Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Záhorie, Kostoly, Umenie, Stavby, Fotografie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

Hits: 463

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy. Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu Moravy, v blízkosti českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom , typickým pre malé sakrálne v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové analýzy dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951. Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy – strážnej z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom Európsky strom roka (apsida.sk).


The Church of Saint Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of pre-Romanesque sacred architecture, possibly originating from the era of Great Moravia. It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). The church stands on a slight elevation in the middle of fields near the Morava River in Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian hillfort of Mikulčice-Valy. The structure is a single-nave church with a rectangular apse, typical of small sacred buildings in Central and Western Europe from the 8th to the 11th centuries. The original side walls are preserved almost to the cornice level. In the 13th century, Gothic modifications were made, including the bricking up of original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). During this renovation, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15th century, the church was fortified and surrounded by a moat. These modifications likely corresponded to wartime conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia when it served as a defensive outpost near the border (apsida.sk).

In the 17th century, during the Baroque period, windows were modified, and further minor construction works likely took place. The first archaeological research of the church and its surroundings began in 1964, and in 2004, three graves with jewelry typical of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that it could have been built as early as the 9th century. However, dendrochronological and radiocarbon analyses of the wood in the church masonry indicate its construction in the second half of the 10th century, specifically around 951. The Church of Saint Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, such as original window openings, wall surface treatments, and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional services and pilgrimages, commemorating the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer of the interior revealed a fragment of a female face with a halo dated to the mid-16th century. It is almost certainly Saint Margaret of Antioch (Andrej Botek). Nearby, remnants of a settlement – a guard settlement from the Great Moravian period – were discovered. The western facade of the church points directly toward the Mikulčice hillfort, whose main gate was oriented toward Kopčany. A few dozen meters south of the church lies the site of a fortified noble court, likely from the Great Moravian era. In 2021, an extensive restoration of the church was completed, including the exterior plastering. In recent years, a celebration has been held here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree near the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).


Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska, představující vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem z období Velké Moravy. Nachází se poblíž Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, blízko slovensko-české hranice (lexikon.sk). Kostel stojí na mírném terénním vyvýšení uprostřed polí poblíž řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodní kostel s pravoúhlým závěrem lodi, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř po korunovou římsu. Ve 13. století došlo k gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). Během této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. V druhé polovině 15. století byl kostel opevněn a obklopen příkopem. Tyto úpravy pravděpodobně souvisely s válečnými střety mezi Uherskem a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším drobným stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964 a v roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ve zdivu kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951. Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, jako jsou původní okenní otvory, povrchová úprava zdí a valená klenba v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, připomínajícím bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný do poloviny 16. století. Téměř jistě jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny zbytky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy. Západní průčelí kostelíka směřuje přímo na mikulčické hradiště, jehož hlavní brána byla orientována směrem na Kopčany. Pár desítek metrů jižně od kostela se nachází areál opevněného pravděpodobně velmožského dvorce datovaného do období Velké Moravy. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost k svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíka se v roce 2019 stala finalistou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).


Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Hrady, Umenie, Horné Považie, Stavby, Fotografie

Starhrad – Starý hrad Strečno

Hits: 1994

V minulosti bol Starý hrad Strečno známy aj ako Varín. Prvá písomná zmienka je z roku 1241. V prvej polovici 17. storočia bol hrad rekonštruovaný (hradstrecno.sk). Nachádza sa na ľavom brehu , v nadmorskej výške 475 metrov nad morom. Z hradu vidno Domašinský meander (hradstrecno.sk). Iné názvy pre hrad: Varínsky hrad, Warna, Varna, Owar, Owaar, Starigrad. V roku 2017 bol zapísaný medzi (Wikipedia). Povesť o hrade Starhrad hovorí o krásnej Marienke a jej milom Milkovi (kamnavylety.sk). Dolný hrad obopínal pomerne vysoký a masívny hradný múr (strecno.sk). Hrad chránil brod cez rieku Váh. Jeho je dokladom vývoja stredovekej od gotiky po baroko. Hrad bol sídlom Františka Vešeléniho a Žofie Bosniakovej, nazývanej tiež „svätica zo Strečna“, ktorej život napĺňajú legendami múry aj dnes (Informačná tabuľa). 


In the past, Starý hrad Strečno was also known as Varín. The first written mention dates back to 1241. In the first half of the 17th century, the castle underwent reconstruction (hradstrecno.sk). It is located on the left bank of the Váh River, at an altitude of 475 meters above sea level. From the castle, one can see the Domašinský Meander (hradstrecno.sk). Other names for the castle include Varínsky hrad, Warna, Varna, Owar, Owaar, and Starigrad. In 2017, it was listed as a national cultural monument (Wikipedia). A legend about Starhrad Castle tells the story of the beautiful Marienka and her beloved Milko (kamnavylety.sk). The lower castle was surrounded by a relatively tall and massive castle wall (strecno.sk). The castle protected a ford across the Váh River. Its architecture reflects the development of a medieval fortress from the Gothic to the Baroque period. The castle was home to František Vešeléni and Žofia Bosniaková, also known as the „saint of Strečno,“ whose life still fills the castle walls with legends today (Information Board).


Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie, Kaplnky

Santon

Hits: 268

Santon sa nachádza v katastri Tvarožná, neďaleko od Brna. Je to vrch, na ktorom stojí kultúrna pamiatka, klasicistická kaplnka Panny Márie Snežnej. Návršie je chránenou prírodnou pamiatkou. Nachádzajú sa tu vzácne a (Wikipedia). Rastie tu Iris pumila, Hesperis tristis, Verbascum phoeniceum, Ranunculus illyricus, Androsace elongata, Cyanus triumfettii, Stipa capillata, Stachys recta, Vincetoxicum hirundaria, Anthericum ramosum, Geranium sanguineum, Dianthu potederae, Campanula bononiensis. Žije tu Mantis religiosa, Iphiclides podalirius, Lacerta agilis, Anguis fragilis, Mucsicapa striata, Lanius collurio (Jaroslav Monte Kvasnica).

Vrch niesol pomenovanie Tvaroženský kopec, Kopeček resp. Padělek. Pomenovanie Santon vzniklo v súvislosti s bitkou pri Slavkove. Francúzskym vojakom údajne pripomínal vrch Santon, na ktorý narazili pri Napoleonským ťažením do Egypta. Podľa povesti pod Padělkom slovanská osada Veligrad, ktorá pravdepodobne zanikla v 12. storočí (Wikipedia). 

Santon sa stal významným bodom bitky pri Slavkove 2.12.1805. Vtedy na vrchole bola mariánska kaplnka z roku 1700. V roku 1832 tu bola vybudovaná kaplnka, ktorá tu stojí dodnes. Od 80-tych rokov 20. storočia sa na poliach pod Santonom konajú spomienkové akcie na slavkovskú bitku (Wikipedia).


Santon is located within the cadastral area of the village Tvarožná, near . It is a hill featuring a cultural monument, the Neoclassical Chapel of Our Lady of the Snows. The hill is a protected natural monument, home to many rare plants, including dwarf iris (Iris pumila), evening-scented stock (Hesperis tristis), purple mullein (Verbascum phoeniceum), Illyrian buttercup (Ranunculus illyricus), elongate rock-jasmine (Androsace elongata), Triumfetti’s knapweed (Cyanus triumfettii), feather grass (Stipa capillata), stiff hedge-nettle (Stachys recta), swallow-wort (Vincetoxicum hirundaria), branched asphodel (Anthericum ramosum), bloody cranesbill (Geranium sanguineum), Poteder’s pink (Dianthus potederae), and Bologna bellflower (Campanula bononiensis).

The includes species such as the praying mantis (Mantis religiosa), scarce swallowtail (Iphiclides podalirius), sand lizard (Lacerta agilis), slow worm (Anguis fragilis), spotted flycatcher (Muscicapa striata), and red-backed shrike (Lanius collurio) (source: Jaroslav Monte Kvasnica).

Historically, the hill was known as Tvaroženský Hill, Kopeček, or Padělek. The name Santon originated in connection with the Battle of Austerlitz. French soldiers reportedly associated the hill with a Santon they encountered during Napoleon’s Egyptian campaign. According to legend, the Slavic settlement Veligrad was located beneath Padělek, which likely disappeared in the 12th century.

Santon became a significant site during the Battle of Austerlitz on December 2, 1805. At that time, a Marian chapel from 1700 stood on the summit. The current chapel was built in 1832 and remains there today. Since the 1980s, commemorative events marking the Battle of Austerlitz have been held in the fields below Santon.


Santon se nachází v katastru obce Tvarožná, nedaleko Brna. Jedná se o vrch, na kterém stojí kulturní památka, klasicistní kaple Panny Marie Sněžné. Kopec je chráněnou přírodní památkou. Roste zde mnoho vzácných rostlin, jako například kosatec nízký (Iris pumila), večernice smutná (Hesperis tristis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), pryskyřník illyrský (Ranunculus illyricus), pochybkovec dlouholistý (Androsace elongata), chrpa Triumfettiho (Cyanus triumfettii), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), čistec přímý (Stachys recta), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundaria), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hvozdík Potederův (Dianthus potederae) a zvonek boloňský (Campanula bononiensis).

Z fauny zde žijí kudlanka nábožná (Mantis religiosa), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), lejsčík šedý (Muscicapa striata) a ťuhýk obecný (Lanius collurio) (zdroj: Jaroslav Monte Kvasnica).

Kopec dříve nesl názvy Tvaroženský kopec, Kopeček nebo Padělek. Název Santon vznikl v souvislosti s bitvou u Slavkova. Francouzským vojákům prý připomínal vrch Santon, na který narazili při Napoleonově tažení do Egypta. Podle pověsti se pod Padělkem nacházela slovanská osada Veligrad, která pravděpodobně zanikla ve 12. století.

Santon se stal významným bodem bitvy u Slavkova 2. prosince 1805. Na jeho vrcholu tehdy stála mariánská kaple z roku 1700. V roce 1832 byla postavena současná kaple, která zde stojí dodnes. Od 80. let 20. století se na polích pod Santonem konají vzpomínkové akce na slavkovskou bitvu.

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

Hits: 394

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou je barokový zámok Milotice, často nazývaný „Perla juhovýchodnej Moravy“. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic. 


Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17th and 18th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the „Pearl of Southeastern Moravia.“ The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as „Za humny je drak“ and „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.


Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als „Perle Südostmährens“ bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie „Za humny je drak“ und „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.


Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.


Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Spiš, Umenie, Zámky, Stavby, Fotografie, Spišské obce

Markušovce

Hits: 2329

Markušovce ležia v južnej časti Hornádskej kotline, neďaleko od Spišskej Novej Vsi (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). Pri sútoku Levočského potoka s Hornádom (markusovce.sk) v nadmorskej výške 435 metrov nad morom (Wikipedia). Markušovce sú súčasťou národného parku Slovenský raj (markusovce.sk). Na rozlohe 18.51 km2 tu žije 4546 obyvateľov (Wikipedia). Prvé zmienky o Markušovciach sú zo začiatku 12, storočia. Tatári v roku 1241 Markušovce vyplienili. Osada sa predtým nazývala Svätý , nové meno dostala „Terra Marci“ – Zem Markova. Markušovce sa v priebehu stredoveku vyvinuli na významné sídlo. V roku 1527 bol Markušovský hrad zničený. Následne bol obnovovaný a ničený požiarmi. Zachovalo sa aj 10 kaštieľov a kúrií. Opevnený renesančný kaštieľ bol dostavaný v roku 1643 (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). 

Markušovce ležia na gotickej ceste, jej dejiny sú úzko späté s rodinou Mariášiovcov. V ňom sa nachádza nádherná expozícia historického nábytku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994. Pôvodne bol renesančnou pevnosťou s nárožnými vežami, obohnaný priekopou. Rokokovú prestavbu realizoval Wolfgang Mariássy v rokoch 1770 – 1775. Pri príležitosti príchodu cisára Jozefa II. dal v parku kaštieľa postaviť Dardanely. (Informačná tabuľa). Na hornej terase parku bol vybudovaný letohrádok Dardanely (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). V rokokovom letohrádku z 18. storočia je inštalovaná vzácna expozícia klávesových hudobných nástrojov, jediná svojho druhu na Slovensku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994 (Informačná tabuľa). 

Historické názvy : Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, Markusfalua. Maďarsky je to Márkusfalu, Markuscsepánfalu, nemecky Marksdorf. V druhej polovici 19. storočia s Markušovcami splynula obec Čepanovce. V roku 1787 tu v 65 domoch žilo 408 obyvateľov. Zapodievali sa okrem poľnohospodárstva práci v lese a v baniach. Neskôr tu fungovala pražiareň železnej rudy. V roku 1892 tu vznikol drevársky závod. V rokoch 1880 – 1890 postihlo Markušovce veľké vysťahovalectvo (markusovce.sk).


Markušovce is located in the southern part of the Hornád Basin, near Spišská Nová Ves (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). It lies at the confluence of the Levočský Stream and the Hornád River (markusovce.sk) at an altitude of 435 meters above sea level (Wikipedia). Markušovce is part of the Slovak Paradise National Park (markusovce.sk). The municipality covers an area of 18.51 km² and is home to 4,546 residents (Wikipedia). The first mentions of Markušovce date back to the early 12th century. In 1241, the Tatars plundered Markušovce. The settlement was originally named Saint Michael (Svätý Michal) but was later renamed „Terra Marci“ – Mark’s Land. During the Middle Ages, Markušovce developed into a significant settlement. In 1527, Markušovský Castle was destroyed and subsequently rebuilt, only to be damaged by fires multiple times. Additionally, 10 manor houses and mansions have been preserved. A fortified Renaissance mansion was completed in 1643 (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace).

Markušovce is situated on the Gothic Route, and its history is closely tied to the Mariássy family. The mansion features a stunning exhibition of historical furniture, which was created during a restoration project between 1984 and 1994. Originally, it was a Renaissance fortress with corner towers, surrounded by a moat. Wolfgang Mariássy carried out a Rococo renovation between 1770 and 1775. To commemorate Emperor Joseph II’s visit, the Dardanely Summerhouse was built in the mansion park (Information Board). On the upper terrace of the park, the Dardanely Summerhouse was constructed (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). The Rococo summerhouse from the 18th century houses a rare exhibition of keyboard musical instruments, the only one of its kind in Slovakia. This exhibition was also created during the restoration project between 1984 and 1994 (Information Board).

Historical names of the municipality include Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, and Markusfalua. In Hungarian, it is known as Márkusfalu or Markuscsepánfalu, and in German as Marksdorf. In the second half of the 19th century, the village of Čepanovce merged with Markušovce. In 1787, the village had 65 houses and 408 inhabitants, who worked in agriculture, forestry, and mining. Later, an iron ore roasting plant operated here. In 1892, a timber factory was established. Between 1880 and 1890, Markušovce experienced significant emigration (markusovce.sk).