Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy, Fotografie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 287

Tiské stěny (Tiské steny) sú pieskovcové skalné mesto a prírodná pamiatka nachádzajúca sa v blízkosti Tisá v okrese Ústí nad Labem v Českej republike. Sú jedinečné svojou rozlohou a rozmanitosťou skalných útvarov, ktoré vytvárajú skalný labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské steny sa rozprestierajú na ploche takmer 100 hektárov, tvoria až 70 metrov vysokú hradbu. Celá oblasť je rozlámaná navzájom kolmých puklín, vytvárajú hustú sieť úzkych kaňonov a roklín, širšie priestranstvá pripomínajú malé s ulicami a námestiami. Až do 19. storočia sa málokto do Tiských stien odvážil vojsť (Informačná tabuľa). 

Pôvod Tiských stien siaha do druhohôr, keď sa v oblasti usadzovali piesčité sedimenty na dne pravekého mora (tisa.cz). Počas približne 20 miliónov rokov bola veľká časť severných a stredných Čiech zatopená plytkým tropickým morom. Keď sa more stiahlo, uložený piesok sa postupne premenil na skalu (Pavel Antrobus). Postupným pôsobením geologických procesov, ako sú zvetrávanie, erózia a odnos materiálu, vzniklo súčasné skalné mesto s hlbokými kaňonmi, zvislými stenami, roklinami, tiesňavami, prevismi a jaskyňami (tisa.cz).

Skalné útvary nesú zaujímavé názvy: Skalné námestie, Janusova hlava, Západná vyhliadka, Veľké steny, Spovednica, Lesná brána, Kazatelňa, Kamenný stôl (skalytisa.cz), Slony, Skalná brána, Múmia, Poustevna, Kazateľ, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Poskytujú na Tisú, Dečínsky Snežník a iné úžasné skalné formácie a výhľady (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny sú obľúbeným cieľom horolezcov vďaka rozmanitosti a náročnosti skalných stien. Oblasť ponúka množstvo lezeckých trás rôznych obtiažností. Natáčali sa tu scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské Rocks) are a sandstone rock town and natural monument located near the village of Tisá in the Ústí nad Labem District of the Czech Republic. They are unique for their size and diversity of rock formations, creating a rock labyrinth (ceskesvycarsko.cz). The Tiské Rocks cover an area of nearly 100 hectares and form a 70-meter-high wall. The entire area is fractured by perpendicular fissures, creating a dense network of narrow canyons and gorges. Wider open spaces resemble small towns with streets and squares. Until the 19th century, few people dared to enter Tiské Stěny (Information board).

The origin of Tiské Stěny dates back to the Mesozoic Era, when sandy sediments were deposited at the bottom of an ancient sea (tisa.cz). For around 20 million years, a large part of northern and central Bohemia was submerged under a shallow tropical sea. As the sea retreated, the deposited sand gradually turned into rock (Pavel Antrobus). Over time, geological processes such as weathering, erosion, and material transport shaped the present-day rock town, with deep canyons, vertical walls, ravines, gorges, overhangs, and caves (tisa.cz).

The rock formations have interesting names: Rock Square, Janus‘ Head, Western Lookout, Great Walls, Confessional, Forest Gate, Pulpit, Stone Table (skalytisa.cz), Elephants, Rock Gate, Mummy, Hermitage, Preacher, Seal (region-ceskesvycarsko.cz). They offer breathtaking views of Tisá, Děčínský Sněžník, and other amazing rock formations and landscapes (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské Stěny is a popular destination for climbers, thanks to its variety and challenging rock walls. The area offers numerous climbing routes of varying difficulty levels. Scenes from the movie „The Chronicles of Narnia“ were filmed here (tisa.cz).

Die Tiské stěny (Tiské Felsen) sind eine Sandstein-Felsenstadt und ein Naturdenkmal in der Nähe des Dorfes Tisá im Bezirk Ústí nad Labem in der Tschechischen Republik. Sie sind einzigartig in ihrer Ausdehnung und Vielfalt an Felsformationen, die ein Felsenlabyrinth bilden (ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny erstrecken sich über fast 100 Hektar und bilden eine bis zu 70 Meter hohe Felsmauer. Das gesamte Gebiet ist von senkrecht zueinander verlaufenden Rissen durchzogen, die ein dichtes Netz aus engen Schluchten und Canyons bilden. Größere Flächen erinnern an kleine Städte mit Straßen und Plätzen. Bis zum 19. Jahrhundert wagte sich kaum jemand in die Tiské stěny (Informationstafel).

Der Ursprung der Tiské stěny reicht bis in die Jura-Zeit zurück, als sich in dieser Region sandige Sedimente auf dem Grund eines prähistorischen Meeres ablagerten (tisa.cz). Vor etwa 20 Millionen Jahren war ein großer Teil Nord- und Mittelböhmens von einem flachen tropischen Meer bedeckt. Als sich das Meer zurückzog, verwandelte sich der abgelagerte Sand allmählich in Fels (Pavel Antrobus). Durch geologische Prozesse wie Verwitterung, Erosion und Materialabtragung entstand die heutige Felsenstadt mit tiefen Schluchten, senkrechten Wänden, Klüften, Engpässen, Überhängen und Höhlen (tisa.cz).

Die Felsformationen tragen interessante Namen: Felsenplatz, Januskopf, Westlicher Aussichtspunkt, Große Wände, Beichtstuhl, Waldtor, Kanzel, Steintisch (skalytisa.cz), Elefanten, Felsentor, Mumie, Einsiedelei, Prediger, Seehund (region-ceskesvycarsko.cz). Sie bieten Ausblicke auf Tisá, den Děčínský Sněžník und andere beeindruckende Felsformationen und Panoramen (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny sind ein beliebtes Ziel für Kletterer, da sie eine große Vielfalt und unterschiedliche Schwierigkeitsgrade bieten. Die Region verfügt über zahlreiche Kletterrouten mit verschiedenen Schwierigkeitsstufen. Hier wurden Szenen aus dem Film „Die Chroniken von Narnia“ gedreht (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skały) to miasto skalne z piaskowca i pomnik przyrody położony w pobliżu miejscowości Tisá w powiecie Ústí nad Labem w Czechach. Są one wyjątkowe ze względu na swoją powierzchnię oraz różnorodność formacji skalnych, które tworzą skalny labirynt (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny zajmują obszar niemal 100 hektarów i tworzą ścianę skalną o wysokości do 70 metrów. Cały teren przecinają pionowe szczeliny, które tworzą gęstą sieć wąskich kanionów i wąwozów. Szersze przestrzenie przypominają małe miasta z ulicami i placami. Aż do XIX wieku niewielu ludzi odważyło się wejść do Tiských stěn (Tablica informacyjna).

Pochodzenie Tiských stěn sięga okresu mezozoiku, kiedy na dnie prehistorycznego morza w tym rejonie osadzały się piaszczyste (tisa.cz). Około 20 milionów lat temu znaczna część północnych i środkowych Czech była zalana przez płytkie, tropikalne morze. Kiedy morze się cofnęło, osadzony piasek stopniowo przekształcił się w skałę (Pavel Antrobus). W wyniku procesów geologicznych, takich jak wietrzenie, erozja i transport materiału, powstało obecne miasto skalne z głębokimi kanionami, pionowymi ścianami, wąwozami, szczelinami, nawisami i jaskiniami (tisa.cz).

Formacje skalne mają interesujące nazwy: Skalny Rynek, Głowa Janusa, Zachodni Punkt Widokowy, Wielkie Ściany, Konfesjonał, Leśna Brama, Kazalnica, Kamienny Stół (skalytisa.cz), Słonie, Skalna Brama, Mumia, Pustelnia, Kaznodzieja, Foka (region-ceskesvycarsko.cz). Roztaczają się z nich widoki na Tisę, Děčínský Sněžník oraz inne spektakularne formacje skalne i panoramy (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny to popularne miejsce wśród wspinaczy dzięki różnorodności i trudności ścian skalnych. Region oferuje liczne drogi wspinaczkowe o różnych stopniach trudności. Kręcono tu sceny do filmu „Opowieści z Narnii“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skály) jsou pískovcové skalní město a přírodní památka nacházející se v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v České republice. Jsou jedinečné svou rozlohou a rozmanitostí skalních útvarů, které vytvářejí skalní labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny se rozprostírají na ploše téměř 100 hektarů a tvoří až 70 metrů vysokou skalní hradbu. Celá oblast je rozčleněna soustavou kolmo se křižujících puklin, které vytvářejí hustou síť úzkých kaňonů a roklí. Širší prostory připomínají malá města s ulicemi a náměstími. Až do 19. století se do Tiských stěn odvážil vstoupit jen málokdo (Informační tabule).

Původ Tiských stěn sahá do období druhohor, kdy se v této oblasti usazovaly písčité sedimenty na dně pravěkého moře (tisa.cz). Přibližně před 20 miliony let byla velká část severních a středních Čech zaplavena mělkým tropickým mořem. Když se moře stáhlo, uložený písek se postupně přeměnil na skálu (Pavel Antrobus). Působením geologických procesů, jako je zvětrávání, eroze a odnos materiálu, vzniklo současné skalní město s hlubokými kaňony, svislými stěnami, roklinami, soutěskami, převisy a jeskyněmi (tisa.cz).

Skalní útvary nesou zajímavé názvy: Skalní náměstí, Janusova hlava, Západní vyhlídka, Velké stěny, Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Kamenný stůl (skalytisa.cz), Sloni, Skalní brána, Mumie, Poustevna, Kazatel, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Nabízejí výhledy na Tisou, Děčínský Sněžník a další úchvatné skalní útvary a panoramata (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny jsou oblíbeným cílem horolezců díky rozmanitosti a náročnosti skalních stěn. Oblast nabízí mnoho lezeckých cest různých obtížností. Natáčely se zde scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Slovensko, Obce, Slovenské, Kysucké obce, Fotografie, Kysuce

Stará Bystrica – obec s orlojom

skala
Hits: 863

Stará Bystrica je kysucká obec v okrese Čadca. Leží v nadmorskej výške 484 metrov nad morom. Na rozlohe 36.91 km2 tu žije 2765 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o obci je z 15. storočia (starabystrica.com). Stará Bystrica je jednou z najstarších kysuckých obcí. Na území sa našli aj pozostatky mamuta a nosorožca ststnatého. V 16. storočí podliehala valašskému osídľovaniu. Valasi sa zaoberali pasením horského dobytka. Súčasná Stará Bystrica je pokračovateľkou pôvodnej obce Bystrica. Postupne sa z jej chotára vyčlenili obce Klubina, Nová Bystrica, Radôstka a Harvelka. V obci sa nachádza veľké množtsvo sakrálnych pamiatok z 18. až 20. storočia, z ktorých veľkú časť zhotovili miestni kamenárski majstri Ján a Jozef Kuricovci. Kameň pochádza z lomu v doline Senkov. Stará Bystrica láka aj štýlovou rozhľadňou na vrchu Bobovec a Beskydskou zelenou cestou vedúcou popod Bobovec. Púta aj budova Zbojnickej bašty, pred ktoru je Zbojnícky kameň z vrchu Černatín, na ktorom vraj tancovali zbojníci s vílami. V centre sa nachádza socha svätého Michala Archanjela s vračanského vápenca. Neďaleko od centra je park svätého Floriána so sochou patróna hasičov (Informačná tabuľa). 

Pri rekonštrukcii bol v roku 2009 v Starej Bystrici postavený orloj (Wikipedia). Slovenský orloj je najväčšou drevenou sochou na Slovensku. Celková kompozícia predstavuje sediacu Madonu, Sedembolestnú Pannu Máriu, patrónku Slovenska. Súčasťou sú bronzové plastiky významných osobností našich dejín: kniežaťa Pribinu, kráľa Svätopluka, Antona Bernoláka, Ľudovíta Štúra, Milana Rastislava Štefánika, Andreja Hlinku a slovenských apoštolov: svätého Konštantína, Metoda, Beňadika, Gorazda, Andreja-Svorada, Bystríka, Vojtecha (Informačná tabuľa). 

Drapéria je z ryolitu pri Hliníku nad Hronom. V dolnej časti sú vložené priehľadné tabuľky zo zlatého ónyxu pri Leviciach. Tento mramor obsahuje časti zlatého vlasu. V sú tieto tabuľky podsvietené. Z ryolitu je zhotovený aj portál vstupu do galérie. slovenských apoštolov sú vytesané z topoľa Petrom Kuníkom z Tvrdošínu. Srdcom orloja je astroláb – ciferník s astronomickým údajmi. Farebnosť hlavnej dosky astrolábu je daná fázami dňa: čierna noc, červená úsvit, bledomodrá deň – obzor, červená súmrak. Tento orloj ako jediný na svete ukazuje tzv. pravý slnečný . Vo vežičke orloja sú dva zvony. Jeden odbíja čas, druhý vytvára zvukovú kulisu počas promenády apoštolov. Na druhom zvone nazvanom Riečnická Madona je text: Na pamiatku zatopených obcí Riečnica, Harvelka dal odliať nitriansky biskup Mons. Viliam Judák (Informačná tabuľa). 

Stará Bystrica is a village in the Kysuce region, located in the Čadca district. It lies at an altitude of 484 meters above sea level. Covering an area of 36.91 km², it is home to 2,765 inhabitants. The first written mention of the village dates back to the 15th century (starabystrica.com). Stará Bystrica is one of the oldest villages in Kysuce. Remains of a mammoth and a woolly rhinoceros were also discovered in its territory. In the 16th century, it was part of the Wallachian settlement. The Wallachians were primarily engaged in grazing mountain cattle. The present-day Stará Bystrica is a continuation of the original Bystrica village. Over time, the villages of Klubina, Nová Bystrica, Radôstka, and Harvelka were separated from its territory.

The village contains many sacred monuments from the 18th to 20th centuries, many of which were crafted by local stonemasons Ján and Jozef Kuric. The stone used originates from a quarry in the Senkov valley. Stará Bystrica also attracts visitors with a stylish lookout tower on Bobovec Hill and the Beskydská Green Trail running beneath it. Other notable landmarks include the Zbojnícka Bašta building, in front of which stands the Zbojnícky Stone from Černatín Hill, where bandits were said to have danced with fairies. In the center of the village is a statue of Saint Michael the Archangel, carved from Vraca limestone. Near the center is Saint Florian Park, which features a statue of the patron saint of firefighters (Information board).

During the reconstruction of the square in 2009, an astronomical clock was built in Stará Bystrica (Wikipedia). The Slovak astronomical clock is the largest wooden statue in Slovakia. The entire composition represents the seated Madonna, the Seven Sorrows Virgin Mary, the patroness of Slovakia. The clock features bronze reliefs of significant historical figures: Prince Pribina, King Svätopluk, Anton Bernolák, Ľudovít Štúr, Milan Rastislav Štefánik, Andrej Hlinka, and the Slovak apostles: Saints Constantine, Methodius, Benedict, Gorazd, Andrew-Svorad, Bystrík, and Vojtech (Information board).

The drapery is made of rhyolite from Hliník nad Hronom. Transparent panels made of golden onyx from the Levice region, which contains golden hair-like inclusions, are embedded in the lower part. At night, these panels are illuminated. The entrance portal to the gallery is also made of rhyolite. The statues of Slovak apostles were carved from poplar by Peter Kuník from Tvrdošín. The heart of the clock is the astrolabe—a dial with astronomical data. The colors of the astrolabe’s main plate reflect the phases of the day: black for night, red for dawn, light blue for day (horizon), and red for dusk. This clock is unique in the world, as it shows the so-called true solar time. The clock tower houses two bells: one strikes the time, and the other creates a soundscape during the apostles‘ promenade. The second bell, named Riečnická Madonna, bears the inscription: „In memory of the flooded villages of Riečnica and Harvelka, cast by the bishop Mons. Viliam Judák“ (Information board).

Stará Bystrica to miejscowość w regionie Kysuce, w powiecie Čadca. Położona jest na wysokości 484 metrów nad poziomem morza. Na powierzchni 36,91 km² mieszka tu 2765 mieszkańców. Pierwsza pisemna wzmianka o miejscowości pochodzi z XV wieku (starabystrica.com). Stará Bystrica jest jedną z najstarszych miejscowości w regionie Kysuce. Na jej terenie odkryto także szczątki mamuta i nosorożca włochatego. W XVI wieku podlegała osadnictwu wołoskiemu. Wołosi zajmowali się głównie wypasem bydła górskiego. Obecna Stará Bystrica jest kontynuacją pierwotnej wsi Bystrica. Z jej terenu wyodrębniły się z czasem miejscowości Klubina, Nová Bystrica, Radôstka i Harvelka.

W miejscowości znajduje się wiele sakralnych zabytków z XVIII-XX wieku, z których dużą część wykonali lokalni kamieniarze Ján i Jozef Kuric. Kamień pochodzi z kamieniołomu w dolinie Senkov. Stará Bystrica przyciąga także stylową wieżą widokową na wzgórzu Bobovec oraz Szlakiem Zielonym Beskidzkim, biegnącym u podnóża Bobovca. Warto zobaczyć również budynek Zbojníckiej Bašty, przed którym znajduje się Zbojnícki Kamień z wzgórza Černatín, na którym rzekomo zbójnicy tańczyli z wróżkami. W centrum miejscowości stoi figura świętego Michała Archanioła, wykonana z wapienia vraczańskiego. Niedaleko centrum znajduje się park świętego Floriana z figurą patrona strażaków (Tablica informacyjna).

Podczas przebudowy rynku w 2009 roku w Starej Bystricy zbudowano zegar astronomiczny (Wikipedia). Słowacki zegar astronomiczny jest największą drewnianą rzeźbą na Słowacji. Cała kompozycja przedstawia siedzącą Madonnę, Matkę Bożą Bolesną, patronkę Słowacji. Częścią zegara są brązowe płaskorzeźby ważnych postaci historycznych: księcia Pribiny, króla Svätopluka, Antona Bernoláka, Ľudovíta Štúra, Milana Rastislava Štefánika, Andreja Hlinki oraz słowackich apostołów: świętych Konstantyna, Metodego, Benedykta, Gorazda, Andrzeja-Svorada, Bystryka i Wojciecha (Tablica informacyjna).

Draperia wykonana jest z ryolitu z miejscowości Hliník nad Hronom. W dolnej części wstawiono przezroczyste płyty z onyksu złotego z regionu Levice, który zawiera złote włosowate wtrącenia. W nocy te płyty są podświetlane. Portal wejściowy do galerii również wykonano z ryolitu. Figury słowackich apostołów zostały wyrzeźbione z topoli przez Petera Kuníka z Tvrdošína. Sercem zegara jest astrolabium – tarcza z danymi astronomicznymi. Kolorystyka głównej płyty astrolabium odzwierciedla fazy dnia: czarna noc, czerwony świt, jasnoniebieski dzień (horyzont), czerwony zmierzch. Ten zegar jako jedyny na świecie pokazuje tzw. prawdziwy czas słoneczny. W wieżyczce zegara znajdują się dwa dzwony. Jeden wybija czas, a drugi tworzy oprawę dźwiękową podczas promenady apostołów. Na drugim dzwonie, nazwanym Riečnicka Madonna, widnieje napis: „Na pamiątkę zatopionych miejscowości Riečnica, Harvelka, odlał biskup nitrzański Mons. Viliam Judák” (Tablica informacyjna).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 311

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané „malá Telč“ alebo „perla západomoravskej renesancie“. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných . Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503–1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia). 

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne , a , ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the „Little Telč“ or the „Pearl of Western Moravian Renaissance.“ The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13th or 14th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als „kleines Telč“ oder „Perle der westmährischen Renaissance“ bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány „malou Telčí“ nebo „perlou západomoravské renesance“. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503–1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. Ve 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Ve městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Južná Morava, Mlyny, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Rudice

skala
Hits: 293

Rudice je obec, približne 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz) obklopená vrchmi a lesmi v nadmorskej výške 510 metrov nad morom. Okolie Rudice patrí k najromantickejším miestam v Moravskom krase. Najväčšou prírodnou zaujímavosťou je 12 km dlhý jaskynný systém s najhlbšou suchou priepasťou v Českej republike (-153 m). Jaskyňa je vytvorená Jedovnickým potokom, ktorý sa prepadá v aktívnom ponore slepého údolia neďaleko Rudice a vyviera pri Býčej skale v Josefovskom údolí neďaleko Adamova. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1247. Rudice majú bohatú železiarsku a banícku tradíciu, ktorá sa odráža v miestnej architektúre a kultúre (rudice.cz). Názov je odvodený od slova ruda (Informačná tabuľa). Dominantou obce je veterný mlyn z 19. storočia, v ktorom sa dnes nachádza múzeum s expozíciami histórie obce, baníctva, hutníctva, speleológie a mineralógie (rudice.cz). Okolie Rudice je ideálne pre pešiu turistiku a cykloturistiku. Návštevníci môžu objavovať krásy Moravského krasu, vrátane prírodnej Rudické propadání, kde sa Jedovnický potok prepadá do 90 m hlbokého a viac ako 12 km dlhého jaskynného systému, druhého najdlhšieho v Českej republike (kudyznudy.cz). Krápniková výzdoba jaskýň je unikátna (Informačná tabuľa). 

Súčasťou tohto systému je aj najväčší podzemný vodopád v ČR (35 m), najhlbšia suchá priepasť (153 m) či Obří dóm. Zaujímavosťou je bývalý pieskovcový lom Seč, dnes prírodná pamiatka Rudice-Seč, ktorý láka návštevníkov svojím farebným zafarbením. Okolo lomu vedie náučný chodník Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročne sa tu konajú rôzne kultúrne a spoločenské akcie, vrátane tradičných hodov, tanečných zábav a premietanie filmov (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvateľov v cca 300 . Obec má tri časti: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlynu doplňuje Geopark s ukážkami hornín Moravského krasu. Typickým krajinným prvkom v okolí sú zbytky po šachtách na ťažbu železných rúd – rudické . Dominantou obce je kaplnka svätej Barbory, ktorá sa začala stavať v roku 1999 (Informačná tabuľa). 

Rudice is a village approximately 12 km from Uherský Brod (obec-rudice.cz), surrounded by hills and forests at an altitude of 510 meters above sea level. The surroundings of Rudice rank among the most romantic places in the Moravian Karst. The main natural attraction is a 12 km long cave system with the deepest dry abyss in the Czech Republic (-153 m). The cave was formed by the Jedovnice Stream, which sinks into an active swallow hole in a blind valley near Rudice and resurfaces at Býčí Skála in Josefov Valley near Adamov. The first written mention of the village dates back to 1247. The name Rudice derives from the word „ore“ (Informačná tabuľa). Rudice has a rich ironworking and mining tradition reflected in the local architecture and culture (rudice.cz). The village’s landmark is a 19th-century windmill, which now houses a museum featuring exhibits on the history of the village, mining, metallurgy, speleology, and mineralogy (rudice.cz). The surroundings of Rudice are ideal for hiking and cycling. Visitors can explore the beauty of the Moravian Karst, including the Rudice Sinkhole, where the Jedovnice Stream plunges into a 90 m deep and over 12 km long cave system, the second-longest in the Czech Republic (kudyznudy.cz). The stalactite decorations in the caves are unique (Informačná tabuľa).

This system also features the largest underground waterfall in the Czech Republic (35 m), the deepest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Another attraction is the former sandstone quarry Seč, now a natural monument Rudice-Seč, which draws visitors with its colorful hues. The quarry is surrounded by the educational trail Rudice Mines (kudyznudy.cz). Various cultural and social events are held annually, including traditional feasts, dance parties, and movie screenings (obec-rudice.cz). Today, the village has 815 inhabitants living in approximately 300 houses. The village consists of three parts: Dědina, Hajce, and Tumperk. The windmill complex also includes a Geopark showcasing rocks from the Moravian Karst. A typical landscape feature in the area is the remnants of shafts from iron ore mining—known as Rudice Ponds. Another landmark is the Chapel of St. Barbara, construction of which began in 1999 (Informačná tabuľa).

Rudice ist ein Dorf etwa 12 km von Uherský Brod entfernt (obec-rudice.cz), umgeben von Hügeln und Wäldern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Meeresspiegel. Die Umgebung von Rudice gehört zu den romantischsten Orten im Mährischen Karst. Die Hauptattraktion ist ein 12 km langes Höhlensystem mit dem tiefsten trockenen Abgrund in der Tschechischen Republik (-153 m). Die Höhle wurde vom Jedovnický-Bach gebildet, der in einem aktiven Schluckloch in einem blinden Tal nahe Rudice verschwindet und bei der Býčí Skála im Josefov-Tal nahe Adamov wieder auftaucht. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudice leitet sich vom Wort „Erz“ ab (Informačná tabuľa). Rudice hat eine reiche Eisen- und Bergbautradition, die sich in der lokalen Architektur und Kultur widerspiegelt (rudice.cz). Das Wahrzeichen des Dorfes ist eine Windmühle aus dem 19. Jahrhundert, die heute ein Museum mit Ausstellungen zur Geschichte des Dorfes, des Bergbaus, der Metallurgie, der Speläologie und der Mineralogie beherbergt (rudice.cz). Die Umgebung von Rudice ist ideal für Wanderungen und Radtouren. Besucher können die Schönheit des Mährischen Karsts erkunden, einschließlich des Rudice-Schlucklochs, wo der Jedovnický-Bach in ein 90 m tiefes und über 12 km langes Höhlensystem stürzt, das zweitlängste in der Tschechischen Republik (kudyznudy.cz). Die Tropfsteindekorationen der Höhlen sind einzigartig (Informačná tabuľa).

Dieses System verfügt auch über den größten unterirdischen Wasserfall Tschechiens (35 m), den tiefsten trockenen Abgrund (153 m) und den Riesendom. Eine weitere Attraktion ist der ehemalige Sandsteinbruch Seč, heute ein Naturdenkmal Rudice-Seč, der Besucher mit seinen bunten Farben anzieht. Der Steinbruch ist von einem Lehrpfad, den Rudice-Minen, umgeben (kudyznudy.cz). Jährlich finden hier verschiedene kulturelle und gesellschaftliche Veranstaltungen statt, darunter traditionelle Kirchweihfeste, Tanzabende und Filmvorführungen (obec-rudice.cz). Heute leben in Rudice 815 Einwohner in etwa 300 Häusern. Das Dorf besteht aus drei Teilen: Dědina, Hajce und Tumperk. Der Windmühlenkomplex umfasst auch einen Geopark mit Gesteinsproben aus dem Mährischen Karst. Ein typisches Landschaftsmerkmal der Gegend sind die Überreste von Erzbergwerksschächten—die sogenannten Rudice-Teiche. Ein weiteres Wahrzeichen ist die Kapelle der Heiligen Barbara, deren Bau 1999 begann (Informačná tabuľa).

Rudice je obec, přibližně 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz), obklopená vrchy a v nadmořské výšce 510 metrů nad mořem. Okolí Rudice patří k nejromantičtějším místům v Moravském krasu. Největší přírodní zajímavostí je 12 km dlouhý jeskynní systém s nejhlubší suchou propastí v České republice (-153 m). Jeskyně byla vytvořena Jedovnickým potokem, který se propadá v aktivním ponoru slepého údolí nedaleko Rudice a vyvěrá u Býčí skály v Josefovském údolí nedaleko Adamova. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1247. Název Rudice je odvozen od slova „ruda“ (Informačná tabuľa). Rudice má bohatou železářskou a hornickou tradici, která se odráží v místní architektuře a kultuře (rudice.cz). Dominantou obce je větrný mlýn z 19. století, ve kterém se dnes nachází muzeum s expozicemi historie obce, hornictví, hutnictví, speleologie a mineralogie (rudice.cz). Okolí Rudice je ideální pro pěší turistiku a cykloturistiku. Návštěvníci mohou objevovat krásy Moravského krasu, včetně přírodní památky Rudické propadání, kde se Jedovnický potok propadá do 90 m hlubokého a více než 12 km dlouhého jeskynního systému, druhého nejdelšího v České republice (kudyznudy.cz). Krápníková výzdoba jeskyní je unikátní (Informačná tabuľa).

Součástí tohoto systému je také největší podzemní vodopád v ČR (35 m), nejhlubší suchá propast (153 m) a Obří dóm. Zajímavostí je bývalý pískovcový lom Seč, dnes přírodní památka Rudice-Seč, který láká návštěvníky svým barevným zbarvením. Kolem lomu vede naučná stezka Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročně se zde konají různé kulturní a společenské akce, včetně tradičních hodů, tanečních zábav a promítání filmů (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvatel ve zhruba 300 domech. Obec má tři části: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlýna doplňuje Geopark s ukázkami hornin Moravského krasu. Typickým krajinným prvkem v okolí jsou zbytky po šachtách na těžbu železných rud—rudická jezírka. Dominantou obce je kaple svaté Barbory, jejíž stavba byla zahájena v roce 1999 (Informačná tabuľa).

Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Zahraničné dokumenty, Česko, Južná Morava, Mlyny, České dokumenty, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Staropoddvorovský mlyn

skala
Hits: 256

Veterný mlyn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou pamiatkou. Táto celodrevená stavba nemeckého typu pochádza z roku 1870. Nachádza sa na návrší Na Zahájkách, približne 3 km od smerom na Čejkovice, v nadmorskej výške 225 metrov. Mlyn bol pôvodne postavený Ignácom Laštůvkom z Mutěnic. Po šiestich rokoch bol premiestnený do obce Týnec neďaleko Břeclavi, kde slúžil na mletie obilia až do roku 1886. V tomto roku bol prevezený na svoje súčasné miesto v Starom Poddvorove. V roku 1890 bol mlyn poškodený veternou smršťou, ktorá ho prevrátila a posunula o niekoľko metrov. Následne bol opravený a modernizovaný v roku 1935. Svojmu pôvodnému účelu slúžil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roku 1993 bol mlyn vyhlásený za technickú pamiatku. V roku 1999 prešiel do majetku obce, ktorá v roku 2003 uskutočnila jeho dôkladnú rekonštrukciu, pri ktorej sa podarilo zachovať pôvodné technické vybavenie. Veterný mlyn je vysoký 9,2 metra s pôdorysom 4,6 x 4,3 metra. Jeho lopatky majú rozpätie 13 metrov. Vďaka dômyselnej konštrukcii bolo možné celý mlyn otáčať tak, aby lopatky boli vždy na strane vetra (Jiřina Lišková). Veterný mlyn v Starom Poddvorove je nielen technickou pamiatkou, ale aj významným symbolom regiónu, pripomínajúcim históriu a miestneho mlynárstva (poddvorov.cz).

The windmill in the village of Starý Poddvorov is an important technical monument. This all-wooden structure of the German type dates back to 1870. It is located on the Na Zahájkách hill, approximately 3 km from the village in the direction of Čejkovice, at an altitude of 225 meters. The mill was originally built by Ignác Laštůvka from Mutěnice. After six years, it was relocated to the village of Týnec near Břeclav, where it served for grinding grain until 1886. In that year, it was moved to its current location in Starý Poddvorov.
In 1890, the mill was damaged by a windstorm that overturned it and shifted it by several meters. It was subsequently repaired and modernized in 1935. It served its original purpose until 1949 (Wikipedia).

In 1993, the mill was declared a technical monument. In 1999, it became the property of the municipality, which carried out its thorough reconstruction in 2003, successfully preserving its original technical equipment. The windmill is 9.2 meters high, with a footprint of 4.6 x 4.3 meters. Its blades span 13 meters. Thanks to its ingenious construction, the entire mill could be rotated so that the blades were always facing the wind (Jiřina Lišková). The windmill in Starý Poddvorov is not only a technical monument but also a significant symbol of the region, reminding us of the history and traditions of local milling (poddvorov.cz).

Die Windmühle im Dorf Starý Poddvorov ist ein bedeutendes technisches Denkmal. Diese komplett hölzerne Konstruktion deutschen Typs stammt aus dem Jahr 1870. Sie befindet sich auf dem Hügel Na Zahájkách, etwa 3 km vom Dorf in Richtung Čejkovice entfernt, in einer Höhe von 225 Metern. Die Mühle wurde ursprünglich von Ignác Laštůvka aus Mutěnice gebaut. Nach sechs Jahren wurde sie in das Dorf Týnec in der Nähe von Břeclav verlegt, wo sie bis 1886 zur Getreidemahlung diente. In diesem Jahr wurde sie an ihren heutigen Standort in Starý Poddvorov gebracht.
Im Jahr 1890 wurde die Mühle durch einen Sturm beschädigt, der sie umwarf und um mehrere Meter verschob. Sie wurde anschließend repariert und 1935 modernisiert. Sie diente ihrem ursprünglichen Zweck bis 1949 (Wikipedia).

1993 wurde die Mühle zum technischen Denkmal erklärt. 1999 ging sie in den Besitz der Gemeinde über, die 2003 eine gründliche Renovierung durchführte und dabei die ursprüngliche technische Ausstattung bewahrte. Die Windmühle ist 9,2 Meter hoch und hat eine Grundfläche von 4,6 x 4,3 Metern. Ihre Flügel haben eine Spannweite von 13 Metern. Dank ihrer durchdachten Konstruktion konnte die gesamte Mühle so gedreht werden, dass die Flügel immer dem Wind zugewandt waren (Jiřina Lišková). Die Windmühle in Starý Poddvorov ist nicht nur ein technisches Denkmal, sondern auch ein wichtiges Symbol der Region, das an die Geschichte und Traditionen der lokalen Mühlentechnik erinnert (poddvorov.cz).

Větrný mlýn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou památkou. Tato celodřevěná stavba německého typu pochází z roku 1870. Nachází se na návrší Na Zahájkách, přibližně 3 km od obce směrem na Čejkovice, v nadmořské výšce 225 metrů. Mlýn byl původně postaven Ignácem Laštůvkou z Mutěnic. Po šesti letech byl přemístěn do obce Týnec nedaleko Břeclavi, kde sloužil k mletí obilí až do roku 1886. V tomto roce byl převezen na své současné místo ve Starém Poddvorově.
V roce 1890 byl mlýn poškozen vichřicí, která jej převrátila a posunula o několik metrů. Následně byl opraven a modernizován v roce 1935. Svému původnímu účelu sloužil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roce 1993 byl mlýn prohlášen za technickou památku. V roce 1999 přešel do majetku obce, která v roce 2003 provedla jeho důkladnou rekonstrukci, při níž se podařilo zachovat původní technické vybavení. Větrný mlýn je vysoký 9,2 metru s půdorysem 4,6 x 4,3 metru. Jeho lopatky mají rozpětí 13 metrů. Díky důmyslné konstrukci bylo možné celý mlýn otáčet tak, aby lopatky byly vždy na straně větru (Jiřina Lišková). Větrný mlýn ve Starém Poddvorově je nejen technickou památkou, ale také významným symbolem regionu, připomínajícím historii a tradice místního mlynářství (poddvorov.cz).