Rastliny, Príroda, Organizmy, Fotografie

Skalničky

skala
Hits: 162

Skalničky sú nízke, kompaktné druhy a kultivary rastlín, ktoré prirodzene rastú na skalách, sutiach, kamenistých svahoch, v štrbinách a na otvorených stanovištiach s extrémami vetra, chladu, sucha, vysokého UV, premenlivej vlhkosti. V záhradách sa pestujú najmä pre drobný vzrast, dlhú životnosť, schopnosť rásť v minimálnom množstve substrátu a pre výrazné kvitnutie v období, keď iné trvalky ešte len štartujú. Termín „skalničky“ v záhradníckej praxi zahŕňa najmä alpínske a subalpínske , prípadne iné nízke druhy z kamenistých stanovíšť, pestované v skalkách, štrkových záhonoch, korytách, štrbinách múrikov či v alpíniách (uniba.sk). Mnohé skalničky sú „prispôsobené“ na chlad a sucho, ale nie na zimnú premokrenosť. Preto sa v záhradách často viac rieši drenáž a zimná pred dažďom než samotný mráz (rhs.org.uk).

Skalničky si vyvinuli celý rad morfologických a fyziologických adaptácií, vďaka ktorým zostávajú nízkeho vzrastu, no často bohato kvitnú výraznými farbami aj v takýchto nehostinných podmienkach (rhs.org.uk). Typické botanické znaky vyplývajú zo stresu prirodzených biotopov a často sa opakujú naprieč rodmi.

Priliehavý tvar poskytuje rastlinám viacero výhod: minimalizuje sa vystavenie chladnému vetru a redukuje sa transpirácia (odparovanie vody) z povrchu rastliny (ubc.ca). Typickými znakmi sú skalničiek sú aj redukovaná listová plocha, husté ochlpenie, voskový povrch, hlboký alebo naopak veľmi rozvetvený koreňový systém (Miroslav Tatíček). Skalničky často investujú neúmerne veľa biomasy do koreňov v porovnaní s malou nadzemnou častou (ubc.ca). prenikajú hlboko do štrbín v skale alebo sa rozvetvujú v širokom okruhu v tenkej pôde, aby efektívne vyhľadávali vodu a živiny (ruxley-manor.co.uk).

Chĺpky filtrujú a pohlcujú škodlivé UV žiarenie skôr, než dopadne na povrch listov (asknature.org). Zároveň ochlpenie znižuje prúdenie vzduchu priamo pri povrchu listu, čím pomáha udržiavať tenkú vrstvu vlhkého vzduchu a brzdí nadmernú stratu vody suchým vetrom (ubc.ca). Chlpy tiež čiastočne odrážajú viditeľné slnečné a zachytávajú tepelné žiarenie pri povrchu rastliny, čím ju izolujú pred nočným chladom (asknature.org). Voskový povlak alebo silná kutikula na listoch plní podobnú funkciu – odráža časť slnečného žiarenia a bráni vysychaniu. Vysokohorské druhy majú často sivozelené až striebristé práve vďaka vrstve chĺpkov či vosku (ubc.ca).

Z hľadiska úspechu pestovania rozhoduje viac mikroklíma než „papierové“ podmienky lokality: drenáž (najmä proti zimnej premokrenosti), zrnitý minerálny substrát, stabilné , správna orientácia ( vs. polotieň), a ochrana citlivých druhov pred kombináciou mrazu a vlhka (rhs.org.uk). Skalničky sú viazané na s obmedzeným množstvom pôdy a živín: skalné štrbiny, sutiny, štrkové náplavy, kamenisté pasienky, vetrom exponované hrebene a subalpínske trávnaté spoločenstvá. V Karpatoch a Alpách sa často viažu aj na geológiu (vápenec vs. silikát), čo sa odráža v preferencii pH a v nárokoch na drenáž (rhs.org.uk).

V prirodzených horských ekosystémoch môžu skalničky stabilizovať substrát (drobné sutiny a štrbiny), zachytávať organický materiál a spomaľovať povrchový odtok (rhs.org.uk). Tvarovať mikroklímu – vankúšové rastliny dokážu vytvoriť priaznivejšie mikroprostredie pre klíčenie a rast iných druhov (facilitácia) (Lohengrin A. Cavieres, Ernesto I. Badano, Angela Sierra-Almeida, Susana Gómez-González, Marco A. Molina-Montenegro). Kompaktné vankúše a ružice zároveň vytvárajú vlastnú mikroklímu – vo vnútri trsu je vzduch menej extrémny, v strede prízemnej ružice môže byť až o 10 °C vyššia než okolie počas chladných nocí a naopak nižšia počas horúceho dňa (Peter Lupták).

Malé, tuhé a často sukulentné listy sú ďalším znakom mnohých skalničiek. Malá listová plocha redukuje výpar vody a tuhá (kožovitá) štruktúra listov s hrubou kutikulou znižuje riziko poškodenia silným UV žiarením a vetrom (swisshikingvacations.com). Mnohé alpínske rastliny, najmä tie rastúce na suchých skalách, sú sukulenty – v listoch alebo stonkách hromadia vodu a živiny (swisshikingvacations.com). 

Podporovať opeľovače – v horských pásmach tvoria kľúčové zdroje nektáru/peľu v krátkej vegetačnej sezóne (rhs.org.uk). Pre záhradnícky článok je dôležitá paralela: skalka je zmenšený model stresového biotopu. Ak ho „zmäkčíme“ (ťažká pôda, veľa humusu, stojatá ), rastliny strácajú konkurenčnú výhodu a často hynú následkom hnilôb alebo prerastú a rozpadnú sa (rhs.org.uk). Väčšina skalničiek vyžaduje veľmi priepustnú pôdu. Prakticky to znamená vysoký podiel minerálnej frakcie a zároveň stabilnú štruktúru, aby sa pôda v zime nepreliala a v lete nezaliala do „blata“ (rhs.org.uk). Najčastejšia príčina zlyhania pestovania je kombinácia chladu a premokrenia (rhs.org.uk).

Mnohé skalničky sú vyslovene slnečné, no časť alpínskych ružicových druhov prosperuje aj v polotieni, najmä ak polotieň znamená chránenie pred letným úpalom a vysúšaním listov (rhs.org.uk). Mnohým skalničkám prospieva chladné obdobie pred klíčením – „zimný výsev“ do vonkajších misiek alebo stratifikácia) (alpinegardensociety.net). Skalničky majú svoj v rôznych typoch alpínskych a subalpínskych biotopov. V Karpatoch, Alpách a ďalších pohoriach Európy tvoria súčasť alpínskej vegetácie nad hranicou lesa. Typické prirodzené stanovištia zahŕňajú alpínske a hole, skalné steny, sutinové svahy a morény (swisshikingvacations.com). Vápencové a granitové pohoria sa líšia chemizmom pôd – na vápenatých substrátoch rastú iné druhy než na silikátových kyslých pôdach (swisshikingvacations.com).

Pestovanie skalničiek musí rešpektovať ich prirodzený biotop. Dôležitá je drenáž, priepustný substrát, drenážna vrstva pod výsadbou, správne uloženie kameňov tak, aby odvádzali vodu. Ako substrát sa používa  minerálny materiál, minimálny podiel humusu. Odporúča sa používať jeden typ horniny, aby pôsobila prirodzene. Kamene ukladať tak, aby napodobňovali geologické vrstvenie. Vyhnúť sa „náhodnému rozmiestneniu kameňov“. Rastliny sadiť do škár, nie na vrchol kameňov. Správna skalka vytvára mikroklimatické zóny: suché vrcholy, vlhšie spodné partie, tieň pod prevismi, teplé južné svahy. Odporúča sa neprehnojovať. Skalničky potrebujú chudobnú pôdu. Pravidelná kontrola a odstraňovanie zahnívjúcich častí (Miroslav Tatíček). Mnohé skalničky sú vždyzelené, vďaka čomu môžu okamžite začať fotosyntézu (ubc.ca). Niektoré vysokohorské druhy si dokonca vytvárajú prírodnú „nemrznúcu zmes”– akumulujú v bunkách cukry, polyoly či proteíny, ktoré znižujú bod mrazu bunkovej šťavy a chránia tkanivá pred poškodením mrazom. Buriny sú veľmi nepriateľské, ak sa zakorenia, môžu rýchlo potlačiť skalničky (ruxley-manor.co.uk).

Druhy (36)

  1. Antennaria dioica
  2. Armeria caespitosa
  3. Aster alpinus
  4. Cerastium tomentosum
  5. Chondrostoma amphibium
  6. Delosperma congestum
  7. Delosperma luckhoffii
  8. Delosperma nubigenum
  9. Delosperma sutherlandii
  10. Euphorbia myrsinites
  11. Larix kaempferi
  12. Malephora crocea
  13. Phedimus kamtschaticus
  14. Phedimus spurius
  15. Phlox diffusa
  16. Phlox divaricata
  17. Phlox subulata
  18. Rhodothamnus chamaecistus
  19. Saxifraga × arendsii
  20. Saxifraga paniculata
  21. Saxifraga rosacea
  22. Saxifraga rotundifolia
  23. Saxifraga squarrosa
  24. Saxifraga valdensis
  25. Sedum acre
  26. Sedum album
  27. Sedum forsterianum
  28. Sedum forsterianum `Angelina˙
  29. Sedum hispanicum
  30. Sedum sexangulare
  31. Sedum spurium
  32. Sempervivum montanum
  33. Silene saxifraga
  34. Silene vulgaris
  35. Thymus praecox
  36. Veronica brachysiphon

Lohengrin A. Cavieres, Ernesto I. Badano, Angela Sierra-Almeida, Susana Gómez-González, Marco A. Molina-Montenegro: Positive interactions between alpine plant species and the nurse cushion plant Laretia acaulis do not increase with elevation in the Andes of central Chile

Rock garden plants are low-growing, compact species and cultivars that naturally occur on rocks, screes, stony slopes, in crevices, and in open sites exposed to extremes of wind, cold, drought, high UV radiation, and fluctuating moisture. In gardens they are cultivated primarily for their small stature, longevity, ability to grow in minimal substrate, and for their striking flowering at a time when other perennials are only beginning to develop. In horticultural practice, the term “rock garden plants” refers mainly to alpine and subalpine species, as well as other low-growing plants from rocky habitats, cultivated in rock gardens, gravel beds, troughs, wall crevices, or alpine houses (uniba.sk). Many rock plants are adapted to cold and drought, but not to winter wetness. Therefore, in gardens, drainage and protection from winter rain are often more important than frost itself (rhs.org.uk).

Rock garden plants have developed a wide range of morphological and physiological adaptations that allow them to remain low-growing while often flowering profusely and in vivid colors even under such inhospitable conditions (rhs.org.uk). Their typical botanical traits arise from the stresses of their natural habitats and frequently recur across genera.

Cushion growth form reduces wind impact, stabilizes surface temperatures, and improves water management (Lohengrin A. Cavieres, Ernesto I. Badano, Angela Sierra-Almeida, Susana Gómez-González, Marco A. Molina-Montenegro).

Rosette growth (basal rosettes, often with thickened leaves) minimizes water loss, enables growth in crevices, and may include grey foliage or tomentose surfaces (rhs.org.uk).

Mat-forming growth rapidly covers the soil, helping to stabilize fine scree in nature and suppress weeds and erosion in gardens (rhs.org.uk).

A prostrate growth form offers several advantages: it minimizes exposure to cold winds and reduces transpiration (water loss) from the plant surface (ubc.ca). Other typical features include reduced leaf area, dense pubescence, a waxy surface, and either a deep or highly branched root system (Miroslav Tatíček). Rock garden plants often allocate a disproportionate amount of biomass to roots relative to their small above-ground parts (ubc.ca). Roots penetrate deeply into rock fissures or spread widely in shallow soils to efficiently search for water and nutrients (ruxley-manor.co.uk).

Leaf hairs filter and absorb harmful UV radiation before it reaches the leaf surface (asknature.org). Pubescence also reduces airflow directly at the leaf surface, helping to maintain a thin layer of humid air and slowing excessive water loss caused by dry winds (ubc.ca). Hairs partially reflect visible sunlight and trap radiant heat near the plant surface, providing insulation against nocturnal cold (asknature.org). A waxy coating or thick cuticle performs a similar function by reflecting part of the solar radiation and preventing desiccation. High-mountain species often display grey-green to silvery leaves due to layers of hairs or wax (ubc.ca).

Successful cultivation depends more on microclimate than on the “paper” conditions of a locality: effective drainage (especially protection against winter wetness), a gritty mineral substrate, stable stones, proper orientation (sun versus partial shade), and protection of sensitive species from the combined effects of frost and moisture (rhs.org.uk). Rock garden plants are associated with habitats characterized by limited soil and nutrients: rock crevices, screes, gravel deposits, stony pastures, wind-exposed ridges, and subalpine grasslands. In the Carpathians and the Alps, they are often linked to specific geology (limestone versus silicate), reflected in pH preferences and drainage requirements (rhs.org.uk).

In natural mountain ecosystems, rock plants can stabilize substrates (fine screes and crevices), trap organic matter, and slow surface runoff (rhs.org.uk). They also shape microclimates—cushion plants can create more favorable microenvironments for the germination and growth of other species (facilitation) (Lohengrin A. Cavieres et al.). Compact cushions and rosettes create their own internal microclimate: air within the clump is less extreme, and temperatures at the center of a basal rosette may be up to 10 °C higher than the surroundings during cold nights and lower during hot days (Peter Lupták).

Small, rigid, and often succulent leaves are another characteristic of many rock garden plants. A small leaf area reduces water loss, and a tough (leathery) structure with a thick cuticle lowers the risk of damage from strong UV radiation and wind (swisshikingvacations.com). Many alpine plants, especially those growing on dry rocks, are succulents—storing water and nutrients in leaves or stems (swisshikingvacations.com).

They also support pollinators, serving as key nectar and pollen sources during the short growing season in mountain zones (rhs.org.uk). For horticultural purposes, an important parallel applies: a rock garden is a scaled-down model of a stress habitat. If this environment is “softened” (heavy soil, excessive humus, standing water), plants lose their competitive advantage and often die from rot or become overgrown and collapse (rhs.org.uk). Most rock plants require very well-drained soil. In practice, this means a high proportion of mineral components and a stable structure that prevents waterlogging in winter and muddy saturation in summer (rhs.org.uk). The most common cause of cultivation failure is the combination of cold and excessive moisture (rhs.org.uk).

Many rock garden plants are strictly sun-loving, although some alpine rosette species also thrive in partial shade, particularly if shade protects them from intense summer heat and leaf desiccation (rhs.org.uk). Many benefit from a cold period before germination—“winter sowing” in outdoor containers or stratification (alpinegardensociety.net). Rock garden plants inhabit diverse alpine and subalpine habitats. In the Carpathians, the Alps, and other European mountain ranges, they form part of alpine vegetation above the tree line. Typical natural habitats include alpine meadows and grasslands, rock faces, scree slopes, and moraines (swisshikingvacations.com). Limestone and granite mountain ranges differ in soil chemistry—calcareous substrates host different species than acidic siliceous soils (swisshikingvacations.com).

Cultivation must respect natural habitat conditions. Essential factors include drainage, a permeable substrate, a drainage layer beneath plantings, and correct stone placement to channel water away. Substrates are primarily mineral, with minimal humus content. Using a single rock type is recommended to achieve a natural appearance. Stones should be arranged to mimic geological layering and avoid random placement. Plants should be inserted into crevices rather than placed on top of stones. A well-designed rock garden creates microclimatic zones: dry peaks, moister lower sections, shade beneath overhangs, and warm south-facing slopes. Over-fertilization should be avoided; rock garden plants require nutrient-poor soils. Regular inspection and removal of rotting parts is recommended (Miroslav Tatíček). Many rock plants are evergreen, allowing them to begin photosynthesis immediately when conditions permit (ubc.ca). Some high-mountain species even produce natural “antifreeze” compounds—accumulating sugars, polyols, or proteins that lower the freezing point of cell sap and protect tissues from frost damage. Weeds are highly competitive; once established, they can quickly suppress rock garden plants (ruxley-manor.co.uk).

Všetky

, ,

Príroda, Rastliny, Organizmy, Fotografie, Botanické záhrady

Botanická záhrada v Bratislave

skala
Hits: 2788

Botanická záhrada Univerzity Komenského (UK) v Bratislave je významným vedecko-pedagogickým pracoviskom, nachádza sa na Botanickej ulici 3 v mestskej časti Karlova Ves, neďaleko Dunaja (sk.wikipedia.org). Založená bola v roku 1942 (uniba.sk) z iniciatívy profesora Františka Nábělka (sk.wikipedia.org). Pre výstavbu bol vybratý pozemok okolo vily Lanfranconi o rozlohe 6.6 ha, ktorý mal vďaka Vydrici zdroj . Skleníky a zavlažovací systém boli postavené po roku 1945. Záhrada je pracoviskom Univerzity Komenského, ktorého poslaním je aj udržovať a rozširovať zbierky živých rastlín. V spolupráci s inými organizáciami poriada . Pokusne sa v Botanickej záhrade aklimatizujú rôzne druhy rastlín. Teplomilná vegetácia pestovaná v skleníkoch vzbudzuje najväčší záujem verejnosti (uniba.sk). V expozíciach rastie viac ako 5 000 druhmi rastlín, okrem iného aj rozárium s rozlohou 0,5 hektára, kde návštevníci môžu obdivovať takmer 150 prevažne novošľachtených odrôd ruží (slovakia.travel).

Botanická záhrada je otvorená pre verejnosť od 1. apríla do 31. októbra, od 9-tej do 18-tej. Nachádza sa na Botanickej ulici 3 v Bratislave. (uniba.sk). Nájsť v nej možno tieto expozície skleníkové: austrálsky skleník, palmový skleník, kaktusový skleník, skleník úžitkových rastlín, Viktóriový skleník s vlhkomilnou a teplomilnou tropickou a subtropickou flórou. A vonkajšie: rozárium, andezitová skalka, vápencová skalka, travertínovo – penovcová skalka, troskovo – lávová skalka, bridlicová skalka, čadičová skalka, žulová skalka, rašelinisko, letničkové a trvalkové záhony, cudzokrajné a domáce , rododendrony a azalky, zimuvzdorné a mrazuvzdorné kaktusy, stredomorie, japonská záhrada (uniba.sk). Rozloha areálu bola zmenšená v dôsledku výstavby mosta Lanfranconi v 80 tých rokoch 20. storočia (Wikipedia).

Vzhľadom na to, že som vyštudovaný environmentalista na fakulte, ktorá je na kopci oproti a celých päť rokov štúdia som býval neďaleko, do Botanickej som chodil často. Dokonca na index sme tam mali prístup zdarma a párkrát som bol v nej aj mimo obdobia prístupu pre verejnosť. Občas som sa tam chodil učiť. V zadnej časti, pri moste Lanfranconi sa nachádza celkom romantické jazierko a kúsok od neho je priestor s húpačkami a podobnými zariadeniami pre . Za celý môjho poznania, a je to od roku 1991 už poriadne dlhá doba, môžem zodpovedne povedať, že marketing Botanickej záhrady sa blíži k nule. Nerozumiem tomu, pretože tento areál síce nie je v milosti mocných, ale určite sa dá lepšie propagovať. Občas sa tu určite investuje, veci sa udržiavajú. Keďže sem tiež chodím často fotografovať, narazil som už aj ja na to upozornenie, aby som nezarábal na fotografovaní v areáli Botanickej záhrady. Nuž, ono to ani veľmi nejde. Ledaže by som sa zameral na svadby, čo je neskutočná drina. Nie, môžete byť radi za promo, za to, že si niekto cení vašu prácu a prácu vašich predchodcov a dokáže a chce ju propagovať aspoň týmto spôsobom. Želám Botanickej záhrade, aby kompetentní radikálne zmenili prístup k tejto potenciálne skvelej inštitúcii aj z hľadiska cestovného ruchu.

Zoznam druhov (316)

Acer (8)

  1. Acer circinatum
  2. Acer davidii
  3. Acer palmatum
  4. Acer palmatum ‚Aureum‘
  5. Acer palmatum ‚Dissectum‘
  6. Acer platanoides
  7. Acer platanoides ‚Drummondii‘
  8. Acer platanoides ‚Prinz Handjery‘

Aloe (6)

  1. Aloe arborescens
  2. Aloe bellatula
  3. Aloe juvenna
  4. Aloe variegata
  5. Aloe vera
  6. Aloe viguieri

Aquilegia (4)

  1. Aquilegia caerulea
  2. Aquilegia vulgaris
  3. Aquilegia vulgaris ‚Black Barlow‘
  4. Aquilegia vulgaris ‚Nora Barlow‘

A (35)

  1. Abies nordmanniana
  2. Acacia erioloba
  3. Actinidia kolomikta
  4. Adiantum capillus-veneris
  5. Aechmea fasciata variegata
  6. Aegopodium podagraria ‚Variegatum‘
  7. Aesculus parviflora
  8. Aesculus × carnea
  9. Aethionema grandiflorum
  10. Agave parryi
  11. Agave victoriae-reginae
  12. Aglaonema commutatum
  13. Albizia julibrissin
  14. Alchemilla arvensis
  15. Allium schoenoprasum
  16.  Alyssum montanum
  17. Amelanchier × lamarckii
  18. Ananas comosus
  19. Anemone nemorosa
  20. Anemone sylvestris
  21. Antirrhinum majus
  22. Araucaria araucana
  23. Aristolochia macrophylla
  24. Armeria maritima
  25. Asparagus setaceus
  26. Asplenium scolopendrium
  27. Asplenium trichomanes
  28. Aster alpinus
  29. Aster amellus
  30. Astragalus monspessulanus
  31. Athyrium niponicum
  32. Athyrium niponicum ‚Pictum‘
  33. Aubrieta deltoidea
  34. Aucuba japonica ‚Variegata‘
  35. Aurinia saxatilis

Begonia (3)

  1. Begonia coccinea
  2. Begonia cucullata
  3. Begonia grandis

Berberis (4)

  1. Berberis aquifolium
  2. Berberis japonica
  3. Berberis julianae
  4. Berberis thunbergii

B (3)

  1. Betula papyrifera
  2. Bougainvillea glabra
  3. Buxus sempervirens

Carex (5)

  1. Carex acuta
  2. Carex elata
  3. Carex humilis
  4. Carex morrowii
  5. Carex ornithopoda

Cornus (4)

  1. Cornus alba ‚Elegantissima‘
  2. Cornus controversa
  3. Cornus controversa ‚Variegata‘
  4. Cornus florida

Cotoneaster (3)

  1. Cotoneaster acutifolius
  2. Cotoneaster dammeri
  3. Cotoneaster salicifolius

C (26)

  1. Caladium bicolor
  2. Callicarpa japonica
  3. Callistemon viminalis
  4. Catalpa bignonioides ‚Aurea‘
  5. Catalpa ovata
  6. Cedrus atlantica
  7. Cedrus atlantica ‚Glauca‘
  8. Cerastium tomentosum
  9. Cissus discolor
  10. Citrus trifoliata
  11. Cleistocactus strausii
  12. Clematis ‚General Sikorski‘
  13. Clematis ‚Niobe‘
  14. Clerodendrum speciosissimum
  15. Clerodendrum thomsoniae
  16. Codiaeum variegatum
  17. Codiaeum variegatum ‚Petra‘
  18. Colletia paradoxa
  19. Corydalis ochroleuca
  20. Crataegus persimilis
  21. Crossandra infundibuliformis
  22. Cryptanthus bahianus
  23. Cryptomeria japonica
  24. Cupressus sempervirens
  25. Cymbalaria muralis
  26. Cytisus scoparius

Dianthus (3)

  1. Dianthus deltoides
  2. Dianthus gratianopolitanus
  3. Dianthus plumarius

D (6)

  1. Delosperma nubigenum
  2. Deutzia scabra
  3. Dieffenbachia seguine
  4. Diospyros lotus
  5. Dracaena marginata ‚Tricolor‘
  6. Dryopteris filix-mas

Euphorbia (4)

  1. Euphorbia cooperi
  2. Euphorbia milii
  3. Euphorbia myrsinites
  4. Euphorbia polychroma

E (10)

  1. Echinocactus grusonii
  2. Echinopsis pachanoi
  3. Echinopsis terscheckii
  4. Elaeagnus pungens
  5. Elaeagnus pungens ‚Maculata‘
  6. Epipremnum aureum ‚Marble Queen‘
  7. Erica carnea
  8. Eriocapitella hupehensis
  9. Eucharis grandiflora
  10. Euonymus fortunei

F (9)

  1. Fagus sylvatica ‚Purpurea‘
  2. Festuca glauca
  3. Festuca scabriculmis
  4. Ficus benjamina
  5. Ficus benjamina ‚Variegata‘
  6. Fraxinus angustifolia
  7. Fraxinus ornus
  8. Fuchsia hatschbachii
  9. Fuchsia magellanica

Geranium (3)

  1. Geranium macrorrhizum
  2. Geranium phaeum
  3. Geranium sanguineum

G (10)

  1. Galatella sedifolia
  2. Gasteraloe ‚Flow‘
  3. Gasteria bicolor
  4. Genista tinctoria
  5. Geum coccineum
  6. Gleditsia triacanthos
  7. Globularia cordifolia
  8. Guzmania lingulata
  9. Guzmania monostachia
  10. Gypsophila repens

Hosta (4)

  1. Hosta ‚Golden Tiara‘
  2. Hosta ‚Undulata Albomarginata‘
  3. Hosta plantaginea
  4. Hosta sieboldiana

Hydrangea (4)

  1. Hydrangea arborescens
  2. Hydrangea macrophylla
  3. Hydrangea quercifolia
  4. Hydrangea serrata

Hypericum (4)

  1. Hypericum olympicum
  2. Hypericum perfoliatum
  3. Hypericum polyphyllum
  4. Hypericum reptans

H (7)

  1. Hamamelis mollis
  2. Hamamelis virginiana
  3. Heleborus lividus
  4. Helianthemum nummularium
  5. Heliconia rostrata
  6. Houttuynia cordata
  7. Hyacinthoides non-scripta

CH (2)

  1. Chamaecyparis obtusa
  2. Chondrostoma amphibium

I (3)

  1. Iris germanica
  2. Iris sibirica
  3. Isopyrum thalictroides

J (4)

  1. Jasminum nudiflorum
  2. Juniperus horizontalis
  3. Juniperus scopulorum
  4. Justicia carnea

K (1)

  1. Kolkwitzia amabilis

L (13)

  1. Lamprocapnos spectabilis
  2. Larix kaempferi
  3. Larix laricina
  4. Liatris spicata
  5. Linum flavum
  6. Liquidambar styraciflua
  7. Liriodendron tulipifera
  8. Lobelia erinus
  9. Lobularia maritima
  10. Lonicera ligustrina
  11. Lupinus perennis
  12. Lupinus polyphyllus
  13. Lysimachia nummularia

M (6)

  1. Magnolia denudata
  2. Magnolia liliiflora
  3. Malephora crocea
  4. Melaleuca bracteata
  5. Mertensia alpina
  6. Moricandia arvensis

Nymphaea (3)

  1. Nymphaea alba
  2. Nymphaea nouchali
  3. Nymphaea rubra

N (2)

  1. Nelumbo nucifera
  2. Nerium oleander

O (3)

  1. Odontonema strictum
  2. Opuntia phaeacantha
  3. Osmunda regalis

Pinus (3)

  1. Pinus cembra
  2. Pinus mugo
  3. Pinus strobus

Prunus (4)

  1. Prunus laurocerasus ‚Castlewellan‘
  2. Prunus padus
  3. Prunus serotina
  4. Prunus × yedoensis

P (28)

  1. Pachystachys lutea
  2. Panicum virgatum
  3. Papaver cambricum
  4. Papaver nudicaule
  5. Parthenocissus quinquefolia
  6. Parthenocissus tricuspidata
  7. Paulownia tomentosa
  8. Pelophylax ridibundus
  9. Phedimus kamtschaticus
  10. Phedimus spurius
  11. Philodendron bipinnatifidum
  12. Phlox divaricata
  13. Phlox subulata
  14. Physocarpus opulifolius
  15. Picea laxa
  16. Picea orientalis
  17. Pilea cadierei
  18. Pistacia chinensis
  19. Plantago media
  20. Polypodium vulgare
  21. Polypodium × mantoniae
  22. Polyscias filicifolia
  23. Polyscias fruticosa
  24. Polystichum setiferum
  25. Portulacaria afra
  26. Potentilla fruticosa
  27. Primula japonica
  28. Pyracantha coccinea

Quercus (3)

  1. Quercus bicolor
  2. Quercus palustris
  3. Quercus velutina

Rhododendron (12)

  1. Rhododendron balfourianum
  2. Rhododendron calendulaceum
  3. Rhododendron catawbiense
  4. Rhododendron irroratum
  5. Rhododendron kaempferi
  6. Rhododendron kiusianum Makino
  7. Rhododendron luteum
  8. Rhododendron maximum
  9. Rhododendron ponticum
  10. Rhododendron roseum
  11. Rhododendron simsii
  12. Rhodothamnus chamaecistus

Rosa (5)

  1. Rosa chinensis
  2. Rosa foetida
  3. Rosa lucieae
  4. Rosa pendulina
  5. Rosa × odorata

R (2)

  1. Robinia hispida
  2. Ruta graveolens

Saxifraga (4)

  1. Saxifraga paniculata
  2. Saxifraga rotundifolia
  3. Saxifraga valdensis
  4. Saxifraga × arendsii

Sedum (8)

  1. Sedum acre
  2. Sedum album
  3. Sedum forsterianum
  4. Sedum forsterianum ‚Angelina‘
  5. Sedum hispanicum
  6. Sedum kamtschaticum
  7. Sedum sexangulare
  8. Sedum spurium

Silene (4)

  1. Silene dioica
  2. Silene saxifraga
  3. Silene viscaria
  4. Silene vulgaris

Syringa (3)

  1. Syringa meyeri ‚Palibin‘
  2. Syringa villosa
  3. Syringa vulgaris

S (18)

  1. Sagina procumbens
  2. Salix integra ‚Hakuro Nishiki‘
  3. Salix purpurea
  4. Salvia officinalis
  5. Santolina chamaecyparissus
  6. Saponaria ocymoides
  7. Sciadopitys verticillata
  8. Sempervivum montanum
  9. Senecio serpens
  10. Spartium junceum
  11. Spathiphyllum blandum
  12. Spiraea japonica
  13. Spiraea thunbergii
  14. Stipa tenuissima
  15. Stromanthe sanguinea ‚Triostar‘
  16. Symphyotrichum ericoides
  17. Symphytum orientale
  18. Syngonium podophyllum

Thymus (3)

  1. Thymus praecox
  2. Thymus serpyllum
  3. Thymus vulgaris

Tilandsia (6)

  1. Tilandsia capitata
  2. Tillandsia bergeri
  3. Tillandsia brachycaulos
  4. Tillandsia festucoides
  5. Tillandsia ionantha
  6. Tillandsia usneoides

T (3)

  1. Thuja occidentalis
  2. Thujopsis dolabrata
  3. Trollius europaeus

U (1)

  1. Ulmus × hollandica

Veronica (3)

  1. Veronica brachysiphon
  2. Veronica chamaedrys
  3. Veronica spicata

V (2)

  1. Viburnum opulus
  2. Viburnum rhytidophyllum

W (1)

  1. Weigela florida

Z (1)

  1. Zanthoxylum bungeanum

The Botanical Garden of Comenius University (UK) in is an important scientific and educational institution. It is located at Botanická Street 3 in the Karlova Ves district, near the Danube River (sk.wikipedia.org). It was founded in 1942 (uniba.sk) on the initiative of Professor František Nábělek (sk.wikipedia.org). The chosen site for its construction was an area around the Lanfranconi Villa, covering 6.6 hectares, which had a natural water source thanks to the Vydrica stream. Greenhouses and an irrigation system were built after 1945. The garden is part of Comenius University, with a mission to maintain and expand its collection of living plants. In cooperation with other organizations, it hosts exhibitions. Various species of plants are experimentally acclimatized in the garden. Warmth-loving vegetation cultivated in the greenhouses attracts the greatest public interest (uniba.sk). The garden’s exhibitions feature more than 5,000 plant species, including a rose garden spanning 0.5 hectares, where visitors can admire nearly 150 predominantly newly cultivated varieties of roses (slovakia.travel).

The Botanical Garden is open to the public from April 1 to October 31, from 9:00 AM to 6:00 PM. It is located at Botanická Street 3 in Bratislava (uniba.sk). The greenhouse exhibitions include the Australian greenhouse, the Palm greenhouse, the Cactus greenhouse, the Useful Plants greenhouse, and the Victoria greenhouse, which houses humidity- and heat-loving tropical and subtropical flora. The outdoor exhibitions feature a rose garden, andesite rockery, limestone rockery, travertine-tufa rockery, slag-lava rockery, slate rockery, basalt rockery, granite rockery, a peat bog, annual and perennial flower beds, foreign and domestic woody plants, rhododendrons and azaleas, frost-hardy and winter-hardy cacti, Mediterranean flora, and a Japanese garden (uniba.sk). The area of the garden was reduced due to the construction of the Lanfranconi Bridge in the 1980s (Wikipedia).

Having graduated as an environmentalist from the faculty situated on the hill opposite the garden, and having lived nearby for my entire five years of study, I often visited the Botanical Garden. We had free access with our student IDs, and I occasionally visited the garden even outside the public opening period. Sometimes, I would go there to study. In the rear section, near the Lanfranconi Bridge, there is a rather romantic pond, and not far from it, an area with swings and similar playground equipment for children. Over the long period since I first got to know the garden in 1991, I can confidently say that its marketing has been nearly non-existent. I do not understand this because, although the garden is not favored by those in power, it certainly has the potential to be better promoted. There are occasional investments, and maintenance is carried out. As I frequently visit the garden for photography, I have also encountered the notice warning against earning money from photography within the garden grounds. Well, making money from photography there is not exactly easy—unless one focuses on weddings, which is an exhausting task. No, the garden should be grateful for the publicity, for people who appreciate its work and the efforts of its predecessors, and who are willing and eager to promote it in this way. I wish for the Botanical Garden that the responsible authorities would radically change their approach to this potentially outstanding institution, also from the perspective of tourism.

Die Botanischer Garten der Comenius-Universität (UK) in Bratislava ist eine bedeutende wissenschaftlich-pädagogische Einrichtung. Er befindet sich in der Botanická-Straße 3 im Stadtteil Karlova Ves, in der Nähe der Donau (sk.wikipedia.org). Der Garten wurde im Jahr 1942 auf Initiative von Professor František Nábělek gegründet (uniba.sk) (sk.wikipedia.org). Als Baugrund wurde das Gelände um die Villa Lanfranconi mit einer Fläche von 6,6 Hektar ausgewählt, das dank des Flusses Vydrica eine Wasserquelle hatte. Nach 1945 wurden Gewächshäuser und ein Bewässerungssystem errichtet. Der Garten ist eine Einrichtung der Comenius-Universität, deren Aufgabe es ist, Sammlungen lebender Pflanzen zu pflegen und zu erweitern. In Zusammenarbeit mit anderen Organisationen werden regelmäßig Ausstellungen veranstaltet. Verschiedene Pflanzenarten werden im Botanischen Garten experimentell akklimatisiert. Das größte Interesse der Öffentlichkeit weckt die wärmeliebende Vegetation, die in den Gewächshäusern kultiviert wird (uniba.sk). Die Ausstellung umfasst mehr als 5.000 Pflanzenarten, darunter einen Rosengarten mit einer Fläche von 0,5 Hektar, in dem Besucher fast 150 vorwiegend neu gezüchtete Rosensorten bewundern können (slovakia.travel).

Der Botanische Garten ist für die Öffentlichkeit vom 1. April bis zum 31. Oktober geöffnet, täglich von 9:00 bis 18:00 Uhr. Er befindet sich in der Botanická-Straße 3 in Bratislava (uniba.sk). Zu den Gewächshausausstellungen gehören: das Australische Gewächshaus, das Palmengewächshaus, das Kaktusgewächshaus, das Nutzpflanzengewächshaus und das Viktoria-Gewächshaus mit feuchtigkeits- und wärmeliebender tropischer und subtropischer Flora. Die Freilandexpositionen umfassen einen Rosengarten, einen Andesit-Felsengarten, einen Kalkstein-Felsengarten, einen Travertin-Tuffstein-Felsengarten, einen Schlacke-Lava-Felsengarten, einen Schiefer-Felsengarten, einen Basalt-Felsengarten, einen Granit-Felsengarten, ein Hochmoor, Beete mit Einjährigen und Stauden, ausländische und heimische Gehölze, Rhododendren und Azaleen, winterharte und frostresistente Kakteen, mediterrane Vegetation und einen japanischen Garten (uniba.sk). Die Fläche des Gartens wurde in den 1980er Jahren durch den Bau der Lanfranconi-Brücke verkleinert (Wikipedia).

Da ich an der Fakultät, die auf dem gegenüberliegenden Hügel liegt, Umweltwissenschaften studiert habe und während meiner gesamten fünfjährigen Studienzeit in der Nähe gewohnt habe, habe ich den Botanischen Garten oft besucht. Mit unserem Studentenausweis hatten wir kostenlosen Zugang, und ich war auch einige Male dort außerhalb der offiziellen Öffnungszeiten für die Öffentlichkeit. Gelegentlich bin ich dorthin gegangen, um zu lernen. Im hinteren Teil, in der Nähe der Lanfranconi-Brücke, befindet sich ein recht romantischer Teich, und ein Stück davon entfernt gibt es einen Bereich mit Schaukeln und ähnlichen Spielgeräten für Kinder. Während meiner gesamten Zeit, die ich den Garten kenne – und das ist seit 1991 eine recht lange Zeit –, kann ich mit gutem Gewissen sagen, dass das Marketing des Botanischen Gartens praktisch nicht vorhanden ist. Ich verstehe das nicht, denn obwohl dieses Areal nicht in der Gunst der Mächtigen steht, könnte es sicher besser beworben werden. Gelegentlich wird hier sicherlich investiert, und die Anlage wird instand gehalten. Da ich den Garten auch oft zum Fotografieren besuche, bin ich ebenfalls auf den Hinweis gestoßen, dass man im Areal des Botanischen Gartens nicht mit Geld verdienen dürfe. Nun ja, das ist ohnehin nicht besonders leicht. Es sei denn, man spezialisiert sich auf Hochzeiten – was eine wahnsinnige Plackerei ist. Nein, man sollte eher dankbar sein für die Werbung, für die Tatsache, dass jemand die Arbeit der Gärtner und ihrer Vorgänger wertschätzt und bereit ist, diese zumindest auf diese Weise zu fördern. Ich wünsche dem Botanischen Garten, dass die Verantwortlichen ihren Ansatz radikal ändern und dieses potenziell großartige Institut auch im Hinblick auf den Tourismus besser unterstützen.

A Pozsonyi Comenius Egyetem (UK) Botanikus Kertje egy jelentős tudományos és oktatási intézmény. A Karlova Ves városrészben, a Botanická utca 3. szám alatt található, a Duna közelében (sk.wikipedia.org). Az intézményt 1942-ben alapították František Nábělek professzor kezdeményezésére (uniba.sk) (sk.wikipedia.org). A kert kialakítására a Lanfranconi-villa körüli, 6,6 hektáros területet választották, amely a Vydrica pataknak köszönhetően vízforrással is rendelkezett. Az üvegházakat és az öntözőrendszert 1945 után építették ki. A kert a Comenius Egyetem része, feladata a növénygyűjtemények gondozása és bővítése. Együttműködve más szervezetekkel rendszeresen rendez kiállításokat. A botanikus kertben különféle növényfajokat próbálnak akklimatizálni. A legnagyobb érdeklődést a melegigényes növények keltik, amelyeket az üvegházakban termesztenek (uniba.sk). A gyűjteményben több mint 5 000 növényfaj található, köztük egy 0,5 hektáros rózsakert, ahol a látogatók közel 150, főként újonnan nemesített rózsafajtát csodálhatnak meg (slovakia.travel).

A botanikus kert április 1-től október 31-ig tart nyitva, naponta 9:00 és 18:00 óra között. A címe: Botanická utca 3., Pozsony (uniba.sk). A következő üvegházi kiállítások találhatók itt: ausztrál üvegház, pálmaház, kaktuszház, haszonnövényeket bemutató üvegház, valamint a Viktória-ház, amely a trópusi és szubtrópusi nedvesség- és melegkedvelő növényeknek ad otthont. A kültéri kiállítások részei a rózsakert, andezit sziklakert, mészkő sziklakert, travertin-tufa sziklakert, salak-láva sziklakert, pala sziklakert, bazalt sziklakert, gránit sziklakert, tőzegláp, egynyári és évelő virágágyások, hazai és külföldi fák és cserjék, rododendronok és azáleák, télálló és fagyálló kaktuszok, mediterrán növények, valamint egy japánkert (uniba.sk). A kert területe az 1980-as években csökkent, a Lanfranconi híd építése miatt (Wikipedia).

Mivel környezetvédelmi szakemberként a szemközti dombon található karon végeztem tanulmányaimat, és öt évig a közelben laktam, gyakran látogattam a botanikus kertet. A diákigazolványunkkal ingyenes belépésre volt lehetőségünk, és néhányszor a hivatalos nyitvatartási időn kívül is bejutottam. Néha ide jártam tanulni is. A hátsó részben, a Lanfranconi híd közelében található egy romantikus kis tó, és nem messze tőle egy gyerekeknek kialakított játszótér hintákkal és más játékokkal. Az 1991 óta eltelt hosszú idő alatt – amióta ismerem ezt a helyet – felelősségteljesen kijelenthetem, hogy a botanikus kert marketingje gyakorlatilag nem létezik. Nem értem, miért van ez így, hiszen bár a kert talán nem élvezi a hatalmon lévők különösebb támogatását, mégis sokkal jobban lehetne népszerűsíteni. Időnként látszik, hogy vannak beruházások, és a karbantartás sem marad el. Mivel gyakran fotózom itt, találkoztam azzal a figyelmeztetéssel is, hogy a kert területén nem szabad kereskedelmi célú fényképezést folytatni. Nos, őszintén szólva, ebből amúgy sem könnyű megélni. Hacsak nem esküvőkre szakosodik valaki – ami pedig rendkívül fárasztó munka. Nem, inkább örülniük kellene annak, hogy valaki reklámozza őket, elismeri az ott dolgozók és elődeik munkáját, és legalább ezzel a módszerrel igyekszik népszerűsíteni a kertet. Kívánom, hogy a botanikus kert vezetése radikálisan változtasson a hozzáállásán, és ezt a potenciálisan kiváló intézményt a turizmus szempontjából is jobban támogassák.

TOP (41)

Kobercovky (78)

Skleník (67)

Skalničky (53)

Paprade (26)

Sukulenty (14)

Rododendrony (33)

Duby (28)

Rozchodníky (26)

Hortenzie (25)

Javory (24)

Driene a dráče (24)

Floxy a klinčeky (17)

Ruže (15)

Kosatce (9)

Ostrice (7)

Ihličnaté dreviny (33)

Ostatné dreviny (122)

(44)

(27)

(84)

Ostatné (142)

,

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Severná Morava, Fotografie

Štramberk – valašský Betlehem

skala
Hits: 304

Štramberk je krásne mestečko nachádzajúce sa v podhorí Beskýd na severe Moravy (stramberk.cz). Na úpätí Bielej , výbežkov Skaliek, Zámockého vrch a Kotúča (Aleš Durčak – Informačná tabuľa). Prvá písomná zmienka o Štramberku pochádza z roku 1211. Koncom 13. storočia bol na vrchu nad mestom postavený hrad, z ktorého sa dodnes zachovala dominanta mesta – veža zvaná Trúba (stramberk.cz). Je možné že hrad bol postavený na protiľahlom kopci Kotúč. Niesol aj pomenovanie castrum Strallenberg (Aleš Durčak – Informačná tabuľa).

V roku 1359 založil moravský markgróf Ján Jindřich Luxemburský na mieste mesto Štramberk. Počas 15. storočia sa Štramberk stal centrom Moravskej cirkvi. V roku 1624 prešlo mesto do vlastníctva jezuitov. Počas tridsaťročnej bolo mesto viackrát napadnuté a zničené, čo viedlo k výraznému poškodeniu hradu. V roku 1783 sa predná časť hradu zrútila a jeho murivo bolo rozobraté. V druhej polovici 19. storočia začala v oblasti ťažba vápenca, čo prispelo k hospodárskemu rastu mesta. V roku 1881 bola otvorená železničná trať, ktorá ešte viac podporila rozvoj Štramberka. Napriek tomu, že mesto bolo úplne české, bolo v rokoch 1938–1945 anektované nacistickým Nemeckom (stramberk.cz).

Zo Štramberskej Trúby sa naskytá nádherný výhľad na celé okolie. V blízkosti veže sa nachádza aj amfiteáter, kde sa počas roka konajú rôzne . V okolí Štramberku Národná prírodná pamiatka Šipka – jaskyňa, v ktorej boli objavené pozostatky neandertálskeho človeka. Jedným z najväčších lákadiel Štramberka je jeho zachovalá ľudová . V centre mesta nájdete množstvo drevených z 18. a 19. storočia, ktoré dodávajú mestu neopakovateľný ráz. Práve pre túto jedinečnú atmosféru sa Štramberku často hovorí „Valašský Betlehem“. Každoročne sa tu konajú rôzne folklórne , jarmoky a remeselné , kde môžete spoznať miestne zvyky a . Mesto je tiež domovom niekoľkých múzeí, vrátane Múzea Zdeňka Buriana, známeho ilustrátora praveku. Návšteva Štramberka by nebola kompletná bez ochutnania miestnej špeciality – Štramberských uší. Ide o sladké pečivo z medového cesta, tvarované do podoby ucha. Legenda hovorí, že toto pečivo pripomína uši tatárskych bojovníkov, ktorých miestni obyvatelia porazili v 13. storočí (Wikipedia).

Medzi Štramberku patrí: básnik a prozaik Peter Bezruč, maliar a ilustrátor Zdeněk Burian, hudobný skladateľ Leoš Janáček (stramberk.cz). Rodáci: cestovateľ, spisovateľ a reportér Jiří Hanzelka (stramberk.sk).

Štramberk is a beautiful town located in the foothills of the Beskids in northern Moravia (stramberk.cz). It lies at the foot of Bílá hora, the Skalíky ridges, Zámecký vrch, and Kotouč (Aleš Durčak – Information Board). The first written mention of Štramberk dates back to 1211. At the end of the 13th century, a castle was built on the hill above the town, and its dominant feature – a tower called Trúba – has been preserved to this day (stramberk.cz). It is possible that the castle was originally built on the opposite hill, Kotouč. It was also known as castrum Strallenberg (Aleš Durčak – Information Board).

In 1359, Margrave John Henry of Luxembourg founded the town of Štramberk on the site of a former settlement. During the 15th century, Štramberk became a center of the Moravian Church. In 1624, the town came under the ownership of the Jesuits. During the Thirty Years‘ War, the town was repeatedly attacked and destroyed, leading to significant damage to the castle. In 1783, the front part of the castle collapsed, and its masonry was dismantled. In the second half of the 19th century, limestone mining began in the area, contributing to the economic growth of the town. In 1881, a railway line was opened, further supporting Štramberk’s development. Although the town was entirely Czech, it was annexed by Nazi Germany between 1938 and 1945 (stramberk.cz).

From the Štramberk Trúba tower, there is a breathtaking view of the entire surrounding area. Near the tower is an amphitheater where various cultural events are held throughout the year. In the vicinity of Štramberk lies the National Natural Monument Šipka – a cave where remains of a Neanderthal human were discovered. One of the biggest attractions of Štramberk is its well-preserved folk architecture. In the town center, you will find many wooden houses from the 18th and 19th centuries, giving the town its unique character. Because of this special atmosphere, Štramberk is often called the „Wallachian Bethlehem.“ Various folklore festivals, fairs, and craft markets are held here annually, where visitors can learn about local customs and traditions. The town is also home to several museums, including the Museum of Zdeněk Burian, a renowned prehistoric illustrator. A visit to Štramberk would not be complete without tasting its local specialty – Štramberk Ears. These are sweet pastries made from honey dough, shaped like an ear. According to legend, this pastry resembles the ears of Tatar warriors who were defeated by the local inhabitants in the 13th century (Wikipedia).

Notable figures of Štramberk include poet and prose writer Peter Bezruč, painter and illustrator Zdeněk Burian, and composer Leoš Janáček (stramberk.cz). Natives of the town include traveler, writer, and journalist Jiří Hanzelka (stramberk.sk).

Štramberk to piękne miasteczko położone u podnóża Beskidów na północy Moraw (stramberk.cz). Leży u podnóża Białej Góry, pasma Skalíky, Zámecký vrch i Kotouč (Aleš Durčak – Tablica Informacyjna). Pierwsza pisemna wzmianka o Štramberku pochodzi z 1211 roku. Pod koniec XIII wieku na wzgórzu nad miastem zbudowano zamek, którego dominującą częścią do dziś pozostaje wieża zwana Trúba (stramberk.cz). Możliwe, że zamek został pierwotnie wzniesiony na przeciwległym wzgórzu Kotouč. Był również znany pod nazwą castrum Strallenberg (Aleš Durčak – Tablica Informacyjna).

W 1359 roku margrabia morawski Jan Henryk Luksemburski założył miasto Štramberk w miejscu wcześniejszej osady. W XV wieku Štramberk stał się centrum Kościoła Morawskiego. W 1624 roku miasto przeszło na własność jezuitów. Podczas wojny trzydziestoletniej miasto było wielokrotnie atakowane i niszczone, co doprowadziło do znacznych zniszczeń zamku. W 1783 roku przednia część zamku zawaliła się, a jego mury zostały rozebrane. W drugiej połowie XIX wieku w okolicy rozpoczęto wydobycie wapienia, co przyczyniło się do wzrostu gospodarczego miasta. W 1881 roku otwarto linię kolejową, która jeszcze bardziej wspierała rozwój Štramberka. Mimo że miasto było całkowicie czeskie, zostało w latach 1938–1945 anektowane przez nazistowskie Niemcy (stramberk.cz).

Z wieży Štramberskiej Trúby roztacza się zapierający dech w piersiach widok na całą okolicę. W pobliżu wieży znajduje się amfiteatr, w którym przez cały rok odbywają się różne wydarzenia kulturalne. W okolicach Štramberka znajduje się Narodowy Pomnik Przyrody Šipka – jaskinia, w której odkryto szczątki człowieka neandertalskiego. Jedną z największych atrakcji Štramberka jest jego dobrze zachowana architektura ludowa. W centrum miasta można znaleźć wiele drewnianych domów z XVIII i XIX wieku, które nadają miastu niepowtarzalny charakter. Ze względu na tę wyjątkową atmosferę Štramberk nazywany jest często „Wołoskim Betlejem“. Co roku odbywają się tutaj różne festiwale folklorystyczne, jarmarki i targi rzemieślnicze, gdzie można poznać lokalne zwyczaje i tradycje. Miasto jest także siedzibą kilku muzeów, w tym Muzeum Zdeňka Buriana, znanego ilustratora prehistorii. Wizyta w Štramberku nie byłaby kompletna bez spróbowania lokalnego specjału – Štramberskich Uszu. Są to słodkie wypieki z ciasta miodowego, uformowane w kształt ucha. Legenda głosi, że ciastka te przypominają uszy tatarskich wojowników, których miejscowi mieszkańcy pokonali w XIII wieku (Wikipedia).

Do znanych postaci związanych z Štramberkiem należą: poeta i prozaik Peter Bezruč, malarz i ilustrator Zdeněk Burian oraz kompozytor Leoš Janáček (stramberk.cz). Znani mieszkańcy: podróżnik, pisarz i reporter Jiří Hanzelka (stramberk.sk).

Štramberk je krásné městečko nacházející se v podhůří Beskyd na severu Moravy (stramberk.cz). Leží na úpatí Bílé hory, výběžků Skaliek, Zámeckého vrchu a Kotúče (Aleš Durčak – Informační tabule). První písemná zmínka o Štramberku pochází z roku 1211. Koncem 13. století byl na vrchu nad městem postaven hrad, z něhož se dodnes zachovala dominanta města – věž zvaná Trúba (stramberk.cz). Je možné, že hrad byl postaven na protilehlém kopci Kotúč. Nesl také označení castrum Strallenberg (Aleš Durčak – Informační tabule).

V roce 1359 založil moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský na místě osady město Štramberk. Během 15. století se Štramberk stal centrem Moravské církve. V roce 1624 přešlo město do vlastnictví jezuitů. Během třicetileté války bylo město několikrát napadeno a zničeno, což vedlo k výraznému poškození hradu. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a jeho zdivo bylo rozebráno. Ve druhé polovině 19. století začala v oblasti těžba vápence, což přispělo k hospodářskému růstu města. V roce 1881 byla otevřena železniční trať, která ještě více podpořila rozvoj Štramberku. Přestože město bylo zcela české, bylo v letech 1938–1945 anexováno nacistickým Německem (stramberk.cz).

Ze Štramberské Trúby se naskýtá nádherný výhled na celé okolí. V blízkosti věže se nachází také amfiteátr, kde se během roku konají různé kulturní akce. V okolí Štramberku se nachází Národní přírodní památka Šipka – jeskyně, v níž byly objeveny pozůstatky neandertálského člověka. Jedním z největších lákadel Štramberku je jeho zachovalá lidová architektura. V centru města najdete množství dřevěných domů z 18. a 19. století, které dodávají městu neopakovatelný ráz. Právě pro tuto jedinečnou atmosféru se Štramberku často říká „Valašský Betlém“. Každoročně se zde konají různé folklórní festivaly, jarmarky a řemeslné trhy, kde můžete poznat místní zvyky a tradice. Město je také domovem několika muzeí, včetně Muzea Zdeňka Buriana, známého ilustrátora pravěku. Návštěva Štramberku by nebyla kompletní bez ochutnání místní speciality – Štramberských uší. Jedná se o sladké pečivo z medového těsta, tvarované do podoby ucha. Legenda praví, že toto pečivo připomíná uši tatarských bojovníků, které místní obyvatelé porazili ve 13. století (Wikipedia).

Mezi osobnosti Štramberku patří: básník a prozaik Petr Bezruč, malíř a ilustrátor Zdeněk Burian, hudební skladatel Leoš Janáček (stramberk.cz). Rodáci: cestovatel, spisovatel a reportér Jiří Hanzelka (stramberk.sk).

Krajina, Slovensko, Liptov, Fotografie

Liptovský Hrádok

skala
Hits: 2566

Mesto leží vo východnej časti Liptovskej kotliny pri sútoku Váhu s Belou v nadmorskej výške 640 metrov nad morom. Na plocha 18,32 km2 tu žije 7 441 obyvateľov. Mestskou časťou je Dovalovo (Wikipedia). V meste Liptovská Hrádok sa nachádza hrad a kaštieľ, arborétum (lhsity.sk). Predtým tu bolo keltské hradisko (Wikipedia). Prestavbe a obnove hradu sa venovala Magdaléna Zaiová, ktorá k nemu začiatkom 17. storočia nechal pristavať renesančný kaštieľ (Informačná tabuľa).cs

Nachádza sa tu Národopisné múzeum. Bola tu prvá lesnícka škola v Uhorsku. Od roku 2014 na Skalke sa pri hrade nachádza orientačná panoramatická tabuľa (lhsity.sk). Popod železnicou sa nachádza maľovaný podchod. Prvým známym osídlením na území dnešného Liptovského Hrádku bola osada Belsko medzi Váhom a Belou. V rokoch 1316 – 1340 bol postavený kamenný hrad. Renesančný kaštieľ k nemu pribudol začiatkom 17. storočia (liptovskyhradok.sk). Vedľa hradu a kaštieľa sa nachádza jazierko. Na kamennom brale, ktoré vyčnieva z sa nachádza kaplnka so sochou svätého Jána Nepomuckého. V minulosti bola súčasťou hradu a kaštieľa. Jazierko je umelo vytvorené po roku 1949 pri výstavbe mosta cez rieku Belá (Informačná tabuľa).

Lipovú alej, ktorá je typická pre Liptovský Hrádok, vysadili v roku 1777 (Wikipedia) lesmajstrom a prefektom likavsko-hrádockého komorského panstva Jánom Xaverom Girsíkom. Od roku 1975 je chráneným prírodným výtvorom (Informačná tabuľa). Skalka je vápencový útes v Hradskej hore, na ktorej vyhliadka na mesto, Západné a Vysoké Tatry. V minulosti tu bola strážna veža, dnes je tu slovenské trojvršie a dvojramenný kríž (Informačná tabuľa).

V obci sa nachádza:

  • Evanjelický kostol a budova motlitebne, dielo Emila Belluša, ktorá bolo dokončená v roku 1943.
  • Soľný a meďný úrad bol neskôr sídlom komorského úradu. Dnes v ňom sídli Liptovské múzeum, národopisné a ovčiarske múzeum.
  • Deputátne lesníkov a vyšších lesných úradníkov z čias komorského úradu Likavsko-hrádockého panstva, ktoré boli postavené v druhej polovici 18. storočia.
  • Klasicistický rímsko-katolícky kostol Navštívenia Panny Márie bol postavený v roku 1790.
  • Prvá lesnícka škola v Uhorsku postavená v roku 1800.
  • Kamenná skulptúra Pieta ja národnou kultúrnou pamiatkou, pripisované kamenosochárovi z Belopotockých z oravského Bieleho potoka. V minulosti bola súčasťou hradu a kaštieľa.
  • Hrobka Kolomana Vitáliša s manželkou, dlhoročného tabulárneho sudca Liptovskej stolice a zanieteným včelárom. S manželkou žili 42 rokov v Liptovskom Hrádku, v kaštieli pri hrade.
  • Židovský cintorín – lapidárium je zbierka náhrobných kameňov a krížov z bývalého židovského cintorína z 19. storočia.
  • Prvá slovenská poľnohospodárska škola bola prestavaná z bývalej komorskej sýpky. Bola otvorená v roku 1871, bola jedinou nižšou poľnohospodárskou školou v Uhorsku.
  • Drevené z jaseňového dreva, diela Dalibora Novotného z Liptovského Hrádku, Štefana Siváňa z Babína a Stana Ondríka z Tvrdošína.
  • Pamätník „Stretnutie armád“ bol dokončený v roku 1964, symbolizuje stretnutie Partizánskeho oddielu , vojsk 18. armády 4. ukrajinského frontu a 1. československého armádneho zboru. Jeho autorom je Miroslv Ksandr z Liptovského Mikuláša.
  • Hrádocké arborétum je prvým lesníckym botanickým parkom, založil ho riaditeľom Horárskej školy Rudolf Benkö v rokoch 1886 – 1888. Dnes je chránenou študijnou plochou v správe Strednej odbornej školy lesníckej v Liptovskom Hrádku.
  • Vitálišova vila bola postavená v roku 1915 z kameňa a ruín hradu Kolomanom Vitálišom na mieste pomenovanom Starý trh.

The town is located in the eastern part of the Basin at the confluence of the and Belá rivers at an altitude of 640 meters above sea level. With an area of ​​18.32 km2, it is home to 7,441 inhabitants. The town district includes Dovalovo (Wikipedia). Liptovská Hrádok boasts a castle and a mansion, as well as an arboretum (lhsity.sk). Previously, there was a Celtic hillfort here (Wikipedia). The reconstruction and renovation of the castle were undertaken by Magdaléna Zaiová, who had a Renaissance mansion built next to it at the beginning of the 17th century (Information Board).

The town is home to the Ethnographic Museum. It was the site of the first forestry school in Hungary. Since 2014, there has been an orienteering panoramic board at Skalka near the castle (lhsity.sk). Under the railway bridge, there is a painted underpass. The first known settlement in the area of Liptovský Hrádok was the village of Belsko between the Váh and Belá rivers. A stone castle was built here between 1316 and 1340. The Renaissance mansion was added to it at the beginning of the 17th century (liptovskyhradok.sk). Next to the castle and the mansion, there is a small lake. On a stone spur protruding from the lake stands a chapel with a statue of St. John of Nepomuk. It used to be part of the castle and mansion. The lake was artificially created after 1949 during the construction of a bridge over the Belá River (Information Board).

The Lime Tree Avenue, characteristic of Liptovský Hrádok, was planted in 1777 (Wikipedia) by the forester and prefect of the Likava-Hrádok Chamber Estate, Ján Xaver Girsík. Since 1975, it has been a protected natural formation (Information Board). Skalka is a limestone cliff on Hradska Hora, offering a view of the town, the Western and High Tatras. In the past, there was a watchtower here, but now it hosts the Slovak triple summit and a two-armed cross (Information Board).

In the village, you can find:

  • Evangelical church and prayer house building, the work of Emil Belluš, completed in 1943.
  • The Salt and Copper Office later served as the seat of the chamber office. Today, it houses the Liptov Museum, the Ethnographic and Shepherd’s Museums.
  • Deputies‘ houses for foresters and senior forestry officials from the Likava-Hrádok Chamber Estate, built in the second half of the 18th century.
  • The classicist Roman Catholic Church of the Visitation of the Virgin Mary was built in 1790.
  • The first forestry school in Hungary was built in 1800.
  • The Pietà stone sculpture is a national cultural monument, attributed to the Belopotocký family of stonecutters from the village of Biely Potok. It used to be part of the castle and mansion.
  • The tomb of Koloman Vitáliš and his wife, longtime tabular judge of the Liptov Bench and enthusiastic beekeeper. They lived for 42 years in Liptovský Hrádok, in the mansion near the castle.
  • The Jewish cemetery – lapidarium is a collection of tombstones and crosses from the former Jewish cemetery from the 19th century.
  • The first Slovak agricultural school was rebuilt from the former chamber granary. It opened in 1871 and was the only lower agricultural school in Hungary.
  • Wooden sculptures made of ash wood, the works of Dalibor Novotný from Liptovský Hrádok, Štefan Siváň from Babín, and Stan Ondrík from Tvrdošín.
  • The „Meeting of Armies“ monument was completed in 1964, symbolizing the meeting of the Partisan Unit High Tatras, the troops of the 18th Army of the 4th Ukrainian Front, and the 1st Czechoslovak Army Corps. It was designed by Miroslav Ksandr from Liptovský .
  • The Hrádok Arboretum is the first forestry botanical park, founded by the director of the Horár School, Rudolf Benkö, in 1886 – 1888. Today, it is a protected study area managed by the Secondary Forestry School in Liptovský Hrádok.
  • The Vitáliš Villa was built in 1915 from stone and ruins of Koloman Vitáliš’s castle on the site called Starý trh.

,

Príroda, Rastliny, Organizmy, Fotografie, Botanické záhrady

Botanická záhrada Prírodovedeckej fakulty UK v Prahe

skala
Hits: 6255

Botanická záhrada Univerzity Karlovej v Prahe bola založená v roku 1775 Josefom Bohumírom Mikanom, pôvodne na Smíchove, na mieste bývalej jezuitskej (Wikipedia). Botanickej záhrady siahajú až do prvej polovice 14. storočia. Pri kláštore kartuziánov bola vybudovaná obrovská kláštorná záhrada, jej súčasťou bol sad a . Kláštor v dobe husitských vojen zanikol, ale záhrada vytrvala (Jan Puci, Jindřich Drda).  Dnešné Dienzenhoferove sady sú pozostatkom pôvodnej botanickej záhrady. Mala 9 skleníkov, pestovalo sa tu asi 13 tisíc druhov a foriem rastlín. Po povodni v roku 1890 bola premiestnená na Nové Mesto. Tam bola odkúpená Slupská záhrada budovaná od Českej spoločnosti pre zveľaďovanie zahradníctva v Prahe (Wikipedia). Bombardovanie Prahy 14. 2. 1945 zničilo nemecké skleníky a české poškodilo. České skleníky bol v rokoch 1946 – 1949 prestavané (Kamila Špinarová). Rozloha botanickej záhrady je 3.5 hektára, ročne ju navštívi asi 100 tisíc návštevníkov (Wikipedia). V exteriéroch je asi 3 000 druhov rastlín (bz-uk.cz). Expozičná plocha skleníkov je 1600 m2 (uk.cz). Vlhké subtrópy sa v lete sťahuje do exteriérov, je rozdelená podľa kontinentov. Skleníky aj exteriéry sú otvorené celoročne, vstup do exteriérov je zdarma (Jolana Nováková).

V tropických skleníkoch dominujú vo vstupnej časti cykasy a palmy. V ďalšej časti sa nachádzajú paprade a tropického lesa, v bylinnom poschodí bohato zastúpené najmä čeľaďou Araceae. V inej časti sa nachádza jazierko s leknami. Na zadnej stene sú orchideje. Subtropické skleníky sú rozdelené na vlhkejší a suchší. Vlhký slúži na prezimovanie rastlín z exteriérov. Suchý subtropický skleník je venovaný sukulentom (Tomáš Procházka). Vonkajšie expozície obsahujú cca 3 000 druhov rastlín. Stredoeurópska je zastúpená skalkovou časťou z Českého krasu, rastlinami z teplomilných skalných stepí, horských vápencových skál, dubohrabových hájov, lužných lesov a stojatých a pomaly tečúcich vôd. V inej časti sú zastúpené vodné, bahenné, úžitkové rastliny, rastliny piesočnatých biotopov, rašelinísk a slatín. Nachádza sa tu napr. zatienená skalka, stredoeurópska skalka (uk.cz).

The Botanical Garden of Charles University in Prague was founded in 1775 by Josef Bohumír Mikan, originally in Smíchov, on the site of the former Jesuit garden (Wikipedia). The roots of the Botanical Garden date back to the first half of the 14th century. A massive monastery garden, including an orchard and vineyards, was established at the Carthusian monastery. The monastery disappeared during the Hussite wars, but the garden endured (Jan Puci, Jindřich Drda). Today’s Dienzenhofer Gardens are remnants of the original botanical garden. It had nine greenhouses, cultivating around 13 thousand species and forms of plants. After the flood in 1890, it was relocated to Nové Mesto, where it acquired the Slupská Garden built by the Czech Society for Garden Enhancement in Prague (Wikipedia). The bombing of Prague on February 14, 1945, destroyed the German greenhouses and damaged the Czech ones. The Czech greenhouses were rebuilt between 1946 and 1949 (Kamila Špinarová). The area of the botanical garden is 3.5 hectares, with approximately 100 thousand visitors annually (Wikipedia). There are about 3,000 plant species in the outdoor areas (bz-uk.cz). The exhibition area of the greenhouses is 1600 m2 (uk.cz). In the summer, the humid subtropics move to the outdoors and are divided according to continents. Both the greenhouses and outdoor areas are open year-round, and entry to the outdoor areas is free (Jolana Nováková).

In the tropical greenhouses, cycads and palms dominate the entrance area. The next section features ferns and plants from tropical forests, with a rich representation of the Araceae family in the herbaceous layer. Another section includes a pond with water lilies, while orchids are found on the back wall. The subtropical greenhouses are divided into wetter and drier sections. The wet one is used for overwintering plants from outdoor areas, while the dry subtropical greenhouse is dedicated to succulents (Tomáš Procházka). The outdoor exhibits include approximately 3,000 plant species. Central European flora is represented by a rocky part from the Czech Karst, plants from thermophilic rocky steppes, mountain limestone rocks, oak-hornbeam forests, alluvial forests, and stagnant and slowly flowing waters. Another part features aquatic, marsh, utility plants, plants from sandy habitats, peat bogs, and marshes. Examples include a shaded rock garden, Central European rock garden (uk.cz).

Der Botanische Garten der Karls-Universität in Prag wurde 1775 von Josef Bohumír Mikan gegründet, ursprünglich in Smíchov, auf dem Gelände des ehemaligen Jesuitengartens (Wikipedia). Die Wurzeln des Botanischen Gartens reichen bis in die erste Hälfte des 14. Jahrhunderts zurück. Im Kartäuserkloster wurde ein riesiger Klostergarten angelegt, der einen Obstgarten und Weinberge einschloss. Das Kloster verschwand während der Hussitenkriege, aber der Garten überdauerte (Jan Puci, Jindřich Drda). Die heutigen Dienzenhofer Gärten sind Überreste des ursprünglichen Botanischen Gartens. Es hatte neun Gewächshäuser und kultivierte rund 13.000 Arten und Formen von Pflanzen. Nach der Flut im Jahr 1890 wurde er nach Nové Mesto verlegt, wo er den Slupská Garden erwarb, der von der Tschechischen Gesellschaft für Gartenbau in Prag angelegt wurde (Wikipedia). Die Bombardierung von Prag am 14. Februar 1945 zerstörte die deutschen Gewächshäuser und beschädigte die tschechischen. Die tschechischen Gewächshäuser wurden zwischen 1946 und 1949 wieder aufgebaut (Kamila Špinarová). Die Fläche des Botanischen Gartens beträgt 3,5 Hektar, und ihn besuchen jährlich etwa 100.000 Menschen (Wikipedia). Im Freien gibt es etwa 3.000 Pflanzenarten (bz-uk.cz). Die Ausstellungsfläche der Gewächshäuser beträgt 1600 m2 (uk.cz). Im Sommer ziehen die feuchten Subtropen ins Freie und sind nach Kontinenten unterteilt. Sowohl die Gewächshäuser als auch die Freiflächen sind das ganze Jahr über geöffnet, und der Eintritt zu den Freiflächen ist kostenlos (Jolana Nováková).

In den tropischen Gewächshäusern dominieren am Eingang Cycadeen und Palmen. Im nächsten Abschnitt finden sich Farne und Pflanzen tropischer Wälder, im krautigen Bereich vor allem Vertreter der Familie Araceae. Ein anderer Abschnitt enthält einen Teich mit Seerosen, Orchideen sind an der Rückwand zu finden. Die subtropischen Gewächshäuser sind in feuchte und trockene unterteilt. Das feuchte Gewächshaus dient der Überwinterung von Pflanzen aus Freiflächen, während das trockene subtropische Gewächshaus Sukkulenten gewidmet ist (Tomáš Procházka). Die Freilandausstellungen umfassen etwa 3.000 Pflanzenarten. Die mitteleuropäische Flora wird durch einen Felsenteil aus dem Böhmischen Karst, Pflanzen aus thermophilen Felsensteppen, kalkhaltigen Gebirgsfelsen, Eichen-Hainbuchenwäldern, Auenwäldern sowie stehenden und langsam fließenden Gewässern vertreten. Ein anderer Teil zeigt Wasserpflanzen, Moore, Nutzpflanzen, Pflanzen aus sandigen Lebensräumen, Torfmoore und Moore. Hier findet sich beispielsweise ein schattiger Steingarten, der mitteleuropäische Steingarten (uk.cz).

Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze byla založena v roce 1775 Josefem Bohumírem Mikanem, původně na Smíchově, na místě bývalé jezuitské zahrady (Wikipedia). Kořeny Botanické zahrady sahají až do první poloviny 14. století. U kartuziánského kláštera byla vybudována obrovská klášterní zahrada, jejíž součástí byl sad a vinice. Klášter zanikl během husitských válek, ale zahrada přetrvala (Jan Puci, Jindřich Drda). Dnešní Dienzenhoferovy sady jsou pozůstatkem původní botanické zahrady. Měla 9 skleníků a pěstovalo se zde asi 13 tisíc druhů a forem rostlin. Po povodni v roce 1890 byla přemístěna na Nové Město, kde byla zakoupena Slupská zahrada budovaná Českou společností pro zvelebování zahradnictví v Praze (Wikipedia). Bombardování Prahy 14. 2. 1945 zničilo německé skleníky a české poškodilo. České skleníky byly v letech 1946–1949 přestavěny (Kamila Špinarová). Rozloha botanické zahrady je 3,5 hektaru a ročně ji navštíví asi 100 tisíc návštěvníků (Wikipedia). V exteriéru roste asi 3 000 druhů rostlin (bz-uk.cz). Expoziční plocha skleníků je 1600 m² (uk.cz). Vlhké subtropy se v létě přesouvají do exteriéru a jsou rozděleny podle kontinentů. Skleníky i exteriéry jsou otevřené celoročně a vstup do exteriéru je zdarma (Jolana Nováková).

V tropických sklenících dominují v úvodní části cykasy a palmy. Dále jsou zde kapradiny a rostliny tropického lesa, v bylinném patře bohatě zastoupené zejména čeledí Araceae. V další části se nachází jezírko s lekníny. Na zadní stěně jsou umístěny orchideje. Subtropické skleníky jsou rozděleny na vlhčí a sušší. Vlhčí slouží k přezimování rostlin z exteriéru. Suchý subtropický skleník je věnován sukulentům (Tomáš Procházka). Venkovní expozice zahrnují cca 3 000 druhů rostlin. Středoevropská flóra je zastoupena skalkovou částí z Českého krasu, rostlinami z teplomilných skalních stepí, horských vápencových skal, dubohabřin, lužních lesů a stojatých i pomalu tekoucích vod. V další části jsou vodní, bahenní a užitkové rostliny, rostliny písčitých biotopů, rašelinišť a slatin. Nachází se zde například zastíněná skalka a středoevropská skalka (uk.cz).