Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Severná Morava, Fotografie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 1148

Kelč leží neďaleko od Valašského Meziříčí, a Hranice. Prvá písomná zmienka je z roku 1131 (kelc.cz). Žije tu 2685 obyvateľov na ploche necelých 28 km2. Kelče: hudobný skladateľ Jaroslav Křička, katolícky kňaz, pedagóg, teológ, arcibiskup pražský, prímas český, kardinál František Tomášek, česko-americký scenárista, režisér Vojtěch Jasný (Wikipedia), hokejista a futbalista Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). Pôvodný názov bol Keleč, odvodený od mena Kelec, Kelek. Kel znamená mohutný (zvierací) zub. Významovo šlo o Kelcov, resp. Kelkov majetok (Hosák, Šrámek). Časti mesta: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

Najstaršie človeka na tomto území sú z mladšej doby kamennej. Prvé dočasné sídla vznikali cca 5000 rokov pred naším letopočtom. Súvislé osídlenie je datované okolo roku 1000. Na Strážnom bol uložený poklad mincí a zlomkového striebra. Veľkého rozkvetu dosiahla Kelč za biskupa Bruna z Šaumburku. Vtedy bolo založené Nové město Kelč, založená obec Posvátno, ktorá bola samostatná do roku 1850. Koncom 14. storočia prebiehali medzi moravskými markrabatmi Joštom a Prokopom a na začiatku 15. storočia husitské vojny, kedy bola Kelč spustošená. V 16. storočí tu existoval pivovar a začali vznikať remeselné cechy. V roku 1621 bola Kelč niekoľko krát vyplienená a vypálená susedmi s „valašských panstiev natoľko, že tu zostala sotva pätina obyvateľov. Kelč prestalo byť mestom. Mestom sa opäť stalo až na konci 18. storočia. Začiatkom 19. storočia sa tu rozšírila výroba fajok (Ladislav Baletka).

V Kelči sa nachádza pôvodne neskorogotický zámok zo 16. storočia, renesančne a barokovo upravený v 17. storočí. V súčasnosti slúži ako učilište a praktická škola. Farský kostol svätého Petra a Pavla a kostol svätej Kataríny, ktorý bol pôvodne zámockou kaplnkou zo 16. storočia. Radnica je zo začiatku u 17. storočia (Ladislav Baletka).

Kelč is located near Valašské Meziříčí and Hranice. The first written mention dates back to 1131 (kelc.cz). There are 2685 inhabitants living on an area of ​​almost 28 km2. Personalities of Kelč include music composer Jaroslav Křička, Catholic priest, educator, theologian, Archbishop of Prague, Czech primate, cardinal František Tomášek, Czech-American screenwriter, director Vojtěch Jasný (Wikipedia), hockey player and footballer Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). The original name of the village was Keleč, derived from the name Kelec, Kelek. Kel means sturdy (animal) tooth. In terms of meaning, it was the property of Kelc or Kelkov (Hosák, Šrámek). Parts of the city: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

The oldest traces of human presence in this area are from the younger Stone Age. The first temporary settlements were established around 5000 years before our era. Continuous settlement is dated around the year 1000. A treasure trove of coins and fragments of silver was deposited on Strážný. Kelč flourished under Bishop Bruno of Schaumburg. At that time, Nové město Kelč was founded, and the village of Posvátno, which remained independent until 1850, was founded. Wars between the Moravian margraves Jošt and Prokop took place at the end of the 14th century, and at the beginning of the 15th century, the Hussite wars, during which Kelč was devastated. In the 16th century, there was a brewery and craft guilds began to emerge. In 1621, Kelč was plundered several times and burned by neighbors from „Valašských panstiev“ to such an extent that barely a fifth of the inhabitants remained. Kelč ceased to be a city. It became a city again only at the end of the 18th century. At the beginning of the 19th century, pipe production expanded here (Ladislav Baletka).

In Kelč, there is an originally late Gothic castle from the 16th century, renovated in the Renaissance and Baroque styles in the 17th century. It currently serves as a vocational school. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Catherine, which was originally a castle chapel from the 16th century. The town hall dates back to the early 17th century (Ladislav Baletka).

Kelč leží nedaleko od Valašského Meziříčí a Hranic. První písemná zmínka je z roku 1131 (kelc.cz). Žije zde 2685 obyvatel na ploše necelých 28 km2. Osobnosti Kelče: hudební skladatel Jaroslav Křička, katolický kněz, pedagog, teolog, arcibiskup pražský, primas český, kardinál František Tomášek, česko-americký scenárista, režisér Vojtěch Jasný (Wikipedia), hokejista a fotbalista Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). Původní název obce byl Keleč, odvozený od jména Kelec, Kelek. Kel znamená mohutný (zvířecí) zub. Významově šlo o Kelcov, resp. Kelkov majetek (Hosák, Šrámek). Části města: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

Nejstarší stopy člověka na tomto území jsou z mladší doby kamenné. První dočasné sídla vznikala asi před 5000 lety. Souvislé osídlení je datováno kolem roku 1000. Na Strážném byl uložen poklad mincí a zlomkového stříbra. Velkého rozkvětu dosáhla Kelč za biskupa Bruna z Šaumburku. Tehdy bylo založeno Nové město Kelč, založená obec Posvátno, která byla samostatná do roku 1850. Koncem 14. století probíhaly války mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a na začátku 15. století husitské války, kdy byla Kelč spustošena. V 16. století zde existoval pivovar a začaly vznikat řemeslné cechy. V roce 1621 byla Kelč několikrát vypleněna a vypálena sousedy „valašských panstiev natolik, že tu zůstala sotva pětina obyvatel. Kelč přestalo být městem. Městem se opět stalo až na konci 18. století. Začátkem 19. století se tu rozšířila výroba dýmek (Ladislav Baletka).

V Kelči se nachází původně pozdně gotický zámek z 16. století, renesančně a barokně upravený v 17. století. V současnosti slouží jako učiliště a praktická škola. Farní kostel svatého Petra a Pavla a kostel svaté Kateřiny, který byl původně zámeckou kaplí ze 16. století. Radnice je z počátku 17. století (Ladislav Baletka).

Hosák, Šrámek, 1970: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, , p. 388, 389

Akvaristika, Výživa rýb

Nitenky – najznámejšie živé krmivo medzi širokou verejnosťou

skala
Hits: 13892

Nitenky – Tubifex tubifex sa v minulosti pomerne hojne vyskytovali v oblastiach, kde bol vypúšťaný odpad – organické znečistenie do vodných tokov – v blízkosti pivovarov, sladovní, sódovkárni, celulózok, priemyselných podnikov. Žijú v bahne pomalšie tečúcich, resp. pokojnejších tokov. V tokoch sú zavŕtané do bahna, vedia sa veľmi ostražito vtiahnuť hlboko do dna. Tubifex sa dá nájsť takmer v každom toku u nás, ale nie v množstve, ktoré je pre akvaristu zaujímavé. Dnes už je často predtým transformovaná v čističkách, odpadu je menej, živiny chýbajú. Nitenky ako ich poznajú akvaristi majú hnedočervenú farbu. V prírode je ich farba variabilná a závisí od množstva kyslíka vo vode. Nitenky v prírode môžu byť aj bielej .

Skrmovanie niteniek

Nitenky sú veľmi vhodná napr. pre sumcovité , pancierniky, prísavníky, sumčeky. Vo svojich črevách im koluje bahno ešte dlho po ich odlovení. Preto sa musia riadne premývať a po nalovení nechať aspoň tri dni vytráviť. Sú veľmi závislé od čerstvej , oveľa viac ako živé patentky, preto sa musia často preplachovať vodou, prípadne sa pre ne necháva neustály prítok a odtok vody. Vhodné je uchovávať ich napr. v plochých miskách napr. na spodku chladničky. Dokážu sa zavŕtať do dna, kde môžu buď hniť, alebo sa niekedy môže stať, že sa po čase masovejšie vyroja. Ak si zoženiete živé nitenky, odporúčam hneď časť skŕmiť a zvyšok sami zamrazte. Nemusíte sa báť. Ak si ich zamrazíte samy, zostanú v stave akceptovateľnom. Ide o to, že som nepočul ešte o mrazených nitenkách z obchodu, ktoré by nevyzerali po rozmrazení skôr ako blato :-(.

niteniek

Nitenky sa chytajú tak, že sa podoberie celý substrát, na ktorom ich vidíme, pretože sa veľmi rýchlo bojazlivo vťahujú do substrátu. Z neho ich dostaneme tak, že navrch nasypeme čistý piesok. Nitenky postupne prelezú nad piesok, z ktorého ich už ľahšie dostaneme. Iný spôsob (Neubauer in verb, 2009): nalovený materiál dáme napr. do nízkej nádoby, napr. do prepravky na zákusky. Maximálne 5-7 cm vrstvu. Zakryjeme ich starou záclonou, nalejeme vlažnú vodu aby bola asi dva cm nad substrát. Necháme ich v tmavej miestnosti s izbovou teplotou. Nitenky sa začnú dusiť a zhruba za hodinu – dve začnú preliezať cez záclonu. Zo záclony ich ľahko vezmeme hustým hrebeňom na vlasy.

Nitenky – Tubifex tubifex used to be quite abundant in areas where waste was discharged – organic pollution into watercourses – near breweries, maltings, soda factories, pulp mills, industrial plants. They live in mud in slower flowing or calm streams. In streams, they burrow into the mud and can very cautiously burrow deep into the bottom. Tubifex can be found in almost every stream in our country, but not in quantities that are interesting for aquarists. Today, the water is often transformed in treatment plants, there is less waste, and nutrients are lacking. Nitenky as aquarists know them have a brown-red color. In nature, their color is variable and depends on the amount of oxygen in the water. Nitenky in nature can also be white.

Feeding Tubifex

Tubifex are very suitable food, for example, for catfish, loaches, suckerfish, and small catfish. Mud still circulates in their intestines long after they are caught. Therefore, they must be thoroughly rinsed and allowed to digest for at least three days after catching. They are very dependent on fresh water, much more so than live Tubifex, so they must be rinsed frequently with water, or a constant flow and drainage of water are provided for them. It is suitable to keep them, for example, in shallow bowls, for example, at the bottom of the refrigerator. They can burrow into the bottom, where they can either rot or sometimes it may happen that they mass spawn after a while. If you get live Tubifex, I recommend feeding part of them immediately and freezing the rest yourself. You don’t have to worry. If you freeze them yourself, they will remain in an acceptable condition. The point is that I have not heard of frozen Tubifex from a store that didn’t look like mud after thawing :-(.

Catching Tubifex

Tubifex are caught by taking the entire substrate on which we see them, because they quickly and cautiously burrow into the substrate. We can get them out by sprinkling clean sand on top. Tubifex will gradually crawl over the sand, making them easier to remove. Another method (Neubauer in verb, 2009): put the caught material, for example, into a shallow container, for example, into a cake transporter. Maximum 5-7 cm layer. Cover them with an old curtain, pour warm water to be about two cm above the substrate. Leave them in a dark room with room temperature. Tubifex will start to suffocate, and about an hour or two later, they will start crawling through the curtain. We can easily take them from the curtain with a dense hair comb.

Nitenky – Tubifex tubifex kamen v der Vergangenheit relativ häufig in Gebieten vor, wo Abfall abgelassen wurde – organische Verschmutzung in Fließgewässer – in der Nähe von Brauereien, Mälzereien, Limonadenfabriken, Zellstoffmühlen, Industrieanlagen. Sie leben im Schlamm in langsamer fließenden oder ruhigen Bächen. In Bächen graben sie sich in den Schlamm und können sehr vorsichtig tief in den Boden graben. Tubifex finden sich in fast jedem Bach in unserem Land, aber nicht in Mengen, die für Aquarianer interessant sind. Heute wird das Wasser oft in Kläranlagen umgewandelt, es gibt weniger Abfall und es fehlen Nährstoffe. Nitenky, wie Aquarianer sie kennen, haben eine braunrote Farbe. In der Natur ist ihre Farbe variabel und hängt von der Sauerstoffmenge im Wasser ab. Nitenky in der Natur können auch weiß sein.

Fütterung von Tubifex

Tubifex sind sehr geeignetes Futter, zum Beispiel für Wels, Schmerlen, Saugwelse und kleine Welse. Schlamm zirkuliert auch lange nach ihrem Fang noch in ihren Därmen. Deshalb müssen sie gründlich gespült und nach dem Fang mindestens drei Tage verdaut werden. Sie sind sehr abhängig von frischem Wasser, viel mehr als lebende Tubifex, daher müssen sie häufig mit Wasser gespült werden, oder es wird ihnen ein konstanter Wasserfluss und -ablauf bereitgestellt. Es ist ratsam, sie zum Beispiel in flachen Schüsseln aufzubewahren, zum Beispiel am Boden des Kühlschranks. Sie können sich in den Boden graben, wo sie entweder verrotten oder manchmal nach einer Weile massenhaft spawnen können. Wenn Sie lebende Tubifex bekommen, empfehle ich, einen Teil von ihnen sofort zu füttern und den Rest selbst einzufrieren. Sie müssen sich keine Sorgen machen. Wenn Sie sie selbst einfrieren, bleiben sie in akzeptablem Zustand. Der Punkt ist, dass ich noch nie von gefrorenen Tubifex aus einem Geschäft gehört habe, die nach dem Auftauen nicht wie Schlamm aussehen :-(.

Tubifex fangen

Tubifex werden gefangen, indem der gesamte Untergrund genommen wird, auf dem wir sie sehen, da sie schnell und vorsichtig in den Untergrund graben. Wir können sie herausnehmen, indem wir sauberen Sand darauf streuen. Tubifex werden allmählich über den Sand kriechen, was es einfacher macht, sie zu entfernen. Eine andere Methode (Neubauer in verb, 2009): Legen Sie das gefangene Material, zum Beispiel in einen flachen Behälter, zum Beispiel in einen Kuchentransporter. Maximal 5-7 cm Schicht. Bedecken Sie sie mit einem alten Vorhang, gießen Sie warmes Wasser, das etwa zwei cm über dem Substrat liegt. Lassen Sie sie in einem dunklen Raum mit Zimmertemperatur. Tubifex beginnen zu ersticken, und etwa eine oder zwei Stunden später beginnen sie durch den Vorhang zu kriechen. Wir können sie leicht mit einem dichten Haarkamm vom Vorhang nehmen.

Spiš, Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Fotografie

Spišská Belá

skala
Hits: 3497

Spišská Belá leží v nadmorskej výške 631 metrov nad morom. Mesto je zložené z dvoch katastrálnych území: Spišská Belá a Strážky. Strážky sú dnes mestskou časťou, boli pričlenené v roku 1972. V Spišskej Belej žije 6612 obyvateľov (spisskabela.sk). Každoročne sa tu koná Spišský zemiakársky jarmok, furmanské preteky Belianska podkova, Kaštieľne divadelné hry v kaštieli Strážky (spisskabela.sk).

Najstaršie osídlenie na tomto území je z mladšieho paleolitu spred 40 000 rokov, na lokalite „Dlhá medza“ pri Strážkach. Stredoveké osídlenie je spojené s Nemcami a maďarskou pohraničnou pevnosťou v Strážkach z 12. storočia a slovanskou osadou Stragar (Bušovce). Slovanskí obyvatelia Stragaru spolu s maďarskou vojenskou posádkou strážili Uhorskú bránu, ktorá bola riečkou Biela (Bela). Tento názov prevzali do názvu aj nemeckí kolonisti. V 13. storočí vybudovali pre nedostatok 11 km dlhý prívodný kanál – dnes Beliansky potok, s oblasti Tatranskej Kotliny. V 16. storočí bol doplnený o ďalšie prívodné kanály (Andrej Novák). Prvá písomná zmienka o meste je z roku 1263. Už v roku 1271 patrila medzi spišské nemecké z mestskými právami a výsadami. V minulosti bola známa výrobou spišskej borovičky, dnes je významným centrom pestovania zemiakov (spisskabela.sk). V minulosti sa tu rozprestierali rozsiahle pasienky, kde sa chovali a dobytok. Remeselníci mali cechy, medzi najstaršie patrili mäsiarsky, obuvnícky, krajčírsky, kožušnícky a kováčsky. Intenzívne sa pestoval ľan, na to nadväzovalo tkáčstvo, modrotlač plátna. Ľanové plátno poznali v celom Uhorsku, vyvážalo sa aj na Balkán a do Turecka. Spišská Belá bola od 13. storočia takmer čisto nemeckým mestom, slovenské obyvateľstvo sa objavovalo viac až v 19. storočí. V roku 1853 tvorili Slováci len 3.3 %. V roku 1938 už 61 %. V roku 1869 vznikla tkáčovňa ľanového plátna, v roku 1878 škrobáreň, v roku 1870 a 1872 dva pivovary, v roku 1875 tehelňa, píly a likérka Kleinberger. V rokoch 1945 – 1946 boli belianskí donútení odísť. Nehnuteľnosti prevzalo obyvatelia z Lendaku, Ždiaru a zamagurských obcí (Andrej Novák).

Historické centrum mesta je mestskou pamiatkovou zónou. Nachádza sa tu kostol svätého Antona Pustovníka z 13. storočia, mestská radnica a renesančná zvonica zo 16. storočia, mariánsky stĺp z roku 1729, staré nemecké meštianske . Beliansky rybník ponúka pohľad na panorámu Vysokých Tatier. V Strážkach sa nachádza renesančný kaštieľ s anglickým parkom a gotický kostol svätej Anny so zvonicou. V kaštieli je expozícia Slovenskej národnej galérie venovaná maliarovi Ladislavovi Mednyánszkemu. V Spišskej Belej sa narodil matematik, fyzik, optik Jozef Maximilián Petzval (spisskabela.sk).

Krajina, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4664

je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná . Veď len v roku 1993 sa federácia Československo rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to it by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is Prague. The so-called father of the country is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, a Sliezsko. Geologicky Český masív a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, na ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české : Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte Homo habilis sa našli okrese Beroun, Suchdol, Čakovice. Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – Pavlovienské náleziská – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. storočia pred n. l. tu žili – Bójovia. Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near Bečov, near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene Kvádi a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu Markomania za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, Lužice a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou -Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – Sudety boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali ponemčovanie českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by Germany, and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do NATO, 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie v Českej republike: Praha, , Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: Chodovia, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti České Švajčiarsko, Český raj, Krkonoše, Šumava. : pedagóg Jan Amos Komenský, vynálezca hromozvodu Václav Prokop Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej reformácie a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Jirous, Ladislav Fuks. Po roku 1989 Patrik Ouředník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). České divadelníctvo má v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní . V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a Vec Makropulos. V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep, divadlo Járy Cimrmana – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol Rafael Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. Vojtěch Hynais, sochár Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov – Slovanská epopej, Najznámejší : František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je . Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

, , ,

Horehronie, Krajina, Slovensko, Fotografie

Polomka – čarovný svet horehronský

skala
Hits: 3345

Polomka je najväčšia obec na Horehroní, má takmer 3 000 obyvateľov. Stred leží v nadmorskej výške 628 metrov nad morom (polomka.sk). Rozloha obce je 94.02 km2. Leží na pravom brehu Hrona, 20 km východne od Brezna. Na južnom úpätí Nízkych Tatier a ich styku s Veporskými vrchmi (Wikipedia). Polomka je charakteristická nárečím, zachovala sa tu tradičná kuchyňa, „hriatô s mädom“, „krompak v kapuste“, „štikaná chamula“, ťahaná „polomská štrúdľa“ (polomka.sk). , miestne mapuje folklórny súbor Brezinky (polomka.sk), ktorý vznikol v roku 1954 . Pýchou polomského kroja je plnou ručnou výšivkou bohato zdobená pokrývka hlavy – kapka (polomka.sk). V Polomke ani v blízkom okolí nie je dostatok pracovných príležitostí. Pri obci sa nachádza lyžiarske stredisko Bučník (polomka.sk).

Podnebie v Polomke je vlhké, vegetačné obdobie je krátke. Pestovali sa tu najmä krmoviny, ovos, jarec, žito, strukoviny, od 19. storočia zemiaky. Ako významná textilná plodina sa pestoval ľan a konope. V 19. storočí nastal rozmach remesiel, povozníctva. Vybudovaná bola píla na vodný pohon. Fungoval vodný mlyn a pivovar. Začiatkom 20. storočia nepriaznivé pomery spôsobili vysťahovalectvo do Austrálie, Francúzska a Ameriky. 12. novembra 1932 je dňom Polomskej vzbury – vzbury proti krutým exekútorom, ktorí pripravili mnohé o strechu nad hlavou. Polomka patrila počas SNP medzi povstalecké obce. V chate Pod Homôlkou boli partizáni napadnutí jednotkou Edelweis, zajatí a odtransportovaní do koncentračného tábora Mauthausen, kde boli popravení. Polomka bola oslobodená rumunskými a sovietskymi vojakmi 30. januára 1945. Po vojne sa postavilo mnoho rodinných , bytov aj verejných inštitúcií. V roku 1976 bol vybudovaný Drevokombinát (polomka.sk).

Koncom 13. storočia na Horehroní vznikali prvé banícke . Z rôznych historických prameňov je možné sa domnievať, že Polomka vznikla už začiatkom 14. storočia, písomné doklady však neboli nájdené. Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1525. Pôvodní obyvatelia boli Rusíni, noví osadníci prichádzali najmä zo Spiša (najkrajsikraj.sk). V roku 1551 tu žilo 9 rodín, v roku 1605 37 (polomka.sk), v roku 1828 v 230 domoch 2 293 obyvateľov (najkrajsikraj.sk). Historické názvy obce: Polunka, Poluoka, Schgyar, Sqeer alias Polunka, Pollunka alias Zeer, Pollunka (najkrajsikraj.sk). Obyvatelia sa venovali roľníctvu a pastierstvu. Dejiny Polomky sú úzko späté s hradom Muráň a s muránskym panstvom (polomka.sk).

Polomka is the largest village in , with nearly 3,000 inhabitants. The village center is situated at an elevation of 628 meters above sea level (polomka.sk). The village covers an area of 94.02 km2 and is located on the right bank of the Hron River, 20 km east of Brezno, at the southern foothills of the Low Tatras, where they meet the Veporské vrchy (Wikipedia). Polomka is characterized by its dialect, preserving traditional cuisine, including dishes like „hriatô s mädom“ (a warm drink with honey), „krompak v kapuste“ (cabbage stuffed with meat and rice), „štikaná chamula“ (a type of dumpling), and the pulled „polomská štrúdľa“ (polomka.sk). The folk ensemble Brezinky (polomka.sk), formed in 1954, showcases folklore and local traditions. The pride of the Polomka traditional costume is the head covering called „kapka,“ adorned with full handmade embroidery (polomka.sk). Due to a lack of employment opportunities in Polomka and its vicinity, there is a ski resort called Bučník near the village (polomka.sk).

Polomka has a humid climate with a short growing season. The primary crops historically included fodder, oats, barley, rye, and legumes, with potatoes introduced in the 19th century. Linen and hemp were grown as significant textile crops. In the 19th century, crafts and carriage making thrived, and a water-powered sawmill, mill, and brewery were established. Adverse conditions at the beginning of the 20th century led to emigration to Australia, France, and America. November 12, 1932, is remembered as the day of the Polomka Uprising, a rebellion against harsh executors who left many families homeless. Polomka actively participated in the Slovak National Uprising (SNP) during World War II. In the cottage Pod Homôlkou, partisans were attacked by the Edelweiss unit, captured, and transported to the Mauthausen concentration camp, where they were executed. Polomka was liberated by Romanian and Soviet troops on January 30, 1945. After the war, many family homes, apartments, and public institutions were built. In 1976, the Wood Combine (Drevokombinát) was established (polomka.sk).

In the late 13th century, the first mining settlements emerged in Horehronie. Although it is believed that Polomka was founded in the early 14th century based on various historical sources, no written evidence has been found. The first written mention of the village dates back to 1525. The original inhabitants were Ruthenians, and new settlers came mainly from (najkrajsikraj.sk). In 1551, there were 9 families living here, and by 1605, the number had grown to 37 (polomka.sk). In 1828, there were 2,293 residents in 230 houses (najkrajsikraj.sk). Historical names for the village include Polunka, Poluoka, Schgyar, Sqeer alias Polunka, Pollunka alias Zeer, and Pollunka (najkrajsikraj.sk). The inhabitants were engaged in agriculture and pastoralism. The history of Polomka is closely tied to Muráň Castle and the Muráň domain (polomka.sk).

,