Krajina, Slovensko, Záhorie, TOP, Fotografie

Záhorie, kraj hraničný, ležiaci za horami

skala
Hits: 5411

je medzi Českom na severe, Rakúskom na západe, Malými Karpatmi na juhovýchode, riekou Dunaj na juhu. Záhorie si pamätá pochodovanie rímskych légií, zjednotenie slovanských kmeňov do Veľkomoravskej ríše. Viedli tu nemeckých rytierov i českých kniežat. Už stáročia je pohraničným krajom. Na cca 2500 km2 tu žije takmer 300 000 obyvateľov (zahorie.sk). Pomenovanie Záhorie má v 17. storočí. Pochádza od latinského Processus transmontanus. Tak bol označovaný kraj Bratislavskej župy, ktorý ležal za Malými Karpatmi – za horami. Iné historické pomenovania: Moravské pole na Slovensku, slovenské Pomoravie, Moravská nížina, Moravský dol. Administratívne Záhorie nikdy netvorilo jednotný celok (zahorie.sk). Zahŕňa okresy Skalica, Senica, Malacky, čiastočne a – Záhorská Bystrica. Väčšinu územia tvorí Záhorská nížina (zahorie.sk).

Hospodárska činnosť človeka mala za následok obnovenie pohybu piesku. Preto sa v 16. a 17. storočí na Záhorskej nížine uskutočnilo zalesňovanie uvoľnených pieskov. Prirodzený charakter lesov na viatych pieskoch však potlačilo dlhoročné vysádzanie borovice (zahorie.sk). Dnes je Záhorie typické borovicovými a lužnými lesmi a piesčitou pôdou. Často tu fúka vietor (lozorno.sk). Avšak pôvodne bola Záhorská nížina silne zamokreným územím s močariskami, jazerami a mŕtvymi ramenami riek. Na nivách riek a Myjava aj dnes mäkké lužné . Na vyššie položených častiach tvrdý lužný les. Osobitným typom lužného lesa sú porasty jelše lepkavej na trvale zamokrených slatinných pôdach, napríklad v prírodnej rezervácii Bezdné pri Plaveckom Štvrtku. Z hľadiska flóry je unikátna Devínska Kobyla (zahorie.sk).

Záhorská nížina je rozdelená na dva celky: Borskú nížinu a Chvojnickú pahorkatinu. Centrálnu časť Borskej nížiny tvoria viate piesky severovýchodne od Lozorna a Malaciek. Na severe s pieskových presypov vystupuje Lakšárska pahorkatina. Pozdĺž riek Morava a Myjava sú riečne nivy Myjavská a Dolnomoravská niva – štrkopieskové nánosy rozrušené meandrovaním riek. Medzi Cerovou a Zohorom je priekopová prepadlina Podmalokarpatská zníženina, v ktorej vznikli rozsiahlejšie močaristé územia. Chvojnícka pahorkatina má tri časti: Skalický hájik, Unínsku a Senickú pahorkatinu. Nachádzajú sa tu hrubé vrstvy spraše a sprašových hlín. Záhorie má aj krasové územia v Malých Karpatoch – Borinský a Plavecký . Myjavská pahorkatina sa rozprestiera medzi Malými a Bielymi Karpatmi (zahorie.sk). Záhorská nížina neoplýva veľkou hustotou riečnej siete, navyše pôvodnú sieť výrazne menil človek. Územie je pomerne suchou oblasťou. Najväčšie sú Morava, Myjava a Rudava. Avšak najmä v riečnych a viatych pieskoch sú významné zásoby podzemnej . Vyskytuje sa tu aj množstvo vodných nádrží, štrkovísk a rybníkov (zahorie.sk). Väčšina jazier na Záhorí vznikla ťažbou štrku a piesku. Deravá skala a Pohanská sú súčasťou Malokarpatského krasu (lozorno.sk). Na skalách a zrúcaninách hradov Malých a Bielych Karpát hniezdi dravé vtáctvo, napr. sokol rároh (zahorie.sk). Avšak sú tu aj náleziská ropy a zemného plynu pri Gbeloch. Priemyselne sa tu ťažilo od roku 1914 (lozorno.sk).

Záhorie patrí k skoro osídleným územiam Slovenska. K najstarším osídleným lokalitám patrí jaskyňa Deravá skala pri Plaveckom Mikuláši a paleolitická osada pri Sološnici. Asi v 6. až 5. storočí pred n. l. sem prišli Skýti, po nich . z mladšej doby železnej sa našli napr. na Myjave, na Devíne, v Šaštíne. Kelti budovali dobre opevnené sídliská, ovládali hutníctvo, výrobu nástrojov, zbraní, šperkov (zahorie.sk). Na vrchu Pohanská bolo vybudované rozsiahle oppidum (lozorno.sk). Keltov a Dákov vytlačili na prelome letopočtov germánski Markomani a Kvádi. Ich roztrúsené kmene prenikli aj na Záhorie. Posledný germánsky kmeň na Záhorí boli Longobardi v prvej polovici 6. storočia. V 5. a 6. storočí sem prichádzali , ktorých atakovali avarské kočovné kmene. Z obdobia Veľkej Moravy sú známe sídliská a v Podbranči, v Plaveckom Štvrtku, v Senici, v Rohožníku, v Stupave, v Zohore, vo Vysokej pri Morave a na Devíne (zahorie.sk). Po vzniku Uhorska sa Záhorie stalo pohraničným pásmom s Českým kráľovstvom a Rakúskom. Na ochranu hraníc boli povolané kmene Sikulov a Plavcov, po ktorých sa tu zachovali miestne názvy Plavecký hrad, Plavecké Podhradie, Sekule a iné (lozorno.sk). Tatársky vpád v rokoch 1241 a 1242 spôsobil zánik dreveno-hlinitých hradov a stavali si kamenné . Od roku 1221 mala Viedeň právo skladu. To znamenalo, že tu tovar museli vyložiť a ponúknuť domácim kupcom. Zároveň boli nútení kupovať od viedenských kupcov drahý tovar privezený zo západu. sa snažili kupci obísť. Kupci prebrodili Dunaj až v Ostrihome a pokračovali po Českej ceste do Trnavy, cez do Jablonice, Senice, Holíča a odtiaľ do Brna, Prahy a veľkomiest západnej Európy. Českú cestu toto rozhodnutie povýšilo na základnú európsku magistrálu, okolo ktorej sa v druhej polovici 13. a v 14. storočí začali formovať feudálne hradné panstvá (zahorie.sk).

Po bitke pri Moháči v roku 1526 a po tureckej výprave v roku 1663 ubudlo na Záhorí slovenské obyvateľstvo. Novým etnikom sa stali chorvátski kolonisti, ktorí osídľovali kopanice v okolí Myjavy, Dúbravku, Lamač, Záhorskú Bystricu. V roku 1528 prichádzajú na západné reformační habáni. Ich strediskom sa stalo Sobotište. Žili ako jedna veľká rodina, spoločne hospodárili, nikto nesmel mať súkromný majetok. Zaoberali sa najmä keramikou, hrnčiarstvom. V 18. a 19. storočí sa Skalica preslávila jemným súknom. Brezová pod Bradlom sa stalo strediskom výroby kože a plátna. Myjava, Vrbovce a Sobotište pytlikárstvom. V Šaštíne vznikla v roku 1736 kartúnku, ktorá bola do roku 1847, kedy zanikla, najväčšou a najznámejšou manufaktúrou na Slovensku. Patrila k najväčším v Európe, zamestnávala takmer 20 000 ľudí, svoje pradiarenské centrá mala v Dolnom , najmä vo Viedni. V Holíči vznikla manufaktúra na majoliku. Navyše sa stal strediskom zušľachťovania oviec. Skalica patrila v sedemdesiatych rokoch 18. storočia s 5 000 obyvateľmi medzi 10 najväčších miest Slovenska. V rokoch 1848 – 49 bola Myjava jedno z centier národného hnutia. Zišlo sa tu prvé národné zhromaždenie, ktoré vyhlásilo Slovenskú národnú radu ako reprezentatívny orgán (zahorie.sk).

V lete sa tu konajú najväčšie a najvýznamnejšie stretnutia vojenských historických vozidiel a klubov vojenskej histórie na Slovensku s názvom Sahara a Slovenské piesky. Iné kultúrne : Malacká hudobná , Malacké kultúrne leto, divadelné podujatie Zejdeme se na hambálku a Jablkové hodovanie v Malackách, Stupave a Jabloňovom, Habánsky hodový jarmok vo Veľkých Levároch, Detský medzinárodný folklórny festival Mravenec v Plaveckom Štvrtku, Záhradná galéria Alojza Machaja v Plaveckom Štvrtku, Pivný festival a Dni zelá v Stupave, Dedinka remesiel a umení Abeland pri Lozorne, Dni hrozna a vína v Lozorne, Sviatok Pomoravia v Jabloňovom, Súťaž vo varení guláša v Rohožníku, folklórne podujatie Festival Podhoran, Krumpolový deň, gastronomické podujatie Varíme vianočnú kapustnicu v Sološnici, Dožinková slávnosť v Plaveckom Petri, Trdlofest, hudobné podujatie Musica sacra, vinohradnícky Deň otvorených búd v Skalici, Tereziánske dni, Zámocké pivné v Holíči, Hradné slávnosti v Podbranči, Letecký deň a Martinské svetlonosenie v Senici, Preteky dračích lodí na Kunovskej priehrade (Michaela Janotová, Eduard Timko).

Záhorie is a region situated between the Czech Republic to the north, Austria to the west, the Small Carpathians to the southeast, and the Danube River to the south. Záhorie has a rich history, witnessing the march of Roman legions, the unification of Slavic tribes into the Great Moravian Empire, and the presence of German knights and Czech princes. For centuries, it has been a borderland. With an area of approximately 2500 km2, Záhorie is home to nearly 300,000 residents (zahorie.sk). The name Záhorie has its roots in the 17th century, derived from the Latin term „Processus transmontanus,“ which referred to the region behind the Small Carpathians, beyond the mountains. Other historical names include Moravské pole na Slovensku, Slovak Pomoravie, Moravská nížina, and Moravský dol. Administratively, Záhorie has never formed a unified entity (zahorie.sk). It includes the districts of Skalica, Senica, Malacky, partially Myjava, and Bratislava – Záhorská Bystrica. The majority of the territory is characterized by the Záhorie Lowland (zahorie.sk).

Human economic activities led to the movement of sand, prompting afforestation of the loose sands in the Záhorie Lowland during the 16th and 17th centuries. However, the natural character of the forests on windy sands was altered by the extensive planting of pine trees (zahorie.sk). Today, Záhorie is known for its pine and riparian forests and sandy soil. Winds are frequent in this region (lozorno.sk). Originally, the Záhorie Lowland was a heavily marshy area with swamps, lakes, and dead river branches. Soft riparian forests still exist on the floodplains of the Morava and Myjava rivers. On higher elevations, there are hard riparian forests. The wetland forests on permanently waterlogged peat soils, such as in the nature reserve Bezdné near Plavecký Štvrtok, are unique. From a botanical perspective, is also remarkable (zahorie.sk).

The Záhorie Lowland is divided into two parts: the Borská Lowland and the Chvojnická Hills. The central part of the Borská Lowland consists of windswept sands northeast of Lozorno and Malacky. To the north, sand dunes rise in Lakšárska Hills. Along the Morava and Myjava rivers, there are the river basins of Myjavská and Dolnomoravská niva, gravel-sand deposits disturbed by river meandering. Between Cerová and Zohor, there is the Podmalokarpatská Depression, where extensive marshy areas formed. The Chvojnická Hills have three parts: Skalický hájik, Unínska, and Senická pahorkatina. Thick layers of loess and loess-like soils are found here. Záhorie also features karst areas in the Small Carpathians – Borinský and Plavecký kras. The Myjavská Hills extend between the Small and White Carpathians (zahorie.sk). The Záhorie Lowland does not have a dense river network, and human activities have significantly altered the original network. The region is relatively dry, with major rivers being the Morava, Myjava, and Rudava. However, significant groundwater reserves are found, especially in the sandy and loamy sands. Numerous water reservoirs, gravel pits, and ponds are also present (zahorie.sk). Most lakes in Záhorie were formed by gravel and sand mining. Caves such as Deravá skala and Pohanská are part of the Malé Karpaty karst (lozorno.sk). Birds of prey, including the peregrine falcon, nest on the rocks and ruins of castles in the Small and White Carpathians (zahorie.sk). Additionally, oil and natural gas deposits have been discovered near Gbely, and industrial mining has been ongoing since 1914 (lozorno.sk).

Záhorie is one of the earliest settled areas in Slovakia. Among the oldest inhabited sites are the Deravá skala cave near Plavecký and a Paleolithic settlement near Sološnica. In the 6th to 5th centuries BCE, the Scythians arrived, followed by the Celts. Settlements from the later Iron Age have been found in places like Myjava, , and Šaštín. The Celts built well-fortified settlements, excelled in metallurgy, and produced tools, weapons, and jewelry (zahorie.sk). The extensive oppidum on Pohanská hill was constructed during this period (lozorno.sk). The Germanic Markomani and Quadi displaced the Celts and Dacians around the turn of the eras. Their scattered tribes also reached Záhorie. The last Germanic tribe in Záhorie were the Lombards in the first half of the 6th century. In the 5th and 6th centuries, Slavs arrived, facing attacks from Avar nomadic tribes. From the time of the Great Moravian Empire, settlements and forts are known in Podbranč, Plavecký Štvrtok, Senica, Rohožník, Stupava, Zohor, Vyšná pri Morave, and Devín (zahorie.sk). After the establishment of Hungary, Záhorie became a border area with the Kingdom of Bohemia and Austria. To protect the borders, tribes like the Sikuls and Plavcs were summoned, and local names like Plavecký hrad, Plavecké Podhradie, Sekule, and others bear witness to their presence (lozorno.sk). The Tatar invasion in 1241 and 1242 led to the destruction of wooden and earthen castles, prompting the construction of stone castles. From 1221, Vienna had the right to store goods, meaning that merchants had to unload and offer their goods to local merchants. Simultaneously, they were forced to buy expensive goods brought from the west by Viennese merchants. Merchants sought to bypass Vienna, crossing the Danube at Esztergom and continuing along the Czech Road to Trnava, over the Small Carpathians to Jablonica, Senica, Holíč, and from there to , Prague, and major cities in Western Europe. This decision elevated the Czech Road to a fundamental European route, around which feudal castle estates began to form in the second half of the 13th and 14th centuries (zahorie.sk).

After the Battle of Mohács in 1526 and the Turkish campaign in 1663, the Slovak population in Záhorie decreased. Croatian colonists became the new ethnic group settling the hills around Myjava, Dúbravka, Lamač, and Záhorská Bystrica. In 1528, Hutterites, a reformist Anabaptist group known as Habans, arrived in western Slovakia. Sobotište became their center. They lived as one large family, collectively managing their affairs, and no one was allowed to have private property. They were involved mainly in pottery and ceramics. In the 18th and 19th centuries, Skalica gained renown for its fine wool. Brezová pod Bradlom became a center for leather and linen production. Myjava, Vrbovce, and Sobotište were known for their bag making. In Šaštín, a cardboard factory was established in 1736, which, until its demise in 1847, was the largest and most famous manufactory in Slovakia. It was one of the largest in Europe, employing almost 20,000 people, with its spinning centers in Lower Austria, especially in Vienna. A majolica manufactory was founded in Holíč. Moreover, it became a center for sheep breeding improvement. In the 1770s, Skalica, with 5,000 inhabitants, was among the ten largest cities in Slovakia. In 1848-49, Myjava was one of the centers of the national movement. The first national assembly was held here, declaring the Slovak National Council as a representative body (zahorie.sk).

In the summer, the largest and most significant meetings of military historical vehicles and clubs of military history in Slovakia, named Sahara and Slovak Sands, take place here. Other cultural events include the Malacky Music Spring, Malacky Cultural Summer, theatrical event Zejdeme se na hambálku, and Apple Harvesting in Malacky, Stupava, and Jabloňovo. Haban Festival in Veľké Leváre, International Children’s Folklore Festival Mravenec in Plavecký Štvrtok, Garden Gallery Alojz Machaj in Plavecký Štvrtok, Beer Festival and Cabbage Cooking Days in Stupava, Village of Crafts and Arts Abeland near Lozorno, Days of Grapes and Wine in Lozorno, Pomoravia Festival in Jabloňovo, Goulash Cooking Competition in Rohožník, folk event Festival Podhoran, Krumpolový deň, gastronomic event Cooking Christmas Sauerkraut in Sološnica, Harvest Festival in Plavecký Petřich, Trdlofest, musical event Musica Sacra, vine-growing Open Barn Day in Skalica, Tereziánske dni, Castle Beer Festivities in Holíč, Castle Celebrations in Podbranč, Aviation Day and ‚s Lantern Parade in Senica, Dragon Boat Races on Kunovská Reservoir (Michaela Janotová, Eduard Timko).

Záhorie ist eine Region zwischen der Tschechischen Republik im Norden, Österreich im Westen, den Kleinen Karpaten im Südosten und der Donau im Süden. Záhorie hat eine reiche Geschichte, es erlebte den Marsch der römischen Legionen, die Vereinigung der slawischen Stämme zum Großmährischen Reich und die Anwesenheit deutscher Ritter und böhmischer Fürsten. Seit Jahrhunderten ist es eine Grenzregion. Mit einer Fläche von etwa 2500 km² beherbergt Záhorie etwa 300.000 Einwohner (zahorie.sk). Der Name Záhorie hat seine Wurzeln im 17. Jahrhundert und leitet sich von dem lateinischen Begriff „Processus transmontanus“ ab, der sich auf die Region hinter den Kleinen Karpaten bezog, hinter den Bergen. Andere historische Namen sind Moravské pole na Slovensku, slowakisches Pomoravie, Moravská nížina und Moravský dol. Administrativ hat Záhorie nie eine einheitliche Einheit gebildet (zahorie.sk). Es umfasst die Bezirke Skalica, Senica, Malacky, teilweise Myjava und Bratislava – Záhorská Bystrica. Der Großteil des Gebiets ist durch das Záhorie-Tiefland gekennzeichnet (zahorie.sk).

Die wirtschaftlichen Aktivitäten des Menschen führten zur Bewegung von Sand und veranlassten die Aufforstung der losen Sande im Záhorie-Tiefland im 16. und 17. Jahrhundert. Der natürliche Charakter der Wälder auf windigen Sanden wurde jedoch durch das umfangreiche Pflanzen von Kiefern verändert (zahorie.sk). Heute ist Záhorie für seine Kiefern- und Auenwälder sowie sandigen Böden bekannt. Winde sind in dieser Region häufig (lozorno.sk). Ursprünglich war das Záhorie-Tiefland ein stark sumpfiges Gebiet mit Sümpfen, Seen und toten Flussarmen. Weiche Auenwälder existieren noch auf den Überschwemmungsebenen der Flüsse Morava und Myjava. Auf höheren Lagen gibt es harte Auenwälder. Die Feuchtwälder auf dauerhaft wassergesättigten Torfböden, wie im Naturschutzgebiet Bezdné bei Plavecký Štvrtok, sind einzigartig. Botanisch betrachtet ist auch die Devínska Kobyla bemerkenswert (zahorie.sk).

Das Záhorie-Tiefland ist in zwei Teile unterteilt: das Borská-Tiefland und die Chvojnická Hügel. Der zentrale Teil des Borská-Tieflandes besteht aus den windgepeitschten Sanden nordöstlich von Lozorno und Malacky. Im Norden erheben sich Sanddünen in den Lakšárska-Hügeln. Entlang der Flüsse Morava und Myjava erstrecken sich die Flussbecken von Myjavská und Dolnomoravská niva, Kies-Sand-Ablagerungen, die durch das Mäandrieren der Flüsse gestört wurden. Zwischen Cerová und Zohor gibt es die Podmalokarpatská Senke, wo sich ausgedehnte sumpfige Gebiete bildeten. Die Chvojnická Hügel haben drei Teile: Skalický hájik, Unínska und Senická pahorkatina. Hier finden sich dicke Schichten von Löss und lössartigen Böden. Záhorie bietet auch Karstgebiete in den Kleinen Karpaten – Borinský und Plavecký kras. Die Myjavská Hügel erstrecken sich zwischen den Kleinen und Weißen Karpaten (zahorie.sk). Das Záhorie-Tiefland hat kein dichtes Flussnetz, und menschliche Aktivitäten haben das ursprüngliche Netzwerk erheblich verändert. Die Region ist relativ trocken, wobei die wichtigsten Flüsse die Morava, Myjava und Rudava sind. In den sandigen und lehmigen Sanden gibt es jedoch bedeutende Grundwasservorräte. Zahlreiche Wasserreservoirs, Kiesgruben und Teiche sind ebenfalls vorhanden (zahorie.sk). Die meisten Seen in Záhorie entstanden durch Kies- und Sandabbau. Höhlen wie Deravá skala und Pohanská gehören zum Malé Karpaty-Karst (lozorno.sk). Greifvögel, darunter der Wanderfalke, nisten auf den Felsen und Ruinen der Burgen in den Kleinen und Weißen Karpaten (zahorie.sk). Darüber hinaus wurden Öl- und Erdgasvorkommen in der Nähe von Gbely entdeckt, und der industrielle Bergbau läuft seit 1914 (lozorno.sk).

Záhorie ist eine der frühesten besiedelten Regionen in der Slowakei. Zu den ältesten bewohnten Stätten gehören die Höhle Deravá skala bei Plavecký Mikuláš und eine paläolithische Siedlung bei Sološnica. Im 6. bis 5. Jahrhundert v. Chr. kamen die Skythen, gefolgt von den Kelten. Siedlungen aus der späteren Eisenzeit wurden beispielsweise in Myjava, Devín und Šaštín gefunden. Die Kelten bauten gut befestigte Siedlungen, waren im Hüttenwesen tätig und stellten Werkzeuge, Waffen und Schmuck her (zahorie.sk). In dieser Zeit wurde das umfangreiche Oppidum auf dem Pohanská-Hügel errichtet (lozorno.sk). Die germanischen Markomani und Quadi verdrängten die Kelten und Daker rund um die Zeitenwende. Ihre zerstreuten Stämme erreichten auch Záhorie. Der letzte germanische Stamm in Záhorie waren die Langobarden in der ersten Hälfte des 6. Jahrhunderts. Im 5. und 6. Jahrhundert kamen die Slawen, die Angriffen der Awaren ausgesetzt waren. Aus der Zeit des Großmährischen Reiches sind Siedlungen und Burgen in Podbranč, Plavecký Štvrtok, Senica,

Rohožník, Stupava, Zohor, Vyšná pri Morave und Devín bekannt (zahorie.sk). Nach der Gründung Ungarns wurde Záhorie zu einer Grenzregion zu Böhmen und Österreich. Zur Verteidigung der Grenzen wurden Stämme wie die Sikul und Plavci gerufen, und lokale Namen wie Plavecký hrad, Plavecké Podhradie, Sekule und andere zeugen von ihrer Anwesenheit (lozorno.sk). Der Tatareneinfall in den Jahren 1241 und 1242 führte zur Zerstörung von Holz- und Lehmburgen, was den Bau von Steinburgen förderte. Ab 1221 hatte Wien das Recht, Waren zu lagern, was bedeutete, dass Händler ihre Waren abladen und den Einheimischen anbieten mussten. Gleichzeitig waren sie gezwungen, teure Waren zu kaufen, die aus dem Westen von Wiener Händlern gebracht wurden. Die Händler versuchten, Wien zu umgehen, indem sie die Donau bei Esztergom überquerten und auf der tschechischen Straße nach Trnava, über die Kleinen Karpaten nach Jablonica, Senica, Holíč und von dort nach Brünn, Prag und großen Städten in Westeuropa weiterfuhren. Diese Entscheidung erhob die tschechische Straße zu einer grundlegenden europäischen Route, um die herum sich in der zweiten Hälfte des 13. und 14. Jahrhunderts feudale Burgherrschaften zu bilden begannen (zahorie.sk).

Nach der Schlacht bei Mohács im Jahr 1526 und der Türkenkampagne im Jahr 1663 nahm die slowakische Bevölkerung in Záhorie ab. Kroatische Siedler wurden die neue ethnische Gruppe, die sich in den Hügeln um Myjava, Dúbravka, Lamač und Záhorská Bystrica niederließ. 1528 kamen Hutteriten, eine reformistische Täufergruppe, bekannt als Habaner, nach Westslowakei. Sobotište wurde ihr Zentrum. Sie lebten wie eine große Familie, bewirtschafteten kollektiv ihre Angelegenheiten, und niemand durfte Privatbesitz haben. Sie waren hauptsächlich mit Töpferei und Keramik beschäftigt. Im 18. und 19. Jahrhundert erlangte Skalica einen Ruf für seine feine Wolle. Brezová pod Bradlom wurde ein Zentrum für Leder- und Leinenproduktion. Myjava, Vrbovce und Sobotište waren für ihre Taschenherstellung bekannt. In Šaštín wurde 1736 eine Pappenfabrik gegründet, die bis zu ihrem Ende 1847 die größte und bekannteste Manufaktur in der Slowakei war. Sie gehörte zu den größten in Europa, beschäftigte fast 20.000 Menschen und hatte ihre Spinnzentren in Niederösterreich, besonders in Wien. In Holíč wurde eine Majolika-Manufaktur gegründet. Außerdem wurde es ein Zentrum für die Verbesserung der Schafzucht. In den 1770er Jahren gehörte Skalica mit 5.000 Einwohnern zu den zehn größten Städten der Slowakei. In den Jahren 1848-49 war Myjava eines der Zentren der nationalen Bewegung. Hier fand die erste nationale Versammlung statt, die den Slowakischen Nationalrat als repräsentatives Organ proklamierte (zahorie.sk).

Im Sommer finden hier die größten und bedeutendsten Treffen von militärhistorischen Fahrzeugen und Vereinen der Militärgeschichte in der Slowakei namens Sahara und Slowakische Sande statt. Andere kulturelle Veranstaltungen sind der Malacky Music Spring, das Malacky Cultural Summer, die Theaterveranstaltung Zejdeme se na hambálku und die Apfelernte in Malacky, Stupava und Jabloňovo. Habaner Festival in Veľké Leváre, International Children’s Folklore Festival Mravenec in Plavecký Štvrtok, Garden Gallery Alojz Machaj in Plavecký Štvrtok, Beer Festival und Cabbage Cooking Days in Stupava, Village of Crafts and Arts Abeland bei Lozorno, Days of Grapes and Wine in Lozorno, Pomoravia Festival in Jabloňovo, Goulash Cooking Competition in Rohožník, folk event Festival Podhoran, Krumpolový deň, gastronomic event Cooking Christmas Sauerkraut in Sološnica, Harvest Festival in Plavecký Petřich, Trdlofest, musical event Musica Sacra, vine-growing Open Barn Day in Skalica, Tereziánske dni, Castle Beer Festivities in Holíč, Castle Celebrations in Podbranč, Aviation Day and Martin’s Lantern Parade in Senica, Dragon Boat Races on Kunovská Reservoir (Michaela Janotová, Eduard Timko).

, , , , ,

Krajina, Zahraničie, Fotografie

Egypt – staroveká krajina

skala
Hits: 5326

Egypt sa nachádza v severovýchodnej Afrike, je dôkazom bohatej histórie ľudskej civilizácie. faraónov fascinuje dobrodruhov, historikov a cestovateľov od nepamäti. Pyramídy tu postavili ako hroby pre faraónov, je obdivuhodné, že tieto odolali času. Cez Egypt tečie jedna z najdlhších riek na svete, Níl. Jeho záplavy obohacovali pôdu, umožňovali plodín pri jeho brehoch. Vodu poskytuje miliónom ľudí. Egypt je aj považovaný za kolísku vedomostí, vzdelania, predovšetkým do starovekej Alexandrie. Založil ju Alexander Veľký. Alexandrijská knižnica obsahovala nespočetné zvitky a rukopisy. V 19. storočí sa postavil Suezský prieplav, ktorý spojil Stredozemné a Červené more. Tento inžiniersky čin výrazne skrátil námorné trasy a Egypt sa vďaka tomu stal strategický. Na východnom brehu Nílu leží Luxor – najväčšie otvorené múzeum na svete, ktoré je domovom mnohých pamiatok. Je domovom chrámu Karnak, rozsiahleho komplexu chrámov, kaplniek a iných stavieb. Neďaleko sa nachádza Údolie kráľov a Údolie kráľovien, ktoré obsahujú hrobky faraónov a kráľovien. Egyptská kuchyňa je bohatá. Jedlá ako kóšari a ful medames odrážajú rôzne vplyvy a kulinárske . Typické sú rušné plné živých farieb a vôní a chutí. Pre hospodárstvo je veľmi dôležitý cestovný ruch, ktorý láka milióny návštevníkov (wikipedia.cs).

Egypt, located in northeastern Africa, stands as evidence of the rich history of human civilization. The land of pharaohs has fascinated adventurers, historians, and travelers for ages. The pyramids, built here as tombs for the pharaohs, are remarkable structures that have withstood the test of time. One of the longest rivers in the world, the Nile, flows through Egypt. Its annual floods enriched the soil, allowing crops to thrive along its banks, providing water to millions of people. Egypt is considered the cradle of knowledge and education, especially with its ancient city of Alexandria, founded by Alexander the Great. The Library of Alexandria housed countless scrolls and manuscripts. In the 19th century, the Suez Canal was constructed, connecting the Mediterranean and Red Seas. This engineering feat significantly shortened maritime routes, making Egypt a strategic hub. On the east bank of the Nile lies Luxor, often called the „largest open-air museum in the world,“ home to many ancient wonders. It hosts the Karnak Temple, an extensive complex of temples, chapels, and other structures. Nearby are the Valley of the Kings and the Valley of the Queens, containing the tombs of pharaohs and queens. Egyptian cuisine is diverse, with dishes like koshari and ful medames reflecting various influences and culinary traditions. The bustling markets, full of vibrant colors and aromas, are typical of the lively Egyptian life. Tourism plays a crucial role in the economy, attracting millions of visitors.

مصر تقع في شمال شرق أفريقيا وتشكل دليلاً على التاريخ الغني للحضارة البشرية. أرض الفراعنة قد أثارت إعجاب المغامرين والمؤرخين والمسافرين لآلاف السنين. بُنيت الأهرامات هنا كقبور للفراعنة، وهي هياكل ملحوظة تحملت تجربة الزمن. يجري أطول نهر في العالم، النيل، عبر مصر. فيضاناته السنوية غنت التربة، مما سمح للمحاصيل بالازدهار على طول ضفافه، وتوفير المياه لملايين الأشخاص. تُعتبر مصر مهدًا للمعرفة والتعليم، خاصة مع مدينة الإسكندرية القديمة، التي أسسها الإسكندر الأكبر. كانت مكتبة الإسكندرية تحتوي على عدد لا حصر له من الأسفار والمخطوطات. في القرن التاسع عشر، تم بناء قناة السويس، التي ربطت البحر الأبيض المتوسط ​​والبحر الأحمر. ساهم هذا الإنجاز الهندسي في تقصير الطرق البحرية بشكل كبير، مما جعل مصر مركزًا استراتيجيًا. في الضفة الشرقية للنيل يقع الأقصر، ويطلق عليه في كثير من الأحيان „أكبر متحف مفتوح في العالم“، حيث يوجد العديد من عجائب الماضي. يستضيف معبد الكرنك، المجمع الواسع للمعابده والكنائس والهياكل الأخرى. على مقربة منه تقع وادي الملوك ووادي الملكات، اللذان يحتويان على مقابر الفراعنة والملكات. المطبخ المصري متنوع، حيث تعكس أطباق مثل الكشري والفول المدمس تأثيرات وتقاليد متنوعة. الأسواق الحية، مليئة بالألوان الزاهية والروائح، هي طابع من طابعات الحياة المصرية. يلعب السياحة دورًا حيويًا في الاقتصاد، حيث تجذب الملايين من الزوار.

Egypt je staroveká krajina s bohatou históriou. Žili tu faraóni. Egypt je považovaný za kolísku civilizácie a kultúry. Rozloha Egypta je 1 001 449 km2 (wikipedia.sk). Žilo tu v roku 2012 viac ako 82 miliónov obyvateľov (wikipedia.cs). Hlavným mestom je Káhira, v ktorej aglomerácii žije 15 miliónov obyvateľov. Mnohé egyptské svetového významu sú chránené UNESCO-m. Z obdobia staroveku napr. pyramídy v Gize, Údolie kráľov, chrámy v Karnaku, Luxore, Abú Simbel (wikipedia.sk). Slovo Egypt má v egyptštine. Pôvodne šlo o označenie Ptahovho chrámového komplexu v Mennofere (Memfise), ktorý bol nazvaný „Palác Ptahov Ka“, čo sa vyslovuje „hat ka ptah“. Staroveký Egypťania nazývali svoju krajine ako „Kemet“, čo znamená Čierna zem. Aj dnes obyvatelia nenazývajú svoju krajinu Egypt. Oficiálny názov je Džumhúrjaal-Misríja al-‚Arabíja, čo sa hovorov skracuje na Masr, resp. Misr. (wikipedia.cs).

Egypt is an ancient land with a rich history, known for its pharaohs. It is considered the cradle of civilization and culture. The area of Egypt is 1,001,449 km2 (Wikipedia). In 2012, it had a population of over 82 million people (Wikipedia). The capital is Cairo, with a metropolitan population of 15 million. Many Egyptian monuments of global significance, such as the Pyramids of Giza, the Valley of the Kings, and the temples of Karnak, Luxor, and Abu Simbel, are UNESCO-protected (Wikipedia). The word „Egypt“ has its roots in the Egyptian language. Originally, it referred to the temple complex of Ptah in Memphis, which was called „Palace of the Ka of Ptah,“ pronounced „hat ka ptah.“ Ancient Egyptians called their land „Kemet,“ meaning Black Land. Even today, the inhabitants do not refer to their country as Egypt. The official name is Jumhuriyat al-Misriyah al-Arabiyah, commonly abbreviated as Masr or Misr (Wikipedia).

مصر هي أرض قديمة ذات تاريخ غني، كانت موطنًا للفراعنة. تُعتبر مصر مهد الحضارة والثقافة. تبلغ مساحة مصر الإجمالية 1،001،449 كيلومتر مربع (ويكيبيديا). في عام 2012، بلغ عدد سكانها أكثر من 82 مليون نسمة (ويكيبيديا). العاصمة هي القاهرة، جزء من منطقة حضرية يعيش فيها 15 مليون نسمة. العديد من المعالم المصرية ذات الأهمية العالمية تحمى من قبل اليونسكو، بما في ذلك عجائب قديمة مثل هرمات الجيزة، ووادي الملوك، والمعابده في كارناك، والأقصر، وأبو سمبل (ويكيبيديا). كلمة „مصر“ لها جذورها في اللغة المصرية، تشير في الأصل إلى معبد بتاح في منيفير (ممفيس)، الذي كان يُسمى „قصر بتاح كا“، ويُنطق „هات كا بتاح“. كان المصريين القدماء يشيرن إلى بلادهن باسم „كيميت“، والذي يعني الأرض السوداء. حتى اليوم، لا يطلق السكان اسم „مصر“ على بلادهم بشكل شائع. الاسم الرسمي هو „جمهورية المصرية العربية“، ويُختصر عادة إلى „مصر“ أو „مصر“ (ويكيبيديا)

Egypta patrí medzi najdlhšie súvislé histórie zjednoteného štátu. V histórii Egypta zohrala veľkú úlohu . Odvodňovacie práce vyvolali vytvorenie kmeňových spoločenstiev už v roku 3150 pred n.l.. V Hornom Egypte to bol najmä kmeň Nechen (neskôr Hierakonpolis), v Dolnom Egypte kmeň pri osade Bútó. Faraón Menes v roku 3150 pred n.l. zjednotil Horný a Dolný Egypt a vznikla Stará ríša. Nastala doba pyramíd. Neskôr sa ríša rozpadla, potom opäť nastali zmeny …. Okolo roku 1650 pred n.l. vpadli do Egypta z Ázie semitskí Hyksósi. Známy bol panovník Amenhotep IV. (1364 – 1347 pred n.l.), ktorého manželkou bola Nefertiti. Zmenil si meno na Achnaton a uskutočnil náboženskú reformu. Jediným uctievaným bohom bol boh slnka – Aton. Jeho nástupcom bol Tutanchamon a tento kult zrušil. Ramesse II. vládol v rokoch 1290 – 1224 pred n.l. (wikipedia.cs).

The history of Egypt is among the longest continuous histories of a unified state. Water played a significant role in Egypt’s history. Drainage works initiated the formation of tribal communities as early as 3150 BCE. In Upper Egypt, the Nechen tribe (later Hierakonpolis) played a major role, while in Lower Egypt, it was the tribe near the settlement of Bútó. Pharaoh Menes unified Upper and Lower Egypt in 3150 BCE, giving rise to the Old Kingdom, known for the era of pyramids. Later, the kingdom disintegrated, followed by further changes… Around 1650 BCE, Semitic Hyksos invaded Egypt from Asia. A notable ruler was Pharaoh Amenhotep IV (1364 – 1347 BCE), whose wife was Nefertiti. He changed his name to Akhenaten and initiated a religious reform, with the sole deity being the sun god Aton. His successor, Tutankhamun, reversed this cult. Rameses II ruled from 1290 to 1224 BCE (Wikipedia).

تاريخ مصر يعتبر من بين أطول التاريخيات المستمرة لدولة موحدة. لعبت المياه دورًا كبيرًا في تاريخ مصر. أعمال الري أدت إلى تشكيل مجتمعات قبلية بالفعل في عام 3150 قبل الميلاد. في صعيد مصر، كان ذلك بشكل رئيسي عند قبيلة نيخن (المعروفة لاحقًا باسم هيروكونبوليس)، فيما كانت قبيلة في مصر السفلى قرب مستوطنة بوتو. في عام 3150 قبل الميلاد، وحد الفرعون مينيس صعيد وصعيد مصر، وظهرت الإمبراطورية القديمة. بدأت فترة الأهرامات. في وقت لاحق انهارت الإمبراطورية، ثم حدثت تغييرات… حوالي عام 1650 قبل الميلاد، اقتحم الهكسوس الساميون من آسيا مصر. كان الحاكم المعروف آمنحوتب الرابع (1364 – 1347 قبل الميلاد)، الذي كانت زوجته نفرتيتي. غيّر اسمه إلى أخناتون وقام بإجراء إصلاح ديني. كان الإله الوحيد المعبود هو إله الشمس – آتون. خلفه توت عنخ آمون وألغى هذا العبادة. حكم رمسيس الثاني في الفترة من 1290 إلى 1224 قبل الميلاد (ويكيبيديا.cs).

V roku 525 pred n.l Egypt padol po prvý krát do rúk Perzie. V roku 333 pred n.l. porazil Alexander Veľký perského Dáreia III. a získal Egypt. Po jeho smrti (323 pred n.l) Egyptu vládol jeden z Alexandrových vojvodov Ptolemaios. Poslednou z tejto dynastie bola Kleopatra VII, v roku 30 pred n.l., po jej smrti sa stal Egypt rímskou provinciou. Po rozpade Ríma sa dostal pod byzantskú vládu. Okolo roku 640 dobyli Egypt islamskí arabi. Dnešní Koptovia sú zvyškami pôvodného Egyptského obyvateľstva. V roku 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I.. Toto obdobie tureckej nadvlády sa skončilo až v roku 1798, vďaka Napoleonovi. Neskôr nasledovala britská nadvláda, až do roku 1952. Cez druhú svetovú vojnu sa v Egypte viedli boje britských vojsk pod velením maršála Bernarda Montgomeryho a nemeckou a talianskou armádou pod velením generála Erwina Rommela. 23.7. 1952 bola vyhlásená Egyptská republika. Jazýčkom na vážkach sa stal Suezský prieplav, ktorý bol pod Egyptskou správou. V roku 1967 bol Egypt napadnutý Izraelom, obsadil Sinajský poloostrov (wikipedia.cs).

In 525 BCE, Egypt fell into Persian hands for the first time. In 333 BCE, Alexander the Great defeated Persian Darius III, gaining control of Egypt. After his death in 323 BCE, one of Alexander’s generals, Ptolemy, ruled Egypt. The last of this dynasty was Cleopatra VII, and in 30 BCE, after her death, Egypt became a Roman province. Following the fall of Rome, it came under Byzantine rule. Around 640 CE, Egypt was conquered by Islamic Arabs. Today’s Copts are remnants of the original Egyptian population. In 1517, Turkish Sultan Selim I conquered Egypt. This period of Turkish dominance ended in 1798 with Napoleon. Subsequently, British rule prevailed until 1952. During World War II, battles were fought in Egypt between British forces under the command of Marshal Bernard Montgomery and the German and Italian armies under the command of General Erwin Rommel. On July 23, 1952, the Egyptian Republic was declared. The Suez Canal, under Egyptian administration, became a crucial point of contention. In 1967, Egypt was attacked by Israel, which occupied the Sinai Peninsula (Wikipedia).

في عام 525 قبل الميلاد، سقطت مصر في أيدي فارس للمرة الأولى. في عام 333 قبل الميلاد، هزم ألكسندر الكبير داريوس الثالث الفارسي واستولى على مصر. بعد وفاته (323 قبل الميلاد)، حكم مصر أحد الأفراد المحاربين للإسكندر، بطليموس. كانت آخر هذه السلالة هي كليوباترا السابعة، في عام 30 قبل الميلاد، وبعد وفاتها أصبحت مصر إقليمًا رومانيًا. بعد انهيار روما، وقع تحت حكم البيزنطيين. حوالي عام 640، احتل المصريون العرب المسلمون مصر. الأقباط الحاليين هم بقايا السكان الأصليين لمصر. في عام 1517، احتل السلطان التركي سليم الأول مصر. انتهت هذه الفترة من السيطرة التركية في عام 1798 بفضل نابليون. تلتها السيطرة البريطانية حتى عام 1952. خلال الحرب العالمية الثانية، خاضت القوات البريطانية معارك في مصر بقيادة المارشال برنارد مونتجومري والجيش الألماني والإيطالي بقيادة الجنرال إيرفين روميل. في 23 يوليو 1952، أعلنت جمهورية مصر. أصبحت قضية قناة السويس الحاسمة، والتي كانت تحت الإدارة المصرية. في عام 1967، هاجمت إسرائيل مصر واحتلت شبه جزيرة سيناء (ويكيبيديا.cs).

Egypt tvorí východnú časť Sahary. Geologicky prevažne rulou a žulou. Arabská púšť na východe je veľmi hornatá. Je charakteristická suchými údoliami – vádí. Západná časť je Líbijská púsť. Medzi nimi je rieka Níl, dosahuje 1600 km. Vďaka nej existuje egyptská civilizácia. V jej údolí a delte žije 99 % obyvateľstva. Využíva tak iba 5.5 % rozlohy. Je jedinou riekou Egypta. V roku 1970 bola na ňom postavená Asuánska priehrada, ktorá je 111 metrov vysoká a rozlieha sa na ploche 5 000 km2. Dlhá je 500 km, objem je 130 miliárd m3. Na severe je delta Nílu na ploche 24 000 km2 (wikipedia.cs).

Egypt constitutes the eastern part of the Sahara, predominantly consisting of schist and granite geology. The eastern Arab Desert is highly mountainous, characterized by dry valleys known as wadis. The western part is the Libyan Desert. The Nile River, stretching 1600 km, lies between them. The Egyptian civilization thrives thanks to this river, with 99% of the population residing in its valley and delta, utilizing only 5.5% of the country’s total area. It is the sole river in Egypt. In 1970, the Aswan High Dam was constructed on the Nile, standing 111 meters tall and covering an area of 5,000 km2. The dam is 500 km long, and its water volume is 130 billion cubic meters. In the north, there is the Nile Delta, covering an area of 24,000 km2 (Wikipedia).

مصر تشكل الجزء الشرقي من الصحراء الكبرى. جيولوجياً تحتوي بشكل رئيسي على الشيست والغرانيت. الصحراء العربية في الشرق هي صحراء جبلية جدًا وتتميز بالوادي الجافة. الجزء الغربي هو صحراء ليبيا. بينهما يمتد نهر النيل الذي يصل طوله إلى 1600 كيلومتر. بفضله، توجد الحضارة المصرية. يعيش 99% من السكان في واديه ودلته، حيث تستغل فقط 5.5% من المساحة. إنه النهر الوحيد في مصر. في عام 1970، تم بناء السد العالي عليه، والذي يبلغ ارتفاعه 111 مترًا ويمتد على مساحة تبلغ 5،000 كيلومتر مربع. وهو طويل بمقدار 500 كيلومتر، وحجم المياه فيه هو 130 مليار متر مكعب. تقع دلتا النيل في الشمال على مساحة تبلغ 24،000 كيلومتر مربع (ويكيبيديا.cs).

K Egyptu patrí aj Sinajský poloostrov, ktorý geograficky patrí už k Ázii. Egypt má suché, veľmi teplé, púštne podnebie. Cez 300 dní slnečného svitu. Ročný úhrn zrážok vo väčšine oblastí dosahuje maximálne 80 mm. Najmä v lete sú veľké rozdiely teplôt v rámci dňa, cez deň môže byť 40 °C, v 7 °C. Na juhu Egypta dosahuje vlhkosť vzduchu v rozpálených uliciach okolo 10 %. V Egypte sa ťaží uhlie, ropa, zemný plyn, darí sa vodnej energetike. Ekonomiku značne podporuje cestovný ruch. Známe sú prímorské letoviská Hurghada, Šarm aš-Šajch, Taba (wikipedia.cs).

Egypt also includes the Sinai Peninsula, which geographically belongs to Asia. Egypt has a dry, very hot, desert climate, with over 300 days of sunshine annually. The annual precipitation in most areas does not exceed 80 mm. Especially in summer, there are significant temperature variations within the day, with daytime temperatures reaching 40 °C and nighttime temperatures dropping to 7 °C. In the southern part of Egypt, humidity in the scorching streets can be around 10%. Egypt’s economy benefits from the extraction of coal, oil, natural gas, and success in hydropower. The tourism industry significantly contributes to the economy, with well-known coastal resorts such as Hurghada, Sharm El Sheikh, and Taba (Wikipedia).

تشمل مصر شبه جزيرة سيناء أيضًا، والتي جغرافيًا تنتمي إلى قارة آسيا. تتميز مصر بمناخ جاف حار جدًا وصحراوي. أكثر من 300 يوم من أيام الشمس في السنة. تبلغ متوسط ​​الأمطار في معظم المناطق حوالي 80 مم فقط سنويًا. تكون الفروق الكبيرة في درجات الحرارة واضحة خاصة في الصيف، حيث يمكن أن تكون درجة الحرارة نهارًا 40 درجة مئوية، وليلاً 7 درجات مئوية. في جنوب مصر، تصل نسبة الرطوبة في الهواء في الشوارع المحمية إلى حوالي 10٪. يتم استخراج الفحم والنفط والغاز الطبيعي في مصر، وتزدهر الطاقة المائية. يدعم السياحة بشكل كبير اقتصاد مصر، وتشتهر مناطق سياحية ساحلية مثل الغردقة وشرم الشيخ وطابا (ويكيبيديا.cs).

Veda, Literatúra

Literatúra a literárne tipy

skala
Hits: 18330

Dúfam, že uvedené budú pre niekoho užitočné. Číslo v zátvorke za oblasťou znamená počet záznamov. Radenie je podľa tohto počtu. Nie všetky záznamy sú kompletné a správne. Správny zápis by mal byť: NÁZOV, AUTOR, ROK, VYDANIA, KDE SA NACHÁDZA PUBLIKÁCIA, VYDAVATEĽSTVO, MIESTO VYDANIA, VYDANIE, OBLASŤ. KĽÚČOVÉ SLOVÁ, ISBN, OBLASŤ, TYP. Niekedy mi chýba najmä pri časopisoch vydavateľstvo. U väčšiny časopisov sa záznam začína rokom, pretože niekedy som autora neuvádzal alebo ak nie je známy, resp. jeho identita je pseudonym, prípadne skratka.

Usporiadanie je podľa jednotlivých oblastí, a ďalšie členenie je podľa typu publikácie podľa toho či ide o článok, knihu, príručku, spravodaj, zborník, atlas, mapu, súbor apod. Pod heslom NEZNÁME sa skrýva neidentifikovaný typ publikácie. Pod heslom OSTATNÉ myslím iný, avšak známy typ publikácie. Počet záznamov v skutočnosti a prístupných v jednotlivých súboroch nemusí byť rovnaký. Je to spôsobené odlišným prístupom pri spracovaní údajov. Dobre to dokumentuje reťazec „„. Nachádza sa totiž v zloženinách ako napr. evolučná biológia, biológia človeka, ekobiológia apod..

I hope the provided information will be useful for someone. The number in parentheses after the field indicates the number of records. The ordering is based on this number. Not all records are complete and accurate. The correct entry should be: TITLE, AUTHOR, YEAR, EDITIONS, LOCATION OF THE PUBLICATION, PUBLISHER, PLACE OF PUBLICATION, EDITION, FIELD. KEYWORDS, ISBN, FIELD, TYPE. Sometimes, especially with magazines, the publisher is missing. For most magazines, the record starts with the year, as sometimes I did not include the author or, if unknown, the identity is a pseudonym or abbreviation.

The arrangement is by individual areas, and further classification is by the type of publication, whether it is an article, book, manual, newsletter, proceedings, atlas, map, file, etc. The heading UNKNOWN conceals an unidentified type of publication. The heading OTHER refers to a different but known type of publication. The number of records in reality and those accessible in the individual files may not be the same. This is due to a different approach in processing the data. The string „biology“ illustrates this well. It appears in compounds such as evolutionary biology, human biology, ecobiology, etc.

Literárne tipy

  • Havelka Ondřej, Lorencová Michaela, 2006: Nahá Afrika, ISBN 80-204-1537-8, 90 strán
  • Neuman Saša – Reggae
  • Novelli Luca – Einstein a stroje času
  • Křížová Markéta – Aztékové
  • Guter Josef – Bohové a staré Číny
  • Lutovský , Smejtek Lubor a kolektív – Pravěká
  • Sejkora Jiří, Kouřimský Jiří – Atlas minerálů České a Slovenské republiky
  • Thomson Garrett, Missner Marshall – Aristoteles
  • Vybíral Zbyněk – Psychologie komunikace
  • Sekerka Vladimír – Botanika výtrusných rastlín
  • Leicková Gwendolyn – Mezopotámie. Počátky měst
  • Beňušková Zuzana a kolektív – Tradičná regiónov Slovenska
  • Hubert Andreas – Emocionální inteligence EQ
  • Sogjal-Rinpočhe – Tibetská kniha o životě a smrti
  • Jacq Christian – Nefertiti a Achnaton
  • Steinberg Diane – Spinoza
  • Goetz Hans-Werner – Život ve středověku
  • Kaku Michio – Einsteinův vesmír
  • Dungel Jan, Řehák Zdeněk – Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky
  • Baigent M., Leigh R., Lincoln H. – Podvod so zvitkami od Mŕtveho mora
  • Ašvaghóša – Příběh Buddhova života
  • Gissingová Věra, Emanuelová Muriel – Nicholas Winton a zachráněná generace
  • Gallo Max – Caesar Imperátor
  • Veselovský Zdeněk – Etologie. Biologie chování zvířat
  • Mojdl Lubor – Encyklopedie písem světa I.
  • Keleman Stanley – Anatomie emocí
  • Kolektív autorov – Panoráma slovenskej literatúry I. a II
  • Wong Eva – Taoismus
  • Hitzel Frédéric – Osmanská říše
  • Flegr Jaroslav – Evoluční biologie
  • Wells Spencer – Adam a jeho rod
  • Collins Roger – Evropa raného středověku 300-1000
  • Bouček Jaroslav – Saúdská Arábie – stručná historie států
  • Bartas Pavel – Rock & metal
  • Mojdl Lubor – Etiopie – stručná historie států
  • Barker Graeme, Rasmusen Tom – Etruskové
  • McLean Penny – Numerologie jména. Tajemství písmen
  • Trigger B.G., Kemp B.J., O´Connor D., Lloyd A.B. – Starověký Egypt
  • Shirer William L. – Vzestup a pád Třetí říše
  • Steinhübel Ján – Nitrianske kniežatstvo
  • Manfredi Valerio Massimo – Alexander Veľký – Dobyvateľ III, Veštba Amonova II
  • Thomson Garrett – Kant
  • Vondrák Jiří – Legendy folku & country
  • Páleš Emil – Angeológia dejín
  • Zettnersan Chian – Stará čínská tajemství
  • Melville Francis – Kniha anjelov
  • Schröder Nicolaus – Slávni filmoví režiséri
  • Sopko Július – Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická
  • Serczyk Wladyslaw – Ivan IV. Hrozný
  • Reiter Michael A. – Charisma. Jak ho objevit, rozvinout a cíleně použít
  • Rogerson Barnaby – Prorok Muhammad
  • Kurfürst Pave – Hudební nástroje
  • Bauerová Anna – Zlatý věk Keltů v Čechách
  • Keenan Jeremy – V srdci Sahary. Cestování s Tuaregy
  • Machovec Milan – Smysl lidské existence
  • Hošek Radislav – Náboženství antického Řecka
  • Bureš František – Legendy a příběhy Mayů
  • Průcha Jan – Interkulturní psychologie
  • Sykes Bryan – Sedm dcer Eviných
  • Iosephus Flavius – Válka židovská I., II.
  • Schoeps Hans Joachim – Dejiny Pruska
  • Wasserberger Igor – Fenomény súčasného jazzu
  • Bruhová Stanislava, Bruh Jiří – Krásy osy zla – Irán a Jemen
  • Sterneck Mervyn – Dejiny templárskeho rádu
  • McKenzie Steven – Kráľ Dávid
  • Zamarovský Vojtech – Bohové a králi starého Egypta
  • Rukopis okolo roku 1000 – Beowulf
  • Ohler Norbert – Cestování ve středověku
  • Ohler Norbert – Umírání a smrt ve středověku
  • Kol. – Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky
  • Karika Jozef – Slovanská magie
  • Hrčková Naďa – Dejiny hudby I. Európsky + CD
  • Dostálová Růžena – Byzantská vzdělanost
  • Greenberger Dennis, Padesky Christine A. – Na emoce s rozumem
  • Sopoliga Miroslav – Ukrajinci na Slovensku
  • Horváthová Margaréta – na Slovensku
  • Hamer Dean, Copeland Peter – Geny a osobnost
  • Zamarovský Vojtech – Za tajomstvom ríše Chetitov
  • Al-Khalili Jim – Černé díry, červí díry a stroje času
  • Bogdan Henry – Historie Habsburků. Sedm století rodu
  • Mrva Ivan – -dejiny v kocke
  • Kol. – Dějiny Indie
  • Verdon Jean – Volný ve středověku

Literary Tips

  • Havelka Ondřej, Lorencová Michaela, 2006: Naked Africa, ISBN 80-204-1537-8, 90 pages
  • Neuman Saša – Reggae
  • Novelli Luca – Einstein and the Machines of Time
  • Křížová Markéta – The Aztecs
  • Guter Josef – Gods and Symbols of Ancient China
  • Lutovský Michal, Smejtek Lubor et al. – Prehistoric Prague
  • Sejkora Jiří, Kouřimský Jiří – Atlas of Minerals of the Czech and Slovak Republics
  • Thomson Garrett, Missner Marshall – Aristotle
  • Vybíral Zbyněk – Psychology of Communication
  • Sekerka Vladimír – Botany of Spore Plants
  • Leicková Gwendolyn – Mesopotamia. The Beginnings of Cities
  • Beňušková Zuzana et al. – Traditional Culture of Slovak Regions
  • Hubert Andreas – Emotional Intelligence EQ
  • Sogjal-Rinpočhe – The Tibetan Book of Living and Dying
  • Jacq Christian – Nefertiti and Akhenaten
  • Steinberg Diane – Spinoza
  • Goetz Hans-Werner – Life in the Middle Ages
  • Kaku Michio – Einstein’s Universe
  • Dungel Jan, Řehák Zdeněk – Atlas of Fish, Amphibians, and Reptiles of the Czech and Slovak Republics
  • Baigent M., Leigh R., Lincoln H. – The Dead Sea Scrolls Deception
  • Ašvaghóša – The Story of Buddha’s Life
  • Gissingová Věra, Emanuelová Muriel – Nicholas Winton and the Saved Generation
  • Gallo Max – Caesar Imperator
  • Veselovský Zdeněk – Ethology. Biology of Animal Behavior
  • Mojdl Lubor – Encyclopedia of World Scripts I.
  • Keleman Stanley – Anatomy of Emotions
  • Collective authors – Panorama of Slovak Literature I and II
  • Wong Eva – Taoism
  • Hitzel Frédéric – Ottoman Empire
  • Flegr Jaroslav – Evolutionary Biology
  • Wells Spencer – Adam and His Kin
  • Collins Roger – Early Medieval Europe 300-1000
  • Bouček Jaroslav – Saudi Arabia – A Brief History of States
  • Bartas Pavel – Rock & Metal
  • Mojdl Lubor – Ethiopia – A Brief History of States
  • Barker Graeme, Rasmusen Tom – Etruscans
  • McLean Penny – Numerology of Names. Secrets of Letters
  • Trigger B.G., Kemp B.J., O´Connor D., Lloyd A.B. – Ancient Egypt
  • Shirer William L. – The Rise and Fall of the Third Reich
  • Steinhübel Ján – Principality
  • Manfredi Valerio Massimo – Alexander the Great – Conqueror III, The Prophecy of Ammon II
  • Thomson Garrett – Kant
  • Vondrák Jiří – Legends of Folk & Country
  • Páleš Emil – Angelology of History
  • Zettnersan Chian – Ancient Chinese Secrets
  • Melville Francis – The Book of Angels
  • Schröder Nicolaus – Famous Film Directors
  • Sopko Július – Chronicle of Hungarian Kings called Dubnica
  • Serczyk Wladyslaw – Ivan IV the Terrible
  • Reiter Michael A. – Charisma. How to Discover, Develop, and Purposefully Use It
  • Rogerson Barnaby – Prophet Muhammad
  • Kurfürst Pave – Musical Instruments
  • Bauerová Anna – The Golden Age of the Celts in Bohemia
  • Keenan Jeremy – In the Heart of the Sahara. Traveling with the Tuaregs
  • Machovec Milan – The Meaning of Human Existence
  • Hošek Radislav – Religion of Ancient Greece
  • Bureš František – Legends and Stories of the Maya
  • Průcha Jan – Cross-Cultural Psychology
  • Sykes Bryan – Seven Daughters of Eve
  • Iosephus Flavius – Jewish War I, II.
  • Schoeps Hans Joachim – History of Prussia
  • Wasserberger Igor – Phenomena of Contemporary Jazz
  • Bruhová Stanislava, Bruh Jiří – The Beauties of Evil – Iran and Yemen
  • Sterneck Mervyn – History of the Templar Order
  • McKenzie Steven – King David
  • Zamarovský Vojtech – Gods and Kings of Ancient Egypt
  • Rukopis okolo roku 1000 – Beowulf
  • Ohler Norbert – Traveling in the Middle Ages
  • Ohler Norbert – Dying and Death in the Middle Ages
  • Collective – History of Bangladesh, Bhutan, Maldives, Nepal, Pakistan, and Sri Lanka
  • Karika Jozef – Slavic Magic
  • Hrčková Naďa – History of Music I. European Middle Ages + CD
  • Dostálová Růžena – Byzantine Scholarship
  • Greenberger Dennis, Padesky Christine A. – For Emotions with Reason
  • Sopoliga Miroslav – Ukrainians in Slovakia
  • Horváthová Margaréta – Germans in Slovakia
  • Hamer Dean, Copeland Peter – Genes and Personality
  • Zamarovský Vojtech – Behind the Secrets of the Hittite Empire
  • Al-Khalili Jim – Black Holes, Wormholes, and Time Machines
  • Bogdan Henry – History of the Habsburgs. Seven Centuries of the Dynasty
  • Mrva Ivan – Slovakia – History in a Cube
  • Collective – History of India
  • Verdon Jean – Free Time in the Middle Ages