Krajina, Mestá, Mestá, Organizmy, Podunajsko, Príroda, Rastliny, Slovenská krajina, Slovenské, Typ krajiny

Senec

skala
Hits: 3659

Senec je men­šie mes­to neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy, ale aj od Trna­vy na juho­zá­pad­nom Slo­ven­sku.

Maďar­ské pome­no­va­nie pre Senec je Szenc, nemec­ké Wart­berg. Jeho roz­lo­ha je tak­mer 39 km2, na kto­rých žije tak­mer 17 000 oby­va­te­ľov. Zná­me sú Slneč­né jaze­rá (Senec­ké jaze­rá), kto­ré sú význam­nou rekre­ač­nou des­ti­ná­ci­ou Slo­ven­ska. Are­ál vzni­kol v medzi­voj­no­vom obdo­bí. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1252, kde sa Senec spo­mí­na ako Zemch. V 13. sto­ro­čí bol Senec pod vply­vom nemec­kej kolo­ni­zá­cie. Nemci si udr­ža­li svo­je vedú­ce posta­ve­nie do kon­ca stre­do­ve­ku. Od roku 1439 sa Senec spo­mí­na ako oppi­dum – mes­teč­ko. V roku 1663 napad­li mes­to Tur­ci. V roku 1715 žilo v Sen­ci asi 1032 oby­va­te­ľov, v roku 1869 2837. V roku 1763 bolo v Sen­ci zeme­tra­se­nie, v roku 1775 zasiah­la mes­to povo­deň. Od decem­bra 1850 je v pre­vádz­ke želez­nič­né spo­je­nie Štú­ro­vo – Bra­ti­sla­va. Medzi prvou a dru­hou sve­to­vou voj­nou doš­lo vyvlast­ne­niu majet­ku Ester­há­zi­ov­cov a k ich pri­de­le­niu kolo­nis­tom z Ora­vy, Kysúc a Mora­vy. Vďa­ka repat­riá­cii po 2. sve­to­vej voj­ne doš­lo, okrem iné­ho, k prí­cho­du tak­mer tisíc Slo­vá­kov do Sen­ca. V mes­te od kon­ca stre­do­ve­ku malo veľ­mi sil­né zastú­pe­nie maďar­ské oby­va­teľ­stvo. Dnes tvo­ria cca 22 % (Wiki​pe​dia​.sk).

V lete sa koná v Sen­ci via­ce­ro pra­vi­del­ných podu­ja­tí: Senec­ké leto, Veľ­ký let­ný kar­ne­val, Troj­k­rá­ľo­vé zim­né plá­va­nie, Záchra­nár­sky Medzi­ná­rod­ný deň detí, Potá­pačs­ký kar­ne­val. Osob­nos­ti mes­ta: spi­so­va­teľ Albert Mol­nár Senc­zi, fut­ba­lis­ta Ján Pop­lu­hár (Wiki​pe​dia​.sk).

Senec is a smal­ler town near Bra­ti­sla­va and also Trna­va in sout­hwes­tern Slovakia.

The Hun­ga­rian name for Senec is Szenc, and in Ger­man, it is cal­led Wart­berg. It covers an area of almost 39 km², with a popu­la­ti­on of near­ly 17,000 inha­bi­tants. The Sun Lakes (Senec­ké jaze­rá) are well-​known and ser­ve as a sig­ni­fi­cant rec­re­a­ti­onal des­ti­na­ti­on in Slo­va­kia. The area was estab­lis­hed during the inter­war peri­od. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1252, whe­re Senec is refer­red to as Zemch. In the 13th cen­tu­ry, Senec was under the influ­en­ce of Ger­man colo­ni­za­ti­on, main­tai­ning its lea­ding posi­ti­on until the end of the Midd­le Ages. Sin­ce 1439, Senec has been refer­red to as an oppi­dum – a small town. In 1663, the town was attac­ked by the Turks. In 1715, around 1032 inha­bi­tants lived in Senec, and by 1869, the num­ber inc­re­a­sed to 2837. In 1763, an eart­hqu­ake struck Senec, and in 1775, the town was hit by a flo­od. Sin­ce Decem­ber 1850, the­re has been a rai­lway con­nec­ti­on bet­we­en Štú­ro­vo and Bra­ti­sla­va. Bet­we­en the two World Wars, the pro­per­ty of the Ester­há­zy fami­ly was con­fis­ca­ted and assig­ned to sett­lers from Ora­va, Kysú­ce, and Mora­via. Due to repat­ria­ti­on after World War II, near­ly a thou­sand Slo­vaks arri­ved in Senec. The town has had a strong repre­sen­ta­ti­on of the Hun­ga­rian popu­la­ti­on sin­ce the end of the Midd­le Ages, cons­ti­tu­ting app­ro­xi­ma­te­ly 22% today.

During the sum­mer, Senec hosts vari­ous regu­lar events, inc­lu­ding Senec Sum­mer, the Grand Sum­mer Car­ni­val, Three Kings Win­ter Swim­ming, Inter­na­ti­onal Chil­dre­n’s Res­cu­er Day, and the Dive­r’s Car­ni­val. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de wri­ter Albert Mol­nár Senc­zi and foot­bal­ler Ján Pop­lu­hár. (Sour­ce: Wiki​pe​dia​.sk)

Szenc egy kisebb város Szlo­vá­kia dél­ny­uga­ti rés­zén, közel Bra­ti­sla­vá­hoz és Trnavához.

Szenc magy­ar neve Szenc, német neve pedig Wart­berg. Majd­nem 39 km² terüle­ten, közel 17 000 lakos él. Ismer­tek a Napfény-​tavak (Senec­ké jaze­rá), mely­ek fon­tos rekre­áci­ós cél­pont­ként szol­gál­nak Szlo­vá­kiá­ban. A terület az első világ­há­bo­rú utá­ni idős­zak­ban jött lét­re. Az első írá­sos emlí­tés 1252-​ből szár­ma­zik, ami­kor Szen­cet Zemch-​ként emlí­tik. A 13. szá­zad­ban Szenc a német tele­pe­sek befo­ly­á­sa alatt állt, ame­ly veze­tő pozí­ci­ó­ját a közép­kor végé­ig meg­tar­tot­ta. 1439 óta Szenc oppi­dum­ként, azaz kis­vá­ros­ként sze­re­pel. 1663-​ban a várost a törökök meg­tá­mad­ták. 1715-​ben Szenc lakos­sá­ga körül­be­lül 1032 fő volt, 1869-​ben pedig már 2837 fő. 1763-​ban Szen­cen föl­dren­gés tör­tént, 1775-​ben pedig az árvíz súj­tot­ta a várost. 1850 decem­be­ré­től van vasú­ti kapc­so­lat Štú­ro­vo és Pozso­ny között. Az első és a máso­dik világ­há­bo­rú között az Ester­há­zy csa­lád vagy­o­nát elko­boz­ták, és az Ora­va, Kysú­ce és Mora­va terüle­té­ről érke­ző tele­pe­sek­nek ítél­ték oda. A máso­dik világ­há­bo­rú utá­ni repat­riá­ció miatt majd­nem ezer szlo­vák érke­zett Szenc­re. A város­nak erős magy­ar lakos­sá­ga volt a közép­kor végé­től, ma körül­be­lül 22%-os ará­ny­ban képviseltetik.

Nyá­ron Szenc szá­mos rends­ze­res ese­mé­ny­nek ad ott­hont, köz­tük a Senec­ké leto (Szen­ci Nyár), a Nagy Nyá­ri Kar­ne­vál, a Három­ki­rá­lyi téli úszás, a Nemzet­közi Gyer­mek­men­tő Nap és a Búvár­ko­dó Kar­ne­vál. A város neves sze­mé­ly­i­sé­gei közé tar­to­zik az író Albert Mol­nár Senc­zi és a lab­da­rú­gó Ján Pop­lu­hár. (For­rás: Wiki​pe​dia​.sk)

Senec je man­ji grad neda­le­ko od Bra­ti­sla­ve, ali i od Trna­ve na jugo­za­pa­du Slovačke.

Mađar­ski naziv za Senec je Szenc, a nemač­ki Wart­berg. Nje­go­va povr­ši­na je goto­vo 39 km², na kojoj živi sko­ro 17 000 sta­nov­ni­ka. Pozna­ta su Sun­ča­na jeze­ra (Senec­ké jaze­rá), koja su zna­čaj­na rekre­a­tiv­na des­ti­na­ci­ja Slo­vač­ke. Ovaj kom­pleks nastao je izme­đu dva svet­ska rata. Prvi pisa­ni spo­men dati­ra iz 1252. godi­ne, kada se Senec pomin­je kao Zemch. Tokom 13. veka, Senec je bio pod uti­ca­jem nemač­ke kolo­ni­za­ci­je, a Nemci su zadr­ža­li svoj vode­ći polo­žaj do kra­ja sredn­jeg veka. Od 1439. godi­ne Senec se spo­min­je kao oppi­dum – grad. Godi­ne 1663, grad je napao Osman­ski car. Godi­ne 1715, Senec je imao oko 1032 sta­nov­ni­ka, a 1869. godi­ne 2837. Godi­ne 1763. Senec je pogo­dio zeml­jot­res, a 1775. grad je zahva­ti­la popla­va. Od decem­bra 1850. godi­ne posto­ji želez­nič­ka veza Štú­ro­vo – Bra­ti­sla­va. Izme­đu Prvog i Dru­gog svet­skog rata doš­lo je do odu­zi­man­ja imo­vi­ne Ester­há­zi­ja i dodel­ji­van­ja dosel­je­ni­ci­ma iz Ora, Kišu­ca i Mora­ve. Zbog repat­ri­ja­ci­je posle Dru­gog svet­skog rata, doš­lo je, izme­đu osta­log, do dolas­ka sko­ro hil­ja­du Slo­va­ka u Senec. Grad je od kra­ja sredn­jeg veka imao snaž­no mađar­sko pred­stavl­jan­je. Danas čine oko 22% sta­nov­ni­štva (Wiki​pe​dia​.sk).

Tokom leta, u Sen­cu se odr­ža­va neko­li­ko redov­nih doga­đan­ja, ukl­ju­ču­ju­ći Senec Sum­mer, Veli­ki letn­ji kar­ne­val, Zim­sko pli­van­je Tro­j­i­ce kral­je­va, Među­na­rod­ni dan spa­ša­van­ja dece, i Pod­vod­ni kar­ne­val. Lič­nos­ti gra­da ukl­ju­ču­ju pis­ca Alber­ta Mol­ná­ra Senc­zi­ja i fud­ba­le­ra Jána Pop­lu­há­ra (Wiki​pe​dia​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Dolné Považie, Krajina, Slovenská krajina

Modrová horáreň

skala
Hits: 3249

Mod­ro­vá horá­reň je cha­to­vá oblasť obce Mod­ro­vá. Nachá­dza sa asi 1.5 km od obce. Nachá­dza sa tu okrem chát aj zná­mej­šie rekre­ač­né zaria­de­nie, kto­ré má momen­tál­ne názov Seni­or Mod­ro­vá. Pred­tým to bol Horec a dáv­nej­šie Dumas. Doli­na sa nazý­va Doli­na Kališ­te, je súčas­ťou Považ­ské­ho Inov­ca. Loka­li­tu veľ­mi dob­re poznám.

Mod­ro­vá horá­reň je obklo­pe­ná hus­tý­mi les­mi, lúka­mi a kop­ca­mi (megau​by​to​va​nie​.sk).

Mod­ro­vá Horá­reň is a cot­ta­ge area in the vil­la­ge of Mod­ro­vá. It is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 1.5 km from the vil­la­ge. Besi­des cot­ta­ges, the­re is also a more well-​known rec­re­a­ti­onal faci­li­ty cal­led Seni­or Mod­ro­vá. Pre­vi­ous­ly, it was kno­wn as Horec and even ear­lier as Dumas. The val­ley is cal­led Doli­na Kališ­te and is part of the Považ­ský Ino­vec moun­tain ran­ge. I know the area very well.

Mod­ro­vá horá­reň is sur­roun­ded by den­se forests, mea­do­ws, and hills (megau​by​to​va​nie​.sk).

Odka­zy

TOP

Bros­ky­ne

Ríbez­le

Tuli­pá­ny

Zima

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Obce, Zahraničie

Netolice – jedno z najstarších miest v Čechách

skala
Hits: 97

Neto­li­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc, žije tu pri­bliž­ne 2 500 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Neto­li­ciach pochá­dza z roku 981, keď sú spo­mí­na­né v Kos­mo­vej kro­ni­ke ako hra­dis­ko. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jú osíd­le­nie tej­to oblas­ti už v dobe bron­zo­vej. V 8. sto­ro­čí sa tu usa­di­li Slo­va­nia, čo robí z Neto­líc jed­no z naj­star­ších miest v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­de­ní rodu Slav­ní­kov­cov v roku 995 sa hra­dis­ko Neto­li­ce sta­lo majet­kom vlád­nu­ce­ho rodu Pře­mys­lov­cov. Pod hra­dis­kom vznik­la osa­da oko­lo kos­to­la svä­té­ho Vác­la­va, kto­rá sa postup­ne roz­ras­ta­la a sta­la sa cen­trom obcho­du a sprá­vy v regi­ó­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jad­ro Neto­líc je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s množ­stvom zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámok Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ný zámok z roku 1583, posta­ve­ný ako lovec­ký zámok pre Vilé­ma z Rožm­ber­ka v štý­le talian­skych víl. Nachá­dza sa v čas­ti Pet­rův Dvůr a je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tol svä­té­ho Vác­la­va je pôvod­ne gotic­ká stav­ba s román­sky­mi prv­ka­mi z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, s rene­sanč­nou vežou. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie pochá­dza z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, v 17. sto­ro­čí pre­šiel rano­ba­ro­ko­vou pre­stav­bou. Rad­ni­ca je neore­ne­sanč­ná budo­va z roku 1869 na Mie­ro­vom námes­tí. Baro­ko­vá fon­tá­na sa nachá­dza sa na námes­tí a pochá­dza z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Ján sa nachá­dza Arche­opark Neto­li­ce, kto­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výsku­mu rano­stre­do­ve­ké­ho hra­dis­ka for­mou pria­mej rekon­štruk­cie. Náv­štev­ní­ci tu môžu vidieť rekon­štru­ova­né opev­ne­nie, pali­sá­du a stráž­nu vežu, kto­rá slú­ži aj ako roz­hľad­ňa s výhľa­dom na mes­to a oko­li­tú kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu). Neto­li­ce sú zná­me svo­ji­mi tra­dič­ný­mi podu­ja­tia­mi, ako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kto­rý sa koná v máji a ponú­ka ukáž­ky reme­siel, tra­dič­nej hud­by a tan­ca. Medzi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ca­mi pat­rí Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ni­kár a archi­tekt, kto­rý sa podie­ľal na budo­va­ní ryb­ní­kov v juž­ných Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lie Neto­líc je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre milov­ní­kov prí­ro­dy a rekre­ácie. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. ale­bo 16. sto­ro­čí, je obľú­be­ným mies­tom na pre­chádz­ky a rela­xá­ciu. Na jeho hrá­dzi sa nachá­dza­jú dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblú­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza aj pút­nic­ké mies­to Lomec s kos­to­lom mena Pan­ny Márie, kto­rý je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých pút­nic­kých miest v juž­ných Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is a small town loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce, with a popu­la­ti­on of around 2,500. The first writ­ten men­ti­on of Neto­li­ce dates back to 981 when it was recor­ded as a for­ti­fied sett­le­ment in the Chro­nic­le of Cos­mas. Howe­ver, archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest that the area was inha­bi­ted as ear­ly as the Bron­ze Age. In the 8th cen­tu­ry, Slavs sett­led here, making Neto­li­ce one of the oldest towns in Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu). After the mas­sac­re of the Slav­ník dynas­ty in 995, the Neto­li­ce stron­ghold beca­me the pro­per­ty of the ruling Pře­mys­lid dynas­ty. A sett­le­ment deve­lo­ped below the for­tress around the Church of St. Wen­ces­las, gra­du­al­ly expan­ding into a regi­onal cen­ter of tra­de and admi­ni­stra­ti­on (en​.wiki​pe​dia​.org).

The his­to­ri­cal core of Neto­li­ce is a muni­ci­pal heri­ta­ge zone with many well-​preserved his­to­ri­cal buil­dings. Kra­toch­ví­le Cha­te­au, a Renais­san­ce hun­ting lod­ge built in 1583 for Vilém of Rožm­berk in the sty­le of Ita­lian vil­las, is loca­ted in the Pet­rův Dvůr dis­trict and is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (en​.wiki​pe​dia​.org). The Church of St. Wen­ces­las is ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re with Roma­ne­sque ele­ments from the second half of the 13th cen­tu­ry, fea­tu­ring a Renais­san­ce tower. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary also dates back to the second half of the 13th cen­tu­ry and under­went an ear­ly Baro­que recons­truc­ti­on in the 17th cen­tu­ry. The town hall is a Neo-​Renaissance buil­ding from 1869, loca­ted on Pea­ce Squ­are. A Baro­que foun­tain from 1677 is also situ­ated in the squ­are. On St. John’s Hill (Sva­tý Ján), the Neto­li­ce Archa­e­opark pre­sents the results of archa­e­olo­gi­cal rese­arch on the ear­ly medie­val stron­ghold through direct recons­truc­ti­on. Visi­tors can see recons­truc­ted for­ti­fi­ca­ti­ons, a pali­sa­de, and a watch­to­wer, which also ser­ves as a lookout point offe­ring vie­ws of the town and sur­roun­ding coun­try­si­de (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is kno­wn for its tra­di­ti­onal events, such as the Old Czech Fair Na Linec­ké ces­tě, held in May, fea­tu­ring demon­stra­ti­ons of crafts, tra­di­ti­onal music, and dan­ce. Among the notab­le figu­res asso­cia­ted with Neto­li­ce is Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (c. 1460 – 1538), a Czech pond buil­der and archi­tect who con­tri­bu­ted to the cons­truc­ti­on of fish­ponds in South Bohe­mia (en​.wiki​pe​dia​.org).

The sur­roun­dings of Neto­li­ce are rich in fish­ponds and forests, pro­vi­ding ide­al con­di­ti­ons for natu­re lovers and rec­re­a­ti­on. Mnich Pond, estab­lis­hed in the 15th or 16th cen­tu­ry, is a popu­lar spot for walks and rela­xa­ti­on. Two his­to­ri­cal­ly sig­ni­fi­cant sto­ne arch brid­ges are loca­ted on its dam (en​.wiki​pe​dia​.org). Near the town, the­re is also the pilg­ri­ma­ge site of Lomec with the Church of the Name of the Vir­gin Mary, one of the most impor­tant Baro­que pilg­ri­ma­ge sites in South Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist eine kle­i­ne Stadt in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce, mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 2.500 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Neto­litz stammt aus dem Jahr 981, als sie in der Chro­nik des Cos­mas als befes­tig­te Sied­lung erwähnt wur­de. Archä­o­lo­gis­che Fun­de deuten jedoch darauf hin, dass die Gegend bere­its in der Bron­ze­ze­it besie­delt war. Im 8. Jahr­hun­dert lie­ßen sich hier Sla­wen nie­der, was Neto­litz zu einer der ältes­ten Städ­te Böh­mens macht (hola​so​vi​ce​.eu). Nach dem Mas­sa­ker an der Dynas­tie der Sla­wni­ki­den im Jahr 995 wur­de die Fes­tung Neto­litz Eigen­tum der herrs­chen­den Dynas­tie der Pře­mys­li­den. Unter­halb der Fes­tung ents­tand eine Sied­lung um die Kir­che des Hl. Wen­zel, die sich all­mäh­lich aus­dehn­te und zu einem regi­ona­len Handels- und Ver­wal­tungs­zen­trum wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der his­to­ris­che Stadt­kern von Neto­litz ist eine städ­tis­che Denk­mal­zo­ne mit zahl­re­i­chen gut erhal­te­nen his­to­ris­chen Gebä­u­den. Das Sch­loss Kra­toch­ví­le, ein Renaissance-​Jagdschloss aus dem Jahr 1583, wur­de für Vilém von Rosen­berg im Stil ita­lie­nis­cher Vil­len erbaut. Es befin­det sich im Stadt­te­il Pet­rův Dvůr und ist ein nati­ona­les Kul­tur­denk­mal (en​.wiki​pe​dia​.org). Die Kir­che des Hl. Wen­zel ist urs­prün­glich ein gotis­ches Bau­werk mit roma­nis­chen Ele­men­ten aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und ver­fügt über einen Renais­san­ce­turm. Die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt stammt eben­falls aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und wur­de im 17. Jahr­hun­dert früh­ba­rock umge­baut. Das Rat­haus ist ein neore­nais­san­ce Gebä­u­de aus dem Jahr 1869 am Frie­dens­platz. Ein baroc­ker Brun­nen aus dem Jahr 1677 befin­det sich eben­falls auf dem Platz. Auf dem Hügel Sva­tý Ján befin­det sich der Archä­o­park Neto­litz, der die Ergeb­nis­se archä­o­lo­gis­cher Fors­chun­gen über die früh­mit­te­lal­ter­li­che Fes­tung durch direk­te Rekons­truk­ti­on prä­sen­tiert. Besu­cher kön­nen rekons­tru­ier­te Befes­ti­gung­san­la­gen, eine Pali­sa­de und einen Wach­turm besich­ti­gen, der auch als Aus­sichts­punkt mit Blick auf die Stadt und die umlie­gen­de Lands­chaft dient (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist bekannt für sei­ne tra­di­ti­onel­len Verans­tal­tun­gen, wie den alt­böh­mis­chen Jahr­mar­kt Na Linec­ké ces­tě, der im Mai statt­fin­det und Han­dwerks­vor­füh­run­gen, tra­di­ti­onel­le Musik und Tanz bie­tet. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten, die mit Neto­litz ver­bun­den sind, gehört Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (ca. 1460 – 1538), ein tsche­chis­cher Teich­bau­er und Archi­tekt, der an der Errich­tung von Fisch­te­i­chen in Süd­böh­men bete­i­ligt war (en​.wiki​pe​dia​.org).

Die Umge­bung von Neto­litz ist reich an Tei­chen und Wäl­dern, die ide­a­le Bedin­gun­gen für Natur­lieb­ha­ber und Erho­lung bie­ten. Der Mnich-​Teich, der im 15. oder 16. Jahr­hun­dert ange­legt wur­de, ist ein belieb­ter Ort für Spa­zier­gän­ge und Ents­pan­nung. Auf sei­nem Damm befin­den sich zwei his­to­risch bede­uten­de Ste­in­bo­genb­rüc­ken (en​.wiki​pe​dia​.org). In der Nähe der Stadt liegt auch der Wall­fa­hr­t­sort Lomec mit der Kir­che des Namens Mariens, einer der wich­tigs­ten baroc­ken Wall­fa­hr­t­sor­te in Süd­böh­men (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic, s popu­la­cí oko­lo 2 500 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Neto­li­cích pochá­zí z roku 981, kdy jsou zmí­něny v Kos­mo­vě kro­ni­ce jako hra­diš­tě. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jí osíd­le­ní této oblas­ti již v době bron­zo­vé. V 8. sto­le­tí se zde usa­di­li Slo­va­né, což činí z Neto­lic jed­no z nej­star­ších měst v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­dění rodu Slav­ní­kov­ců v roce 995 se hra­diš­tě Neto­li­ce sta­lo majet­kem vlád­nou­cí­ho rodu Pře­mys­lov­ců. Pod hra­diš­těm vznik­la osa­da oko­lo kos­te­la sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá se postup­ně roz­růs­ta­la a sta­la se cen­trem obcho­du a sprá­vy v regi­onu (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jád­ro Neto­lic je měst­skou památ­ko­vou zónou s množ­stvím zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámek Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ní zámek z roku 1583, posta­ve­ný jako lovec­ký zámek pro Vilé­ma z Rožm­ber­ka ve sty­lu ital­ských vil. Nachá­zí se v čás­ti Pet­rův Dvůr a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tel sva­té­ho Vác­la­va je původ­ně gotic­ká stav­ba s román­ský­mi prv­ky z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, s rene­sanč­ní věží. Kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie pochá­zí z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, v 17. sto­le­tí pro­šel raně barok­ní pře­stav­bou. Rad­ni­ce je neore­ne­sanč­ní budo­va z roku 1869 na Míro­vém náměs­tí. Barok­ní kaš­na se nachá­zí na náměs­tí a pochá­zí z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Jan se nachá­zí Arche­opark Neto­li­ce, kte­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výzku­mu raně stře­do­věké­ho hra­diš­tě for­mou pří­mé rekons­truk­ce. Návš­těv­ní­ci zde mohou vidět rekons­tru­ova­né opev­nění, pali­sá­du a stráž­ní věž, kte­rá slou­ží i jako rozh­led­na s výhle­dem na měs­to a okol­ní kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce jsou zná­mé svý­mi tra­dič­ní­mi udá­los­tmi, jako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kte­rý se koná v květ­nu a nabí­zí ukáz­ky řeme­sel, tra­dič­ní hud­by a tan­ce. Mezi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ce­mi patří Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ní­kář a archi­tekt, kte­rý se podí­lel na budo­vá­ní ryb­ní­ků v již­ních Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lí Neto­lic je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro milov­ní­ky pří­ro­dy a rekre­a­ce. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. nebo 16. sto­le­tí, je oblí­be­ným mís­tem na pro­cház­ky a rela­xa­ci. Na jeho hrá­zi se nachá­ze­jí dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblou­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí také pout­ní mís­to Lomec s kos­te­lem Jmé­na Pan­ny Marie, kte­rý je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních pout­ních míst v již­ních Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

skala
Hits: 2495

Štr­ba je pod­ta­trans­ká obec, v kto­rej žije 3890 oby­va­te­ľov (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leží na juž­nom úpä­tí Vyso­kých Tatier v nad­mor­skej výš­ke pri­bliž­ne 829 met­rov. Jej polo­ha v Pod­ta­trans­kej kot­li­ne ju umiest­ňu­je medzi Vyso­ké a Níz­ke Tat­ry (str​ba​.sk). Bola zalo­že­ná v roku 1280 na pan­stve lip­tov­ské­ho gró­fa Bogo­mí­ra a v prvej písom­nej zmien­ke je jej názov ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Iné his­to­ric­ké náz­vy: Csor­ba, Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zakla­da­te­ľom bol šol­týs Hot­ta. Postup­ne obec pat­ri­la rodi­nám z vet­vy Bogo­mí­ra. Oby­va­te­lia sa zaobe­ra­li pas­tier­stvom, dre­vo­ru­bač­stvom, pále­ním uhlia a váp­na, neskôr aj povoz­níc­tvom. V roku 1896 posta­vi­li z for­mu­jú­cej sa osa­dy oko­lo želez­nič­nej sta­ni­ce Tatrans­ká Štr­ba ozub­ni­co­vú želez­ni­cu na Štr­b­ské Ple­so. Neďa­le­ko od obce je aj zanik­nu­tá osa­da Šol­dov, v kto­rej stá­lo kedy­si opát­stvo, zanik­lo však v 14. sto­ro­čí. Obcou pre­chá­dza aj hlav­né európ­ske roz­vo­die medzi Balt­ským a Čier­nym morom (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba má roz­lo­hu pri­bliž­ne 63,07 km² a žije v nej oko­lo 3 382 oby­va­te­ľov. Obec sa skla­dá z troch čas­tí: samot­ná Štr­ba, Tatrans­ká Štr­ba a Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba je zná­ma svo­jou želez­nič­nou sta­ni­cou, kto­rá je výcho­dis­ko­vým bodom ozub­ni­co­vej želez­ni­ce vedú­cej na Štr­b­ské Ple­so, význam­né turis­tic­ké stre­dis­ko vo Vyso­kých Tat­rách. Geo­gra­fic­ká polo­ha obce posky­tu­je oby­va­te­ľom a náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný výhľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier na seve­re a hre­be­ne Níz­kych Tatier na juhu. Oblasť je boha­tá na prí­rod­né krá­sy, turis­tic­ké tra­sy a mož­nos­ti na rekre­áciu počas celé­ho roka. Štr­ba je tiež zná­ma svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi. Jed­ným z nich je Deň obce Štr­ba, súčas­ťou podu­ja­tia sú hudob­né vystú­pe­nia, výsta­vy, pre­daj­né stán­ky a rôz­ne atrak­cie pre deti (str​ba​.sk).

Štr­ba is a sub-​Tatra vil­la­ge with a popu­la­ti­on of 3,890 inha­bi­tants (vyso​ke​-tat​ry​.info). It is loca­ted on the sout­hern foot­hills of the High Tatras at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 829 meters. Its posi­ti­on in the Pod­ta­trans­ká Basin pla­ces it bet­we­en the High and Low Tatras (str​ba​.sk). The vil­la­ge was foun­ded in 1280 on the esta­te of Lip­tov Count Bogo­mír, and in the first writ­ten record, its name appe­ars as ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Other his­to­ri­cal names inc­lu­de Csor­ba and Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). The foun­der of the vil­la­ge was the ree­ve Hot­ta. Over time, the vil­la­ge belo­n­ged to fami­lies from the branch of Bogo­mír. The inha­bi­tants enga­ged in shep­her­ding, log­ging, char­co­al bur­ning, and lime bur­ning, and later also in car­ting. In 1896, a cog rai­lway was built from the deve­lo­ping sett­le­ment around the Tatrans­ká Štr­ba rai­lway sta­ti­on to Štr­b­ské Ple­so. Near the vil­la­ge is the now-​extinct sett­le­ment of Šol­dov, whe­re a monas­te­ry once sto­od, but it disap­pe­a­red in the 14th cen­tu­ry. Štr­ba is also cros­sed by the main Euro­pe­an waters­hed bet­we­en the Bal­tic and Black Seas (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba has an area of app­ro­xi­ma­te­ly 63.07 km² and a popu­la­ti­on of around 3,382 inha­bi­tants. The vil­la­ge con­sists of three parts: Štr­ba itself, Tatrans­ká Štr­ba, and Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba is kno­wn for its rai­lway sta­ti­on, which ser­ves as the star­ting point of the cog rai­lway lea­ding to Štr­b­ské Ple­so, a major tou­rist resort in the High Tatras. The geog­rap­hi­cal posi­ti­on of the vil­la­ge pro­vi­des resi­dents and visi­tors with a uni­que view of the pano­ra­ma of the High Tatras to the north and the Low Tat­ra rid­ges to the south. The area is rich in natu­ral beau­ty, hiking trails, and year-​round rec­re­a­ti­onal oppor­tu­ni­ties. Štr­ba is also kno­wn for its cul­tu­ral events, one of which is the Day of Štr­ba, fea­tu­ring musi­cal per­for­man­ces, exhi­bi­ti­ons, stalls, and vari­ous att­rac­ti­ons for chil­dren (str​ba​.sk).

Štr­ba to pod­tatr­za­ńs­ka wieś, w któ­rej miesz­ka 3 890 miesz­ka­ńców (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leży u połud­ni­owych pod­nó­ży Wyso­kich Tatr na wyso­ko­ści oko­ło 829 met­rów. Jej poło­że­nie w Kot­li­nie Pod­tatr­za­ńs­kiej umieszc­za ją między Wyso­ki­mi a Nis­ki­mi Tat­ra­mi (str​ba​.sk). Wieś zosta­ła zało­żo­na w 1280 roku na zie­miach hra­bie­go Lip­to­ws­kie­go Bogo­mí­ra, a w pier­ws­zej wzmian­ce pisem­nej jej nazwa poja­wia się jako ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Inne his­to­rycz­ne nazwy to Csor­ba i Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zało­ży­cie­lem wsi był sołtys Hot­ta. Z bie­giem cza­su wieś nale­ża­ła do rodzin z rodu Bogo­mí­ra. Miesz­ka­ńcy zaj­mo­wa­li się pas­terst­wem, wyrębem drzew, wyt­war­za­niem węg­la drze­wne­go i wap­na, a później także prze­wo­zem towa­rów. W 1896 roku z rozwi­ja­jącej się osa­dy wokół stac­ji kole­jo­wej Tatrans­ká Štr­ba zbu­do­wa­no kolej zęba­ta pro­wa­dzącą na Štr­b­ské Ple­so. Nie­da­le­ko wsi znaj­du­je się również zani­kła osa­da Šol­dov, w któ­rej nieg­dyś sta­ło opact­wo, ale zani­kło ono w XIV wie­ku. Przez Štr­bę prze­bie­ga także głó­wne euro­pej­skie dział wod­ny między Mor­zem Bałtyc­kim a Mor­zem Czar­nym (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba ma powierzch­nię oko­ło 63,07 km² i lic­zy oko­ło 3 382 miesz­ka­ńców. Skła­da się z trzech części: samej Štr­by, Tatrans­kej Štr­by i Štr­b­ské­ho Ple­sa. Tatrans­ká Štr­ba jest zna­na ze swo­jej stac­ji kole­jo­wej, któ­ra sta­no­wi punkt wyjści­owy dla kolei zęba­tej pro­wa­dzącej na Štr­b­ské Ple­so, ważny ośro­dek turys­tycz­ny w Tat­rach Wyso­kich. Poło­że­nie geo­gra­ficz­ne wsi zape­wnia miesz­ka­ńcom i turys­tom nie­po­wtar­zal­ny widok na pano­ra­mę Tatr Wyso­kich na półno­cy i grz­bie­ty Tatr Nis­kich na połud­niu. Regi­on ten obfi­tu­je w pięk­no przy­ro­dy, szla­ki turys­tycz­ne oraz możli­wo­ści rekre­ac­ji przez cały rok. Štr­ba jest również zna­na ze swo­ich wydar­zeń kul­tu­ral­nych, z któ­rych jed­nym jest Dzień Štr­by, obej­mu­jący wys­tępy muzycz­ne, wys­ta­wy, sto­is­ka hand­lo­we i różne atrakc­je dla dzie­ci (str​ba​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Staré Hamry

skala
Hits: 95

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­dza­jú­ca sa v Morav­skos­liez­skych Bes­ky­dách. Obec sa rozp­res­tie­ra na plo­che 8 345 ha a pozos­tá­va z 55 osád, pri­čom k 1. janu­áru 2024 tu žilo pri­bliž­ne 554 oby­va­te­ľov (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mie obce sa tiah­ne od vrcho­lov Lysá hora a Smrk až po Bílý kříž na hra­ni­ci so Slo­ven­skom (Wiki­pe­dia). Bie­ly kríž je rekre­ač­ná oblasť zná­ma už od kon­ca 19. sto­ro­čia. Názov dosta­la od krí­ža, kto­rý bol vraj posta­ve­ný v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia paše­rák­mi taba­ku. Čerstvo ošet­re­né smre­ko­vé žrde dre­ve­né­ho krí­ža na bie­lo svie­ti­li do ďale­ka (Infor­mač­ná tabu­ľa). Väč­ši­nu kata­strál­ne­ho úze­mia pokrý­va­jú lesy, kto­ré tvo­ria až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia). Sta­ré Ham­ry ležia v širo­kom údo­lí rie­ky Ostra­vi­ce, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Názov ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né hám­re zalo­že­né v 17. sto­ro­čí na spra­co­va­nie žele­za. Pôvod­ne sa obec nazý­va­la len ​“Ham­ry”; prí­vlas­tok ​“Sta­ré” bol pri­da­ný neskôr po zalo­že­ní nových hám­rov v Baš­ke (Wiki­pe­dia ENG). V roku 1969 bola vybu­do­va­ná vod­ná nádrž Šan­ce, kto­rá zato­pi­la pôvod­né cen­trum obce a spô­so­bi­la pre­síd­le­nie čas­ti oby­va­teľ­stva. Nové cen­trum obce bolo vybu­do­va­né v čas­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Vte­dy tu nechal gróf Oppers­dorf posta­viť vodou pohá­ňa­ný želez­ný mlyn, čo dalo vznik prvých žele­ziar­ní, kto­ré spra­co­vá­va­li rudu, kto­rá sa ťaži­la v Male­no­vi­ciach (Infor­mač­ná tabu­ľa). Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol svä­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v rokoch 1863 – 1865, a dre­ve­ný kos­tol Pan­ny Márie na Gru­ni z rokov 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neďa­le­ko od kos­to­la sa nachá­dza cin­to­rín s mno­hý­mi cen­ný­mi lia­ti­no­vý­mi kríž­mi, ukáž­kou ume­nia miest­nych žele­ziar­ní. Dre­ve­ný kos­tol bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej kapl­n­ky z roku 1847. Vychá­dza s tra­dí­cie miest­nej ľudo­vej archi­tek­tú­ry. Z Gru­ně na Bíly kříž vedie náuč­ný chod­ník, kto­rý zozna­mu­je s his­tó­ri­ou obce, obo­zna­mu­je o vod­nom die­le Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­dza sa tu aj lie­či­vý pra­meň, mies­to kde stá­la par­ti­zán­ska zem­ľan­ka (Infor­mač­ná tabuľa).

Obec je tiež spo­je­ná s bás­ni­kom Pet­rom Bez­ru­čom, kto­rý čas­to nav­šte­vo­val Sta­ré Ham­ry a pra­co­val tu. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” je pri­po­me­nu­tá pamät­ní­kom pri kos­to­le svä­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG). Sta­ré Ham­ry sú obľú­be­ným cie­ľom turis­tov vďa­ka svo­jej polo­he v srd­ci Bes­kýd, ponú­ka­júc mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­va­nie. Medzi naj­nav­šte­vo­va­nej­šie mies­ta pat­rí Gruň a Bílý kříž. (Hana Ven­glo­vá).

Sta­ré Ham­ry is a moun­tain vil­la­ge loca­ted in the Moravian-​Silesian Bes­kids. The muni­ci­pa­li­ty spans an area of 8,345 hec­ta­res and con­sists of 55 sett­le­ments, with app­ro­xi­ma­te­ly 554 inha­bi­tants as of Janu­ary 1, 2024 (sta​re​-ham​ry​.cz). The vil­la­ge­’s ter­ri­to­ry extends from the peaks of Lysá hora and Smrk to Bílý Kříž on the Slo­vak bor­der (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž is a rec­re­a­ti­onal area kno­wn sin­ce the late 19th cen­tu­ry. It was named after a whi­te cross, repor­ted­ly erec­ted by tobac­co smugg­lers in the mid-​19th cen­tu­ry, who­se fresh­ly tre­a­ted spru­ce beams glo­wed whi­te from afar (Infor­ma­ti­on board). Most of the cadas­tral area is cove­red by forests, which make up 87% of the total area (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry is situ­ated in the bro­ad val­ley of the Ostra­vi­ce River, wit­hin the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Infor­ma­ti­on board). The name ​“Sta­ré Ham­ry” refers to iron for­ges estab­lis­hed in the 17th cen­tu­ry for iron pro­ces­sing. Ori­gi­nal­ly, the vil­la­ge was sim­ply cal­led ​“Ham­ry,” and the pre­fix ​“Sta­ré” (Old) was added later after new for­ges were estab­lis­hed in Baš­ka (Wiki­pe­dia ENG).
In 1969, the Šan­ce Reser­vo­ir was cons­truc­ted, flo­oding the ori­gi­nal vil­la­ge cen­ter and disp­la­cing some resi­dents. A new vil­la­ge cen­ter was built in the Sam­čan­ka area (sta​re​-ham​ry​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1639 (Wiki­pe­dia ENG). At that time, Count Oppers­dorf estab­lis­hed a water-​powered iron mill, which mar­ked the begin­ning of the first iron­works pro­ces­sing ore mined in Male­no­vi­ce (Infor­ma­ti­on board). Notab­le land­marks inc­lu­de the Church of St. Hen­ry, built bet­we­en 1863 – 1865, and the wooden Church of the Vir­gin Mary on Gruň, built bet­we­en 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Near the church is a ceme­te­ry fea­tu­ring many valu­ab­le cast-​iron cros­ses, sho­wca­sing the artis­try of local iron­works. The wooden church was built on the site of an ear­lier cha­pel from 1847, ref­lec­ting the tra­di­ti­ons of local folk archi­tec­tu­re. From Gruň to Bílý Kříž, the­re is an edu­ca­ti­onal trail that pro­vi­des infor­ma­ti­on on the vil­la­ge­’s his­to­ry, the Šance-​Řečice water­works, a hea­ling spring, and a site whe­re a par­ti­san shel­ter once sto­od (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is also asso­cia­ted with the poet Petr Bez­ruč, who fre­qu­en­tly visi­ted and wor­ked in Sta­ré Ham­ry. His poem ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” is com­me­mo­ra­ted by a monu­ment near the Church of St. Hen­ry (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on thanks to its loca­ti­on in the heart of the Bes­kids, offe­ring oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing. The most visi­ted pla­ces inc­lu­de Gruň and Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry to gór­ska wieś poło­żo­na w Bes­ki­dach Morawsko-​Śląskich. Gmi­na zaj­mu­je powierzch­nię 8 345 hek­ta­rów i skła­da się z 55 osad, a na dzień 1 stycz­nia 2024 roku miesz­ka­ło tu oko­ło 554 miesz­ka­ńców (sta​re​-ham​ry​.cz). Teren wsi roz­ci­ąga się od szc­zy­tów Lysá hora i Smrk po Bílý Kříž na gra­ni­cy ze Sło­wac­ją (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž to obszar rekre­a­cyj­ny zna­ny od końca XIX wie­ku. Nazwa pocho­dzi od bia­łe­go krzy­ża, któ­ry rze­ko­mo został posta­wi­ony przez prze­myt­ni­ków tyto­niu w poło­wie XIX wie­ku, a świe­żo obro­bi­one bel­ki świer­ko­we lśni­ły bie­lą z dale­ka (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Więks­zo­ść obsza­ru gmi­ny pokry­wa­ją lasy, któ­re sta­no­wią 87% powierzch­ni (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leżą w sze­ro­kiej doli­nie rze­ki Ostra­vi­ce, w obrębie chro­ni­one­go kra­job­ra­zu Bes­ki­dów (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Nazwa ​“Sta­ré Ham­ry” nawi­ązu­je do kuźni żelaz­nych zało­żo­nych w XVII wie­ku do obrób­ki żela­za. Poc­ząt­ko­wo wieś nazy­wa­ła się po pros­tu ​“Ham­ry”, a przy­mi­ot­nik ​“Sta­ré” (Sta­re) został doda­ny później po zało­że­niu nowych kuźni w Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
W 1969 roku wybu­do­wa­no zbi­or­nik wod­ny Šan­ce, któ­ry zalał pier­wot­ne cen­trum wsi i zmu­sił część miesz­ka­ńców do prze­sied­le­nia. Nowe cen­trum wsi pows­ta­ło w rejo­nie Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o wsi pocho­dzi z 1639 roku (Wiki­pe­dia ENG). Wte­dy hra­bia Oppers­dorf zało­żył wod­ny młyn żelaz­ny, co zapoc­ząt­ko­wa­ło pier­ws­ze huty przet­war­za­jące rudę wydo­by­wa­ną w Male­no­vi­cach (Tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Do ważniejs­zych zabyt­ków nale­żą Kości­ół św. Hen­ry­ka zbu­do­wa­ny w latach 1863 – 1865 oraz dre­wnia­ny Kości­ół Mat­ki Bożej na Gru­ňu z lat 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Nie­da­le­ko kości­oła znaj­du­je się cmen­tarz z wie­lo­ma cen­ny­mi żeli­wny­mi krzy­ża­mi, będący­mi przy­kła­dem sztu­ki lokal­nych hut żela­za. Dre­wnia­ny kości­ół został zbu­do­wa­ny na miejs­cu kap­li­cy z 1847 roku, odzwier­cied­la­jąc tra­dyc­je lokal­nej archi­tek­tu­ry ludo­wej. Z Gru­ňu na Bílý Kříž pro­wa­dzi szlak edu­ka­cyj­ny, któ­ry infor­mu­je o his­to­rii wsi, wodo­ci­ągu Šance-​Řečice, źród­le lecz­nic­zym i miejs­cu, gdzie znaj­do­wa­ła się zie­mian­ka par­ty­zanc­ka (Tab­li­ca informacyjna).

Wieś zwi­ąza­na jest również z poetą Pet­rem Bez­ru­čem, któ­ry częs­to odwie­dzał Sta­ré Ham­ry i pra­co­wał tam. Jego wiersz ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” upa­mi­ęt­nia pomnik obok Kości­oła św. Hen­ry­ka (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry to popu­lar­ny cel turys­tycz­ny dzi­ęki swo­je­mu poło­że­niu w ser­cu Bes­ki­dów, ofe­ru­jący możli­wo­ści węd­ró­wek pies­zych, jaz­dy na rower­ze i nar­ciarst­wa. Najc­zęściej odwie­dza­ne miejs­ca to Gruň i Bílý Kříž (Hana Venglová).

Sta­ré Ham­ry je hor­ská obec nachá­ze­jí­cí se v Morav­skos­lez­ských Bes­ky­dech. Obec se rozk­lá­dá na plo­še 8 345 hek­ta­rů a zahr­nu­je 55 osad, při­čemž k 1. led­nu 2024 zde žilo přib­liž­ně 554 oby­va­tel (sta​re​-ham​ry​.cz). Úze­mí obce se táh­ne od vrcho­lů Lysá hora a Smrk až po Bílý Kříž na hra­ni­ci se Slo­ven­skem (Wiki­pe­dia). Bílý Kříž je rekre­ač­ní oblast zná­má již od kon­ce 19. sto­le­tí. Název pochá­zí od bílé­ho kří­že, kte­rý byl údaj­ně posta­ven paše­rá­ky tabá­ku v polo­vi­ně 19. sto­le­tí a jeho čerstvě oše­tře­né smr­ko­vé trá­my sví­ti­ly do dál­ky (Infor­mač­ní tabu­le). Vět­ši­nu kata­strál­ní­ho úze­mí pokrý­va­jí lesy, kte­ré tvo­ří až 87 % plo­chy (Wiki­pe­dia).
Sta­ré Ham­ry leží v širo­kém údo­lí řeky Ostra­vi­ce, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (Infor­mač­ní tabu­le). Název ​“Sta­ré Ham­ry” odka­zu­je na želez­né ham­ry zalo­že­né v 17. sto­le­tí na zpra­co­vá­ní žele­za. Původ­ně se obec nazý­va­la jen ​“Ham­ry”, pří­do­mek ​“Sta­ré” byl při­dán později po zalo­že­ní nových ham­rů v Baš­ce (Wiki­pe­dia ENG).
V roce 1969 byla vybu­do­vá­na vod­ní nádrž Šan­ce, kte­rá zato­pi­la původ­ní cen­trum obce a způso­bi­la pře­síd­le­ní čás­ti oby­va­tel. Nové cen­trum obce bylo vybu­do­vá­no v čás­ti Sam­čan­ka (sta​re​-ham​ry​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1639 (Wiki­pe­dia ENG). Teh­dy zde hra­bě Oppers­dorf nechal posta­vit vod­ní želez­ný mlýn, čímž vznik­ly prv­ní žele­zár­ny zpra­co­vá­va­jí­cí rudu těže­nou v Male­no­vi­cích (Infor­mač­ní tabu­le). Mezi význam­né památ­ky patří kos­tel sva­té­ho Jin­dři­cha, posta­ve­ný v letech 1863 – 1865, a dře­věný kos­tel Pan­ny Marie na Gru­ni z let 1887 – 1890 (Wiki­pe­dia ENG). Neda­le­ko kos­te­la se nachá­zí hřbi­tov s mno­ha cen­ný­mi liti­no­vý­mi kří­ži, ukáz­kou umění míst­ních žele­zá­ren. Dře­věný kos­tel byl posta­ven na mís­tě původ­ní kap­le z roku 1847 a vychá­zí z tra­di­ce míst­ní lido­vé archi­tek­tu­ry. Z Gru­ně na Bílý Kříž vede nauč­ná stez­ka, kte­rá sez­na­mu­je s his­to­rií obce, vod­ním dílem Šan­ce – Řeči­ce. Nachá­zí se zde také léči­vý pra­men a mís­to, kde stá­la par­ty­zán­ská zeml­jan­ka (Infor­mač­ní tabule).

Obec je také spo­je­na s bás­ní­kem Pet­rem Bez­ru­čem, kte­rý čas­to navš­těvo­val Sta­ré Ham­ry a zde pra­co­val. Jeho báseň ​“Maryč­ka Mag­dó­no­va” při­po­mí­ná památ­ník u kos­te­la sva­té­ho Jin­dři­cha (Wiki­pe­dia ENG).
Sta­ré Ham­ry jsou oblí­be­ným cílem turis­tů díky své polo­ze v srd­ci Bes­kyd, nabí­ze­jíc mož­nos­ti pro pěší turis­ti­ku, cyk­lo­tu­ris­ti­ku a lyžo­vá­ní. Mezi nej­navš­těvo­va­něj­ší mís­ta patří Gruň a Bílý Kříž (Hana Venglová).

Use Facebook to Comment on this Post