Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Kostoly, Umenie, Stavby, Fotografie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

skala
Hits: 566

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy (Andrej Botek). Archeologické výskumy posunuli datovanie do 2. polovice 9. až  1. polovice 10. storočia. Rádiokarbónové datovanie stavebného dreva poskytlo interval približne 891 – 1011 (Martin Illáš). Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu Moravy, v blízkosti –českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom , typickým pre malé sakrálne v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk). Trojuholníkový klenák v Kopčanoch je najskôr kultúrny import zo západoeurópskej karolínskej alebo na ňu nadväzujúcej ranorománskej architektúry. V západnej Európe sa používal najmä na reprezentatívnych a sakrálnych stavbách a mal konštrukčnú, dekoratívnu aj pravdepodobne symbolickú funkciu. Klenák je kameň osadený vo vrchole oblúkového záklenku. V Kopčanoch majú pôvodné nezvyčajný trojuholníkový klenák, ktorý pravdepodobne nemal osobitnú statickú funkciu, ale bol výrazným dekoratívnym prvkom a mohol niesť aj kresťanskú symboliku (Martin Illáš). Na základe stavebného typu a stavebnej techniky možno pôvod remeselníkov, ktorí kostol postavili, hľadať v prostredí západoeurópskej merovejsko-karolínskej výtvarnej a staviteľskej . Stavba a analyzované by tak predstavovali kultúrny import z rozvinutejšieho prostredia sakrálneho stavebníctva strednej a západnej Európy (Martin Illáš).

Na južnej fasáde presbytéria sa nachádzajú dva s rytými alebo tesanými znakmi. Sú integrálnou súčasťou pôvodného predrománskeho muriva. Nachádza sa tam znak X, ďalší znak X vpísaný do štvoruholníkového rámu a schematicky znázornená ľudská tvár, nad ktorou sú tri malé rovnoramenné . Prvá celoplošná omietka bola na exteriér nanesená v 11. – 12. storočí a rytiny sa nachádzali pod neskoršími omietkovými úpravami. Illáš preto rytiny rámcovo datuje od druhej polovice 9. storočia do 11.–12. storočia. X je christogram – symbol Krista. X v štvoruholníkovom sa interpretuje ako spojenie Kristovho symbolu so symbolom celého sveta alebo univerza. Tvár s tromi krížmi považuje autor za schematické zobrazenie Krista. Pri troch krížoch môže ísť o redukovaný krížový nimbus Krista, alebo Krista a dvoch lotrov na Golgote, alebo Krista so sv. Petrom a sv. Pavlom, prípadne všeobecnú symboliku čísla tri a Najsvätejšej Trojice. Rytiny mali symbolicky chrániť a sekundárne edukovať (Martin Illáš).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené okná a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové analýzy dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951 (lexikon.sk). Datovanie stavby zostáva predmetom odborného výskumu. Archeologické nálezy umožňujú zaradiť jej najstaršiu stavebnú fázu do druhej polovice 9. až prvej polovice 10. storočia, pričom novšie rádiokarbónové datovanie podporuje možnosť vzniku už v 9. storočí. Illáš preto kostol charakterizuje ako stavbu vybudovanú približne okolo roku 900, teda ešte v kontexte Veľkej Moravy (Martin Illáš). 

Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy – strážnej z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom Európsky strom roka (apsida.sk).

The Church of St Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of Pre-Romanesque sacral architecture with a possible origin in the period of Great Moravia (Andrej Botek). Archaeological research has shifted its dating to the second half of the 9th to the first half of the 10th century. Radiocarbon dating of construction timber yielded an interval of approximately 891–1011 (Martin Illáš). It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). It stands on a slight elevation amid fields near the Morava River at Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian fortified settlement of Mikulčice-Valy. The building is a single-nave church with a rectangular termination, a type characteristic of small sacral buildings in Central and Western Europe between the 8th and 11th centuries. The original side walls have survived almost up to the cornice. In the 13th century, Gothic alterations were carried out, including the blocking up of the original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). As part of this reconstruction, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15th century, the small church was fortified and surrounded by a moat. These modifications were probably connected with military conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia, when it served as a defensive strongpoint near the border (apsida.sk). The triangular keystone at Kopčany is most likely a cultural import from Western European Carolingian architecture or the Early Romanesque architecture that developed from it. In Western Europe, it was used primarily on representative and sacral buildings and had a structural, decorative and probably also symbolic function. A keystone is a stone placed at the apex of an arch. At Kopčany, the original windows have an unusual triangular keystone which probably had no particular structural function, but was a distinctive decorative element and may also have carried Christian symbolism (Martin Illáš). On the basis of the building type and construction technique, the origins of the craftsmen who built the church can be sought within the Western European Merovingian-Carolingian artistic and architectural tradition. The building and the analysed symbols may therefore represent a cultural import from the more developed environment of sacral architecture in Central and Western Europe (Martin Illáš).

On the southern façade of the presbytery there are two stones bearing incised or carved signs. They are an integral part of the original Pre-Romanesque masonry. They include an X-shaped sign, another X inscribed within a quadrilateral frame, and a schematically depicted human face, above which there are three small equal-armed crosses. The first complete layer of exterior plaster was applied in the 11th–12th century, while the engravings were found beneath later plaster modifications. Illáš therefore broadly dates the engravings from the second half of the 9th century to the 11th–12th century. The X is a Christogram – a symbol of Christ. The X within a quadrilateral frame is interpreted as a combination of the symbol of Christ with the symbol of the entire world or universe. The author considers the face with three crosses to be a schematic representation of Christ. The three crosses may represent a reduced cruciform halo of Christ, Christ and the two thieves on Golgotha, Christ with St Peter and St Paul, or more generally the symbolism of the number three and the Holy Trinity. The engravings were intended primarily to provide symbolic protection and secondarily to educate (Martin Illáš).

In the 17th century, during the Baroque period, the windows were altered and further minor structural interventions probably took place. The first archaeological investigation of the church and its surroundings began in 1964. In 2004, three graves containing jewellery characteristic of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that the church may have been built as early as the 9th century. Dendrochronological and radiocarbon analyses of wood from the church masonry, however, have suggested an origin in the second half of the 10th century, specifically around the year 951 (lexikon.sk). The dating of the building remains a subject of scholarly research. Archaeological finds allow its earliest construction phase to be placed in the second half of the 9th to the first half of the 10th century, while more recent radiocarbon dating supports the possibility that it originated as early as the 9th century. Martin Illáš therefore characterises the church as a building constructed approximately around the year 900, that is, still within the context of Great Moravia (Martin Illáš).

The Church of St Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, including the original window openings, wall surface treatments and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional religious services and pilgrimages, recalling the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer in the interior revealed a fragment of a female face with a halo dating from the mid-16th century onwards. It is almost certainly St Margaret of Antioch (Andrej Botek). Evidence of settlement has been discovered in the immediate surroundings, including a guard settlement dating from the Great Moravian period, while the western façade of the church is oriented directly towards the Mikulčice fortified settlement, whose main gate was in turn oriented towards Kopčany. A few dozen metres south of the church there is also a fortified complex, apparently the residence of a nobleman, dated to the Great Moravian period. In 2021, an extensive restoration of the building was completed, including the replastering of its exterior. In recent years, a celebration has been organised here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree beside the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska a představuje vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem v období Velké Moravy (Andrej Botek). Archeologické výzkumy posunuly jeho datování do 2. poloviny 9. až 1. poloviny 10. století. Radiokarbonové datování stavebního dřeva poskytlo interval přibližně 891–1011 (Martin Illáš). Nachází se u Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, v blízkosti slovensko-české hranice (lexikon.sk). Stojí na mírné terénní vyvýšenině uprostřed polí nedaleko řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodním kostelem s pravoúhlým závěrem, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř až po korunní římsu. Ve 13. století došlo ke gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). V rámci této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. Ve druhé polovině 15. století byl kostelík opevněn a obehnán příkopem. Tyto úpravy zřejmě souvisely s válečnými střety mezi Uherským a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk). Trojúhelníkový klenák v Kopčanech je nejspíše kulturním importem ze západoevropské karolínské architektury nebo z na ni navazující raně románské architektury. V západní Evropě se používal především na reprezentativních a sakrálních stavbách a měl konstrukční, dekorativní a pravděpodobně také symbolickou funkci. Klenák je kámen osazený ve vrcholu obloukového záklenku. V Kopčanech mají původní okna neobvyklý trojúhelníkový klenák, který pravděpodobně neměl zvláštní statickou funkci, ale byl výrazným dekorativním prvkem a mohl nést také křesťanskou symboliku (Martin Illáš). Na základě stavebního typu a stavební techniky lze původ řemeslníků, kteří kostel postavili, hledat v prostředí západoevropské merovejsko-karolínské výtvarné a stavitelské tradice. Stavba a analyzované symboly by tak představovaly kulturní import z rozvinutějšího prostředí sakrálního stavitelství střední a západní Evropy (Martin Illáš).

Na jižní fasádě presbytáře se nacházejí dva kameny s rytými nebo tesanými znaky. Jsou integrální součástí původního předrománského zdiva. Nachází se zde znak X, další znak X vepsaný do čtyřúhelníkového rámu a schematicky znázorněná lidská tvář, nad níž jsou tři malé rovnoramenné kříže. První celoplošná omítka byla na exteriér nanesena v 11.–12. století a rytiny se nacházely pod pozdějšími omítkovými úpravami. Illáš proto rytiny rámcově datuje od druhé poloviny 9. století do 11.–12. století. X je christogram – symbol Krista. X v čtyřúhelníkovém rámu je interpretováno jako spojení Kristova symbolu se symbolem celého světa nebo univerza. Tvář se třemi kříži považuje autor za schematické zobrazení Krista. V případě tří křížů může jít o redukovaný křížový nimbus Krista, o Krista a dva lotry na Golgotě, o Krista se sv. Petrem a sv. Pavlem, případně o obecnou symboliku čísla tři a Nejsvětější Trojice. Rytiny měly symbolicky chránit a sekundárně také vzdělávat (Martin Illáš).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším menším stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964. V roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ze zdiva kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951 (lexikon.sk). Datování stavby zůstává předmětem odborného výzkumu. Archeologické nálezy umožňují zařadit její nejstarší stavební fázi do druhé poloviny 9. až první poloviny 10. století, přičemž novější radiokarbonové datování podporuje možnost vzniku již v 9. století. Martin Illáš proto kostel charakterizuje jako stavbu vybudovanou přibližně kolem roku 900, tedy ještě v kontextu Velké Moravy (Martin Illáš).

Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, například původní okenní otvory, povrchovou úpravu stěn či valenou klenbu v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, přičemž připomíná bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný od poloviny 16. století. Téměř s jistotou jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny pozůstatky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy – a západní průčelí kostelíku směřuje přímo k mikulčickému hradišti, jehož hlavní brána byla naopak orientována směrem ke Kopčanům. Několik desítek metrů jižně od kostela se navíc nachází areál opevněného, zřejmě velmožského dvorce datovaného do velkomoravského období. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost při příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíku se v roce 2019 stala finalistkou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).

Južná Morava, Krajina, Česko, Fotografie

Južná Morava, kraj slnka a pohostinnosti

skala
Hits: 660

Južná je považovaná za jeden z najkrajších a najbohatších regiónov krajiny, ktorý spája prírodné krásy, bohatú históriu, víno a kultúru. Je to najteplejšia a najúrodnejšia oblasť Českej republiky, s dobre vyvinutou poľnohospodárskou krajinou a ideálnymi podmienkami na pestovanie viniča. Nachádzajú sa tu najstaršie archeologické na území dnešného Česka, s dôkazmi ľudských aktivít už od praveku (visitczechia.com). Víno patrí k neodmysliteľnej identite Južnej Moravy, približne 96 % všetkých viníc v Česku je na južnej Morave. Víno sa tu pestuje už od čias Keltov (traveliv.sk). Najznámejša je Mikulovská vinohradnícka oblasť (Wikipedia).Víno sa tu slávi aj prostredníctvom festivalov a vinárskych podujatí (nationalgeographic.com). Nachádza sa tu viac než 90 hradov, zámkov a kaštieľov (ccrjm.cz). Jeden z najvýznamnejších kultúrnych pokladov regiónu je Lednicko‑valtický areál, zapísaný ako do zoznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezerváciou s jedinečnými stepnými a lesnými ekosystémami a výhľadmi na a Novomlýnske priehrady (Wikipedia). V Moravskom krase sú tisíce jaskýň, priepasť Macocha (zapakuj.sk). Národný park Podyjí pri hraniciach s Rakúskom ponúka panenskú prírodu údolia Dyje (amazingczechia.com).

Žije tu približne 1,18 milióna obyvateľov, susedí so Slovenskom a Rakúskom. Viac než 60 % územia tvorí poľnohospodárska pôda. Pri Slavkove sa odohrala jedna z najkrvavejších napoleonských bitiek (businessinfo.cz).  je známa ako kraj slnka a pohostinnosti – miestni , tradičné jedlá a tvoria silnú súčasť miestnej identity (travelking.sk). Gastronómia je spätá s nielen s vínom, ale aj lokálnymi dobrotami a tradičnými pivnicami (traveliv.sk). Hustopeče sú známe najväčšími mandľovými sadmi v strednej Európe. Južná Morava je rajom pre cyklistov a kolobežkárov, terén je zvyčajne rovinatý a dobre označený (Eva Prcinová). Ja chodím na južnú Moravu často a prešiel som ju krížom krážom, v rôznych obdobiach. Najviac sa mi páči kyjovský kraj, ktorý je pre svoj osobitý reliéf označovaný aj ako Moravské Toskánsko.

South Moravia is considered one of the most beautiful and richest regions of the country, combining natural beauty, rich history, wine, and culture. It is the warmest and most fertile area of the Czech Republic, with a well-developed agricultural landscape and ideal conditions for growing grapevines. The oldest archaeological traces of settlement in what is now Czechia have been found here, with evidence of human activity dating back to prehistoric times (visitczechia.com). Wine is an inseparable part of South Moravia’s identity, with approximately 90% of all Czech vineyards located in this region. Viticulture has been practiced here since the time of the Celts (traveliv.sk). The most famous wine-growing area is the Mikulov Wine Subregion (Wikipedia). Wine is also celebrated through numerous festivals and wine-related events (nationalgeographic.com). More than 90 castles, châteaux, and manor houses can be found here (ccrjm.cz). One of the region’s greatest cultural treasures is the Lednice–Valtice Cultural Landscape, listed as a UNESCO World Heritage Site (south-moravia.com). Pálava is a biosphere reserve with unique steppe and forest ecosystems and panoramic views of vineyards and the Nové Mlýny reservoirs (Wikipedia). The Moravian Karst is home to thousands of caves, including the Macocha Abyss (zapakuj.sk). The Podyjí National Park on the Austrian border offers pristine nature in the valley of the Dyje River (amazingczechia.com).

About 1.18 million people live here, and the region borders Slovakia and Austria. More than 60% of the territory is agricultural land. One of the  bloodiest Napoleonic battles took place near Slavkov (Austerlitz) (businessinfo.cz). South Moravia is known as a land of sunshine and hospitality – local people, traditional dishes, and folklore form a strong part of the region’s identity (travelking.sk). Gastronomy is linked not only to wine, but also to local delicacies and traditional wine cellars (traveliv.sk). Hustopeče is famous for having the largest almond orchards in Central Europe. South Moravia is a paradise for cyclists and scooter riders – the terrain is usually flat and well marked (Eva Prcinová). I visit South Moravia often and have traveled across it in many directions and seasons. What I like most is the Kyjov region, which, due to its distinctive landscape, is also referred to as “Moravian Tuscany.”

Südmähren gilt als eine der schönsten und wohlhabendsten Regionen des Landes, in der sich Naturschönheiten, reiche Geschichte, Wein und Kultur vereinen. Es ist die wärmste und fruchtbarste Region der Tschechischen Republik mit einer gut entwickelten Agrarlandschaft und idealen Bedingungen für den Weinbau. Hier befinden sich die ältesten archäologischen Siedlungsspuren auf dem Gebiet des heutigen Tschechiens, mit Nachweisen menschlicher Aktivitäten bereits aus der Urgeschichte (visitczechia.com). Wein ist ein untrennbarer Bestandteil der Identität Südmährens – rund 96 % aller Weinberge in Tschechien liegen in dieser Region. Der Weinbau wird hier seit der Zeit der Kelten betrieben (traveliv.sk). Am bekanntesten ist das Weinbaugebiet Mikulov (Wikipedia). Der Wein wird hier auch durch zahlreiche Festivals und Weinveranstaltungen gefeiert (nationalgeographic.com). In der Region befinden sich mehr als 90 Burgen, Schlösser und Herrensitze (ccrjm.cz). Einer der bedeutendsten kulturellen Schätze ist die Kulturlandschaft Lednice–Valtice, die zum UNESCO-Weltkulturerbe gehört (south-moravia.com). Pálava ist ein Biosphärenreservat mit einzigartigen Steppen- und Waldökosystemen sowie Ausblicken auf die Weinberge und die Stauseen von Nové Mlýny (Wikipedia). Im Mährischen Karst gibt es Tausende von Höhlen, darunter auch die Macocha-Schlucht (zapakuj.sk). Der Nationalpark Podyjí an der Grenze zu Österreich bietet unberührte Natur im Tal der Thaya (Dyje) (amazingczechia.com).

Hier leben etwa 1,18 Millionen Menschen, und die Region grenzt an die Slowakei und Österreich. Mehr als 60 % der Fläche bestehen aus landwirtschaftlichen Nutzflächen. Bei Slavkov (Austerlitz) fand eine der blutigsten napoleonischen Schlachten statt (businessinfo.cz). Südmähren ist als Land der Sonne und Gastfreundschaft bekannt – die Einheimischen, die traditionelle Küche und die Folklore bilden einen wichtigen Teil der regionalen Identität (travelking.sk). Die Gastronomie ist nicht nur mit Wein, sondern auch mit regionalen Spezialitäten und traditionellen Weinkellern verbunden (traveliv.sk). Hustopeče ist bekannt für die größten Mandelplantagen in Mitteleuropa. Südmähren ist ein Paradies für Radfahrer und Rollerfahrer – das Gelände ist meist flach und gut ausgeschildert (Eva Prcinová). Ich reise häufig nach Südmähren und habe die Region kreuz und quer zu verschiedenen Jahreszeiten durchquert. Am meisten gefällt mir die Region Kyjov, die wegen ihres besonderen Reliefs auch als „Mährische Toskana“ bezeichnet wird.

Jižní Morava je považována za jeden z nejkrásnějších a nejbohatších regionů země, který spojuje přírodní krásy, bohatou historii, víno a kulturu. Je to nejteplejší a nejúrodnější oblast České republiky s dobře rozvinutou zemědělskou krajinou a ideálními podmínkami pro pěstování vinné révy. Nacházejí se zde nejstarší archeologické stopy osídlení na území dnešního Česka, s důkazy lidské činnosti již od pravěku (visitczechia.com). Víno je neoddělitelnou součástí identity Jižní Moravy – přibližně 96 % všech vinic v Česku se nachází právě zde. Vinařství se tu provozuje již od dob Keltů (traveliv.sk). Nejznámější je Mikulovská vinařská podoblast (Wikipedia). Víno se zde slaví také prostřednictvím festivalů a vinařských akcí (nationalgeographic.com). Nachází se zde více než 90 hradů, zámků a zámečků (ccrjm.cz). Jedním z nejvýznamnějších kulturních pokladů regionu je Lednicko-valtický areál zapsaný na seznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezervací s jedinečnými stepními a lesními a výhledy na vinice a Novomlýnské (Wikipedia). V Moravském krasu se nacházejí tisíce jeskyní včetně propasti Macocha (zapakuj.sk). Národní park Podyjí u hranic s Rakouskem nabízí nedotčenou přírodu údolí řeky Dyje (amazingczechia.com).

Žije zde přibližně 1,18 milionu obyvatel a region sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Více než 60 % území tvoří zemědělská půda. U Slavkova (Austerlitz) se odehrála jedna z nejkrvavějších napoleonských bitev (businessinfo.cz). Jižní Morava je známá jako kraj slunce a pohostinnosti – místní lidé, tradiční jídla a folklor tvoří silnou součást místní identity (travelking.sk). Gastronomie je spjata nejen s vínem, ale i s místními specialitami a tradičními vinnými sklepy (traveliv.sk). Hustopeče jsou známé největšími mandloňovými sady ve střední Evropě. Jižní Morava je rájem pro cyklisty a koloběžkáře – terén je obvykle rovinatý a dobře značený (Eva Prcinová). Na Jižní Moravu jezdím často a procestoval jsem ji křížem krážem v různých obdobích. Nejvíce se mi líbí Kyjovsko, které je pro svůj osobitý reliéf označováno také jako „Moravské Toskánsko“.

Niektoré nosné príspevky z južnej Moravy

TOP

 
 
 
 

Krajina, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Třeboň, mesto uprostred rybníkov

skala
Hits: 161

Třeboň je historické mesto v južných Čechách so silnými rybníkárskymi a kultúrnymi tradíciami. Mesto leží v povodí Lužnica, v oblasti bohatej na umelo vytvorených rybníkov, ktoré formovali krajinu a miestnu ekonomiku počas storočí (britannica.com). Počiatky siahajú až do 12. storočia, keď vznikla prvá osada v oblasti, z ktorej sa postupne vyvinula dnešná Třeboň (trebonsko.cz). Prvý záznam je o sídle Wittingau (trebonsko.cz). Mesto sa kultúrne a hospodársky rozvíjalo najmä vďaka rybníkárstvu – budovaniu rozsiahlej siete rybníkov a vodných kanálov už od 13. storočia (Wikipedia). V stredoveku i novoveku sa Třeboň stala dôležitým centrom chovu kaprov (visitczechia.com).

Třeboň má množstvo pamiatok. Státní zámek Třeboň je rozsiahly renesančný zámok s parkom v historickom centre. Masarykovo náměstí je hlavné námestie s krásnymi meštianskymi domami a historickou atmosférou. Stará radničná veža poskytuje na mesto (itrebon.cz).  J. K. Tyla je jedno z najstarších mestských divadiel v Česku (trebonsko.cz). Len málo českých miest sa môže pochváliť tak starou a bohatou divadelnou tradíctiou ako Třeboň. sa začala už v polovici 16. storočia v kláštore. Divadlo sa hralo aj na zámku (itrebon.cz). Dům Štěpánka Netolického je historický dom venovaný tradícii rybníkárstva (megaubytko.cz). V historickej časti mesta sa nachádza gotický kláštor, barokové meštianske na námestí, novogotický pivovar. Uprostred stojí renesančná kamenná fontána z roku 1569 a barokový mariánsky stĺp (trebonsko.cz). Na západnej strane mesta sa nachádza Budejovická brána z rokov 1605 až 1611. Na východnej Hradecká brána u 20-tych rokov 16. storočia. Na južnej Svinenská brána zo 14. storočia. Za ňou sa nachádza Novohradská zo 16. storočia (trebonsko.cz). Hrobka Schwarzenbergov sa nachádza v anglickém parku na brehu rybníka Svět. V kaplnke novogotickej dvojpodlažnej hrobky sa nachádza oltár a v krypte sú uložené 26 rakiev s ostatkami členov rodu (itrebon.cz). V centre sa nachádza aj expozícia sladkovodných rýb v rámci občerstvenia U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Okolie Třebone je charakteristické stovkami rybníkov prepojenými sieťou kanálov, ktoré slúžili a slúžia akvakultúre, zadržiavaniu aj biodiverzite (Wikipedia). Nachádza sa tu aj množstvo prírodných rezervácií (travelking.sk). V areáli zámku sa nachádza Dům prírody. Ten je moderou návštevníckou expozíciou, ktorá atraktívnym spôsobom približuje prírodne a kultúrne dedičstvo Třeboňska. Prezentuje krajinu, ktorá bola po stáročia formovaná prácou človeka, predovšetkým rybníkárov, a zároveň zdôrazňuje dôležitosť jej ochrany (dumprirody.cz).

Třeboň is a historic town in South Bohemia with strong traditions of fish farming and culture. The town lies in the drainage basin of the Lužnice River, in an area rich in water bodies formed by artificially created ponds that have shaped the landscape and the local economy for centuries (britannica.com). The beginnings of settlement date back to the 12th century, when the first village was established in the area, gradually developing into today’s Třeboň (trebonsko.cz). The first recorded mention refers to the settlement of Wittingau (trebonsko.cz). The town developed culturally and economically mainly thanks to fish farming – the construction of an extensive network of ponds and water channels from as early as the 13th century (Wikipedia). In the Middle Ages and the modern period, Třeboň became an important centre of carp breeding (visitczechia.com).

Třeboň has many historical monuments. Třeboň State Chateau is a large Renaissance castle with a park in the historic town centre. Masaryk Square is the main square with beautiful burgher houses and a historic atmosphere. The old town hall tower offers views of the town (itrebon.cz). The J. K. Tyl Theatre is one of the oldest municipal theatres in the Czech Republic (trebonsko.cz). Few Czech towns can boast such an old and rich theatrical tradition as Třeboň. Its history began in the mid-16th century in the monastery. Theatre performances also took place at the castle (itrebon.cz). The House of Štěpánek of Netolice is a historic building dedicated to the tradition of fish farming (megaubytko.cz). In the historic part of the town there is a Gothic monastery, Baroque burgher houses on the square, and a Neo-Gothic brewery. In the middle of the square stands a Renaissance stone fountain from 1569 and a Baroque Marian column (trebonsko.cz). On the western side of the town is the Budějovice Gate from 1605–1611. On the eastern side is the Hradec Gate from the 1520s. On the southern side is the Svinenská Gate from the 14th century, behind which stands the Novohradská Gate from the 16th century (trebonsko.cz). The Schwarzenberg Tomb is located in an English park on the shore of the Svět Pond. In the chapel of the Neo-Gothic two-storey tomb there is an altar, and in the crypt lie 26 coffins with the remains of members of the family (itrebon.cz). In the centre there is also an exhibition of freshwater fish as part of the refreshment facility U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

The surroundings of Třeboň are characterised by hundreds of ponds interconnected by a network of channels, which have served and still serve aquaculture, water retention and biodiversity (Wikipedia). There are also many nature reserves in the area (travelking.sk). In the castle complex there is the House of Nature, a modern visitor exhibition that presents the natural and cultural heritage of the Třeboň region in an attractive way. It presents a landscape that has been shaped for centuries by human activity, especially by fish farmers, and at the same time emphasises the importance of its protection (dumprirody.cz).

Třeboň ist eine historische Stadt in Südböhmen mit starken Traditionen in der Teichwirtschaft und Kultur. Die Stadt liegt im Einzugsgebiet der Lužnice, in einer Region, die reich an künstlich angelegten Wasserflächen ist, welche die Landschaft und die lokale Wirtschaft über Jahrhunderte geprägt haben (britannica.com). Die Anfänge der Besiedlung reichen bis ins 12. Jahrhundert zurück, als hier die erste Siedlung entstand, aus der sich allmählich das heutige Třeboň entwickelte (trebonsko.cz). Die erste schriftliche Erwähnung bezieht sich auf die Siedlung Wittingau (trebonsko.cz). Die Stadt entwickelte sich kulturell und wirtschaftlich vor allem благодаря der Teichwirtschaft – dem Aufbau eines umfangreichen Netzes von Teichen und Wasserkanälen bereits seit dem 13. Jahrhundert (Wikipedia). Im Mittelalter und in der Neuzeit wurde Třeboň zu einem bedeutenden Zentrum der Karpfenzucht (visitczechia.com).

Třeboň verfügt über zahlreiche Sehenswürdigkeiten. Das Staatliche Schloss Třeboň ist ein weitläufiges Renaissanceschloss mit Park im historischen Stadtzentrum. Der Masaryk-Platz ist der Hauptplatz mit schönen Bürgerhäusern und historischer Atmosphäre. Der alte Rathausturm bietet Ausblicke auf die Stadt (itrebon.cz). Das J.-K.-Tyl-Theater ist eines der ältesten Stadttheater in Tschechien (trebonsko.cz). Nur wenige tschechische Städte können auf eine so alte und reiche Theatertradition wie Třeboň verweisen. Die Geschichte begann bereits Mitte des 16. Jahrhunderts im Kloster. Theater wurde auch im Schloss gespielt (itrebon.cz). Das Haus von Štěpánek von Netolice ist ein historisches Gebäude, das der Tradition der Teichwirtschaft gewidmet ist (megaubytko.cz). Im historischen Stadtkern befinden sich ein gotisches Kloster, barocke Bürgerhäuser am Platz und eine neugotische Brauerei. In der Mitte des Platzes steht ein Renaissance-Steinbrunnen aus dem Jahr 1569 sowie eine barocke Mariensäule (trebonsko.cz). Auf der Westseite der Stadt befindet sich das Budweiser Tor aus den Jahren 1605–1611, auf der Ostseite das Hradecer Tor aus den 1520er Jahren, auf der Südseite das Svinenská-Tor aus dem 14. Jahrhundert, hinter dem sich das Novohradská-Tor aus dem 16. Jahrhundert befindet (trebonsko.cz). Die Schwarzenbergische Gruft liegt in einem englischen Park am Ufer des Teiches Svět. In der Kapelle der neugotischen zweigeschossigen Gruft befindet sich ein Altar, und in der Krypta liegen 26 Särge mit den sterblichen Überresten von Mitgliedern der Familie (itrebon.cz). Im Zentrum gibt es auch eine Ausstellung von Süßwasserfischen im Rahmen der Gaststätte U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Die Umgebung von Třeboň ist durch Hunderte von Teichen gekennzeichnet, die durch ein Netz von Kanälen miteinander verbunden sind und der Aquakultur, dem Wasserrückhalt und der Biodiversität dienen (Wikipedia). Außerdem gibt es hier zahlreiche Naturschutzgebiete (travelking.sk). Im Schlossareal befindet sich das Haus der Natur, eine moderne Besucherausstellung, die auf attraktive Weise das natürliche und kulturelle Erbe der Region Třeboň präsentiert. Sie zeigt eine Landschaft, die über Jahrhunderte durch die Arbeit des Menschen, insbesondere der Teichwirte, geprägt wurde, und betont zugleich die Bedeutung ihres Schutzes (dumprirody.cz).

Třeboň je historické město v jižních Čechách se silnými rybníkářskými a kulturními tradicemi. Město leží v povodí řeky Lužnice, v oblasti bohaté na vodní plochy uměle vytvořených rybníků, které po staletí formovaly krajinu i místní ekonomiku (britannica.com). Počátky osídlení sahají až do 12. století, kdy zde vznikla první osada, z níž se postupně vyvinula dnešní Třeboň (trebonsko.cz). První zmínka hovoří o sídle Wittingau (trebonsko.cz). Město se kulturně i hospodářsky rozvíjelo především díky rybníkářství – budování rozsáhlé sítě rybníků a vodních kanálů již od 13. století (Wikipedia). Ve středověku i novověku se Třeboň stala významným centrem chovu kaprů (visitczechia.com).

Třeboň má řadu památek. Státní zámek Třeboň je rozlehlý renesanční zámek s parkem v historickém centru města. Masarykovo náměstí je hlavní náměstí s krásnými měšťanskými domy a historickou atmosférou. Stará radniční věž nabízí výhledy na město (itrebon.cz). Divadlo J. K. Tyla patří k nejstarším městským divadlům v České republice (trebonsko.cz). Jen málo českých měst se může pochlubit tak starou a bohatou divadelní tradicí jako Třeboň. Její historie začala už v polovině 16. století v klášteře. Divadlo se hrálo také na zámku (itrebon.cz). Dům Štěpánka Netolického je historický dům věnovaný tradici rybníkářství (megaubytko.cz). V historické části města se nachází gotický klášter, barokní měšťanské domy na náměstí a novogotický pivovar. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna z roku 1569 a barokní mariánský sloup (trebonsko.cz). Na západní straně města se nachází Budějovická brána z let 1605–1611, na východní Hradecká brána z 20. let 16. století a na jižní Svinenská brána ze 14. století, za níž stojí Novohradská brána ze 16. století (trebonsko.cz). Hrobka Schwarzenbergů se nachází v anglickém parku na břehu rybníka Svět. V kapli novogotické dvoupatrové hrobky je oltář a v kryptě je uloženo 26 rakví s ostatky členů rodu (itrebon.cz). V centru města se nachází také expozice sladkovodních ryb v rámci občerstvení U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Okolí Třeboně je charakteristické stovkami rybníků propojených sítí kanálů, které sloužily a slouží akvakultuře, zadržování vody i podpoře biodiverzity (Wikipedia). Nachází se zde také řada přírodních rezervací (travelking.sk). V areálu zámku je Dům přírody, moderní návštěvnická expozice, která atraktivním způsobem přibližuje přírodní a kulturní dědictví Třeboňska. Představuje krajinu, jež byla po staletí formována lidskou činností, zejména prací rybníkářů, a zároveň zdůrazňuje význam její ochrany (dumprirody.cz).

TOP

Všetky

Slovensko, Krajina, TOP, Fotografie

Horehronie

skala
Hits: 2696

Región predstavuje v súčasnosti najmä okresy a Brezno. Nachádza sa v strede Slovenska, od prameňa Hrona až po Hronsek. Obyvatelia Horehronia si zachovali mnohé prvky ľudových tradícií vo svojom spôsobe života a v jeho každodennom prejave. Centrom je Banská Bystrica. V minulosti sa na Horehroní ťažilo striebro a meď. Región poskytuje možnosti športového vyžitia, turistiky, agroturizmu (horehronie.com). Osrblie je centrum biatlonu. Na zjazdové sú možnosti na svahoch Chopku, na Čertovici, v Mýte pod Ďumbierom, Selciach a inde (Wikipedia). V okrese Brezno sa nachádza celkovo 14 lyžiarskych svahov s vlekmi. Hron je najvyhľadávanejšou riekou na splav u nás, pretože nemá veľa technických prekážok (horehronie.com). Hron je rieka ideálna pre vodácke aktivity, splavy pre rekreačných aj náročnejších vodákov (oma.sk). Súčasťou Horehronia sú dva národné : a Muránska planina (Wikipedia). je charakteristické horskou a dolinovou krajinou s rozsiahlymi lesmi, lúkami a horskými potokmi (Wikipedia). V obci Brusno sú , sú orientované najmä na liečbu ochorení tráviaceho ústrojenstva (Wikipedia). V minulosti bol tento región Slovenska najneskôr osídľovaný.

Horehronie je zároveň miestom s bohatou ľudovou kultúrou a folklórom. Obyvatelia si uchovali tradičné prvky v oblasti hudby, tanca, remesiel a každodenných zvykov, ktoré sú súčasťou regionálnej identity. Folklórne prvky sa odrážajú aj v populárnej kultúre (Wikipedia). V Heľpe sa od roku 1966 každoročne konajú Horehronské dni spevu a tanca, folklórny festival so zameraním na Horehronie a jeden z najstarších festivalov na Slovensku. Horehronský viachlasný spev je zapísaný do Reprezentatívneho zoznamu nehmotného kultúrneho dedičstva ľudstva UNESCO. Medzi vyhľadávané turistické atrakcie regiónu patrí Čiernohronská železnica v Čiernom Balogu a Lesnícky skanzen vo Vydrovskej doline. Železničné zaujímavosti dopĺňa Telgártska slučka na trati Červená Skala – Margecany (Wikipedia). Ľupčiansky hrad je stredoveký hrad s bohatou historiou. Chmarošský viadukt je impozantný železničný most a stavba inžinierskeho umenia pri Telgárte (spoznajslovensko.eu). Habakuky – Dobšinského rozprávkový svet na Donovaloch sú tematický areál pre s deťmi inšpirovaný slovenskými rozprávkami (travelguide.sk).

Niektoré príspevky

The region today primarily comprises the districts of Banská Bystrica and Brezno. It is located in central Slovakia, stretching from the source of the Hron River to Hronsek. The inhabitants of Horehronie have preserved many elements of folk traditions in their way of life and everyday practices. The regional center is Banská Bystrica. In the past, silver and copper were mined in Horehronie. The region offers opportunities for sports activities, tourism, and agrotourism (horehronie.com). Osrblie is a center of biathlon. Downhill skiing is available on the slopes of Chopok, at Čertovica, in Mýto pod Ďumbierom, Selce, and elsewhere (Wikipedia). There are a total of 14 ski slopes with lifts in the Brezno district. The Hron River is the most sought-after river for rafting in Slovakia, as it has relatively few technical obstacles (horehronie.com). The Hron is an ideal river for water sports, offering rafting trips for both recreational and more experienced paddlers (oma.sk). Horehronie includes two national parks: the Low Tatras and Muránska Planina (Wikipedia). The region is characterized by a mountainous and valley landscape with extensive forests, meadows, and mountain streams (Wikipedia). The village of Brusno is home to a spa focused primarily on the treatment of digestive system diseases (Wikipedia). Historically, this part of Slovakia was among the last to be settled.

Horehronie is also a region rich in folk culture and folklore. The local population has preserved traditional elements of music, dance, crafts, and everyday customs that form an integral part of regional identity. Folklore elements are also reflected in popular culture (Wikipedia). Since 1966, the Horehronie Days of Song and Dance have been held annually in Heľpa— a folklore festival focused on the Horehronie region and one of the oldest festivals in Slovakia. Horehronie multipart singing is inscribed on UNESCO’s Representative List of the Intangible Cultural Heritage of Humanity. Popular tourist attractions in the region include the Čiernohronská Railway in Čierny Balog and the Forestry Open-Air Museum in the Vydrovo Valley. Railway attractions are further complemented by the Telgárt Loop on the Červená Skala–Margecany line (Wikipedia). Ľupča Castle is a medieval castle with a rich history. The Chmaroš Viaduct is an impressive railway bridge and a notable feat of engineering near Telgárt (spoznajslovensko.eu). Habakuky – Dobšinský’s Fairy-Tale World in Donovaly is a themed area for families with children, inspired by Slovak fairy tales (travelguide.sk).

Some posts

  • Low Tatras
  • Polomka
  • Telgárt

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Mikulov – vinárske mesto

skala
Hits: 294

Mikulov je mesto na južnej Morave, blízko hraníc s Rakúskom. Nachádza sa v nadmorskej výške 242 metrov nad morom (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrchov a čiastočne patrí do chránenej oblasti Pálava. Je centrom vinárskej oblasti, vďaka priaznivému podnebiu sa tu vinohradníctvu darí a predstavuje dôležitú súčasť miestnej identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy významne ovplyvňujú charakter miestnych vín (mikulov.cz). V Mikulove žije cca 7500 obyvateľov (Wikipedia). Nemecký názov pre Mikulov je Nikolsburg. Názov mesta pochádza od krstného mena Mikul, ktoré bolo domácou podobou mena . Historické jadro je mestkou pamiatkovou rezerváciou (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1249 (rmm.cz). Pred 2. svetovou vojnou sa v Mikulove hovorilo prevažne nemecky. Po vojne došlo k vysídleniu nemeckej populácie (Wikipedia). Pred vojnou tu žila aj jedna z najvýznamnejších židovských moravských komunít, avšak holokaust ju výrazne zdecimoval (jguideeurope.org). Mikulov sa od roku 1249 do 1560 vyvíjal ako centrum panstva pod vedením rodu Liechtensteinovcov. Neskôr, od 1575 do 1945, prevzal vládu rod Dietrichsteinovcov. Sľubný vývoj však narušili švédske vpády v roku 1645, následné turecké a uhorské , ako aj ničivé požiare v rokoch 1663 a 1719. 22. apríla 1945 zámok takmer celý vyhorel (mikulov.cz).

Dominantou mesta je hrad – dnes zámok. Pôvodne bol postavený v románskom štýle, neskôr prestavaný do renesančného a barokového tvaru (amazingczechia.com). Na východe je prírodná rezervácia „Svatý kopeček“ s krížovou cestou a kaplnkou svätého Sebastiána (Wikipedia). Nachádza sa tu aj synagóga a židovský cintorín s približne 4000 náhrobkami (Wikipedia). 2. decembra 1805 po bikte u Slavkova bol v Mikulovskom zámku dojednaný predbežný mier medzi Francúzskom a Rakúskom. 26. júla 1866 zase prímerie medzi Rakúskom a Pruskom (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „taliansky“ charakter, ktorý vznikol vďaka bielym vápencovým svahom Pavlovských vrchov, špecifickej flóre a faune a mimoriadne teplému, slnečnému klímatu pripomínajúcemu Toskánsko či južnú Európu. Vďaka talianskym architektonickým prvkom a prepojeniu s miestnou krajinou získal Mikulov svoje typické panorámy a nezameniteľnú atmosféru. Od tej doby patrí medzi najvýznamnejšie historické rezidenčné Česka.

Mikulov is a town in southern Moravia, close to the Austrian border. It lies at an elevation of 242 meters above sea level (mikulov.cz). The town is situated in the Mikulov Highlands and partially belongs to the protected landscape area Pálava. It is a center of the wine-growing region; thanks to the favorable climate, viticulture thrives here and represents an important part of local identity (Wikipedia). The limestone slopes of Pálava significantly influence the character of the local wines (mikulov.cz). Mikulov has approximately 7,500 inhabitants (Wikipedia). The German name for Mikulov is Nikolsburg. The town’s name comes from the given name Mikul, a local variant of the name Mikuláš (Nicholas). The historical center is declared an urban heritage reserve (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1249 (rmm.cz). Before World War II, German was the predominant language spoken in Mikulov. After the war, the German population was expelled (Wikipedia). The town was also home to one of the most important Jewish communities in Moravia, which was heavily decimated during the Holocaust (jguideeurope.org). From 1249 to 1560, Mikulov developed as the center of an estate under the Liechtenstein family. Later, from 1575 to 1945, it was ruled by the Dietrichstein family. Its promising development was disrupted by the Swedish invasion in 1645, subsequent Turkish and Hungarian wars, and devastating fires in 1663 and 1719. On April 22, 1945, the castle was almost completely destroyed by fire (mikulov.cz).

The dominant landmark of the town is the castle (formerly a castle, now a chateau). Originally built in the Romanesque style, it was later rebuilt in Renaissance and Baroque forms (amazingczechia.com). To the east lies the nature reserve „Svatý kopeček“ with a Calvary trail and the Chapel of St. Sebastian (Wikipedia). There is also a synagogue and a Jewish cemetery with approximately 4,000 tombstones (Wikipedia). On December 2, 1805, after the Battle of Austerlitz, preliminary peace negotiations between France and Austria took place in the Mikulov Chateau. On July 26, 1866, an armistice between Austria and Prussia was concluded here (Wikipedia).

Mikulov has a unique “Italian” character created by the white limestone slopes of the Pavlov Hills, its distinctive flora and , and a warm, sunny climate reminiscent of Tuscany or southern Europe. Thanks to Italian architectural elements and the connection with the surrounding landscape, Mikulov has acquired its characteristic panoramas and unmistakable atmosphere. Since then, it has been considered one of the most important historical residential towns in the Czech Republic.

Mikulov ist eine Stadt in Südmähren, nahe der österreichischen Grenze. Sie liegt auf einer Höhe von 242 Metern über dem Meeresspiegel (mikulov.cz). Die Stadt befindet sich im Mikulov-Gebirge und gehört teilweise zum Landschaftsschutzgebiet Pálava. Sie ist ein Zentrum des Weinbaus; dank des günstigen Klimas gedeiht der Weinbau hier sehr gut und bildet einen wichtigen Teil der örtlichen Identität (Wikipedia). Die Kalksteinhänge der Pálava beeinflussen den Charakter der lokalen Weine maßgeblich (mikulov.cz). Mikulov hat etwa 7.500 Einwohner (Wikipedia). Der deutsche Name von Mikulov lautet Nikolsburg. Der Stadtname leitet sich vom Vornamen Mikul ab, einer lokalen Form des Namens Mikuláš. Das historische Stadtzentrum ist als städtisches Denkmalreservat geschützt (Wikipedia).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1249 (rmm.cz). Vor dem Zweiten Weltkrieg wurde in Mikulov überwiegend Deutsch gesprochen. Nach dem Krieg wurde die deutsche Bevölkerung vertrieben (Wikipedia). Vor dem Krieg lebte hier auch eine der bedeutendsten jüdischen Gemeinden Mährens, die jedoch durch den Holocaust stark dezimiert wurde (jguideeurope.org). Von 1249 bis 1560 entwickelte sich Mikulov als Zentrum einer Herrschaft unter dem Geschlecht der Liechtenstein. Später, von 1575 bis 1945, regierte hier das Geschlecht der Dietrichstein. Die vielversprechende Entwicklung wurde jedoch durch den schwedischen Einfall 1645, durch die folgenden Türken- und Ungarnkriege sowie durch verheerende Brände in den Jahren 1663 und 1719 unterbrochen. Am 22. April 1945 brannte das Schloss nahezu vollständig nieder (mikulov.cz).

Das Wahrzeichen der Stadt ist die Burg, heute ein Schloss. Ursprünglich im romanischen Stil erbaut, wurde es später im Renaissance- und Barockstil umgestaltet (amazingczechia.com). Im Osten liegt das Naturschutzgebiet „Svatý kopeček“ mit einem Kreuzweg und der Kapelle des heiligen Sebastian (Wikipedia). In der Stadt befinden sich auch eine Synagoge und ein jüdischer Friedhof mit etwa 4.000 Grabsteinen (Wikipedia). Am 2. Dezember 1805 wurden nach der Schlacht bei Austerlitz im Schloss von Mikulov die vorläufigen Friedensverhandlungen zwischen Frankreich und Österreich geführt. Am 26. Juli 1866 wurde hier ein Waffenstillstand zwischen Österreich und Preußen geschlossen (Wikipedia).

Mikulov besitzt einen einzigartigen „italienischen“ Charakter, der durch die weißen Kalksteinhänge der Pollauer Berge, die besondere Flora und Fauna sowie das warme, sonnige Klima entsteht, das an die Toskana oder Südeuropa erinnert. Dank italienischer Architekturelemente und der Verbindung mit der Landschaft hat Mikulov seine typischen Panoramen und seine unverwechselbare Atmosphäre erhalten. Seitdem gehört es zu den bedeutendsten historischen Residenzstädten Tschechiens.

Mikulov je město na jižní Moravě, blízko hranic s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 242 metrů (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrších a částečně spadá do chráněné krajinné oblasti Pálava. Je centrem vinařské oblasti; díky příznivému klimatu se zde vinařství daří a tvoří důležitou součást místní identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy výrazně ovlivňují charakter zdejších vín (mikulov.cz). V Mikulově žije přibližně 7 500 obyvatel (Wikipedia). Německý název pro Mikulov je Nikolsburg. Název města pochází od křestního jména Mikul, domácí podoby jména Mikuláš. Historické jádro je městskou památkovou rezervací (Wikipedia).

První písemná zmínka pochází z roku 1249 (rmm.cz). Před 2. světovou válkou se v Mikulově převážně mluvilo německy. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (Wikipedia). Před válkou zde žila také jedna z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě, kterou však holokaust výrazně zdecimoval (jguideeurope.org). Od roku 1249 do 1560 se Mikulov rozvíjel jako centrum panství rodu Lichtenštejnů. Později, od roku 1575 do 1945, vládl rod Dietrichsteinů. Slibný rozvoj přerušily švédské vpády roku 1645, následné turecké a uherské války a ničivé požáry v letech 1663 a 1719. Dne 22. dubna 1945 zámek téměř celý vyhořel (mikulov.cz).

Dominantou města je hrad – dnes zámek. Původně byl vystavěn v románském stylu, později přestavěn do renesanční a barokní podoby (amazingczechia.com). Na východě se nachází přírodní rezervace „Svatý kopeček“ s křížovou cestou a kaplí svatého Šebestiána (Wikipedia). Je zde také synagoga a židovský hřbitov s přibližně 4 000 náhrobky (Wikipedia). Dne 2. prosince 1805 byl po bitvě u Slavkova na mikulovském zámku sjednán předběžný mír mezi Francií a Rakouskem. Dne 26. července 1866 zde bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „italský“ charakter, který vznikl díky bílým vápencovým svahům Pavlovských vrchů, specifické flóře a fauně a mimořádně teplému, slunnému klimatu připomínajícímu Toskánsko či jižní Evropu. Díky italským architektonickým prvkům a propojení s okolní krajinou získal Mikulov své typické panorámy a nezaměnitelnou atmosféru. Od té doby patří mezi nejvýznamnější historická rezidenční města Česka.

TOP

Všetky