Malé Karpaty, Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Myjava, Pamätníky, Umenie, Stavby, Fotografie

Mohyla Milana Rastislava Štefánika na Bradle

skala
Hits: 4680

Myšlienka miesta, hrobu a pomníka Milana Rastislava Štefánika je mojím vlastným prejavom lásky a úcty k veľkej a svetlej pamiatke na naše spoločné styky v detstve. Vznikla v prvej chvíli veľkej bolesti nad tragickým osudom, vo chvíli, keď ho, len mŕtveho, objala oslobodená zem … Spojením rozmerných hmôt spišského travertínu oštiepaných tupým hranolom ocele, prevažne bielej , ostro zarezaných do prostej ináč nedotknutej krásy prírody a miesta, či v modravom opare ranných hmiel, či na azúrovej klenbe ďalekého horizontu rozjasaného slnkom, pokúsil som sa vytvoriť dielo hodné legendárneho života Štefánikovho plného súzvuku, hrdinstva, harmónia a lásky (Dušan Jurkovič)

Mohyla sa začala stavať v roku 1927 (Zdroj: Pamätník). Predtým tu bol jednoduchý hrob v tvare kríža, v ktorom bol pochovaný Štefánik spolu s troma talianskymi vojakmi len niekoľko dní po svojej smrti (brezova.sk). Jedného z talianskych vojakov na žiadosť v roku 1921 previezli do Talianska (obnova.sk). Talianski vojaci: Aggiusti Gabriele, Mancinelli Scotti (prevezený) a Merlini Umberto. Mohyla je z travertínu zo Spišských Vlachov. Dovezených bolo 194 vagónov (mrstefanik.sk).

Mohyla je národnou kultúrnou pamiatkou. Pripomína Milana Rastislava Štefánika, rodáka z Košarísk, vedca, politika, diplomata, predstaviteľa zahraničného odboja za prvej svetovej , človeka ktorý sa významne podieľal na vzniku Československej republiky (Zdroj: Pamätník). Štefánik sa narodil 21.7.1880 v Košariskách, zomrel 4.5.1919 (Pinčíková) pri leteckom nešťastí v Ivánke pri Dunaji. Bol vojenský letec, astronóm, vedec, ktorý stál pri zrode novodobej štátnosti Československej republiky. Vplýval na európsku politiku, s myšlienkami, názormi aj činmi ho môžeme považovať za prvého „Európana“. Predpokladal, že nastane harmónia národov v Európe – europeizácia. Žil podľa slov: Veriť, milovať, pracovať. Jeho odkaz je dedičstvom, ktorým sme prispeli k budovaniu modernej Európy (Pinčíková).

Mohyla na Bradle bola odhalená 23.9.1928, jej autorom je Dušan Jurkovič (Pinčíková). Bradlo je vrch v Myjavskej pahorkatine, týči sa do výšky 544 metrov nad morom. Telesné pozostatky Štefánika sa nachádzajú asi v hrobke v 10 metrovej hĺbke pod vrcholom mohyly, spolu s ďalšími dvomi talianmi. Dušan Jurkovič predložil po skončení druhej svetovej vojny návrh na úpravu mohyly, aby rozšírila svoj význam o pripomienku padlých československých letcov a legionárov, ale projekt sa nerealizoval. Rekonštrukcie sa mohyla dočkala až v roku 1989. Trvala do roku 1996 (sme.sk). Verejnosti opäť sprístupnená bola 4.5.1996 (brezova.sk). Vždy v máji sa konajú celonárodné stretnutia (sme.sk). Sú vďakou a spomienkou Slovákoch, Čechov a iných Európanov na skvelého Milana Rastislava Štefánika (brezova.sk). Celá stavba je postavená z travertínových blokov (wikipedia.sk).

The idea of the place, tomb, and monument of Milan Rastislav Štefánik is my own expression of love and respect for the great and bright memory of our shared childhood connections. It originated in the first moment of great pain over the tragic fate, at the moment when the liberated land embraced him, lifeless… By combining massive blocks of travertine split with a blunt steel chisel, predominantly white in color, sharply cut into the simple, otherwise untouched beauty of nature and the place, whether in the bluish haze of early hops, or on the azure vault of the distant horizon illuminated by the sun, I attempted to create a work worthy of the legendary life of Štefánik, full of resonance, heroism, harmony, and love (Dušan Jurkovič).

The mound construction began in 1927 (Source: Memorial). Before that, there was a simple cross-shaped grave where Štefánik was buried with three Italian soldiers just a few days after his death (brezova.sk). One of the Italian soldiers was transported to Italy in 1921 at the request of the family (obnova.sk). The Italian soldiers were Aggiusti Gabriele, Mancinelli Scotti (transported), and Merlini Umberto. The mound is made of travertine from Spišské Vlachy, and 194 wagons of it were imported (mrstefanik.sk).

The mound is a national cultural monument, commemorating Milan Rastislav Štefánik, a native of Košariská, a scientist, politician, diplomat, representative of foreign resistance during World War I, a man who significantly contributed to the creation of the Czechoslovak Republic (Source: Memorial). Štefánik was born on July 21, 1880, in Košariská, and passed away on May 4, 1919 (Pinčíková) in an airplane accident in Ivanka pri Dunaji. He was a military aviator, astronomer, and scientist who played a crucial role in the establishment of the modern Czechoslovak state. His influence on European politics and his thoughts and actions make him the first „European.“ He anticipated the harmony of nations in Europe – Europeanization. He lived by the words: Believe, love, work. His legacy is a contribution to building modern Europe (Pinčíková).

The Bradlo Mound was unveiled on September 23, 1928, and its author is Dušan Jurkovič (Pinčíková). Bradlo is a hill in the Hills, rising to a height of 544 meters above sea level. Štefánik’s remains are located approximately in a tomb 10 meters below the summit of the mound, along with two other Italians. After the end of World War II, Dušan Jurkovič proposed modifying the mound to expand its significance to commemorate fallen Czechoslovak aviators and legionaries, but the project was not realized. The reconstruction of the mound took place in 1989 and lasted until 1996 (sme.sk). It was reopened to the public on May 4, 1996 (brezova.sk). National meetings take place every May (sme.sk). It stands as a gratitude and memory of Slovaks, Czechs, and other Europeans for the remarkable Milan Rastislav Štefánik (brezova.sk). The entire structure is built from travertine blocks (wikipedia.sk).

Podunajsko, Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Fotografie

Štúrovo – mesto tolerancie

skala
Hits: 2549

Kúpeľné mesto Štúrovo leží na ľavom Dunaja, tam kde sa začína rieka ohýbať (sturovo.sk), na juhovýchodnom cípe Podunajskej nížiny, na rozhraní zlomov Hronskej a Ipeľskej sprašovej tabule. Patrí do najteplejšej oblasti Slovenska (sturovo.sk). Obklopené Kováčovskými kopcami. Pri meste sa Hron vlieva do Dunaja. Je najjužnejším mestom Slovenska (sturovo.sk). Žije tu viac ako 10 000 obyvateľov (Wikipedia.sk). Termálne kúpalisko Vadaš má kapacitu 10 000 návštevníkov. Jeho rozloha je 36 hektárov (sturovo.sk). V roku 1949 bol pri Dunaji zrealizovaný vrt v hĺbke 140 metrov, ktorý objavil prameň termálnej s teplotou 30 °C. Následne sa začalo s budovaním termálneho kúpaliska. V roku 1973 bol objavený ďalší zdroj termálnej vody v hĺbke 130 metrov s teplotou 39.7 °C a výdatnosťou 70 l/s, ktorý sa stal zdrojom Vadaša (Wikipedia.sk).

Mesto je známe svojou toleranciou. Celé stáročia tu pokojne spolunažívajú rôzne národnosti a náboženstvá (sturovo.sk). V rímskom období sa na mieste mesta nachádzala strážna stanica Anavum. Mesto vzniklo pravdepodobne z osád Nána a Kakath (sturovo.sk). Príchod maďarských kmeňov sa datuje na rok 896. Podmanili si pravý breh Dunaja s dovtedy slovanským hradom Strigoň, dnešným Ostrihomom (Wikipedia.sk). Letohrádok Kakathvár dal v 10. storočí vybudovať syn maďarského kmeňového náčelníka Arpáda. Osada Kakath bola opevnená, preto sa používal názov Párkány, Parkan (sturovo.sk). Prvá písomná zmienka o osade Kakat je z roku 1075 (sturovo.sk), je spojená s vybudovaním rímskej vojenskej kolónie Salva Mansio na mieste dnešného Ostrihomu. V marci 1241 rozvrátili mesto tatárske hordy Batuchána. V priebehu 16.-17. storočia bol pre meste zaužívaný názov aj Čekérden, Džigerdelen, Gocheren, Goggern a Párkány (sturovo.sk).

V máji až júni 1946 sa 1600 občanov maďarskej národnosti podrobuje reslovakizácii v nádeji, že sa ich bezprávny vzťah zmení. V decembri 1947 až do februára 1948 prebieha vysídľovanie maďarských rodín na Sudety, najmä do Žatca. Celkovo bolo vysídlených 217 osôb. Možnosť beztrestného návratu sa im poskytla po 28 mesiacoch, v priebehu marca 1949. V roku 1965 mesto zažilo povodeň. 25 bolo zrútených, 40 silne poškodených. Pri obnove účinne pomáhalo mesto Most, na pamiatku ktorého je pomenovaná Mostová ulica. 17. novembra 1991 sa uskutočnilo referendum na prinavrátenia názvu mesta Parkan. 87 % z 57 % zúčastnených bolo za, avšak vláda odmietla vyhovieť (Jozef Slabák).

The spa town of Štúrovo is located on the left bank of the Danube, where the river begins to bend (sturovo.sk), in the southeastern tip of the Podunajská nížina, at the junction of the Hronská and Ipeľská sprašová tabule faults. It belongs to the warmest region of Slovakia (sturovo.sk). Surrounded by the Kováčovské kopce. The Hron River flows into the Danube near the town. It is the southernmost town in Slovakia (sturovo.sk). More than 10,000 people live here (Wikipedia.sk). The thermal bath Vadaš has a capacity of 10,000 visitors. Its area is 36 hectares (sturovo.sk). In 1949, a well was drilled by the Danube at a depth of 140 meters, discovering a thermal spring with a temperature of 30 °C. Subsequently, the construction of the thermal bath began. In 1973, another thermal water source was discovered at a depth of 130 meters with a temperature of 39.7 °C and a yield of 70 l/s, which became the source of Vadaš (Wikipedia.sk).

The town is known for its tolerance. Different nationalities and religions have peacefully coexisted here for centuries (sturovo.sk). In Roman times, a guard station called Anavum was located at the site of the town. The town probably originated from the settlements of Nána and Kakath (sturovo.sk). The arrival of Hungarian tribes dates back to 896. They conquered the right bank of the Danube with the Slavic castle of Strigoň, today’s Ostrihom (Wikipedia.sk). Kakathvár Castle was built in the 10th century by the son of the Hungarian tribal chief Arpád. The fortified settlement of Kakath was commonly called Párkány, Parkan (sturovo.sk). The first written mention of the settlement Kakat is from 1075 (sturovo.sk), associated with the construction of the Roman military colony Salva Mansio at the site of today’s Ostrihom. In March 1241, the city was devastated by the Tatar hordes of Batu Khan. During the 16th-17th centuries, the town was also known as Čekérden, Džigerdelen, Gocheren, Goggern, and Párkány (sturovo.sk).

In May to June 1946, 1600 citizens of Hungarian nationality underwent reslovakization in the hope that their unjust situation would change. From December 1947 to February 1948, the deportation of Hungarian families to the Sudetenland, especially to Žatec, took place. A total of 217 people were displaced. The opportunity for unpunished return was granted to them after 28 months, in March 1949. In 1965, the town experienced a flood. 25 houses were demolished, and 40 were severely damaged. Most actively helped in the reconstruction, and in its memory, Mostová Street is named. On November 17, 1991, a referendum was held to restore the name of the town to Parkan. 87% of 57% of participants were in favor, but the government refused to comply (Jozef Slabák).

A Štúrovo üdülőváros a bal partján fekszik, ahol a folyó elkezdi hajlani (sturovo.sk), a Podunajská nížina délkeleti csücskében, a Hronská és Ipeľská sprašová tabule törésvonalának határán. Szlovákia legmelegebb területéhez tartozik (sturovo.sk). A Kováčovské kopce által körülvéve. A Hron folyó a városhoz közel ömlik a Dunába. Ez Szlovákia legdélibb városa (sturovo.sk). Több mint 10 000 lakosa van (Wikipedia.sk). A Vadaš termálfürdő 10 000 látogató befogadására alkalmas. Területe 36 hektár (sturovo.sk). 1949-ben, a Dunánál egy 140 méter mély kutatás során egy 30 °C-os hőmérsékletű termálvízforrás fedezése történt. Ezt követően elkezdődött a termálfürdő építése. 1973-ban egy másik termálvízforrást találtak 130 méter mélységben, 39,7 °C-os hőmérséklettel és 70 l/s termeléssel, amely a Vadaš forrásává vált (Wikipedia.sk).

A várost toleranciájáról ismerik. Évszázadok óta különböző nemzetiségek és vallások békésen együtt élnek itt (sturovo.sk). A város helyén a római időkben egy Anavum nevű őrszoba állt. A város valószínűleg Nána és Kakath településekből származik (sturovo.sk). A magyar törzsek érkezése 896-ra tehető. Birtokba vették a Dunaj jobb partját a Strigoň, a mai Ostrihom szláv várával (Wikipedia.sk). A Kakathvár kastélyt a 10. században Arpád magyar törzsfőnök fia építette. A Kakath település erődített volt, ezért használták a Párkány, Parkan nevet (sturovo.sk). Az első írásos említés a Kakat településről 1075-ből származik (sturovo.sk), a mai Ostrihom helyén a Salva Mansio római katonai gyarmatának építésével kapcsolatos. 1241 márciusában a várost Bátu kán tatár hadjáratának csapásai érték. A 16-17. század folyamán a várost más néven is emlegették, mint Čekérden, Džigerdelen, Gocheren, Goggern és Párkány (sturovo.sk).

1946 májusától júniusáig 1600 magyar nemzetiségű állampolgár került reszlovakizációnak alá, remélve, hogy igazságtalan helyzetük megváltozik. 1947 decemberétől 1948 februárjáig magyar családok kiutasítása Sudétákba, különösen Žatecbe történt. Összesen 217 embert telepítettek ki. Az büntetlen visszatérés lehetőségét 28 hónappal később, 1949 márciusában biztosították számukra. 1965-ben a város árvíz sújtotta. 25 ház összeomlott, 40 erősen megsérült. Az újjáépítésben hatékonyan segített a Most városa, emlékére a Mostová utca nevet viseli. 1991. november 17-én népszavazás történt a város nevének visszaállításáról Parkan névre. A résztvevők 57%-ának 87%-a támogatta, de a kormány nem hajlandó volt engedni (Jozef Slabák).

Orava, Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Fotografie

Dolný Kubín

skala
Hits: 4678

Dolný Kubín, maďarsky Alsókubin, nemecky Unterkubin, je okresné mesto v Žilinskom kraji. Leží v nadmorskej výške 468 metrov nad morom, Na ploche 55 km2 tu žije cca 19 000 obyvateľov (Wikipedia). Známe : autor slovenskej hymny Janko Matúška, básnik Pavol Országh Hviezdoslav, Vavrinec Čaplovič, prozaik Ladislav Nádaši Jégé, Andrej Radlinský (dolnykubin.sk), prozaik Ján Johanides, biatlonistka Martina Halinárová, bežec na lyžiach Bajčičák, futbalista Matúš Kozáčik (Wikipedia).

Trniny bola opevneným hradiskom už v období Veľkej Moravy. Pôvod názvu Kubín je odvodený od označenia priestoru, ktorý zahaľujú kúdoly dymu. V stredoveku mesto nieslo názov Klubín (dolnykubin.sk). V stredoveku obchodnú cestu cez Komjatnú, Dolný Kubín, Tvrdošín, Oravskú Polhoru, Zywiec a Wieliczku nazývali soľná, využívala sa na dovoz a iných tovarov. V 14. storočí boli založené , ktoré v súčasnosti tvoria prímestské časti Dolného Kubína: Záskalie, Veľký Bysterec, Malý Bysterec, Beňova Lehota, Medzihradné, Srňacie, Mokraď, Kňažia. Mesto sa rozvíjalo ako remeselnícko – roľnícka osada. Rozvinuté bolo najmä kamenárstvo. Začiatkom 14. storočia sa spomína baňa na kameň pre výrobu mlecích prostriedkov – žarnovov. V roku 1558 sa majiteľmi oravského panstva stali Turzovi.

V roku 1604 mesto spustošili Bočkajovi hajdúsi, podpálili obec, ostalo len 7 . Avšak už v roku 1624 žilo v Kubíne 67 rodín a asi 340 obyvateľov (Wikipedia). V roku 1632 gróf Gašpar Illešházy za ročný poplatok 400 zlatých oslobodil jeho obyvateľov od robotných povinností a povýšil ich na mešťanov. Udelil mu právo konať týždenné a dva výročné jarmoky (dolnykubin.sk a Wikipedia). Po roku 1712 sa stal Dolný Kubín sídlom Oravskej župy. V rokoch 1715 – 16 si užila zamrznuté roky – ešte v júni mrzlo a v septembri prišla nová . Rok 1813 je rokom strašnej povodne, začalo sa s budovaním vodnej . V roku 1858 vznikla Spoločnosť Čaplovičovej knižnice, ktorá sa starala o dar Vavrinca Čaploviča mestu – knižnica mala 45 000 zväzkov (Wikipedia).

Dolný Kubín, in Hungarian Alsókubin, and in German Unterkubin, is a district town in the Žilina Region. It is situated at an elevation of 468 meters above sea level, covering an area of 55 km2, and is home to approximately 19,000 residents (Wikipedia). Notable personalities associated with Dolný Kubín include Janko Matúška, the author of the Slovak anthem, poet Pavol Országh Hviezdoslav, Vavrinec Čaplovič, prose writer Ladislav Nádaši Jégé, Andrej Radlinský (dolnykubin.sk), prose writer Ján Johanides, biathlete Martina Halinárová, cross-country skier Martin Bajčičák, and footballer Matúš Kozáčik (Wikipedia).

Trniny served as a fortified settlement during the Great Moravian period. The name Kubín is derived from the term denoting an area enveloped in smoke clouds. In the medieval era, the town was known as Klubín (dolnykubin.sk). During the Middle Ages, a trade route passing through Komjatná, Dolný Kubín, Tvrdošín, Oravská Polhora, Zywiec, and Wieliczka was called the salt route, used for importing salt and other goods. In the 14th century, villages were established, which currently form suburban parts of Dolný Kubín: Záskalie, Veľký Bysterec, Malý Bysterec, Beňova Lehota, Medzihradné, Srňacie, Mokraď, and Kňažia. The town developed as a craft and farming settlement, with stonemasonry being a particularly developed trade. In the early 14th century, a quarry for stones used in the production of grinding tools (millstones) is mentioned. In 1558, the Turzo family became owners of the Orava estate.

In 1604, the town was ravaged by Bocskai’s hajduks; they set fire to the village, leaving only seven houses standing. However, by 1624, Dolný Kubín had 67 families and around 340 inhabitants (Wikipedia). In 1632, Count Gašpar Illešházy liberated its inhabitants from serfdom duties for an annual fee of 400 gold coins and elevated them to burghers. He granted the town the right to hold weekly markets and two annual fairs (dolnykubin.sk and Wikipedia). After 1712, Dolný Kubín became the seat of the Orava county. In 1715-16, Orava experienced frozen years—June was still cold, and a new winter arrived in September. The year 1813 saw a terrible flood, leading to the construction of a reservoir. In 1858, the Čaplovič Library Society was established, taking care of the donation of Vavrinec Čaplovič to the town—the library held 45,000 volumes (Wikipedia).

Južná Morava, Krajina, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Strážnice

skala
Hits: 2825

Strážnice sú malým mestom pri hraniciach zo Slovenskom na juhu Moravy. Takpovediac na skok od Skalice.

Nemecky názov je Strassnitz. Žije tu viac takmer 6 tisíc obyvateľov (Wikipedia CZ). V 5. storočí na mieste dnešných Strážnic postavili osadu. Pred nimi tu žili 4 storočie pred n. l. a od konca 1. storočia Germáni (Skácel). Počiatky Strážnic sú spojované s upevňovaním hraníc českého štátu v dobe vlády Přemysla Otakara II., v druhej polovici 13. storočia. Aj meno mesta je odvodzované od strážnej funkcie. Strážnický hrad bol postavený v roku 1260. O veľký rozmach mesta sa zaslúžil hejtman Petr Strážnický. Začiatkom 15. storočia kúpili mesto Žerotínovci, ktorí podporovali bratrícke školstvo. Takúto školu v rokoch 1604 – 5 navštevoval Ján Ámos Komenský, ktorý tu mal tetu. V máji 1605 bolo mesto vypálené (Vratislavský).

Dominantou mesta je Strážní bílá věž z roku 1615 (straznice-mesto.cz). O vybudovaní národopisného múzea v prírode sa začalo uvažovať počiatkom 20. storočia. Avšak až v roku 1973 sa začalo z jeho výstavbou (skanzenstraznice.cz). Na prelome júna a júla sa tu konávajú folklórne  (Vratislavský).

Strážnice is a small town located near the borders with Slovakia in southern Moravia, practically a stone’s throw from Skalica.

In German, it is called Strassnitz. Approximately 6,000 inhabitants live here (Wikipedia CZ). In the 5th century, Slavs built a settlement in the area that is now Strážnice. Prior to them, Celts inhabited the region four centuries before Christ, followed by Germans from the end of the 1st century (Skácel). The beginnings of Strážnice are associated with the fortification of the Czech state borders during the rule of Přemysl Otakar II in the second half of the 13th century. The city’s name itself is derived from its guarding function. Strážnice Castle was built in 1260. Captain Petr Strážnický played a significant role in the city’s development. In the early 15th century, the Žerotín family purchased the city, supporting fraternal education. In 1604-1605, Ján Ámos Komenský, who had an aunt in the city, attended such a school. In May 1605, the city was burned down (Vratislavský).

The town’s dominant feature is the White Tower of Strážnice, built in 1615 (straznice-mesto.cz). Consideration for the establishment of an ethnographic open-air museum began in the early 20th century. However, it was only in 1973 that construction commenced (skanzenstraznice.cz). Folklore festivals take place here at the turn of June and July (Vratislavský).

Strážnice ist eine kleine Stadt in der Nähe der Grenze zur Slowakei im Süden von Mähren, praktisch einen Katzensprung von Skalica entfernt.

Auf Deutsch wird es Strassnitz genannt. Etwa 6.000 Einwohner leben hier (Wikipedia CZ). Im 5. Jahrhundert errichteten Slawen eine Siedlung an der Stelle des heutigen Strážnice. Vor ihnen lebten Kelten in der Region vier Jahrhunderte vor Christus, gefolgt von Germanen ab Ende des 1. Jahrhunderts (Skácel). Die Anfänge von Strážnice sind mit der Befestigung der tschechischen Staatsgrenzen während der Herrschaft von Přemysl Otakar II. in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts verbunden. Der Name der Stadt selbst leitet sich von ihrer Schutzfunktion ab. Die Strážnice Burg wurde 1260 erbaut. Hauptmann Petr Strážnický spielte eine bedeutende Rolle in der Entwicklung der Stadt. Anfang des 15. Jahrhunderts erwarb die Familie Žerotín die Stadt, die die Bruderschaftsbildung unterstützte. In den Jahren 1604-1605 besuchte Ján Ámos Komenský, der hier eine Tante hatte, eine solche Schule. Im Mai 1605 wurde die Stadt niedergebrannt (Vratislavský).

Das dominierende Merkmal der Stadt ist der Weiße Turm von Strážnice, der 1615 erbaut wurde (straznice-mesto.cz). Überlegungen zur Gründung eines ethnografischen Freilichtmuseums begannen zu Beginn des 20. Jahrhunderts. Die Bauarbeiten begannen jedoch erst im Jahr 1973 (skanzenstraznice.cz). Folklorefestivals finden hier zur Wende von Juni und Juli statt (Vratislavský).

Krajina, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4664

je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná . Veď len v roku 1993 sa federácia Československo rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to it by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is Prague. The so-called father of the country is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, a Sliezsko. Geologicky Český masív a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, na ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české : Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte Homo habilis sa našli okrese Beroun, Suchdol, Čakovice. Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – Pavlovienské náleziská – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. storočia pred n. l. tu žili – Bójovia. Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near Bečov, near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene Kvádi a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu Markomania za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, Lužice a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou -Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – Sudety boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali ponemčovanie českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by Germany, and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do NATO, 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie v Českej republike: Praha, , Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: Chodovia, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti České Švajčiarsko, Český raj, Krkonoše, Šumava. : pedagóg Jan Amos Komenský, vynálezca hromozvodu Václav Prokop Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej reformácie a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Jirous, Ladislav Fuks. Po roku 1989 Patrik Ouředník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). České divadelníctvo má v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní . V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a Vec Makropulos. V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep, divadlo Járy Cimrmana – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol Rafael Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. Vojtěch Hynais, sochár Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov – Slovanská epopej, Najznámejší : František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je . Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

, , ,