Príroda, Živočíchy, Ryby, Akvaristika, Živorodky, Organizmy, Fotografie, Farebné živorodky

Mexický krásavec Xiphophorus hellerii

skala
Hits: 19184

medzi živorodky. Ich prechádzajúce slovenské synonymum bolo mečúň mexický. Dnes je to mečovka zelená. Ako už napovedá pomenovanie druhu, pochádza z Mexika. Rozšírený je od severného Mexika do centrálnej a západnej časti Guatemaly a Hondurasu (Axelrod, Wischnath, 1991). Je to jedna z najznámejších rybiek vôbec. Jeho je jednoduchý, ale treba myslieť na to, že mečovky veľmi zaťažujú prostredie svojimi exkrementami. Je to doslova stroj na premenu energiu. V akvaristickom slangu sa mu pejoratívne vraví „kombajn„. Jeho látková premena je obdivuhodná. Zavďačíme sa mu nitenkami, patentkami, prijíma aj sušenú potravu, ale nesmieme zabúdať spestrovať mu jedálniček aj spareným šalátom, špenátom, prípadne inou zeleninou. Mečovky vytvárajú hierarchiu alfa samca a beta samca. Pohlavný dimorfizmu je zjavný. Samček sa líši od samičky vonkajším pohlavným orgánom – gonopódiom. Okrem toho je štíhlejší. Ako predĺženie chvostovej plutvy mu rastie mečík. Samce sa niekedy medzi sebou bijú.

je jednoduché. Samičky ktoré čakajú mladé spoznáme podľa plného bruška, tmavej škvrny v brušnej dutine. Samičky sú kanibalky, čiže ak chceme mladý plôdik odchovať, budeme musieť zamedziť jej styku s potomstvom. Komerčne sa na tento účel ponúkajú pôrodničky. V nich umiestnená samička rodí mladé, a tie buď unikajú do uzavretého priestoru cez priestor úzkych štrbín, alebo prenikajú cez tieto štrbiny do voľného . Záleží od toho, čo nám viac vyhovuje. Pôrodničku si môžete zhotoviť z umelohmotného pletiva, alebo iného vhodného materiálu. Stačí si zohnať v záhradníctve, železiarstve, stavebníctve pletivo, ktoré zošijeme, a zabezpečíme aby primerane držalo na hladine. V chovniach sa podobné siete používajú aj v dlhšom časovom období. Podobné vlastnoručne vyrobené pôrodničky využijeme aj pri odchove iných živorodiek ako napr. Poecilia reticulata, Xiphophorus maculatus, Xiphophorus nezahualcoytl atď. Pri pôrode dbáme na to, aby sme samičku neumiestnili do teplejšej ako bola zvyknutá v predchádzajúcom prostredí. V opačnom prípade sa môžeme stretnúť s predčasným vrhom nevyvinutých, alebo mŕtvych mláďat. Plôdik mečoviek je veľký, v prvom mesiaci rastie dosť pomaly, neskôr sa rozrastie rýchlejšie. Vraví sa, že samci, ktorým narastá mečík skôr, nebudú mať takú veľkú potenciu, ako samce, ktorým začne rásť neskôr.

U mečoviek je známa zmena pohlavia, kedy sa pri nedostatku samcov v populácii samičky zmenia na samca. Narastie im gonopódium, mečík. Mečík je zvyčajne menší. Čo sa však nezmení je robustný samičí vzrast. Je škoda, že táto úžasná zmena veľakrát k úspechu nevedie – takto vyvinutý samci sú obyčajne neplodní.

Mečovky sú zdrojom mnohých šľachtiteľských pokusov. Existuje nepreberné množstvo foriem. Známe sú napr. viedenské mečovky, ktoré sú z tých štandardných asi najvzácnejšie. Vyznačujú sa jemnejšou červenou – bledočervenou farbou s červenými očami. Sú o dosť chúlostivejšie ako iné formy. Samce sú takmer všetky neplodné, možno jeden z 200 je fertilný. Preto sa množia – pripravujú krížením. Ďalšie známe formy: berlínska, zelená mečovka, atď. Existujú aj tvarové varianty: lýrové, závojové, wagtail, delta atď. V mečovkách sa usporadúvajú aj , kde sa posudzujú podľa štandardu.

Registrujem tieto formy: albino, belize, berlín, black, black Hi-fin, black lyretail, blacktail velvet sword, bx, calico Hi-fin, calico lyretail, cd, delta, hx, gold & black, gold lyretail, golden, golden comet, golden Hi-fin, golden wagtail, green, green wagtail, jalapa, lancetilla, lemon, li, lyra, lyretail, lyretail sword, marble, mixed color, mixed color Hi-fin, mixed color lyretail, mystic blue, neon, neon Hi-fin, neon lyretail, neon wagtail, painted sword, pineapple, pineapple Hi-fin, pineapple lyretail, red & white, red albino, red calico, red comet, red eye, red tuxedo, red velvet, red velvet Hi-fin, red velvet lyretail, red wag, red wag Hi-fin, red wag lyretail, rossa, sarabia, schwerttraeger, sunset, tuxedo, tuxedo Hi-fin, tuxedo lyretail, velvet sword, velvet wag sword, verde masc, white, wien, wagtail.

Swordtails belong to the livebearer category. Their previous Slovak synonym was Mexican swordtail, but today it is known as the green swordtail. As the species name suggests, it originates from Mexico. Its distribution extends from northern Mexico to the central and western parts of Guatemala and Honduras (Axelrod, Wischnath, 1991). It is one of the most well-known fishes overall. Keeping them is straightforward, but it’s essential to consider that swordtails heavily impact their environment with their excrement. They are literally energy conversion machines, pejoratively referred to as „combines“ in aquarium slang. Their metabolic transformation is remarkable. They accept various foods like flakes and pellets but should also be provided with a varied diet, including blanched lettuce, spinach, or other vegetables. Swordtails establish an alpha and beta male hierarchy. Sexual dimorphism is evident, with males distinguished by their external genital organ, the gonopodium. Additionally, males are generally slimmer, and they grow a sword-like extension from their caudal fin. Males may engage in occasional fights.

Reproduction is straightforward. Pregnant females can be identified by their full abdomen and a dark spot in the abdominal cavity. Females are cannibalistic, so to raise the fry, preventing direct contact with the mother is necessary. Commercially available breeding traps can serve this purpose. These traps allow the female to give birth, and the fry either escape to a closed compartment through narrow slots or penetrate through these slots into the main tank. The choice depends on personal preference. Similar handcrafted breeding traps can be used for raising other livebearers like , Xiphophorus maculatus, Xiphophorus nezahualcoytl, etc. During birth, it’s crucial to place the female in water with a temperature similar to her accustomed environment. Otherwise, premature births of underdeveloped or dead fry may occur. Swordtail fry are relatively large; they grow slowly in the first month and later exhibit faster growth. It is said that males whose swords grow later tend to have more significant potency than those whose swords develop earlier.

Swordtails are known for their ability to change gender when there is a lack of males in the population. Females transform into males, growing a gonopodium, although it is usually smaller. However, their robust female appearance remains unchanged. Unfortunately, this remarkable change often does not lead to success – transformed males are typically infertile.

Swordtails serve as the basis for numerous breeding experiments, resulting in countless forms. Notable examples include Vienna swordtails, considered among the rarest of standard swordtails. They are characterized by a lighter, pale red color with red eyes and are more delicate than other forms. Almost all males are infertile, with perhaps one in 200 being fertile. Therefore, they are propagated through planned crossbreeding. Other well-known forms include Berlin swordtail, green swordtail, etc. There are also morphological variants like lyre-shaped, veil-shaped, wagtail, delta, etc. Swordtail competitions are organized where they are judged based on established standards.

I register these forms: albino, Belize, Berlin, black, black Hi-fin, black lyretail, blacktail velvet sword, bx, calico Hi-fin, calico lyretail, cd, delta, hx, gold & black, gold lyretail, golden, golden comet, golden Hi-fin, golden wagtail, green, green wagtail, jalapa, lancetilla, lemon, li, lyra, lyretail, lyretail sword, marble, mixed color, mixed color Hi-fin, mixed color lyretail, mystic blue, neon, neon Hi-fin, neon lyretail, neon wagtail, painted sword, pineapple, pineapple Hi-fin, pineapple lyretail, red & white, red albino, red calico, red comet, red eye, red tuxedo, red velvet, red velvet Hi-fin, red velvet lyretail, red wag, red wag Hi-fin, red wag lyretail, rossa, sarabia, Schwerttraeger, sunset, tuxedo, tuxedo Hi-fin, tuxedo lyretail, velvet sword, velvet wag sword, verde masc, white, Wien, wagtail.

Schwertträger gehören zur Gruppe der Lebendgebärenden. Ihr früheres slowakisches Synonym war der mexikanische Schwertträger, heute ist er jedoch als der grüne Schwertträger bekannt. Wie der Artenname vermuten lässt, stammt er aus Mexiko. Sein Verbreitungsgebiet erstreckt sich von Nordmexiko bis in die zentralen und westlichen Teile von Guatemala und Honduras (Axelrod, Wischnath, 1991). Es ist einer der bekanntesten Fische überhaupt. Die Haltung ist unkompliziert, aber es ist wichtig zu beachten, dass Schwertträger die Umgebung stark mit ihrem Kot belasten. Sie sind buchstäblich Energieumwandlungsmaschinen und werden im aquaristischen Slang abwertend als „Kombajn“ bezeichnet. Ihre Stoffwechseltransformation ist bemerkenswert. Sie akzeptieren verschiedene Lebensmittel wie Flocken und Pellets, sollten aber auch mit einer abwechslungsreichen Ernährung, einschließlich gekochtem Salat, Spinat oder anderen Gemüsesorten, versorgt werden. Schwertträger etablieren eine Hierarchie von Alpha- und Betamännchen. Der Geschlechtsdimorphismus ist offensichtlich, wobei sich die Männchen durch ihr äußeres Geschlechtsorgan, das Gonopodium, auszeichnen. Darüber hinaus sind Männchen im Allgemeinen schlanker und wachsen eine schwertartige Verlängerung ihrer Schwanzflosse. Männchen können gelegentlich kämpfen.

Die Fortpflanzung ist unkompliziert. Schwangere Weibchen können anhand ihres vollen Bauches und eines dunklen Flecks in der Bauchhöhle identifiziert werden. Weibchen sind kannibalistisch, daher ist es notwendig, den direkten Kontakt mit der Mutter zu verhindern, um die Jungfische aufzuziehen. Hierfür gibt es handelsübliche Zuchtboxen. Diese ermöglichen es der Mutter, zu gebären, und die Jungfische entweder entkommen in einen abgeschlossenen Bereich durch schmale Schlitze oder gelangen durch diese Schlitze ins Hauptbecken. Die Wahl hängt von persönlichen Vorlieben ab. Ähnliche handgefertigte Zuchtboxen können auch für die Aufzucht anderer Lebendgebärender wie Poecilia reticulata, Xiphophorus maculatus, Xiphophorus nezahualcoytl usw. verwendet werden. Bei der Geburt ist es wichtig, das Weibchen in Wasser mit einer ähnlichen Temperatur wie ihrer vertrauten Umgebung zu platzieren. Andernfalls kann es zu vorzeitigen Geburten von unterentwickelten oder toten Jungfischen kommen. Schwertträgerjungfische sind relativ groß, wachsen im ersten Monat jedoch langsam und zeigen später ein schnelleres Wachstum. Es wird gesagt, dass Männchen, deren Schwert später wächst, in der Regel eine größere Potenz haben als solche, deren Schwert früher wächst.

Schwertträger sind dafür bekannt, das Geschlecht zu wechseln, wenn es an Männchen in der Population mangelt. Weibchen verwandeln sich in Männchen und entwickeln ein Gonopodium, obwohl es in der Regel kleiner ist. Ihr robustes weibliches Erscheinungsbild bleibt jedoch unverändert. Leider führt diese bemerkenswerte Veränderung oft nicht zum Erfolg – transformierte Männchen sind in der Regel unfruchtbar.

Schwertträger dienen als Grundlage für zahlreiche Zuchtexperimente, die zu unzähligen Formen führen. Bekannte Beispiele sind Wiener Schwertträger, die als die seltensten unter den Standard-Schwertträgern gelten. Sie zeichnen sich durch eine hellere, blassrote Farbe mit roten Augen aus und sind empfindlicher als andere Formen. Fast alle Männchen sind unfruchtbar, vielleicht ist eines von 200 fruchtbar. Daher werden sie durch geplante Kreuzungen vermehrt. Andere bekannte Formen sind Berliner Schwertträger, Grüner Schwertträger usw. Es gibt auch morphologische Varianten wie lyra-förmige, schleier-förmige, wedelnde, delta-förmige usw. Schwertträgerwettbewerbe werden organisiert, bei denen sie nach etablierten Standards bewertet werden.

Ich melde diese Formen: Albino, Belize, Berlin, Schwarz, Schwarz Hi-Fin, Schwarzlyra, Schwarzschwertschwanz, Bx, Calico Hi-Fin, Calico-Lyra, Cd, Delta, Hx, Gold & Schwarz, Goldlyra, Golden, Goldener Komet, Goldener Wedel, Grün, Grüner Wedel, Jalapa, Lancetilla, Zitrone, Li, Lyra, Lyra-Schwert, Marmor, Mehrfarbig, Mehrfarbig Hi-Fin, Mehrfarbig lyra, Mystic Blue, Neon, Neon Hi-Fin, Neon-Lyra, Neon-Wedel, Gemaltes Schwert, Ananas, Ananas Hi-Fin, Ananaslyra, Rot & Weiß, Rotalbino, Rotcalico, Rotkomet, Rotes Auge, Roter Frack, Rotes Samt, Rotes Samt Hi-Fin, Rote Lyra, Roter Wedel, Roter Wedel Hi-Fin, Roter Wedel lyra, Rossa, Sarabia, Schwertträger, Sonnenuntergang, Frack, Frack Hi-Fin, Fracklyra, Samtschwert, Samt-Wedelschwert, Verde Masc, Weiß, Wien, Wedel.

Los Swordtails pertenecen al grupo de los vivíparos. Su sinónimo eslovaco anterior era el swordtail mexicano, pero hoy en día se conoce como el swordtail verde. Como sugiere el nombre de la especie, es originario de México. Su distribución se extiende desde el norte de México hasta las partes centrales y occidentales de Guatemala y Honduras (Axelrod, Wischnath, 1991). Es uno de los peces más conocidos en general. Su cuidado es sencillo, pero es importante tener en cuenta que los swordtails impactan fuertemente su entorno con sus excrementos. Son literalmente máquinas de conversión de energía, peyorativamente llamadas „combines“ en la jerga de acuaristas. Su transformación metabólica es admirable. Aceptan varios alimentos como escamas y pellets, pero también se les debe proporcionar una dieta variada, incluyendo lechuga, espinacas u otras verduras. Los swordtails establecen una jerarquía de macho alfa y macho beta. El dimorfismo sexual es evidente, con machos distinguibles por su órgano genital externo, el gonopodio. Además, los machos suelen ser más delgados y les crece una extensión similar a una espada de su aleta caudal. Los machos a veces pueden pelear entre ellos.

La reproducción es sencilla. Las hembras preñadas se pueden identificar por su abdomen lleno y una mancha oscura en la cavidad abdominal. Las hembras son caníbales, así que para criar a las crías, es necesario evitar el contacto directo con la madre. Para este propósito, existen trampas de cría disponibles comercialmente. En estas trampas, la hembra da a luz, y las crías escapan a un compartimento cerrado a través de ranuras estrechas o penetran a través de estas ranuras en el acuario principal. La elección depende de las preferencias personales. Trampas de cría similares hechas a mano también se pueden utilizar para criar otros vivíparos como Poecilia reticulata, Xiphophorus maculatus, Xiphophorus nezahualcoytl, etc. Durante el parto, es crucial colocar a la hembra en agua con una temperatura similar a la de su entorno habitual. De lo contrario, pueden ocurrir partos prematuros de crías subdesarrolladas o muertas. Las crías de swordtail son relativamente grandes; crecen lentamente en el primer mes y luego muestran un crecimiento más rápido. Se dice que los machos cuyas espadas crecen más tarde tienden a tener una potencia más significativa que aquellos cuyas espadas se desarrollan antes.

Los swordtails son conocidos por su capacidad para cambiar de género cuando hay escasez de machos en la población. Las hembras se transforman en machos, desarrollando un gonopodio, aunque generalmente es más pequeño. Sin embargo, su robusta apariencia femenina permanece inalterada. Lamentablemente, este cambio notable a menudo no conduce al éxito; los machos transformados suelen ser estériles.

Los swordtails sirven como base para numerosos experimentos de cría, lo que resulta en incontables formas. Ejemplos notables incluyen los swordtails de Viena, considerados entre los más raros de los swordtails estándar. Se caracterizan por un color rojo más claro con ojos rojos y son más delicados que otras formas. Casi todos los machos son estériles, con quizás uno de cada 200 siendo fértil. Por lo tanto, se propagan a través de cruzamientos planificados. Otras formas conocidas incluyen swordtail de Berlín, swordtail verde, etc. También existen variantes morfológicas como las de forma de lira, forma de velo, forma de cola de golondrina, delta, etc. Se organizan competiciones de swordtail en las que se juzgan según estándares establecidos.

Registro estas formas: albino, Belize, Berlín, negro, negro Hi-fin, cola de lira negra, blacktail velvet sword, bx, calico Hi-fin, cola de lira calico, cd, delta, hx, dorado y negro, cola de lira dorada, dorado, cometa dorada, dorado Hi-fin, cola de golondrina dorada, verde, cola de golondrina verde, jalapa, lancetilla, limón, li, lira, cola de lira, cola de lira sword, mármol, color mixto, cola de lira de color mixto, mystic blue, neón, neón Hi-fin, cola de lira neón, cola de golondrina neón, swordtail pintado, piña, piña Hi-fin, cola de lira piña, rojo y blanco, albino rojo, calico rojo, cometa rojo, ojo rojo, esmoquin rojo, terciopelo rojo, terciopelo rojo Hi-fin, cola de lira terciopelo rojo, cola de golondrina roja, cola de golondrina roja Hi-fin, cola de golondrina roja lira, rossa, sarabia, schwerttraeger, atardecer, esmoquin, esmoquin Hi-fin, cola de lira esmoquin, espada de terciopelo, cola de lira espada de terciopelo, verde masc, blanco, Wien, cola de golondrina.

  • Axelrod H.R., Wischnath L., 1991: Swordtails and platies. T.H.F. Publications, Inc., Neptune City, NJ,

, , , , ,

Príroda, Živočíchy, Ryby, Akvaristika, Živorodky, Organizmy, Fotografie, Farebné živorodky

Poecilia velifera

skala
Hits: 4787

Poecilia velifera (Regan, 1914) je krásny druh živorodky rodu Poecilia. Je preň vypracovaný aj štandard a poriadajú sa pre ne v rámci kategórie Molly. Ostatné molinézie pre túto kategóriu sú: Poecilia sphenops, Poecilia latipinna. Práve latipiny sú veľmi podobné veliferám. Druh má množstvo foriem: assorted, calico, goldleopard, green, red gold, silver. Dosahuje 15 cm, žije v pH 8, dGH 13 – 19, pri teplote 25 – 28 °C, žije v Strednej Amerike – v Mexiku (Fish Base), dožíva sa 3 – 5 rokov (rybicky.net). Poecilia velifera je známa aj ako „Marigold swordtail“ alebo „Velvet swordtail“. Samec Poecilia velifera má veľmi dlhý a zakrivený chvost, ktorý mu dodáva šabľovitý vzhľad. Je vhodná do spoločenských nádrží, je pomerne nenáročný, a preto je vhodná pre menej skúsených akvaristov. Poecilia velifera pochádza z prírodných sladkovodných a brakických biotopov. Aj v akváriu dokážu dobre tolerovať zvýšenú salinitu. Ich prirodzené prostredie obsahuje bohatú vegetáciu. Je to spoločenská a pokojná ryba, ktorá sa dobre znáša s inými druhmi. Rozmnožovacie je výrazné, a samce často predvádzajú svoje nápadné plutvy, aby zaujali samice. Samice sú väčšie než samce a môžu mať v jednom vrhu desiatky mláďat. Sú všežravé, vhodné je dopĺňať potravu špenátom, spirulinou.

Poecilia velifera (Regan, 1914) is a stunning livebearer species from the genus Poecilia. A recognized standard has been developed for this species, and it is often featured in Molly fish competitions. Other species in this Molly category include Poecilia sphenops and Poecilia latipinna, with the latter being quite similar to velifera. This species comes in various forms such as assorted, calico, goldleopard, green, red gold, and silver. They can grow up to 15 cm in length and thrive in water conditions with a pH of 8, dGH of 13-19, and temperatures between 25-28 °C. Native to Central America, specifically Mexico, Poecilia velifera has a lifespan of 3-5 years. Commonly known as the „Marigold swordtail“ or „Velvet swordtail,“ the males of this species have a long, curved tail that gives them a sword-like appearance. Their ease of care makes them suitable for community tanks, even for less experienced aquarists. Originating from natural freshwater and brackish habitats, they can tolerate increased salinity levels in aquarium conditions. Their natural environment is rich in vegetation, which they enjoy in tanks as well. Poecilia velifera is a peaceful and social fish, compatible with other species. Their breeding behavior is distinctive, with males displaying their impressive fins to attract females. Female velifera are larger than males and can give birth to dozens of fry in a single brood. These fish are omnivorous, and their diet should be supplemented with nutritious food like spinach and spirulina to maintain their health.

Poecilia velifera (Regan, 1914) ist eine wunderschöne lebendgebärende Fischart aus der Gattung Poecilia. Für diese Art wurde ein anerkannter Standard entwickelt, und sie wird oft in Molly-Fisch-Wettbewerben präsentiert. Weitere Arten in dieser Kategorie sind Poecilia sphenops und Poecilia latipinna, wobei letztere der Velifera sehr ähnlich ist. Diese Art kommt in verschiedenen Formen vor, wie etwa assorted, calico, goldleopard, green, red gold und silver. Sie können bis zu 15 cm groß werden und gedeihen in Wasser mit einem pH-Wert von 8, einer dGH von 13-19 und einer Temperatur von 25-28 °C. Ihr Verbreitungsgebiet liegt in Mittelamerika, speziell in Mexiko, und sie erreichen eine Lebenserwartung von 3-5 Jahren. Poecilia velifera wird auch als „Marigold swordtail“ oder „Velvet swordtail“ bezeichnet. Die Männchen dieser Art besitzen eine lange, geschwungene Schwanzflosse, die ihnen ein schwertähnliches Aussehen verleiht. Sie sind ideal für Gemeinschaftsbecken geeignet und aufgrund ihrer pflegeleichten Haltung auch für weniger erfahrene Aquarianer zu empfehlen. In der Natur bewohnt Poecilia velifera Süß- und Brackwasserhabitate, und auch im Aquarium toleriert sie einen erhöhten Salzgehalt gut. Ihr natürlicher Lebensraum ist reich an Vegetation, die sie auch im Aquarium zu schätzen wissen. Poecilia velifera ist ein friedlicher und geselliger Fisch, der gut mit anderen Arten zusammenlebt. Das Fortpflanzungsverhalten ist markant, da die Männchen ihre auffälligen Flossen zeigen, um die Weibchen zu beeindrucken. Die Weibchen sind größer als die Männchen und können in einem Wurf Dutzende Jungfische gebären. Sie sind Allesfresser, und ihre Ernährung sollte mit nahrhaften Futter wie Spinat und Spirulina ergänzt werden, um ihre Gesundheit zu erhalten.

Poecilia velifera (Regan, 1914) es una hermosa especie de pez vivíparo de la familia Poecilia. Esta especie tiene un estándar desarrollado y se organizan competencias dentro de la categoría de Molly para estos peces. Otras especies en esta categoría incluyen a Poecilia sphenops y Poecilia latipinna, que es muy similar a la velifera. Este pez viene en varias formas como assorted, calico, goldleopard, green, red gold y silver. Puede alcanzar hasta 15 cm de longitud, vive en aguas con un pH de 8, una dureza de 13 a 19 dGH y una temperatura de 25 a 28 °C. Su hábitat natural se encuentra en América Central, específicamente en México, y su esperanza de vida es de 3 a 5 años. Poecilia velifera también es conocida como „Marigold swordtail“ o „Velvet swordtail“. El macho de Poecilia velifera tiene una cola larga y curvada que le da una apariencia de espada. Son ideales para acuarios comunitarios y son fáciles de cuidar, por lo que son adecuados para acuaristas principiantes. Originaria de hábitats naturales de agua dulce y salobre, Poecilia velifera puede tolerar bien la salinidad en el acuario. Su entorno natural está lleno de vegetación, algo que también disfruta en cautiverio. Es un pez pacífico y sociable, que convive bien con otras especies. El comportamiento reproductivo es notable, ya que los machos despliegan sus aletas llamativas para atraer a las hembras. Las hembras son más grandes que los machos y pueden dar a luz a docenas de crías en una sola camada. Son omnívoros y es recomendable complementar su dieta con alimentos como espinaca y spirulina para mantener su salud.

 

, ,

Príroda, Živočíchy, Ryby, Akvaristika, Cichlidy, Africké cichlidy, Tanganika cichlidy, Organizmy, Fotografie

Altolamprologus calvus

skala
Hits: 10165

Altolamprologus calvus (Poll, 1978). Synonymá: Lamprologus calvus, Neolamprologus calvus, Lamprologus compressiceps. Dosahuje 13.5 cm, je endemitom jazera . Medzi akvaristami sú najviac rozšírené populácie Zambia a Moliro, menej Chaitika. Samci dosahujú väčšie rozmery, majú aj viac predĺžené plutvy. Trie sa v úkryte (Elieson), ale aj voľne na substrát (aquapage.cz). Má viacero morfologických variet: black, white, zebra (Elieson), Chisanse (aquapage.cz). Je to dravec, ktorý sa živí poterom iných rýb, ale podobne veľké iného druhu si viacmenej nevšíma (aquapage.cz). Rozmnožuje sa pomerne ľahko, počet ikier dosahuje 200 kusov (akvarista.cz). Názov „calvus“ je odvodený z latinčiny a znamená „lysý“ alebo „holý“, čo odkazuje na jeho jedinečný tvar hlavy. Tento druh je charakterizovaný štíhlym telom a predĺženou, stlačenou hlavou. Najvýraznejším znakom tohto druhu je strmý sklon čela. Farba tela je obvykle tmavá, pohybujúca sa od hnedého po čierne, často s lesklými modrými alebo zelenými odtieňmi. Obýva , útočisko hľadá medzi skalami, využíva úkryty na ochranu a . V akváriu je dôležité poskytnúť vhodné prostredie so skalnatými formáciami a úkrytmi, alkalickú vodu o teplote od 23 do 28 °C.

Altolamprologus calvus (Poll, 1978). Synonyms: Lamprologus calvus, Neolamprologus calvus, Lamprologus compressiceps. Reaching up to 13.5 cm, it is an endemic species of Lake Tanganyika. Among aquarists, populations from Zambia and Moliro are the most widespread, with Chaitika being less common. Males reach larger sizes and have more elongated fins. They inhabit caves (Elieson) but also freely roam the substrate (aquapage.cz). There are several morphological varieties: black, white, zebra (Elieson), Chisanse (aquapage.cz). It is a predator feeding on the fry of other fish, but it tends to ignore similarly sized cichlids of other species (aquapage.cz). Reproduction is relatively easy, with clutch sizes reaching up to 200 eggs (akvarista.cz). The name „calvus“ is derived from Latin, meaning „bald“ or „bare,“ referring to its unique head shape. This species is characterized by a slender body and an elongated, compressed head. Its most distinctive feature is the steep slope of its forehead. The body color is usually dark, ranging from brown to black, often with glossy blue or green hues. It inhabits shelters, seeking refuge among rocks, utilizing hiding spots for protection and reproduction. In the aquarium, it is important to provide a suitable environment with rocky formations and hiding places, alkaline water at temperatures ranging from 23 to 28 °C.

Altolamprologus calvus (Poll, 1978). Synonyme: Lamprologus calvus, Neolamprologus calvus, Lamprologus compressiceps. Erreicht eine Länge von bis zu 13,5 cm und ist eine endemische Art des Tanganjikasees. Unter Aquarianern sind die Populationen aus Sambia und Moliro am weitesten verbreitet, während Chaitika weniger verbreitet ist. Männchen erreichen größere Größen und haben längere Flossen. Sie bewohnen Höhlen (Elieson), durchstreifen aber auch frei den Untergrund (aquapage.cz). Es gibt mehrere morphologische Varianten: schwarz, weiß, Zebra (Elieson), Chisanse (aquapage.cz). Es ist ein Raubtier, das sich von den Brut der anderen Fische ernährt, aber tendenziell gleich große Buntbarsche anderer Arten ignoriert (aquapage.cz). Die Fortpflanzung ist relativ einfach, wobei die Gelegegröße bis zu 200 Eier erreicht (akvarista.cz). Der Name „calvus“ stammt aus dem Lateinischen und bedeutet „kahl“ oder „glatthaarig“, was auf seine einzigartige Kopfform hinweist. Diese Art zeichnet sich durch einen schlanken Körper und einen langgestreckten, abgeflachten Kopf aus. Ihr markantestes Merkmal ist der steile Anstieg der Stirn. Die Körperfarbe ist in der Regel dunkel und reicht von Braun bis Schwarz, oft mit glänzenden blauen oder grünen Farbtönen. Sie bewohnt Verstecke, sucht Schutz zwischen Felsen und nutzt Verstecke zum Schutz und zur Fortpflanzung. Im Aquarium ist es wichtig, eine geeignete Umgebung mit Felsformationen und Verstecken sowie alkalischen Wasser bei Temperaturen von 23 bis 28 °C zu bieten.

Altolamprologus calvus (Poll, 1978). Vihusika: Lamprologus calvus, Neolamprologus calvus, Lamprologus compressiceps. Huenda hadi urefu wa sentimita 13.5 na ni aina ya kipekee ya ziwa la Tanganyika. Kati ya wakulima wa aquarium, makundi kutoka Zambia na Moliro ni maarufu zaidi, huku Chaitika ikiwa nadra. Makinda hufikia ukubwa mkubwa na wana mabawa marefu zaidi. Hawaishi kwenye mapango (Elieson), lakini pia hupitia udongo (aquapage.cz). Kuna aina kadhaa za umbo: nyeusi, nyeupe, pundamilia (Elieson), Chisanse (aquapage.cz). Ni mnyama mwindaji, akila vifaranga vya samaki wengine, lakini kwa ujumla hawaziangalii sana viboko vya kipekee vya ukubwa sawa vya spishi nyingine (aquapage.cz). Uzazi ni rahisi, na idadi ya mayai inaweza kufikia hadi 200 (akvarista.cz). Jina „calvus“ linatokana na Kilatini, likimaanisha „upara“ au „bila nywele,“ ikimaanisha umbo lake la kipekee la kichwa. Spishi hii inajulikana kwa mwili mwembamba na kichwa kilichonyooshwa na kilichopondwa. Tabia yake inayojulikana zaidi ni mteremko mkali wa paji la uso. Rangi ya mwili kawaida ni giza, kutoka kahawia hadi nyeusi, mara nyingi na vivuli vya samawati au kijani vilivyo na umaridadi. Anaishi kwenye maficho, akisaka kimbilio kati ya miamba, na kutumia mahali pa kuficha kwa ulinzi na uzazi. Katika aquarium, ni muhimu kutoa mazingira yanayofaa na mabwawa ya miamba na sehemu za kuficha, maji alkali kwa joto kati ya 23 hadi 28 °C.

Príroda, Rastliny, Akvaristika, Organizmy, Fotografie, Akvaristické akcie, Vodné rastliny

Stretnutie Európskej kryptokorynárskej spoločnosti vo Viedni

skala
Hits: 4462

17.-19.10.2008 sa konalo stretnutie „kryptokorynárov“ – Európskej kryptokorynárskej spoločnosti – ECS vo Viedni. Keďže sme sa o tom dozvedeli a Viedeň je z Bratislavy na skok, rozhodli sme sa, že sa pôjdeme na takéto podujatie pozrieť. Medzi akvaristami, resp. botanikmi sú aj naši známi, ktorí boli v minulosti ochotní vycestovať trebárs aj do Švajčiarska na podobné podujatie. ECS usporadúva totiž tieto akcie v rôznych krajinách. Keď to zhrniem, ja, Milo Pešek, Palo Sedlák a Jožko Kutálek sme si pozreli v piatok. Jožko Somogyi a Štefan Matuška absolvovali kompletný program, Jožko dokonca aj prednášal.

Nebol mi celkom známy kompletný program, navyše šlo aj o spoločenskú udalosť. Na programe víkendu boli vždy večer od 20:00 do polnoci prednášky. Cez deň sa chodí na takýchto akciách na nejakú exkurziu. Napr. do nejakej pestiarne rastlín, do rýb, nejakému akvaristovi, pestovateľovi vodných rastlín apod. Prípadne je plánovaná návšteva Botanickej alebo . Spoločne sa chodí na obed, na večeru apod. Účastníci majú zabezpečené ubytovanie. Tento rok sa zúčastnilo 35-40 záujemcov z celej Európy, dokonca sme videli exotické tváre snáď indického a filipínskeho, možno thajského pôvodu.

Prednášalo sa po nemecky, možná bola angličtina. V piatok a v sobotu sa mali prezentovať Kai Erik Witte, Stephan Karlick, Heinz Schöpfel, Alfred Waser, Peter Babics, Jozef Somogyi, Niels Jacobsen, Romeo Herr, Josef Bogner, Claus Kettner, Jan Bastmeijer. Témy prednášok sa venovali napr. Sarawaku, Thajským kryptokorynám, evolúcii, hnojeniu kryptokorýn, Cryptocoryne retrospiralis, C. nevilii, C. crudasiana, C. crispatula. Jozef Somogyi, ktorý mal prednášku na Akvaristickej zime 2007, prednášal o pestovaní kryptokorýn. Na konci piatkového programu sme sa rozlúčili, predovšetkým so Stephanom Karlickom a dostali sme pekné darčeky. Dozvedeli sme sa, že ECS veľmi rada videla nové tváre. V prípade, že vás kryptokoryny zaujímajú viac, určite by ste svojim zájmom Európsku kryptokorynársku spoločnosť potešili. Z Viedne sme odchádzali neskoro v spokojní. Ja som bol veľmi zvedavý na špecialistov, ktorí sú schopní a ochotní sa dať dokopy a niečo zmysluplné zorganizovať. Vzhľadom na to, že náš 29.-30.11.2008 poriada akciu venovanú vodným rastlinám, pozvali sme členov ECS na naše podujatie.

From October 17th to 19th, 2008, a meeting of „cryptocoryne enthusiasts“ – the European Cryptocoryne Society (ECS) – took place in Vienna. Since we learned about it, and Vienna is very close to , we decided to attend such an event. Among the aquarium hobbyists, or rather botanists, there are acquaintances of ours who were willing to travel to Switzerland for a similar event in the past. ECS organizes these events in various countries. In summary, Milo Pešek, Palo Sedlák, Jožko Kutálek, and I attended the lectures on Friday. Jožko Somogyi and Štefan Matuška completed the entire program, and Jožko even gave a lecture.

The complete program was not entirely known to me, and it was also a social event. The weekend program always included lectures from 8:00 PM to midnight. During the day at such events, there is usually an excursion planned, such as visiting a plant nursery, a fish farm, an aquarist, a water plant cultivator, etc. Alternatively, a visit to the Botanical Garden or the zoo is planned. Participants have lunch, dinner, etc., together. Accommodation is provided for the participants. This year, 35-40 enthusiasts from all over Europe attended the event, and we even saw some exotic faces, perhaps of Indian, Filipino, or Thai origin.

The lectures were in German, possibly in English. On Friday and Saturday, presentations were scheduled by Kai Erik Witte, Stephan Karlick, Heinz Schöpfel, Alfred Waser, Peter Babics, Jozef Somogyi, Niels Jacobsen, Romeo Herr, Josef Bogner, Claus Kettner, Jan Bastmeijer. Lecture topics covered Sarawak, Thai Cryptocorynes, evolution, fertilization of Cryptocorynes, Cryptocoryne retrospiralis, C. nevilii, C. crudasiana, C. crispatula. Jozef Somogyi, who had a lecture at the Aquarium Winter 2007, spoke about cultivating Cryptocorynes. At the end of Friday’s program, we said goodbye, especially to Stephan Karlick, and received nice gifts. We learned that ECS was very pleased to see new faces. If you are more interested in Cryptocorynes, you would certainly please the European Cryptocoryne Society with your interest. We left Vienna late at night, satisfied. I was very curious about specialists who are able and willing to come together and organize something meaningful. Considering that our klub.akva.sk is organizing an event dedicated to aquatic plants on November 29-30, 2008, we invited ECS members to our event.

Vom 17. bis 19. Oktober 2008 fand in Wien ein Treffen der „Cryptocorynen-Enthusiasten“ – der Europäischen Cryptocorynen-Gesellschaft (ECS) – statt. Da wir davon erfahren hatten und Wien von Bratislava aus leicht zu erreichen ist, beschlossen wir, an einer solchen Veranstaltung teilzunehmen. Unter den Aquarianern bzw. Botanikern gibt es Bekannte von uns, die in der Vergangenheit bereit waren, zu ähnlichen Veranstaltungen sogar in die Schweiz zu reisen. Die ECS organisiert solche Veranstaltungen in verschiedenen Ländern. Zusammenfassend nahmen Milo Pešek, Palo Sedlák, Jožko Kutálek und ich an den Vorträgen am Freitag teil. Jožko Somogyi und Štefan Matuška absolvierten das gesamte Programm, und Jožko hielt sogar einen Vortrag.

Mir war das vollständige Programm nicht vollständig bekannt, und es handelte sich auch um eine gesellschaftliche Veranstaltung. Das Wochenendprogramm umfasste immer Vorträge von 20:00 bis Mitternacht. Tagsüber steht bei solchen Veranstaltungen normalerweise eine Exkursion auf dem Programm, beispielsweise der Besuch einer Pflanzgärtnerei, einer Fischfarm, eines Aquarianers, eines Wasserpflanzenzüchters usw. Alternativ ist ein Besuch im Botanischen Garten oder im Zoo geplant. Die Teilnehmer haben gemeinsam Mittagessen, Abendessen usw. Die Unterkunft wird für die Teilnehmer bereitgestellt. In diesem Jahr nahmen 35-40 Enthusiasten aus ganz Europa an der Veranstaltung teil, und wir sahen sogar einige exotische Gesichter, möglicherweise indischer, philippinischer oder thailändischer Herkunft.

Die Vorträge waren auf Deutsch, möglicherweise auch auf Englisch. Am Freitag und Samstag waren Präsentationen von Kai Erik Witte, Stephan Karlick, Heinz Schöpfel, Alfred Waser, Peter Babics, Jozef Somogyi, Niels Jacobsen, Romeo Herr, Josef Bogner, Claus Kettner, Jan Bastmeijer geplant. Die Themen der Vorträge umfassten Sarawak, thailändische Cryptocorynen, Evolution, Düngung von Cryptocorynen, Cryptocoryne retrospiralis, C. nevilii, C. crudasiana, C. crispatula. Jozef Somogyi, der einen Vortrag beim Aquarium Winter 2007 gehalten hatte, sprach über die Kultivierung von Cryptocorynen. Am Ende des Freitagsprogramms verabschiedeten wir uns, besonders von Stephan Karlick, und erhielten schöne Geschenke. Wir erfuhren, dass die ECS sich sehr über neue Gesichter freute. Wenn Sie sich mehr für Cryptocorynen interessieren, würden Sie die Europäische Cryptocorynen-Gesellschaft sicherlich mit Ihrem Interesse erfreuen. Wir verließen Wien spät in der Nacht, zufrieden. Ich war sehr gespannt auf Fachleute, die in der Lage und bereit sind, sich zusammenzuschließen und etwas Sinnvolles zu organisieren. Angesichts dessen, dass unser klub.akva.sk am 29. bis 30. November 2008 eine Veranstaltung für Wasserpflanzen organisiert, haben wir Mitglieder der ECS zu unserer Veranstaltung eingeladen.

Akvaristika, Prax akvaristu, Chovne

Chovňa Zdeňka Dočekala

skala
Hits: 4857

Na ceste z Třeboňskej burzy sme sa zastavili u Zdeňka Dočekala, veľmi známeho akvaristu, ktorý bol tiež v Třeboni. Boli sme štyria z Bratislavy plus jedno auto „domácich“. Zdeněk býva v horskej dedinke na Morave, veľmi sympatickej. Bol začiatok zimy, ale u nich bola už vtedy kopa snehu. Atmosféra bola výborná, bavili sme sa o kadečom, Zdeněk spomínal na svoje zážitky. Pripravil sa na nás, čakala nás obložená misa, pekne naukladaná – mňa to výrazne prekvapilo. Videli sme aj jeho a mali sme čo obdivovať. Skaláre, kalistusky a celý rad iných. Boli nádherné. Zaujímavé bolo, že napriek tomu, že sme boli v chovni, tak v nádržiach boli v „kvetináčoch“ bežne . Ťažko sme odchádzali od Zdeňka, aj ryby sme si pobrali nejaké, ale podstatné bolo, že sme sa cítili výborne.

On the way back from the Třeboň market, we stopped at Zdeněk Dočekal’s place, a well-known aquarist who was also in Třeboň. There were four of us from plus one car from the „locals.“ Zdeněk lives in a mountain village in Moravia, very charming. It was the beginning of winter, and they already had a lot of snow. The atmosphere was excellent; we talked about various things, and Zdeněk reminisced about his experiences. He prepared for us; a well-laid-out platter was waiting for us – it surprised me significantly. We also saw his fish, and we had a lot to admire. Angelfish, callichthyids, and a whole range of others. They were beautiful. Interestingly, despite being in a breeding facility, there were regularly planted plants in „flowerpots“ in the tanks. It was hard to leave Zdeněk; we took some fish with us, but the essential thing was that we felt great.

Na cestě z Třeboňské jsme se zastavili u Zdeňka Dočekala, velmi známého akvaristy, který byl také v Třeboni. Byli jsme čtyři z Bratislavy plus jedno auto „domácích“. Zdeněk bydlí v horské vesničce na Moravě, velmi sympatické. Byl začátek zimy, ale u nich byla už v té době spousta sněhu. Atmosféra byla skvělá, bavili jsme se o všem možném, Zdeněk vzpomínal na své zážitky. Připravil pro nás obloženou mísu, pěkně naloženou – mě to velmi překvapilo. Viděli jsme i jeho ryby a měli jsme co obdivovat. Skaláry, kalužanky a celou řadu dalších. Byly nádherné. Zajímavé bylo, že navzdory tomu, že jsme byli v chovné stanici, tak v nádržích byly v „kvetináčích“ běžně rostliny. Těžko jsme odcházeli od Zdeňka, i ryby jsme si odnesli nějaké, ale podstatné bylo, že jsme se cítili skvěle.