Zámky, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rakúsko, Ľudská príroda, Umenie, Stavby, Fotografie, Parky, Záhrady

Barokový Schlosshof

skala
Hits: 2636

Schlosshof slúžilo ako prázdninové sídlo Habsburgovcov. Nachádza sa neďaleko od Devínskej Novej Vsi. Odporúčam prechádzku cez Cyklomost Slobody, bude to príjemná polhodinka.

Schlosshof je osada mestečka Engelhartstetten (schlosshof.cestovanie.biz) v Dolnom Rakúsku, v blízkosti Moravy a -rakúskej hranice (schlosshof.at). V 12. a 13. storočí sa zámok Hof uvádza ako pevnosť Hof, patriaca ku zámku Eckarstau (Wikipedia). Komplex je najväčším v Strednej Európe – viac ako 50 hektárov (schlosshof.cestovanie.biz). Patrí medzi najvýznamnejšie barokové Rakúska. Rozloha areálu presahuje 50 hektárov a zahŕňa samotný zámok, rozsiahle terasové a hospodársky dvor (schlosshof.at). Pôvod sídla siaha do 12. a 13. storočia, keď sa uvádza ako pevnosť Hof (Burg Hof), patriaca k panstvu Eckartsau. Strategická poloha na hranici území mala obranný význam (aeiou.at). Nachádzajú sa tu záhrady, všade je plno zelene. Okrem toho mini , priestor pre statok, , hospodárske zvieratá. Zámok Hof je najväčšou barokovou stavbou v Rakúsku. Jeho novodobá sa datuje od roku 1726, kedy naplnili želanie Eugena Savojského. Architektom bol Johann Lucas von Hildebrandt. Mária Terézia dostala tento zámok v roku 1755 ako dar. Koncom 19. storočia cisár František Jozef objekt prenechal ríšskej armáde (schlosshof.cestovanie.biz). Schlosshof sa stal miestom významných spoločenských udalostí, slávností a diplomatických stretnutí (austria.info).

Počas 2. svetovej objekt slúžil nemeckej armáde a od roku 1945 sovietskej (schlosshof.cestovanie.biz). Až do roku 1955. Dlhodobé vojenské využívanie spôsobilo výrazné poškodenie budov aj záhrad (schlosshof.at). Rekonštrukcia sa začala v roku 2002. Od roku 2005 je zámok sprístupnený verejnosti (schlosshof.cestovanie.biz). Významná ja Neptúnová fontána, zahŕňajú reprezentačné sály, banketovú sála, fresková výzdoba, zlaté štukové ornamenty. Konajú sa tu celoročne rôzne , napr. veľkonočné a vianočné , letné open-air , remeselné (mojerakusko.sk).

Záhrady zdobia , plastiky a pravidelne upravené partery. Súčasťou areálu je aj rozsiahly hospodársky dvor – Meierhof, ktorý slúžil na zabezpečenie chodu panstva a dnes prezentuje tradičné a historických plemien hospodárskych zvierat (schlosshof.at). Nachádza sa tu viac ako 200 zvierat vo zverníku, napr. osly, kone, ťavy, kozy, , pávy, alpaky, lamy, sliepky, prasiatka (schlosshof.at).

V záhradách v letných mesiacoch rozkvitá približne 35 000 kvetín. Zámocká záhrada ponúka aj pokojné zákutia vhodné na prechádzku či piknik v tieni stromov. Vybudované sú tu terasy podľa francúzskeho vzoru. V priebehu niekoľkých rokov vznikla pod vedením záhradného inžiniera Antona Zinnera jedna z najvýznamnejších barokových záhrad v nemecky hovoriacom priestore. Významnú súčasť výzdoby tvorí súbor sôch od sochára Johanna Christopha Madera (schlosshof.at). Okrem toho sa sa tu nachádza aj bylinková záhrada, regionálna záhrada štrte Weinviertel s lokálnymi rastlinami, záhrad maškŕt, záhrada rozmanitosti, záhrada ruží (schlosshof.at).

Schloss Hof served as a holiday residence of the Habsburg dynasty. It is located not far from Devínska Nová Ves. I recommend a walk across the Freedom Cycle Bridge (Cyklomost Slobody) – it is a pleasant half-hour stroll.

Schloss Hof is a district of the municipality of Engelhartstetten in Lower Austria, near the (March) River and the Slovak-Austrian border. In the 12th and 13th centuries it was mentioned as “Burg Hof,” a fortress belonging to the Eckartsau estate. Covering more than 50 hectares, the complex is one of the largest Baroque palace estates in Central Europe and ranks among Austria’s most significant Baroque monuments. The grounds include the palace itself, extensive terraced gardens, and a former agricultural estate.

The origins of the site date back to the 12th and 13th centuries, when it functioned as a fortified stronghold. Its strategic border location gave it defensive importance. Today, the area is characterized by lush greenery and landscaped gardens. There is also a small zoo, stables, horses, and various farm animals.

Schloss Hof is considered the largest Baroque palace complex in Austria. Its modern history began in 1726, when Prince Eugene of Savoy fulfilled his vision of a grand summer residence. The architect was Johann Lucas von Hildebrandt. In 1755, Maria Theresa received the palace as a gift. At the end of the 19th century, Emperor Franz Joseph I handed the property over to the imperial army. Schloss Hof became the venue for important social events, celebrations, and diplomatic meetings.

During World War II the complex was used by the German army and, from 1945 until 1955, by the Soviet army. The prolonged military use caused significant damage to the buildings and gardens. Restoration began in 2002, and since 2005 the palace has been open to the public.

A major highlight is the Neptune Fountain. The interiors include representative halls, a banqueting hall, fresco decorations, and gilded stucco ornaments. Throughout the year, various events are held here, including Easter and Christmas markets, summer open-air concerts, and craft festivals.

The gardens are adorned with fountains, sculptures, and carefully maintained parterres. The estate also includes the extensive Meierhof (manor farm), which once ensured the functioning of the estate and today showcases traditional crafts and historical breeds of farm animals. More than 200 animals can be found here, including donkeys, horses, camels, goats, sheep, peacocks, alpacas, llamas, chickens, and pigs.

In the summer months, approximately 35,000 flowers bloom in the gardens. The palace gardens also offer peaceful corners ideal for a walk or a picnic in the shade of trees. The terraces were designed in the French style. Within just a few years, under the direction of garden engineer Anton Zinner, one of the most significant Baroque gardens in the German-speaking world was created. An important part of the decoration is a sculptural ensemble by Johann Christoph Mader. The grounds also include a herb garden, a regional Weinviertel garden with local plants, a “tasting” garden, a garden of diversity, and a rose garden.

Schloss Hof diente als Feriensitz der Habsburger. Es befindet sich unweit von Devínska Nová Ves. Ich empfehle einen Spaziergang über die Fahrradbrücke „Cyklomost Slobody“ (Brücke der Freiheit) – es ist ein angenehmer halbstündiger Weg.

Schloss Hof ist ein Ortsteil der Marktgemeinde Engelhartstetten in Niederösterreich, nahe der March (Morava) und der slowakisch-österreichischen Grenze. Im 12. und 13. Jahrhundert wird Hof als „Burg Hof“ erwähnt, die zur Herrschaft Eckartsau gehörte. Mit einer Fläche von über 50 Hektar ist der Komplex einer der größten barocken Schlossanlagen Mitteleuropas und zählt zu den bedeutendsten Barockdenkmälern Österreichs. Das Areal umfasst das Schloss selbst, weitläufige Terrassengärten sowie den Wirtschaftshof.

Der Ursprung der Anlage reicht bis ins 12. und 13. Jahrhundert zurück, als sie als Festung Hof (Burg Hof) erwähnt wurde. Ihre strategische Lage an der Grenze hatte eine defensive Bedeutung. Heute prägen weitläufige Gärten und viel Grün die Umgebung. Zum Areal gehören zudem ein kleiner Tierpark, Stallungen, Pferde und verschiedene Nutztiere.

Schloss Hof gilt als die größte barocke Schlossanlage Österreichs. Seine neuzeitliche Geschichte beginnt 1726, als Prinz Eugen von Savoyen seinen Wunsch nach einem repräsentativen Sommersitz verwirklichte. Architekt war Johann Lucas von Hildebrandt. 1755 erhielt Maria Theresia das Schloss als Geschenk. Ende des 19. Jahrhunderts überließ Kaiser Franz Joseph I. das Anwesen der k.u.k. Armee. Schloss Hof wurde zum Schauplatz bedeutender gesellschaftlicher Ereignisse, Feste und diplomatischer Treffen.

Während des Zweiten Weltkriegs diente die Anlage der deutschen Wehrmacht und ab 1945 bis 1955 der sowjetischen Armee. Die langjährige militärische Nutzung führte zu erheblichen Schäden an Gebäuden und Gärten. Die Restaurierung begann 2002, und seit 2005 ist das Schloss wieder öffentlich zugänglich.

Besonders hervorzuheben ist der Neptunbrunnen. Die Innenräume umfassen repräsentative Säle, einen Festsaal, Fresken und vergoldete Stuckornamente. Das ganze Jahr über finden hier Veranstaltungen statt – darunter Oster- und Weihnachtsmärkte, Sommerkonzerte unter freiem Himmel und Handwerksfeste.

Die Gärten sind mit Brunnen, Skulpturen und regelmäßig gepflegten Parterres geschmückt. Zum Ensemble gehört auch der weitläufige Meierhof, der einst der Versorgung des Guts diente und heute traditionelle Handwerke sowie historische Nutztierrassen präsentiert. Mehr als 200 Tiere sind hier zu sehen, darunter Esel, Pferde, Kamele, Ziegen, Schafe, Pfaue, Alpakas, Lamas, Hühner und Schweine.

In den Sommermonaten blühen in den Gärten rund 35.000 Blumen. Die Schlossgärten bieten auch ruhige Ecken für Spaziergänge oder ein Picknick im Schatten der Bäume. Die Terrassen sind nach französischem Vorbild gestaltet. Unter der Leitung des Garteningenieurs Anton Zinner entstand innerhalb weniger Jahre eine der bedeutendsten barocken Gartenanlagen im deutschsprachigen Raum. Einen wesentlichen Bestandteil der Ausstattung bildet eine Skulpturensammlung des Bildhauers Johann Christoph Mader. Zudem gibt es einen Kräutergarten, einen regionalen Weinviertler Garten mit heimischen Pflanzen, einen Naschgarten, einen Garten der Vielfalt sowie einen Rosengarten.

TOP

Zámok

v Schlosshofe

Zvieratá

 

 

,

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Hrady, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Pernštejn – mramorový hrad

skala
Hits: 236

Hrad Pernštejn bol založený cca medzi rokmi 1270 – 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachádza sa nad obcou Nedvědice, približne 40 km severozápadne od Brna (en.wikipedia.org). Názov pravdepodobne pochádza z nemeckého Bärenstein – Medvedí kameň/skalný výčnelok (zamek-lysice.cz). Pôvodne to bol gotický hrad, neskôr z toho vznikol neskorogotický až renesančný palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Hrad aj vďaka polohe na skale bol považovaný za takmer nezdolateľný. Disponoval vybudovaným obranným systémom, priekopami, obrannými bastiónmi, úzkymi chodbami (visitczechia.com). Prezývaný bol aj „mramorový hrad“, v okolí sa používajú s podobnou štruktúrou na rámovanie okien a dverí (private-prague-guide.com). V 15.–16. storočí prešiel viacerými prestavbami, pri ktorých sa rozšírili obytné časti, vzniklo nové nádvorie a Rytířský sál, najväčšia miestnosť hradu. V 17. a 18. storočí pribudli barokové úpravy, vrátane Obrátenia sv. Pavla (1716) a štukových reliéfov od G. A. Corbelliniho. V roku 1645 bol hrad obliehaný Švédmi, pričom utrpel menšie škody. V roku 2005 hrad postihol požiar v bývalej sýpke, ktorý poškodil depozitár s nábytkom a obrazmi, no samotné expozície nezasiahol. V 21. storočí pokračuje obnova areálu, vrátane rekonštrukcie terasovitých záhrad od roku 2017. Pri hrade rastie starobylý tis, ktorý podľa povesti vyrástol z palice pocestného pochybujúceho o výstavbe hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejn bol kedysi jeden z najbohatších a najvplyvnejších v Čecháh (prague.fm). Inventár ukazuje, že hrad bol v roku 1720 bohato zariadený umeleckými dielami a textíliami európskeho pôvodu, pričom výrazné zastúpenie mali flámske tapisérie, portréty cisárov a šľachtických členov rodu, ale aj náboženské a alegorické motívy. Nachádzal sa tu aj rozsiahly súbor papierových vedút a záhradných motívov, typických pre barokový záujem o krajinu a architektúru (Zdeněk Kudělka). Vstupná hala zo 16. storočia má diamantovú klenbu. Nachádza sa tu 28 barokových knižníc, obsahuje 15 000 zväzkov kníh (private-prague-guide.com).

Hrad je spojený s legendou „Bielej pani„. Dodnes sa vraj objavuje na hrade (visitczechia.com). Hrad patrí najviac zachované v Čechách (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia CS). Hrad často slúži ako lokalita pre filmovanie (visitczechia.com). Na juhozápadnom hradnom svahu bola obnovená Vrchnostenská záhrada. Je jedinečným súborom záhradných štýlov v netradičnom horskom teréne. Nachádza sa tu francúzska záhrada, romantická, angločínska až po lesnatú (hrad-pernstejn.cz). Záhrada bola pôvodne založená začiatkom 19. storočia. Dendrologický prieskum hovoril o zlom stave takmer 90 % porastu (hrad-pernstejn.cz).

Pernštejn Castle was founded approximately between 1270 and 1285 (hrad-pernstejn.cz). It is located above the village of Nedvědice, about 40 km northwest of (en.wikipedia.org). The name probably originates from the German Bärenstein — “Bear Rock” or “Rocky Cliff” (zamek-lysice.cz). Originally a Gothic fortress, it later developed into a Late Gothic and Renaissance palace complex (hrad-pernstejn.cz). Thanks to its position on a rocky hill, the castle was considered almost impregnable. It featured a sophisticated defensive system with moats, bastions, and narrow passageways (visitczechia.com). It was nicknamed the “Marble Castle,” since the surrounding area provides stones with a marble-like texture used for window and door framing (private-prague-guide.com). During the 15th and 16th centuries, the castle underwent several reconstructions that expanded its residential quarters, created a new courtyard, and added the Knight’s Hall — the largest room in the castle. In the 17th and 18th centuries, Baroque modifications were added, including the Chapel of the Conversion of St. Paul (1716) and stucco reliefs by G. A. Corbellini. In 1645, the castle was besieged by the Swedes and suffered only minor damage. In 2005, a fire broke out in a former granary, damaging a furniture and painting depot, though the main exhibitions remained unharmed. In the 21st century, restoration continues, including the reconstruction of the terraced gardens started in 2017. A centuries-old yew tree grows near the castle, said by legend to have sprouted from the staff of a traveler who doubted the castle’s construction (Wikipedia CZ). The Pernštejn family was once among the wealthiest and most influential in Bohemia (prague.fm). An inventory from 1720 shows that the castle was richly furnished with European artworks and textiles, featuring Flemish tapestries, portraits of emperors and noble family members, as well as religious and allegorical motifs. It also contained an extensive collection of paper vedutas and garden motifs, typical of the Baroque fascination with landscape and architecture (Zdeněk Kudělka). The entrance hall from the 16th century has a diamond vault. The castle houses 28 Baroque libraries containing around 15,000 volumes (private-prague-guide.com).

The castle is linked to the legend of the “White Lady,” who is said to still appear there today (visitczechia.com). It is considered one of the best-preserved castles in the Czech Republic (en.wikipedia.org). Since 1995, it has been designated a national cultural monument (Wikipedia CS). Pernštejn Castle often serves as a film location (visitczechia.com). On the southwestern slope, the Vrchnostenská Garden has been restored — a unique complex of garden styles situated in an unusual mountainous landscape. It features French, romantic, Anglo-Chinese, and woodland sections (hrad-pernstejn.cz). The garden was originally established in the early 19th century. A dendrological survey revealed that nearly 90% of the vegetation was in poor condition (hrad-pernstejn.cz).

Hrad Pernštejn byl založen přibližně mezi lety 1270 a 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachází se nad obcí Nedvědice, asi 40 km severozápadně od Brna (en.wikipedia.org). Název pravděpodobně pochází z německého Bärenstein – „Medvědí kámen“ či „skalní výčnělek“ (zamek-lysice.cz). Původně se jednalo o gotický hrad, který se později vyvinul v pozdně gotický až renesanční palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Díky své poloze na skále byl považován za téměř nedobytný. Disponoval promyšleným obranným systémem, příkopy, baštami a úzkými chodbami (visitczechia.com). Hrad byl přezdíván „mramorový hrad“, protože se v okolí používal kámen s mramorovou strukturou na ostění oken a dveří (private-prague-guide.com). V 15.–16. století prošel několika přestavbami, při nichž se rozšířily obytné části, vzniklo nové nádvoří a Rytířský sál – největší místnost hradu. V 17. a 18. století přibyly barokní úpravy, včetně kaple Obrácení sv. Pavla (1716) a štukových reliéfů od G. A. Corbelliniho. V roce 1645 byl hrad obléhán Švédy a utrpěl jen menší škody. V roce 2005 hrad zasáhl požár v bývalé sýpce, který poškodil depozitář s nábytkem a obrazy, ale samotné expozice zůstaly nedotčeny. V 21. století pokračuje obnova areálu, včetně rekonstrukce terasovitých zahrad od roku 2017. U hradu roste starobylý tis, který podle pověsti vyrostl z hole poutníka pochybujícího o výstavbě hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejnů patřil kdysi mezi nejbohatší a nejvlivnější v Čechách (prague.fm). Inventář z roku 1720 dokládá, že hrad byl bohatě vybaven uměleckými díly a textiliemi evropského původu, s výrazným zastoupením vlámských tapisérií, portrétů císařů a šlechtických členů rodu, ale také náboženských a alegorických motivů. Nacházel se zde i rozsáhlý soubor papírových vedut a zahradních motivů, typických pro barokní zájem o krajinu a architekturu (Zdeněk Kudělka). Vstupní síň ze 16. století má diamantovou klenbu. Nachází se zde 28 barokních knihoven s přibližně 15 000 svazky (private-prague-guide.com).

Hrad je spojen s legendou o „Bílé paní“, která se prý na hradě dodnes objevuje (visitczechia.com). Patří mezi nejlépe zachovalé hrady v Česku (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národní kulturní památkou (Wikipedia CS). Hrad často slouží jako filmová lokalita (visitczechia.com). Na jihozápadním hradním svahu byla obnovena Vrchnostenská zahrada. Jde o jedinečný soubor zahradních stylů v netradičním horském terénu – od francouzské, romantické, anglo‑čínské až po lesní část (hrad-pernstejn.cz). Zahrada byla původně založena na počátku 19. století. Dendrologický průzkum zjistil, že téměř 90 % porostu bylo ve špatném stavu (hrad-pernstejn.cz).

TOP

Všetky

 

 

Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Stavby, Fotografie

Slavkov u Brna

skala
Hits: 395

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského „Nova sedes“, čo znamená „Nové sídlo“. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa). 

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786-1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org). 

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na . Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858–1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term „Nova sedes,“ meaning „New settlement.“ The town emerged before the end of the 12th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10th and 11th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14th and 15th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called „Špitálka.“ Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name „Slavkov“ is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name „Austerlitz,“ although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck „Nova sedes“, was „Neuer Sitz“ bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der „Špitálka“ genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal „Mohyla míru“ (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name „Slavkov“ nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen „Austerlitz“, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. Ve 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786–1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858–1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 392

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou je barokový zámok Milotice, často nazývaný „Perla juhovýchodnej Moravy“. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic. 

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17th and 18th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the „Pearl of Southeastern Moravia.“ The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as „Za humny je drak“ and „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als „Perle Südostmährens“ bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie „Za humny je drak“ und „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 627

Bučovice ležia v údolí Litavy medzi Brnom a Uherským Hradišťom. Žije tu 6500 obyvateľov. V 19. storočí tu bol zriadený 12 hektárový lesopark. V poslednej štvrtine 16. storočia začal Jan Šembera Černohorský z Boskovic budovať najskvostnejší renesančný zámok na Morave s jedinečnými sálami a nádherným arkárových nádvorím. V 17. storočí pribudla manýristická fontána. V roku 1645 švédski vojaci vyplienili mesto až na kostol a zámok. V druhej polovici 18. storočí a v prvej v 19. storočí boli Bučovice jedným z najvýznamnejších centier súkenníctva. V 20. storočí sa stal najvýznamnejším drevospracujúci priemysel. Konáva sa tu v máji Zámecký košt, kde je pravidelne zastúpených okolo 800 vín. V októbri je organizovaný Festival ochotnických divadel Miroslava Doležala (bucovice.cz). Mestské časti: Bučovice, Černčín, Kloboučky, Marefy, Vícemilice. Bučovíc: herec Miroslav Doležal, spevák Bob Frídl (Wikipedia). Bučovický zámok je unikátnou stavbou talianskej renesancie na sever od Álp. Konkrétne typu „palazzo in fortezza“. Arkádové nádvorie tvorí aj 90 bohato vyzdobených stĺpov 540 reliéfmi (zamek-bucovice.cz). Pomenovanie pochádza o pomenovania obyvateľov, základom bolo meno Budeš, Buďše, Budeč, Buďče, Buč. Tieto mená boli domáckymi podobami Budimíra, Budislava, Drahobuda (Wikipedia).

Bučovice sa nachádzajú v juhomoravskom kraji, majú bohatú minulosť a zachované dedičstvo. Zakorenená siaha až do stredoveku. Prvá písomná zmienka je z roku 1237. Dominantou je renesančný zámok postavený v 16. storočí. Je obklopený rozsiahlou záhradou so starobylými fontánami a sochami. Kostol sv. Martina je postavený v gotickom slohu. Kuzmova kašna je jedna z najkrajších renesančných fontán v Česku. Postavená bola v 16. storočí, stala sa miestom, kde si obyvatelia aj návštevníci chodia posedieť a relaxovať. Kultúrna scéna si v Bučoviciach príde na svoje. Pravidelne hostia rôzne a hudby, divadla, tradičných remesiel. Napr. Bučovický hudobný festival. Región je známy svojimi vinicami, na ktorých sa dorába vynikajúce moravské víno. Bučovický zámok, nesie charakteristické prvky renesančnej architektúry, vrátane , oblúkov, pilastrácie a zdobených okenných otvorov. Fasády zámku sú pozoruhodne zdobené reliéfmi a štukatúrami, čo pridáva dojem elegancie a umenia.

Bučovice sú malebné mesto nachádzajúce sa v okrese Vyškov v Juhomoravskom kraji, približne 29 km východne od Brna. Ležia na severnom okraji Ždánického lesa v nadmorskej výške 226 metrov nad morom a preteká nimi rieka Litava. Mesto má približne 6 900 obyvateľov (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Bučoviciach pochádza z roku 1322, hoci archeologické nálezy naznačujú existenciu už v prvej polovici 13. storočia. V 16. storočí zažilo mesto rozkvet pod vedením Jana Černohorského z Boskovic, ktorý dal postaviť renesančný zámok, považovaný za jednu z najcennejších renesančných stavieb na sever od Talianska. Medzi významné patrí renesančný zámok s francúzskou záhradou, ktorý bol postavený v rokoch 1567–1582. Na nádvorí zámku sa nachádza baroková fontána s postavou bakchanta. Ďalšími zaujímavosťami sú farský kostol Nanebovzatia Panny Márie z rokov 1637–1641, barokové svätého Jána Nepomuckého a svätého Jána Sarkandra, Strakoschov dom na námestí z konca 18. storočia a kubistický Obecný dom z rokov 1913–1914, ktorý v súčasnosti slúži ako sídlo mestského úradu. Vo východnej časti Bučovíc sa nachádza rozsiahly židovský cintorín s náhrobkami zo 17. až 20. storočia, ktorý pripomína prítomnosť židovskej komunity a jej prínos k hospodárskemu rozvoju mesta v minulosti (mistopisy.cz).

Na kopci nad mestom sa rozprestiera približne 12 hektárový lesopark Kalvárie, ktorý vznikol v 80. a 90. rokoch 19. storočia z iniciatívy kniežaťa Jána II. z Lichtenštajnska. Po rozsiahlej obnove v rokoch 2019 a 2020 slúži ako obľúbené miesto na oddych a rekreáciu pre miestnych obyvateľov aj návštevníkov. V miestnej časti Vícemilice sa nachádza biocentrum s dvoma rybníkmi, ktoré láka na prechádzky a ponúka príležitosť na pozorovanie miestnej fauny a flóry v prirodzenom prostredí (kampocesku.cz). Bučovice ponúkajú bohaté možnosti pre pešiu turistiku a cykloturistiku vďaka svojej polohe na úpätí Ždánického lesa. Mesto je hospodárskym a vzdelávacím strediskom oblasti, s dvoma základnými školami a dvoma strednými školami – gymnáziom a obchodnou akadémiou. Medzi športové a rekreačné zariadenia patrí plavecký bazén, športový areál v Hájku s tenisovými kurtmi a futbalovým ihriskom a nové vonkajšie kúpalisko otvorené v roku 2007. (rodinnevylety.cz). Bučovice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. Mesto pravidelne organizuje rôzne podujatia, ako sú jarmoky, a spoločenské akcie (topvstupenky.sk).

Bučovice lies in the Litava valley between and Uherské Hradiště, with a population of approximately 6,500. In the 19th century, a 12-hectare forest park was established here. In the last quarter of the 16th century, Jan Šembera Černohorský of Boskovice began building the most magnificent Renaissance château in Moravia, featuring unique halls and a stunning arcaded courtyard. In the 17th century, a Mannerist fountain was added. In 1645, Swedish soldiers plundered the town, sparing only the church and the château. In the late 18th and early 19th centuries, Bučovice became one of the most important centers of cloth-making. In the 20th century, the woodworking industry became the most significant. Each May, the „Zámecký košt“ is held, showcasing around 800 wines. In October, the Miroslav Doležal Festival of Amateur Theatre takes place (bucovice.cz).

City districts include Bučovice, Černčín, Kloboučky, Marefy, and Vícemilice. Notable figures from Bučovice include actor Miroslav Doležal and singer Bob Frídl (Wikipedia). The Bučovice château is a unique example of Italian Renaissance architecture north of the Alps, specifically of the „palazzo in fortezza“ type. Its arcaded courtyard boasts 90 richly decorated columns with 540 reliefs (zamek-bucovice.cz). The name Bučovice originates from the name Budeš, Buďše, Budeč, Buďče, or Buč, which were diminutives of Budimír, Budislav, or Drahobud (Wikipedia).

Bučovice is located in the South Moravian Region, with a rich history and preserved heritage dating back to the Middle Ages. The first written mention is from 1237. Its landmark is the Renaissance château built in the 16th century, surrounded by extensive gardens with ancient fountains and statues. The Church of St. is built in Gothic style. The Kuzma Fountain, one of the most beautiful Renaissance fountains in the Czech Republic, was constructed in the 16th century and is a popular spot for relaxation.

Bučovice hosts various cultural events, including the Bučovice Music Festival. The region is renowned for its vineyards producing excellent Moravian wines. The château features characteristic elements of Renaissance architecture, such as symmetry, arches, pilasters, and ornate window openings. Its facades are adorned with remarkable reliefs and stucco, adding elegance and artistry.

Bučovice is a picturesque town located in the Vyškov district of the South Moravian Region, about 29 km east of Brno. It lies on the northern edge of the Ždánice Forest at an altitude of 226 meters above sea level, with the Litava River flowing through it. The first written mention of Bučovice dates back to 1322, though archaeological findings suggest settlement in the early 13th century. The town flourished in the 16th century under Jan Černohorský of Boskovice, who built the Renaissance château, considered one of the finest Renaissance buildings north of Italy.

Other notable landmarks include the parish Church of the Assumption of the Virgin Mary (1637–1641), Baroque statues of St. John of Nepomuk and St. John Sarkander, the Strakosch House from the late 18th century, and the Cubist Municipal House (1913–1914), now the town hall. In the eastern part of Bučovice is a large Jewish cemetery with tombstones dating from the 17th to the 20th century, reflecting the Jewish community’s historical contribution to the town’s economic development.

On the hill above the town lies the 12-hectare Kalvárie forest park, established in the 19th century by Prince Jan II of Liechtenstein. After extensive restoration in 2019 and 2020, it serves as a popular recreation area. In the local district of Vícemilice, a biocenter with two ponds offers opportunities for walks and wildlife observation. Bučovice is a hub for hiking and cycling, thanks to its location at the foot of the Ždánice Forest. The town is an educational and economic center with two elementary schools and two secondary schools – a gymnasium and a business academy. Its sports facilities include a swimming pool, sports complex in Hájek with tennis courts and a football pitch, and an outdoor swimming pool opened in 2007. Bučovice is also known for its vibrant cultural life, hosting markets, concerts, and social events (rodinnevylety.cz, kampocesku.cz).

Bučovice leží v údolí Litavy mezi Brnem a Uherským Hradištěm, s přibližně 6 500 obyvateli. V 19. století zde byl založen lesopark o rozloze 12 hektarů. V poslední čtvrtině 16. století začal Jan Šembera Černohorský z Boskovic budovat nejskvostnější renesanční zámek na Moravě s jedinečnými sály a nádherným arkádovým nádvořím. V 17. století přibyla manýristická fontána. Roku 1645 město vyplenili švédští vojáci, ušetřeny zůstaly pouze kostel a zámek. Na přelomu 18. a 19. století se Bučovice staly jedním z nejvýznamnějších center soukenictví. Ve 20. století se nejdůležitějším průmyslem stalo zpracování dřeva. Každý květen se zde koná „Zámecký košt“, na kterém je zastoupeno přibližně 800 vín. V říjnu se organizuje Festival ochotnických divadel Miroslava Doležala (bucovice.cz).

Městské části: Bučovice, Černčín, Kloboučky, Marefy, Vícemilice. Mezi osobnosti Bučovic patří herec Miroslav Doležal a zpěvák Bob Frídl (Wikipedia). Bučovický zámek je unikátní stavbou italské renesance severně od Alp, konkrétně typu „palazzo in fortezza“. Arkádové nádvoří tvoří 90 bohatě zdobených sloupů se 540 reliéfy (zamek-bucovice.cz). Název Bučovice pochází od osobních jmen Budeš, Buďše, Budeč, Buďče, Buč, což byly domácké podoby jmen Budimír, Budislav či Drahobud (Wikipedia).

Bučovice se nachází v Jihomoravském kraji, s bohatou historií sahající až do středověku. První písemná zmínka je z roku 1237. Dominantou je renesanční zámek z 16. století, obklopený rozsáhlými zahradami se starobylými fontánami a sochami. Kostel sv. Martina je postaven v gotickém slohu. Kuzmova kašna, jedna z nejkrásnějších renesančních fontán v Česku, byla postavena v 16. století a slouží jako oblíbené místo pro odpočinek.

Bučovice hostí různé kulturní akce, například Bučovický hudební festival. Region je známý svými vinicemi produkujícími vynikající moravská vína. Zámek má charakteristické prvky renesanční architektury, jako jsou symetrie, oblouky, pilastry a zdobené okenní otvory. Fasády zámku jsou bohatě zdobené reliéfy a štukaturou, což dodává pocit elegance a umění.

Bučovice jsou malebné město v okrese Vyškov, Jihomoravský kraj, asi 29 km východně od Brna. Leží na severním okraji Ždánického lesa v nadmořské výšce 226 m, protéká jimi řeka Litava. První písemná zmínka pochází z roku 1322, přesto archeologické nálezy dokládají osídlení již ve 13. století. Město zažilo rozkvět v 16. století za Jana Černohorského z Boskovic, který dal postavit renesanční zámek považovaný za jednu z nejcennějších renesančních staveb severně od Itálie.

Mezi další památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie (1637–1641), barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera, Strakoschův dům z 18. století a kubistický Obecní dům (1913–1914), který dnes slouží jako radnice. Ve východní části Bučovic se nachází židovský hřbitov s náhrobky ze 17.–20. století, připomínající židovskou komunitu a její přínos k rozvoji města.

Na kopci nad městem se rozkládá 12hektarový lesopark Kalvárie, vzniklý v 19. století z iniciativy knížete Jana II. z Lichtenštejna. Po rekonstrukci v letech 2019–2020 slouží jako oblíbené místo pro odpočinek. V místní části Vícemilice se nachází biocentrum s dvěma , které láká na procházky a pozorování přírody. Bučovice jsou centrem turistiky a cykloturistiky na úpatí Ždánického lesa. Nabízejí sportovní zázemí, například plavecký bazén, tenisové kurty, fotbalové hřiště a koupaliště (rodinnevylety.cz, kampocesku.cz).