Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 338

Jindřichův Hradec je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za . Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil Přemysl Otakar v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a kožiarske objekty a objekty vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. Bathory, „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné predstavenia v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné hudobné pavilóny používané pre spoločenské udalosti. (loudavymkrokem.cz). 

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú Krýzovy jesličky, najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich Tomáš Krýza, obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. Kostol svätej Márie Magdalény sa nachádza v historickom centre mesta. Kostol Nanebovzatia Panny Márie je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na a , čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár Václav Chalupa, futbalista Karel Poborský, hokejisti Aleš Kotalík, Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ Stanislav Komárek, pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar Jiří Kaucký, spisovateľ Josef B. Nežárecký, pianista, dirigent, zbormajster Kurt Adler, básnik Lubor Kasal (Wikipedia).

Múzeum a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu fotografie a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika. (wanderlog.com). Dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje diel českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto inštitúcie spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Czech Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of around 21,000, it is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and the château in Český Krumlov. It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count Eugen Černín. Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II Rákoczi – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische Burg von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische Rathaus, das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická radnice, několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují politika Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické záznamy obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Krýzove jesličky

Aquashow

Múzeum fotografie

Ostatné

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 311

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané „malá Telč“ alebo „perla západomoravskej renesancie“. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných . Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503–1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia). 

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne , a , ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the „Little Telč“ or the „Pearl of Western Moravian Renaissance.“ The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13th or 14th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als „kleines Telč“ oder „Perle der westmährischen Renaissance“ bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány „malou Telčí“ nebo „perlou západomoravské renesance“. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503–1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. Ve 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Ve městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Počátky

skala
Hits: 285

Počátky sú obec ležiaca na pomedzí Čiech a Moravy v okrese Pelhřimov. S približne 2 500 obyvateľmi sa rozprestiera v kopcovitej krajine Českomoravskej vrchoviny, bohatej na , a potokov, ktoré dali mestu jeho názov. Prvá písomná zmienka o Počátkach pochádza z konca 13. storočia, keď boli spomenuté v listári Tobiáša z Bechyně ako miesto spustošené počas bojov medzi Václavom II. a prívržencami Záviša z Falkenštejna. Pôvodne trhová dedina sa postupne rozrástla a v 14. storočí získala status poddanského mesta. Počas husitských vojen získali Počátky právo postaviť kamenné . V 19. storočí, s príchodom industrializácie, došlo k hospodárskemu rozvoju mesta. Niektoré z vtedy založených tovární fungujú dodnes. Na začiatku 20. storočia bolo založené kúpeľné zariadenie Svatá Kateřina s liečivým prameňom. Počátky bol pomenovaný po meste jeho objaviteľom Milošom Tichým, rodákom z Počátok (pocatky.cz).

Mesto leží v nadmorskej výške okolo 620 metrov a preteká ním Počátecký potok. Oblasť je bohatá na rybníky, z ktorých najväčší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zaujímavosťou je najdlhšia smrekovcová aleja v Českej republike, vedúca z Počátok do Kališť, ktorá bola založená začiatkom 20. storočia a tvorí ju 280 stromov (travelking.sk). Historické centrum Počátok je mestskou pamiatkovou zónou s dobre zachovanou architektúrou. Dominantou je kostol svätého Jána Krstiteľa s prístupnou vežou. Uprostred námestia sa nachádza fontána so sochou svätého Jána Nepomuckého. Mestské múzeum, založené v roku 1892, je najstarším múzeom v regióne a ponúka etnografické a numizmatické zbierky. Spravuje tiež rodný dom Otokara Březinu, významného českého básnika a esejistu, s expozíciou venovanou jeho životu a dielu. Medzi ďalšie patrí cintorínsky kostol Božieho Tela, barokovo prestavaný v rokoch 1705–1711, a kostol svätej Kataríny pri liečivom prameni. V roku 2011 prešla budova bývalého kina rekonštrukciou a bola premenená na multifunkčný komplex, ktorý zahŕňa mestskú knižnicu, sálu slúžiacu ako kino či , galériu, miesto pre stretnutia dobrovoľných spolkov a informačné centrum. Mesto má tiež partnerské vzťahy s obcami Konolfingen vo Švajčiarsku a Lokca na Slovensku. Počátky sa objavili v niekoľkých filmoch a televíznych seriáloch, napríklad „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Počátky is a municipality located on the border between Bohemia and Moravia in the Pelhřimov District. With approximately 2,500 inhabitants, it is situated in the hilly landscape of the Bohemian-Moravian Highlands, rich in forests, ponds, and springs of streams that gave the town its name. The first written mention of Počátky dates back to the late 13th century, when it was mentioned in the records of Tobias of Bechyně as a place devastated during battles between Wenceslas II and the followers of Záviš of Falkenstein. Originally a market village, it gradually grew and, in the 14th century, obtained the status of a manorial town. During the Hussite wars, Počátky was granted the right to build stone fortifications. In the 19th century, with the advent of industrialization, the town experienced economic development. Some of the factories established during that time are still in operation today. At the beginning of the 20th century, the spa facility Svatá Kateřina with a healing spring was established. Počátky was named after its discoverer, Miloš Tichý, a native of the town (pocatky.cz).

The town lies at an altitude of approximately 620 meters and is traversed by the Počátecký stream. The area is rich in ponds, the largest being Velký Klátovský Pond (pocatky.cz). An interesting feature is the longest larch alley in the Czech Republic, leading from Počátky to Kaliště, established at the beginning of the 20th century and consisting of 280 trees (travelking.sk). The historical center of Počátky is an urban conservation zone with well-preserved architecture. The dominant feature of the square is the Church of St. John the Baptist, with an accessible tower. In the middle of the square, there is a fountain with a statue of St. John of Nepomuk. The municipal museum, established in 1892, is the oldest museum in the region and offers ethnographic and numismatic collections. It also manages the birthplace of Otokar Březina, a significant Czech poet and essayist, with an exhibition dedicated to his life and work. Other landmarks include the cemetery Church of Corpus Christi, rebuilt in Baroque style between 1705–1711, and the Church of St. Catherine near the healing spring. In 2011, the building of the former cinema underwent reconstruction and was transformed into a multifunctional complex that includes a municipal library, a hall serving as a cinema or theater, a gallery, a meeting place for volunteer groups, and an information center. The town also has partnerships with Konolfingen in Switzerland and Lokca in Slovakia. Počátky has appeared in several films and television series, such as „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983), and „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 is named after the town (pocatky.cz).

Počátky ist eine Gemeinde an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren im Bezirk Pelhřimov. Mit etwa 2.500 Einwohnern liegt sie in der hügeligen Landschaft der Böhmisch-Mährischen Höhe, die reich an Wäldern, Teichen und Quellen von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die erste schriftliche Erwähnung von Počátky stammt aus dem späten 13. Jahrhundert, als sie in den Aufzeichnungen von Tobias von Bechyně als ein Ort erwähnt wurde, der während der Kämpfe zwischen Wenzel II. und den Anhängern von Záviš von Falkenstein verwüstet wurde. Ursprünglich ein Marktflecken, entwickelte sie sich im 14. Jahrhundert zu einer Herrschaftsstadt. Während der Hussitenkriege erhielt Počátky das Recht, Steinbefestigungen zu errichten. Im 19. Jahrhundert, mit dem Aufkommen der Industrialisierung, erlebte die Stadt eine wirtschaftliche Entwicklung. Einige der damals gegründeten Fabriken sind noch heute in Betrieb. Zu Beginn des 20. Jahrhunderts wurde die Kuranlage Svatá Kateřina mit einer Heilquelle gegründet. Počátky wurde nach seinem Entdecker Miloš Tichý, einem Einheimischen der Stadt, benannt (pocatky.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký-Bach durchquert. Die Umgebung ist reich an Teichen, der größte ist der Velký Klátovský-Teich (pocatky.cz). Eine Besonderheit ist die längste Lärchenallee in der Tschechischen Republik, die von Počátky nach Kaliště führt und zu Beginn des 20. Jahrhunderts angelegt wurde. Sie besteht aus 280 Bäumen (travelking.sk). Das historische Zentrum von Počátky ist eine städtische Denkmalschutzzone mit gut erhaltener Architektur. Die Dominante des Platzes ist die Kirche St. Johannes der Täufer mit einem zugänglichen Turm. In der Mitte des Platzes befindet sich ein Brunnen mit einer Statue des heiligen Johannes von Nepomuk. Das Stadtmuseum, gegründet 1892, ist das älteste Museum der Region und bietet ethnografische und numismatische Sammlungen. Es verwaltet auch das Geburtshaus von Otokar Březina, einem bedeutenden tschechischen Dichter und Essayisten, mit einer Ausstellung zu seinem Leben und Werk. Zu den weiteren Sehenswürdigkeiten gehören die Friedhofskirche des Leibes Christi, die zwischen 1705 und 1711 im Barockstil umgebaut wurde, und die Kirche St. Katharina bei der Heilquelle. Im Jahr 2011 wurde das Gebäude des ehemaligen Kinos renoviert und in ein multifunktionales Zentrum umgewandelt, das eine Stadtbibliothek, einen Saal, der als Kino oder Theater dient, eine Galerie, einen Treffpunkt für Freiwilligengruppen und ein Informationszentrum umfasst. Die Stadt unterhält Partnerschaften mit Konolfingen in der Schweiz und Lokca in der Slowakei. Počátky erschien in mehreren Filmen und Fernsehserien, wie „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) und „Jízda“ (1994). Der Asteroid 14974 wurde nach der Stadt benannt.

Počátky jsou obec ležící na pomezí Čech a Moravy v okrese Pelhřimov. S přibližně 2 500 obyvateli se rozkládají v kopcovité krajině Českomoravské vrchoviny, bohaté na lesy, rybníky a prameny potoků, které daly městu jeho název. První písemná zmínka o Počátkách pochází z konce 13. století, kdy byly zmíněny v listáři Tobiáše z Bechyně jako místo zpustošené během bojů mezi Václavem II. a přívrženci Záviše z Falkenštejna. Původně trhová ves se postupně rozrostla a ve 14. století získala status poddanského města. Během husitských válek získaly Počátky právo vystavět kamenné hradby. V 19. století, s příchodem industrializace, došlo k hospodářskému rozvoji města. Některé z tehdy založených továren fungují dodnes. Na začátku 20. století bylo založeno lázeňské zařízení Svatá Kateřina s léčivým pramenem. Počátky byly pojmenovány po městě objevitelem Milošem Tichým, rodákem z Počátek (pocatky.cz).

Město leží v nadmořské výšce okolo 620 metrů a protéká jím Počátecký potok. Oblast je bohatá na rybníky, z nichž největší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zajímavostí je nejdelší modřínová alej v České republice, vedoucí z Počátek do Kališť, která byla založena počátkem 20. století a tvoří ji 280 stromů (travelking.sk). Historické centrum Počátek je městskou památkovou zónou s dobře zachovalou architekturou. Dominantou náměstí je kostel svatého Jana Křtitele s přístupnou věží. Uprostřed náměstí se nachází fontána se sochou svatého Jana Nepomuckého. Městské muzeum, založené v roce 1892, je nejstarším muzeem v regionu a nabízí etnografické a numismatické sbírky. Spravuje také rodný dům Otokara Březiny, významného českého básníka a esejisty, s expozicí věnovanou jeho životu a dílu. Mezi další památky patří hřbitovní kostel Božího Těla, barokně přestavěný v letech 1705–1711, a kostel svaté Kateřiny u léčivého pramene. V roce 2011 prošla budova bývalého kina rekonstrukcí a byla přeměněna na multifunkční komplex, který zahrnuje městskou knihovnu, sál sloužící jako kino či divadlo, galerii, místo pro setkávání dobrovolných spolků a informační centrum. Město má také partnerské vztahy s obcemi Konolfingen ve Švýcarsku a Lokca na Slovensku. Počátky se objevily v několika filmech a televizních seriálech, například „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 315

Hrad Landštejn, nachádzajúci sa v oblasti známej ako Česká Kanada, patrí medzi najvýznamnejšie raného stredoveku v Českej republike. Jeho mohutné sa týčia na vrchole návršia v nadmorskej výške 656 metrov, približne tri kilometre severozápadne od Starého Města pod Landštejnem v okrese Jindřichův Hradec. Landštejn bol postavený na prelome 12. a 13. storočia neznámym staviteľom. Existujú dohady, že ním mohol byť český kráľ Přemysl Otakar I. alebo rakúski vojvodovia Leopold V. a Leopold VI. Názov hradu „Landštejn“ odkazuje na staviteľa, ktorý bol zemepánom, teda pánom zeme (hrad-landstejn.cz). Prvá písomná zmienka o hrade pochádza z roku 1231, kedy bol najväčším románskym hradom v českých krajinách (en.wikipedia.org). V roku 1282 je s hradom spojený Sezima z Třeboně z rodu Vítkovcov, ktorého potomkovia si podľa hradu dali prídomok „páni z Landštejna“. Najvýznamnejším z nich bol Vilém z Landštejna, obratný politik a vojvodca, ktorý pre cisára Karla IV. vykonával mnohé diplomatické misie. Po jeho smrti v roku 1356 hrad prešiel do rúk kráľovskej komory a následne, v roku 1381, ho získal Konrád Krajíř z Krajku (hrad-landstejn.cz). Krajířovci z Krajku, pôvodom zo Štajerska, vlastnili hrad takmer dve storočia. Počas ich vlastníctva prešiel hrad významnými prestavbami, ktoré z neho urobili výstavnú rezidenciu, patriacu medzi popredné feudálne sídla v Čechách v prvej polovici 16. storočia (zajimavamista.cz). V roku 1579 predala Anna Roupovská, rodená Krajířová, hrad Štěpánovi Eicinkovi z Eicinku. Počas tridsaťročnej hrad stratil svoj strategický význam a postupne chátral. V roku 1771 do hradu udrel blesk, spôsobil požiar a hrad bol opustený. Stal sa zrúcaninou a až v 20. storočí prešiel rozsiahlymi opravami. Prvá návštevnícka sezóna bola zahájená v roku 1990 (hrad-landstejn.cz).

Pôvodné hradné jadro je tvorené dvoma hranolovými vežami, palácom medzi nimi a vysokou hradbou, ktorá uzavrela areál do päťbokého pôdorysu. V priebehu 14. storočia prešiel hrad gotickou prestavbou, počas ktorej bol vystavaný obytný donjon a bol presunutý vstup do jadra na dnešné miesto. Ďalšie renesančné úpravy nasledovali koncom 15. a v prvej polovici 16. storočia (hrady-zriceniny.cz). Zaujímavým prvkom hradu je kaplnka svätého Juraja, ktorej zasvätenie je prvýkrát spomenuté v roku 1495. Kaplnka mala valenú klenbu a v západnej časti tribúnu, odkiaľ majiteľ hradu sledoval bohoslužby. Zvyšky fresiek dokladajú výnimočnosť tohto miesta a pozornosť venovanú jeho výzdobe (hrad-landstejn.cz).

Dnes je hrad Landštejn obľúbeným turistickým cieľom. Návštevníci môžu voľne prechádzať romantickými ruinami, obdivovať ukážky raného hradného staviteľstva a z vysokej obrannej veže si vychutnávať krásy zvlnenej krajiny Českej Kanady (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Hrad je vo vlastníctve Národného pamiatkového ústavu a je prístupný verejnosti počas turistickej sezóny. Okrem prehliadky hradu ponúka aj rôzne kultúrne a , ktoré približujú jeho bohatú históriu a význam v dejinách Českej republiky (hrad-landstejn.cz).

Hrad Landštejn patrí medzi najvýznamnejšie stavebno- Českej Kanady. Je jedným z mála hradov, kde sa vo veľkej miere zachovalo mohutné románske jadro, ktoré nemá obdobu medzi okolitými českými hradmi. Jedna skupina odborníkov tvrdí, že hrad postavila rakúska alebo bavorská šľachta, zatiaľ čo druhá verí, že jeho prvým stavebníkom bol český kráľ. Kostol svätého Jána Krstiteľa v Pomezí, ktorý je považovaný za podhradie Landštejna, bol pôvodne románskou stavbou so silnými väzbami na rakúske vzory. Výskumy odhalili, že osídlenie v Pomezí trvalo do 16. až 17. storočia, kým význam samotného hradu pretrvával oveľa dlhšie (e-stredovek.cz). Asi kilometer od Starého Města pod Landštejnom je hraničný kameň, označujúci miesto, kde sa stýkali pôvodné hranice Čiech, Moravy a Rakúska. Hadí vrch bol vyhlásený za prírodnú rezerváciu v roku 1988. Sú to bývalé pastviny s vresoviskami (Informačná tabuľa).

Landštejn Castle, located in the area known as Bohemian Canada, is one of the most significant monuments of the early Middle Ages in the Czech Republic. Its massive ruins rise on top of a hill at an altitude of 656 meters, approximately three kilometers northwest of Staré Město pod Landštejnem in the Jindřichův Hradec district. Landštejn was built at the turn of the 12th and 13th centuries by an unknown builder. There are speculations that it could have been the Czech King Přemysl Otakar I or the Austrian dukes Leopold V and Leopold VI. The name „Landštejn“ refers to the builder, who was a landlord, or „lord of the land“ (hrad-landstejn.cz). The first written mention of the castle dates back to 1231, when it was the largest Romanesque castle in the Czech lands (en.wikipedia.org). In 1282, the castle was associated with Sezima of Třeboň from the Vítkovci family, whose descendants adopted the surname „Lords of Landštejn“ after the castle. The most prominent of them was Vilém of Landštejn, a skilled politician and military leader who undertook many diplomatic missions for Emperor Charles IV. After his death in 1356, the castle passed to the royal chamber and later, in 1381, was acquired by Konrád Krajíř of Krajku (hrad-landstejn.cz). The Krajíř family, originally from Styria, owned the castle for nearly two centuries. During their ownership, the castle underwent significant reconstructions, transforming it into a grand residence that ranked among the leading feudal estates in Bohemia in the first half of the 16th century (zajimavamista.cz). In 1579, Anna Roupovská, née Krajířová, sold the castle to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thirty Years‘ War, the castle lost its strategic importance and gradually fell into disrepair. In 1771, a lightning strike caused a fire, leaving the castle abandoned. It became a ruin until extensive repairs began in the 20th century, with the first visitor season opening in 1990 (hrad-landstejn.cz).

The original castle core consists of two prismatic towers, a palace between them, and a high wall that enclosed the area into a pentagonal layout. During the 14th century, the castle underwent Gothic reconstruction, during which a residential donjon was built, and the entrance to the core was moved to its current location. Further Renaissance modifications followed in the late 15th and early 16th centuries (-zriceniny.cz). An interesting feature of the castle is the Chapel of St. George, first mentioned in 1495. The chapel had a barrel vault and a gallery in the western part from which the castle owner could observe services. Remnants of frescoes attest to the uniqueness of this place and the attention given to its decoration (hrad-landstejn.cz).

Today, Landštejn Castle is a popular tourist destination. Visitors can freely explore the romantic ruins, admire examples of early castle architecture, and enjoy the rolling landscapes of Bohemian Canada from the high defensive tower (opravdova-laska.jiznicechy.cz). The castle is owned by the National Heritage Institute and is open to the public during the tourist season. In addition to castle tours, it hosts various cultural events and exhibitions that highlight its rich history and significance in Czech history (hrad-landstejn.cz).

Landštejn Castle is among the most important architectural and historical landmarks of Bohemian Canada. It is one of the few castles where a significant Romanesque core has been preserved, unparalleled among neighboring Czech castles. One group of experts believes that the castle was built by Austrian or Bavarian nobility, while another argues that its first builder was a Czech king. The Church of St. John the Baptist in Pomezí, considered the settlement below Landštejn, was originally a Romanesque structure with strong ties to Austrian designs. Research revealed that settlement in Pomezí lasted until the 16th or 17th century, while the significance of the castle itself endured much longer (e-.cz). About a kilometer from Staré Město pod Landštejnem is a boundary stone marking the place where the original borders of Bohemia, Moravia, and Austria met. Hadí vrch was declared a nature reserve in 1988. These are former pastures with heathlands (Information board).

Die Burg Landštejn, gelegen in der Region bekannt als Böhmisches Kanada, gehört zu den bedeutendsten Denkmälern des frühen Mittelalters in der Tschechischen Republik. Ihre mächtigen Ruinen erheben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilometer nordwestlich von Staré Město pod Landštejnem im Bezirk Jindřichův Hradec. Landštejn wurde um die Wende vom 12. zum 13. Jahrhundert von einem unbekannten Erbauer errichtet. Es wird spekuliert, dass dies der böhmische König Přemysl Otakar I. oder die österreichischen Herzöge Leopold V. und Leopold VI. gewesen sein könnten. Der Name „Landštejn“ verweist auf den Erbauer, der ein Grundherr, also ein „Herr des Landes“, war (hrad-landstejn.cz). Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte romanische Burg in den böhmischen Ländern war (en.wikipedia.org). Im Jahr 1282 wurde die Burg mit Sezima von Třeboň aus der Familie der Vítkovci in Verbindung gebracht, deren Nachkommen den Namenszusatz „Herren von Landštejn“ annahmen. Der bedeutendste unter ihnen war Vilém von Landštejn, ein geschickter Politiker und Militärführer, der viele diplomatische Missionen für Kaiser Karl IV. durchführte. Nach seinem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der königlichen Kammer über und wurde später, im Jahr 1381, von Konrád Krajíř von Krajku erworben (hrad-landstejn.cz). Die Familie Krajíř, ursprünglich aus der Steiermark, besaß die Burg fast zwei Jahrhunderte lang. Während ihrer Herrschaft wurde die Burg umfassend umgebaut und zu einer prächtigen Residenz, die zu den führenden feudalen Anwesen in Böhmen in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts zählte (zajimavamista.cz). Im Jahr 1579 verkaufte Anna Roupovská, geborene Krajířová, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Während des Dreißigjährigen Krieges verlor die Burg ihre strategische Bedeutung und verfiel allmählich. Im Jahr 1771 schlug ein Blitz ein, verursachte einen Brand, und die Burg wurde verlassen. Sie verfiel zur Ruine, bis im 20. Jahrhundert umfangreiche Restaurierungsarbeiten begannen. Die erste Besuchersaison wurde 1990 eröffnet (hrad-landstejn.cz).

Der ursprüngliche Burgkern besteht aus zwei prismatischen Türmen, einem Palast dazwischen und einer hohen Mauer, die das Areal in eine fünfeckige Anordnung einschloss. Im 14. Jahrhundert wurde die Burg gotisch umgebaut, wobei ein Wohn-Donjon errichtet und der Eingang zum Kern an die heutige Stelle verlegt wurde. Weitere Renaissance-Modifikationen folgten im späten 15. und frühen 16. Jahrhundert (hrady-zriceniny.cz). Ein interessantes Merkmal der Burg ist die Kapelle des heiligen Georg, die erstmals 1495 erwähnt wurde. Die Kapelle hatte ein Tonnengewölbe und eine Galerie im westlichen Teil, von der aus der Burgherr die Gottesdienste beobachten konnte. Freskenreste zeugen von der Einzigartigkeit dieses Ortes und der Aufmerksamkeit, die seiner Gestaltung gewidmet wurde (hrad-landstejn.cz).

Heute ist die Burg Landštejn ein beliebtes Touristenziel. Besucher können frei durch die romantischen Ruinen streifen, Beispiele früher Burgarchitektur bewundern und von der hohen Verteidigungsturm aus die Hügellandschaften des Böhmischen Kanada genießen (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Die Burg befindet sich im Besitz des Nationalen Denkmalschutzinstituts und ist während der Tourismussaison für die Öffentlichkeit zugänglich. Neben Burgführungen werden auch verschiedene kulturelle Veranstaltungen und Ausstellungen angeboten, die die reiche Geschichte und Bedeutung der Burg in der tschechischen Geschichte hervorheben (hrad-landstejn.cz).

Die Burg Landštejn gehört zu den bedeutendsten bauhistorischen Denkmälern des Böhmischen Kanada. Sie ist eine der wenigen Burgen, in denen ein bedeutender romanischer Kern erhalten geblieben ist, der seinesgleichen unter den benachbarten tschechischen Burgen sucht. Eine Gruppe von Experten glaubt, dass die Burg von österreichischem oder bayerischem Adel erbaut wurde, während eine andere argumentiert, dass ihr erster Erbauer ein böhmischer König war. Die Kirche des heiligen Johannes des Täufers in Pomezí, die als die Siedlung unterhalb von Landštejn gilt, war ursprünglich ein romanischer Bau mit starken Verbindungen zu österreichischen Designs. Forschungen haben ergeben, dass die Besiedlung in Pomezí bis ins 16. oder 17. Jahrhundert andauerte, während die Bedeutung der Burg selbst viel länger bestand (e-stredovek.cz). Etwa einen Kilometer von Staré Město pod Landštejnem entfernt befindet sich ein Grenzstein, der den Ort markiert, an dem die ursprünglichen Grenzen Böhmens, Mährens und Österreichs aufeinandertrafen. Der Hadí vrch wurde 1988 zum Naturschutzgebiet erklärt. Es handelt sich um ehemalige Weiden mit Heideflächen (Informationsschild).

 
 

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Moravské obce, Polia, Česko, Južná Morava, Fotografie

Uhřice – obec pod Ždánickym lesom

skala
Hits: 585

Obec Uhřice patrí do okresu Hodonín, v oblasti Hanáckeho Slovácka (obec-uhrice.cz). Nemecký názov je Auherschitz (Wikipedia). Leží v nadmorskej výške 227 metrov nad morom. Na ploche 7,08 km2 tu žije 750 obyvateľov. Prvá písomná zmienka je z roku 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice ležia v malebnom údolí pod svahmi prírodného parku Ždánický les, po oboch brehoch potoka Vápenka. K obci patrí aj osada Janův hrad, ktorá sa nachádza asi tri km juhovýchodne od obce. Táto osada vznikla až v 19. storočí. Dnes sa tu slávi národopisná a folklórna tradícia zvaná košt vín, vždy v nedeľu pred Veľkou nocou. V prvej dekáde novembra sa poriadajú Martinské hody. Po nich 14 dní sa koná Katarínska zábava. V druhej polovici júla sa koná Benátska noc (obec-uhrice.cz).

Uhřice patrili za Veľkomoravskej ríše k významným osadám. Drevenú baziliku na mieste kostola nad obcou údajne svätil Metod. V Uhřiciach sa zachovali habánske práce z konca 16. a 17. storočia, vznikli v miestnej toufarskej dielni (obec-uhrice.cz). Tunajšiu krajinu popísal Jan Herben: , ktorá sa rozprestiera, je nerovná, prestúpená pahorkami, väčšinou prechádza v kypré, úrodné a požehnané nížiny. tu nie sú, len malé stružnice.

V obci sa nachádza kostol svätého Jana Krstiteľa zo začiatku 13. storočia. Okrem iného aj pamätník na bitku troch cisárov, kde sa u Spáleného mlynu stretol Napoleon s Františkom I., aby tu uzavreli prímerie (obec-uhrice.cz). V obci sa v minulosti pravdepodobne nachádzala aj pevnosť. Zrejme do roku 1645, do vpádu švédov. Okolo nej je zatiaľ množstvo dohadov a protichodných informácií. Jej súčasťou bol pivovar a lisovňa s vínnou pivnicou (Jan Chmelař).

V okolí Uhříc v 60-tych rokoch 20. storočia prebiehal geologický prieskum, ktorého cieľom bolo nájsť ropu a zemný plyn. V hĺbke 2.5 km bolo nájdené významné ložisko. Pokusnou ťažbou sa za deň vyťažilo 20 ton ropy a 200 tisíc kubíkov zemného plynu. Preto bol na začiatku roku 2001 vybudovaný podzemný zásobník zemného plynu, vraj najvýznamnejší v Českej republike (obec.uhrice.cz). Tento zásobní má kapacitu 180 mil. m3 (moravske-karpaty.cz). Necelý kilometer od neho vzniklo v roku 2003 naftové stredisko. Z ťažby z Damboříc, Uhříc a Žarošíc do nich prúdi ropa (obec.uhrice.cz). Ropa je v Uhřiciach akumulovaná v jurských sedimentoch autochtónneho paleogénu. Pre udržanie ložiskového tlaku sa vtláča do vrcholových partií ložísk plyn (moravske-karpaty.cz).

Uhřice is a municipality in the Hodonín District, in the region of Hanácké Slovácko (obec-uhrice.cz). The German name of the municipality is Auherschitz (Wikipedia). It is located at an altitude of 227 meters above sea level. With an area of 7.08 km2, it is home to 750 inhabitants. The first written mention dates back to 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice is situated in a picturesque valley beneath the slopes of the Ždánický les natural park, on both banks of the Vápenka stream. The municipality also includes the settlement of Janův hrad, located about three km southeast of the village. This settlement originated in the 19th century. Today, it celebrates the ethnographic and folk tradition called „košt vín“ (wine tasting) on the Sunday before Easter. In the first decade of November, there are Martinmas celebrations. Following that, there is a 14-day-long St. Catherine’s celebration. In the second half of July, the Venetian Night takes place (obec-uhrice.cz).

Uhřice belonged to significant settlements during the Great Moravian Empire. It is said that Saint Methodius consecrated a wooden basilica on the site of the church above the village. Haban crafts from the late 16th and 17th centuries have been preserved in Uhřice, originating from the local potter’s workshop (obec-uhrice.cz). The local landscape was described by Jan Herben: „The landscape, which stretches unevenly, is interspersed with hills, mostly transitioning into lush, fertile, and blessed lowlands. There are no rivers here, only small streams.“

The village is home to the Church of St. John the Baptist from the early 13th century. Among other things, there is also a monument to the Battle of the Three Emperors, where Napoleon met Francis I by the Burned Mill to conclude a truce (obec-uhrice.cz). In the past, there was probably also a fortress in the village, possibly until 1645, before the Swedish invasion. There are still many speculations and contradictory pieces of information about it. It included a brewery and a press house with a wine cellar (Jan Chmelař).

In the vicinity of Uhřice, geological exploration took place in the 1960s with the aim of finding oil and natural gas. A significant deposit was found at a depth of 2.5 km. Experimental mining yielded 20 tons of oil and 200,000 cubic meters of natural gas per day. Therefore, in early 2001, an underground natural gas storage facility was built, reportedly the most significant in the Czech Republic (obec.uhrice.cz). This reservoir has a capacity of 180 million cubic meters (moravske-karpaty.cz). Less than a kilometer away, in 2003, an oil center was established. Oil from Dambořice, Uhřice, and Žarošice flows into it (obec.uhrice.cz). The oil in Uhřice is accumulated in Jurassic sediments of the autochthonous Paleogene. To maintain reservoir pressure, gas is injected into the upper parts of the reservoirs (moravske-karpaty.cz).

Obec Uhřice patří do okresu Hodonín, v oblasti Hanáckého Slovácka (obec-uhrice.cz). Německý název obce je Auherschitz (Wikipedia). Leží v nadmořské výšce 227 metrů nad mořem. Na ploše 7,08 km2 zde žije 750 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice leží v malebném údolí pod svahy přírodního parku Ždánický les, po obou březích potoka Vápenka. K obci patří i osada Janův hrad, která se nachází asi tři kilometry jihozápadně od obce. Tato osada vznikla až v 19. století. Dnes se zde slaví národopisná a folklórní tradice zvaná košt vín, vždy v neděli před Velikonocemi. V první dekádě listopadu se konají Martinské hody. Po nich 14 dní následuje Kateřinská zábava. V druhé polovině července se koná Benátská noc (obec-uhrice.cz).

Uhřice patřily za Velkomoravské říše k významným osadám. Dřevěnou baziliku na místě kostela nad obcí údajně světil Metoděj. V Uhřicích se zachovaly habánské práce z konce 16. a 17. století, vznikly v místní toufarské dílně (obec-uhrice.cz). Místní krajinu popsal Jan Herben: Krajina, která se rozprostírá, je nerovná, prostoupená pahorky, většinou přechází v kypré, úrodné a požehnané nížiny. Řeky tu nejsou, pouze malé potůčky.

V obci se nachází kostel svatého Jana Křtitele z počátku 13. století. Kromě jiného i památník na bitvu tří císařů, kde se u Spáleného mlýna setkal Napoleon s Františkem I., aby zde uzavřeli příměří (obec-uhrice.cz). V obci se v minulosti pravděpodobně nacházela i pevnost. Zřejmě do roku 1645, do vpádu Švédů. Okolo ní je zatím množství domněnek a protichůdných informací. Její součástí byl pivovar a lisovna s vinnou sklepem (Jan Chmelař).

V okolí Uhřic v 60. letech 20. století probíhal geologický průzkum, jehož cílem bylo najít ropu a zemní plyn. V hloubce 2,5 km bylo nalezeno významné ložisko. Pokusnou těžbou se za den vytěžilo 20 tun ropy a 200 tisíc kubíků zemního plynu. Proto byl na začátku roku 2001 vybudován podzemní zásobník zemního plynu, prý nejvýznamnější v České republice (obec.uhrice.cz). Tento zásobník má kapacitu 180 mil. m3 (moravske-karpaty.cz). Necelý kilometr od něj vzniklo v roce 2003 naftové středisko. Z těžby z Dambořic, Uhřic a Žarošic do nich proudí ropa (obec.uhrice.cz). Ropa je v Uhřicích akumulována v jurských sedimentech autochtonního paleogénu. Pro udržení ložiskového tlaku se vtláčí do vrcholových partií ložisek plyn (moravske-karpaty.cz).