­tor – Maďar­ská brá­na (ces​to​va​nie​.biz) (Uhor­ská brá­na) (Wiki­pe­dia). K mes­tu pat­ria aj ruiny hra­du Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), kto­rý sa nachá­dza nece­lé 2 km od mes­ta (ces​to​va​nie​.biz), pri Duna­ji, pod Brauns­ber­gom. V júni sa tu kaž­dý rok kona­jú stre­do­ve­ké trhy a v lete hrad­né sláv­nos­ti (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in je zrú­ca­ni­na hra­du nachá­dza­jú­ca sa na 30 met­rov vyso­kom skal­nom výbež­ku nad rie­kou Dunaj, východ­ne od mes­ta Hain­burg an der Donau v Dol­nom Rakús­ku. Hrad bol posta­ve­ný v 11. sto­ro­čí a prvá písom­ná zmien­ka o ňom pochá­dza z roku 1180. Jeho stra­te­gic­ká polo­ha opro­ti hra­du Devín na slo­ven­skej stra­ne Duna­ja naz­na­ču­je, že slú­žil ako hra­nič­ný a stráž­ny hrad, kon­tro­lu­jú­ci obchod­né lode a rybo­lov na rie­ke (hain​burg​.sk). V roku 1411 bol ako léno ude­le­ný Wil­hel­mo­vi von Enzers­dorf od Albrech­ta V., voj­vo­du Rakús­ka (cast​les​.nl). V prie­be­hu sto­ro­čí hrad postup­ne strá­cal na význa­me a upa­dal, až sa stal zrú­ca­ni­nou. Dnes je Röt­hels­te­in obľú­be­ným cie­ľom turis­tov a milov­ní­kov his­tó­rie. Zo zrú­ca­ni­ny sa nasky­tá pôso­bi­vý výhľad na rie­ku Dunaj a oko­li­tú kra­ji­nu. Prí­stup k hra­du je mož­ný pešo z Hain­bur­gu, pri­čom ces­ta vedie pop­ri Duna­ji a pre­chá­dza tune­lom vyte­sa­ným do ska­ly (pano​ra​ma​.sk). Oko­lie hra­du je súčas­ťou národ­né­ho par­ku, čo zvy­šu­je jeho atrak­ti­vi­tu pre náv­štev­ní­kov (Oskar Maž­gút). Zau­jí­ma­vos­ťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako šty­ri kilo­met­re sa nachá­dza­jú tri hra­dy: Hain­bur­ský hrad, Röt­hels­te­in a Devín­sky hrad. Táto oblasť, zná­ma ako Devín­ska brá­na, bola v minu­los­ti význam­ne opev­ne­ná a slú­ži­la ako stra­te­gic­ký bod na rie­ke Dunaj (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau is a his­to­ric town in Lower Aus­tria, loca­ted on the right bank of the Danu­be bet­we­en Vien­na and Bra­ti­sla­va. It is the eas­tern­most town in Aus­tria (Wiki­pe­dia). Situ­ated in the regi­on kno­wn as Indus­trie­vier­tel, it lies app­ro­xi­ma­te­ly 12 kilo­me­ters west of Bra­ti­sla­va and 43 kilo­me­ters east of Vien­na. The sur­roun­dings of Hain­burg are cha­rac­te­ri­zed by wooded hills and are part of the Donau-​Auen Nati­onal Park, which pro­tects one of the last lar­ge river flo­odp­lains in Cen­tral Euro­pe (donau​.com). Hain­burg boasts one of the best-​preserved medie­val for­ti­fi­ca­ti­ons in Aus­tria, inc­lu­ding city walls, towers, and three city gates. The most famous of the­se, Wie­ner­tor, is con­si­de­red the lar­gest medie­val city gate in Euro­pe (Wiki­pe­dia). Over­lo­oking the town is a cast­le who­se ori­gins date back to the 11th cen­tu­ry. The cast­le was built by order of Empe­ror Hen­ry III and ser­ved as a stra­te­gic for­tress for bor­der defen­se (Wiki­pe­dia).

In addi­ti­on to his­to­ri­cal land­marks, Hain­burg offers oppor­tu­ni­ties for hiking and cyc­ling in the sur­roun­ding natu­re. A popu­lar des­ti­na­ti­on is Brauns­berg Hill, which offers pano­ra­mic vie­ws of the town, the Danu­be, and the sur­roun­ding are­as (ices​to​va​nie​.sk).

The lands­ca­pe near Hain­burg, which I am par­ti­cu­lar­ly inte­res­ted in, belo­ngs to the uni­que Euro­pe­an Donau-​Auen Nati­onal Park. It lies bet­we­en the major cities of Bra­ti­sla­va and Vien­na. Hain­burg an der Donau is a small town loca­ted near Bra­ti­sla­va. Abo­ve the town are two hills: Brauns­berg and Sch­loss­berg. On Sch­loss­berg stands Hain­burg Castle.

The town, cove­ring an area of 25 km², has a popu­la­ti­on of just under 6,000 (ces​to​va​nie​.biz). Sch­loss­berg Cast­le on the hill was built by Empe­ror Hen­ry III in 1050 from older for­ti­fi­ca­ti­ons (ces​to​va​nie​.biz). In 1108, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Baben­ber­gs (Wiki­pe­dia). In the second half of the 12th cen­tu­ry, it was reno­va­ted under Richard the Lion­he­art, and in the 13th cen­tu­ry by the Czech king Pře­mysl Ota­kar. In 1252, it beca­me the pro­per­ty of the Habs­bur­gs. Sin­ce 1629, the cast­le has been mana­ged by the town but began to fall into dis­re­pair (ces​to​va​nie​.biz). In 1683, the town was plun­de­red by the Turks, with 8,000 inha­bi­tants kil­led (Wiki­pe­dia). During this time, Tho­mas Haydn, the fat­her of com­po­ser Joseph Haydn, mana­ged to esca­pe. In 1789, Empe­ror Joseph II relo­ca­ted a tobac­co pro­ces­sing fac­to­ry to the town, which beca­me an impor­tant eco­no­mic hub for deca­des (ces​to​va​nie​.biz). The town also fea­tu­res one of the best-​preserved medie­val city gates in Euro­pe — Wie­ner­tor (Vien­na Gate) and Unger­tor (Hun­ga­rian Gate) (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). Near­by are the ruins of Hei­men­burg Cast­le (Röt­hels­te­in), loca­ted less than 2 km from the town (ces​to​va​nie​.biz), near the Danu­be, below Brauns­berg. Medie­val mar­kets and cast­le fes­ti­vi­ties are held here eve­ry year in June and sum­mer (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in is a cast­le ruin loca­ted on a 30-​meter-​high roc­ky outc­rop abo­ve the Danu­be River, east of Hain­burg an der Donau in Lower Aus­tria. The cast­le was built in the 11th cen­tu­ry, and the first writ­ten record dates to 1180. Its stra­te­gic loca­ti­on oppo­si­te Devín Cast­le on the Slo­vak side of the Danu­be sug­gests it ser­ved as a bor­der and watch cast­le, con­trol­ling tra­de ships and fis­hing on the river (hain​burg​.sk). In 1411, it was gran­ted as a fief­dom to Wil­helm von Enzers­dorf by Albert V, Duke of Aus­tria (cast​les​.nl). Over the cen­tu­ries, the cast­le gra­du­al­ly lost impor­tan­ce and fell into ruin. Today, Röt­hels­te­in is a popu­lar des­ti­na­ti­on for tou­rists and his­to­ry ent­hu­siasts. The ruins offer an impres­si­ve view of the Danu­be River and the sur­roun­ding lands­ca­pe. Access to the cast­le is possib­le on foot from Hain­burg, with a path along the Danu­be pas­sing through a tun­nel car­ved into the rock (pano​ra​ma​.sk). The sur­roun­dings of the cast­le are part of the nati­onal park, enhan­cing its appe­al for visi­tors (Oskar Maž­gút). Inte­res­tin­gly, wit­hin a stretch of just over four kilo­me­ters, the­re are three cast­les: Hain­burg Cast­le, Röt­hels­te­in, and Devín Cast­le. This area, kno­wn as the Devín Gate, was his­to­ri­cal­ly hea­vi­ly for­ti­fied and ser­ved as a stra­te­gic point on the Danu­be River (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau ist eine his­to­ris­che Stadt in Nie­de­rös­ter­re­ich, gele­gen am rech­ten Ufer der Donau zwis­chen Wien und Bra­ti­sla­va. Es ist die öst­lichs­te Stadt Öster­re­ichs (Wiki­pe­dia). Die Stadt liegt in der Regi­on Indus­trie­vier­tel, etwa 12 Kilo­me­ter west­lich von Bra­ti­sla­va und 43 Kilo­me­ter öst­lich von Wien. Die Umge­bung von Hain­burg ist gep­rägt von bewal­de­ten Hügeln und gehört zum Nati­onal­park Donau-​Auen, der eine der letz­ten gro­ßen Flus­sau­en Mit­te­le­uro­pas schützt (donau​.com). Hain­burg ver­fügt über eine der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Befes­ti­gung­san­la­gen in Öster­re­ich, ein­sch­lie­ßlich Stadt­mau­ern, Tür­men und drei Stadt­to­ren. Das bekann­tes­te, das Wie­ner­tor, gilt als das größte mit­te­lal­ter­li­che Stadt­tor Euro­pas (Wiki­pe­dia). Über der Stadt erhebt sich eine Burg, deren Urs­prün­ge bis ins 11. Jahr­hun­dert zurück­re­i­chen. Die Burg wur­de im Auft­rag von Kai­ser Hein­rich III. erbaut und dien­te als stra­te­gis­che Fes­tung zur Grenz­ver­te­i­di­gung (Wiki­pe­dia).

Neben his­to­ris­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten bie­tet Hain­burg Mög­lich­ke­i­ten zum Wan­dern und Rad­fah­ren in der umlie­gen­den Natur. Ein belieb­tes Ziel ist der Brauns­berg, von dem aus man einen Pano­ra­mab­lick auf die Stadt, die Donau und die Umge­bung genie­ßen kann (ices​to​va​nie​.sk).

Die Lands­chaft um Hain­burg, die mich beson­ders inte­res­siert, gehört zum ein­zi­gar­ti­gen euro­pä­is­chen Nati­onal­park Donau-​Auen. Sie liegt zwis­chen den Gro­ßs­täd­ten Bra­ti­sla­va und Wien. Hain­burg an der Donau ist eine kle­i­ne Stadt in der Nähe von Bra­ti­sla­va. Über der Stadt erhe­ben sich zwei Hügel: Brauns­berg und Sch­loss­berg. Auf dem Sch­loss­berg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Flä­che von 25 km² leben knapp 6.000 Ein­woh­ner (ces​to​va​nie​.biz). Die Schlossberg-​Burg auf dem Hügel wur­de 1050 von Kai­ser Hein­rich III. aus älte­ren Befes­ti­gung­san­la­gen errich­tet (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1108 wur­de die Burg Eigen­tum der Baben­ber­ger (Wiki­pe­dia). In der zwe­i­ten Hälf­te des 12. Jahr­hun­derts wur­de sie unter Richard Löwen­herz reno­viert, im 13. Jahr­hun­dert vom böh­mis­chen König Pře­mysl Ota­kar. 1252 wur­de sie Eigen­tum der Habs­bur­ger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt ver­wal­tet, begann jedoch zu ver­fal­len (ces​to​va​nie​.biz). 1683 wur­de die Stadt von den Tür­ken gep­lün­dert, wobei 8.000 Ein­woh­ner ums Leben kamen (Wiki­pe­dia). In die­ser Zeit gelang es Tho­mas Haydn, dem Vater des Kom­po­nis­ten Joseph Haydn, zu flie­hen. 1789 ver­leg­te Kai­ser Joseph II. eine Tabak­fab­rik nach Hain­burg, die jahr­zehn­te­lang eine bede­uten­de wirts­chaft­li­che Rol­le spiel­te (ces​to​va​nie​.biz). In der Stadt befin­den sich auch eini­ge der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Stadt­to­re Euro­pas – das Wie­ner­tor und das Unger­tor (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). In der Nähe lie­gen die Ruinen der Burg Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), etwa 2 km von der Stadt ent­fernt (ces​to​va​nie​.biz), nahe der Donau unter­halb des Brauns­ber­gs. Jähr­lich fin­den im Juni mit­te­lal­ter­li­che Mär­kte und im Som­mer Burg­fes­te statt (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in ist eine Bur­gru­ine, die auf einem 30 Meter hohen Fels­vor­s­prung über der Donau öst­lich von Hain­burg an der Donau in Nie­de­rös­ter­re­ich liegt. Die Burg wur­de im 11. Jahr­hun­dert erbaut, und die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre stra­te­gis­che Lage gege­nüber der Burg Devín auf der slo­wa­kis­chen Sei­te der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wach­burg dien­te, um Han­delss­chif­fe und die Fis­che­rei auf dem Fluss zu kon­trol­lie­ren (hain​burg​.sk). Im Jahr 1411 wur­de sie von Albrecht V., Her­zog von Öster­re­ich, als Lehen an Wil­helm von Enzers­dorf ver­ge­ben (cast​les​.nl). Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te ver­lor die Burg an Bede­utung und ver­fiel. Heute ist Röt­hels­te­in ein belieb­tes Ziel für Tou­ris­ten und Ges­chicht­sin­te­res­sier­te. Von der Ruine aus bie­tet sich ein bee­in­druc­ken­der Blick auf die Donau und die umlie­gen­de Lands­chaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hain­burg aus mög­lich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Fel­sen gehau­e­nen Tun­nel führt (pano​ra​ma​.sk). Die Umge­bung der Burg ist Teil des Nati­onal­parks, was ihre Att­rak­ti­vi­tät für Besu­cher erhöht (Oskar Maž­gút). Inte­res­sant ist, dass sich auf einer Strec­ke von nur etwas mehr als vier Kilo­me­tern drei Bur­gen befin­den: Hain­burg, Röt­hels­te­in und Devín. Die­se Gegend, bekannt als die Devi­ner Pfor­te, war in der Ver­gan­gen­he­it stark befes­tigt und dien­te als stra­te­gis­cher Punkt an der Donau (pano​ra​ma​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Obce, Orava, Oravské, Slovenská krajina, Slovenské

Babín

skala
Hits: 2907

Babín je obec na Ora­ve, ležia­ca v nad­mor­skej výš­ke 680 met­rov nad morom v Orav­skej kot­li­ne, na úpä­tí Orav­skej Magu­ry. Neďa­le­ko poto­ka Hruš­tín­ska. Na roz­lo­he 17.4 km2 žije 1400 oby­va­te­ľov. Do Babí­na priš­li v roku 1552 vala­si Jakub a jeho brat. Prvá písom­ná zmien­ka o obci je z roku 1564 (Baby­no­wo). Oko­lo roku 1625 tu žilo asi 23 rodín, 120 oby­va­te­ľov. Počas kuruc­kých bojov v roku 1683 obec spu­stla. V roku 1715 tu žilo 230 oby­va­te­ľov, ale v tom­to roku polo­vi­ca dedi­ny vyho­re­la. Roky 1716 – 1718 boli ​“zamrz­nu­té roky”, kedy nebo­lo úro­dy a obec sa opäť vyľu­dňo­va­la. Zača­lo sa kup­če­nie s taba­kom. Rok 1726 je rokom odcho­du 20-​tich rodín do Sla­vó­nie a Chor­vát­ska. V roku 1739 zasia­hol Babín čier­ny mor, kto­rý zna­me­nal tak­mer zánik celej obce. 82 ľudí si vyžia­dal. V roku 1787 bol Babín pri­čle­ne­ný k far­nos­ti v Hruš­tí­ne, spo­lu s Vaňov­kou. V roku 1831 sa vyskyt­la v obci cho­le­ra a vyžia­da­la si 18 živo­tov. V roku 1873 79. V roku 1870 žilo v 148 domoch 714 ľudí. V roku 1906 odiš­lo do USA 84 oby­va­te­ľov. V roku 1923 obec vyho­re­la. 23.4.1934 opäť obec zachvá­til požiar. Od roku 1995 pôso­bí v obci fara, ku kto­rej bola pri­čle­ne­ná obec Vasi­ľov (Wiki­pe­dia).

Babín is a vil­la­ge in Ora­va, situ­ated at an alti­tu­de of 680 meters abo­ve sea level in the Ora­va Basin, at the foot of the Ora­va Magu­ra, near the Hruš­tín­ska stre­am. It covers an area of 17.4 km² and is home to 1400 resi­dents. Vala­chians Jakub and his brot­her arri­ved in Babín in 1552. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1564 (Baby­no­wo). Around 1625, the­re were about 23 fami­lies and 120 inha­bi­tants living here. The vil­la­ge was devas­ta­ted during the Kuruc Wars in 1683. In 1715, the­re were 230 inha­bi­tants, but half of the vil­la­ge bur­ned down that year. The years 1716 – 1718 were ​“fro­zen years” with poor har­vests, lea­ding to a dec­li­ne in popu­la­ti­on. Tobac­co tra­ding began. In 1726, 20 fami­lies left for Sla­vo­nia and Cro­atia. In 1739, Babín was hit by the Black Death, which near­ly wiped out the enti­re vil­la­ge, clai­ming 82 lives. In 1787, Babín was incor­po­ra­ted into the parish of Hruš­tín, along with Vaňov­ka. Cho­le­ra struck the vil­la­ge in 1831, clai­ming 18 lives, and again in 1873, taking 79 lives. In 1870, 714 peop­le lived in 148 hou­ses. In 1906, 84 resi­dents emig­ra­ted to the USA. The vil­la­ge bur­ned down in 1923. On April 23, 1934, a fire struck the vil­la­ge again. Sin­ce 1995, the vil­la­ge has had a parish, which also inc­lu­des the vil­la­ge of Vasi­ľov (Wiki­pe­dia).

Babín to wieś na Ora­wie, poło­żo­na na wyso­ko­ści 680 met­rów nad pozi­omem mor­za w Kot­li­nie Ora­ws­kiej, u stóp Magu­ry Ora­ws­kiej, nie­da­le­ko poto­ku Hruš­tín­ska. Obej­mu­je obszar 17,4 km² i zamiesz­ku­je ją 1400 miesz­ka­ńców. W 1552 r. do Babí­na przy­by­li woło­si Jakub i jego brat. Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o wsi pocho­dzi z 1564 r. (Baby­no­wo). Oko­ło 1625 roku miesz­ka­ło tutaj oko­ło 23 rodzin i 120 miesz­ka­ńców. Wieś zosta­ła zniszc­zo­na podc­zas wojen kuruc­kich w 1683 roku. W 1715 roku miesz­ka­ło tu 230 miesz­ka­ńców, ale w tym roku poło­wa wsi spło­nęła. Lata 1716 – 1718 były ​“zamro­żo­ny­mi lata­mi” z bied­ny­mi plo­na­mi, co dopro­wa­dzi­ło do spad­ku licz­by lud­no­ści. Roz­poc­zęto han­del tyto­niem. W 1726 roku 20 rodzin wyje­cha­ło do Sła­wo­nii i Chor­wac­ji. W 1739 roku Babín dot­knęła dżu­ma, któ­ra pra­wie zniszc­zy­ła całą wios­kę, pochła­nia­jąc 82 życia. W 1787 roku Babín został włąc­zo­ny do para­fii w Hruš­tí­nie, razem z Vaňov­ką. Cho­le­ra dot­knęła wios­kę w 1831 roku, pochła­nia­jąc 18 ofiar, a pono­wnie w 1873 roku, pochła­nia­jąc 79 ofiar. W 1870 roku miesz­ka­ło w 148 domach 714 osób. W 1906 roku 84 miesz­ka­ńców wyemig­ro­wa­ło do USA. Wieś spło­nęła w 1923 roku. 23 kwiet­nia 1934 roku pożar pono­wnie nawie­dził wios­kę. Od 1995 roku wieś ma para­fię, któ­ra obej­mu­je również wieś Vasi­ľov (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post