Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Ľudská príroda, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Stavby, Fotografie, Parky

Brno

skala
Hits: 1156

je metropolou Moravy, je druhým najväčším mestom Českej republiky. Žije tu približne 400 000 obyvateľov (Wikipedia) na ploche 230 km2 (mendelu.cz). Leží pri sútoku Svratky a Svitavy, v predhorí -moravskej vysočiny (Encyclopedia Britannica). Prvá písomná zmienka o Brne je z roku 1091. Historické názvy: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Slovo Brno je odvodené od brn – hlina, brnný znamená hlinený. V hantec jazyku je Brno pomenované ako Brnisko, Bryncl, ale aj Štatl (Wikipedia). Mesto má strategickú polohu v srdci Európy a veľké medzinárodné letisko. Disponuje množstvom autobusových a vlakových staníc, čo umožňuje jednoduché cestovanie do ďalších európskych destinácií. v meste je tiež veľmi pohodlná. Brnenské výstavisko funguje od roku 1928. Každoročne sa tu konajú veľtrhy zamerané na vedu, techniku, cestovanie, kultúru a ďalšie oblasti. Jednou z najzaujímavejších častí je sekcia vedy a techniky, kde možno vidieť najnovšie inovácie v IT, robotike a podobných odboroch. Súčasťou sú aj a špeciálne programy pre (alexstaff.agency). Brno je významným vzdelávacím centrom, nachádza sa tu viacero univerzít a vysokých škôl (Wikipedia). 

Brno bolo historicky hlavným mestom Moravy od stredoveku až do roku 1948 (Wikipedia). V stredoveku bolo mesto opevnené (discoverczech.com). Nad mestom sa čnie hrad Špilberk (Wikipedia). Brniansky hrad Špilberk vznikol v 13. storočí a počas posledných 700 rokov slúžil rôznym účelom. Najprv bol kráľovským hradom a sídlom moravských markgrófov. Neskôr sa rozrástol na významnú vojenskú pevnosť, ktorá mala chrániť Brno. Koncom 18. storočia sa zmenil na väzenie pre najťažších zločincov a politických väzňov -Uhorska. V roku 1960 sa Špilberk stal sídlom Múzea mesta Brna (travelinculture.com). Rímskokatolícka katedrála svätých Petra a Pavla stojí na brnianskom vrchu Petrov. Zvláštnosťou je, že zvon bije o 11:00 – čo je pripomienka švédskeho obliehania počas Tridsaťročnej a legendy, podľa ktorej sa obyvatelia dohodli, že poludňajší zvon bude zvoniť o hodinu skôr – čo malo prispieť k obrane mesta. Brno má astronomické hodiny – tzv. chronometer, čierny obelisk na Námestí slobody. Každý deň o 11:00 vypustí sklenenú guľôčku z jedného zo štyroch otvorov – šťastný divák si ju môže chytiť a odniesť ako suvenír. Na ktorom mieste sa objaví, však nie je možné predvídať (travelinculture.com). Brnianska Stará radnica s gotickou vežičkou prestala slúžiť svojmu pôvodnému účelu v roku 1935 a dnes je z nej galéria. Dominantou je impozantná Parnasova fontána od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravskom námestí znázorňuje muža dvíhajúceho ťažký blok (travelinculture.com). Moravské námestie patrí medzi najrozsiahlejšie námestia v Brne. Okrem iného sa tu nachádza 8-metrová jazdecká socha Jošta Luxemburského od Jaroslava Rónu, prezývaná „Odvaha“ (gotobrno.cz). Pod parkom na Žltom kompci neďaleko od centra sa nachádzajú vodojemy, ktoré nemajú v Európe obdoby. Je to skvelý priestor pre , koncery, vizuálne projekcie (gotobrno.cz). Brno disponuje aj zoologickou záhradou, od roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Námestí slobody nájdete aj Morový stĺp z roku 1689 (travelinculture.com). Brnianska kostnica je však s približne 50 000 kostrami najväčšia v Česku a druhá najväčšia v Európe – po parížskych katakombách. Kostnica pri kostole svätého Jakuba vznikla v 17. storočí a rozširovala sa v 18. storočí. Pre nedostatok miesta na cintoríne sa hroby po niekoľkých rokoch otvárali a kosti sa premiestňovali do kostnice, aby vznikol priestor pre nových zosnulých. V roku 1784 cisár Jozef II. cintorín pri svätom Jakubovi zrušil – a kostnica upadla do zabudnutia. Znovuobjavená bola až v roku 2001 (travelinculture.com). Zaujímavosťou je trhové námestie Zelný trh (Zelňák) v centre s historickými podzemnými chodbami pod ním (Wikipedia). Brna: genetik Gregor Mendel, spisovateľ Milan Kundera a Bohumil Hrabal, hudobný skladateľ Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat sa nachádza na Drobného ulici v Brne. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patrí ku nej aj záhrada. Majiteľ Alfred Löw-Beer v roku 1929 daroval hornú časť pozemku svojej dcére, ktorá si na ňom postavila rodinný dom, vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. storočí tu stály záhradné , vinohrad a záhrada. V roku 1903 tu dal postaviť Moriz Fuhrmann rodinnú vilu. V roku 1913 dal vilu Alfred Löw-Beer čiastočne upraviť. V roku 1940 zabavili vilu a sídlilo tu gestapo. Po vojne tu krátko fungoval Americký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt fungoval ako Masarykov študentský (vilalowbeer.cz).

Od 50-tych rokov do konca 20. storočia spravená iba čiastočná oprava strechy, inštalácie nového kotla a ústredného kúrenia. Ku pamiatkovej obnove došlo v máji 2013 a trvala do decembra 2014. Súčasťou boli mnohé remeselné interiérové práce. Rekonštruovaný bol aj záhradný dom, tzv. „Colnica“. Záhrada bola pretvorená do podoby z 30-tych rokov 20. storočia. (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Pôvodným názov pre Lužánky je Augarten, v hantecu Augec. Leží v nadmorskej výške 214 metrov nad morom (Wikipedia). Lužánky sú prvým verejný parkom v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektárov je najväčším brnenským parkom (brna.cz). V 16. storočí bol v tomto priestore hospodársky dvorec (Informačná tabuľa). Založený bol v roku 1786 ako jeden z prvých verejných parkov v strednej Európe (gotobrno.cz). Avšak prvé zmienky o Lužánkach sú z 13. storočia, kedy Niger venoval lužnú lúku s hospodárskym dvorcom neďaleko hradieb herburskému kláštoru. V 16. storočí tento majetok prevzali jezuiti a v 18. storočí tu postavili kaplnku a okrasnú záhradu (Wikipedia). Záhrada vznikla na území pôvodnej lužnej pri Ponávke. Jej autorom bol cisársky záhradník Franz Bissinger, ktorý ju osadil do francúzskeho štýlu (brna.cz). Pomenovanie pochádza od pôvodných lužných lesov, ktoré tu kedysi rástli (Informačná tabuľa).

Uprostred parku sa nachádza novorenesančný Pavilon, kde sa aj dnes konajú plesy, koncerty, a . Dnes je známy aj pod názvom Kasino a plní aj funkciu detského centra voľného času. Súčasná podoba parku pochádza z roku 1840 a jej autorom je Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek zmenil ráz na park anlického prírodného štýlu. Park rozšíril na 22.3 ha, stal sa mestským korzom, výletným miestom a miestom kultúrnym a spoločenským (brna.cz). Koncom 19. storočia boli v Lužánkach zastúpené všetky druhy drevín, ktoré sa vyskytujú na Morave (Informačná tabuľa). Lužánky sú aj dnes športovým a spoločenským centrom (gotobrno.cz).  Park je kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Súčasná podoba parku je výsledkom rekonštrukcie z rokov 1991 – 2012 podľa Ivana Otrubu (Otruba). V rokoch 1978, 2015 – 2016 ornitológovia zaznamenali v parku 72 druhov vtákov, z toho 29 hniezdniacich (Černý, Šebela). V roku 2004 bolo v parku vybudované umelé koryto Ponávky, ktorá kedysi cez park tiekla. Dnes je jej tok zvedený do potrubia, ktoré skrýva val tiahnuci sa vedľa Drobného (jecool.net).

Brno is the metropolis of Moravia and the second largest city of the Czech Republic. Approximately 400,000 inhabitants live here (Wikipedia) on an area of 230 km² (mendelu.cz). It lies at the confluence of the Svratka and Svitava rivers, in the foothills of the Bohemian-Moravian Highlands (Encyclopedia Britannica). The first written mention of Brno dates back to 1091. Historical names include Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. The word Brno is derived from “brn” – clay; “brnný” means clayey. In the Hantec slang, Brno is called Brnisko, Bryncl, or Štatl (Wikipedia). The city has a strategic position in the heart of Europe and a large international airport. It has many bus and train stations, which allows easy travel to other European destinations. Transportation within the city is also very convenient.

The Brno Exhibition Centre has been operating since 1928. Every year, trade fairs focused on science, technology, travel, culture, and other areas are held here. One of the most interesting parts is the science and technology section, where visitors can see the newest innovations in IT, robotics, and similar fields. Concerts and special programs for children are also included (alexstaff.agency). Brno is an important educational center, home to several universities and colleges (Wikipedia).

Historically, Brno was the capital of Moravia from the Middle Ages until 1948 (Wikipedia). In the Middle Ages, the city was fortified (discoverczech.com). Above the city rises Špilberk Castle (Wikipedia). Špilberk was founded in the 13th century and has served various purposes over the last 700 years. First, it was a royal castle and the seat of the Margraves of Moravia. Later, it grew into a major military fortress designed to protect Brno. At the end of the 18th century, it was turned into a prison for the worst criminals and political prisoners of the Austro-Hungarian Empire. In 1960, Špilberk became the seat of the Brno City Museum (travelinculture.com).

The Roman Catholic Cathedral of Saints Peter and Paul stands on Petrov Hill. Its uniqueness lies in the fact that the bell rings at 11:00 – a reminder of the Swedish siege during the Thirty Years‘ War and a legend saying that locals agreed the noon bell would ring an hour earlier, which was meant to help in the city’s defense. Brno has an astronomical clock – a chronometer, a black obelisk on Freedom Square. Every day at 11:00 it releases a glass marble from one of four openings – a lucky viewer may catch it and take it home as a souvenir. However, it is impossible to predict which opening it will fall from (travelinculture.com).

The Old Town Hall with a Gothic turret stopped serving its original purpose in 1935 and today it is a gallery. A dominant landmark of the square is the impressive Parnas Fountain by Johann Bernhard Fischer von Erlach. The statue “Justice” on Moravian Square depicts a man lifting a heavy block (travelinculture.com). Moravian Square is one of the largest squares in Brno. Among other things, it features the 8-meter equestrian statue of Jošt of Luxembourg by Jaroslav Róna, nicknamed “Courage” (gotobrno.cz).

Under the park on Yellow Hill near the center are water reservoirs unlike any others in Europe. It is an excellent space for art, concerts, and visual projections (gotobrno.cz). Brno also has a , established in 1953 (gotobrno.cz).

On Freedom Square you can also find the Plague Column from 1689 (travelinculture.com). The Brno ossuary, with approximately 50,000 skeletons, is the largest in the Czech Republic and the second largest in Europe after the Paris catacombs. The ossuary by the Church of St. James was created in the 17th century and expanded in the 18th century. Due to lack of space in the cemetery, graves were opened after several years and the bones were moved to the ossuary to make room for new burials. In 1784, Emperor Joseph II abolished the cemetery by St. James – and the ossuary fell into oblivion. It was rediscovered only in 2001 (travelinculture.com). The market square Zelný trh (Zelňák) in the center is interesting due to the historic underground passageways beneath it (Wikipedia).

Famous personalities of Brno: geneticist Gregor Mendel, writers Milan Kundera and Bohumil Hrabal, composer Leoš Janáček, actor and playwright Arnošt Goldflam, and actor Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Villa Tugendhat is located on Drobného Street in Brno. It is a branch of the Brno Museum. It also includes a garden. Owner Alfred Löw-Beer donated the upper part of the property to his daughter in 1929, who built a family house there – Villa Tugendhat (vilalowbeer.cz). In the 19th century, garden houses, a vineyard, and a garden stood here. In 1903, Moriz Fuhrmann built a family villa on the site. In 1913, Alfred Löw-Beer partially modified it. In 1940, the villa was seized by the Germans and housed the Gestapo. After the war, the American Institute briefly operated here. From 1954 to 2012 the building served as the Masaryk Student Dormitory (vilalowbeer.cz).

From the 1950s to the end of the 20th century, only minor repairs were carried out, such as roof improvements and installation of a new boiler and central heating. Monument restoration took place from May 2013 to December 2014, including many craft interior works. The garden house, called the “Customs House,” was also restored. The garden was redesigned to its form from the 1930s (vilalowbeer.cz).

Lužánky

The original name for Lužánky is Augarten, in Hantec: Augec. It lies at an elevation of 214 meters above sea level (Wikipedia). Lužánky is the first public park in Czechia (gotobrno.cz). With an area of 22 hectares, it is the largest park in Brno (brna.cz). In the 16th century, there was an agricultural estate on this site (information board). The park was established in 1786 as one of the first public parks in Central Europe (gotobrno.cz). However, the first mentions date back to the 13th century, when Niger donated a wet meadow with a farm near the city walls to the Herbertine monastery. In the 16th century, the Jesuits took over the property, and in the 18th century they built a chapel and ornamental garden (Wikipedia).

The garden was created on what used to be a floodplain meadow near the Ponávka. Its designer was imperial gardener Franz Bissinger, who arranged it in French style (brna.cz). The name comes from the original floodplain forests that once grew here (information board).

In the middle of the park stands a Neo-Renaissance Pavilion, where balls, concerts, celebrations, and exhibitions take place even today. Today it is also known as the Casino and serves as a children’s leisure center. The present form of the park dates back to 1840, designed by Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek transformed the garden into a park in the English landscape style. He expanded it to 22.3 hectares, and it became a city promenade, excursion area, and cultural and social place (brna.cz). At the end of the 19th century, every tree species occurring in Moravia was represented in Lužánky (information board).

Lužánky is still a sports and social center (gotobrno.cz). The park is a cultural monument (Wikipedia). Its present appearance is the result of reconstruction between 1991 and 2012 based on designs by Ivan Otruba (Otruba). In 1978 and 2015–2016, ornithologists recorded 72 bird species in the park, 29 of them nesting (Černý, Šebela). In 2004, an artificial channel of the Ponávka River was built in the park; the river itself is now led through a pipe hidden in an embankment along Drobného Street (jecool.net).

Brno je metropolí Moravy a druhým největším městem České republiky. Žije zde přibližně 400 000 obyvatel (Wikipedia) na ploše 230 km² (mendelu.cz). Leží u soutoku Svratky a Svitavy, v podhůří Českomoravské vrchoviny (Encyclopedia Britannica). První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091. Historické názvy: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Slovo Brno je odvozeno od „brn“ – hlína, „brnný“ znamená hliněný. V hantecu se Brno nazývá Brnisko, Bryncl nebo také Štatl (Wikipedia). Město má strategickou polohu v srdci Evropy a velké mezinárodní letiště. Má mnoho autobusových a vlakových nádraží, což umožňuje snadné cestování do dalších evropských destinací. Doprava ve městě je rovněž velmi pohodlná.

Brněnské výstaviště funguje od roku 1928. Každoročně se zde konají veletrhy zaměřené na vědu, techniku, cestování, kulturu a další obory. Jednou z nejzajímavějších částí je sekce vědy a techniky, kde je možné vidět nejnovější inovace v IT, robotice a podobných odvětvích. Součástí jsou také koncerty a speciální programy pro děti (alexstaff.agency). Brno je významným vzdělávacím centrem, nachází se zde několik univerzit a vysokých škol (Wikipedia).

Brno bylo historicky hlavním městem Moravy od středověku až do roku 1948 (Wikipedia). Ve středověku bylo město opevněné (discoverczech.com). Nad městem se tyčí hrad Špilberk (Wikipedia). Brněnský hrad Špilberk vznikl ve 13. století a během posledních 700 let sloužil různým účelům. Nejprve byl královským hradem a sídlem moravských markrabat. Později se rozrostl na významnou vojenskou pevnost, která měla chránit Brno. Koncem 18. století se změnil na vězení pro nejtěžší zločince a politické vězně Rakousko-Uherska. V roce 1960 se Špilberk stal sídlem Muzea města Brna (travelinculture.com).

Římskokatolická katedrála svatých Petra a Pavla stojí na brněnském vrchu Petrov. Zvláštností je, že zvon odbíjí v 11:00 – což je připomínka švédského obléhání během třicetileté války a legendy, podle níž se obyvatelé dohodli, že polední zvon bude zvonit o hodinu dříve – což mělo přispět k obraně města. Brno má astronomické hodiny – tzv. chronometr, černý obelisk na Náměstí svobody. Každý den v 11:00 vypustí skleněnou kuličku z jednoho ze čtyř otvorů – šťastný divák si ji může chytit a odnést jako suvenýr. Nelze však předvídat, odkud vypadne (travelinculture.com).

Brněnská Stará radnice s gotickou věžičkou přestala sloužit svému původnímu účelu v roce 1935 a dnes je z ní galerie. Dominantou náměstí je impozantní Parnasova kašna od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravském náměstí znázorňuje muže zvedajícího těžký blok (travelinculture.com). Moravské náměstí patří mezi nejrozsáhlejší náměstí v Brně. Nachází se zde i 8metrová jezdecká socha Jošta Lucemburského od Jaroslava Róny, přezdívaná „Odvaha“ (gotobrno.cz).

Pod parkem na Žlutém kopci nedaleko centra se nacházejí vodojemy, které nemají v Evropě obdoby. Využívají se pro umění, koncerty a vizuální projekce (gotobrno.cz). Brno disponuje také zoologickou zahradou, založenou roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Náměstí svobody najdete také Morový sloup z roku 1689 (travelinculture.com). Brněnská kostnice je však s přibližně 50 000 kostrami největší v Česku a druhá největší v Evropě – po pařížských katakombách. Kostnice u kostela svatého Jakuba vznikla v 17. století a rozšiřovala se v 18. století. Z důvodu nedostatku místa na hřbitově se hroby po několika letech otevíraly a kosti se přesouvaly do kostnice, aby vznikl prostor pro nové zemřelé. V roce 1784 císař Josef II. zrušil hřbitov u sv. Jakuba – a kostnice upadla v zapomnění. Znovuobjevena byla až v roce 2001 (travelinculture.com). Zajímavostí je tržní náměstí Zelný trh (Zelňák) v centru s historickými podzemními chodbami pod ním (Wikipedia).

Osobnosti Brna: genetik Gregor Mendel, spisovatelé Milan Kundera a Bohumil Hrabal, hudební skladatel Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat se nachází na ulici Drobného v Brně. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patří k ní také zahrada. Majitel Alfred Löw-Beer v roce 1929 daroval horní část pozemku své dceři, která si na něm postavila rodinný dům – vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. století zde stály zahradní domky, a zahrada. Roku 1903 zde nechal Moriz Fuhrmann postavit rodinnou vilu. V roce 1913 dal Alfred Löw-Beer vilu částečně upravit. V roce 1940 vilu zabavili Němci a sídlilo zde gestapo. Po válce zde krátce fungoval Americký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt sloužil jako Masarykův studentský domov (vilalowbeer.cz).

Od 50. let do konce 20. století se provedly pouze menší opravy, například střecha či instalace nového kotle a ústředního topení. K památkové obnově došlo od května 2013 do prosince 2014. Součástí bylo mnoho řemeslných interiérových prací. Rekonstruován byl také zahradní dům, tzv. „Celnice“. Zahrada byla upravena do podoby z 30. let 20. století (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Původní název pro Lužánky je Augarten, v hantecu Augec. Leží v nadmořské výšce 214 metrů (Wikipedia). Lužánky jsou prvním veřejným parkem v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektarů jsou největším brněnským parkem (brna.cz). V 16. století zde stál hospodářský dvůr (informační tabule). Založeny byly v roce 1786 jako jeden z prvních veřejných parků ve střední Evropě (gotobrno.cz). První zmínky však pocházejí již ze 13. století, kdy Niger daroval lužní louku s dvorem herburskému klášteru. V 16. století majetek převzali jezuité a v 18. století zde postavili kapli a okrasnou zahradu (Wikipedia).

Zahrada vznikla na území původní lužní louky u Ponávky. Jejím autorem byl císařský zahradník Franz Bissinger, který ji osadil do francouzského stylu (brna.cz). Název pochází od původních lužních lesů, které zde kdysi rostly (informační tabule).

Uprostřed parku stojí novorenesanční Pavilon, kde se dodnes konají plesy, koncerty, slavnosti a výstavy. Dnes je znám také jako Kasino a slouží jako dětské centrum volného času. Současná podoba parku pochází z roku 1840 a jejím autorem je Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek změnil charakter zahrady na park anglického přírodního stylu. Park rozšířil na 22,3 ha, stal se městským korzem, výletním místem a prostorem kulturním a společenským (brna.cz). Koncem 19. století byly v Lužánkách zastoupeny všechny druhy dřevin vyskytujících se na Moravě (informační tabule).

Lužánky jsou i dnes sportovním a společenským centrem (gotobrno.cz). Park je kulturní památkou (Wikipedia). Současná podoba je výsledkem rekonstrukce z let 1991–2012 podle Ivana Otruby (Otruba). V letech 1978 a 2015–2016 zaznamenali ornitologové v parku 72 druhů ptáků, z toho 29 hnízdících (Černý, Šebela). V roce 2004 bylo v parku vybudováno umělé koryto Ponávky; její proud je dnes sveden do potrubí skrytého v valu vedle ulice Drobného (jecool.net).

Brünn (Brno) ist die Metropole Mährens und die zweitgrößte Stadt der Tschechischen Republik. Hier leben etwa 400.000 Einwohner (Wikipedia) auf einer Fläche von 230 km² (mendelu.cz). Die Stadt liegt am Zusammenfluss von Svratka (Schwarzach) und Svitava (Zwitta) im Vorland der Böhmisch-Mährischen Höhe (Encyclopedia Britannica). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1091. Historische Bezeichnungen: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Das Wort Brno leitet sich von „brn“ – Ton – ab; „brnný“ bedeutet tonhaltig. Im Hantec-Slang heißt Brno Brnisko, Bryncl oder Štatl (Wikipedia). Die Stadt hat eine strategische Lage im Herzen Europas und einen großen internationalen Flughafen. Zahlreiche Bus- und Bahnhöfe ermöglichen eine einfache Reise in weitere europäische Ziele. Auch der öffentliche Verkehr in der Stadt ist sehr bequem.

Das Brünner Messegelände existiert seit 1928. Jedes Jahr finden hier Messen zu Wissenschaft, Technik, Reisen, Kultur und weiteren Themen statt. Besonders interessant ist der Bereich für Wissenschaft und Technik, in dem man die neuesten Innovationen aus IT, Robotik und ähnlichen Bereichen sehen kann. Bestandteil sind auch Konzerte und spezielle Programme für Kinder (alexstaff.agency). Brünn ist ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen (Wikipedia).

Historisch war Brünn von dem Mittelalter bis 1948 die Hauptstadt Mährens (Wikipedia). Im Mittelalter war die Stadt befestigt (discoverczech.com). Über der Stadt erhebt sich die Burg Spielberg (Špilberk) (Wikipedia). Sie entstand im 13. Jahrhundert und diente in den letzten 700 Jahren verschiedenen Zwecken. Zunächst war sie eine königliche Burg und Sitz der mährischen Markgrafen. Später wurde sie zu einer wichtigen Militärfestung ausgebaut, die Brünn schützen sollte. Ende des 18. Jahrhunderts wurde sie zu einem Gefängnis für Schwerverbrecher und politische Gefangene der österreichisch-ungarischen Monarchie. 1960 wurde sie zum Sitz des Brünner Stadtmuseums (travelinculture.com).

Die römisch-katholische Kathedrale der Heiligen Peter und Paul steht auf dem Petersberg (Petrov). Eine Besonderheit besteht darin, dass die Glocke bereits um 11:00 Uhr läutet – als Erinnerung an die schwedische Belagerung während des Dreißigjährigen Krieges. Der Legende zufolge vereinbarten die Bewohner, den Mittagsschlag eine Stunde früher ertönen zu lassen, um zur Verteidigung der Stadt beizutragen. Brünn hat eine astronomische Uhr – einen Chronometer, einen schwarzen Obelisken auf dem Freiheitsplatz. Jeden Tag um 11:00 Uhr lässt er eine Glaskugel aus einer von vier Öffnungen fallen – ein glücklicher Besucher kann sie fangen und als Souvenir behalten. Wo sie erscheint, ist jedoch unvorhersehbar (travelinculture.com).

Das Alte Rathaus mit seinem gotischen Türmchen verlor 1935 seine ursprüngliche Funktion und dient heute als Galerie. Eine Dominante des Platzes ist der imposante Parnas-Brunnen von Johann Bernhard Fischer von Erlach. Die Statue „Gerechtigkeit“ auf dem Mährischen Platz zeigt einen Mann, der einen schweren Block hebt (travelinculture.com). Der Mährische Platz gehört zu den größten Plätzen Brünns. Zu finden ist dort auch die 8 Meter hohe Reiterstatue von Johann von Luxemburg (Jošt), geschaffen von Jaroslav Róna und „Mut“ genannt (gotobrno.cz).

Unter dem Park am Gelben Hügel (Žlutý kopec) nahe dem Zentrum befinden sich Wasserreservoire, die in Europa einzigartig sind. Sie dienen heute als Raum für Kunst, Konzerte und visuelle Projektionen (gotobrno.cz). Brünn besitzt auch einen Zoologischen Garten, gegründet 1953 (gotobrno.cz).

Auf dem Freiheitsplatz befindet sich auch die Pestsäule von 1689 (travelinculture.com). Das Brünner Beinhaus mit etwa 50.000 Skeletten ist das größte in Tschechien und das zweitgrößte in Europa nach den Pariser Katakomben. Das Beinhaus bei der Jakobskirche entstand im 17. Jahrhundert und wurde im 18. Jahrhundert erweitert. Wegen Platzmangels auf dem Friedhof wurden Gräber nach einigen Jahren geöffnet und die Gebeine in das Beinhaus übertragen. 1784 ließ Kaiser Josef II. den Friedhof bei St. Jakob aufheben – und das Beinhaus geriet in Vergessenheit. Erst 2001 wurde es wiederentdeckt (travelinculture.com). Eine Besonderheit ist der Marktplatz Zelný trh („Kohlmarkt“) im Zentrum mit historischen unterirdischen Gängen (Wikipedia).

Berühmte Persönlichkeiten Brünns: der Genetiker Gregor Mendel, die Schriftsteller Milan Kundera und Bohumil Hrabal, der Komponist Leoš Janáček, der Schauspieler und Dramatiker Arnošt Goldflam sowie Bolek Polívka (Wikipedia).

Villa Tugendhat

Die Villa Tugendhat befindet sich in der Drobného-Straße in Brünn. Sie ist eine Außenstelle des Museums der Region Brünn. Zur Villa gehört auch ein Garten. Eigentümer Alfred Löw-Beer schenkte 1929 den oberen Teil des Grundstücks seiner Tochter, die darauf die Familienvilla – die Villa Tugendhat – errichtete (vilalowbeer.cz). Im 19. Jahrhundert standen hier Gartenhäuser, ein Weinberg und ein Garten. 1903 ließ Moriz Fuhrmann eine Familienvilla erbauen. 1913 ließ Alfred Löw-Beer das Gebäude teilweise umbauen. 1940 beschlagnahmten die Deutschen die Villa, und die Gestapo war dort untergebracht. Nach dem Krieg befand sich dort kurz das American Institute. Von 1954 bis 2012 diente das Gebäude als Masaryk-Studentenwohnheim (vilalowbeer.cz).

Von den 1950er-Jahren bis zum Ende des 20. Jahrhunderts wurden nur kleinere Reparaturen durchgeführt – unter anderem am Dach, sowie die Installation eines neuen Kessels und Zentralheizsystems. Eine denkmalpflegerische Restaurierung fand von Mai 2013 bis Dezember 2014 statt. Zahlreiche kunsthandwerkliche Innenarbeiten wurden ausgeführt. Auch das Gartenhaus, die sogenannte „Zollstation“, wurde restauriert. Der Garten wurde in den Zustand der 1930er Jahre zurückversetzt (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Der ursprüngliche Name für Lužánky lautet Augarten, im Hantec-Slang Augec. Der Park liegt auf 214 m ü. M. (Wikipedia). Lužánky ist der älteste öffentliche Park Tschechiens (gotobrno.cz). Mit 22 Hektar ist er der größte Park Brünns (brna.cz). Im 16. Jahrhundert befand sich hier ein Wirtschaftshof (Informationstafel). Der Park wurde 1786 als einer der ersten öffentlichen Parks Mitteleuropas angelegt (gotobrno.cz). Erste Erwähnungen reichen jedoch bis ins 13. Jahrhundert zurück, als Niger eine Auenwiese mit Wirtschaftshof nahe den Stadtmauern dem Herburtinerkloster schenkte. Im 16. Jahrhundert übernahmen die Jesuiten den Besitz und errichteten im 18. Jahrhundert eine Kapelle und einen Ziergarten (Wikipedia).

Der Garten entstand auf einer ehemaligen Auenwiese am Fluss Ponávka. Sein Gestalter war der kaiserliche Gärtner Franz Bissinger, der ihn im französischen Stil anlegte (brna.cz). Der Name stammt von den ursprünglichen Auenwäldern, die hier einst wuchsen (Informationstafel).

In der Mitte des Parks steht ein neorenaissance Pavillon, in dem bis heute Bälle, Konzerte, Feste und Ausstellungen stattfinden. Er ist auch unter dem Namen Kasino bekannt und dient als Zentrum für Kinderfreizeit. Die heutige Form des Parks stammt aus dem Jahr 1840 und wurde von Antonín Šebánek gestaltet (gotobrno.cz). Šebánek verwandelte den Garten in einen Park im englischen Landschaftsstil. Er erweiterte ihn auf 22,3 ha, und er wurde zur Stadtpromenade, zum Ausflugsziel sowie zu einem kulturellen und gesellschaftlichen Zentrum (brna.cz). Ende des 19. Jahrhunderts waren im Park alle Baumarten vertreten, die in Mähren vorkommen (Informationstafel).

Lužánky ist bis heute ein sportliches und gesellschaftliches Zentrum (gotobrno.cz). Der Park steht unter Denkmalschutz (Wikipedia). Sein heutiges Aussehen ist das Ergebnis einer Rekonstruktion von 1991 bis 2012 nach Plänen von Ivan Otruba (Otruba). In den Jahren 1978 sowie 2015–2016 verzeichneten Ornithologen 72 Vogelarten im Park, davon 29 brütende (Černý, Šebela). 2004 wurde im Park ein künstliches Flussbett der Ponávka gebaut; ihr Wasserlauf wird heute in einem Rohr entlang der Drobného-Straße geführt (jecool.net).

TOP

Brno

Lužánky

Vila Tugendhat

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Zamagurie, Biotopy, Fotografie, Doliny, Doliny

Lesnica je krásne miesto na Zamagurí

skala
Hits: 2966

Ráno v Lesnici začína hmlou, ktorá sa ako tichý dych Dunajca vkráda do dolín a obopína lesov. Z hôr sa vynárajú ostré , ktoré sa strácajú v závoji oblakov. Hmla sa prevaľuje ponad kopce, akoby zakrývala tajomstvá dávnych generácií. Z drsnej horskej scenérie prechádza do otvorenej mozaiky polí a lúk. Tu už nepanuje dramatická hmla, ale slnečný pokoj: zelené stráne, žlté a biele drevenice, ktoré sa roztrúsili po úbočiach. Lesnica je kontrastov – dráma hôr a jemnosť polí, tvrdosť skál a mäkkosť hmiel. Kto sem príde, odchádza s pocitom, že sa dotkol niečoho pradávneho a pravdivého.

Lesnica je horská obec v severovýchodnom Slovensku, v okrese , pri hranici s Poľskom. Nachádza sa na úpätí Malých Pienin vo výške približne 485 m nad morom a rozprestiera sa na ploche asi 14,6 km². Údaje z roku 2024 evidujú približne 490 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1297. Obec sa nachádza v najsevernejšej oblasti Pieninského národného parku (Wikipedia). Lesnica vznikla vďaka šoltýskym kolonistom v 13. storočí, prvýkrát je doložená v listine z roku 1297, keď bola územie udelené a osídlené (Rafting Pieniny).

Dominantou je kostol svätého Michala archanjela zo 16. storočia vybudovaný na gotických základoch, v radovej zástavbe s postrannými vstupnými bránami a drevenice z hrubých brvien. Zachovalo sa aj niekoľko goralských stavebných pamiatok. Otvorenie pešieho priechodu Lesnica-Szcawnica v roku 1996 ponúka turistom možnosť poznať aj krásy susedného poľského územia. Šoltýsi Gorgeyovci z Toporca založili časť obce, ktorá sa dodnes nazýva Stará Lesnica. Popri nej existovala v 15. storočí už aj Nová Lesnica. V 19. storočí Lesnicu často navštevovali kúpeľní hostia, ktorí prechádzali medzi Smerdžonkou (Červený Kláštor) a Szczawnicou. V období 1938-1939 prináležala Poľsku. Zachovalo sa tu veľa povestí viažucich sa k Pieninám a v obci sa ešte čiastočne nosí menej zdobený goralský kroj (https://eastslovakia.szm.com/). V stredoveku sa Lesnica rozčlenila na Malú a Veľkú Lesnicu podľa majetkoprávnych sporov. V 16. storočí prevzali správu kláštorní rehoľníci z Červeného Kláštora (Rafting Pieniny). Obyvatelia sa tradične živili poľnohospodárstvom, pastierstvom a remeslami – spracovaním dreva, rezbárstvom a tkaním. V minulosti občania pracovali v lesoch (pieniny.sk). V Lesnici sa dodnes zachovala tradičná goralská – drevenice z hrubých brvien, zariadenia z kamenných pivníc aj nekropola rodinných pamiatok. Dodržiavajú sa aj miestne goralské kroje (pieniny.sk).

Lesnica ponúka ideálne podmienky pre prírodné zážitky a turistiku – leží na konci turistických trás raftingových splavov na drevených pltiach, ktoré vedú cez prielom Dunajca. Trasa siaha od Majer až po obec Lesnica (11 km), druhá variant trasy z Červeného Kláštora má dĺžku 9 km (travelguide.sk). Prielom Lesnického potoka je zaujímavý prírodný kaňon hlboký až 300 m s krasovými útvarmi priamo pri Lesnici (Wikipedia). Medzi obľúbené patrí chodník „Prielomom Dunajca na Haligovské “ aj trasa „Malými Pieninami“ (Lesnica – Vysoké Skalky – Litmanová) (travelguide.sk). V okolí sa nachádza bohatá a v rámci Pieninského národného parku (sk.wikipedia.org).

Smerom na juh od Lesnice sa krajina postupne otvára z tiesňavy Prielomu Dunajca do podhoria Spišskej Magury a ďalej k Ľubovnianskej vrchovine. Tento priestor má charakter kopaníc a lúk s roztrúsenými hospodárskymi usadlosťami. Južne od obce sa svahy rozbiehajú do menších poľnohospodárskych plôch, pasienkov a lúčnych enkláv, ktoré sú oddelené pásmi lesov. Typické sú goralmi udržiavané s množstvom kvetov a horských bylín (pieniny.sk). V nižších častiach prevládajú bukové a jedľové , ktoré prechádzajú do zmiešaných porastov. Nad Lesnicou vystupujú kopce s nadmorskou výškou 700 – 900 m, z ktorých sa otvárajú pohľady na celé . Krajina poskytuje krásne na zozadu – od Lesnického sedla je možné vidieť ostré vápencové bralá, zatiaľ čo na juhu sa dvíhajú Spišská Magura a Levočské vrchy. Za jasného počasia sa z hrebeňov nad Lesnicou dá zazrieť aj Vysoké Tatry (rafting-pieniny.sk). Dodnes sú badateľné tradičného hospodárenia – terasové , drevené stodoly a salaše. Krajina má stále pôvodný horský charakter, bez väčších zásahov modernej urbanizácie. Lesnica tak pôsobí ako prechod medzi drsnými Pieninami a miernejším Spišom (pieniny.sk).

Morning in Lesnica begins with fog, which, like the silent breath of the Dunajec, seeps into the valleys and wraps around the silhouettes of the forests. From the mountains emerge sharp contours that vanish into the veil of clouds. The mist rolls over the hills as if it were covering the secrets of past generations. From the harsh mountain scenery, the land transforms into an open mosaic of fields and meadows. Here the dramatic fog no longer reigns, but a sunny calm: green slopes, yellow fields, and white wooden cottages scattered along the hillsides. Lesnica is a land of contrasts – the drama of the mountains and the softness of the fields, the hardness of the rocks and the gentleness of the mists. Whoever comes here leaves with the feeling of having touched something ancient and true.

Lesnica is a mountain village in northeastern Slovakia, in the Stará Ľubovňa district, near the Polish border. It lies at the foot of the Little Pieniny at an altitude of approximately 485 m above sea level and covers an area of about 14.6 km². In 2024, it had about 490 inhabitants. The first written record of the village dates back to 1297. The village is located in the northernmost area of the Pieniny National Park (Wikipedia). Lesnica was founded thanks to the šoltýs colonists in the 13th century, first mentioned in a charter of 1297 when the land was granted and settled (Rafting Pieniny).

The dominant landmark of the village is the Church of St. Michael the Archangel from the 16th century, built on Gothic foundations, row houses with side entrance gates, and log houses made of massive beams. Several Goral architectural monuments have been preserved. The opening of the pedestrian crossing Lesnica–Szczawnica in 1996 offers tourists the opportunity to discover the beauty of the neighboring Polish territory. The šoltýs family Gorgey of Toporec founded part of the village, which is still called Stará Lesnica (Old Lesnica). Alongside it, Nová Lesnica (New Lesnica) already existed in the 15th century. In the 19th century, Lesnica was frequently visited by spa guests passing between Smerdžonka (Červený Kláštor) and Szczawnica. In the period 1938–1939, it belonged to Poland. Many legends connected with the Pieniny have been preserved here, and a simpler version of the traditional Goral costume is still partly worn (eastslovakia.szm.com). In the Middle Ages, Lesnica was divided into Malá and Veľká Lesnica due to property disputes. In the 16th century, the administration was taken over by monks from Červený Kláštor (Rafting Pieniny). The inhabitants traditionally lived from agriculture, shepherding, and crafts – woodworking, carving, and weaving. In the past, villagers worked in the forests (pieniny.sk). Traditional Goral architecture has been preserved in Lesnica – wooden log houses, stone cellars, and a family necropolis. Local Goral costumes are still worn (pieniny.sk).

Lesnica offers ideal conditions for nature experiences and tourism – it lies at the end of rafting routes on wooden rafts through the Dunajec Gorge. The route from Majer to Lesnica measures 11 km, and another variant from Červený Kláštor is 9 km (travelguide.sk). The Lesnica Gorge is an interesting natural canyon up to 300 m deep with karst formations directly by the village (Wikipedia). Among the popular trails are the path “Through the Dunajec Gorge to the Haligovské Rocks” and the route “Through the Little Pieniny” (Lesnica – Vysoké Skalky – Litmanová) (travelguide.sk). Rich fauna and flora are found in the surroundings within the Pieniny National Park (sk.wikipedia.org).

South of Lesnica, the landscape gradually opens from the Dunajec Gorge into the foothills of the Magura and further to the Ľubovňa Highlands. This area is characterized by scattered settlements, fields, and meadows. South of the village, the slopes spread into smaller agricultural areas, pastures, and meadows, separated by belts of forest. Typical are the Goral-managed meadows with many flowers and mountain herbs (pieniny.sk). In the lower areas prevail beech and fir forests, which transition into mixed woodlands. Above Lesnica rise hills with altitudes of 700–900 m, offering views of all of Zamagurie. The landscape provides beautiful views of the Pieniny from the rear – from the Lesnica saddle it is possible to see sharp limestone cliffs, while to the south the Spiš Magura and the Levoča Hills rise. In clear weather, the High Tatras can be seen from the ridges above Lesnica (rafting-pieniny.sk). Traces of traditional farming – terraced fields, wooden barns, and shepherd’s huts – are still visible. The landscape retains its original mountain character, without major modern urbanization. Lesnica thus acts as a transition between the rugged Pieniny and the gentler Spiš (pieniny.sk).

Poranek w Lesnicy zaczyna się mgłą, która niczym cichy oddech Dunajca wkrada się w i otula sylwetki lasów. Z gór wyłaniają się ostre kontury, które znikają w zasłonie chmur. Mgła przewala się ponad wzgórzami, jakby zakrywała tajemnice dawnych pokoleń. Z surowej, górskiej scenerii krajobraz przechodzi w otwartą mozaikę pól i łąk. Tu już nie panuje dramatyczna mgła, lecz słoneczny spokój: zielone zbocza, żółte łany i białe drewniane chaty rozsiane po stokach. Lesnica to kraina kontrastów – dramat gór i łagodność pól, twardość skał i miękkość mgieł. Każdy, kto tu przybędzie, odchodzi z poczuciem, że dotknął czegoś pradawnego i prawdziwego.

Lesnica to górska wieś w północno-wschodniej Słowacji, w powiecie Stará Ľubovňa, przy granicy z Polską. Leży u podnóża Małych Pienin, na wysokości około 485 m n.p.m., i zajmuje powierzchnię około 14,6 km². W 2024 roku liczyła około 490 mieszkańców. Pierwsza wzmianka pisemna o wsi pochodzi z 1297 roku. Wieś znajduje się w północnej części Pienińskiego Parku Narodowego (Wikipedia). Lesnica powstała dzięki kolonistom sołtysim w XIII wieku, po raz pierwszy wspomniana w dokumencie z 1297 roku, gdy nadano i zasiedlono te ziemie (Rafting Pieniny).

Dominantą wsi jest kościół św. Michała Archanioła z XVI wieku, wzniesiony na gotyckich fundamentach, domy w zabudowie szeregowej z bocznymi bramami wejściowymi i drewniane chaty z grubych bali. Zachowało się również kilka zabytków architektury góralskiej. Otwarcie w 1996 roku przejścia pieszego Lesnica–Szczawnica daje turystom możliwość poznania piękna sąsiedniego, polskiego terytorium. Sołtysi Gorgeyowie z Toporca założyli część wsi, która do dziś nazywa się Stara Lesnica. Obok niej już w XV wieku istniała Nowa Lesnica. W XIX wieku Lesnicę często odwiedzali kuracjusze przechodzący między Smerdżonką (Czerwony Klasztor) a Szczawnicą. W latach 1938–1939 należała do Polski. Zachowało się tu wiele legend związanych z Pieninami, a we wsi nadal częściowo nosi się skromniejszy strój góralski (eastslovakia.szm.com). W średniowieczu Lesnica została podzielona na Małą i Wielką Lesnicę z powodu sporów majątkowych. W XVI wieku zarząd przejęli mnisi z Czerwonego Klasztoru (Rafting Pieniny). Mieszkańcy tradycyjnie zajmowali się rolnictwem, pasterstwem i rzemiosłem – obróbką drewna, rzeźbiarstwem i tkactwem. W przeszłości mieszkańcy pracowali w lasach (pieniny.sk). W Lesnicy zachowała się tradycyjna architektura góralska – drewniane chaty z grubych bali, kamienne piwnice oraz nekropolia rodzinnych pamiątek. Nadal pielęgnuje się miejscowe stroje góralskie (pieniny.sk).

Lesnica oferuje idealne warunki do kontaktu z przyrodą i turystyki – leży na końcu tras spływu Dunajcem na drewnianych tratwach. Trasa z Majera do Lesnicy ma 11 km, druga wariant z Czerwonego Klasztoru ma 9 km (travelguide.sk). Przełom Potoku Lesnickiego to interesujący naturalny wąwóz o głębokości do 300 m z formami krasowymi tuż przy wsi (Wikipedia). Do ulubionych należy szlak „Przełomem Dunajca na Haligowskie Skały” oraz trasa „Małymi Pieninami” (Lesnica – Wysokie Skałki – Litmanowa) (travelguide.sk). W okolicy znajduje się bogata fauna i flora w ramach Pienińskiego Parku Narodowego (sk.wikipedia.org).

Na południe od Lesnicy krajobraz stopniowo otwiera się z przełomu Dunajca ku podnóżom Spiskiej Magury i dalej ku Ľubowiańskiemu Pogórzu. Obszar ten ma charakter rozproszonych gospodarstw, pól i łąk. Na południe od wsi stoki rozchodzą się w mniejsze pola uprawne, pastwiska i enklawy łąk, oddzielone pasami lasów. Typowe są góralskie łąki z wieloma kwiatami i ziołami górskimi (pieniny.sk). W niższych partiach przeważają lasy bukowe i jodłowe, przechodzące w lasy mieszane. Nad Lesnicą wznoszą się wzgórza o wysokości 700–900 m, z których rozciągają się widoki na całe Zamagurze. Krajobraz oferuje piękne panoramy Pienin od tyłu – z Przełęczy Lesnickiej można zobaczyć ostre wapienne skały, podczas gdy na południu wznoszą się Spiska Magura i Góry Lewockie. Przy dobrej pogodzie z grzbietów nad Lesnicą można dostrzec także Wysokie (rafting-pieniny.sk). Do dziś widoczne są ślady tradycyjnego gospodarowania – pola tarasowe, drewniane stodoły i szałasy. Krajobraz zachował swój pierwotny, górski charakter, bez większej urbanizacji. Lesnica jawi się jako przejście między surowymi Pieninami a łagodniejszym Spiszem (pieniny.sk).

Linky

TOP

Panorámy

Lesnica s hmlou

Lesnica a

Lesnica a Rabštín

Lesnica

,

Botanické záhrady, Príroda, Rastliny, Ľudská príroda, Organizmy, Fotografie

Arborétum Mlyňany

skala
Hits: 538

Arborétum Mlyňany je botanickým zariadením, ktoré sa pýši najbohatšou zbierkou cudzokrajných drevín na Slovensku. Patrí medzi najvýznamnejšie arboréta v strednej Európe. Nachádza sa medzi obcami Tesárske Mlyňany a Vieska nad Žitavou, rozprestiera sa na ploche 67 hektárov (Slovakia Travel). Založené bolo v roku 1892 grófom Dr. Štefanom Ambrózy-Migazzim, vášnivým milovníkom prírody a dendrológie. Jeho cieľom bolo vytvoriť „vždyzelený park“ (Semper Vireo), kde by sa aklimatizovali cudzokrajné vždyzelené v našich klimatických podmienkach. Pod vedením záhradníka Jozefa Mišáka boli postupne vysádzané dreviny dovážané z rôznych častí sveta, najmä z Nemecka, Francúzska a Anglicka (es.wikipedia.org). Ambrózy získal časť mlynianskeho veľkostatku, ku ktorému neskôr prikúpil les pri Vieske nad Žitavou. Výsadby sa začali na terasách pod kaštieľom, ktorý dal predtým postaviť. Presúvali sa obrovské objemy zeme, balvany na stavbu alpínia sa dovážali z Prílep a Kľačian. Ambrózy sa spojil s poprednými botanikmi a dendrológmi ako boli C. K. Schneider, A. Silva-Tarouca, Moesz, Gáyer, Rédl (sav.sk).

Arborétum je situované na severnom okraji Podunajskej nížiny. Pôvodne pôda nebola príliš vhodná pre stálozelenú flóru, preto si zo začiatku zakladateľ nechal dovážať humus a rašelinu. Pôvodný Ambrózyho park bol založený na pôvodnom dubovo-hrabovom lese. Postupne sa vyrúbaval pôvodný porast a sadili sa ušľachtilé dreviny. Na okraji je možné aj dnes nájsť zvyšky pôvodného lesa (slovenskycestovatel.sk). Po odchode grófa Ambrózy-Migazziho v roku 1914 prevzal starostlivosť o arborétum Jozef Mišák. V roku 1951 bolo arborétum vyhlásené za chránený areál a stalo sa vedeckým pracoviskom Slovenskej akadémie vied (SAV). Dnes je arborétum otvorené pre verejnosť počas celého roka a slúži nielen ako miesto oddychu, ale aj ako centrum výskumu a vzdelávania v oblasti botaniky a ekológie (sk.wikipedia.org). Významné Arboréta: Štefan Ambrózy, Jozef Mišák, Jozef Richtár, Gejza Steinhübel, František Nábělek, Daniel Kovalovský, František Benčať, Ivan Tomaško (arboretum.sav.sk).

V Arboréte Mlyňany sa nachádza viac ako 2 300 druhov rastlín z rôznych kútov sveta, vrátane východnej Ázie, Kórey a Severnej Ameriky. Medzi najvzácnejšie exempláre patrí 35-metrový sekvojovec mamutí – Sequoiadendron giganteum a zimokvet včasný – Chimonanthus praecox, ktorý kvitne už v januári. Unikátom sú aj mnohé ázijské dreviny, ktoré sa okrem svojho pôvodného prostredia vyskytujú len v tomto arboréte (Slovakia Travel). Areál je rozdelený na niekoľko tematických častí: Ambrózyho park je najstaršia časť arboréta s rozlohou 40 ha, kde sú sústredené vždyzelené listnaté dreviny a ihličnany. Ďalšie časti: severoamerická plocha, východoázijská plocha, kórejská plocha a slovenská plocha, ktorá bola založená v roku 1992 (slovenskycestovatel.sk). Jednou z hlavných dominánt arboréta je romantický kaštieľ postavený v roku 1894 s charakteristickou vežou, ktorý slúži ako sídlo správy arboréta a miesto konania rôznych podujatí. Hlavná vychádzková trasa pre návštevníkov meria 4,5 km a vedie cez najzaujímavejšie časti areálu (Slovakia Travel).

Zoznam druhov (162)

  1. Abies concolor
  2. Acer campestre
  3. Acer davidii
  4. Acer japonicum
  5. Acer oliverianum
  6. Acer palmatum
  7. Acer pictum
  8. Acer platanoides
  9. Acer rubrum
  10. Acer saccharum
  11. Acer triflorum
  12. Agave americana
  13. Ajuga genevensis
  14. Alopecurus pratensis
  15. Amelanchier × lamarckii
  16. Aquilegia alpina
  17. Asparagus setaceus
  18. Aucuba japonica
  19. Berberis aquifolium
  20. Berberis bealei
  21. Berberis japonica
  22. Berberis julianae
  23. Berberis thunbergii
  24. Betula papyrifera
  25. Betula pendula
  26. Calocybe gambosa
  27. Carpinus betulus
  28. Carpinus orientalis
  29. Castanea crenata
  30. Castanea dentata
  31. Castanea sativa
  32. Catalpa bignonioides
  33. Catalpa ovata
  34. Cedrus atlantica
  35. Cercidiphyllum japonicum
  36. Cercis canadensis
  37. Chamaecyparis lawsoniana
  38. Chamaecyparis pisifera
  39. Cladrastis kentukea
  40. Clematis vitalba
  41. Cornus florida
  42. Cornus kousa
  43. Cotinus coggygria
  44. Cotoneaster acutifolius
  45. Cotoneaster bullatus
  46. Cotoneaster moupinensis
  47. Cryptomeria japonica
  48. Cylindropuntia imbricata
  49. Deutzia ningpoensis
  50. Dianthus barbatus
  51. Dianthus deltoides
  52. Dictamnus albus
  53. Erigeron strigosus
  54. Euonymus fortunei
  55. Euonymus grandiflorus
  56. Euonymus sachalinensis
  57. Fagus orientalis
  58. Festuca pallens
  59. Festuca valesiaca
  60. Forsythia viridissima
  61. Fraxinus americana
  62. Geranium macrorrhizum
  63. Gleditsia aquatica
  64. Gleditsia triacanthos
  65. Gymnocladus dioicus
  66. Hedera helix
  67. Hydrangea arborescens
  68. Hydrangea petiolaris
  69. Iberis sempervirens
  70. Iris sibirica
  71. Isatis tinctoria
  72. Juglans mandshurica
  73. Juniperus horizontalis
  74. Karpatiosorbus latifolia
  75. Koelreuteria paniculata `Golden Rain Tree`
  76. Kniphofia uvaria
  77. Koelreuteria paniculata
  78. Larix decidua
  79. Lavandula angustifolia
  80. Lavandula latifolia
  81. Libellula depressa
  82. Ligustrum obtusifolium
  1. Ligustrum vulgare
  2. Liquidambar formosana
  3. Liquidambar styraciflua
  4. Liriodendron tulipifera
  5. Metasequoia glyptostroboides
  6. Nymphaea alba
  7. Nymphaea candida
  8. Nymphaea mexicana
  9. Nymphaea odorata
  10. Nymphoides peltata
  11. Parthenocissus quinquefolia
  12. Phedimus kamtschaticus
  13. Picea abies
  14. Pinus armandi
  15. Pinus pinaster
  16. Pinus ponderosa
  17. Pinus resinosa
  18. Pinus sylvestris
  19. Pinus wallichiana
  20. Potentilla indica
  21. Pourthiaea villosa
  22. Prunus avium
  23. Prunus cerasifera
  24. Prunus laurocerasus
  25. Pterocarya fraxinifolia
  26. Pterocarya stenoptera
  27. Pyracantha crenulata
  28. Quercus acutissima
  29. Quercus coccinea
  30. Quercus palustris
  31. Quercus petraea
  32. Quercus robur
  33. Quercus velutina
  34. Rhododendron × detonsum
  35. Rhododendron albrechtii
  36. Rhododendron argyrophyllum
  37. Rhododendron calendulaceum
  38. Rhododendron catawbiense
  39. Rhododendron decorum
  40. Rhododendron degronianum
  41. Rhododendron ferrugineum
  42. Rhododendron luteum
  43. Rhododendron maximum
  44. Rhododendron mimetes
  45. Rhododendron ponticum
  46. Rhododendron roseum
  47. Rhododendron smirnowii
  48. Rhododendron wadanum
  49. Rhododendron yakushimanum
  50. Rhododendron yedoense
  51. Rhus typhina
  52. Rosa × odorata
  53. Rosa arvensis
  54. Rosa gallica
  55. Rosa lucieae
  56. Salix babylonica
  57. Salix integra
  58. Salix viminalis
  59. Salvia officinalis
  60. Sedum album
  61. Sequoia sempervirens
  62. Sequoiadendron giganteum
  63. Syringa oblata
  64. Syringa pubescens
  65. Syringa reticulata
  66. Taxus canadensis
  67. Thuja occidentalis
  68. Thuja plicata
  69. Tilia cordata
  70. Typha latifolia
  71. Ulmus laevis
  72. Ulmus minor
  73. Vanessa cardui
  74. Viburnum lantana
  75. Viburnum opulus
  76. Viburnum prunifolium
  77. Viburnum rhytidophyllum
  78. Weigela florida
  79. Wisteria floribunda
  80. Zelkova serrata

Arboretum Mlyňany is a botanical facility that boasts the richest collection of exotic woody plants in Slovakia. It is one of the most significant arboreta in Central Europe. Located between the villages of Tesárske Mlyňany and Vieska nad Žitavou, it covers an area of 67 hectares (Slovakia Travel). It was founded in 1892 by Count Dr. Štefan Ambrózy-Migazzi, a passionate nature lover and dendrologist. His goal was to create an „evergreen park“ (Semper Vireo) where exotic evergreen trees could acclimatize to the local climatic conditions. Under the supervision of gardener Jozef Mišák, trees imported from various parts of the world, primarily from Germany, France, and England, were gradually planted (es.wikipedia.org). Ambrózy acquired part of the Mlyňany estate, to which he later added a forest near Vieska nad Žitavou. The plantings began on terraces below the manor house, which he had previously built. Enormous volumes of soil were moved, and boulders for the construction of an alpine garden were brought from Prílepy and Kľačany. Ambrózy collaborated with leading botanists and dendrologists such as C. K. Schneider, A. Silva-Tarouca, Moesz, Gáyer, and Rédl (sav.sk).

The arboretum is situated on the northern edge of the Danubian Lowland. Initially, the soil was not very suitable for evergreen flora, so the founder had humus and peat imported at the beginning. The original Ambrózy Park was established on a native oak-hornbeam forest. Over time, the native vegetation was gradually cut down and replaced with noble tree species. Remnants of the original forest can still be found on the edges of the arboretum today (slovenskycestovatel.sk). After Count Ambrózy-Migazzi left in 1914, Jozef Mišák took over the care of the arboretum. In 1951, it was declared a protected area and became a scientific institution under the Slovak Academy of Sciences (SAV). Today, the arboretum is open to the public year-round, serving not only as a place for relaxation but also as a center for botanical and ecological research and education (sk.wikipedia.org). Notable Figures of the Arboretum: Štefan Ambrózy, Jozef Mišák, Jozef Richtár, Gejza Steinhübel, František Nábělek, Daniel Kovalovský, František Benčať, Ivan Tomaško (arboretum.sav.sk).

Arboretum Mlyňany contains more than 2,300 plant species from various parts of the world, including East Asia, Korea, and North America. Among the rarest specimens is a 35-meter-tall giant sequoia (Sequoiadendron giganteum) and wintersweet (Chimonanthus praecox), which blooms as early as January. Many Asian tree species that exist only in their native environment or this arboretum are also unique (Slovakia Travel). The area is divided into several thematic sections: Ambrózy Park – the oldest part of the arboretum (40 hectares), focusing on evergreen broadleaf trees and conifers, North American section, East Asian section, Korean section, Slovak section – established in 1992 (slovenskycestovatel.sk).One of the main landmarks of the arboretum is a romantic manor house built in 1894, featuring a characteristic tower. It serves as the administrative headquarters of the arboretum and hosts various events. The main visitor walking trail is 4.5 km long and leads through the most interesting parts of the area (Slovakia Travel).

TOP (85)

(212)

(152)

(30)

Javory (87)

Rododendrony (72)

(42)

Duby (37)

Levandule (28)

Gaštany (16)

Ruže (15)

Sekvoje (13)

Dráče (11)

Borovice (10)

Jedle, kaliny, orgovány, slivky, tuje (32)

Ostatné dreviny (103)

Ostatné (96)

 

,

Príroda, Rastliny, Stromy, Organizmy, Fotografie

Dreviny

skala
Hits: 18530

sú drevnaté , ktoré majú vyvinuté a kôru. Kôra tvorí vonkajšiu vrstvu a slúži na látkovú výmenu s vonkajším prostredím. Dreviny majú . Množia sa pohlavne semenami, alebo nepohlavne odrezkami, odnožami apod. Dreviny majú vyvinutý transport a živín. Rastú do výšky a do šírky, deje sa bunkovým delením. Sú schopné adaptácie na podmienky, sú často súčasťou symbiotických vzťahov s hubami a baktériami. Majú rôzne reprodukčné stratégie a cykly.

Shrubs are woody plants that have developed wood and bark. The bark forms the outer layer and serves for the exchange of substances with the external environment. Shrubs have leaves. They reproduce sexually through seeds or asexually through cuttings, offshoots, etc. Shrubs have a developed transport system for water and nutrients. They grow in height and width through cell division. They are capable of adapting to various conditions and are often part of symbiotic relationships with fungi and bacteria. They exhibit different reproductive strategies and cycles.

Zoznam druhov (231)

Acer (15)

  1. Acer campestre
  2. Acer circinatum
  3. Acer davidii
  4. Acer japonicum
  5. Acer palmatum
  6. Acer palmatum ‚Aureum‘
  7. Acer palmatum ‚Dissectum‘
  8. Acer pictum
  9. Acer platanoides
  10. Acer platanoides ‚Drummondii‘
  11. Acer platanoides ‚Prinz Handjery‘
  12. Acer pseudoplatanus
  13. Acer rubrum
  14. Acer saccharum
  15. Acer triflorum

Aesculus (3)

  1. Aesculus hippocastanum
  2. Aesculus parviflora
  3. Aesculus × carnea

A (8)

  1. Abies concolor
  2. Abies nordmanniana
  3. Acacia erioloba
  4. Actinidia kolomikta
  5. Albizia julibrissin
  6. Althaea officinalis
  7. Amelanchier × lamarckii
  8. Araucaria araucana

Berberis (5)

  1. Berberis aquifolium
  2. Berberis bealei
  3. Berberis japonica
  4. Berberis julianae
  5. Berberis thunbergii

B (3)

  1. Betula papyrifera
  2. Betula pendula
  3. Buxus sempervirens

Castanea (3)

  1. Castanea crenata
  2. Castanea dentata
  3. Castanea sativa

Catalpa (3)

  1. Catalpa bignonioides
  2. Catalpa bignonioides ‚Aurea‘
  3. Catalpa ovata

Clematis (3)

  1. Clematis ‚General Sikorski‘
  2. Clematis ‚Niobe‘
  3. Clematis vitalba

Cornus (5)

  1. Cornus alba ‚Elegantissima‘
  2. Cornus controversa
  3. Cornus controversa ‚Variegata‘
  4. Cornus florida
  5. Cornus kousa

Cotoneaster (5)

  1. Cotoneaster acutifolius
  2. Cotoneaster bullatus
  3. Cotoneaster dammeri
  4. Cotoneaster moupinensis
  5. Cotoneaster salicifolius

C (14)

  1. Carpinus betulus
  2. Carpinus orientalis
  3. Cedrus atlantica
  4. Cedrus atlantica ‚Glauca‘
  5. Cercidiphyllum japonicum
  6. Cercis canadensis
  7. Citrus limon
  8. Citrus trifoliata
  9. Clerodendrum thomsoniae
  10. Corylus avellana
  11. Cotinus coggygria
  12. Crataegus persimilis
  13. Cryptomeria japonica
  14. Cupressus sempervirens

D (3)

  1. Deutzia ningpoensis
  2. Deutzia scabra
  3. Diospyros lotus

Euonymus (4)

  1. Euonymus europaeus
  2. Euonymus fortunei
  3. Euonymus grandiflorus
  4. Euonymus sachalinensis

E (4)

  1. Elaeagnus pungens
  2. Elaeagnus pungens ‚Maculata‘
  3. Erica carnea
  4. Eriophyes vitis

Fagus (3)

  1. Fagus orientalis
  2. Fagus sylvatica
  3. Fagus sylvatica ‚Purpurea‘

Fraxinus (4)

  1. Fraxinus americana
  2. Fraxinus angustifolia
  3. Fraxinus excelsior
  4. Fraxinus ornus

F (4)

  1. Ficus benjamina
  2. Ficus benjamina ‚Variegata‘
  3. Forsythia suspensa
  4. Forsythia viridissima

G (4)

  1. Gingko biloba
  2. Gleditsia aquatica
  3. Gleditsia triacanthos
  4. Gymnocladus dioicus

H (3)

  1. Hamamelis mollis
  2. Hamamelis virginiana
  3. Hibiscus rosa-sinensis

Chamaecyparis (3)

  1. Chamaecyparis lawsoniana
  2. Chamaecyparis obtusa
  3. Chamaecyparis pisifera

I (1)

  1. Isatis tinctoria

J (4)

  1. Juglans mandshurica
  2. Juglans regia
  3. Juniperus horizontalis
  4. Juniperus scopulorum

K (3)

  1. Koelreuteria paniculata
  2. Koelreuteria paniculata ‚Golden Rain Tree‘
  3. Kolkwitzia amabilis

Larix (3)

  1. Larix decidua
  2. Larix kaempferi
  3. Larix laricina

L (6)

  1. Ligustrum obtusifolium
  2. Ligustrum vulgare
  3. Liquidambar formosana
  4. Liquidambar styraciflua
  5. Liriodendron tulipifera
  6. Lonicera ligustrina

Magnolia (6)

  1. Magnolia denudata
  2. Magnolia liliiflora
  3. Magnolia salicifolia
  4. Magnolia soulengeana
  5. Magnolia × loebneri
  6. Magnolia × soulangeana

M (2)

  1. Malus domestica
  2. Metasequoia glyptostroboides

N (1)

  1. Nerium oleander

O (1)

  1. Odontonema strictum

Picea (3)

  1. Picea abies
  2. Picea laxa
  3. Picea orientalis

Pinus (10)

  1. Pinus armandi
  2. Pinus cembra
  3. Pinus mugo
  4. Pinus nigra
  5. Pinus pinaster
  6. Pinus ponderosa
  7. Pinus resinosa
  8. Pinus strobus
  9. Pinus sylvestris
  10. Pinus wallichiana

Prunus (10)

  1. Prunus avium
  2. Prunus cerasifera
  3. Prunus laurocerasus
  4. Prunus laurocerasus ‚Castlewellan‘
  5. Prunus mahaleb
  6. Prunus padus
  7. Prunus persica
  8. Prunus serotina
  9. Prunus spinosa
  10. Prunus × yedoensis

P (11)

  1. Parthenocissus quinquefolia
  2. Parthenocissus tricuspidata
  3. Paulownia tomentosa
  4. Physocarpus opulifolius
  5. Pistacia chinensis
  6. Platanus hispanica
  7. Platycladus orientalis
  8. Populus nigra
  9. Pourthiaea villosa
  10. Pterocarya fraxinifolia
  11. Pyracantha coccinea

Quercus (7)

  1. Quercus acutissima
  2. Quercus bicolor
  3. Quercus coccinea
  4. Quercus palustris
  5. Quercus petraea
  6. Quercus robur
  7. Quercus velutina

Rhododendron (25)

  1. Rhododendron albrechtii
  2. Rhododendron argyrophyllum
  3. Rhododendron balfourianum
  4. Rhododendron calendulaceum
  5. Rhododendron catawbiense
  6. Rhododendron decorum
  7. Rhododendron degronianum
  8. Rhododendron ferrugineum
  9. Rhododendron impeditum
  10. Rhododendron indicum
  11. Rhododendron irroratum
  12. Rhododendron kaempferi
  13. Rhododendron kiusianum Makino
  14. Rhododendron luteum
  15. Rhododendron maximum
  16. Rhododendron mimetes
  17. Rhododendron ponticum
  18. Rhododendron pseudochrysanthum
  19. Rhododendron roseum
  20. Rhododendron simsii
  21. Rhododendron smirnowii
  22. Rhododendron wadanum
  23. Rhododendron yakushimanum
  24. Rhododendron yedoense
  25. Rhododendron × detonsum

Ribes (4)

  1. Ribes nigrum
  2. Ribes rubrum
  3. Ribes sanguineum
  4. Ribes × nidigrolaria

R (4)

  1. Rhus typhina
  2. Robinia hispida
  3. Rubus caesius
  4. Rubus fruticosus

Salix (5)

  1. Salix babylonica
  2. Salix integra
  3. Salix integra ‚Hakuro Nishiki‘
  4. Salix purpurea
  5. Salix viminalis

Syringa (6)

  1. Syringa meyeri ‚Palibin‘
  2. Syringa oblata
  3. Syringa pubescens
  4. Syringa reticulata
  5. Syringa villosa
  6. Syringa vulgaris

S (4)

  1. Sambucus nigra
  2. Sciadopitys verticillata
  3. Sequoia sempervirens
  4. Sequoiadendron giganteum

T (5)

  1. Taxus canadensis
  2. Thuja occidentalis
  3. Thuja plicata
  4. Thujopsis dolabrata
  5. Tilia cordata

Ulmus (3)

  1. Ulmus laevis
  2. Ulmus minor
  3. Ulmus × hollandica

Viburnum (4)

  1. Viburnum lantana
  2. Viburnum opulus
  3. Viburnum prunifolium
  4. Viburnum rhytidophyllum

W (2)

  1. Weigela florida
  2. Weigela florida ‚Variegata‘

Z (2)

  1. Zanthoxylum bungeanum
  2. Zelkova serrata

TOP

Listnaté dreviny (výber)

Ihličnaté dreviny (výber)

Kvitnúce dreviny (výber)

Ovocie (42)

Podľa druhov

Javory – Acer (143)

Rododendrony – Rhododendron (111)

Duby – Quercus (71)

Slivky – Prunus (61)

Magnólie – Magnolia (32)

Dráče – Berberis (29)

Ríbezle – Ribes (29)

Borovice – Pinus (21)

Sekvoje (20)

Driene – Cornus (18)

Tuje – Thuja (17)

Gaštany – Castanea (16)

Orgovány – Syringa (16)

Kaliny – Viburnum (10)

Podľa abecedy

A (30)

B (5)

C (58)

D (4)

E (11)

F (24)

G (7)

H (10)

CH (5)

I (1)

J (7)

K (6)

L (28)

M (10)

N (2)

O (1)

P (43)

R (9)

S (12)

T (5)

U (2)

W (2)

Z (11)

, , , , , , , , , , , ,

Krajina, TOP, Fotografie

Krajina – najkrajšie fotografie krajiny

skala
Hits: 43845

Tento vizuálny projekt zachytáva krásu krajiny – častokrát zo Slovenska – no zároveň ide oveľa ďalej. Každý záber ponúka nielen estetický zážitok, ale aj hlbší pohľad na to, ako jedinečná a rôznorodá je – od drsnej horskej prírody, cez tiché jazerné kotliny, po žiarivé obecné . Silný kontrast medzi divokou prírodou a ľudskými zásahmi do nej vystihuje estetický zámer tejto kolekcie. Krajina predstavuje pamäť, a ticho. Nie je len kulisa, kde sa odohráva náš život. Je to živá štruktúra. Prírodný priestor sa stáva rozprávačom o čase, ktorý utiekol, o sile prvkov, ktoré formujú svet, o človeku, ktorý sa rozhodol len pozorovať a nezasahovať.

Každá snímka pôsobí ako poetický výsek z väčšieho celku. v rannom opare, cestička strácajúca sa medzi stromami, osamotené duby na horizonte – to všetko sú výjavy, ktoré nás nepozývajú len obdivovať krásu, ale kladú otázky. Čo ostalo z pôvodnej krajiny? Aký je vzťah medzi kultúrnou a divokou prírodou? Prečo nás niektoré miesta emocionálne zasiahnu viac než iné?  nevnímajú krajinu ako dekoráciu, ale ako zrkadlo vnútornej krajiny človeka – akési emocionálne rozšírenie. Hoci na mnohých záberoch nie sú , sú hlboko ľudské: svojou osamelosťou, majestátom alebo zvláštnou krehkosťou svetla a priestoru. Sú estetikou percepcie.

Využívam strednú až nízku hĺbku ostrosti, zlatý rez a vrstvenie priestoru, prácu so svetlom okolo východu a západu slnka, kontemplatívnu kompozíciu. Tieto voľby nie sú len vizuálne, ale spomaľujú . Pozorovateľ sa do obrazu doslova vnára. Výsledok nie je len fotografia – je to skúsenosť. Vnímam tieto fotografie – obrazy ako vizuálnu ekológiu – tichý apel na to, aby sme krajinu nevnímali ako spotrebný priestor, ale ako bytosť, s ktorou sme v hlbokom vzťahu. Mnohé z týchto obrazov by sa dali nazvať až vizuálnou modlitbou za krajinu.

This visual project captures the beauty of the landscape—often from Slovakia—but also goes far beyond that. Each image offers not only an aesthetic experience but also a deeper insight into the uniqueness and diversity of the landscape—from rugged mountain wilderness, through quiet lake basins, to vibrant village squares. The strong contrast between wild nature and human interventions reflects the aesthetic intent of this collection. The landscape represents memory, movement, and silence. It is not merely a backdrop where life unfolds. It is a living structure. Natural space becomes a storyteller—of time that has passed, of the force of elements that shape the world, of the human being who chooses to observe rather than intervene.

Each photograph appears as a poetic excerpt from a larger whole. Popradské pleso in the morning mist, a path disappearing among trees, solitary oaks on the horizon—these are scenes that not only invite admiration but also raise questions. What remains of the original landscape? What is the relationship between cultural and wild nature? Why do certain places move us more deeply than others? These photographs do not see the landscape as decoration, but as a mirror of the inner landscape of the human being—an emotional extension. Though people are often absent from the frames, they remain deeply human: in their solitude, majesty, or the fragile tenderness of light and space. They represent the aesthetics of perception.

I use medium to shallow depth of field, the golden ratio, layered composition, and light around sunrise and sunset to achieve a contemplative visual. These choices are not only visual—they slow down time. The observer is drawn into the image. The result is not just a photograph—it is an experience. I see these images as visual ecology—a quiet appeal to perceive the landscape not as a consumable space, but as a being with whom we are in deep relationship. Many of these images could be seen as a visual prayer for the land.

Dieses visuelle Projekt fängt die Schönheit der Landschaft ein – oft aus der Slowakei – und geht dabei weit darüber hinaus. Jedes Bild bietet nicht nur ein ästhetisches Erlebnis, sondern auch einen tieferen Einblick in die Einzigartigkeit und Vielfalt der Landschaft – von rauer Bergnatur über stille Seenbecken bis hin zu lebendigen Dorfplätzen. Der starke Kontrast zwischen unberührter Natur und menschlichen Eingriffen spiegelt die ästhetische Absicht dieser Sammlung wider. Die Landschaft steht für Erinnerung, Bewegung und Stille. Sie ist nicht bloß eine Kulisse unseres Lebens. Sie ist eine lebendige Struktur. Der Naturraum wird zum Erzähler – von der verflossenen Zeit, von den Kräften, die die Welt formen, vom Menschen, der sich entschließt, zu beobachten und nicht einzugreifen.

Jedes Foto wirkt wie ein poetischer Ausschnitt aus einem größeren Ganzen. Das Popradské pleso im morgendlichen Nebel, ein Pfad, der sich im Wald verliert, einsame Eichen am Horizont – all das sind Szenen, die nicht nur zur Bewunderung einladen, sondern Fragen aufwerfen. Was ist von der ursprünglichen Landschaft geblieben? Wie ist das Verhältnis zwischen kultureller und wilder Natur? Warum berühren uns manche Orte emotional tiefer als andere? Diese Fotografien verstehen die Landschaft nicht als Dekoration, sondern als Spiegel der inneren Landschaft des Menschen – als emotionale Erweiterung. Auch wenn auf vielen Bildern keine Menschen zu sehen sind, sind sie tief menschlich: durch ihre Einsamkeit, ihre Erhabenheit oder die besondere Zerbrechlichkeit von Licht und Raum. Sie sind eine Ästhetik der Wahrnehmung.

Ich verwende eine mittlere bis geringe Tiefenschärfe, den Goldenen Schnitt, räumliche Schichtung und das Licht rund um Sonnenaufgang und Sonnenuntergang. Diese Entscheidungen sind nicht nur visuell – sie verlangsamen die Zeit. Der Betrachter wird in das Bild hineingezogen. Das Ergebnis ist nicht bloß ein Foto – es ist eine Erfahrung. Ich verstehe diese Bilder als visuelle Ökologie – einen stillen Appell, die Landschaft nicht als Verbrauchsraum zu sehen, sondern als Wesen, mit dem wir in tiefer Beziehung stehen. Viele dieser Bilder könnten als visuelles Gebet für die Landschaft bezeichnet werden.

Ce projet visuel capture la beauté du paysage – souvent en Slovaquie – mais va bien au-delà. Chaque image offre non seulement une expérience esthétique, mais aussi un regard plus profond sur l’unicité et la diversité du paysage – des montagnes sauvages, aux bassins lacustres silencieux, jusqu’aux places de village éclatantes. Le contraste fort entre la nature sauvage et les interventions humaines reflète l’intention esthétique de cette collection. Le paysage incarne la mémoire, le mouvement et le silence. Ce n’est pas simplement un décor où la vie se déroule. C’est une structure vivante. L’espace naturel devient un conteur – du temps qui s’est écoulé, de la force des éléments qui façonnent le monde, de l’humain qui choisit d’observer sans intervenir.

Chaque photographie agit comme un fragment poétique d’un ensemble plus vaste. Le lac de Poprad dans la brume du matin, un chemin se perdant entre les arbres, des chênes solitaires à l’horizon – ces scènes ne nous invitent pas seulement à contempler la beauté, mais posent des questions. Que reste-t-il du paysage originel ? Quelle est la relation entre nature culturelle et sauvage ? Pourquoi certains lieux nous touchent-ils plus profondément que d’autres ? Ces photographies ne considèrent pas le paysage comme une simple décoration, mais comme un miroir du paysage intérieur de l’homme – une extension émotionnelle. Bien que les êtres humains soient souvent absents, ces images sont profondément humaines : par leur solitude, leur majesté, ou la fragilité particulière de la lumière et de l’espace. Elles incarnent une esthétique de la perception.

J’utilise une profondeur de champ moyenne à faible, la règle d’or, une composition en strates, et la lumière autour du lever ou coucher du soleil. Ces choix ne sont pas que visuels – ils ralentissent le temps. L’observateur est littéralement absorbé dans l’image. Le résultat n’est pas juste une photographie – c’est une expérience. Je conçois ces images comme une écologie visuelle – un appel silencieux à ne pas voir le paysage comme un espace à consommer, mais comme un être avec lequel nous entretenons une relation profonde. Beaucoup de ces images pourraient être vues comme une prière visuelle pour la terre.

, , , , , , ,