České mestá, Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Južné Čechy

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 319

Jindřichův Hradec je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za . Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil Přemysl Otakar v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a kožiarske objekty a objekty vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. Bathory, „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné predstavenia v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné hudobné pavilóny používané pre spoločenské udalosti. (loudavymkrokem.cz). 

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú Krýzovy jesličky, najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich Tomáš Krýza, obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. Kostol svätej Márie Magdalény sa nachádza v historickom centre mesta. Kostol Nanebovzatia Panny Márie je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na a , čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár Václav Chalupa, futbalista Karel Poborský, hokejisti Aleš Kotalík, Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ Stanislav Komárek, pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar Jiří Kaucký, spisovateľ Josef B. Nežárecký, pianista, dirigent, zbormajster Kurt Adler, básnik Lubor Kasal (Wikipedia).

Múzeum a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu fotografie a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika. (wanderlog.com). Dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje diel českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto inštitúcie spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Czech Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of around 21,000, it is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and the château in Český Krumlov. It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count Eugen Černín. Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II Rákoczi – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische Burg von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische Rathaus, das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická radnice, několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují politika Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické záznamy obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Krýzove jesličky

Aquashow

Múzeum fotografie

Ostatné

Liptov, Krajina, Slovensko, Fotografie

Svätý Kríž

skala
Hits: 620

Obec vyrastala medzi potokmi Črmnô a Ľubelá. Historické názvy : Chermele, Chermona, Cherumna, Chrmna, Sancta Crux. V roku 1784 tu žilo v 10-tich domoch 79 obyvateľov. V obci sa nachádza drevený artikulárny kostol (svatykriz.sk). Je jedným z najväčších drevených kostolov v strednej Európe. Kostol má pôdorys v tvare kríža s dĺžkou približne 43 m a dokáže pojať až takmer 6000 návštevníkov (visitliptov.sk). Kostol je národnou kultúrnou pamiatkou a patrí k najvýznamnejším sakrálnym dreveným stavbám na Slovensku (sk.wikipedia.org). Kostol bol prenesený do obce pri stavbe priehrady Liptovská Mara v rokoch 1974–1982 zo zatopenej obce Paludza (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1277, kedy sa používal názov Chermele. V roku 1920 dostala definitívne názov Svätý Kríž a do tejto jednotnej obce sa spojili viaceré okolité (svatykriz.sk). V roku 1784 mala obec iba 10 a 79 obyvateľov; bola prevažne poľnohospodárskou osadou. Na jej území sa nachádzali aj dva , ktoré slúžili miestnemu obyvateľstvu (svatykriz.sk).

The village developed between the streams Črmnô and Ľubelá. Historical names of the settlement include Chermele, Chermona, Cherumna, Chrmna, and Sancta Crux. In 1784, the village had 79 inhabitants living in 10 houses.

A wooden articled church is located in the village (svatykriz.sk). It is one of the largest wooden churches in Central Europe. The church has a cruciform ground plan with a length of approximately 43 m and can accommodate up to nearly 6,000 visitors (visitliptov.sk). It is a national cultural monument and ranks among the most important wooden sacral buildings in Slovakia (sk.wikipedia.org).

During the construction of the Liptovská Mara reservoir between 1974 and 1982, the church was relocated to the village from the flooded settlement of Paludza (Wikipedia). The first written mention of the village dates back to 1277, when the name Chermele was used. In 1920, the village received its definitive name, Svätý Kríž, and several surrounding hamlets were merged into this single municipality (svatykriz.sk).

In 1784, the village had only 10 houses and 79 inhabitants and was predominantly an agricultural settlement. Two mills were also located within its territory, serving the local population (svatykriz.sk).

Odkazy

Krajina, Zahraničie, Dokumenty, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Severná Morava, Fotografie

Valašské múzeum v Rožňove pod Radhošťom

skala
Hits: 223

Valašské múzeum je najväčšie a najstaršie svojho druhu v strednej Európe (kudyznudy.cz). Založené bolo v roku 1925 bratmi Bohumírom a Aloisom Jaroněkom. Inšpiráciou bola návšteva múzea v prírode v Dánsku (beskydy.cz). Je dôležitým kultúrno-historickým objektom, dokumentujúcim ľudové staviteľstvo, životný štýl a technológie Valašska. Slúži aj ako priestor pre zachovanie a popularizáciu a výučbu tradičných remesiel, zvykov a folklóru. Z pohľadu turistického je jednou z hlavných atrakcií regiónu (hotelovy-dum.cz).

Múzeum je rozdelené na tri tematické areály: Drevené mestečko prezentuje architektúru menšieho mestečka na Moravskom Valašsku v druhej polovici 19. a začiatkom 20. storočia (overenorodici.cz). Valašská dedina prezentuje model valašskej farmárskej s charakteristickými domami, stajňami, hospodárskymi budovami a vybavením (beskydy.cz). Mlynská dolina prezentuje expozície, vodné a veterné , valchy, píly, lisovne a iné technické regionálne (hotelovy-dum.cz). Nachádzajú sa tu sýpky, súkennícke stodoly, socha svätého Jána Nepomuckého, paliarňa, Billov meštiansky dom, radnica, hostince, fojstvo, zvonička, amfiteáter, vozovna, kováčska dieľňa, píla (nmvp.cz). Vzniká tu aj nový areál Kolibiska (kudyznudy.cz). Múzeum okrem Valašského múzea spravuje aj historické stavby, napr. na Pustevnách (nmvp.cz).

Areál múzea je situovaný v prírodnej krajine, tvoria presunuté pôvodné stavby a verné rekonštrukcie (kudyznudy.cz). V areáli sa nachádza kostol svätej Anny a cintorín Valašský Slavín, kde sú pochovaní významní regiónu (hotelovy-dum.cz). Napr. Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkoví, Jarmila Šuláková (Wikipedia). Možno tu vidieť ukážky tradičných remesiel, hospodárských činností, folklórnych obradov, festivalov a tradičných podujatí (zars.cz). Ročná návštevnosť dosahuje 500 000 návštevníkov (visitroznov.cz).

The Wallachian Open-Air Museum is the largest and oldest of its kind in Central Europe. It was founded in 1925 by brothers Bohumír and Alois Jaroňek. The inspiration came from a visit to an open-air museum in Denmark. It is an important cultural and historical institution documenting folk architecture, lifestyle, and technologies of the Wallachia region. It also serves as a space for the preservation, promotion, and teaching of traditional crafts, customs, and folklore. From a tourist perspective, it is one of the main attractions of the region.

The museum is divided into three thematic areas: the Wooden Town presents the architecture of a small Moravian Wallachian town from the late 19th and early 20th centuries. The Wallachian Village represents a model of a Wallachian farming settlement with characteristic houses, stables, farm buildings, and tools. The Mill Valley exhibits water and mechanical mills, fulling mills, sawmills, presses, and other regional technical buildings. Among them are granaries, cloth barns, a statue of Saint John of Nepomuk, a drying house, the Bill bourgeois house, the town hall, inns, a vogt’s office, a bell tower, an amphitheater, a carriage shed, a blacksmith’s workshop, and a sawmill. A new area called Kolibiska is also being developed. Apart from the Wallachian Open-Air Museum, the institution manages historical buildings such as those at Pustevny.

The museum complex is situated in a natural landscape; the houses consist of relocated originals and faithful reconstructions. Within the area stands the Church of Saint Anna and the Wallachian Slavín Cemetery, where notable figures of the region are buried — for example Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír and Alois Jaroňek, and Jarmila Šuláková. Visitors can see demonstrations of traditional crafts, agricultural activities, folklore ceremonies, festivals, and traditional events. The annual attendance reaches about 500,000 visitors.

Valašské muzeum v přírodě je největším a nejstarším svého druhu ve střední Evropě. Založeno bylo v roce 1925 bratry Bohumírem a Aloisem Jaroňkem. Inspirací byla návštěva muzea v přírodě v Dánsku. Je důležitým kulturně-historickým objektem dokumentujícím lidové stavitelství, životní styl a technologie Valašska. Slouží také jako prostor pro zachování, popularizaci a výuku tradičních řemesel, zvyků a folkloru. Z turistického hlediska patří mezi hlavní atrakce regionu.

Muzeum je rozděleno do tří tematických areálů: Dřevěné městečko představuje architekturu menšího města na Moravském Valašsku z druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Valašská dědina představuje model valašské zemědělské vesnice s charakteristickými domy, stájími, hospodářskými budovami a vybavením. Mlýnská dolina ukazuje vodní a mechanické mlýny, valchy, pily, lisovny a další technické stavby regionu. Nacházejí se zde sýpky, suk­něnické stodoly, socha svatého Jana Nepomuckého, sušárna, Billův měšťanský dům, radnice, hostince, fojtství, zvonička, amfiteátr, vozovna, kovářská dílna a pila. Vzniká zde také nový areál Kolibiska. Muzeum kromě Valašského muzea spravuje i historické stavby, například na Pustevnách.

Areál muzea se nachází v přírodním prostředí, domy tvoří přemístěné původní stavby a věrné rekonstrukce. V areálu se nachází kostel svaté Anny a hřbitov Valašský Slavín, kde jsou pochováni významní lidé regionu — například Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jiří Raška, Ludvík Daněk, Bohumír a Alois Jaroňkovi a Jarmila Šuláková. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky tradičních řemesel, zemědělských činností, folklorních obřadů, festivalů a tradičních akcí. Roční návštěvnost dosahuje přibližně 500 000 osob.

TOP

Všetky

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Obce, Slovenské, Orava, Oravské, Polia, Fotografie

Hruštín – hornooravská obec, v ktorej sa v minulosti pestoval ľan

skala
Hits: 4645

Hruštín má rozlohu 36.5 km2. Jeho miestnou časťou je Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Žije tu viac ako 3 200 obyvateľov. Vyznačuje sa špecifickou architektúrou, ktorá sa rozšírila aj do iných miest Oravy Hruštínsky typ domu je charakteristický dvakrát lomenými štítmi. Hruštín sa odlišuje nárečím, kde sa na konci slov pripája prípona uo (Oskár Mažgút). Hruštín leží v nadmorskej výške 697 metrov nad morom (orava.sk). Najstaršou častou je Črchľa. Jednotlivé chotárne časti sú pomenované podľa prvých osadníkov, sú to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova a Žilová. Ďalšie časti majú tieto názvy: Oráčiny: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice. Lesná plocha: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň, a pasienky: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín patrí do oblasti Hornej Oravy, na ktorú sa začali usádzať pastieri dobytka po roku 1550. Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1588. Obyvatelia pestovali , zemiaky a chovali dobytok. Zhotovovali sa odevy s plátna, vlny, vyrábali obuv (hrustin.ocu.sk). Historické názvy obce: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). Názov obce pochádza z rodinného mena Hruška, pričom chotár sa podľa staroslovanskej privlastňovacej koncovky nazýval „Hruščin chotár„, neskôr skrátene „Hruščin“, až sa ustálil vo forme Hruštín. Podľa miestnej názov pochádza od hrušky, ktorá rástla v dnešnej farskej záhrade, pri ktorej sa zdržiavali pastieri. Priestor, v ktorom sa nachádza dnešná obec Hruštín, bol až do polovice 16. storočia silne zalesnený. Zakladanie bolo náročné. Osadníci museli vyklčovať les, pripraviť políčka a splniť poddanské povinnosti voči zemepánovi Oravského hradu (hrustin.sk). 

Rozsiahla kolonizácia Oravského Zamaguria začala po roku 1550, keď na Hornú Oravu prichádzali pastieri s dobytkom a postupne sa tu usádzali. Osadníci sa usídlili okolo prúdu Bielej Oravy a Hruštínky, pričom oravské hradné panstvo sa snažilo nových osadníkov pripútať k pôde jej pričleňovaním. Prvými osadníkmi boli šoltýsi Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut a Roman. Usídlili sa nad ľavým brehom v jednom rade v smere západ-východ, pričom mali čelá orientované na juhovýchod. Hruštínske domy boli výlučne drevené, pričom aj v roku 1920 bolo v obci len 5-6 murovaných domov. Domy boli stavané v jednotnom štýle. Predná izba s dvoma-troma oknami, kuchyňa s otvoreným ohniskom, komora, podpivničenie u zámožnejších gazdov, stodola, maštaľ a humno tvoriace hospodársky dvor. Hruštínske drevenice boli v 60. rokoch 20. storočia považované za jedny z najzachovalejších a najkrajších na Orave. Kroj tvorilo „žrebné“ plátno na vrecia a plachty, „pačesné“ plátno na spodné prádlo a kabáty, súkenné nohavice, vesty a „halieny“ lemované zelenou stužkou, ovčie kožuchy a lipnické kabáty, kožené krpce upevnené „nákoncím“, dievčenské „vygany“ s ozdobnými „šmihlíkmi“ a „partičkami“. Jedálniček tvoril chlieb z ovsa, jačmeňa alebo jačmeňa s pšenicou, kaše z jačmenných krúpov (lohaza, geršňa), halušky, čír a kulaša ako základné múčne jedlá, kapustnica a bryndza, občas mäso, väčšinou len pri sviatkoch. Strava sa varila prevažne na otvorenom ohnisku a jedlo sa delilo medzi celú rodinu z jednej misky drevenými lyžicami (hrustin.sk).

Na začiatku 20. storočia v Hruštíne v 297 domoch žilo 1 467 obyvateľov (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne sa pestovalo veľa ľanu na tkanie plátna. Olejáreň tu postavil v roku 1951 Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Na brehu potoka Hruštínky boli postavená píla, mlyn, dubiareň a valcha. V Hruštíne bola veľmi rozšírená výroba šindľa, ktorý bol vyrábaný ručne z jedľového alebo smrekového dreva (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne pôsobí viacero ľudových rezbárov. Jedným z nich je Štefan Hruboš, ktorý tvorí drevené súpravy črpákov, pohá­re, súdky, vázičky a miniatúrne maselnice. Výrobcom fujár je Ján Slivčák. Jeho fujary sú zdobené vruborezom. Ján Šeliga vyrezáva plastiky (hrustin.ocu.sk).

Hruštín sa nachádza na severných svahoch Oravskej Magury. Jedným z obľúbených turistických cieľov je Vasiľovská hoľa, ktorá sa týči do výšky 1150 metrov nad morom a poskytuje nádherné na okolitú krajinu. Pre milovníkov zimných športov je v blízkosti obce lyžiarske stredisko SKI Zábava Hruštín, ktoré ponúka približne 5 km zjazdových tratí rôznej náročnosti. Okrem zjazdového lyžovania sú v okolí upravované trate pre bežkárov a možnosti pre freeride (slovakia.travel). Obec si zachováva bohaté kultúrne tradície, miestne folklórne a hudobné pravidelne vystupujú na rôznych podujatiach. Kultúrny dom v Hruštíne slúži ako centrum spoločenského diania, kde sa konajú rôzne , a stretnutia obyvateľov (hrustin.sk).

Hruštín has an area of 36.5 km². Its local part is Vaňovka (hrustin.ocu.sk). More than 3,200 inhabitants live here. The village is known for its distinctive architecture, which has spread to other parts of . The Hruštín-style house is characterized by double-bent gables. Hruštín is distinguished by its dialect, where words often end with the suffix uo (Oskár Mažgút). The village is situated at an altitude of 697 meters above sea level (orava.sk). The oldest part of the village is Črchľa. Various local land areas are named after the first settlers, these are rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova, and Žilová. Other parts have the following names:

  • Arable lands: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
  • Forested areas: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
  • Meadows and pastures: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín belongs to the Upper Orava region, where cattle herders began to settle after 1550. The first written mention of the village dates back to 1588. The inhabitants cultivated grain, and potatoes, and raised livestock. Clothes were made from linen and wool, and footwear was also produced (hrustin.ocu.sk).

Historical names of the village: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). The name of the village comes from the family name Hruška, and the local land was originally called Hruščin chotár according to the Old Slavic possessive suffix, which was later shortened to Hruščin and finally standardized as Hruštín. According to local tradition, the name originated from a pear tree (hruška in Slovak) that grew in today’s parish garden, where shepherds used to gather. The area where Hruštín is now located was heavily forested until the mid-16th century. Establishing the settlement was challenging; settlers had to clear the forest, prepare fields, and fulfill feudal obligations to the Orava Castle estate (hrustin.sk).

The extensive colonization of Orava’s region began after 1550 when cattle herders arrived in Upper Orava and gradually settled there. The settlers established themselves along the flow of the White Orava and Hruštínka rivers, with the Orava estate striving to bind them to the land through land allocations. The first settlers were the šoltýs (local administrators) Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut, and Roman. They settled on the left bank of the river in a row of houses oriented west-east, with their facades facing southeast. Hruštín houses were exclusively wooden, and even in 1920, there were only 5-6 brick houses in the village. The houses followed a uniform style: a front room with two or three windows, a kitchen with an open hearth, a pantry, a basement for wealthier farmers, a barn, a stable, and a granary forming an agricultural yard. Hruštín’s wooden houses were considered some of the best-preserved and most beautiful in Orava during the 1960s.

The local folk costume included žrebné linen for sacks and sheets, pačesné linen for undergarments and coats, woolen trousers, vests, and halieny (traditional jackets) trimmed with green ribbon, sheepskin coats, and lipnické coats, as well as leather moccasins fastened with nákoncím, girls‘ vygany dresses with decorative šmihlíky and partičky. The diet consisted mainly of oat, barley, or wheat-barley bread, porridge from barley groats (lohaza, geršňa), dumplings, číra and kulaša as staple flour-based dishes, cabbage soup, and bryndza cheese. Meat was rarely consumed, mainly during holidays. Food was mostly cooked on an open hearth, and meals were shared from a single wooden bowl using wooden spoons (hrustin.sk).

At the beginning of the 20th century, Hruštín had 1,467 inhabitants living in 297 houses (hrustin.ocu.sk). The village was known for flax cultivation for linen production. An oil mill was built in 1951 by Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). A sawmill, mill, tannery, and fulling mill were built along the Hruštínka stream. The production of wooden shingles, handmade from fir or spruce wood, was widespread in Hruštín (hrustin.ocu.sk).

Several folk woodcarvers operate in Hruštín. One of them is Štefan Hruboš, who makes wooden sets of črpáky (traditional wooden cups), goblets, barrels, vases, and miniature butter churns. Ján Slivčák is a maker of fujara shepherd’s flutes, decorated with carved patterns. Ján Šeliga carves sculptures (hrustin.ocu.sk).

Hruštín is located on the northern slopes of Oravská Magura. One of the popular hiking destinations is Vasiľovská hoľa, which rises to an altitude of 1,150 meters and offers stunning views of the surrounding landscape. For winter sports enthusiasts, the nearby Ski Zábava Hruštín ski resort offers around 5 km of downhill slopes of varying difficulty. In addition to downhill skiing, cross-country skiing trails and freeride opportunities are available in the area (slovakia.travel). The village maintains rich cultural traditions, with local folklore and music groups regularly performing at various events. The cultural center in Hruštín serves as a hub for social activities, hosting events, exhibitions, and community gatherings (hrustin.sk).

Hruštín ma powierzchnię 36,5 km². Jego lokalną częścią jest Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Mieszka tu ponad 3 200 mieszkańców. Wieś charakteryzuje się specyficzną architekturą, która rozprzestrzeniła się również na inne miejscowości Orawy. Domy w stylu hruštińskim wyróżniają się dwukrotnie łamanymi szczytami. Hruštín odznacza się również dialektem, w którym na końcu słów dodawana jest końcówka uo (Oskár Mažgút). Wieś leży na wysokości 697 metrów nad poziomem morza (orava.sk). Najstarszą częścią miejscowości jest Črchľa. Poszczególne części gruntów zostały nazwane na cześć pierwszych osadników, są to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova i Žilová.

Inne części noszą następujące nazwy:

  • Grunty orne: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
  • Tereny leśne: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
  • Łąki i pastwiska: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín należy do regionu Górnej Orawy, gdzie po 1550 roku zaczęli osiedlać się pasterze bydła. Pierwsza pisemna wzmianka o miejscowości pochodzi z 1588 roku. Mieszkańcy uprawiali zboże, ziemniaki i hodowali bydło. Wytwarzali odzież z lnu i wełny oraz produkowali obuwie (hrustin.ocu.sk).

Historyczne nazwy miejscowości: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk).

Nazwa miejscowości pochodzi od nazwiska rodzinnego Hruška, a jej teren nazywano pierwotnie Hruščin chotár, co później skrócono do Hruščin, aż ostatecznie ustaliła się forma Hruštín. Według miejscowej tradycji nazwa pochodzi od gruszy (hruška po słowacku), która rosła w obecnym ogrodzie parafialnym, gdzie często przebywali pasterze. Obszar, na którym dziś znajduje się Hruštín, aż do połowy XVI wieku był gęsto zalesiony. Zakładanie osady było trudnym procesem – osadnicy musieli karczować las, przygotowywać pola uprawne oraz spełniać obowiązki feudalne wobec właściciela zamku orawskiego (hrustin.sk).

Rozległa kolonizacja Orawskiego Zamagurza rozpoczęła się po 1550 roku, kiedy to na Górną Orawę przybywali pasterze ze stadami bydła i stopniowo osiedlali się w tym rejonie. Osadnicy osiedlili się wzdłuż Białej Orawy i Hruštínki, a właściciele zamku orawskiego starali się przywiązać ich do ziemi poprzez nadawanie gruntów. Pierwszymi osadnikami byli sołtysi: Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut i Roman. Osiedlili się po lewej stronie rzeki w jednym rzędzie domów w kierunku zachód-wschód, z fasadami skierowanymi na południowy wschód. Domy w Hruštínie były wyłącznie drewniane, a nawet w 1920 roku w miejscowości znajdowało się jedynie 5-6 domów murowanych. Budynki miały jednolity styl: przedni pokój z dwoma-trzema oknami, kuchnię z otwartym paleniskiem, spiżarnię, piwnicę u bogatszych gospodarzy, stodołę, stajnię oraz spichlerz tworzący gospodarstwo. Drewniane domy w Hruštínie były w latach 60. XX wieku uznawane za jedne z najlepiej zachowanych i najpiękniejszych na Orawie.

Strój ludowy składał się z lnu žrebné na worki i prześcieradła, lnu pačesné na bieliznę i płaszcze, wełnianych spodni, kamizelek oraz halieny (płaszcza) obszytego zieloną tasiemką, owczych kożuchów, płaszczy lipnickich, skórzanych kierpców wiązanych nákoncím, dziewczęcych vygany ozdobionych šmihlíkmi i partičkami. Dieta mieszkańców opierała się na chlebie z owsa, jęczmienia lub jęczmienia zmieszanego z pszenicą, kaszach jęczmiennych (lohaza, geršňa), haluškach, číra i kulaša jako podstawowych daniach mącznych, kapuśniaku i bryndzy. Mięso spożywano rzadko, głównie podczas świąt. Jedzenie gotowano głównie na otwartym palenisku, a posiłki były spożywane przez całą rodzinę z jednej drewnianej miski przy pomocy drewnianych łyżek (hrustin.sk).

Na początku XX wieku w Hruštínie mieszkało 1 467 mieszkańców w 297 domach (hrustin.ocu.sk). We wsi uprawiano len na potrzeby tkactwa. Olejarnię wybudował w 1951 roku Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Nad brzegiem potoku Hruštínka znajdował się tartak, młyn, garbarnia oraz folusz. W Hruštínie powszechna była produkcja gontów, które były ręcznie wykonywane z drewna jodłowego lub świerkowego (hrustin.ocu.sk). W Hruštínie działa wielu ludowych rzeźbiarzy. Jednym z nich jest Štefan Hruboš, który tworzy drewniane zestawy črpáków (tradycyjnych kubków), kielichy, beczułki, wazoniki i miniaturowe maselniczki. Producentem fujar jest Ján Slivčák, który zdobi je rzeźbieniem w drewnie. Ján Šeliga wykonuje rzeźby (hrustin.ocu.sk).

Hruštín znajduje się na północnych stokach Orawskiej Magury. Jednym z popularnych celów turystycznych jest Vasiľovská hoľa, która wznosi się na wysokość 1 150 metrów nad poziomem morza i oferuje wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Dla miłośników sportów zimowych w pobliżu miejscowości znajduje się ośrodek narciarski SKI Zábava Hruštín, który oferuje około 5 km tras zjazdowych o różnym stopniu trudności. Oprócz narciarstwa zjazdowego w okolicy znajdują się przygotowane trasy biegowe oraz możliwości freeride’u (slovakia.travel). Miejscowość pielęgnuje bogate tradycje kulturowe – lokalne zespoły folklorystyczne i muzyczne regularnie występują na różnych wydarzeniach. Dom Kultury w Hruštínie służy jako centrum życia społecznego, organizując wydarzenia, wystawy i spotkania mieszkańców (hrustin.sk).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Obce, Česko, Severná Morava, Fotografie, České obce

Staré Hamry

skala
Hits: 281

Staré Hamry je horská obec nachádzajúca sa v Moravskosliezskych Beskydách. Obec sa rozprestiera na ploche 8 345 ha a pozostáva z 55 osád, pričom k 1. januáru 2024 tu žilo približne 554 obyvateľov (stare-hamry.cz). Územie sa tiahne od vrcholov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hranici so Slovenskom (Wikipedia). Biely kríž je rekreačná oblasť známa už od konca 19. storočia. Názov dostala od kríža, ktorý bol vraj postavený v polovici 19. storočia pašerákmi tabaku. Čerstvo ošetrené smrekové žrde dreveného kríža na bielo svietili do ďaleka (Informačná tabuľa). Väčšinu katastrálneho územia pokrývajú , ktoré tvoria až 87 % plochy (Wikipedia). Staré Hamry ležia v širokom údolí Ostravice, v chránenej krajinnej oblasti Beskydy (Informačná tabuľa). Názov „Staré Hamry“ odkazuje na železné hámre založené v 17. storočí na spracovanie železa. Pôvodne sa obec nazývala len „Hamry“; prívlastok „Staré“ bol pridaný neskôr po založení nových hámrov v Baške (Wikipedia ENG). V roku 1969 bola vybudovaná vodná nádrž Šance, ktorá zatopila pôvodné centrum obce a spôsobila presídlenie časti obyvateľstva. Nové centrum obce bolo vybudované v časti Samčanka (stare-hamry.cz).

Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1639 (Wikipedia ENG). Vtedy tu nechal gróf Oppersdorf postaviť vodou poháňaný železný mlyn, čo dalo vznik prvých železiarní, ktoré spracovávali rudu, ktorá sa ťažila v Malenoviciach (Informačná tabuľa). Medzi významné patrí kostol svätého Jindřicha, postavený v rokoch 1863–1865, a drevený kostol Panny Márie na Gruni z rokov 1887–1890 (Wikipedia ENG). Neďaleko od kostola sa nachádza cintorín s mnohými cennými liatinovými krížmi, ukážkou umenia miestnych železiarní. Drevený kostol bol postavený na mieste pôvodnej z roku 1847. Vychádza s miestnej ľudovej architektúry. Z Gruně na Bíly kříž vedie náučný chodník, ktorý zoznamuje s históriou obce, oboznamuje o vodnom diele Šance – Řečice. Nachádza sa tu aj liečivý prameň, miesto kde stála partizánska zemľanka (Informačná tabuľa).

Obec je tiež spojená s básnikom Petrom Bezručom, ktorý často navštevoval Staré Hamry a pracoval tu. Jeho báseň „Maryčka Magdónova“ je pripomenutá pamätníkom pri kostole svätého Jindřicha (Wikipedia ENG). Staré Hamry sú obľúbeným cieľom turistov vďaka svojej polohe v srdci Beskýd, ponúkajúc možnosti pre pešiu turistiku, cykloturistiku a . Medzi najnavštevovanejšie miesta patrí Gruň a Bílý kříž. (Hana Venglová).

Staré Hamry is a mountain village located in the Moravian-Silesian Beskids. The municipality spans an area of 8,345 hectares and consists of 55 settlements, with approximately 554 inhabitants as of January 1, 2024 (stare-hamry.cz). The village’s territory extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slovak border (Wikipedia). Bílý Kříž is a recreational area known since the late 19th century. It was named after a white cross, reportedly erected by tobacco smugglers in the mid-19th century, whose freshly treated spruce beams glowed white from afar (Information board). Most of the cadastral area is covered by forests, which make up 87% of the total area (Wikipedia).
Staré Hamry is situated in the broad valley of the Ostravice River, within the Beskydy Protected Landscape Area (Information board). The name „Staré Hamry“ refers to iron forges established in the 17th century for iron processing. Originally, the village was simply called „Hamry,“ and the prefix „Staré“ (Old) was added later after new forges were established in Baška (Wikipedia ENG).
In 1969, the Šance Reservoir was constructed, flooding the original village center and displacing some residents. A new village center was built in the Samčanka area (stare-hamry.cz).

The first written mention of the village dates back to 1639 (Wikipedia ENG). At that time, Count Oppersdorf established a water-powered iron mill, which marked the beginning of the first ironworks processing ore mined in Malenovice (Information board). Notable landmarks include the Church of St. Henry, built between 1863–1865, and the wooden Church of the Virgin Mary on Gruň, built between 1887–1890 (Wikipedia ENG). Near the church is a cemetery featuring many valuable cast-iron crosses, showcasing the artistry of local ironworks. The wooden church was built on the site of an earlier chapel from 1847, reflecting the traditions of local folk architecture. From Gruň to Bílý Kříž, there is an educational trail that provides information on the village’s history, the Šance-Řečice waterworks, a healing spring, and a site where a partisan shelter once stood (Information board).

The village is also associated with the poet Petr Bezruč, who frequently visited and worked in Staré Hamry. His poem „Maryčka Magdónova“ is commemorated by a monument near the Church of St. Henry (Wikipedia ENG).
Staré Hamry is a popular tourist destination thanks to its location in the heart of the Beskids, offering opportunities for hiking, cycling, and skiing. The most visited places include Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).

Staré Hamry to górska wieś położona w Beskidach Morawsko-Śląskich. Gmina zajmuje powierzchnię 8 345 hektarów i składa się z 55 osad, a na dzień 1 stycznia 2024 roku mieszkało tu około 554 mieszkańców (stare-hamry.cz). Teren wsi rozciąga się od szczytów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na granicy ze Słowacją (Wikipedia). Bílý Kříž to obszar rekreacyjny znany od końca XIX wieku. Nazwa pochodzi od białego krzyża, który rzekomo został postawiony przez przemytników tytoniu w połowie XIX wieku, a świeżo obrobione belki świerkowe lśniły bielą z daleka (Tablica informacyjna). Większość obszaru gminy pokrywają lasy, które stanowią 87% powierzchni (Wikipedia).
Staré Hamry leżą w szerokiej dolinie rzeki Ostravice, w obrębie chronionego krajobrazu Beskidów (Tablica informacyjna). Nazwa „Staré Hamry“ nawiązuje do kuźni żelaznych założonych w XVII wieku do obróbki żelaza. Początkowo wieś nazywała się po prostu „Hamry“, a przymiotnik „Staré“ (Stare) został dodany później po założeniu nowych kuźni w Bašce (Wikipedia ENG).
W 1969 roku wybudowano zbiornik wodny Šance, który zalał pierwotne centrum wsi i zmusił część mieszkańców do przesiedlenia. Nowe centrum wsi powstało w rejonie Samčanka (stare-hamry.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o wsi pochodzi z 1639 roku (Wikipedia ENG). Wtedy hrabia Oppersdorf założył wodny młyn żelazny, co zapoczątkowało pierwsze huty przetwarzające rudę wydobywaną w Malenovicach (Tablica informacyjna). Do ważniejszych zabytków należą Kościół św. Henryka zbudowany w latach 1863–1865 oraz drewniany Kościół Matki Bożej na Gruňu z lat 1887–1890 (Wikipedia ENG). Niedaleko kościoła znajduje się cmentarz z wieloma cennymi żeliwnymi krzyżami, będącymi przykładem sztuki lokalnych hut żelaza. Drewniany kościół został zbudowany na miejscu kaplicy z 1847 roku, odzwierciedlając tradycje lokalnej architektury ludowej. Z Gruňu na Bílý Kříž prowadzi szlak edukacyjny, który informuje o historii wsi, wodociągu Šance-Řečice, źródle leczniczym i miejscu, gdzie znajdowała się ziemianka partyzancka (Tablica informacyjna).

Wieś związana jest również z poetą Petrem Bezručem, który często odwiedzał Staré Hamry i pracował tam. Jego wiersz „Maryčka Magdónova“ upamiętnia pomnik obok Kościoła św. Henryka (Wikipedia ENG).
Staré Hamry to popularny cel turystyczny dzięki swojemu położeniu w sercu Beskidów, oferujący możliwości wędrówek pieszych, jazdy na rowerze i narciarstwa. Najczęściej odwiedzane miejsca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).

Staré Hamry je horská obec nacházející se v Moravskoslezských Beskydech. Obec se rozkládá na ploše 8 345 hektarů a zahrnuje 55 osad, přičemž k 1. lednu 2024 zde žilo přibližně 554 obyvatel (stare-hamry.cz). Území obce se táhne od vrcholů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hranici se Slovenskem (Wikipedia). Bílý Kříž je rekreační oblast známá již od konce 19. století. Název pochází od bílého kříže, který byl údajně postaven pašeráky tabáku v polovině 19. století a jeho čerstvě ošetřené smrkové trámy svítily do dálky (Informační tabule). Většinu katastrálního území pokrývají lesy, které tvoří až 87 % plochy (Wikipedia).
Staré Hamry leží v širokém údolí řeky Ostravice, v chráněné krajinné oblasti Beskydy (Informační tabule). Název „Staré Hamry“ odkazuje na železné hamry založené v 17. století na zpracování železa. Původně se obec nazývala jen „Hamry“, přídomek „Staré“ byl přidán později po založení nových hamrů v Bašce (Wikipedia ENG).
V roce 1969 byla vybudována vodní nádrž Šance, která zatopila původní centrum obce a způsobila přesídlení části obyvatel. Nové centrum obce bylo vybudováno v části Samčanka (stare-hamry.cz).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1639 (Wikipedia ENG). Tehdy zde hrabě Oppersdorf nechal postavit vodní železný mlýn, čímž vznikly první železárny zpracovávající rudu těženou v Malenovicích (Informační tabule). Mezi významné památky patří kostel svatého Jindřicha, postavený v letech 1863–1865, a dřevěný kostel Panny Marie na Gruni z let 1887–1890 (Wikipedia ENG). Nedaleko kostela se nachází hřbitov s mnoha cennými litinovými kříži, ukázkou umění místních železáren. Dřevěný kostel byl postaven na místě původní kaple z roku 1847 a vychází z tradice místní lidové architektury. Z Gruně na Bílý Kříž vede naučná stezka, která seznamuje s historií obce, vodním dílem Šance – Řečice. Nachází se zde také léčivý pramen a místo, kde stála partyzánská zemljanka (Informační tabule).

Obec je také spojena s básníkem Petrem Bezručem, který často navštěvoval Staré Hamry a zde pracoval. Jeho báseň „Maryčka Magdónova“ připomíná památník u kostela svatého Jindřicha (Wikipedia ENG).
Staré Hamry jsou oblíbeným cílem turistů díky své poloze v srdci Beskyd, nabízejíc možnosti pro pěší turistiku, cykloturistiku a lyžování. Mezi nejnavštěvovanější místa patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).