Krajina, Slovenská krajina, Príroda, Záhorie, Biotopy

Devínske jazero

skala
Hits: 13438

Devínske jazero je oblasť medzi riekou Moravou a Devínskou Novou Vsou. Táto bývalá citlivá hraničná oblasť si možno aj vďaka svojej minulosti ponechala prírodnejší charakter. Nie je to jazero, akoby názov napovedal, je to niva rieky Morava, inundačné územie, ktoré býva niekedy viac, či menej zaplavené. Popri rieke Morava sa nachádzajú dreviny mäkkého lužného lesa, predovšetkým vŕby a topole. Na Devínskom jazere môžeme okrem iného pozorovať cca od 15.3 do 15.8 bociany. 

Napriek svojmu názvu nejde o tradičné jazero, oblasť sa stáva jazerom len počas jarných záplav, keď sa voda z rieky Morava vyleje na okolité lúky, čím vzniká dočasná vodná plocha s rozlohou približne 20 hektárov. Tento fenomén periodického zaplavovania vytvára ideálne podmienky pre bohatú biodiverzitu. Devínske jazero je súčasťou najväčšieho a najzachovalejšieho komplexu záplavových lúk v strednej Európe, známeho ako Niva Moravy. Vďaka tomu je domovom mnohých vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Počas jarných mesiacov tu kvitnú biele lekná, ktoré svojou krásou pripomínajú slávne obrazy Clauda Moneta. Okrem nich tu nájdeme aj žlté lekná. Devínske jazero je významným hniezdiskom pre rôzne druhy vtákov. Bociany biele tu nachádzajú bohaté zdroje potravy, pričom ich hniezda sa nachádzajú na rakúskej strane rieky Morava v dubových lesoch pri mestečku Marchegg. Okrem bocianov tu môžeme pozorovať aj chriašteľa poľného či orliaka morského (outdooractive.com).

Devínske jazero je riečne jazero, mŕtve rameno Moravy a leží medzi jej ľavým brehom a korytom rieky Malina. Lúka Devínske jazero je rozlohou 10.5 km2 najväčšou mokrou lúkou na Slovensku. Začiatkom 60-tych rokov 20. storočia sa tu pri ťažbe piesku našlo niekoľko hrobov zo staršej doby rímskej. Pozostatkom z nedávnejšej doby sú bunkre, ktoré sa budovali v 30-tych rokoch 20. storočia. Nazývajú sa aj ropíky, podľa skratky ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác. Posádku tvorilo 3-7 mužov, vyzbrojení boli guľometmi, vybavení periskopmi, granátovou rúrou (Wlachovský). História tohto územia je úzko spätá s politickými udalosťami 20. storočia. Počas existencie železnej opony bola táto oblasť súčasťou prísne stráženého pohraničného pásma medzi bývalým Československom a Rakúskom. Vďaka tomu sa tu zachovala takmer nedotknutá príroda, keďže oblasť nebola vystavená intenzívnej hospodárskej činnosti (outdooractive.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zaradená medzi mokrade medzinárodného významu podľa Ramsarskej konvencie. Niva Moravy je od roku 1992 zaradená medzi významné vtáčie územia. Hniezdia tu bociany, volavky a celkovo až 118 druhov vtákov. Žije tu aj veľa druhov netopierov, hady, vzácna užovka stromová, bobor európsky, v rieke Morava žije až 62 druhov rýb (panorama.sk). Nachádza sa tu aj Marcheggský viadukt, ktorý je vlastne už technickou pamiatkou, ktorá sa ale dodnes používa na železničnú prepravu. V roku 1846 sa začal stavať most medzi Devínskou Novou Vsou a Marcheggom. 474 metrov dlhý, patril vtedy k najväčším v Uhorsku. Počas svojej histórie bol viackrát počas vojny zničený, ale vždy opäť postavený. Posledná rekonštrukcia je z roku 1959 (Wlachovský). V roku 2021 bolo Devínske jazero vyhlásené za chránený areál s rozlohou 1 268,89 hektára (outdooractive.com).

Devínske Jazero is an area between the Morava River and Devínska Nová Ves. This former sensitive border area has perhaps retained its natural character thanks to its past. Despite its name, it is not a lake but rather the floodplain of the Morava River, an inundation zone that is sometimes more or less flooded. Along the Morava River, there are soft floodplain forest trees, mainly willows and poplars. At Devínske Jazero, one can observe storks approximately from March 15 to August 15.

Despite its name, it is not a traditional lake; the area becomes a lake only during the spring floods when water from the Morava River overflows onto the surrounding meadows, creating a temporary water body of about 20 hectares. This phenomenon of periodic flooding creates ideal conditions for rich biodiversity. Devínske Jazero is part of the largest and most preserved complex of floodplain meadows in Central Europe, known as the Morava Floodplain. Thanks to this, it is home to many rare species of plants and animals. During the spring months, white water lilies bloom here, resembling the famous paintings of Claude Monet. In addition to these, yellow water lilies can also be found. Devínske Jazero is an important nesting site for various bird species. White storks find abundant food sources here, while their nests are located on the Austrian side of the Morava River in the oak forests near the town of Marchegg. Besides storks, one can also observe the corncrake and the white-tailed eagle (outdooractive.com).

Devínske Jazero is a river lake, an oxbow of the Morava River, located between its left bank and the Malina River channel. The Devínske Jazero Meadow, covering an area of 10.5 km², is the largest wet meadow in Slovakia. In the early 1960s, during sand mining, several graves from the early Roman period were discovered here. A remnant of more recent history is the bunkers, built in the 1930s. These are also called Ropíky, after the abbreviation ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Directorate of Fortification Works). The garrison consisted of 3 to 7 men, equipped with machine guns, periscopes, and grenade launchers (Wlachovský). The history of this area is closely tied to the political events of the 20th century. During the existence of the Iron Curtain, this region was part of a strictly guarded border zone between former Czechoslovakia and Austria. As a result, nearly untouched nature has been preserved here, as the area was not exposed to intensive economic activity (outdooractive.com).

Since 1993, the entire area has been designated as a wetland of international importance under the Ramsar Convention. Since 1992, the Morava Floodplain has been classified as an Important Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird species nest here. Many bat species, snakes, the rare Aesculapian snake, the Eurasian beaver, and up to 62 species of fish live in the Morava River (panorama.sk). The Marchegg Viaduct is also located here, a technical monument that is still used for railway transport. In 1846, the construction of a bridge between Devínska Nová Ves and Marchegg began. At 474 meters long, it was one of the largest in Hungary at the time. Throughout its history, it was repeatedly destroyed during wars but was always rebuilt. The last reconstruction was in 1959 (Wlachovský). In 2021, Devínske Jazero was declared a protected area with an area of 1,268.89 hectares (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Gebiet zwischen der March (Morava) und Devínska Nová Ves. Dieses ehemalige sensible Grenzgebiet hat sich vielleicht dank seiner Vergangenheit seinen natürlichen Charakter bewahrt. Trotz seines Namens ist es kein See, sondern die Aue der March, ein Überschwemmungsgebiet, das manchmal mehr oder weniger überflutet wird. Entlang der March befinden sich Weichholz-Auwälder, hauptsächlich Weiden und Pappeln. Am Devínske Jazero kann man unter anderem etwa vom 15. März bis zum 15. August Störche beobachten.

Trotz seines Namens ist es kein traditioneller See; das Gebiet wird nur während der Frühlingshochwasser zu einem See, wenn das Wasser der March auf die umliegenden Wiesen übertritt und eine temporäre Wasserfläche von etwa 20 Hektar entsteht. Dieses Phänomen der periodischen Überschwemmung schafft ideale Bedingungen für eine reiche Biodiversität. Devínske Jazero ist Teil des größten und am besten erhaltenen Auenkomplexes in Mitteleuropa, bekannt als die Marchauen. Dadurch ist es die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Während der Frühlingsmonate blühen hier weiße Seerosen, die an die berühmten Gemälde von Claude Monet erinnern. Neben ihnen findet man auch gelbe Seerosen. Devínske Jazero ist ein bedeutendes Brutgebiet für verschiedene Vogelarten. Weißstörche finden hier reichlich Nahrung, während sich ihre Nester auf der österreichischen Seite der March in den Eichenwäldern bei der Stadt Marchegg befinden. Neben den Störchen kann man hier auch Wachtelkönige oder den Seeadler beobachten (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Flusssee, ein Altwasser der March, das zwischen ihrem linken Ufer und dem Flussbett der Malina liegt. Die Wiese Devínske Jazero ist mit einer Fläche von 10,5 km² die größte Feuchtwiese der Slowakei. Anfang der 1960er Jahre wurden hier beim Sandabbau mehrere Gräber aus der frühen römischen Zeit gefunden. Ein Relikt der jüngeren Geschichte sind die Bunker, die in den 1930er Jahren errichtet wurden. Diese werden auch Ropíky genannt, nach der Abkürzung ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Direktion der Befestigungsarbeiten). Die Besatzung bestand aus 3 bis 7 Mann, die mit Maschinengewehren, Periskopen und Granatwerfern ausgestattet waren (Wlachovský). Die Geschichte dieses Gebiets ist eng mit den politischen Ereignissen des 20. Jahrhunderts verbunden. Während des Bestehens des Eisernen Vorhangs war diese Region ein streng bewachtes Grenzgebiet zwischen der ehemaligen Tschechoslowakei und Österreich. Dadurch blieb die Natur hier fast unberührt, da das Gebiet keiner intensiven wirtschaftlichen Nutzung ausgesetzt war (outdooractive.com).

Seit 1993 ist das gesamte Gebiet als Feuchtgebiet von internationaler Bedeutung gemäß der Ramsar-Konvention ausgewiesen. Seit 1992 gehören die Marchauen zu den wichtigen Vogelschutzgebieten. Hier brüten Störche, Reiher und insgesamt bis zu 118 Vogelarten. Außerdem leben hier zahlreiche Fledermausarten, Schlangen, die seltene Äskulapnatter, der Europäische Biber, und in der March bis zu 62 Fischarten (panorama.sk). Hier befindet sich auch der Marchegger Viadukt, ein technisches Denkmal, das noch immer für den Eisenbahnverkehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brücke zwischen Devínska Nová Ves und Marchegg. Mit 474 Metern Länge gehörte sie damals zu den größten in Ungarn. Während ihrer Geschichte wurde sie mehrfach im Krieg zerstört, aber immer wieder aufgebaut. Die letzte Renovierung erfolgte 1959 (Wlachovský). Im Jahr 2021 wurde Devínske Jazero als Naturschutzgebiet mit einer Fläche von 1.268,89 Hektar ausgewiesen (outdooractive.com).

Odkazy

TOP

Všetky

 

, , , , ,
devinske-jazero 333933

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 193

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí rieky Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako „Brána Moravského krasu“ vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a jaskyne Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz).

Medzi významné pamiatky v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati Brno – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the „Gateway to the Moravian Karst“ due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. Martin offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the „Station of the European Iron Route.“ The project „Iron Route through the Moravian Karst“ is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako „Brána Moravského krasu“ díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).

blansko-brana-moravskeho-krasu 81700

Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Neživé, Stavby, Česko, Južná Morava, Mlyny, Stavby

Staropoddvorovský mlyn

skala
Hits: 151

Veterný mlyn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou pamiatkou. Táto celodrevená stavba nemeckého typu pochádza z roku 1870. Nachádza sa na návrší Na Zahájkách, približne 3 km od obce smerom na Čejkovice, v nadmorskej výške 225 metrov. Mlyn bol pôvodne postavený Ignácom Laštůvkom z Mutěnic. Po šiestich rokoch bol premiestnený do obce Týnec neďaleko Břeclavi, kde slúžil na mletie obilia až do roku 1886. V tomto roku bol prevezený na svoje súčasné miesto v Starom Poddvorove. V roku 1890 bol mlyn poškodený veternou smršťou, ktorá ho prevrátila a posunula o niekoľko metrov. Následne bol opravený a modernizovaný v roku 1935. Svojmu pôvodnému účelu slúžil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roku 1993 bol mlyn vyhlásený za technickú pamiatku. V roku 1999 prešiel do majetku obce, ktorá v roku 2003 uskutočnila jeho dôkladnú rekonštrukciu, pri ktorej sa podarilo zachovať pôvodné technické vybavenie. Veterný mlyn je vysoký 9,2 metra s pôdorysom 4,6 x 4,3 metra. Jeho lopatky majú rozpätie 13 metrov. Vďaka dômyselnej konštrukcii bolo možné celý mlyn otáčať tak, aby lopatky boli vždy na strane vetra (Jiřina Lišková). Veterný mlyn v Starom Poddvorove je nielen technickou pamiatkou, ale aj významným symbolom regiónu, pripomínajúcim históriu a tradície miestneho mlynárstva (poddvorov.cz).

The windmill in the village of Starý Poddvorov is an important technical monument. This all-wooden structure of the German type dates back to 1870. It is located on the Na Zahájkách hill, approximately 3 km from the village in the direction of Čejkovice, at an altitude of 225 meters. The mill was originally built by Ignác Laštůvka from Mutěnice. After six years, it was relocated to the village of Týnec near Břeclav, where it served for grinding grain until 1886. In that year, it was moved to its current location in Starý Poddvorov.
In 1890, the mill was damaged by a windstorm that overturned it and shifted it by several meters. It was subsequently repaired and modernized in 1935. It served its original purpose until 1949 (Wikipedia).

In 1993, the mill was declared a technical monument. In 1999, it became the property of the municipality, which carried out its thorough reconstruction in 2003, successfully preserving its original technical equipment. The windmill is 9.2 meters high, with a footprint of 4.6 x 4.3 meters. Its blades span 13 meters. Thanks to its ingenious construction, the entire mill could be rotated so that the blades were always facing the wind (Jiřina Lišková). The windmill in Starý Poddvorov is not only a technical monument but also a significant symbol of the region, reminding us of the history and traditions of local milling (poddvorov.cz).

Die Windmühle im Dorf Starý Poddvorov ist ein bedeutendes technisches Denkmal. Diese komplett hölzerne Konstruktion deutschen Typs stammt aus dem Jahr 1870. Sie befindet sich auf dem Hügel Na Zahájkách, etwa 3 km vom Dorf in Richtung Čejkovice entfernt, in einer Höhe von 225 Metern. Die Mühle wurde ursprünglich von Ignác Laštůvka aus Mutěnice gebaut. Nach sechs Jahren wurde sie in das Dorf Týnec in der Nähe von Břeclav verlegt, wo sie bis 1886 zur Getreidemahlung diente. In diesem Jahr wurde sie an ihren heutigen Standort in Starý Poddvorov gebracht.
Im Jahr 1890 wurde die Mühle durch einen Sturm beschädigt, der sie umwarf und um mehrere Meter verschob. Sie wurde anschließend repariert und 1935 modernisiert. Sie diente ihrem ursprünglichen Zweck bis 1949 (Wikipedia).

1993 wurde die Mühle zum technischen Denkmal erklärt. 1999 ging sie in den Besitz der Gemeinde über, die 2003 eine gründliche Renovierung durchführte und dabei die ursprüngliche technische Ausstattung bewahrte. Die Windmühle ist 9,2 Meter hoch und hat eine Grundfläche von 4,6 x 4,3 Metern. Ihre Flügel haben eine Spannweite von 13 Metern. Dank ihrer durchdachten Konstruktion konnte die gesamte Mühle so gedreht werden, dass die Flügel immer dem Wind zugewandt waren (Jiřina Lišková). Die Windmühle in Starý Poddvorov ist nicht nur ein technisches Denkmal, sondern auch ein wichtiges Symbol der Region, das an die Geschichte und Traditionen der lokalen Mühlentechnik erinnert (poddvorov.cz).

Větrný mlýn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou památkou. Tato celodřevěná stavba německého typu pochází z roku 1870. Nachází se na návrší Na Zahájkách, přibližně 3 km od obce směrem na Čejkovice, v nadmořské výšce 225 metrů. Mlýn byl původně postaven Ignácem Laštůvkou z Mutěnic. Po šesti letech byl přemístěn do obce Týnec nedaleko Břeclavi, kde sloužil k mletí obilí až do roku 1886. V tomto roce byl převezen na své současné místo ve Starém Poddvorově.
V roce 1890 byl mlýn poškozen vichřicí, která jej převrátila a posunula o několik metrů. Následně byl opraven a modernizován v roce 1935. Svému původnímu účelu sloužil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roce 1993 byl mlýn prohlášen za technickou památku. V roce 1999 přešel do majetku obce, která v roce 2003 provedla jeho důkladnou rekonstrukci, při níž se podařilo zachovat původní technické vybavení. Větrný mlýn je vysoký 9,2 metru s půdorysem 4,6 x 4,3 metru. Jeho lopatky mají rozpětí 13 metrů. Díky důmyslné konstrukci bylo možné celý mlýn otáčet tak, aby lopatky byly vždy na straně větru (Jiřina Lišková). Větrný mlýn ve Starém Poddvorově je nejen technickou památkou, ale také významným symbolem regionu, připomínajícím historii a tradice místního mlynářství (poddvorov.cz).

Odkazy

 

staropoddvorovsky-mlyn 23116

Mlyny, Krajina, Slovenská krajina, Neživé, Podunajsko, Stavby

Vodný mlyn v Dunajskom Klátove

skala
Hits: 356

Vodný mlyn v Dunajskom Klátove siaha do minulosti, kedy vodné mlyny slúžili ako zdroje energie. Do doby, kedy boli neodmysliteľnou súčasťou vidieckeho života. Je príkladom tradičnej slovenskej architektúry. Dnes je mlyn historickým artefaktom a turistickou atrakciou.

Mlyn sa nachádza na brehu Klátovského ramena Malého Dunaja. Je národnou kultúrnou pamiatkou. Po viac ako 40 rokoch od ukončenie prevádzky v druhej polovici osemdesiatych rokov 20. storočia bol mlyn odkúpený štátom a slúži Žitnoostrovnému múzeu v Dunajskej Strede. V mlynice boli umiestnené drevené atypické vitríny pre expozíciu drobných exponátov a dobových listín (dunajskyklatov.sk). Mlyn je typickým príkladom spodkového mlyna (muzeum.sk). Do roku 1920 bol plne funkčný. Počas vojny bol silne poškodený. Zrekonštruovaný mlyn zaujme obrovským mlynským kolesom. V interiéroch mlynu sa nachádza expozícia vodného mlynárstva (kamnavylety.sk). Rekonštrukcia zahŕňala nové pilóty podopierajúce vodné kolesá, obnovu strojovne, postavilo sa mólo na druhej strane rieky (parameter.sk). Obnovilo sa mlynské koleso a k nemu patriace ozubené koleso. Spevnené boli brehy, vybudovala sa nová ohrada, komplexne sa upravil okolitý terén (muzeum.sk). Počas prác zistili, že základy mlynice sú o meter vyššie ako je podlaha, čim bolo zabezpečené, že počas povodní netiekla voda dovnútra (Žaneta Mikulíková).

Mlyn je dnes vzácnou technickou pamiatkou. Predstavuje stav mlynárskej výroby a technického myslenia v tejto oblasti na začiatku 20. storočia. Pred Michalom Cséfalvayom bol majiteľom rodiny Dukasovcov (dunajskyklatov.sk).

The water mill in Dunajský Klátov dates back to a time when water mills served as sources of energy, integral to rural life. It is an example of traditional Slovak architecture and today stands as a historic artifact and tourist attraction.

Situated on the bank of the Klátovské rameno of the Little Danube, the mill is a national cultural monument. After more than 40 years of disuse, which began in the second half of the 1980s, the mill was purchased by the state and now serves the Žitnoostrovské Museum in Dunajská Streda. Inside the mill, wooden unconventional showcases have been installed to display small exhibits and period documents (dunajskyklatov.sk). The mill is a typical example of an undershot mill (muzeum.sk). Until 1920, it was fully functional but suffered significant damage during the war. The reconstructed mill features a large mill wheel and hosts an exhibition on water milling in its interiors (kamnavylety.sk). The reconstruction included new pilings supporting the water wheels, restoration of the engine room, and the construction of a pier on the opposite side of the river (parameter.sk). The mill wheel and associated gears were restored, the river banks reinforced, a new enclosure built, and the surrounding terrain comprehensively landscaped (muzeum.sk). During the works, it was discovered that the mill’s foundations were a meter higher than the floor, ensuring that water would not enter during floods (Žaneta Mikulíková).

Today, the mill stands as a rare technical monument, representing the state of milling production and technical thinking in the region at the beginning of the 20th century. Prior to Michal Cséfalvay, the mill was owned by the Dukasov family (dunajskyklatov.sk).

A Dunaszerdahelyi Klátói vízimalom múltjának gyökerei a vízimalmok energiaforrásként való szolgáltatásához nyúlnak vissza, melyek elengedhetetlenek voltak a vidéki életben. Ez a hagyományos szlovák építészet példája, és ma már történelmi műemlék és turisztikai látványosság.

A Kis-Duna klátói medrének partján található vízimalom nemzeti kulturális emlék. Több mint 40 évnyi használaton kívüliség után, ami a 80-as évek második felében kezdődött, az állam megvette, és most a Dunaújvárosi Žitnoostrovské Múzeum számára szolgál. A malom belsejében fa alakú vitrinek találhatók, amelyekben kis kiállítási tárgyak és korabeli dokumentumok találhatók (dunajskyklatov.sk). A malom egy tipikus vízimalom példája (muzeum.sk). 1920-ig teljesen működött, de a háború során jelentős károkat szenvedett. A rekonstruált malom egy nagy vízimalom kerékkel rendelkezik, és az épület belső tereiben a vízimalom technológiájának kiállítása található (kamnavylety.sk). A rekonstrukció magában foglalta az új tuskók kiépítését a vízimalom kerékek alá, a motorház helyreállítását és egy móló építését a folyó túloldalán (parameter.sk). A malomkerék és a hozzá tartozó fogaskerék helyreállításra került, megerősítették a folyópartokat, új kerítést építettek, és a környező területet átfogóan parkosították (muzeum.sk). A munkák során felfedezték, hogy a malom alapjai egy méterrel magasabban vannak, mint a padló, biztosítva ezzel, hogy árvizek esetén ne juthasson be a víz az épületbe (Žaneta Mikulíková).

Ma ez a malom ritka műszaki emléknek számít, amely az 1900-as évek elején tükrözi a malomipari termelés és a technikai gondolkodás állapotát a régióban. Michal Cséfalvay előtt a malom a Dukasov családé volt (dunajskyklatov.sk).

Odkazy

mlyn-dunajsky-klatov 36319

Krajina, Slovenská krajina, Neživé, Podunajsko, Mlyny, Stavby

Vodný mlyn v Jelke

skala
Hits: 375

Vodný mlyn sa dnes nachádza na brehu Malého Dunaja, v jeho blízkosti sa nachádza skanzen zameraný na poľnohospodársku minulosť obce Jelka. Pôvodný charakter mlynu bol lodný, na kolový bol prestavaný v roku 1905 (muzeum.sk). Je pozoruhodnou technickou pamiatkou juhozápadného Slovenska. Zrekonštruovaný je od 18. mája 2019. V minulosti boli v Jelke mlyny štyri. Je sprístupnený verejnosti, pôvodne patril Jozefovi Némethovi, neskôr jeho synovi Vincentovi a do roku 1973 vnukovi Ernestovi. V mlyne mleli prevažne raž. Mlyn fungoval do apríla 1951 (jelka.sk). Jeho mlynské koleso je funkčné, poháňané je však elektromotorom (cestujzamenej.sk).

V areáli mlynu sa nachádzajú ukážky rôznych poľnohospodárskych strojov a zariadení. Napr. sekačku na repu, pluhy, lis na ľan, sane, váhy, sedliacky voz, rajtár (cestujzamenej.sk).

Vodný mlyn slúžil na výrobu múky. Jeho architektonické riešenie spája funkčnosť s estetikou. Tradičné prvky mlynského kolesa, drevená konštrukcia a kamenné steny vytvárajú harmóniu, ktorá kontrastuje s okolitou krajinou. Každý detail, každá časť, rozpráva príbeh o dávnych časoch, cez ktoré prešiel. Miestni obyvatelia chránia a udržiavajú tento unikátny mlyn ako pamäť pre budúce generácie. Dnes je vodný mlyn turistickou atrakciou aj pre mnohých bratislavčanov. Občasne sa tu konajú kultúrne udalosti, festivaly a koncerty.

The water mill is located on the bank of the Small Danube, near which there is a museum focusing on the agricultural history of the village of Jelka. The original character of the mill was maritime, converted to a wheel mill in 1905 (muzeum.sk). It is a remarkable technical monument of southwestern Slovakia. It has been reconstructed since May 18, 2019. In the past, there were four mills in Jelka. It is open to the public, originally owned by Jozef Németh, later his son Vincent, and until 1973 his grandson Ernest. The mill mainly ground rye. The mill operated until April 1951 (jelka.sk). Its mill wheel is functional, but it is powered by an electric motor (cestujzamenej.sk).

In the mill complex, there are demonstrations of various agricultural machines and equipment. For example, a sugar beet mower, plows, flax press, sledges, scales, a farmer’s cart, a carter (cestujzamenej.sk).

The water mill served for flour production. Its architectural solution combines functionality with aesthetics. Traditional elements of the mill wheel, wooden construction, and stone walls create harmony that contrasts with the surrounding landscape. Every detail, every part, tells a story of ancient times through which it has passed. Local residents protect and maintain this unique mill as a memory for future generations. Today, the water mill is a tourist attraction even for many residents of Bratislava. Occasionally, cultural events, festivals, and concerts are held here.

Odkazy

vodny-mlyn-v-jelke 42207