Akvaristika, Akvaristická technika, Údržba akvaristu

Údržba akvária

skala
Hits: 35986

Keď sme si zaobstarali akvárium, je treba sa oňho starať. Nie je to komplet, ktorý sa raz pripraví a potom existuje sám. Každé akvárium potrebuje od človeka určité vstupy – energiu, ktorú je nutné vynaložiť na zachovanie života v ňom. Niektoré zásahy sú nutné z hľadiska funkcie, niektoré sú viac-menej estetické. Medzi vybavenie na údržbu by som zaradil: sieťky, hadice, hadičky, drôtenku, odkaľovací zvon, vedrá, nožnice. Vodu je treba z času načas vymeniť. Akvárium totiž nedokáže zabezpečiť celý kolobeh látok, niektoré musia byť z neho odoberané, iné pridávané. Nie je tomu ako v prírode, kde je vo vodných tokoch, jazerách a moriach neustály prietok, ktorý prináša nové živiny, a spracované odnáša. Existujú síce aj prietokové komplexy, ale nie sú bežné a nedosahujú samozrejme prirodzené rozmery. V takom prípade môžeme hovoriť o eliminácii pravidelných výmen . Dá sa to nazvať kontinuálnou výmenou vody. Vráťme sa však do bežného stavu. Ako často treba vymieňať a aké množstvo závisí od veľmi veľa faktorov. Ak mám na mysli bežné akvárium radové akvaristu, bežná výmena by nemala presiahnuť tretinu objemu . sa vymieňa za vodu čistú, prípadne upravenú – napr. osmózou. V prípade ak vám voda pení, voda je špinavá alebo organicky silne znečistená. Čistá voda nepení. Penenie sa môže až pri filtrácii.

Farba vody v akváriu by mala byť hnedožltá až zelená. Aj číra priezračná čistá voda je niekedy znakom vysokého obsahu škodlivých dusitanov. Sklo sa vplyvom osvetlenia a denného svetla zariasi. Je možné, že vám ho prísavníky, slimáky „čistia“, napriek tomu je sklá nutné očistiť. Napr. drsnejšou hubkou na riad, bankomatovou kartou alebo mäkkou drôtenkou. Vždy dajme dozor nato, aby sa nám do týchto nástrojov nedostal substrát z dna. Pretože aj malé zrnko štrku dokáže účinne doškrabať sklo. Magnetickú škrabka a žiletka majú nevýhodou v tom, že sklo ľahko doškriabu. Vodný kameň sa ľahko odstráni mäkká drôtenka. Ak chceme a môžeme použiť chémiu, tak sa hodí kyselina fosforečná prípadne ocot. Silnejšie kyseliny sú príliš silné pre naše ruky. Napr. pomocou handričky. Aj vtedy pomôže abrazívna drôtenka. Krycie sklo sa rovnako ľahko čistí drôtenkou. Čelné sklo spredu odporúčam čistiť čistou vodou dvoma handrami – jednou na mokré a druhovu na suché čistenie – leštenie.

Vnútorné filtre je potrebné čistiť pomerne často. Ako často, závisí od mnohých faktorov. Každý akvarista sa musí naučiť odhadnúť správny , ale dá sa povedať, že priemerná doba by v normálnom spoločenskom akváriu, ktoré nie je prerybnené mohla, činiť 1 týždeň. V prípade, že filter nasal do seba toľko častíc, že je doslova nasatý na trubku v ňom, je ho treba ihneď vyčistiť. Pozor, pretože filter dokážu upchať aj vežovky malajské. Raz za čas je nutné vyčistiť aj lopatky čerpadla, celé zariadenie filtra premyť pod vodou, vykefovať, vyrajbať jednotlivé časti. Filtračný molitan vnútorného filtra je lepšie neumývať pod tečúcou vodou vodovodnej siete, ale vo vode, ktorú predtým zlejem z nádrže. Vodovodná voda by mohla ublížiť baktériám, ktoré sú v molitane. Pokiaľ umyjeme filtračnú náplň vodou z , prípadne vodou neobsahujúcou nežiaduce plyny, zachováme filter funkčný. V inom prípade sa baktérie v ňom zdecimujú. Pokiaľ dávate do akvária nový molitan, trochu ho zašpiňte pomocou inej vložky z už zabehaného filtra, alebo ho aspoň napustite vodou zo staršieho akvária. V prípade vonkajšieho filtra stačí filtračný molitan menej často. Na začiatku častejšie, neskôr občas. Rovnako aj filtračnú vatu a ostatné časti filtra. Vonkajší filter je výhodný z hľadiska údržby, po jeho zakúpení je nutné sa oň viac starať, ale nie sú ojedinelé prípady, kedy akvarista čistil molitan po roku a všetko bolo v poriadku. Optimálna veľkosť všetkých filtrov a ich zložiek závisí od záťaže nádrže, jej veľkosti. O ohrievač sa netreba osobitne starať, akurát by som ho raz začas očistil od rias, napr. mäkkou drôtenkou.

V prípade, že vodu vymieňame, odkaľujeme, je vhodnejšie ohrievač odpojiť elektrickú sieť, najmä ak vymieňame väčšie množstvo. V takom prípade sa môže stať, že časť ohrievača (najmä so silnejším príkonom) je silne rozpálená a po doplnení obyčajne studenšej vody môže prasknúť. To či je odkaľovanie nutné je individuálne. Záleží od množstva rýb, ich charakteru, filtrácie, vzduchovania a spotreby rastlín. Ak sa vám detrit – rozkladajúce sa exkrementy rýb a nespotrebovaného krmiva rozmáha, pristúpte k odkaľovaniu. Sú na to určené zvony, ktoré sú na zakončené širším hrdlom, ktoré vedie to užšej časti, na ktorú, alebo do ktorej sa vkladá hadica. Prípadne môžete odkaliť akvárium aj samotnou hadicou, ale obyčajne je to dosť nepraktické, pretože hrubšou hadicou vtiahnete aj štrk a piesok, a menšou hadicou zase operácia trvá neúmerne dlho. Samotný detrit je samozrejme do určitej miery žiaduci, za predpokladu, že pestujeme rastliny. Pretože detrit spotrebúvajú a menia ho na rastlinnú hmotu – je to vlastne ich . Ak máme v nádrži čierne stmavnuté plocha dna, je už detrit v deficite kyslíka a dávno sme ho mali odkaliť. Ak vám dobre rastú vodné rastliny, je nutné ich z času na čas preriediť. Prípadne očistiť od rias – mechanicky, presadiť, inak zoradiť. Rastliny sa zastrihávajú. Ak napr. chceme vytvoriť koberec z vodných rastlín, je dobré na začiatku strihať viac. Hnilé, zažltnuté je treba z akvária odstraňovať. Menšie rastliny je dobré sadiť pinzetami. Pri zastrihávaní odporúčam ostré nožničky. Pri koreňoch odstrihnite radšej viac, staré aj tak najskôr zhnijú a samotný tento proces hnitia nie je žiaduci.

When we acquire an aquarium, it requires care. It’s not a setup that you prepare once and then it exists on its own. Every aquarium needs certain inputs from humans – energy that must be expended to sustain life in it. Some interventions are necessary for functionality, while others are more aesthetic. Among the maintenance equipment, I would include: nets, hoses, wire brushes, siphon, buckets, scissors. Water needs to be changed from time to time. An aquarium cannot maintain the entire cycle of substances on its own; some must be removed, others added. It’s not like in nature, where there is a constant flow in watercourses, lakes, and seas that brings in new nutrients and carries away processed ones. Although there are flow systems, they are not common and certainly do not reach natural dimensions. In that case, we can talk about eliminating regular water changes. It can be called continuous water exchange. However, let’s return to the normal state. How often water needs to be changed and how much depends on many factors. If I mean a typical aquarium for a casual aquarist, the regular exchange should not exceed one-third of the tank’s volume. Water is replaced with clean water, or possibly treated water – for example, through reverse osmosis. If the water foams, is dirty, or organically heavily polluted, it needs to be changed. Clean water doesn’t foam. Foaming can occur during filtration.

The color of the water in the aquarium should be brownish-yellow to green. Even clear, translucent clean water is sometimes a sign of high levels of harmful nitrates. The glass becomes hazy due to lighting and daylight. It’s possible that suction cups, snails „clean“ it, but it still needs to be cleaned. For example, with a rough sponge for dishes, a bank card, or a soft wire brush. Always be careful not to let substrate from the bottom get into these tools. Because even a small grain of gravel can effectively scratch the glass. A magnetic scraper and a razor blade have the disadvantage that they can easily scratch the glass. Lime scale can be easily removed with a soft wire brush. If we want and can use chemicals, phosphoric acid or vinegar are suitable. Stronger acids are too strong for our hands. For example, use a cloth. An abrasive wire brush can also help in this case. The cover glass is cleaned in the same way with a wire brush. I recommend cleaning the front glass with clean water using two cloths – one for wet and the other for dry cleaning – polishing.

Internal filters need to be cleaned relatively often. How often depends on many factors. Every aquarist must learn to estimate the right time, but it can be said that the average time in a normal community tank, which is not overstocked, could be about 1 week. If the filter sucks in so many particles that it is literally clogged to the tube, it needs to be cleaned immediately. Be careful because the filter can also be clogged by Malaysian trumpet snails. Occasionally, the impellers of the pump need to be cleaned, the entire filter device rinsed under water, brushed, and each part cleaned out. It’s better not to wash the filter sponge of the internal filter with tap water but with water poured from the tank before. Tap water could harm the bacteria in the sponge. If we wash the filter media in aquarium water or water that does not contain unwanted gases, we keep the filter functional. Otherwise, the bacteria in it will be decimated. If you put in a new sponge for the aquarium, dirty it a bit with another insert from a run-in filter, or at least fill it with water from an older aquarium. For an external filter, the filter sponge needs to be cleaned less frequently. Initially more often, later occasionally. The filter wool and other filter parts as well. An external filter is advantageous in terms of maintenance; after purchasing it, you need to take care of it more, but there are not rare cases when an aquarist cleaned the sponge after a year, and everything was fine. The optimal size of all filters and their components depends on the load of the tank, its size. The heater does not need special care; I would just clean it occasionally from algae, for example, with a soft wire brush.

If we change water, siphon, it is better to disconnect the heater from the electric network, especially if we are replacing a larger amount. In that case, it may happen that a part of the heater (especially with a stronger power input) is heavily heated, and after replenishing it with usually colder water, it may burst. Whether siphoning is necessary is individual. It depends on the number of fish, their character, filtration, aeration, and plant consumption. If detritus – decomposing fish excrement and uneaten food – proliferates, proceed to siphoning. There are bells designed for this purpose, which have a wider throat at the end, which leads to a narrower part, onto which or into which a hose is inserted. Alternatively, you can siphon the aquarium with the hose itself, but it’s usually quite impractical because with a thicker hose, you draw in gravel and sand, and with a thinner hose, the operation takes disproportionately long. The detritus itself is, of course, to a certain extent desirable, assuming we are growing plants. Because plants consume detritus and turn it into plant matter – it’s actually their food. If there is a darkened area on the bottom of the tank, detritus is already deficient in oxygen, and we should have siphoned it long ago. If your aquatic plants are growing well, they need to be thinned out from time to time. Or clean from algae – mechanically, repot, rearrange. Plants are pruned. For example, if we want to create a carpet of aquatic plants, it is good to prune more at the beginning. Rotten, yellowed leaves should be removed from the aquarium. It is good to plant smaller plants with tweezers. When trimming, I recommend sharp scissors. When cutting roots, it is better to cut off more; old roots will rot anyway, and the process of rotting itself is not desirable.

Wenn wir ein Aquarium anschaffen, müssen wir uns darum kümmern. Es ist keine Einrichtung, die einmal vorbereitet wird und dann von selbst existiert. Jedes Aquarium benötigt bestimmte Inputs von Menschen – Energie, die aufgewendet werden muss, um das Leben darin aufrechtzuerhalten. Einige Eingriffe sind für die Funktionalität erforderlich, andere sind eher ästhetisch. Zu den Wartungsausrüstungen würde ich zählen: Netze, Schläuche, Drahtbürsten, Siphon, Eimer, Scheren. Das Wasser muss von Zeit zu Zeit gewechselt werden. Ein Aquarium kann den gesamten Stoffkreislauf nicht allein aufrechterhalten; einige müssen entfernt, andere hinzugefügt werden. Es ist nicht wie in der Natur, wo es einen ständigen Fluss in Wasserläufen, Seen und Meeren gibt, der neue Nährstoffe bringt und verarbeitete mitnimmt. Obwohl es Durchflusssysteme gibt, sind sie nicht üblich und erreichen sicherlich nicht natürliche Ausmaße. In diesem Fall können wir über die Beseitigung regelmäßiger Wasserwechsel sprechen. Es kann als kontinuierlicher Wasseraustausch bezeichnet werden. Aber lassen Sie uns zum normalen Zustand zurückkehren. Wie oft Wasser gewechselt werden muss und wie viel, hängt von vielen Faktoren ab. Wenn ich ein typisches Aquarium für einen Gelegenheitsaquarianer meine, sollte der reguläre Wechsel nicht mehr als ein Drittel des Tankvolumens betragen. Wasser wird durch sauberes Wasser ersetzt, oder möglicherweise behandelt – zum Beispiel durch Umkehrosmose. Wenn das Wasser schäumt, schmutzig ist oder organisch stark verschmutzt ist, muss es gewechselt werden. Sauberes Wasser schäumt nicht. Schäumen kann während der Filtration auftreten.

Die Farbe des Wassers im Aquarium sollte bräunlich-gelb bis grün sein. Selbst klares, transparentes sauberes Wasser ist manchmal ein Zeichen für einen hohen Gehalt an schädlichen Nitraten. Das Glas wird durch Beleuchtung und Tageslicht trüb. Es ist möglich, dass Saugnäpfe, Schnecken es „reinigen“, aber es muss dennoch gereinigt werden. Zum Beispiel mit einem groben Schwamm für Geschirr, einer Bankkarte oder einer weichen Drahtbürste. Achten Sie immer darauf, dass kein Substrat vom Boden in diese Werkzeuge gelangt. Denn selbst ein kleines Korn Kies kann das Glas effektiv zerkratzen. Ein magnetischer Schaber und eine Rasierklinge haben den Nachteil, dass sie das Glas leicht zerkratzen können. Kalkablagerungen können leicht mit einer weichen Drahtbürste entfernt werden. Wenn wir Chemikalien verwenden wollen und können, sind Phosphorsäure oder Essig geeignet. Stärkere Säuren sind zu stark für unsere Hände. Verwenden Sie zum Beispiel ein Tuch. Auch in diesem Fall kann eine abrasive Drahtbürste helfen. Die Abdeckglasscheibe wird auf die gleiche Weise mit einer Drahtbürste gereinigt. Ich empfehle, das Vorderglas mit sauberem Wasser mit zwei Tüchern zu reinigen – eines zum Nass- und das andere zum Trockenreinigen – Polieren.

Interne Filter müssen relativ oft gereinigt werden. Wie oft hängt von vielen Faktoren ab. Jeder Aquarianer muss lernen, die richtige Zeit einzuschätzen, aber man kann sagen, dass die durchschnittliche Zeit bei einem normalen Gemeinschaftsbecken, das nicht überbesetzt ist, etwa 1 Woche betragen könnte. Wenn der Filter so viele Partikel ansaugt, dass er buchstäblich bis zum Rohr darin verstopft ist, muss er sofort gereinigt werden. Seien Sie vorsichtig, denn der Filter kann auch von malaysischen Turmdeckelschnecken verstopft werden. Gelegentlich müssen die Flügelräder der Pumpe gereinigt, das gesamte Filtergerät unter Wasser gespült, gebürstet und alle Teile gereinigt werden. Es ist besser, den Filterschwamm des Innenfilters nicht mit Leitungswasser, sondern mit Wasser aus dem Tank vorher zu waschen. Leitungswasser könnte die Bakterien im Schwamm schädigen. Wenn wir das Filtermedium in Aquariumwasser oder Wasser, das keine unerwünschten Gase enthält, waschen, halten wir den Filter funktionsfähig. Andernfalls werden die Bakterien darin dezimiert. Wenn Sie einen neuen Schwamm für das Aquarium einsetzen, verschmutzen Sie ihn etwas mit einem anderen Einsatz aus einem eingelaufenen Filter oder füllen Sie ihn zumindest mit Wasser aus einem älteren Aquarium. Für einen externen Filter muss der Filterschwamm weniger häufig gereinigt werden. Anfangs öfter, später gelegentlich. Das Filtervlies und andere Filterteile auch. Ein externer Filter ist in Bezug auf die Wartung vorteilhaft; nach dem Kauf muss man sich mehr darum kümmern, aber es gibt nicht selten Fälle, in denen ein Aquarianer den Schwamm nach einem Jahr gereinigt hat, und alles war in Ordnung. Die optimale Größe aller Filter und ihrer Bestandteile hängt von der Belastung des Tanks und seiner Größe ab. Der Heizer benötigt keine besondere Pflege; Ich würde ihn nur gelegentlich von Algen reinigen, zum Beispiel mit einer weichen Drahtbürste.

Wenn wir Wasser wechseln, absaugen, ist es besser, den Heizer vom Stromnetz zu trennen, insbesondere wenn wir eine größere Menge ersetzen. In diesem Fall kann es passieren, dass ein Teil des Heizers (besonders mit einer stärkeren Leistungsaufnahme) stark erhitzt wird und nach dem Auffüllen mit normalerweise kälterem Wasser platzen kann. Ob das Absaugen notwendig ist, ist individuell. Es hängt von der Anzahl der Fische, ihrem Charakter, der Filtration, der Belüftung und dem Pflanzenverbrauch ab. Wenn sich Detritus – zersetzter Fischkot und ungenutztes Futter – vermehrt, gehen Sie zum Absaugen über. Dafür gibt es Glocken, die am Ende einen breiteren Hals haben, der in einen schmaleren Teil übergeht, in den der Schlauch eingeführt wird. Alternativ können Sie das Aquarium auch mit dem Schlauch selbst absaugen, aber es ist normalerweise ziemlich unpraktisch, weil Sie mit einem dickeren Schlauch Kies und Sand einsaugen und mit einem dünnen Schlauch die Operation unverhältnismäßig lange dauert. Der Detritus selbst ist natürlich bis zu einem gewissen Grad erwünscht, vorausgesetzt, wir ziehen Pflanzen an. Denn Pflanzen konsumieren Detritus und verwandeln ihn in Pflanzenmaterial – es ist eigentlich ihre Nahrung. Wenn auf dem Boden des Tanks eine verdunkelte Fläche vorhanden ist, ist der Detritus bereits sauerstoffarm, und wir hätten ihn längst absaugen sollen. Wenn Ihre Wasserpflanzen gut wachsen, müssen sie von Zeit zu Zeit ausgedünnt werden. Oder reinigen Sie von Algen – mechanisch, umtopfen, neu anordnen. Pflanzen werden beschnitten. Wenn Sie beispielsweise einen Teppich aus Wasserpflanzen erstellen möchten, ist es gut, am Anfang mehr zu schneiden. Faulige, vergilbte Blätter sollten aus dem Aquarium entfernt werden. Kleinere Pflanzen sollten mit Pinzetten gepflanzt werden. Beim Beschneiden empfehle ich scharfe Scheren. Beim Schneiden von Wurzeln ist es besser, mehr abzuschneiden; alte Wurzeln verrotten sowieso, und der Verrottungsprozess selbst ist nicht wünschenswert.

Akvaristika, Údržba akvaristu

Úprava vody

skala
Hits: 36738

Pri úprave je nutné byť obozretný. Vhodné sú vedomosti z chémie. Je nutné si uvedomiť, že bez zodpovednosti voči živým organizmom nie je etické pristupovať ku experimentom pri zmenách parametrov vody. Užitočné je oboznámiť sa s parametrami vody. Kvalitatívne všetky zmeny sa dajú vykonať miešaním s vodou iných vlastností. Meraniu parametrov vody, úprave tvrdosti, pH sa často vkladá príliš veľký význam. chované už generácie v zajatí sú často prispôsobené našim podmienkam. Nie je prvoradé, aby ryby a žili vo vode s takým pH a hodnotou tvrdosti v akej žijú v prírode, ale aby sme splnili čo najviac podmienok pre ich úspešný rozvoj. Neutápajte sa v neustálom meraní a pokusoch o zmenu. Pre bežnú akvaristickú prax sa parametre vody preceňujú.

When treating water, caution is necessary. Knowledge of chemistry is useful. It is necessary to realize that without responsibility towards living organisms, it is not ethical to approach experiments with changes in water parameters. It is useful to familiarize oneself with the parameters of water. Qualitatively, all changes can be made by mixing with water of different properties. Monitoring water parameters, adjusting hardness, and pH are often overemphasized. Fish bred for generations in captivity are often adapted to our conditions. It is not paramount for fish and plants to live in water with the same pH and hardness as they do in nature, but to meet as many conditions as possible for their successful development. Do not get lost in constant measurements and attempts to change. For regular aquarium practice, water parameters are overrated.

Bei der Aufbereitung von Wasser ist Vorsicht geboten. Kenntnisse in Chemie sind nützlich. Es ist notwendig zu erkennen, dass es nicht ethisch ist, ohne Verantwortung gegenüber lebenden Organismen Experimente mit Veränderungen der Wasserparameter durchzuführen. Es ist nützlich, sich mit den Parametern des Wassers vertraut zu machen. Qualitativ können alle Veränderungen durch Mischen mit Wasser anderer Eigenschaften vorgenommen werden. Die Überwachung der Wasserparameter, die Anpassung der Härte und des pH-Werts werden oft überbetont. Fische, die seit Generationen in Gefangenschaft gezüchtet wurden, sind oft an unsere Bedingungen angepasst. Es ist nicht entscheidend, dass Fische und Pflanzen in Wasser mit dem gleichen pH-Wert und der gleichen Härte leben wie in der Natur, sondern dass möglichst viele Bedingungen für ihre erfolgreiche Entwicklung erfüllt werden. Verlieren Sie sich nicht in ständigen Messungen und Versuchen, etwas zu ändern. Für die regelmäßige Aquariumpraxis werden die Wasserparameter überbewertet.

Zvyšovanie teploty vody ohrievačom je pomerne bežné aj v iných oblastiach, nielen v akvaristike. Ďaleko ťažší problém je však ako vodu ochladzovať. Túto otázku riešia najmä akvaristi zaoberajúci sa chovom morských živočíchov. Tu sa ponúka možnosť využiť princíp peltierových článkov. Pomôže staršia mraznička, chladiarenský prístroj a šikovný majster. Druhá možnosť je nákup v obchode. Ochladzovanie vody týmto spôsobom je finančne pomerne náročné. V malom merítku je možné využiť , je to však nebezpečné – pretože na rozpúšťanie ľadu je potrebné veľa energie, Ľad je pevná látka a oplýva tepelnou kapacitou – na prechod do kvapalného stavu je nutné viac energie pri rovnakom posune teplôt. Postupujme preto opatrne, aby sme nemuseli vyskúšať teplotné extrémy.

Raising the water temperature with a heater is quite common in various areas, not just in aquariums. However, a far more challenging problem is how to cool the water. This question is primarily addressed by aquarists dealing with the breeding of marine organisms. Here, the option to utilize the principle of Peltier cells presents itself. An old freezer, refrigeration device, and a skilled craftsman can help. The second option is purchasing from a store. Cooling water in this way is financially demanding. On a small scale, ice can be used, but it is dangerous – because melting ice requires a lot of energy. Ice is a solid substance and has a high thermal capacity – it requires more energy to transition to a liquid state for the same temperature change. Let’s proceed cautiously so we don’t have to experience temperature extremes.

Das Erhöhen der Wassertemperatur mit einem Heizgerät ist in verschiedenen Bereichen recht verbreitet, nicht nur in Aquarien. Ein weit schwierigeres Problem ist jedoch, wie man das Wasser kühlt. Diese Frage wird hauptsächlich von Aquarianern behandelt, die sich mit der Zucht von Meerestieren beschäftigen. Hier bietet sich die Möglichkeit, das Prinzip der Peltier-Zellen zu nutzen. Ein alter Gefrierschrank, ein Kühlsystem und ein geschickter Handwerker können helfen. Die zweite Option ist der Kauf im Geschäft. Das Kühlen des Wassers auf diese Weise ist finanziell anspruchsvoll. Im kleinen Maßstab kann Eis verwendet werden, aber es ist gefährlich – denn das Schmelzen von Eis erfordert viel Energie. Eis ist ein fester Stoff und hat eine hohe Wärmekapazität – es erfordert mehr Energie, um den Übergang in einen flüssigen Zustand für die gleiche Temperaturänderung zu bewirken. Gehen wir also vorsichtig vor, damit wir nicht extreme Temperaturen erleben müssen.

Ak chceme meniť tvrdosť vody, bežnými lacnými prostriedkami vieme zabezpečiť len jej zvýšenie. Obsah vápnika a horčíka zvýšime uhličitanom vápenatým – CaCO3, uhličitanom horečnatým – MgCO3, síranom vápenatým – CaSO4, síranom horečnatým – MgSO4, chloridom vápenatým – CaCl2. Prirodzene napr. vápencom. Avšak ak chceme dosiahnuť rýchlu zmenu musíme použiť silnejšiu koncentráciu. Napokon je dostať aj účinné komerčné preparáty, ktoré dokážu rýchlo tvrdosť zvýšiť. Pred oveľa ťažšou otázkou stojíme ak sme si zaumienili tvrdosť znížiť. Je možné použiť vyzrážanie kyselinou šťaveľovou, no rovnováha tohto procesu je malá. Ak by sme však dokázali túto vodu mechanicky veľmi jemným filtrom odfiltrovať, možno by sme dosiahli žiadaný výsledok. Varenie vody za účelom zníženia tvrdosti je veľmi neekonomické. Efekt je mizivý. Varom vyzrážame len uhličitanovú tvrdosť a to maximálne o 2.7 °dKH. Okrem toho varom ničíme aj ten kúsok života, ktorý vo vode je, preto var neodporúčam. Aktívne uhlie čiastočne znižuje tvrdosť vody, podobne niektoré druhy rastlín napr. Anacharis densa a živočíchov, najmä ulitníkov a lastúrnikov znižujú obsah Ca a Mg vo vode. Do svojich ulít sú schopné kumulovať veľké množstvo vápnika, veď sú prakticky na jeho výskyte závislé. Ampullarie dokážu vo väčšom množstvo viazať do svojich ulít pomerne značné množstvo vápnika. Naopak pri jeho nedostatku chradnú, mäkne im schránka. Rašelina znižuje takisto v malej miere tvrdosť vody. Miešanie vody mäkšej je samozrejme možné na dosiahnutie nižšej tvrdosti, funguje to lineárne. Pre reálnu prax máme v princípe nasledujúce možnosti.

If we want to change the water hardness, with common inexpensive means, we can only increase it. We can increase the content of calcium and magnesium with calcium carbonate – CaCO3, magnesium carbonate – MgCO3, calcium sulfate – CaSO4, magnesium sulfate – MgSO4, calcium chloride – CaCl2. Naturally, for example, with limestone. However, if we want to achieve a quick change, we must use a stronger concentration. Finally, effective commercial products are available that can quickly increase hardness. However, a much more difficult question arises if we intend to decrease the hardness. It is possible to use precipitation with oxalic acid, but the equilibrium of this process is small. However, if we were able to filter this water mechanically with a very fine filter, we might achieve the desired result. Boiling water to reduce hardness is very uneconomical. The effect is minimal. Boiling only precipitates carbonate hardness, up to a maximum of 2.7 °dKH. In addition, boiling also destroys the little life that is in the water, so I do not recommend boiling. Activated charcoal partially reduces water hardness, similarly some types of plants such as Anacharis densa and animals, especially snails and crustaceans, reduce the content of Ca and Mg in the water. They are able to accumulate large amounts of calcium in their shells, as they are practically dependent on its occurrence. Ampullaria are able to bind a relatively large amount of calcium into their shells in larger quantities. Conversely, in its absence, their shells soften. Peat also reduces water hardness to a small extent. Mixing softer water is of course possible to achieve lower hardness, and it works linearly. For practical purposes, we have the following options in principle.

Wenn wir die Wasserhärte ändern wollen, können wir mit gängigen kostengünstigen Mitteln nur deren Erhöhung erreichen. Wir können den Gehalt an Calcium und Magnesium mit Calciumcarbonat – CaCO3, Magnesiumcarbonat – MgCO3, Calciumsulfat – CaSO4, Magnesiumsulfat – MgSO4, Calciumchlorid – CaCl2 erhöhen. Natürlich, zum Beispiel mit Kalkstein. Wenn wir jedoch eine schnelle Änderung erreichen wollen, müssen wir eine stärkere Konzentration verwenden. Schließlich stehen auch wirksame kommerzielle Produkte zur Verfügung, die die Härte schnell erhöhen können. Eine viel schwierigere Frage stellt sich jedoch, wenn wir die Härte verringern möchten. Es ist möglich, eine Fällung mit Oxalsäure zu verwenden, aber das Gleichgewicht dieses Prozesses ist gering. Wenn wir jedoch dieses Wasser mechanisch mit einem sehr feinen Filter filtern könnten, könnten wir das gewünschte Ergebnis erzielen. Das Abkochen von Wasser zur Verringerung der Härte ist sehr uneffektiv. Der Effekt ist minimal. Beim Kochen fällt nur die Carbonathärte aus, maximal bis zu 2,7 °dKH. Darüber hinaus zerstört das Kochen auch das wenige Leben im Wasser, daher empfehle ich es nicht. Aktivkohle reduziert die Wasserhärte teilweise, ebenso einige Arten von Pflanzen wie Anacharis densa und Tiere, insbesondere Schnecken und Krebstiere, reduzieren den Gehalt an Ca und Mg im Wasser. Sie sind in der Lage, große Mengen Calcium in ihren Schalen anzusammeln, da sie praktisch von dessen Auftreten abhängig sind. Ampullaria sind in der Lage, in größeren Mengen eine relativ große Menge Calcium in ihre Schalen zu binden. Umgekehrt erweichen sich ihre Schalen bei dessen Fehlen. Torf verringert ebenfalls die Wasserhärte in geringem Maße. Das Mischen von weicherem Wasser ist natürlich möglich, um eine geringere Härte zu erreichen, und es funktioniert linear. Für praktische Zwecke haben wir im Prinzip folgende Möglichkeiten.

Destilácia – v destilačnej kolóne sa zbavuje iónov. Pri destilácii dochádza ku produkcii značného množstva odpadovej vody. Používanie veľkých objemov vody je nutné, pretože pri destilácii dochádza ku veľkých teplotám, ktoré je nutné ochladzovať. Destilačná kolóna je pomerne značná investícia, používajú ju , ktorí majú väčšie množstvo nádrží. Účinnosť destilácie je veľmi vysoká. Je nutné však povedať, že destilovaná voda nie je veľmi vhodná pre akvaristické účely. Je to voda totiž sterilná, a aj veľmi labilná. Preto je dobré túto vodu miešať. Pre tento dôvod je ideálna reverzná osmóza. Technická destilovaná voda z obchodu nie je veľmi vhodná pre akvaristov. Prevádzka samotnej destilačnej kolóny nepodlieha nijakým veľkých opotrebeniam, každopádne pri normálnom používaní nevyžaduje vysoké následné investície.

Distillation – In the distillation column, water is stripped of ions. Distillation generates a significant amount of wastewater. The use of large volumes of water is necessary because distillation involves high temperatures that need to be cooled. The distillation column is a considerable investment, used by breeders who have a larger number of tanks. The efficiency of distillation is very high. However, it must be said that distilled water is not very suitable for aquarium purposes. It is sterile water and very labile. Therefore, it is good to mix this water. Reverse osmosis is ideal for this reason. Technical distilled water from the store is not very suitable for aquarists. The operation of the distillation column itself does not undergo any significant wear and tear, and in any case, under normal use, it does not require high subsequent investments.

Destillation – In der Destillationssäule wird Wasser von Ionen befreit. Die Destillation erzeugt eine beträchtliche Menge an Abwasser. Die Verwendung großer Wassermengen ist erforderlich, da bei der Destillation hohe Temperaturen auftreten, die gekühlt werden müssen. Die Destillationssäule ist eine erhebliche Investition, die von Züchtern verwendet wird, die eine größere Anzahl von Tanks haben. Die Effizienz der Destillation ist sehr hoch. Es muss jedoch gesagt werden, dass destilliertes Wasser für Aquarienzwecke nicht sehr geeignet ist. Es handelt sich um steriles Wasser und ist sehr labil. Daher ist es gut, dieses Wasser zu mischen. Die Umkehrosmose ist aus diesem Grund ideal. Technisches destilliertes Wasser aus dem Laden ist für Aquarianer nicht sehr geeignet. Der Betrieb der Destillationssäule selbst unterliegt keinem signifikanten Verschleiß und erfordert unter normalen Bedingungen keine hohen anschließenden Investitionen.

Reverzná osmóza – proces, pri ktorom sa využíva semipermeabilita – polopriepustnosť. Osmóza je známy proces, pri ktorom nastáva výmena látok pôsobením osmotického tlaku za predpokladu polopriepustnosti medzi dvoma sústavami. Pre vysvetlenie – nemôže dôjsť ku jednoduchej difúzii, ku zmiešaniu, pretože medzi dvoma systémami existuje hranica, prekážka. Ale vplyvom toho, že táto hranica je polopriepustná, vďaka osmotického tlaku dojde ku toku látok. Toto využíva aj reverzná osmóza, no s tým rozdielom, že pri reverznej osmóze dochádza ku odčerpaniu iónov celkom, nedochádza ku vyrovnaniu osmotického tlaku na jednej aj druhej strane. Takto získaná je vhodná pre akvaristu. Napokon ani jej účinnosť nie je taká vysoká ako pri destilácii. Voda z reverzky zvyčajne dosahuje zvyčajne 1 – 10 % pôvodnej hodnoty vodivosti. Na trhu existujú komerčne dostupné osmotické kolóny, ktoré je možné si zakúpiť. Objemovo nezaberajú tak veľa miesta ako destilačné sústavy. Oproti destilačnej sústave majú jednu veľkú nevýhodu v trvanlivosti – membrány a filtračné média osmotickej kolóny je nutné časom meniť, pretože inak reverzka prestane plniť svoju funkciu.

Reverse osmosis – a process that utilizes semipermeability. Osmosis is a known process in which the exchange of substances occurs due to osmotic pressure assuming semipermeability between two systems. For clarification – simple diffusion, mixing cannot occur because there is a boundary, an obstacle between two systems. But due to the fact that this boundary is semipermeable, thanks to osmotic pressure, the flow of substances occurs. Reverse osmosis also utilizes this, but with the difference that in reverse osmosis, ions are completely removed, there is no equalization of osmotic pressure on both sides. The water obtained in this way is suitable for aquarists. Finally, its efficiency is not as high as in distillation. Water from a reverse osmosis system typically reaches 1 – 10% of the original conductivity value. There are commercially available reverse osmosis units on the market that can be purchased. They do not take up as much space as distillation systems. However, compared to distillation systems, they have one major disadvantage in terms of durability – membranes and filtration media of the reverse osmosis unit need to be replaced over time because otherwise, the reverse osmosis system will fail to function properly.

Reversosmose – ein Prozess, der die Semipermeabilität nutzt. Osmose ist ein bekannter Prozess, bei dem der Austausch von Substanzen aufgrund des osmotischen Drucks unter der Annahme von Semipermeabilität zwischen zwei Systemen erfolgt. Zur Klarstellung – einfache Diffusion, Mischung kann nicht auftreten, weil es eine Grenze, ein Hindernis zwischen zwei Systemen gibt. Aber aufgrund der Tatsache, dass diese Grenze semipermeabel ist, kommt es dank des osmotischen Drucks zum Fluss von Substanzen. Die Umkehrosmose nutzt dies ebenfalls, jedoch mit dem Unterschied, dass bei der Umkehrosmose Ionen vollständig entfernt werden, es keine Ausgleichung des osmotischen Drucks auf beiden Seiten gibt. Das auf diese Weise gewonnene Wasser ist für Aquarianer geeignet. Schließlich ist seine Effizienz nicht so hoch wie bei der Destillation. Wasser aus einer Umkehrosmoseanlage erreicht in der Regel 1 – 10% des ursprünglichen Leitfähigkeitswerts. Auf dem Markt sind kommerziell erhältliche Umkehrosmoseanlagen erhältlich, die gekauft werden können. Sie nehmen nicht so viel Platz ein wie Destillationssysteme. Im Vergleich zu Destillationssystemen haben sie jedoch einen wesentlichen Nachteil in Bezug auf die Haltbarkeit – Membranen und Filtermedien der Umkehrosmoseanlage müssen im Laufe der Zeit ausgetauscht werden, da sonst die Umkehrosmoseanlage nicht ordnungsgemäß funktioniert.

Iontomeničom (Ionexom) – elektrolytická úprava cez katex a anex, z ktorých jeden je záporne nabitý a priťahuje katióny a druhý kladne a priťahuje anióny. Voda prechádza týmito dvoma hlavnými časťami a ióny sa na jednotlivých častiach viažu. Tým sa dosiahne demineralizácia od iónov. Ionex by sa dal aj najľahšie zostaviť aj amatérsky. Problémom je, že katex a anex má svoju kapacitu. Časom sa musí regenerovať, aby si zachoval svoje fyzikálne vlastnosti a celý systém bol účinný. Regenerácia sa vykonáva pôsobením rôznych špecifických látok, v niektorých prípadoch kuchynskou soľou. Ako ionex (menič) na vápnik sa používa napr. permutit, wofatit, cabunit. Selektívne ióntomeniče sú určené pre elimináciu niektorých prvkov – zložiek vody. Na dusík – N je vhodný monmorillonit a clinoptiolit.

Ion exchange (Ionex) – electrolytic treatment via a cathex and anex, one of which is negatively charged and attracts cations, and the other is positively charged and attracts anions. Water passes through these two main parts, and ions are bound to the individual parts. This achieves demineralization from ions. Ionex could also be easily assembled amateurishly. The problem is that cathex and anex have their capacity. Over time, it must be regenerated to maintain its physical properties and the entire system to be effective. Regeneration is carried out by the action of various specific substances, in some cases, kitchen salt. As an ion exchange (changer) for calcium, permutit, wofatit, and cabunit are used, for example. Selective ion exchangers are designed to eliminate certain elements – components in water. For nitrogen – N, monmorillonite, and clinoptiolite are suitable.

Iontausch (Ionex) – elektrolytische Behandlung über eine Kathex und Anex, von denen eine negativ geladen ist und Kationen anzieht, und die andere positiv geladen ist und Anionen anzieht. Wasser durchläuft diese beiden Hauptteile, und Ionen sind an die einzelnen Teile gebunden. Dadurch wird eine Entmineralisierung von Ionen erreicht. Ionex könnte auch leicht amateurhaft zusammengebaut werden. Das Problem ist, dass Kathex und Anex ihre Kapazität haben. Im Laufe der Zeit muss es regeneriert werden, um seine physikalischen Eigenschaften zu erhalten und das gesamte System effektiv zu machen. Die Regeneration erfolgt durch die Wirkung verschiedener spezifischer Substanzen, in einigen Fällen durch Speisesalz. Als Ionenaustauscher (Wechsler) für Calcium werden beispielsweise Permutit, Wofatit und Cabunit verwendet. Selektive Ionenaustauscher sind darauf ausgelegt, bestimmte Elemente – Komponenten im Wasser zu eliminieren. Für Stickstoff – N sind Monmorillonit und Clinoptiolit geeignet.

Zníženie vodivosti sa dosahuje rovnakými metódami ako je opísané pri tvrdosti vody. Zvýšenie vodivosti detto. Zdrojová voda, ktorú máme k dispozícii disponuje zväčša mierne zásaditým pH pitnej vodovodnej vody je obyčajne okolo 7.5. Pre mnoho rýb je vhodné zvýšiť kyslosť na hodnoty okolo 6.5. Máme niekoľko možností – buď zmeniť pH čisto chemicky, alebo prirodzenejšie. Zmena pH je efektívnejšia vtedy, keď voda obsahuje menej rozpustených látok. Ak obsahuje množstvo solí, zmena pH bude o niečo menšia a prípadné kolísanie tejto hodnoty bude menšie. Pôsobenie NaCl – soľ na pH vody je pre akvaristu nehodnotiteľné, pretože ide o soľ silnej zásady – NaOH a silnej kyseliny – HCl, čiže produktov zhruba rovnakej sily, čiže pH neovplyvňuje. Prakticky na pH pôsobí, ale len vďaka tomu, že aj akváriová voda je vodný roztok obsahujúci rôzne látky, s ktorými NaCl reaguje. Toto pôsobenie je však malé a ťažko predpokladateľné.

Reduction of conductivity is achieved by the same methods as described for water hardness. Similarly, increasing conductivity. The source water available to us typically has a slightly alkaline pH, with drinking tap water usually around 7.5. For many fish, it is suitable to increase the acidity to values around 6.5. We have several options – either change the pH purely chemically or more naturally. pH change is more effective when water contains fewer dissolved substances. If it contains a lot of salts, the pH change will be somewhat smaller, and any fluctuations in this value will be smaller. The effect of NaCl – salt on the pH of water is negligible for the aquarist because it is a salt of a strong base – NaOH and a strong acid – HCl, so it does not affect the pH. Practically, NaCl affects pH only because aquarium water is a solution containing various substances with which NaCl reacts. However, this effect is small and difficult to predict.

Die Reduktion der Leitfähigkeit wird durch die gleichen Methoden erreicht wie für die Wasserhärte beschrieben. Ebenso die Erhöhung der Leitfähigkeit. Das Ausgangswasser, das uns zur Verfügung steht, hat in der Regel einen leicht alkalischen pH-Wert, wobei das Trinkwasser aus dem Wasserhahn in der Regel bei etwa 7,5 liegt. Für viele Fische ist es geeignet, die Säure auf Werte um 6,5 zu erhöhen. Wir haben mehrere Möglichkeiten – entweder den pH-Wert rein chemisch zu ändern oder natürlicher. Die pH-Wert-Änderung ist wirksamer, wenn das Wasser weniger gelöste Substanzen enthält. Wenn es viele Salze enthält, wird die pH-Wert-Änderung etwas kleiner sein, und Schwankungen in diesem Wert werden kleiner sein. Die Wirkung von NaCl – Salz auf den pH-Wert des Wassers ist für den Aquarianer vernachlässigbar, da es sich um ein Salz einer starken Base – NaOH und einer starken Säure – HCl handelt und den pH-Wert nicht beeinflusst. Praktisch beeinflusst NaCl den pH-Wert nur, weil das Aquarienwasser eine Lösung ist, die verschiedene Substanzen enthält, mit denen NaCl reagiert. Dieser Effekt ist jedoch gering und schwer vorhersehbar.

Pre zníženie pH je vhodné použitie slabej kyseliny 3-hydrogen fosforečnej – H3PO4. H3PO4 je slabá kyselina. O tom aké množstvo je nutné sa presvedčiť experimentom. Zmena pH akýmkoľvek pôsobením totiž závisí aj obsahu solí, čiastočne od teploty, tlaku. Len veľmi zhruba možno povedať, že ak chceme znížiť pH v 100 litrovej nádrži, aplikujeme H3PO4 rádovo v mililitroch. Použitie iných kyselín neodporúčam, každopádne by sa malo jednať aj z hľadiska vašej bezpečnosti o slabé kyseliny jednoduchého zloženia. H3PO4 je všeobecne používaná látka na zníženie tvrdosti. Ak použijeme H3PO4 dochádza pri tom aj ku týmto reakciám (pri uvedených reakciách je možné vápnik Ca nahradiť za horčík Mg): 2H3PO4 + 3Ca(HCO3)2 = Ca3(PO4)2 + 6H2CO3 – kyselina reaguje s dihydrogenuhličitanom vápenatým za vzniku rozpustného difosforečnanu vápenatého a slabej kyseliny uhličitej. H2CO3 je nestabilná a môže sa rozpadnúť na vodu a oxid uhličitý. Vzniknutý fosforečnan môže byť hnojivom pre ryby, sinice, alebo , prípadne zdrojom fosforu pre ryby.  2H3PO4 + Ca(HCO3)2 = Ca(H2PO4)2 + 6H2CO3 – vzniká rozpustný dihydrogenfosforečnan vápenatý. H3PO4 + Ca(HCO3)2 = CaHPO4 + 2H2CO3 – vzniká nerozpustný hydrogenfosforečnan vápenatý. Ak by sme predsa len použili silné kyseliny: 2HCl + Ca(HCO3)2 = CaCl2 + 2H2CO3 – reakciou kyseliny chlorovodíkovej (soľnej) vzniká chlorid vápenatý. H2SO4 + Ca(HCO3)2 = CaSO4 + 2H2CO3 – reakciou kyseliny sírovej vzniká síran vápenatý. Ak zdrojová voda obsahuje vápenec, prejaví sa pufračná kapacita vody – uhličitan vápenatý CaCO3 totiž reaguje so vzniknutou kyselinou uhličitou za vzniku hydrogenuhličitanu, čím sa dostávame do kolobehu – vlastne do cyklu kyseliny uhličitej. Týmto spôsobom sú naše možnosti ovplyvniť pH limitované. Na určitý sa pH aj v takomto prípade zníži, ale nie nadlho, to závisí najmä na koncentrácii hydrogenuhličitanov (od UT) a množstva použitej kyseliny – je len samozrejmé že pufračná schopnosť má svoje limity. V prípade vysokej tvrdosti vody je účinnejšie použiť neustále pôsobenie CO2.

For reducing pH, it is suitable to use weak phosphoric acid (H₃PO₄). H₃PO₄ is a weak acid. The amount necessary should be determined by experimentation. The pH change by any means also depends on the salt content, partially on temperature, and pressure. It can be roughly estimated that to lower the pH in a 100-liter tank, H₃PO₄ should be applied in milliliters. I do not recommend using other acids; however, for your safety, it should also be a weak acid of simple composition. H₃PO₄ is commonly used to reduce hardness. When using H₃PO₄, the following reactions occur (in the listed reactions, calcium Ca can be replaced with magnesium Mg):

2H₃PO₄ + 3Ca(HCO₃)₂ = Ca₃(PO₄)₂ + 6H₂CO₃ – acid reacts with calcium bicarbonate to form soluble calcium phosphate and weak carbonic acid. H₂CO₃ is unstable and can break down into water and carbon dioxide. The resulting phosphate can be fertilizer for fish, algae, or a source of phosphorus for fish.

2H₃PO₄ + Ca(HCO₃)₂ = Ca(H₂PO₄)₂ + 6H₂CO₃ – soluble dihydrogen phosphate calcium is formed.

H₃PO₄ + Ca(HCO₃)₂ = CaHPO₄ + 2H₂CO₃ – insoluble calcium hydrogen phosphate is formed.

If we were to use strong acids:

2HCl + Ca(HCO₃)₂ = CaCl₂ + 2H₂CO₃ – reaction of hydrochloric acid (muriatic acid) forms calcium chloride.

H₂SO₄ + Ca(HCO₃)₂ = CaSO₄ + 2H₂CO₃ – reaction of sulfuric acid forms calcium sulfate.

If the source water contains limestone, the water’s buffering capacity will be evident – calcium carbonate CaCO₃ reacts with the resulting carbonic acid to form bicarbonate, entering the carbonic acid cycle. In this way, our options to influence pH are limited. pH will decrease for a certain time, but not for long; this mainly depends on the concentration of bicarbonates (from CO₂) and the amount of acid used – it’s obvious that the buffering capacity has its limits. In the case of high water hardness, continuous CO₂ treatment is more effective.

Für die Reduzierung des pH-Werts ist die Verwendung von schwacher Phosphorsäure (H₃PO₄) geeignet. H₃PO₄ ist eine schwache Säure. Die erforderliche Menge sollte durch Experimente ermittelt werden. Die pH-Änderung durch jedes Mittel hängt auch vom Salzgehalt, teilweise von der Temperatur und dem Druck ab. Es kann grob geschätzt werden, dass zur Senkung des pH-Werts in einem 100-Liter-Tank H₃PO₄ in Millilitern verwendet werden sollte. Ich empfehle nicht, andere Säuren zu verwenden; jedoch sollte es aus Sicherheitsgründen auch eine schwache Säure mit einfacher Zusammensetzung sein. H₃PO₄ wird häufig zur Reduzierung der Härte verwendet. Bei der Verwendung von H₃PO₄ treten die folgenden Reaktionen auf (in den aufgeführten Reaktionen kann Calcium Ca durch Magnesium Mg ersetzt werden):

2H₃PO₄ + 3Ca(HCO₃)₂ = Ca₃(PO₄)₂ + 6H₂CO₃ – die Säure reagiert mit Calciumbicarbonat und bildet lösliches Calciumphosphat und schwache Kohlensäure. H₂CO₃ ist instabil und kann in Wasser und Kohlendioxid zerfallen. Das entstehende Phosphat kann Dünger für Fische, Algen oder eine Phosphorquelle für Fische sein.

2H₃PO₄ + Ca(HCO₃)₂ = Ca(H₂PO₄)₂ + 6H₂CO₃ – lösliches Dihydrogenphosphatcalcium entsteht.

H₃PO₄ + Ca(HCO₃)₂ = CaHPO₄ + 2H₂CO₃ – unlösliches Calciumdihydrogenphosphat entsteht.

Wenn wir starke Säuren verwenden würden:

2HCl + Ca(HCO₃)₂ = CaCl₂ + 2H₂CO₃ – Reaktion von Salzsäure (Chlorwasserstoffsäure) bildet Calciumchlorid.

H₂SO₄ + Ca(HCO₃)₂ = CaSO₄ + 2H₂CO₃ – Reaktion von Schwefelsäure bildet Calciumsulfat.

Wenn das Ausgangswasser Kalkstein enthält, wird die Pufferkapazität des Wassers offensichtlich sein – Calciumcarbonat CaCO₃ reagiert mit der entstehenden Kohlensäure zu Bicarbonat und gelangt in den Kohlensäurezyklus. Auf diese Weise sind unsere Möglichkeiten zur Beeinflussung des pH-Werts begrenzt. Der pH-Wert wird für eine bestimmte Zeit sinken, aber nicht lange; dies hängt hauptsächlich von der Konzentration der Bicarbonate (aus CO₂) und der verwendeten Säuremenge ab – es ist offensichtlich, dass die Pufferkapazität ihre Grenzen hat. Bei hoher Wasserhärte ist eine kontinuierliche CO₂-Behandlung wirksamer.

Prirodzene sa dá znížiť pH takisto. Vhodné sú napr. jelšové šišky, zahnívajúce , rašelina, výluh z rašeliny atď. Všetko závisí od poznania druhových nárokov jednotlivých rýb a rastlín. Niektoré ryby neznášajú rašelinový extrakt. Rašelinový výluh sa často používa pre výtery napr. tetrovitých rýb. Rašelina znižuje pH. Zahnívajúce drevo má svoje úskalia. Všeobecne sa však dá povedať najmä pre začínajúcich akvaristov, že použitie rôznych materiálov v akváriu nie je také nebezpečné ako si väčšina z nich myslí. Naopak, svojou dlhodobejšou a pozvoľnou činnosťou je ich účinok na zmenu pH oveľa prijateľnejší ako pri použití čistej chémie. Navyše charakter kyselín, ktoré sa lúhujú z týchto materiálov často blahodarne vplývajú aj na zdravie rýb, na rastlín. Humínové kyseliny, organické komplexy, cheláty a ostatné organické látky, ktoré sú často prirodzenou súčasťou našich rýb a rastlín aj v ich domovine.

Naturally, pH can also be lowered. Suitable options include alder cones, decaying wood, peat, peat extract, etc. However, everything depends on understanding the specific requirements of individual fish and plants. Some fish do not tolerate peat extract. Peat extract is often used for dips, for example, for tetra fish. Peat reduces pH. Decaying wood has its drawbacks. However, it can generally be said, especially for beginning aquarists, that using various materials in the aquarium is not as dangerous as most people think. On the contrary, their long-term and gradual activity makes their effect on pH change much more acceptable than using pure chemicals. Moreover, the nature of the acids leached from these materials often has a beneficial effect on fish health and plant growth. Humic acids, organic complexes, chelates, and other organic substances that are often a natural part of our fish and plants, even in their native habitats, play a role in this process.

Natürlich kann der pH-Wert auch auf natürliche Weise gesenkt werden. Geeignete Optionen sind zum Beispiel Erlenzapfen, verrottendes Holz, Torf, Torfauszug usw. Alles hängt jedoch von der Kenntnis der spezifischen Anforderungen einzelner Fische und Pflanzen ab. Einige Fische vertragen keinen Torfauszug. Torfauszug wird oft für Bäder verwendet, zum Beispiel für Tetra-Fische. Torf senkt den pH-Wert. Verrottendes Holz hat seine Nachteile. Im Allgemeinen kann jedoch besonders für Anfänger-Aquarianer gesagt werden, dass die Verwendung verschiedener Materialien im Aquarium nicht so gefährlich ist, wie die meisten denken. Im Gegenteil, durch ihre langfristige und schrittweise Aktivität ist ihr Einfluss auf die pH-Änderung viel akzeptabler als bei Verwendung reiner Chemikalien. Außerdem haben die Säuren, die aus diesen Materialien ausgelaugt werden, oft einen positiven Einfluss auf die Gesundheit der Fische und das Wachstum der Pflanzen. Huminsäuren, organische Komplexe, Chelate und andere organische Substanzen, die oft natürlicher Bestandteil unserer Fische und Pflanzen sind, auch in ihrer Heimat.

Na zvýšenie pH sa používa sóda bikarbóna – NaHCO3. Čo sa však týka zvyšovanie pH, používa sa v oveľa menšej miere týmto čisto chemickým spôsobom. Prirodzeným spôsobom sa dá zvýšiť pH najlepšie substrátom. Uhličitany obsiahnuté vo vápenci, travertíne posúvajú hodnoty pH až na úroveň nad 8 úplne bežne. Veľmi jednoduchá úprava vody je použitie . Ak chceme dosiahnuť stálu hladinu soli, nezabúdajte soľ pri výmene a dolievaní vody dopĺňať. Soľ sa používa pre niektoré druhy rýb, predovšetkým pre brakické druhy. Brakické druhy žijú v prírode na prieniku sladkej vody a morskej, napr. v ústiach veľkých riek do mora. Aj pre niektoré sa odporúča vodu soliť. Živorodky žijú v Južnej a Severnej Amerike vo vodách stredne tvrdých. Vhodná dávka pre je 2-3 polievkové lyžice soli na 40 litrov vody. Pre blackmolly – typický brakický druh ešte o niečo viac – 5 lyžíc na 40 litrov vody. Soľ môžeme použiť kuchynskú aj morskú, ktorú dostať v potravinách. Ak začíname s aplikáciou soli, buďme zo začiatku opatrný, postupujme obozretne, na soľ ryby zvykajme radšej postupne, pretože osmotický tlak je zradný. Pri náhlej zmene vodivosti spôsobenej náhlym prírastkom NaCl dôjde k negatívnemu stresu – najmä povrch – koža rýb je náchylná na poškodenie. Táto vlastnosť sa využíva pri liečbe.

To increase pH, baking soda – NaHCO3 is used. However, when it comes to raising pH, this purely chemical method is used to a much lesser extent. Naturally, pH can be best increased by using a substrate. Carbonates contained in limestone, travertine commonly shift pH values ​​to levels above 8. A very simple water adjustment is the use of salt. If we want to achieve a constant level of salt, do not forget to add salt during water changes and top-ups. Salt is used for some types of fish, especially for brackish species. Brackish species live in nature at the intersection of fresh and saltwater, for example, at the mouths of large rivers into the sea. Salt is also recommended for some livebearers. Livebearers live in waters of moderate hardness in South and North America. The appropriate dosage for guppies is 2-3 tablespoons of salt per 40 liters of water. For black mollies – a typical brackish species – even a little more, 5 tablespoons per 40 liters of water. We can use both table and sea salt, which can be obtained in stores. When starting with salt application, let’s be cautious at first, proceed carefully, and let the fish gradually get used to the salt, as osmotic pressure is tricky. A sudden change in conductivity caused by a sudden increase in NaCl will lead to negative stress – especially the surface – the fish’s skin is susceptible to damage. This property is utilized in treatment.

Um den pH-Wert zu erhöhen, wird Backpulver – NaHCO3 verwendet. Wenn es jedoch darum geht, den pH-Wert zu erhöhen, wird diese rein chemische Methode in viel geringerem Maße verwendet. Natürlich kann der pH-Wert am besten durch die Verwendung eines Substrats erhöht werden. Carbonate, die in Kalkstein und Travertin enthalten sind, verschieben die pH-Werte häufig auf Werte über 8. Eine sehr einfache Möglichkeit der Wasseranpassung ist die Verwendung von Salz. Wenn wir einen konstanten Salzgehalt erreichen wollen, sollten wir nicht vergessen, beim Wasserwechsel und Nachfüllen Salz hinzuzufügen. Salz wird für einige Fischarten verwendet, insbesondere für Brackwasserarten. Brackwasserarten leben in der Natur an der Schnittstelle von Süß- und Salzwasser, zum Beispiel an den Mündungen großer Flüsse ins Meer. Auch für einige lebendgebärende Arten wird Salz empfohlen. Lebendgebärende Arten leben in Gewässern mittlerer Härte in Süd- und Nordamerika. Die richtige Dosierung für Guppys beträgt 2-3 Esslöffel Salz pro 40 Liter Wasser. Für schwarze Mollys – eine typische Brackwasserart – etwas mehr, 5 Esslöffel pro 40 Liter Wasser. Wir können sowohl Tafel- als auch Meersalz verwenden, das in Geschäften erhältlich ist. Wenn wir mit der Anwendung von Salz beginnen, sollten wir zuerst vorsichtig vorgehen, vorsichtig vorgehen und die Fische allmählich an das Salz gewöhnen, da der osmotische Druck tückisch ist. Eine plötzliche Änderung der Leitfähigkeit durch einen plötzlichen Anstieg von NaCl führt zu negativem Stress – insbesondere die Oberfläche – die Haut der Fische ist anfällig für Schäden. Diese Eigenschaft wird bei der Behandlung genutzt.

Soľ sa odporúča afrických jazerným cichlidám. Obsahujú pomerne vysoké koncentrácie sodíka – Na. V literatúre sa uvádza až 0.5 kg na 100 litrov vody, ja odporúčam jednu polievkovú lyžicu na 40 litrov vody. Soľ pôsobí zrejme ako transportér metabolických procesov a katalyzátor. NaCl najskôr disociuje na katión sodíka a anión chlóru. Chlór pôsobí ako dezifenkcia a sodík sa podieľa na biologických reakciách. Organické farbivá, liečivá môžeme úspešne odstrániť aktívnym uhlím, čiastočne rašelinou. Aktívne uhlie vôbec má široké pole uplatnenia. Je pomerne účinnou prevenciou voči nákaze, pretože adsorbuje na seba množstvo škodlivín. Funguje ako filter. Má takú štruktúru, že oplýva obrovským povrchom, jeden mm3 poskytuje až 100 – 150 m2 plochy. Používa sa aj v komerčne predávaných filtroch. Dokáže čiastočne znížiť aj tvrdosť vody. Treba si však uvedomiť, že jeho pôsobenie je najmä v nádržiach s rastlinami nežiaduce práve kvôli svojej adsorpčnej schopnosti. Aktívne uhlie totiž okrem iného odoberá rastlinám živiny. Samozrejme, jeho schopnosti sú vyčerpateľné – po istom čase sa kapacita nasýti a je nutné aktívne uhlie buď regenerovať, alebo vymeniť. Regenerácia je proces chemický, pre akvaristu príliš nákladný, vlastne zbytočný. Čiastočne by sa dalo regenerovať aktívne uhlie varom, ale aj to je dosť nepriechodné. Ak máme k dispozícii práškovú formu aktívneho uhlia, máme vyhrané – jeho účinnosť je prakticky najvyššia a môžeme ho teda použiť najmenší objem. Riešením je implementácia do filtra, ale aj napr. nasypanie do pančuchy a umiestnenie do . Ak sa nám časť rozptýli, nezúfajme, aktívne uhlie je neškodné, vodu nekalí.

Salt is recommended for African lake cichlids. They contain relatively high concentrations of sodium – Na. In literature, up to 0.5 kg per 100 liters of water is mentioned, but I recommend one tablespoon per 40 liters of water. Salt appears to act as a transporter of metabolic processes and a catalyst. NaCl dissociates first into sodium cation and chlorine anion. Chlorine acts as a disinfectant, and sodium participates in biological reactions. Organic dyes, drugs can be successfully removed by activated carbon, partially by peat. Activated carbon has a wide range of applications. It is a relatively effective prevention against infection because it adsorbs a lot of harmful substances. It works as a filter. It has such a structure that it has a huge surface area, one mm3 provides up to 100 – 150 m2 of area. It is also used in commercially available filters. It can also partially reduce water hardness. However, it should be realized that its action is undesirable, especially in tanks with plants, due to its adsorption capacity. Activated carbon also removes nutrients from plants. Of course, its capabilities are exhaustible – after some time, the capacity becomes saturated, and it is necessary to either regenerate or replace the activated carbon. Regeneration is a chemical process, too costly for the aquarist, actually unnecessary. Activated carbon could be partially regenerated by boiling, but this is quite impractical. If we have powdered activated carbon available, we have won – its efficiency is practically the highest, and therefore we can use the smallest volume. The solution is to implement it into the filter, but also for example, to pour it into a stocking and place it in the tank. If some of it disperses, do not despair, activated carbon is harmless, it does not cloud the water.

Salz wird afrikanischen Seebuntbarschen empfohlen. Sie enthalten relativ hohe Natriumkonzentrationen – Na. In der Literatur wird bis zu 0,5 kg pro 100 Liter Wasser erwähnt, aber ich empfehle einen Esslöffel pro 40 Liter Wasser. Salz scheint als Transporteur von Stoffwechselprozessen und als Katalysator zu wirken. NaCl dissoziiert zuerst in Natrium-Kation und Chlorid-Anion. Chlor wirkt als Desinfektionsmittel, und Natrium nimmt an biologischen Reaktionen teil. Organische Farbstoffe, Medikamente können erfolgreich durch Aktivkohle, teilweise durch Torf entfernt werden. Aktivkohle hat eine Vielzahl von Anwendungen. Es ist eine relativ effektive Vorbeugung gegen Infektionen, da es viele schädliche Substanzen adsorbiert. Es funktioniert wie ein Filter. Es hat eine Struktur, die eine riesige Oberfläche bietet, ein mm3 bietet bis zu 100 – 150 m2 Fläche. Es wird auch in kommerziell erhältlichen Filtern verwendet. Es kann auch den Härtegrad des Wassers teilweise reduzieren. Es sollte jedoch erkannt werden, dass seine Wirkung in Tanks mit Pflanzen unerwünscht ist, aufgrund seiner Adsorptionskapazität. Aktivkohle entfernt auch Nährstoffe aus Pflanzen. Natürlich sind ihre Fähigkeiten begrenzt – nach einiger Zeit wird die Kapazität gesättigt, und es ist notwendig, die Aktivkohle zu regenerieren oder zu ersetzen. Die Regeneration ist ein chemischer Prozess, zu teuer für den Aquarianer, eigentlich unnötig. Aktivkohle könnte teilweise durch Kochen regeneriert werden, aber das ist ziemlich unpraktisch. Wenn etwas davon zerstreut wird, verzweifeln Sie nicht, Aktivkohle ist harmlos, sie trübt das Wasser nicht.

Vo vode z vodovodnej siete sa nachádzajú rôzne plynné zložky, ktoré sú určené predovšetkým pre dezifenkciu. Pre človeka sú nutnosťou, ale z hľadiska života v je ich vplyv nežiaduci. Jedným z týchto plynov je všeobecne známy chlór. Je do jedovatý plyn, aj pre človeka, ktorý však v nízkych dávkach človeku neškodí a zabíja baktérie. Pitná voda ho obsahuje obyčajne 0.1 – 0.2 mg/l, maximálne do 0.5 mg/l. Chlór škodí najmä žiabram rýb. Na to, aby sme sa chlóru zbavili, je napr. odstátie vhodné. Existujú na trhu prípravky na báze thiosíranu sodného – Na2S2O3, ktoré dokážu zbaviť vody chlóru. Odstátím vody sa zbavíme chlóru približne za jeden deň. Vode len musíme dovoliť, aby plyny mali kade unikať – takže žiadne uzavreté bandasky. Čiastočne pri okamžitom napúšťaní vody, pomôže čo najdlhší transport vody v hadici. Značná časť chlóru sa takto odparí. Vo vode sa nachádzajú aj iné plyny – k dokonalému odplyneniu odstátím dôjde po štyroch dňoch. Pre výtery niektorých druhov sa používajú rôzne výluhy, napr. výluhy vodných rastlín. Tie dokážu vodu doslova pripraviť – stabilizovať, poskytnúť žiadané látky, napr. stopové látky, resp. dokáže snáď viazať prípadne škodlivejšie súčasti. Používa sa aj drevo, dub, jelša, vŕba. Hodí sa aj hnedé uhlie. Rašelina funguje ako čiastočný adsorbent. Na druhej strane vode dodáva humínové kyseliny a iné organické látky. Najmä v poslednej dobe sa využíva ultrafialové na úpravu vody. Často aj na jej sterilizáciu od choroboplodných zárodkov. Môže sa využiť aj tým spôsobom – kedy zasahuje celý objem vody – napr. v prípade akútnej choroby, no zväčša sa UV lampa používa ako filter, ktorý účinne zbavuje vodu rozličných zárodkov organizmov. Voda ošetrená dostatočne silnou UV lampou sa napr. nezariasuje. Jej použitie eliminuje mikrobiálne nákazy na minimum. UV lampy možno dostať bežne na trhu s akvaristickými potrebami. Ako silnú lampu – s akým príkonom nám určuje objem nádrže. UV lampu neodporúčam používať nepretržite.

In the water from the municipal water supply, various gaseous components are present, primarily intended for disinfection. They are essential for humans, but their impact on aquarium life is undesirable. One of these gases is chlorine, which is a well-known toxic gas, even for humans, but in low doses, it is harmless to humans and kills bacteria. Drinking water usually contains chlorine in the range of 0.1 – 0.2 mg/l, with a maximum of up to 0.5 mg/l. Chlorine is particularly harmful to fish gills. To rid water of chlorine, for example, letting it stand is suitable. There are products on the market based on sodium thiosulfate – Na2S2O3, which can remove chlorine from water. Allowing water to stand will rid it of chlorine in approximately one day. We just need to allow gases to escape – so no closed containers. Partially, immediate water filling will help, with the longest possible transport of water in the hose. A significant portion of chlorine will evaporate this way. There are also other gases in the water – complete degassing by standing occurs after four days. Various infusions are used for the swabs of some species, such as infusions of aquatic plants. These can literally prepare water – stabilize it, provide desired substances, such as trace elements, or possibly bind more harmful components. Wood is also used, oak, alder, willow. Brown coal is also suitable. Peat acts as a partial adsorbent. On the other hand, it adds humic acids and other organic substances to the water. Especially recently, ultraviolet light has been used for water treatment. Often also for its sterilization from pathogens. It can also be used in such a way – when the entire volume of water is affected – for example, in the case of an acute disease, but usually, the UV lamp is used as a filter, which effectively rids the water of various organism pathogens. Water treated with a sufficiently strong UV lamp, for example, does not become cloudy. Its use minimizes microbial infections. UV lamps are readily available on the market for aquarium supplies. As for a strong lamp – the wattage is determined by the volume of the tank. I do not recommend using the UV lamp continuously.

Im Wasser aus der städtischen Wasserversorgung sind verschiedene gasförmige Bestandteile vorhanden, die hauptsächlich zur Desinfektion bestimmt sind. Sie sind für Menschen unerlässlich, aber ihr Einfluss auf das Aquariumleben ist unerwünscht. Eines dieser Gase ist Chlor, das ein bekanntes giftiges Gas ist, auch für Menschen, aber in geringen Dosen ist es für Menschen harmlos und tötet Bakterien ab. Trinkwasser enthält normalerweise Chlor im Bereich von 0,1 – 0,2 mg/l, maximal bis zu 0,5 mg/l. Chlor ist besonders schädlich für die Kiemen der Fische. Um Wasser von Chlor zu befreien, ist es beispielsweise geeignet, es stehen zu lassen. Es gibt Produkte auf dem Markt, die auf Natriumthiosulfat – Na2S2O3, basieren und Chlor aus Wasser entfernen können. Das Stehenlassen von Wasser wird es in ungefähr einem Tag von Chlor befreien. Wir müssen nur den Gasen erlauben zu entweichen – also keine geschlossenen Behälter. Teilweise wird das sofortige Befüllen mit Wasser helfen, mit dem längstmöglichen Transport von Wasser im Schlauch. Auf diese Weise verdunstet ein erheblicher Teil des Chlors. Es gibt auch andere Gase im Wasser – das vollständige Entgasen durch Stehenlassen erfolgt nach vier Tagen. Für Abstriche einiger Arten werden verschiedene Infusionen verwendet, wie z.B. Infusionen von Wasserpflanzen. Diese können das Wasser buchstäblich vorbereiten – es stabilisieren, gewünschte Substanzen bereitstellen, wie z.B. Spurenelemente, oder möglicherweise schädlichere Komponenten binden. Auch Holz wird verwendet, Eiche, Erle, Weide. Braunkohle ist ebenfalls geeignet. Torf wirkt als teilweiser Adsorbens. Auf der anderen Seite fügt es dem Wasser Huminsäuren und andere organische Substanzen hinzu. Besonders in letzter Zeit wird ultraviolettes Licht zur Wasseraufbereitung verwendet. Oft auch zur Sterilisation von Krankheitserregern. Es kann auch so verwendet werden – wenn das gesamte Wasservolumen betroffen ist – zum Beispiel im Fall einer akuten Krankheit, aber in der Regel wird die UV-Lampe als Filter verwendet, der das Wasser effektiv von verschiedenen Organismus-Erregern befreit. Wasser, das mit einer ausreichend starken UV-Lampe behandelt wird, wird zum Beispiel nicht trüb. Ihr Einsatz minimiert mikrobielle Infektionen. UV-Lampen sind auf dem Markt für Aquariumzubehör leicht erhältlich. Was eine starke Lampe betrifft – die Leistung wird durch das Volumen des Tanks bestimmt. Ich empfehle nicht, die UV-Lampe kontinuierlich zu verwenden.

Akvaristika, Veda, Literatúra

Akvaristická literatúra

skala
Hits: 12129

Slovenská

  • Černý J., Topercer E., 1991: Chováme akváriové , , 3. vyd., 170 pp.
  • Dokoupil Norbert, 1999: Moderné mečúne, SAP, ISBN 80-88908-25-6, 67 pp.
  • Dokoupil Norbert, 1980: Prvé akvárium, 53 pp.
  • James Barry, 2003: Akváriové , 120 pp.
  • Paysan Klaus, 1995: Akvarijní ryby, Granit
  • Vanko Kamil, 1998: Chováme závojnatky, Kontak Plus, ISBN 80-88855-22-5, 55 pp.
  • Mayland Henry J., 1999: Sladkovodné akvárium, Art Area, 145 pp.

Česká literatúra

  • Čítek J., Svobodová Z., Tesařík J., 1998: Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb, Střední rybářská škola Vodňany,
  • Dařbuján Hynek, 1998: Morská , Studio Press, s.r.o., Čáslav, 122 pp.
  • Dokoupil Norbert, 1981: Živorodky. chovu, biologie druhů, standardy, SZN, Praha.
  • Drahotušský Zdeněk, Novák Jindřich, 2000, Jota, s.r.o., , ISBN 80-7217-124-0, 304 pp.
  • Frank Stanislav, Rataj Karel, Zukal Rudolf, 1982: 333 x jak a proč, Svépomoc, Praha.
  • Frank Stanislav, 1984: Akvaristika, Práce, Edícia Delfín, Praha, 364 pp.
  • Frank Stanislav, 1977: Jak žijí ryby, Artia, Praha.
  • Frank Stanislav, 2000: Sladkovodná akvaristika, , Praha, ISBN 8071812188, 247 pp.
  • Frank Stanislav, 1989: Veľký obazový atlas rýb, Mladé letá, , 2. vyd..
  • Hejný Slavomil a kol., 2000: Rostliny vod a pobřeží, East West Publishing Company & East West Publishing, Praha, ISBN 80-7219-000-8, 118 pp.
  • Hieronimus Harro, 1999: Živorodky, Praha, Vašut, ISBN 80-7236-089-2, 72 pp.
  • Hofmann Jaroslav, Novák Jindřich, 1996: Akvaristika. Jak chovat tropické ryby jinak a lépe, X-Egem, Praha
  • Hofmann Jaroslav, Novák Jindřich, 2000: , Vašut, 64 pp.
  • Kahl Wally, Kahl Burkard, Vogt Dieter, 1999: Akvarijní ryby, Svojtka & Co., ISBN 8072370987, 288 pp.
  • Krček Karel, 1984: Akvaristická elektrotechnika, Polytechnická knižnice, 297 pp.
  • Krček Karel, 1986: Akvaristický technika, Polytechnická knižnice, 295 pp.
  • Krček Karel, 1995: 333 zajímavostí pro akvaristy, VIK Vimperk.
  • Lucký Zdeněk, Zedka Vilém, 1964: Akvaristika v koutku živé přírody, SPN, Praha
  • Rataj Karel, 1980: Akvaristika začína u rostlin, Svépomoc.
  • Rataj Karel, otec & syn, 1998: Akvárium a rostliny, 150 pp.
  • Scheurmannová Ines, 1999: Akvarijní rostliny, Vašut, ISBN 807236085X, 96 pp.
  • Schmidt Jürgen, 2002: BeDe Atlas. Sladkovodní akvarijní ryby, BeDe Verlag GmbH, Ruhmannsfelden.
  • Vítek Jiří, Kadlec Jaroslav, 1988: Halančíci. Biologie, , přehled druhů, KCCH, Praha.
  • Zukal Rudolf, 1984: Akvarijní ryby, Svépomoc, 2. vyd., 229 pp.
  • Zukal Rudolf, Frank Stanslav, 1982: Jak se stát akvaristou, Svépomoc, Praha.
  • Zukal Rudolf, 1975: Zakládaní a údržba , Svépomoc, 87 pp.

Cudzojazyčná literatúra

  • Krause Hanns-J., Handbuch Aquarienwasser, BeDe Verlag, 3-927 997-00-5, 128 pp.

Technika

  • Sander , Aquarientechnik im Süßund Seewasser, Ulmer, 3-800173-41-7, 256 pp.

Prírodné akvária

  • Fohrman Kjel, 2001: Back to Nature Aquarium guide. Back to Nature. 196 pp.

Ryby

  • Eschmeyer W.N., 1990: Catalog of the genera of Recent fishes. California Academy of Sciences, San Francisco, vi + 697 pp.

Rastliny

  • Cook C.D.K., 1990: Aquatic Plant Book. SPB Academic Publishing. The Haguem 228 pp.
  • James Barry, 2003: Akváriové rastliny, 120 pp.
  • Kasselmann Christel, 1999: Aquarien pflanzen, Eugen Ulmer, 504 pp.
  • Kasselmann Christel, 2001: Echinodorus, Dähne Verlag.
  • Rataj Karel, 1980: Akvaristika začína u rostlin, Svépomoc.
  • Rataj Karel, otec & syn, 1998: Akvárium a rostliny, 150 pp.
  • Scheurmannová Ines, 1999: Akvarijní rostliny, Vašut, ISBN 807236085X, 96 pp.

  • Fryer G., 1996: Endemism, speciation and adaptive radiation in great lakes. Environmental Biology of Fishes 45: 109-131.

Živorodky

  • Dokoupil Norbert, 1999: Moderné mečúne, SAP, ISBN 80-88908-25-6, 67 pp.
  • Dokoupil Norbert, 1981: Živorodky. Technika chovu, biologie druhů, standardy, SZN, Praha.
  • Endler J.A., Houde A.E., 1995: Geographical variation in female preferences for male traits in . Evolution 49: 456-468
  • Hieronimus Harro, 1999: Živorodky, Praha, Vašut, ISBN 80-7236-089-2, 72 pp.

Závojnatky

  • Vanko Kamil, 1998: Chováme závojnatky, Kontak Plus, ISBN 80-88855-22-5, 55 pp.

Kaprozúbky

  • Vítek Jiří, Kadlec Jaroslav, 1988: Halančíci. Biologie, chov, přehled druhů, KCCH, Praha.

  • Barlow George W., 2002: The Cichlid Fishes: Nature’s Grand Experiment in Evolution, Perseus Publishing, ISBN 0738205281.
  • Erlandsson A., Ribbink A.J., 1997: Patterns of sexual size dimorphism in African cichlid fishes. South African Journal of Science 93: 498-508.
  • Farias I. P., Ortí G., Sampaio I., Schneider H., Meyer A., 1999: Mitochondrial DNA phylogeny of the family Cichlidae: Monophyly and fast molecular evolution of the Neotropical assemblage. Journal of Molecular Evolution 48: 703-711. Link
  • Farias I.P., Ortí G., Meyer A, 2000: Total evidence: Molecules, morphology, and the phylogenetics of cichlid fishes. Journal of Experimental Zoology 288 (1): 76-92. Link
  • Fryer G. 1977: Evolution of species flocks of cichlid fishes in African lakes. Zeitschrift für zoologische Systematik und Evolutionsforschung 15: 141-165.
  • Keenleyside M.H.A. (ed.), 1991: Cichlid fishes. Behaviour, ecology and evolution. (Fish & Fisheries Series Volume 2.) Chapman & Hall, London; xxii + 378 pages. ISBN 0-412-32200-5.
  • Kocher T.D., Conroy J.A., McKaye K.R., Stauffer J.R., 1993. Similar morphologies of cichlid fishes in Lakes Tanganyika and are due to convergence. Molecular Phylogenetics and Evolution 2 (2): 158-165. Link
  • Konings Ad ed., contr., 1991: The Cichlids Yearbook, Vol. 1., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1992: The Cichlids Yearbook, Vol. 2., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1993: Enjoying Cichlids. Cichlid Press. 240 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1993: The Cichlids Yearbook, Vol. 3., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1994: The Cichlids Yearbook, Vol. 4., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1995: The Cichlids Yearbook, Vol. 5., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad ed., contr., 1996: The Cichlids Yearbook, Vol. 6., Cichlid Press. 96 pp.
  • Konings Ad, 2002: Enjoying Cichlids. Second edition.
  • Liem K.F., 1973: Evolutionary strategies and morphological innovations: Cichlid pharyngeal jaws. Syst. Zool. 22: 425-441
  • Loiselle Paul, 1994: :The Cichlid Aquarium, Tetra Press, ISBN 1564651460, 447 pp
  • Loiselle Paul, 1993: Fishkeepers Guide to African Cichlid, Tetra, ISBN 1564651444
  • Meyer A., 1993: Phylogenetic relationships and evolutionary processes in East African cichlid fishes. Trends in Ecology and Evolution 8: 279–284.
  • Ribbink A.J., 1991: Distribution and ecology of the cichlids of the African Great Lakes. Pp. 36-59 in Keenleyside, M.H.A. (ed.), Cichlid fishes. Behaviour, ecology and evolution. Chapman & Hall, London.
  • Seehausen O., Mayhew P.J., van Alphen J.J.M., 1999: Evolution of colour patterns in East African cichlid fish. Journal of Evolutionary Biology 12 (3): 514-534.
  • Stiassny M.L.J., 1981: The phyletic status of the family Cichlidae (Pisces, Perciformes): A comparative anatomical investigation. Netherlands Journal of Zoology 31 (2): 275-314.
  • Stiassny M.L.J., 1991: Phylogenetic intrarelationships of the family Cichlidae: An overview. Pp. 1-35 in Keenleyside, M.H.A. (ed.), Cichlid fishes. Behaviour, ecology and evolution. Chapman & Hall, London.
  • Sturmbauer C., Meyer A., 1992: Genetic divergence, speciation and morphological stasis in a lineage of African cichlid fishes. Nature 358 (6387): 578-581.
  • Sültmann H., Mayer W.E., 1997: Reconstruction of cichlid phylogeny using nuclear DNA markers. Pp. 39-51 in: Molecular Systematics of Fishes. T. Kocher and C. Stepien (ed.). Academic Press, San Diego.
  • Trewavas E. 1949: The origin and evolution of the cichlid fisches of the Great African lakes, with special reference to Lake Nyasa. Comptes Rendus 13th Congrès International de Zoologie 1948: 365-368.

Diskusy

  • Au Dick, 1998: Back to Nature guide Discus. Back to Nature. 128 pp.

  • Boruchovitz David, 2000: African Cichlids of Lake Tanganyika, TFH Publications, ISBN 0793830265.
  • Konings Ad, 1988: Tanganyika Cichlids, Verduijn Cichlids. 272 pp.
  • Konings Ad, 1992: Tanganyika Secrets, Cichlid Press. 208 pp.
  • Konings Ad, 1996: Back to Nature guide Tanganyika Cichlids. Back to Nature. 128 pp.
  • Konings Ad, 1998: Tanganyika Cichlids in their natural habitat. Cichlid Press, 272 pp.
  • Regan, C.T., 1920: The classification of the fishes of the family Cichlidae. The Tanganyika genera. Annals and Magazine of Natural History (9) 5: 33-53.
  • Smith Mark, 1998: Lake Tanganyikan Cichlids: Everything About Purchasing, Care, Nutrition, Behaviour, & Aquarium Maintenance, Barrons Educational Series, ISBN 0764106155
  • Sturmbauer C., Verheyen E., Ruber L., Meyer A., 1997. Phylogenetic patterns in populations of cichlid fishes from rocky habitats in Lake Tanganyika. Pp. 97-111 in: Molecular Systematics of Fishes. T. Kocher and C. Stepien (ed.). Academic Press, San Diego.
  • Zurlo Georg, Brandstetter, 2000: The Tanganyika Cichlid Aquarium, Barrons Educational Series, ISBN 0764116436

Malawi

  • Bornemann Rainer, Hämel Wolfgang, Ahrens Renate E., Reise Know How: Simbabwe, Botswana, Malawi, Mosambik & Sambia, Reise Know How Verlag, ISBN 3896620266, 531 pp.
  • Boruchowitz David E., 1997: The guide to ownong malawi cichlids, TFH Publications, ISBN 0793803594.
  • Boruchowitz David E., 2003: Malawi Cichlids Keeping & Breeding Them in Captivity, TFH Publications, ISBN 0-7938-0359-4
  • Deutsch J. C., 1997: Colour diversification in Malawi cichlids: evidence for adaptation, reinforcement, or sexual selection? Biological Journal of the Linnean Society 62: 1-14.
  • Eccles D.H., Trewavas E., 1989: Malawian cichlid fishes. The classification of some Haplochromine genera. Lake Fish Movies, Herten, Germany, 335 pp.
  • Fryer G., 1959: Some aspects of evolution in Lake Nyasa. Evolution 13 (4): 440-451.
  • Fryer G., 1959: The trophic interrelationships and ecology of some littoral communities of Lake Nyasa with especial reference to the fishes, and a discussion of the evolution of a group of rock-frequenting Cichlidae. Proceedings of the Zoological Society of London 132: 153-281.
  • Hupe Ilona, Reisen in Sambia und Malawi, Ilona Hupe Verlag, ISBN 3932084217, 368 pp.
  • Iles T.D., 1960: A group of zooplankton feeders of the genus Haplochromis (Cichlidae) in Lake Nyasa. Annals and Magazine of Natural History (13) 2, 1959: 257-280. [This paper was published in the May 1959 issue, but separates of it include the printed notation „Published 15/3/1960.“]
  • Jubb R.A, 1967: Freshwater fishes of southern Africa. A.A. Balkema, Cape Town; viii + 248 pp.
  • Konings Ad, 1989: Malawi Cichlids in their natural habitat. Verduijn Cichlids. ISBN 3-928457-29-2, 304 pp. Link
  • Konings Ad, 1990: Ad Konings‘ book of Cichlids and all the other fishes of Lake Malawi. Tropical Fish Hobbyist. 496 pp. 0-86622-527-7.
  • Konings Ad, 1990: Description of six new Malawi cichlids. TFH magazine, vol. 38 (11), pp 110-129. (Copadichromis azureus, C. mbenjii, C. verduijni, Otopharynx walteri, Iodotropheus stuartgranti, and Pseudotropheus saulosi).
  • Konings Ad, 1993: A revision of the genus Sciaenochromis Eccles & Trewavas, 1989 (Pisces, Cichlidae). The Cichlids Yearbook, vol. 3, pp 28-36. (Sciaenochromis fryeri, S. psammophilus, S. benthicola).
  • Konings Ad, 1994: Pseudotropheus demasoni sp. nov.: a sexually monomorphic cichlid from the Tanzanian coast of Lake Malawi. The Cichlids Yearbook, vol. 4, pp 24-27. (Pseudotropheus demasoni).
  • Konings Ad, 1995. A review of the sand-dwelling species of the genus Aulonocara, with the description of three new species.  The Cichlids Yearbook, vol. 5, pp 26-36. (Aulonocara gertrudae, A. brevinidus, and A. aquilonium).
  • Konings Ad, 1995: Malawi Cichlids in their natural habitat, 2nd Edition. Cichlid Press. 352 pp.
  • Konings Ad, 1996: Atlas der Malawisee-Cichliden. Vol. 1 and Vol 2., BeDe Verlag. 304 and 288 pp.
  • Konings Ad, 1997: Back to Nature guide Malawi Cichlids. Back to Nature. 128 pp.
  • Konings Ad, 2000. Description of Three New Copadichromis Species (Labroidei; Cichlidae) from Lake Malawi, Africa. TFH magazine, vol. 47 (9) May: pp 62-85 (Copadichromis ilesi, C. geertsi, and C. trewavasae).
  • Konings Ad, 2001: Malawi Cichlid in their natural habitat. 3rd Edition. 352 pp. Cichlid Press
  • Konings Ad, 2002: The Cichlids of Lake Malawi. Program for searching fish names and locality names; >5000 photos.
  • Konings Ad, ed. 1989: Malawian Cichlid Fishes. The classification of some haplochromine genera by David H. Eccles and Ethelwynn Trewavas. Lake Fish Movies.
  • Kornfield I., Smith P.F., 2000: African cichlid fishes: Model systems for evolutionary biology. Annual Review of Ecology and Systematics 31: 163-196.
  • Kornfield I.L., 1974: Evolutionary genetics of endemic cichlid fishes (Pisces: Cichlidae) in Lake Malawi, Africa. Unpublished Ph.D. dissertation, State University of New York, Stony Brook, xv+139 pp.
  • McElroy D.M., Kornfield I., 1990: Sexual selection, reproductive behavior, and speciation in the mbuna species flock of Lake Malawi (Pisces: Cichlidae). Environmental Biology of Fishes 28: 273-284.
  • McElroy D.M., Kornfield I., Everett J., 1991: Coloration in African cichlids: Diversity and constraints in Lake Malawi endemics. Netherlands Journal of Zoology 41 (4): 250-268.
  • McKaye K.R., 1991: Sexual selection and the evolution of the cichlid fishes of Lake Malawi, Africa. Pp. 241-257 in Keenleyside, M.H.A. (ed.), Cichlid fishes. Behaviour, ecology and evolution. Chapman & Hall, London.
  • McKaye K.R., Kocher T., Reinthal P., Harrison R., Kornfield I., 1984: Genetic evidence for allopatric and sympatric differentiation among morphs of a Lake Malawi cichlid fish. Evolution 38: 215-219.
  • Oliver M.K., McKaye K.R., 1982: Floating islands: A means of fish dispersal in Lake Malawi, Africa. Copeia 1982 (4): 748-754.
  • Owen R.B., Crossley R., Johnson T.C., Tweddle D., Kornfield I. et al., 1990: Major low lake levels of Lake Malawi and their implications for speciation rates in cichlid fishes. Proceedings of the Royal Society, London 240: 519-553.
  • Ransford O., 1966: Livingstone’s lake. The drama of Nyasa. John Murray, London, x + 313 pp.
  • Regan C.T., 1922: The cichlid fishes of Lake Nyassa. Proceedings of the Zoological Society of London 1921: 675-727 & Plates I-VI.
  • Reinthal P.N., 1987: Morphology, ecology, and behavior of a group of the rock-dwelling cichlid fishes (Pisces: Perciformes) from Lake Malawi, Africa. Unpublished Ph.D. dissertation, Duke University, Durham, North Carolina.
  • Ribbink A.J., Marsh A.C., Marsh B., Sharp B.J., 1980: Parental behaviour and mixed broods among cichlid fish of Lake Malawi. South African Journal of Zoology 15: 1-6.
  • Schraml Erwin, 1998: Aqualog Special. Korallenfische des Süßwassers Malawi, Aqualog, ISBN 3-931-702-48-0, 48 pp.
  • Schraml Erwin, 1998: Aqualog. African Cichlids I. Malawi. Mbuna. Verlag A.C.S. GmbH. ISBN 3-931-702-79-0
  • Smith Mark Phillip, 2000: Lake Malawi cichlids. Everything About History, Setting Up an Aquarium, Health Concerns, Spawning, Barrons Educational Series, ISBN 0764115251
  • Snoeks Jos ed. in press: The cichlid diversity of Lake Malawi/Nyasa/Niassa:
    identification, distribution and taxonomy. Cichlid Press
  • Stiassny M.L.J., 1981. Phylogenetic versus convergent relationship between piscivorous cichlid fishes from Lakes Malawi and Tanganyika. Bulletin of the British Museum (Natural History), Zoology 40 (3): 67-101.
  • Sweeney Mary E., 1997: Malawi cichlids: Mbuna, T.F.H. Publications, ISBN 079380115X, 64 pp-
  • Tepoot Pabol. Tepoot Ian, 1995: The pictorial guide, New Life Publications, ISBN 0964505800.
  • Thompson A.B., Allison E.H., Ngatunga B.P., 1996: Distribution and breeding biology of offshore cichlids in Lake Malawi/Niassa. Environmental Biology of Fishes 47 (3): 235-?.
  • Turner G., 1996: Offshore cichlids of Lake Malawi. Cichlid Press, Lauenau, Germany; 240 pp. ISBN 3-928457-33-0.
  • Turner G.F. 1994. Speciation mechanisms in Lake Malawi cichlids. A critical review. Archiv für Hydrobiologie Beiheft Ergebnisse der Limnologie 44: 139-160.

Victoria

  • Kaufman L.S., Chapman L.J., Chapman, C.A., 1997: Evolution in fast forward: haplochromine fishes of the Lake Victoria region. Endeavour 21: 23-30
  • Greenwood P.H., 1974: The cichlid fishes of Lake Victoria, east Africa: The biology and evolution of a species flock. Bulletin of the British Museum (Natural History), Zoology, Supplement 6, 134 pp.
  • Seehausen Ole, 1996: Lake Victoria Rock Cichlids by Ole Seehausen. Verduijn Cichlids, Zevenhuizen, 304 pp.
  • Tijs Goldschmidt, 1998: Darwin’s Dreampond: Drama on Lake Victoria, MIT Press, ISBN 0262571218

Afrika

  • Boulenger G.A., 1911: Catalogue of the fresh-water fishes of Africa in the British Museum (Natural History). London. Volume 2: xii + 529 pp.
  • Fryer G., Iles T. D., 1972: The cichlid fishes of the Great Lakes of Africa. Oliver & Boyd, Edinburgh; TFH Publications, Neptune City, New Jersey; 641 pp.
  • Greenwood P.H., 1966: The Fishes of Uganda. 2nd edition. The Uganda Society, Kampala; [viii] + 131 pages.
  • Skelton P.H., 1993: A complete guide to the freshwater fishes of southern Africa. Southern Book Publishers, Halfway House, South Africa.
  • Staeck Wolfgang, Linke Horst, 1994: African Cichlids II: Cichlids from Eastern Africa : A Handbook for Their Identification, Care and Breeding, Tetra Press, ISBN 1-56465-167-3
  • Sturmbauer C., Baric S., Salzburger W., Ruber L., Verheyen E.. 2001: Lake level fluctuations synchronize genetic divergences of cichlid fishes in African lakes. Molecular Biology and Evolution 18 (2): 144-154 Link
  • Talling J.F., Talling I.B., 1965: The chemical composition of African lake waters. Internationale Revue ges. Hydrobiologie 50 (3): 421-463.

Južná Amerika

  • Sands David, 1997: Back to Nature guide Catfishes, Back to Nature. 128 pp.
  • Stauffer Jay, McKaye Ken at all, 2002: Cuadernos de investigacion de la UCA: The midas cichlid species complex in two Nicaraguan lakes. Description of three new species by and others. Cichlid Press. 47pp.
  • Weidner Thomas contr., Konings Ad ed., 2000: South American Eartheaters, Cichlid Press. 336 pp.

Stredná Amerika

  • Konings Ad, 1989: Cichlids from Central America. Tropical Fish Hobbyist. 224 pp.

Akvaristika

Čo obnáša akvaristika

skala
Hits: 7446

Čo všetko znamená ? Pokúsim sa krátko o tom napísať. Skúsenejší si určite dobre pamätáme aké to bolo, keď sme sa kedysi dávno rozhodli chovať doma svoje prvé rybičky. Pohnútky, ktoré nás k tomu viedli boli často emotívne, čo bolo v každom prípade vhodné, lenže išlo o živé tvory, preto by sa nám vtedy nejaký rozum hodil. Skúsenejších akvaristov možno zaujme môj pohľad, ktorý má snahu byť objektívny, inšpirujúci a zrozumiteľný. použité v tomto článku ilustrujú výsledky snaženia mnohých akvaristov a sú zároveň aj názorným príkladom rôzneho účelu nádrží – od funkčného až po estetické.

Tak, poďme na to ! :-)). Predstavme si situáciu: chcem akvárium, Čo ďalej? . Nezáleží na veku, vždy je fajn, ak poznáme problematiku, čiže ak nás napadne mať doma kúsok prírody, je dôležité sa touto myšlienkou vážne zaoberať. Treba si uvedomiť, že to nie je hračka, alebo vec, ktorá sa použije a môže sa zahodiť – , vodné , , slimáky, napokon aj mikroorganizmy v akváriu sú živé tvory, ktoré je nutné si vážiť a chrániť ich. Pekné farebné rybičky sa páčia asi každému a nevidím na tom nič zlé tento vzťah rozvíjať. Mladý akvarista by mal rozvíjať svoj obdiv voči rybám, vodným rastlinám, prípadne voči akváriu ako celku aj v jeho jednotlivostiach. To znamená, že treba chodiť do rôznych akvaristických obchodov, prípadne tí šťastnejší môžu zájsť ku chovateľovi. Neodporúčam sa príliš spoliehať na Internet. Nabádam k tomu, aby sa náš obdiv neorientoval len na „nejakú červenú“, alebo „modrú rybičku“, ale aby prípadný adept získal aspoň trochu prehľad. Návšteva zoologickej alebo botanickej je vhodná, pokojne aj takej, kde vôbec nie sú – myslím si, že ak človek prejavuje cit voči rybám, určite sa prejaví aj voči iným zvieratám. Odporúčam napr. Lešná, Tropikárium Budapešť, ZOO Budapešť, Arborétum Tesárske Mlyňany. V prípade, že záujem zotrvá, prípadne sa prehĺbi a potenciálny akvarista bude nástojiť na akváriu aj vo svojej domácnosti, poobzeral by som sa po informáciách. Siahol by som v prvom rade po klasickej akvaristickej literatúre, v každom prípade aj po nejakej staršej. Nepokladám za vhodné poslúchnuť trendy modernej akvaristiky, prípadne obchodný záujem predajcu akvaristickej techniky a nakúpiť výkonné a “zázračné“ technické a iné pomôcky. Pýtate sa prečo? je pokročilá a výkonná, ale zvádza k tomu, aby sa človek nezaoberal tým, ako funguje. Okrem toho, prípadné prvotné neúspechy pri drahej technike vedia pôsobiť deprimujúco. Mnohé pomôcky sú skôr „bežcami na dlhé trate“ – napr. vonkajší filter je výborná vec, ale poriadne funguje po pomerne dlhej dobe. Niektoré iné pomôcky majú mať naopak opačný účinok – majú za úlohu veľmi rýchlo dostať akvárium do dobrého stavu – nie som vôbec zástancom týchto super vodičiek a super urýchľovačov. Prirovnal by som to napr. k postupu v práci – veľa najmä mladých ľudí chce byť čo najrýchlejšie manažérmi, ale nič poriadne nevedia urobiť. Aj v akvaristike je lepšie začínať od začiatku, všetko si trpezlivo prežiť, porozumieť a potom neskôr pokojne prejsť ku drahšej výkonnej technike.

Rád by som pripomenul, že dobrá kniha sa nemusí nutne nachádzať v kníhkupectve, ani v akvaristickom obchode. A nemusí sa hneď kupovať – knihy sa dajú požičať v knižniciach – a trúfam si povedať, že výber tam bude väčší a asi aj kvalitnejší. Osobne by som odporúčal nájsť nejakú knihu od Stanislava Franka, Rufolfa Zukala, Zdeňka Drahotušského, či Jindřicha Nováka. Dnešné knihy plné krásnych fotiek by som skôr odporučil pre prvú fázu, ktorú som vyššie spomenul – pre fázu obdivovania. V každom prípade by som však s informáciami nakladal opatrne. Ak nemáte skúsenosti, je ťažké posúdiť, či je zdroj informácií vhodný. Čo sa týka Internetu, tak je to médium veľmi široké, ale zväčša veľmi neseriózne. Poskytuje neskutočné množstvo informácií, aj množstvo kvalitných, a inde sa nevyskytujúcich, ale treba oddeliť zrno od pliev, nuž a s tým má istotne začiatočník problém. Týmto chcem upozorniť, že netreba veriť každému zdroju, je vhodné si vždy preveriť. Dovolil by som si odporučiť jeden zdroj, o ktorom som presvedčený, že je skvelý, pravda je orientovaný skôr pre pokročilého záujemcu a je v angličtine – www.fishbase.com V prípade, že sa podozvedáte, čo budete potrebovať, tak môžete pristúpiť ku realizácii svojho plánu. Bude treba nutne riešiť:

Každopádne vám pomôžu informácie na týchto stránkach. Možno to celé znie zložito, ale dá sa to celkom ľahko zvládnuť. Netreba si z toho robiť ťažkú hlavu, skôr je vhodné mať vôľu a chuť, vaše pekné akvárium, a zdravé ryby sa vám potom za to určite poďakujú. Presne tak, ako je vidieť na použitých fotografiách. Želám veľa úspechov vo vašich akvaristických chodníčkoch.

What does aquarium keeping mean? I will try to write briefly about it. More experienced hobbyists surely remember how it was when they decided to keep their first fish at home long ago. The motivations that led us to this were often emotional, which was suitable in any case, but these were living beings, so some knowledge would have been useful. More experienced hobbyists might be interested in my perspective, which aims to be objective, inspiring, and understandable. The photos used in this article illustrate the results of the efforts of many hobbyists and serve as a demonstrative example of the various purposes of tanks – from functional to aesthetic.

So, let’s get to it! :-)) Let’s imagine the situation: I want an aquarium, what’s next? It doesn’t matter what age you are; it’s always good to be familiar with the issue. If the idea of having a piece of nature at home crosses your mind, it’s essential to take this thought seriously. One needs to realize that it’s not a toy or an item that can be used and discarded – fish, aquatic plants, shrimp, snails, and even microorganisms in the aquarium are living beings that should be respected and protected. Colorful fish appeal to almost everyone, and I don’t see anything wrong with developing a relationship with them. A young hobbyist should cultivate admiration for fish, aquatic plants, and the aquarium as a whole and its individual components. This means visiting various aquarium stores or, if lucky, breeders. I do not recommend relying too much on the Internet. I encourage cultivating admiration not only for „some red“ or „blue fish“ but for the potential enthusiast to gain at least a bit of an overview. Visiting a zoo or botanical garden is suitable, even one without aquariums. I believe that if someone shows affection for fish, it will manifest towards other animals. I recommend places like ZOO Lešná, Tropicarium Budapest, ZOO Budapest, Arboretum Tesárske Mlyňany. If interest persists, or deepens, and the potential hobbyist insists on having an aquarium at home, I would look for information. I would turn first to classical aquarium literature, possibly something older. I don’t think it’s appropriate to follow modern aquarium trends or the commercial interest of an aquarium equipment seller, buying powerful and „miraculous“ technical tools. You may ask why? The technology is advanced and efficient, but it tempts people not to delve into how it works. Besides, initial failures with expensive equipment can be discouraging. Many tools are more like „marathon runners“ – for example, an external filter is an excellent thing, but it works well after a relatively long time. Some other tools are supposed to have the opposite effect – to get the aquarium into good condition very quickly – I am not a fan of these super conductors and accelerators. I would compare it, for example, to a career – many young people want to become managers as quickly as possible, but they don’t know how to do anything properly. Similarly, in aquarium keeping, it’s better to start from the beginning, experience everything patiently, understand it, and later, if necessary, move on to more expensive and efficient technology.

I would like to remind you that a good book doesn’t necessarily have to be found in a bookstore or an aquarium store. It doesn’t even have to be bought right away – books can be borrowed from libraries – and I dare say the selection there will be more extensive and probably of better quality. Personally, I would recommend finding a book by Stanislav Frank, Rufolf Zukal, Zdeněk Drahotušský, or Jindřich Novák. I would recommend today’s books full of beautiful photos for the first phase, which I mentioned earlier – for the admiration phase. In any case, I would handle information carefully. If you don’t have experience, it’s challenging to judge if the information source is suitable. As for the Internet, it is a very broad medium, but generally very untrustworthy. It provides an incredible amount of information, including many high-quality ones that are not available elsewhere, but one must separate the wheat from the chaff, and this is undoubtedly a problem for beginners. I would like to point out that you shouldn’t believe every source; it’s always advisable to verify the information. I would dare to recommend one source that I am convinced is excellent, although it is more suitable for advanced enthusiasts and is in English – www.fishbase.com If you learn what you need, you can proceed to realize your plan. You will inevitably need to address:

  • Tank, its selection, placement
  • Setting up the aquarium
  • Lighting
  • Filtration
  • Aquarium maintenance
  • Obtaining fish, plants, equipment, materials

In any case, the information on these pages will help you. It may all sound complicated, but it can be handled quite easily. Don’t stress about it; it’s better to have the will and desire, and your beautiful aquarium and healthy fish will surely thank you for it. Exactly as seen in the used photos. I wish you a lot of success in your aquarium endeavors.

Was bedeutet Aquaristik eigentlich? Ich werde versuchen, kurz darüber zu schreiben. Erfahrenere Aquarianer erinnern sich sicherlich daran, wie es war, als sie sich vor langer Zeit entschieden haben, ihre ersten Fische zu Hause zu halten. Die Beweggründe, die uns dazu führten, waren oft emotional, was in jedem Fall angemessen war, aber es handelte sich um lebende Wesen, daher wäre etwas Wissen nützlich gewesen. Erfahrenere Aquarianer könnten an meiner Perspektive interessiert sein, die objektiv, inspirierend und verständlich sein soll. Die in diesem Artikel verwendeten Fotos zeigen die Ergebnisse der Bemühungen vieler Aquarianer und dienen als anschauliches Beispiel für die verschiedenen Zwecke von Aquarien – von funktional bis ästhetisch.

Also, legen wir los! :-)) Stellen Sie sich die Situation vor: Ich möchte ein Aquarium, wie geht es weiter? Es spielt keine Rolle, wie alt Sie sind; es ist immer gut, mit der Materie vertraut zu sein. Wenn Ihnen der Gedanke kommt, ein Stück Natur zu Hause zu haben, ist es wichtig, sich ernsthaft mit diesem Gedanken auseinanderzusetzen. Man sollte sich bewusst machen, dass es kein Spielzeug oder ein Gegenstand ist, der verwendet und weggeworfen werden kann – Fische, Wasserpflanzen, Garnelen, Schnecken und sogar Mikroorganismen im Aquarium sind Lebewesen, die respektiert und geschützt werden sollten. Bunte Fische sprechen fast jeden an, und ich sehe nichts Falsches daran, eine Beziehung zu ihnen aufzubauen. Ein junger Aquarianer sollte Bewunderung für Fische, Wasserpflanzen und das Aquarium als Ganzes sowie für dessen einzelne Bestandteile entwickeln. Das bedeutet, verschiedene Aquaristikgeschäfte oder, wenn Glück vorhanden ist, Züchter zu besuchen. Ich empfehle, sich nicht zu sehr auf das Internet zu verlassen. Ich ermutige dazu, Bewunderung nicht nur für „irgendeinen roten“ oder „blauen Fisch“ zu entwickeln, sondern damit der potenzielle Enthusiast zumindest einen Überblick gewinnt. Der Besuch eines Zoos oder Botanischen Gartens ist geeignet, auch ohne Aquarien. Ich glaube, dass, wenn jemand Zuneigung zu Fischen zeigt, sich dies auch bei anderen Tieren zeigt. Ich empfehle Orte wie den Zoo Lešná, das Tropicarium Budapest, den Zoo Budapest, das Arboretum Tesárske Mlyňany. Wenn das Interesse anhält oder vertieft wird und der potenzielle Aquarianer darauf besteht, ein Aquarium zu Hause zu haben, würde ich nach Informationen suchen. Ich würde mich zuerst an die klassische Aquarienliteratur wenden, möglicherweise etwas Älteres. Ich halte es nicht für angemessen, den modernen Aquarien-Trends oder dem kommerziellen Interesse eines Verkäufers von Aquaristikgeräten zu folgen und leistungsstarke und „wunderbare“ technische Werkzeuge zu kaufen. Du fragst dich vielleicht warum? Die Technologie ist fortschrittlich und effizient, aber sie verleitet die Menschen dazu, sich nicht damit zu befassen, wie sie funktioniert. Außerdem können anfängliche Misserfolge mit teurer Ausrüstung entmutigend sein. Viele Werkzeuge sind eher „Langstreckenläufer“ – zum Beispiel ist ein externer Filter eine ausgezeichnete Sache, aber er funktioniert erst nach einer relativ langen Zeit richtig. Einige andere Werkzeuge sollen den entgegengesetzten Effekt haben – das Aquarium sehr schnell in einen guten Zustand zu versetzen – ich bin kein Fan dieser Superleiter und Beschleuniger. Ich würde es zum Beispiel mit einer Karriere vergleichen – viele junge Leute wollen so schnell wie möglich Manager werden, aber sie wissen nicht, wie sie etwas richtig machen sollen. Ebenso ist es in der Aquaristik besser, von vorne anzufangen, alles geduldig zu erleben, zu verstehen und später, wenn nötig, zu teurer und leistungsfähiger Technik überzugehen.

Ich möchte daran erinnern, dass ein gutes Buch nicht unbedingt im Buchladen oder im Aquaristikgeschäft zu finden sein muss. Es muss nicht einmal sofort gekauft werden – Bücher können in Bibliotheken ausgeliehen werden – und ich traue mich zu sagen, dass die Auswahl dort größer und wahrscheinlich von besserer Qualität sein wird. Persönlich würde ich empfehlen, ein Buch von Stanislav Frank, Rufolf Zukal, Zdeněk Drahotušský oder Jindřich Novák zu finden. Heutige Bücher voller schöner Fotos würde ich eher für die erste Phase empfehlen, die ich oben erwähnt habe – für die Bewunderungsphase. In jedem Fall würde ich mit Informationen vorsichtig umgehen. Wenn Sie keine Erfahrung haben, ist es schwierig zu beurteilen, ob die Informationsquelle geeignet ist. Was das Internet betrifft, ist es ein sehr breites Medium, aber im Allgemeinen sehr unseriös. Es liefert eine unglaubliche Menge an Informationen, auch viele qualitativ hochwertige, die anderswo nicht zu finden sind, aber man muss die Spreu vom Weizen trennen, und das ist für Anfänger sicherlich ein Problem. Ich möchte darauf hinweisen, dass man nicht jedem Quelle glauben sollte; es ist immer ratsam, die Informationen zu überprüfen. Ich würde es wagen, eine Quelle zu empfehlen, von der ich überzeugt bin, dass sie ausgezeichnet ist, auch wenn sie eher für fortgeschrittene Enthusiasten geeignet ist und auf Englisch ist – www.fishbase.com Wenn Sie herausfinden, was Sie brauchen, können Sie zur Umsetzung Ihres Plans übergehen. Sie müssen zwangsläufig folgende Punkte klären:

– Tank, Auswahl, Platzierung
– Einrichten des Aquariums
– Beleuchtung
– Filtration
– Aquariumwartung
– Beschaffung von Fischen, Pflanzen, Ausrüstung, Material

In jedem Fall wird Ihnen die Information auf diesen Seiten helfen. Es mag alles kompliziert klingen, aber es kann ziemlich einfach bewältigt werden. Machen Sie sich keine Sorgen, es ist besser, den Willen und den Wunsch zu haben, und Ihr schönes Aquarium und gesunde Fische werden Ihnen dafür sicherlich danken. Genau wie auf den verwendeten Fotos. Ich wünsche

Ihnen viel Erfolg in Ihren aquaristischen Unternehmungen.