České mestá, Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Južné Čechy

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 318

je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. Domy a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za hradby. Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a , pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a a vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. , „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné predstavenia v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné používané pre spoločenské . (loudavymkrokem.cz). 

sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú , najväčší mechanický na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich , obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako . sa nachádza v historickom centre mesta. je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na rybníky a , čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár , futbalista , Aleš Kotalík, (Wikipedia ENG), František II. – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ , pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar , spisovateľ , pianista, dirigent, zbormajster , básnik (Wikipedia).

Múzeum a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu fotografie a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, . (wanderlog.com). Dokumentuje fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of around 21,000, is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Castle and the château in . It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count . Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II Rákoczi – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische , das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická , několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Odkazy

Krýzove jesličky

Múzeum fotografie

Ostatné

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Príroda, Rastliny, Mestá, Podunajsko, Organizmy, Fotografie

Senec

skala
Hits: 4031

je menšie neďaleko od Bratislavy, ale aj od Trnavy  juhozápadnom Slovensku.

Maďarské pomenovanie pre Senec je , nemecké . Jeho rozloha je takmer 39 km2, na ktorých žije takmer 17 000 obyvateľov. Známe sú  (Senecké ), ktoré sú významnou rekreačnou destináciou Slovenska. Areál vznikol v medzivojnovom období. Prvá písomná zmienka je z roku 1252, kde sa Senec spomína ako . V 13. storočí bol Senec pod vplyvom nemeckej . si udržali svoje vedúce postavenie do konca stredoveku. Od roku 1439 sa Senec spomína ako – mestečko. V roku 1663 napadli mesto . V roku 1715 žilo v Senci asi 1032 obyvateľov, v roku 1869 2837. V roku 1763 bolo v Senci zemetrasenie, v roku 1775 zasiahla mesto povodeň. Od decembra 1850 je v prevádzke železničné spojenie – . Medzi prvou a druhou svetovou vojnou došlo vyvlastneniu majetku Esterháziovcov a k ich prideleniu kolonistom z Oravy, Kysúc a Moravy. Vďaka repatriácii po 2. svetovej vojne došlo, okrem iného, k príchodu takmer tisíc Slovákov do Senca. V meste od konca stredoveku malo veľmi silné zastúpenie maďarské . Dnes tvoria cca 22 % (Wikipedia.sk).

V lete sa koná v Senci viacero pravidelných podujatí: Senecké , Veľký letný karneval, , Záchranársky Medzinárodný , . mesta: spisovateľ , futbalista  (Wikipedia.sk).

Senec is a smaller town near Bratislava and also in southwestern .

The Hungarian name for Senec is Szenc, and in German, is called Wartberg. It covers an area of almost 39 km2, with a population of nearly 17,000 inhabitants. The Sun Lakes () are well-known and serve as a significant recreational destination in Slovakia. The area was established during the interwar period. The written mention dates back to 1252, where Senec is referred to as Zemch. In the 13th century, Senec was under the influence of German colonization, maintaining its leading position until the end of the Middle Ages. Since 1439, Senec has been referred to as an oppidum – a small town. In 1663, the town was attacked by the Turks. In 1715, around 1032 inhabitants lived in Senec, and by 1869, the number increased to 2837. In 1763, an earthquake struck Senec, and in 1775, the town was hit by a flood. Since December 1850, there has been a railway connection between Štúrovo and Bratislava. Between the two World Wars, the property of the family was confiscated and assigned to settlers from , Kysúce, and . Due to repatriation after World War II, nearly a thousand Slovaks arrived in Senec. The town has had a strong representation of the Hungarian population since the end of the Middle Ages, constituting approximately 22% today.

During the summer, Senec hosts various regular events, including Senec Summer, the Grand Summer Carnival, Three Kings Swimming, International Children’s Rescuer Day, and the Diver’s Carnival. Notable personalities from the town include writer Albert Molnár Senczi and footballer Ján Popluhár. (Source: .sk)

Szenc egy kisebb város Szlovákia délnyugati részén, közel Bratislavához és Trnavához.

Szenc magyar neve Szenc, német neve pedig Wartberg. Majdnem 39 km2 területen, közel 17 000 lakos él. Ismertek a Napfény-tavak (Senecké jazerá), melyek fontos rekreációs célpontként szolgálnak Szlovákiában. A terület az első világháború utáni időszakban jött létre. Az első írásos említés 1252-ből származik, amikor Szencet Zemch-ként említik. A 13. században Szenc a német telepesek befolyása alatt állt, amely vezető pozícióját a középkor végéig megtartotta. 1439 óta Szenc oppidumként, azaz kisvárosként szerepel. 1663-ban a várost a törökök megtámadták. 1715-ben Szenc lakossága körülbelül 1032 fő volt, 1869-ben pedig már 2837 fő. 1763-ban Szencen földrengés történt, 1775-ben pedig az árvíz sújtotta a várost. 1850 decemberétől van vasúti kapcsolat Štúrovo és között. Az első és a második világháború között az Esterházy család vagyonát elkobozták, és az Orava, Kysúce és területéről érkező telepeseknek ítélték oda. A második világháború utáni repatriáció miatt majdnem ezer szlovák érkezett Szencre. A városnak erős magyar lakossága volt a középkor végétől, ma körülbelül 22%-os arányban képviseltetik.

Nyáron Szenc számos rendszeres eseménynek ad otthont, köztük a (Szenci Nyár), a Nagy Nyári Karnevál, a Háromkirályi téli úszás, a Nemzetközi Gyermekmentő Nap és a Búvárkodó Karnevál. A város neves személyiségei közé tartozik az író Albert Molnár Senczi és a labdarúgó Ján Popluhár. (Forrás: Wikipedia.sk)

Senec je manji grad nedaleko od Bratislave, ali i od Trnave na jugozapadu Slovačke.

Mađarski naziv za Senec je Szenc, a nemački Wartberg. Njegova površina je gotovo 39 km2, na kojoj živi skoro 17 000 stanovnika. Poznata su Sunčana jezera (Senecké jazerá), koja su značajna rekreativna destinacija Slovačke. Ovaj kompleks nastao je između dva svetska rata. Prvi pisani spomen datira iz 1252. godine, kada se Senec pominje kao Zemch. Tokom 13. veka, Senec je bio pod uticajem nemačke kolonizacije, a Nemci su zadržali svoj vodeći položaj do kraja srednjeg veka. Od 1439. godine Senec se spominje kao oppidum – grad. Godine 1663, grad je napao Osmanski car. Godine 1715, Senec je imao oko 1032 stanovnika, a 1869. godine 2837. Godine 1763. Senec je pogodio zemljotres, a 1775. grad je zahvatila poplava. Od decembra 1850. godine postoji železnička veza Štúrovo – Bratislava. Između Prvog i Drugog svetskog rata došlo je do oduzimanja imovine Esterházija i dodeljivanja doseljenicima iz Ora, Kišuca i Morave. Zbog repatrijacije posle Drugog svetskog rata, došlo je, između ostalog, do dolaska skoro hiljadu Slovaka u Senec. Grad je od kraja srednjeg veka imao snažno mađarsko predstavljanje. Danas čine oko 22% stanovništva (Wikipedia.sk).

Tokom leta, u Sencu se održava nekoliko redovnih događanja, uključujući Senec Summer, Veliki letnji karneval, Zimsko plivanje Trojice kraljeva, Međunarodni dan spašavanja dece, i Podvodni karneval. Ličnosti grada uključuju pisca Molnára Senczija i fudbalera Jána Popluhára (Wikipedia.sk).

, ,

Krajina, Slovensko, Dolné Považie, Fotografie

Modrová horáreň

skala
Hits: 3615

horáreň je chatová oblasť Modrová. Nachádza sa asi 1.5 km od obce. Nachádza sa tu okrem chát aj známejšie rekreačné zariadenie, ktoré má momentálne názov Senior Modrová. Predtým to bol a dávnejšie . Dolina sa nazýva Dolina , je súčasťou Považského Inovca. Lokalitu veľmi dobre poznám.

je obklopená hustými lesmi, lúkami a kopcami (megaubytovanie.sk).

Modrová Horáreň is a cottage area in the village of Modrová. is located approximately 1.5 km from the village. Besides cottages, there is also a more well-known recreational facility called . Previously, it was known as Horec and even earlier as Dumas. The valley is called and is part of the mountain range. I know the area very well.

Modrová horáreň is surrounded by dense forests, meadows, and hills (megaubytovanie.sk).

TOP

Ostatné

, , ,

Krajina, Zahraničie, Obce, Česko, Fotografie, České obce, Južné Čechy

Netolice – jedno z najstarších miest v Čechách

skala
Hits: 276

je mestečko nachádzajúce sa v južných Čechách, približne 20 kilometrov západne od Českých Budějovíc, žije tu približne 2 500 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Netoliciach pochádza z roku 981, keď sú spomínané v Kosmovej kronike ako hradisko. však naznačujú osídlenie tejto už v dobe bronzovej. V 8. storočí sa tu usadili , čo robí z Netolíc jedno z najstarších miest v Čechách (holasovice.eu). Po vyvraždení rodu Slavníkovcov v roku 995 sa hradisko Netolice stalo majetkom vládnuceho rodu Přemyslovcov. Pod hradiskom vznikla osada okolo kostola svätého Václava, ktorá sa postupne rozrastala a stala sa centrom obchodu a správy v regióne (en.wikipedia.org).

Historické jadro Netolíc je mestskou pamiatkovou zónou s množstvom zachovalých historických budov. Zámok je renesančný zámok z roku 1583, postavený ako lovecký zámok pre Viléma z Rožmberka v štýle talianskych víl. Nachádza sa v časti a je národnou kultúrnou pamiatkou (en.wikipedia.org). je pôvodne gotická stavba s románskymi prvkami z druhej polovice 13. storočia, s renesančnou vežou. pochádza z druhej polovice 13. storočia, v 17. storočí prešiel ranobarokovou prestavbou. Radnica je neorenesančná budova z roku 1869 Mierovom námestí. Baroková sa nachádza sa na námestí a pochádza z roku 1677. Na vrchu Svatý Ján sa nachádza , ktorý prezentuje archeologického výskumu ranostredovekého hradiska formou priamej . tu môžu vidieť rekonštruované , palisádu a strážnu vežu, ktorá slúži aj ako rozhľadňa s výhľadom na a okolitú krajinu (holasovice.eu). Netolice sú známe svojimi tradičnými podujatiami, ako je Staročeský jarmark „Na Linecké cestě“, ktorý sa koná v máji a ponúka ukážky remesiel, tradičnej a tanca. Medzi spojené s Netolicami patrí Josef (asi 1460–1538), český rybnikár a architekt, ktorý sa podieľal na budovaní rybníkov v južných Čechách (en.wikipedia.org).

Okolie Netolíc je bohaté na a , čo poskytuje ideálne podmienky pre milovníkov prírody a . , založený v 15. alebo 16. storočí, je obľúbeným miestom na a relaxáciu. Na jeho hrádzi sa nachádzajú dva historicky cenné kamenné oblúkové (en.wikipedia.org). V blízkosti mesta sa nachádza aj pútnické miesto s kostolom mena Panny Márie, ktorý je jedným z najvýznamnejších barokových pútnických miest v južných Čechách (holasovice.eu).

Netolice is a small town located in South Bohemia, approximately 20 kilometers west of , with a population of around 2,500. The written mention of Netolice dates back to 981 when was recorded as a fortified settlement in the Chronicle of Cosmas. However, archaeological findings suggest that the area was inhabited as early as the Bronze Age. In the 8th century, Slavs settled here, making Netolice one of the oldest towns in Bohemia (holasovice.eu). After the massacre of the Slavník dynasty in 995, the Netolice stronghold became the property of the ruling Přemyslid dynasty. A settlement developed below the fortress around the Church of St. Wenceslas, gradually expanding into a regional center of trade and administration (en..org).

The historical core of Netolice is a municipal heritage zone with many well-preserved historical buildings. Kratochvíle Chateau, a Renaissance hunting lodge built in 1583 for Vilém of Rožmberk in the style of Italian villas, is located in the Petrův Dvůr district and is a national cultural monument (en.wikipedia.org). The Church of St. Wenceslas is originally a Gothic structure with Romanesque elements from the second half of the 13th century, featuring a Renaissance tower. The Church of the Assumption of the Virgin Mary also dates back to the second half of the 13th century and underwent an early Baroque reconstruction in the 17th century. The town hall is a Neo-Renaissance building from 1869, located on Peace Square. A Baroque fountain from 1677 is also situated in the square. On St. John’s Hill (Svatý Ján), the Netolice Archaeopark presents the results of archaeological research on the early medieval stronghold through direct reconstruction. Visitors can see reconstructed fortifications, a palisade, and a watchtower, which also serves as a lookout point offering views of the town and surrounding countryside (holasovice.eu).

Netolice is known for its traditional events, such as the Old Fair Na Linecké cestě, held in May, featuring demonstrations of crafts, traditional music, and dance. Among the notable figures associated with Netolice is (c. 1460–1538), a Czech pond builder and architect who contributed to the construction of fishponds in South Bohemia (en.wikipedia.org).

The surroundings of Netolice are rich in fishponds and forests, providing ideal conditions for nature lovers and recreation. Mnich Pond, established in the 15th or 16th century, is a popular spot for walks and relaxation. Two historically significant stone arch bridges are located on its dam (en.wikipedia.org). Near the town, there is also the pilgrimage site of Lomec with the Church of the Name of the Virgin Mary, one of the most important Baroque pilgrimage sites in South Bohemia (holasovice.eu).

Netolitz ist eine kleine Stadt in Südböhmen, etwa 20 Kilometer westlich von České Budějovice, mit einer Bevölkerung von etwa 2.500 Einwohnern. Die erste schriftliche Erwähnung von Netolitz stammt aus dem Jahr 981, als sie in der Chronik des Cosmas als befestigte Siedlung erwähnt wurde. Archäologische Funde deuten jedoch darauf hin, dass die Gegend bereits in der Bronzezeit besiedelt war. Im 8. Jahrhundert ließen sich hier Slawen nieder, was Netolitz zu einer der ältesten Städte Böhmens macht (holasovice.eu). Nach dem Massaker an der Dynastie der Slawnikiden im Jahr 995 wurde die Festung Netolitz Eigentum der herrschenden Dynastie der Přemysliden. Unterhalb der Festung entstand eine Siedlung um die Kirche des Hl. Wenzel, die sich allmählich ausdehnte und zu einem regionalen Handels- und Verwaltungszentrum wurde (en.wikipedia.org).

Der historische Stadtkern von Netolitz ist eine städtische Denkmalzone mit zahlreichen gut erhaltenen historischen Gebäuden. Das Schloss Kratochvíle, ein Renaissance-Jagdschloss aus dem Jahr 1583, wurde für Vilém von Rosenberg im Stil italienischer Villen erbaut. Es befindet sich im Stadtteil Petrův Dvůr und ist ein nationales Kulturdenkmal (en.wikipedia.org). Die Kirche des Hl. Wenzel ist ursprünglich ein gotisches Bauwerk mit romanischen Elementen aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und verfügt über einen Renaissanceturm. Die Kirche Mariä Himmelfahrt stammt ebenfalls aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und wurde im 17. Jahrhundert frühbarock umgebaut. Das ist ein neorenaissance Gebäude aus dem Jahr 1869 am Friedensplatz. Ein barocker Brunnen aus dem Jahr 1677 befindet sich ebenfalls auf dem Platz. Auf dem Hügel Svatý Ján befindet sich der Archäopark Netolitz, der die Ergebnisse archäologischer Forschungen über die frühmittelalterliche Festung durch direkte Rekonstruktion präsentiert. Besucher können rekonstruierte Befestigungsanlagen, eine Palisade und einen Wachturm besichtigen, der auch als Aussichtspunkt mit Blick auf die Stadt und die umliegende Landschaft dient (holasovice.eu).

Netolitz ist bekannt für seine traditionellen Veranstaltungen, wie den altböhmischen Jahrmarkt Na Linecké cestě, der im Mai stattfindet und Handwerksvorführungen, traditionelle Musik und Tanz bietet. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten, die mit Netolitz verbunden sind, gehört Josef Štěpánek Netolický (ca. 1460–1538), ein tschechischer Teichbauer und Architekt, der an der Errichtung von Fischteichen in Südböhmen beteiligt war (en.wikipedia.org).

Die Umgebung von Netolitz ist reich an Teichen und Wäldern, die ideale Bedingungen für Naturliebhaber und Erholung bieten. Der Mnich-Teich, der im 15. oder 16. Jahrhundert angelegt wurde, ist ein beliebter Ort für Spaziergänge und Entspannung. Auf seinem Damm befinden sich zwei historisch bedeutende Steinbogenbrücken (en.wikipedia.org). In der Nähe der Stadt liegt auch der Wallfahrtsort Lomec mit der Kirche des Namens Mariens, einer der wichtigsten barocken Wallfahrtsorte in Südböhmen (holasovice.eu).

Netolice je městečko nacházející se v jižních Čechách, přibližně 20 kilometrů západně od Českých Budějovic, s populací okolo 2 500 obyvatel. První písemná zmínka o Netolicích pochází z roku 981, kdy jsou zmíněny v Kosmově kronice jako hradiště. Archeologické nálezy však naznačují osídlení této oblasti již v době bronzové. V 8. století se zde usadili Slované, což činí z Netolic jedno z nejstarších měst v Čechách (holasovice.eu). Po vyvraždění rodu Slavníkovců v roce 995 se hradiště Netolice stalo majetkem vládnoucího rodu Přemyslovců. Pod hradištěm vznikla osada okolo kostela svatého Václava, která se postupně rozrůstala a stala se centrem obchodu a správy v regionu (en.wikipedia.org).

Historické jádro Netolic je městskou památkovou zónou s množstvím zachovalých historických budov. Zámek Kratochvíle je renesanční zámek z roku 1583, postavený jako lovecký zámek pro Viléma z Rožmberka ve stylu italských vil. Nachází se v části Petrův Dvůr a je národní kulturní památkou (en.wikipedia.org). Kostel svatého Václava je původně gotická stavba s románskými prvky z druhé poloviny 13. století, s renesanční věží. Kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z druhé poloviny 13. století, v 17. století prošel raně barokní přestavbou. je neorenesanční budova z roku 1869 na Mírovém náměstí. Barokní kašna se nachází na náměstí a pochází z roku 1677. Na vrchu Svatý Jan se nachází Archeopark Netolice, který prezentuje výsledky archeologického výzkumu raně středověkého hradiště formou přímé rekonstrukce. Návštěvníci zde mohou vidět rekonstruované opevnění, palisádu a strážní věž, která slouží i jako rozhledna s výhledem na město a okolní krajinu (holasovice.eu).

Netolice jsou známé svými tradičními událostmi, jako je Staročeský jarmark „Na Linecké cestě“, který se koná v květnu a nabízí ukázky řemesel, tradiční hudby a . Mezi významné spojené s Netolicemi patří Josef Štěpánek Netolický (asi 1460–1538), český rybníkář a architekt, který se podílel na budování rybníků v jižních Čechách (en.wikipedia.org).

Okolí Netolic je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro milovníky přírody a rekreace. Rybník Mnich, založený v 15. nebo 16. století, je oblíbeným místem na procházky a relaxaci. Na jeho hrázi se nacházejí dva historicky cenné kamenné obloukové mosty (en.wikipedia.org). V blízkosti města se nachází také poutní místo Lomec s kostelem Jména Panny Marie, který je jedním z nejvýznamnějších barokních poutních míst v jižních Čechách (holasovice.eu).

TOP

Všetky

Krajina, Slovensko, Príroda, Liptov, Hory, Biotopy, Fotografie

Štrba

skala
Hits: 2703

je podtatranská obec, v ktorej žije 3890 obyvateľov (vysoke-tatry.info). Leží južnom úpätí Vysokých Tatier v nadmorskej výške približne 829 metrov. Jej v Podtatranskej kotline ju umiestňuje medzi Vysoké a (strba.sk). Bola založená v roku 1280 na panstve liptovského grófa Bogomíra a v prvej písomnej zmienke je jej názov „“ (vysoke-tatry.info). Iné : , (en.wikipedia.org). Zakladateľom bol šoltýs . Postupne obec patrila rodinám z vetvy Bogomíra. Obyvatelia sa zaoberali pastierstvom, drevorubačstvom, pálením uhlia a vápna, neskôr aj povozníctvom. V roku 1896 postavili z formujúcej sa okolo železničnej stanice ozubnicovú železnicu na Štrbské Pleso. Neďaleko od je aj zaniknutá osada Šoldov, v ktorej stálo kedysi , zaniklo však v 14. storočí. Obcou prechádza aj hlavné európske rozvodie medzi Baltským a Čiernym morom (vysoke-tatry.info).

Štrba má rozlohu približne 63,07 km² a žije v nej okolo 3 382 obyvateľov. Obec sa skladá z troch častí: samotná Štrba, Tatranská Štrba a Štrbské Pleso. Tatranská Štrba je známa svojou železničnou stanicou, ktorá je východiskovým bodom ozubnicovej vedúcej na , významné turistické stredisko vo Vysokých Tatrách. Geografická poloha obce poskytuje obyvateľom a návštevníkom jedinečný výhľad na panorámu Vysokých Tatier na severe a Nízkych Tatier na juhu. Oblasť je bohatá na , a možnosti na rekreáciu počas celého roka. Štrba je tiež známa svojimi kultúrnymi podujatiami. Jedným z nich je , súčasťou sú , , predajné a rôzne pre (strba.sk).

Štrba is a sub- village with a population of 3,890 inhabitants (vysoke-.info). is located on the southern foothills of the High Tatras at an altitude of approximately 829 meters. Its position in the Podtatranská Basin places it between the High and Low Tatras (strba.sk). The village was founded in 1280 on the estate of Count , and in the written record, its name appears as „Chorba“ (vysoke-tatry.info). Other historical names include Csorba and Tschirban (en..org). The founder of the village was the reeve Hotta. Over time, the village belonged to families from the branch of Bogomír. The inhabitants engaged in shepherding, logging, charcoal burning, and lime burning, and later also in carting. In 1896, a cog railway was built from the developing settlement around the Tatranská Štrba railway station to Štrbské Pleso. Near the village is the now-extinct settlement of , where a monastery once stood, but it disappeared in the 14th century. Štrba is also crossed by the main European watershed between the Baltic and Black Seas (vysoke-tatry.info).

Štrba has an area of approximately 63.07 km² and a population of around 3,382 inhabitants. The village consists of three parts: Štrba itself, Tatranská Štrba, and Štrbské Pleso. Tatranská Štrba is known for its railway station, which serves as the starting point of the cog railway leading to Štrbské Pleso, a major tourist resort in the High Tatras. The geographical position of the village provides residents and visitors with a unique view of the panorama of the High Tatras to the north and the Low Tatra ridges to the south. The area is rich in natural beauty, hiking trails, and year-round recreational opportunities. Štrba is also known for its cultural events, one of which is the Day of Štrba, featuring musical performances, exhibitions, stalls, and various attractions for children (strba.sk).

Štrba to podtatrzańska wieś, w której mieszka 3 890 mieszkańców (vysoke-tatry.info). Leży u południowych podnóży Wysokich Tatr na wysokości około 829 metrów. Jej położenie w Kotlinie Podtatrzańskiej umieszcza ją między Wysokimi a Niskimi Tatrami (strba.sk). Wieś została założona w 1280 roku na ziemiach hrabiego Liptowskiego Bogomíra, a w pierwszej wzmiance pisemnej jej nazwa pojawia się jako „Chorba“ (vysoke-tatry.info). Inne historyczne nazwy to Csorba i Tschirban (en.wikipedia.org). Założycielem wsi był sołtys Hotta. Z biegiem czasu wieś należała do rodzin z rodu Bogomíra. Mieszkańcy zajmowali się pasterstwem, wyrębem drzew, wytwarzaniem węgla drzewnego i wapna, a później także przewozem towarów. W 1896 roku z rozwijającej się osady wokół stacji kolejowej Tatranská Štrba zbudowano kolej zębata prowadzącą na Štrbské Pleso. Niedaleko wsi znajduje się również zanikła osada Šoldov, w której niegdyś stało opactwo, ale zanikło ono w XIV wieku. Przez Štrbę przebiega także główne europejskie dział wodny między Morzem Bałtyckim a Morzem Czarnym (vysoke-tatry.info).

Štrba ma powierzchnię około 63,07 km² i liczy około 3 382 mieszkańców. Składa się z trzech części: samej Štrby, Tatranskej Štrby i Štrbského Plesa. Tatranská Štrba jest znana ze swojej stacji kolejowej, która stanowi punkt wyjściowy dla kolei zębatej prowadzącej na Štrbské Pleso, ważny ośrodek turystyczny w Tatrach Wysokich. Położenie geograficzne wsi zapewnia mieszkańcom i turystom niepowtarzalny widok na panoramę Tatr Wysokich na północy i grzbiety Tatr Niskich na południu. Region ten obfituje w piękno przyrody, szlaki turystyczne oraz możliwości rekreacji przez cały rok. Štrba jest również znana ze swoich wydarzeń kulturalnych, z których jednym jest Dzień Štrby, obejmujący występy muzyczne, wystawy, stoiska handlowe i różne atrakcje dla dzieci (strba.sk).

TOP

Všetky

 

 

, ,