2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Rajnochovice – obec lesa aj valašskej katedrály

Hits: 313

Raj­no­cho­vi­ce sú turis­tic­kým cen­trom Hos­týn­skych vrchov. Obec je pes­trá, pre­važ­ne zales­ne­ná z mno­hý­mi pasien­ka­mi, kto­ré sú dedič­stvom osíd­ľo­va­nia. V lete tu je troj­ná­sob­né množ­stvo oby­va­te­ľov, nachá­dza sa tu viac ako 550 rekre­ač­ných chát a objek­tov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce vznik­li z nie­koľ­kých osád: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a iné, v kto­rých žili dre­vá­ri, uhlia­ri, pas­tie­ri, roľ­ní­ci, stre­chá­ri. V roku 1640 sa naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slú­žil na kelčs­kom pan­stve. 8. máj 1721 je dátum zalo­že­nia Raj­no­cho­víc. His­to­ric­ká názov obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­li huty a mly­ny, na úze­mí dneš­nej obce bola posta­ve­ná vyso­ká pec a mlyn. V roku 1775 v Raj­no­cho­vi­ciach žilo 1775 oby­va­te­ľov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). 

Neďa­le­ko od dneš­né­ho cin­to­rí­na stál v minu­los­ti dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Anny, zrej­me z 12. sto­ro­čia. Ved­ľa dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­viť chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie a svä­tej Anny v rokoch 17111716. Je nazý­va­ný valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je ako pút­nic­ké mies­to, kaž­do­roč­ne sa tu koná púť (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

V roku 1775 bolo v Raj­no­cho­vi­ciach päť vod­ných píl a dva mly­ny. Kon­com 19. sto­ro­čia 7 mly­nov. V súčas­nos­ti sú tu dve píly (raj​no​cho​vi​ce​.cz). V rokoch 19041906 bola v Raj­no­cho­vi­ciach vybu­do­va­ná úzko­ko­ľaj­ná les­ná želez­ni­ca za úče­lom zvá­ža­nia dre­va k píle. Voz­ne mali nos­nosť 6000 kg. Súčas­ťou boli dva osob­né voz­ne pre výle­ty pan­stva. Po jej lik­vi­dá­cii v roku 1925 osta­la dodnes maleb­ná les­ná ces­ta štre­ka” (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Naj­väč­ším bohat­stvom obce boli vždy a sú lesy. Dre­vo sa z lesov v minu­los­ti nezvá­ža­lo, ale spla­vo­va­lo. Pre zvý­še­nie toku vody sa vybu­do­va­li malé prieh­ra­dy, tzv. klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce sa zacho­va­la dodnes. Spla­vo­va­nie trva­lo 1014 dní (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce sú zná­me aj výro­bou rázo­vi­tej raj­no­chov­skej kera­mi­ky” – tou­far. kto­rá sa tvo­ri­la v 19. sto­ro­čí (raj​no​cho​vi​ce​.cz).


Raj­no­cho­vi­ce is a tou­rist cen­ter of the Hos­týn Hills. The vil­la­ge is diver­se, pre­do­mi­nan­tly fores­ted with many mea­do­ws, which are a lega­cy of sett­le­ment. In the sum­mer, the popu­la­ti­on trip­les, and the­re are more than 550 rec­re­a­ti­onal cot­ta­ges and faci­li­ties (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce ori­gi­na­ted from seve­ral sett­le­ments: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná Ves, Kate­ři­ni­ce, Košov, and others, whe­re wood­cut­ters, char­co­al bur­ners, shep­herds, far­mers, and roofers lived. In 1640, the shep­herd Miku­láš Raj­noch was born, who ser­ved in the Kelč esta­te. May 8, 1721, is the date of the foun­ding of Raj­no­cho­vi­ce. The his­to­ri­cal name of the vil­la­ge is Zál­ho­tí. Iron­works and mills were estab­lis­hed near Hos­týn, and a blast fur­na­ce and mill were built in the ter­ri­to­ry of toda­y­’s vil­la­ge. In 1775, the­re were 1,775 inha­bi­tants in Raj­no­cho­vi­ce (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Not far from the cur­rent ceme­te­ry sto­od a wooden church of St. Anne in the past, pro­bab­ly from the 12th cen­tu­ry. Next to it, Car­di­nal Wolf­gang of Sch­rat­ten­bach had the Church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary and St. Anne built bet­we­en 1711 and 1716. It is cal­led the Valas­sian Cat­hed­ral” and ser­ves as a pilg­ri­ma­ge site, hos­ting an annu­al pilg­ri­ma­ge (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

In 1775, the­re were five water sawmills and two mills in Raj­no­cho­vi­ce. By the end of the 19th cen­tu­ry, the­re were seven mills. Cur­ren­tly, the­re are two sawmills (raj​no​cho​vi​ce​.cz). From 1904 to 1906, a narrow-​gauge forest rai­lway was built in Raj­no­cho­vi­ce for tran­s­por­ting tim­ber to the sawmill. The wagons had a capa­ci­ty of 6000 kg. It inc­lu­ded two pas­sen­ger wagons for esta­te excur­si­ons. After its liqu­ida­ti­on in 1925, the pic­tu­re­sque forest road štre­ka” remai­ned to this day (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

The gre­a­test wealth of the vil­la­ge has alwa­ys been and remains the forests. Wood from the forests was not tran­s­por­ted but flo­ated. Small dams, cal­led klau­zy,” were built to inc­re­a­se the water flow. The klau­za at Roso­šen­ka has been pre­ser­ved to this day. Flo­ating las­ted 10 to 14 days (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce are also kno­wn for the pro­duc­ti­on of dis­tinc­ti­ve Raj­no­cho­vi­ce cera­mics” – tou­far, which was cre­a­ted in the 19th cen­tu­ry (raj​no​cho​vi​ce​.cz).


Raj­no­cho­vi­ce jsou turis­tic­kým cen­trem Hos­týn­ských vrchů. Obec je pes­trou, pře­váž­ně zales­něnou s mno­ha pas­tvi­na­mi, kte­ré jsou dědic­tvím osíd­le­ní. V létě zde žije troj­ná­so­bek oby­va­tels­tva, a nachá­zí se zde více než 550 rekre­ač­ních chat a objek­tů. Raj­no­cho­vi­ce vznik­ly z něko­li­ka osad: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a dal­ší, kde žili dře­vo­rub­ci, uhlí­ři, pas­tev­ci, rol­ní­ci, šin­de­lá­ři. V roce 1640 se naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slou­žil na kelčs­kém pan­ství. 8. květ­na 1721 je datem zalo­že­ní Raj­no­cho­vic. His­to­ric­ký název obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­ly hutě a mlý­ny, na úze­mí dneš­ní obce byla posta­ve­na vyso­ká pec a mlýn. V roce 1775 v Raj­no­cho­vi­cích žilo 1775 oby­va­tel. Neda­le­ko od dneš­ní­ho hřbi­to­va stál v minu­los­ti dře­věný kos­te­lík sva­té Anny, zřej­mě z 12. sto­le­tí. Ved­le dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­vit chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie a sva­té Anny v letech 17111716. Je nazý­ván valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je jako pout­ní mís­to, kaž­do­roč­ně se zde koná pouť. V roce 1775 bylo v Raj­no­cho­vi­cích pět vod­ních pil a dva mlý­ny. Kon­cem 19. sto­le­tí 7 mlý­nů. V sou­čas­nos­ti jsou zde dvě pily. V letech 19041906 byla v Raj­no­cho­vi­cích vybu­do­vá­na úzko­roz­chod­ná les­ní želez­ni­ce za úče­lem zvá­že­ní dře­va k pílám. Vozí­ky měly nos­nost 6000 kg. Sou­čás­tí byly dva osob­ní vozy pro výle­ty pan­stva. Po její lik­vi­da­ci v roce 1925 zůs­ta­la dodnes maleb­ná les­ní ces­ta štre­ka”. Nej­vět­ším bohat­stvím obce byly vždy a jsou lesy. Dře­vo se z lesů v minu­los­ti nezvá­že­lo, ale spla­vo­va­lo. Pro zvý­še­ní toku vody se posta­vi­ly malé přeh­ra­dy, tzv. klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce se zacho­va­la dodnes. Spla­vo­vá­ní trva­lo 1014 dní. Raj­no­cho­vi­ce jsou zná­mé i výro­bou rázo­vi­té raj­no­chov­ské kera­mi­ky” – tou­far, kte­rá se tvo­ři­la v 19. století.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Kelč – mesto s bohatou históriou

Hits: 367

Kelč leží neďa­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, a Hra­ni­ce. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije tu 2685 oby­va­te­ľov na plo­che nece­lých 28 km2. Osob­nos­ti Kel­če: hudob­ný skla­da­teľ Jaro­slav Křič­ka, kato­líc­ky kňaz, peda­góg, teológ, arci­bis­kup praž­ský, prí­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fut­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Pôvod­ný názov obce bol Keleč, odvo­de­ný od mena Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zvie­ra­cí) zub. Význa­mo­vo šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tok (Hosák, Šrá­mek). Čas­ti mes­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Naj­star­šie sto­py člo­ve­ka na tom­to úze­mí sú z mlad­šej doby kamen­nej. Prvé dočas­né síd­la vzni­ka­li cca 5000 rokov pred naším leto­poč­tom. Súvis­lé osíd­le­nie je dato­va­né oko­lo roku 1000. Na Stráž­nom bol ulo­že­ný poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho strieb­ra. Veľ­ké­ho roz­kve­tu dosiah­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Vte­dy bolo zalo­že­né Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kto­rá bola samos­tat­ná do roku 1850. Kon­com 14. sto­ro­čia pre­bie­ha­li voj­ny medzi morav­ský­mi mark­ra­bat­mi Još­tom a Pro­ko­pom a na začiat­ku 15. sto­ro­čia husit­ské voj­ny, kedy bola Kelč spus­to­še­ná. V 16. sto­ro­čí tu exis­to­val pivo­var a zača­li vzni­kať reme­sel­né cechy. V roku 1621 bola Kelč nie­koľ­ko krát vyplie­ne­ná a vypá­le­ná sused­mi s valaš­ských pans­tiev natoľ­ko, že tu zosta­la sot­va päti­na oby­va­te­ľov. Kelč pre­sta­lo byť mes­tom. Mes­tom sa opäť sta­lo až na kon­ci 18. sto­ro­čia. Začiat­kom 19. sto­ro­čia sa tu roz­ší­ri­la výro­ba fajok (Ladi­slav Balet­ka).

V Kel­či sa nachá­dza pôvod­ne nesko­ro­go­tic­ký zámok zo 16. sto­ro­čia, rene­sanč­ne a baro­ko­vo upra­ve­ný v 17. sto­ro­čí. V súčas­nos­ti slú­ži ako uči­liš­te a prak­tic­ká ško­la. Far­ský kos­tol svä­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny, kto­rý bol pôvod­ne zámoc­kou kapl­n­kou zo 16. sto­ro­čia. Rad­ni­ca je zo začiat­ku u 17. sto­ro­čia (Ladi­slav Balet­ka).


Kelč is loca­ted near Valaš­ské Mezi­ří­čí and Hra­ni­ce. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131 (kelc​.cz). The­re are 2685 inha­bi­tants living on an area of​almost 28 km². Per­so­na­li­ties of Kelč inc­lu­de music com­po­ser Jaro­slav Křič­ka, Cat­ho­lic priest, edu­ca­tor, the­olo­gian, Arch­bis­hop of Pra­gue, Czech pri­ma­te, car­di­nal Fran­ti­šek Tomá­šek, Czech-​American scre­en­wri­ter, direc­tor Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoc­key pla­y­er and foot­bal­ler Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). The ori­gi­nal name of the vil­la­ge was Keleč, deri­ved from the name Kelec, Kelek. Kel means stur­dy (ani­mal) tooth. In terms of mea­ning, it was the pro­per­ty of Kelc or Kel­kov (Hosák, Šrá­mek). Parts of the city: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

The oldest tra­ces of human pre­sen­ce in this area are from the youn­ger Sto­ne Age. The first tem­po­ra­ry sett­le­ments were estab­lis­hed around 5000 years befo­re our era. Con­ti­nu­ous sett­le­ment is dated around the year 1000. A tre­a­su­re tro­ve of coins and frag­ments of sil­ver was depo­si­ted on Stráž­ný. Kelč flou­ris­hed under Bis­hop Bru­no of Schaum­burg. At that time, Nové měs­to Kelč was foun­ded, and the vil­la­ge of Posvát­no, which remai­ned inde­pen­dent until 1850, was foun­ded. Wars bet­we­en the Mora­vian mar­gra­ves Jošt and Pro­kop took pla­ce at the end of the 14th cen­tu­ry, and at the begin­ning of the 15th cen­tu­ry, the Hus­si­te wars, during which Kelč was devas­ta­ted. In the 16th cen­tu­ry, the­re was a bre­we­ry and craft guilds began to emer­ge. In 1621, Kelč was plun­de­red seve­ral times and bur­ned by neigh­bors from Valaš­ských pans­tiev” to such an extent that bare­ly a fifth of the inha­bi­tants remai­ned. Kelč cea­sed to be a city. It beca­me a city again only at the end of the 18th cen­tu­ry. At the begin­ning of the 19th cen­tu­ry, pipe pro­duc­ti­on expan­ded here (Ladi­slav Baletka).

In Kelč, the­re is an ori­gi­nal­ly late Got­hic cast­le from the 16th cen­tu­ry, reno­va­ted in the Renais­san­ce and Baro­que sty­les in the 17th cen­tu­ry. It cur­ren­tly ser­ves as a voca­ti­onal scho­ol. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Cat­he­ri­ne, which was ori­gi­nal­ly a cast­le cha­pel from the 16th cen­tu­ry. The town hall dates back to the ear­ly 17th cen­tu­ry (Ladi­slav Baletka).


Kelč leží neda­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a Hra­nic. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije zde 2685 oby­va­tel na plo­še nece­lých 28 km². Osob­nos­ti Kel­če: hudeb­ní skla­da­tel Jaro­slav Křič­ka, kato­lic­ký kněz, peda­gog, teolog, arci­bis­kup praž­ský, pri­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fot­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Původ­ní název obce byl Keleč, odvo­ze­ný od jmé­na Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zví­ře­cí) zub. Význa­mo­vě šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tek (Hosák, Šrá­mek). Čás­ti měs­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Nej­star­ší sto­py člo­věka na tom­to úze­mí jsou z mlad­ší doby kamen­né. Prv­ní dočas­né síd­la vzni­ka­la asi před 5000 lety. Sou­vis­lé osíd­le­ní je dato­vá­no kolem roku 1000. Na Stráž­ném byl ulo­žen poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho stříb­ra. Vel­ké­ho rozk­větu dosáh­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Teh­dy bylo zalo­že­no Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kte­rá byla samos­tat­ná do roku 1850. Kon­cem 14. sto­le­tí pro­bí­ha­ly vál­ky mezi morav­ský­mi mark­ra­ba­ty Još­tem a Pro­ko­pem a na začát­ku 15. sto­le­tí husit­ské vál­ky, kdy byla Kelč spus­to­še­na. V 16. sto­le­tí zde exis­to­val pivo­var a zača­ly vzni­kat řeme­sl­né cechy. V roce 1621 byla Kelč něko­li­krát vyple­něna a vypá­le­na sou­se­dy valaš­ských pans­tiev nato­lik, že tu zůs­ta­la sot­va pěti­na oby­va­tel. Kelč přes­ta­lo být měs­tem. Měs­tem se opět sta­lo až na kon­ci 18. sto­le­tí. Začát­kem 19. sto­le­tí se tu roz­ší­ři­la výro­ba dýmek (Ladi­slav Baletka).

V Kel­či se nachá­zí původ­ně pozdně gotic­ký zámek z 16. sto­le­tí, rene­sanč­ně a barok­ně upra­ve­ný v 17. sto­le­tí. V sou­čas­nos­ti slou­ží jako uči­liš­tě a prak­tic­ká ško­la. Far­ní kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tel sva­té Kate­ři­ny, kte­rý byl původ­ně zámec­kou kap­lí ze 16. sto­le­tí. Rad­ni­ce je z počát­ku 17. sto­le­tí (Ladi­slav Baletka).


Lite­ra­tú­ra

Hosák, Šrá­mek, 1970: Míst­ní jmé­na na Mora­vě a ve Slez­sku I, Pra­ha, p. 388389

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post