Biotopy, Česko, Krajina, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Zlatý vrch

skala
Hits: 641

Zla­tý vrch leží v Lužic­kých horách, neďa­le­ko od Čes­kej Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vzni­kol v tre­ťo­ho­rách, kedy roz­ta­ve­ný čadič pre­ni­kol na povrch a stu­hol do podo­by kamen­ných ​“var­ha­no­vých píš­ťal” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Od roku 1964 je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Pri­bliž­ne oko­lo roku 1870 tu bol lom, v kto­rom sa zís­ka­val sta­veb­ný kameň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Súčas­ný vzhľad loka­li­ty je dôsled­kom lomo­vej ťaž­by, kto­rá bola ukon­če­ná v 60-​tych rokoch 20. sto­ro­čia (Infor­mač­ná tabu­ľa). Čadič sa údaj­ne oko­lo roku 1870 vyvá­žal do Holand­ska, kde bol pou­ží­va­ný ako ide­ál­ny sta­veb­ný mate­riál na prí­mor­ské hrá­dze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­ne­ný záko­nom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Leží v nad­mor­skej výš­ke 657 met­rov nad morom. Nachá­dza­jú sa tu 30 met­rov dlhé kamen­né píš­ťa­ly. V tre­ťo­ho­rách pre­ni­kol roz­ta­ve­ný čadič zvnút­ra Zeme na povrch, kde stu­hol do kamen­ných stĺpi­kov – var­ha­no­vých píš­ťal. Kva­lit­ný čadič bol vyhľa­dá­va­ným mate­riá­lom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kon­krét­ne je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Zla­tý vrch (nemec­ky Gold­berg) vzni­kol v troch fázach vul­ka­nic­kej čin­nos­ti. Najprv vznik­lo lávo­vé jaze­ro, kto­ré­ho tuhnu­tím a poma­lým ochla­dzo­va­ním sa vytvo­ri­li pra­vi­del­né päť a šesť­bo­ké štíh­le tak­mer zvis­lé stĺpi­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá časť Zla­té­ho vrchu tvo­rí vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z krie­do­vých pies­kov­cov. Ria­de­ná ťaž­ba na obvo­de vrcho­lu odkry­la vnú­tor­nú časť pňa s doko­na­le vyvi­nu­tou stĺpo­vou odluč­nos­ťou. Vznik­li vďa­ka poma­lé­mu ochla­dzo­va­niu mag­my s tepel­ný­mi gra­dient­mi neru­še­ný­mi oko­li­tý­mi vplyv­mi. Nepra­vi­del­né stĺpi­ky sved­čia o rých­lej­šom tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Prí­stup k Zla­té­mu vrchu je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, pri­čom jed­na z naj­zná­mej­ších je náuč­ný chod­ník ​“Oko­lím Stu­den­ce” s dĺž­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Okrem geolo­gic­kých zau­jí­ma­vos­tí je oblasť Zla­té­ho vrchu domo­vom rôz­no­ro­dej fló­ry a fau­ny. Náv­štev­ní­ci tu môžu obdi­vo­vať typic­ké les­né eko­sys­té­my s boha­tým zastú­pe­ním rast­lin­ných a živo­číš­nych dru­hov (Luzic­ké Hory).

Zla­tý vrch is loca­ted in the Lusa­tian Moun­tains, near Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). It was for­med during the Ter­tia­ry peri­od when mol­ten basalt rea­ched the sur­fa­ce and soli­di­fied into sto­ne ​“organ pipes” (Infor­ma­ti­on Board). Sin­ce 1964, it has been a nati­onal natu­ral monu­ment. Around 1870, the­re was a quar­ry here whe­re buil­ding sto­ne was extrac­ted (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). The cur­rent appe­a­ran­ce of the site is a result of quar­ry­ing acti­vi­ty, which ended in the 1960s (Infor­ma­ti­on Board). Repor­ted­ly, basalt was expor­ted to the Nether­lands around 1870, whe­re it was used as an ide­al cons­truc­ti­on mate­rial for coas­tal dikes (kudyz​nu​dy​.cz). Sin­ce 1964, Zla­tý vrch has been pro­tec­ted by law (Infor­ma­ti­on Board). It is situ­ated at an alti­tu­de of 657 meters abo­ve sea level. The site fea­tu­res 30-​meter-​long sto­ne organ pipes. During the Ter­tia­ry peri­od, mol­ten basalt from the Eart­h’s inte­ri­or rea­ched the sur­fa­ce, whe­re it soli­di­fied into sto­ne columns — organ pipes. High-​quality basalt was a sought-​after mate­rial (Infor­ma­ti­on Board). Spe­ci­fi­cal­ly, it is a nati­onal natu­ral monu­ment. Zla­tý vrch (Ger­man: Gold­berg) was for­med in three pha­ses of vol­ca­nic acti­vi­ty. First, a lava lake was cre­a­ted, and as it cooled and soli­di­fied slo­wly, regu­lar five- and six-​sided slen­der, almost ver­ti­cal columns for­med (hra​dy​.cz). The sum­mit of Zla­tý vrch con­sists of a vol­ca­nic core that was ero­ded from Cre­ta­ce­ous sand­sto­nes. Con­trol­led quar­ry­ing on the sum­mi­t’s peri­me­ter expo­sed the core­’s inte­ri­or, reve­a­ling a per­fect­ly deve­lo­ped colum­nar sepa­ra­ti­on. The­se for­ma­ti­ons resul­ted from the slow cooling of mag­ma with ther­mal gra­dients undis­tur­bed by exter­nal influ­en­ces. Irre­gu­lar columns indi­ca­te fas­ter soli­di­fi­ca­ti­on (Jaro­slav Valeč­ka). Access to Zla­tý vrch is possib­le via mar­ked hiking trails, one of the most famous being the edu­ca­ti­onal trail ​“Around Stu­de­nec,” which is 22.5 km long (Čes­ké Švý­car­sko). In addi­ti­on to geolo­gi­cal att­rac­ti­ons, the Zla­tý vrch area is home to diver­se flo­ra and fau­na. Visi­tors can admi­re typi­cal forest eco­sys­tems with a rich repre­sen­ta­ti­on of plant and ani­mal spe­cies (Lusa­tian Mountains).

Zla­tý vrch liegt im Lau­sit­zer Gebir­ge, in der Nähe von Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Er ents­tand in der Ter­ti­är­ze­it, als gesch­mol­ze­ner Basalt an die Oberf­lä­che drang und sich zu ste­i­ner­nen ​„Orgelp­fe­i­fen“ ver­fes­tig­te (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Seit 1964 ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Um 1870 gab es hier einen Ste­inb­ruch, in dem Baus­te­i­ne abge­baut wur­den (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Das heuti­ge Ers­che­i­nungs­bild der Lands­chaft ist eine Fol­ge des Ste­inb­ruchs, des­sen Bet­rieb in den 1960er Jah­ren ein­ges­tellt wur­de (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Berich­ten zufol­ge wur­de Basalt um 1870 in die Nie­der­lan­de expor­tiert, wo er als ide­a­les Bau­ma­te­rial für Küs­ten­de­i­che ver­wen­det wur­de (kudyz​nu​dy​.cz). Seit 1964 steht Zla­tý vrch unter gesetz­li­chem Schutz (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Er liegt auf einer Höhe von 657 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Es gibt hier 30 Meter lan­ge ste­i­ner­ne Orgelp­fe­i­fen. Wäh­rend der Ter­ti­är­ze­it drang gesch­mol­ze­ner Basalt aus dem Inne­ren der Erde an die Oberf­lä­che, wo er sich zu ste­i­ner­nen Säu­len – Orgelp­fe­i­fen – ver­fes­tig­te. Hoch­wer­ti­ger Basalt war ein bege­hr­tes Mate­rial (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Genau­er gesagt ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Zla­tý vrch (Deutsch: Gold­berg) ents­tand in drei Pha­sen vul­ka­nis­cher Akti­vi­tät. Zunächst bil­de­te sich ein Lava­see, des­sen lang­sa­me Abküh­lung und Ver­fes­ti­gung regel­mä­ßi­ge fünf- und sech­sec­ki­ge, fast ver­ti­ka­le Säu­len her­vorb­rach­te (hra​dy​.cz). Der Gip­fel­be­re­ich von Zla­tý vrch bes­teht aus einem Vul­kan­kern, der aus Kre­i­de­sand­ste­in heraus­prä­pa­riert wur­de. Die kon­trol­lier­te Ste­inb­ru­char­be­it am Rand des Gip­fels leg­te das Inne­re des Kerns frei und ent­hüll­te eine per­fekt ent­wic­kel­te Säu­len­tren­nung. Die­se Struk­tu­ren ents­tan­den durch die lang­sa­me Abküh­lung von Mag­ma mit unges­tör­ten ther­mis­chen Gra­dien­ten. Unre­gel­mä­ßi­ge Säu­len deuten auf eine schnel­le­re Ers­tar­rung hin (Jaro­slav Valeč­ka). Der Zugang zum Zla­tý vrch ist über mar­kier­te Wan­der­we­ge mög­lich, von denen einer der bekann­tes­ten der Lehrp­fad ​„Rund um Stu­de­nec“ mit einer Län­ge von 22,5 km ist (Čes­ké Švý­car­sko). Neben geolo­gis­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten behe­i­ma­tet die Regi­on Zla­tý vrch eine viel­fäl­ti­ge Flo­ra und Fau­na. Besu­cher kön­nen typis­che Wal­döko­sys­te­me mit einer rei­chen Ver­tre­tung von Pflanzen- und Tie­rar­ten bewun­dern (Lau­sit­zer Gebirge).

Zla­tý vrch se nachá­zí v Lužic­kých horách, neda­le­ko Čes­ké Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vznikl ve tře­ti­ho­rách, kdy roz­ta­ve­ný čedič pro­nikl na povrch a ztuhl do podo­by kamen­ných ​„var­han­ních píš­ťal“ (Infor­mač­ní tabu­le). Od roku 1964 je národ­ní pří­rod­ní památ­kou. Přib­liž­ně kolem roku 1870 zde byl lom, ve kte­rém se těžil sta­veb­ní kámen (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sou­čas­ný vzhled loka­li­ty je důsled­kem těž­by kame­ne, kte­rá byla ukon­če­na v 60. letech 20. sto­le­tí (Infor­mač­ní tabu­le). Čedič byl údaj­ně kolem roku 1870 vyvá­žen do Nizo­zem­ska, kde se pou­ží­val jako ide­ál­ní sta­veb­ní mate­riál na pří­mo­řs­ké hrá­ze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­něn záko­nem (Infor­mač­ní tabu­le). Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 657 met­rů nad mořem. Nachá­ze­jí se zde 30 met­rů dlou­hé kamen­né píš­ťa­ly. Ve tře­ti­ho­rách pro­nikl roz­ta­ve­ný čedič z nit­ra Země na povrch, kde ztuhl do kamen­ných sloup­ců – var­han­ních píš­ťal. Kva­lit­ní čedič byl vyhle­dá­va­ným mate­riá­lem (Infor­mač­ní tabu­le). Kon­krét­ně se jed­ná o národ­ní pří­rod­ní památ­ku. Zla­tý vrch (němec­ky Gold­berg) vznikl ve třech fázích sopeč­né čin­nos­ti. Nejpr­ve vznik­lo lávo­vé jeze­ro, jehož tuhnu­tím a poma­lým ochla­zo­vá­ním se vytvo­ři­ly pra­vi­del­né pěti­bo­ké a šes­ti­hran­né, téměř svis­lé sloup­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá část Zla­té­ho vrchu tvo­ří vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z kří­do­vých pís­kov­ců. Říze­ná těž­ba na obvo­du vrcho­lu odkry­la vni­třní část pně s doko­na­le vyvi­nu­tou sloup­co­vou odluč­nos­tí. Vznik­ly díky poma­lé­mu ochla­zo­vá­ní mag­ma­tu s tepel­ný­mi gra­dien­ty neru­še­ný­mi okol­ní­mi vli­vy. Nepra­vi­del­né sloup­ky svěd­čí o rych­lej­ším tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Pří­stup na Zla­tý vrch je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, z nichž jed­na z nej­zná­měj­ších je nauč­ná stez­ka ​„Oko­lím Stu­den­ce“ s dél­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Kro­mě geolo­gic­kých zají­ma­vos­tí je oblast Zla­té­ho vrchu domo­vem roz­ma­ni­té fló­ry a fau­ny. Návš­těv­ní­ci zde mohou obdi­vo­vat typic­ké les­ní eko­sys­té­my s boha­tým zastou­pe­ním rost­lin­ných a živo­čiš­ných dru­hů (Lužic­ké hory).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Pravčická brána

skala
Hits: 72

Prav­čic­ká brá­na je prí­rod­ný útvar nachá­dza­jú­ci sa v Národ­nom par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neďa­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pä­tím oblú­ka 26,5 met­ra a výš­kou otvo­ru 16 met­rov je naj­väč­ším prí­rod­ným skal­ným mos­tom v Euró­pe (pbra​na​.cz). Brá­na je v najs­lab­šom mies­te širo­ká 8 met­rov a hru­bá 2,5 met­ra. Sto­jí na skal­nom ostro­hu vyso­kom viac než 70 met­rov. Prav­čic­ká brá­na sa nachá­dza v nad­mor­skej výš­ke 447 met­rov a týči sa nad rie­kou Labe s pre­vý­še­ním viac než 250 met­rov (Jakub Šaf­rá­nek). Prav­čic­ká brá­na vznik­la pred pri­bliž­ne 90 mili­ón­mi rokov počas nesko­rej krie­dy, keď sa more zača­lo ustu­po­vať a zane­cha­lo za sebou roz­siah­le pies­kov­co­vé plo­ši­ny. Mäk­kosť pies­kov­ca umož­ni­la rie­ke Labe a jej prí­to­kom ero­do­vať ska­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pies­kov­coch krie­do­vé­ho veku. Pro­ce­sy zvet­rá­va­nia a eró­zie postup­ne for­mo­va­li ten­to impo­zant­ný skal­ný oblúk (cs​.wiki​pe​dia​.org). 

V roku 1826 bola pri brá­ne posta­ve­ná krč­ma, kto­rá slú­ži­la náv­štev­ní­kom. V roku 1881 dal knie­ža Edmund Clary-​Aldringen posta­viť neďa­le­ko brá­ny zámo­ček zná­my ako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kto­rý slú­žil ako hotel s 50 lôž­ka­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bolo mož­né vystú­piť na samot­ný skal­ný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zaká­za­ný z dôvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na bola pomer­ne rea­lis­tic­ky zobra­zo­va­ná maliar­mi už v 19. sto­ro­čí. Pre­to sa dá s rela­tív­ne vyso­kou mie­rou isto­ty tvr­diť, že brá­na sto­jí via­me­nej nemen­ná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný prí­rod­ný výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Ved­ci si tiež lámu hla­vu nad tým, ako je mož­no, že sa Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezo­sy­pa­la. Jej skal­ný oblúk je prí­liš ten­ký a kreh­ký, aby udr­žal záťaž svo­jej vlast­nej váhy a roz­ťa­ho­va­nie a zmr­š­ťo­va­nie v závis­los­ti od tep­lo­ty. Ved­ci sa dom­nie­va­jú, že Prav­čic­kú brá­nu tvo­ria dve samos­tat­né ska­ly. Vďa­ka tomu nie je oblúk vysta­ve­ná veľ­ké­mu pnu­tiu (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na is a natu­ral for­ma­ti­on loca­ted in the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park, near the vil­la­ge of Hřen­sko. With an arch span of 26.5 meters and an ope­ning height of 16 meters, it is the lar­gest natu­ral rock brid­ge in Euro­pe (pbra​na​.cz). The brid­ge is 8 meters wide at its nar­ro­west point and 2.5 meters thick. It stands on a roc­ky pro­mon­to­ry more than 70 meters high. Prav­čic­ká brá­na is situ­ated at an alti­tu­de of 447 meters and rises abo­ve the Elbe River with an ele­va­ti­on dif­fe­ren­ce of more than 250 meters (Jakub Šaf­rá­nek). It was for­med app­ro­xi­ma­te­ly 90 mil­li­on years ago during the Late Cre­ta­ce­ous peri­od when the sea began to retre­at, lea­ving behind vast sand­sto­ne pla­te­aus. The soft­ness of the sand­sto­ne allo­wed the Elbe River and its tri­bu­ta­ries to ero­de the rock (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na deve­lo­ped in block sand­sto­nes of the Cre­ta­ce­ous peri­od. Weat­he­ring and ero­si­on pro­ces­ses gra­du­al­ly sha­ped this impres­si­ve rock arch (cs​.wiki​pe​dia​.org).

In 1826, an inn was built near the arch to ser­ve visi­tors. In 1881, Prin­ce Edmund Clary-​Aldringen had a small cast­le built near the arch, kno­wn as Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), which ser­ved as a hotel with 50 beds (en​.wiki​pe​dia​.org). In the past, it was possib­le to climb onto the rock arch itself, but sin­ce 1980, access has been pro­hi­bi­ted for con­ser­va­ti­on and safe­ty rea­sons (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na was depic­ted quite rea­lis­ti­cal­ly by pain­ters as ear­ly as the 19th cen­tu­ry. The­re­fo­re, it can be sta­ted with a rela­ti­ve­ly high degree of cer­tain­ty that the arch has remai­ned more or less unchan­ged for more than 150 years. Sin­ce 1963, it has been dec­la­red a pro­tec­ted natu­ral monu­ment (Jakub Šaf­rá­nek). Scien­tists are still puzz­led by the fact that Prav­čic­ká brá­na has not col­lap­sed yet. Its rock arch is too thin and fra­gi­le to withs­tand the load of its own weight and the expan­si­on and con­trac­ti­on cau­sed by tem­pe­ra­tu­re chan­ges. Scien­tists belie­ve that Prav­čic­ká brá­na con­sists of two sepa­ra­te rock for­ma­ti­ons. Thanks to this, the arch is not expo­sed to sig­ni­fi­cant stress (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Die Prav­čic­ká brá­na ist eine natür­li­che Fels­for­ma­ti­on im Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz, nahe dem Dorf Hřen­sko. Mit einer Spann­we­i­te von 26,5 Metern und einer Öff­nungs­höhe von 16 Metern ist sie die größte natür­li­che Felsb­rüc­ke Euro­pas (pbra​na​.cz). Die Brüc­ke ist an ihrer sch­mals­ten Stel­le 8 Meter bre­it und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Fels­vor­s­prung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Prav­čic­ká brá­na befin­det sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhe­nun­ters­chied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šaf­rá­nek). Sie ents­tand vor etwa 90 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend der spä­ten Kre­i­de­ze­it, als sich das Meer zurück­zog und gro­ße Sand­ste­in­pla­te­aus hin­ter­ließ. Die Weich­he­it des Sand­ste­ins ermög­lich­te es der Elbe und ihren Neben­flüs­sen, den Fel­sen zu ero­die­ren (pbra​na​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na bil­de­te sich in den Sand­ste­inb­löc­ken der Kre­i­de­ze­it. Verwitterungs- und Ero­si­ons­pro­zes­se form­ten all­mäh­lich die­sen impo­san­ten Fels­bo­gen (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Im Jahr 1826 wur­de in der Nähe des Bogens ein Gast­haus für Besu­cher errich­tet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-​Aldringen in der Nähe des Bogens ein kle­i­nes Sch­loss namens Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest) errich­ten, das als Hotel mit 50 Bet­ten dien­te (en​.wiki​pe​dia​.org). Früher war es mög­lich, auf den Fels­bo­gen selbst zu ste­i­gen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicher­he­itsg­rün­den ver­bo­ten (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na wur­de bere­its im 19. Jahr­hun­dert von Malern rela­tiv rea­lis­tisch dar­ges­tellt. Daher kann mit einer hohen Wahrs­che­in­lich­ke­it gesagt wer­den, dass der Bogen seit mehr als 150 Jah­ren weit­ge­hend unve­rän­dert geb­lie­ben ist. Seit 1963 ist er als ges­chütz­tes Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen (Jakub Šaf­rá­nek). Wis­sen­schaft­ler rät­seln noch immer darüber, warum die Prav­čic­ká brá­na nicht längst ein­ges­türzt ist. Ihr Fels­bo­gen ist zu dünn und fra­gil, um die Last ihres eige­nen Gewichts und die durch Tem­pe­ra­tursch­wan­kun­gen verur­sach­te Aus­deh­nung und Kon­trak­ti­on zu tra­gen. Wis­sen­schaft­ler ver­mu­ten, dass die Prav­čic­ká brá­na aus zwei sepa­ra­ten Fels­for­ma­ti­onen bes­teht. Dadurch ist der Bogen nicht einer star­ken Span­nung aus­ge­setzt (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na to for­mac­ja skal­na znaj­du­jąca się w Par­ku Naro­do­wym Czes­ka Szwaj­ca­ria, nie­da­le­ko miejs­co­wo­ści Hřen­sko. Z roz­pi­ęto­ścią łuku wynos­zącą 26,5 met­ra i wyso­ko­ścią otwo­ru 16 met­rów, jest naj­wi­ęks­zym natu­ral­nym mos­tem skal­nym w Euro­pie (pbra​na​.cz). Most w naj­wężs­zym miejs­cu ma sze­ro­ko­ść 8 met­rów i gru­bo­ść 2,5 met­ra. Stoi na skal­nym urwis­ku o wyso­ko­ści ponad 70 met­rów. Prav­čic­ká brá­na znaj­du­je się na wyso­ko­ści 447 met­rów nad pozi­omem mor­za i wzno­si się nad rze­ką Łabą z prze­wy­żs­ze­niem ponad 250 met­rów (Jakub Šaf­rá­nek). Pows­ta­ła oko­ło 90 mili­onów lat temu w późnej kre­dzie, kie­dy mor­ze zaczęło się cofać, pozos­ta­wia­jąc roz­le­głe płas­ko­wy­że pias­ko­wco­we. Mięk­ko­ść pias­ko­wca pozwo­li­ła rze­ce Łabie i jej dopły­wom na eroz­ję ska­ły (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na ufor­mo­wa­ła się w pias­ko­wcach blo­ko­wych z okre­su kre­do­we­go. Pro­ce­sy wietr­ze­nia i eroz­ji stop­ni­owo uksz­ta­łto­wa­ły ten impo­nu­jący łuk skal­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org).

W 1826 roku przy łuku wybu­do­wa­no gos­po­dę, któ­ra słu­ży­ła turys­tom. W 1881 roku ksi­ążę Edmund Clary-​Aldringen kazał wybu­do­wać w pobli­żu zamko­wy budy­nek zna­ny jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), któ­ry słu­żył jako hotel z 50 miejs­ca­mi noc­le­go­wy­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). W przes­zło­ści można było wejść na sam łuk skal­ny, jed­nak od 1980 roku dostęp został zaka­za­ny ze wzg­lędów ochro­ny i bez­piec­ze­ńst­wa (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na była sto­sun­ko­wo rea­lis­tycz­nie przed­sta­wia­na przez malar­zy już w XIX wie­ku. Dla­te­go można z dużą dozą pewno­ści stwier­dzić, że łuk pozos­ta­je w dużej mier­ze niez­mie­ni­ony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uzna­na za chro­ni­ony pomnik przy­ro­dy (Jakub Šaf­rá­nek). Nauko­wcy wci­ąż zasta­na­wia­ją się, dlac­ze­go Prav­čic­ká brá­na jeszc­ze się nie zawa­li­ła. Jej skal­ny łuk jest zbyt cien­ki i kru­chy, by utr­zy­mać ciężar włas­nej masy oraz rozs­zer­za­nie i kurc­ze­nie się w zale­żno­ści od tem­pe­ra­tu­ry. Nauko­wcy uwa­ża­ją, że Prav­čic­ká brá­na skła­da się z dwóch oddziel­nych skał. Dzi­ęki temu łuk nie jest nara­żo­ny na sil­ne napręże­nia (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na je pří­rod­ní útvar nachá­ze­jí­cí se v Národ­ním par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neda­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pětím oblou­ku 26,5 met­ru a výš­kou otvo­ru 16 met­rů je nej­vět­ším pří­rod­ním skal­ním mos­tem v Evro­pě (pbra​na​.cz). Most je v nejuž­ším mís­tě širo­ký 8 met­rů a sil­ný 2,5 met­ru. Sto­jí na skal­ním ostro­hu vyso­kém více než 70 met­rů. Prav­čic­ká brá­na se nachá­zí v nad­mo­řs­ké výš­ce 447 met­rů a tyčí se nad řekou Labe s pře­vý­še­ním více než 250 met­rů (Jakub Šaf­rá­nek). Vznik­la přib­liž­ně před 90 mili­ony let během pozd­ní kří­dy, kdy se moře zača­lo ustu­po­vat a zane­cha­lo za sebou roz­sáh­lé pís­kov­co­vé plo­ši­ny. Měk­kost pís­kov­ce umož­ni­la řece Labe a jejím pří­to­kům ero­do­vat ská­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pís­kov­cích kří­do­vé­ho věku. Pro­ce­sy zvět­rá­vá­ní a ero­ze postup­ně for­mo­va­ly ten­to impo­zant­ní skal­ní oblouk (cs​.wiki​pe​dia​.org).

V roce 1826 byla u brá­ny posta­ve­na hos­po­da, kte­rá slou­ži­la návš­těv­ní­kům. V roce 1881 dal kní­že Edmund Clary-​Aldringen posta­vit neda­le­ko brá­ny záme­ček zná­mý jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kte­rý slou­žil jako hotel s 50 lůž­ky (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bylo mož­né vystou­pit na samot­ný skal­ní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zaká­zán z důvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na byla poměr­ně rea­lis­tic­ky zobra­zo­vá­na malí­ři již v 19. sto­le­tí. Pro­to se dá s rela­tiv­ně vyso­kou mírou jis­to­ty tvr­dit, že brá­na sto­jí více­mé­ně neměn­ná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlá­še­na za chrá­něný pří­rod­ní výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Věd­ci si také lámou hla­vu nad tím, jak je mož­né, že se Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezří­ti­la. Její skal­ní oblouk je pří­liš ten­ký a křeh­ký, aby udr­žel zátěž vlast­ní váhy a roz­pí­ná­ní a smrš­ťo­vá­ní v závis­los­ti na tep­lo­tě. Věd­ci se dom­ní­va­jí, že Prav­čic­kou brá­nu tvo­ří dvě samos­tat­né ská­ly. Díky tomu není oblouk vysta­ven vel­ké­mu pnu­tí (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Krásna Lípa – centrum Českého Švajčiarska

skala
Hits: 2399

Mes­to Krás­na Lípa je cen­trom Čes­ké­ho Švaj­čiar­ska. Leží v nad­mor­skej výš­ke 426 met­rov nad morom (kras​na​li​pa​.cz) na hor­nom toku Kři­ni­ce na roz­hra­ní Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko a Lužic­kých hôr (Wiki­pe­dia CS). Na roz­lo­he 31.4 km2 tu žije 3601 oby­va­te­ľov (kras​na​li​pa​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie Krás­nej Lípy je Schön­lin­de. Miest­ne čas­ti Krás­nej Lípy: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­na Lípa, Krás­ny Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1361. V polo­vi­ci 16. sto­ro­čia pat­ri­la k tolš­tejn­ské­mu pan­stvu, ale v roku 1573 ju pre­da­li a pri­po­ji­li ku kame­nic­ké­mu pan­stvu (kras​na​li​pa​.cz). V 18. sto­ro­čí sa tu roz­ví­ja­la výro­ba a spra­co­va­nie tex­ti­lu (Wiki­pe­dia CS). Od roku 1870 je Krás­na Lípa mes­tom (kras​na​li​pa​.cz). V dobe Rakúsko-​Uhorska bola Krás­na Lípa jed­no z najp­rie­my­slo­vej­ších a naj­bo­hat­ších miest Čes­ku. Vyrá­ba­li sa tu pan­ču­chy, úple­to­vý tovar, boli tu rôz­ne tex­til­ky (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do polo­vi­ce 20. sto­ro­čia je oby­va­teľ­stvo zväč­ša nemec­ké (Wiki­pe­dia CS). Ku znač­né­mu úpad­ku mes­ta doš­lo po odsu­ne nemec­kých oby­va­te­ľov po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Počet sa zní­žil na polo­vi­cu, asa­no­va­ných bolo asi 300 opus­te­ných domov (kras​na​li​pa​.cz). Tunaj­šia oblasť je zná­ma typic­ký­mi pod­stáv­ko­vý­mi doma­mi (kras​na​li​pa​.cz). V Krás­nej Lípe a jej oko­lím bol v roku 2006 obno­ve­ný Kög­le­rov náuč­ný chod­ník, kto­rý je naj­star­ším na čes­kom úze­mí (Infor­mač­ná tabu­ľa). His­to­ric­ké cen­trum Krás­nej Lípy je cha­rak­te­ris­tic­ké baro­ko­vý­mi a rene­sanč­ný­mi stav­ba­mi. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol Svä­té­ho Pet­ra a Pav­la, rad­ni­ca a ďal­šie his­to­ric­ké budo­vy, kto­ré odrá­ža­jú kul­túr­ne dedič­stvo mes­ta (kras​na​li​pa​.cz).

The town of Krás­ná Lípa is the cen­ter of the Czech Swit­zer­land. It is situ­ated at an alti­tu­de of 426 meters abo­ve sea level (kras​na​li​pa​.cz) on the upper rea­ches of the Kři­ni­ce River, at the bor­der of the Czech Swit­zer­land Nati­onal Park and the Lusa­tian Moun­tains (Wiki­pe­dia CS). With an area of​31.4 km², it is home to 3601 inha­bi­tants (kras​na​li​pa​.cz). The Ger­man name for Krás­ná Lípa is Schön­lin­de. The local parts of Krás­ná Lípa inc­lu­de: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1361. In the mid-​16th cen­tu­ry, it belo­n­ged to the Tolš­tejn esta­te, but in 1573 it was sold and anne­xed to the Kame­nic­ké esta­te (kras​na​li​pa​.cz). In the 18th cen­tu­ry, tex­ti­le pro­duc­ti­on and pro­ces­sing flou­ris­hed here (Wiki­pe­dia CS). Sin­ce 1870, Krás­ná Lípa has been a town (kras​na​li​pa​.cz). During the time of the Austro-​Hungarian Empi­re, Krás­ná Lípa was one of the most indus­tria­li­zed and wealt­hiest towns in the Czech Repub­lic. Stoc­kings, knit­we­ar, and vari­ous tex­ti­les were pro­du­ced here (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until the mid-​20th cen­tu­ry, the popu­la­ti­on was most­ly Ger­man (Wiki­pe­dia CS). The city expe­rien­ced a sig­ni­fi­cant dec­li­ne after the expul­si­on of Ger­man inha­bi­tants fol­lo­wing World War II. The popu­la­ti­on dec­re­a­sed by half, with around 300 aban­do­ned hou­ses being demo­lis­hed (kras​na​li​pa​.cz). The local area is kno­wn for its typi­cal half-​timbered hou­ses (kras​na​li​pa​.cz). In 2006, the Kög­ler Edu­ca­ti­onal Trail, the oldest natu­re trail in the Czech ter­ri­to­ry, was res­to­red in Krás­ná Lípa and its sur­roun­dings (Infor­ma­ti­on board).

The his­to­ric cen­ter of Krás­ná Lípa is cha­rac­te­ri­zed by Baro­que and Renais­san­ce buil­dings. Among the sig­ni­fi­cant land­marks are the Church of St. Peter and Paul, the Town Hall, and other his­to­ri­cal buil­dings ref­lec­ting the cul­tu­ral heri­ta­ge of the city.

Die Stadt Krás­ná Lípa ist das Zen­trum der Böh­mis­chen Sch­we­iz. Sie liegt auf einer Höhe von 426 Metern über dem Mee­ress­pie­gel (kras​na​li​pa​.cz) an den obe­ren Fluss­lä­u­fen der Kři­ni­ce, an der Gren­ze des Nati­onal­parks Böh­mis­che Sch­we­iz und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Wiki­pe­dia CS). Auf einer Flä­che von 31,4 km² leben hier 3601 Ein­woh­ner (kras​na​li​pa​.cz). Der deuts­che Name für Krás­ná Lípa lau­tet Schön­lin­de. Zu den ört­li­chen Tei­len von Krás­ná Lípa gehören: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1361. In der Mit­te des 16. Jahr­hun­derts gehör­te sie zum Gut Tolš­tejn, wur­de aber 1573 ver­kauft und dem Gut Kame­nic­ké angesch­los­sen (kras​na​li​pa​.cz). Im 18. Jahr­hun­dert flo­rier­te hier die Tex­til­pro­duk­ti­on und ‑verar­be­i­tung (Wiki­pe­dia CS). Seit 1870 ist Krás­ná Lípa eine Stadt (kras​na​li​pa​.cz). Zur Zeit des österreichisch-​ungarischen Rei­ches war Krás­ná Lípa eine der indus­tria­li­sier­tes­ten und wohl­ha­bend­sten Städ­te in Tsche­chien. Hier wur­den Strümp­fe, Strick­wa­ren und vers­chie­de­ne Tex­ti­lien her­ges­tellt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis Mit­te des 20. Jahr­hun­derts war die Bevöl­ke­rung größten­te­ils deutsch (Wiki­pe­dia CS). Die Stadt erleb­te nach der Ver­tre­i­bung der deuts­chen Bewoh­ner nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg einen bede­uten­den Nie­der­gang. Die Bevöl­ke­rung hal­bier­te sich, und rund 300 ver­las­se­ne Häu­ser wur­den abge­ris­sen (kras​na​li​pa​.cz). Die loka­le Gegend ist für ihre typis­chen Fach­werk­hä­u­ser bekannt (kras​na​li​pa​.cz). In Krás­ná Lípa und ihrer Umge­bung wur­de im Jahr 2006 der Kögler-​Lehrpfad erne­uert, der der ältes­te auf tsche­chis­chem Gebiet ist (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Das his­to­ris­che Zen­trum von Krás­ná Lípa ist durch baroc­ke und Renais­san­ce­ge­bä­u­de gep­rägt. Zu den bede­uten­den Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Kir­che St. Peter und Paul, das Rat­haus und ande­re his­to­ris­che Gebä­u­de, die das kul­tu­rel­le Erbe der Stadt widerspiegeln.

Mias­to Krás­ná Lípa jest cen­trum Czes­kiej Szwaj­ca­rii. Poło­żo­ne jest na wyso­ko­ści 426 met­rów nad pozi­omem mor­za (kras​na​li​pa​.cz) na gór­nym bie­gu rze­ki Kři­ni­ce, na gra­ni­cy Par­ku Naro­do­we­go Czes­ka Szwaj­ca­ria i Gór Łużyc­kich (Wiki­pe­dia CS). Na powierzch­ni 31,4 km² miesz­ka tutaj 3601 miesz­ka­ńców (kras​na​li​pa​.cz). Nie­miec­ka nazwa Krás­nej Lípy to Schön­lin­de. Lokal­ne części Krás­nej Lípy to: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka pocho­dzi z roku 1361. W poło­wie XVI wie­ku nale­ża­ła do dóbr Tolš­tejn, ale w 1573 roku zosta­ła spr­ze­da­na i przy­łąc­zo­na do dóbr Kame­nic­ké (kras​na​li​pa​.cz). W XVIII wie­ku rozwi­ja­ła się tu pro­dukc­ja i przet­wórst­wo teks­ty­li­ów (Wiki­pe­dia CS). Od 1870 roku Krás­na Lípa jest mias­tem (kras​na​li​pa​.cz). W cza­sach Austro-​Węgier Krás­na Lípa była jed­nym z naj­bar­dziej upr­ze­my­sło­wi­onych i naj­bo­gats­zych miast w Cze­chach. Pro­du­ko­wa­no tu pońc­zo­chy, dzia­ni­ny i różne teks­ty­lia (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do poło­wy XX wie­ku lud­no­ść była głó­wnie nie­miec­ka (Wiki­pe­dia CS). Mias­to doświadc­zy­ło znacz­ne­go upad­ku po wysied­le­niu nie­miec­kich miesz­ka­ńców po II woj­nie świa­to­wej. Licz­ba miesz­ka­ńców zmniejs­zy­ła się o poło­wę, a oko­ło 300 opuszc­zo­nych domów zosta­ło wybur­zo­nych (kras​na​li​pa​.cz). Lokal­na oko­li­ca jest zna­na z typo­wych domów szkie­le­to­wych (kras​na​li​pa​.cz). W 2006 roku w miejs­co­wo­ści Krás­ná Lípa i jej oko­li­cach odno­wi­ono ście­żkę edu­ka­cyj­ną Kög­le­ra, któ­ra jest naj­stars­zą na tery­to­rium Czech (Tab­li­ca informacyjna).

His­to­rycz­ne cen­trum Krás­nej Lípy cha­rak­te­ry­zu­je się budyn­ka­mi baro­ko­wy­mi i rene­san­so­wy­mi. Do ważnych zabyt­ków nale­żą kości­ół św. Piot­ra i Pawła, ratusz oraz inne his­to­rycz­ne budyn­ki, któ­re odzwier­cied­la­ją dzie­dzict­wo kul­tu­ro­we miasta.

Měs­to Krás­ná Lípa je cen­trem Čes­ké­ho Švý­car­ska. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 426 met­rů (kras​na​li​pa​.cz) na hor­ním toku Kři­ni­ce na roz­hra­ní Národ­ní­ho par­ku Čes­ké Švý­car­sko a Lužic­kých hor (Wiki­pe­dia CS). Na roz­lo­ze 31,4 km² zde žije 3601 oby­va­tel (kras​na​li​pa​.cz). Němec­ký název Krás­né Lípy je Schön­lin­de. Míst­ní čás­ti Krás­né Lípy: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1361. V polo­vi­ně 16. sto­le­tí patři­la k tolš­tejn­ské­mu pan­ství, ale v roce 1573 byla pro­dá­na a při­po­je­na ke kame­nic­ké­mu pan­ství (kras​na​li​pa​.cz). V 18. sto­le­tí se zde roz­ví­je­la výro­ba a zpra­co­vá­ní tex­ti­lu (Wiki­pe­dia CS). Od roku 1870 je Krás­ná Lípa měs­tem (kras​na​li​pa​.cz). Za Rakouska-​Uherska byla Krás­ná Lípa jed­ním z nejp­růmys­lo­věj­ších a nej­bo­hat­ších měst v Čes­ku. Vyrá­běly se zde pun­čo­chy, ple­te­né zbo­ží a fun­go­va­ly zde růz­né tex­til­ní továr­ny (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do polo­vi­ny 20. sto­le­tí bylo oby­va­tels­tvo pře­váž­ně němec­ké (Wiki­pe­dia CS). K výraz­né­mu úpad­ku měs­ta doš­lo po odsu­nu němec­kých oby­va­tel po dru­hé světo­vé vál­ce. Počet oby­va­tel klesl na polo­vi­nu a zbou­rá­no bylo asi 300 opuš­těných domů (kras​na​li​pa​.cz). Míst­ní oblast je zná­má typic­ký­mi pod­stáv­ko­vý­mi domy (kras​na​li​pa​.cz). V Krás­né Lípě a jejím oko­lí byla v roce 2006 obno­ve­na Kög­le­ro­va nauč­ná stez­ka, kte­rá je nej­star­ší na čes­kém úze­mí (Infor­mač­ní tabule).

His­to­ric­ké cen­trum Krás­né Lípy je cha­rak­te­ris­tic­ké barok­ní­mi a rene­sanč­ní­mi stav­ba­mi. Mezi význam­né památ­ky patří kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la, rad­ni­ce a dal­ší his­to­ric­ké budo­vy, kte­ré odrá­že­jí kul­tur­ní dědic­tví města.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

skala
Hits: 1411

Čes­ká Kame­ni­ce, nemec­ky Böh­misch Kam­nitz, je mes­to v sever­ných Čechách, cez kto­ré tečie rie­ka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jad­ro je mest­skou pamiat­ko­vou zónou (Wiki­pe­dia CZ). Je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších his­to­ric­kých cen­tier v sever­ných Čechách (Infor­mač­ná tabu­ľa). Na plo­che 38.76 km2 žije 5247 oby­va­te­ľov. Nad­mor­ská výš­ka mes­ta je 301 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia CZ). Mes­to lemu­jú Lužic­ké hory, Čes­ké Švaj­čiar­ko a Čes­ké Stre­do­ho­rie (luzic​ke​-hory​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1352, avšak vo väč­ši­ne pub­li­ká­cií je uve­de­né, že bolo zalo­že­né už pred rokom 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Pod­ľa luzic​ke​-hory​.cz mes­to vznik­lo mož­no už v 11. sto­ro­čí a obý­va­né bolo Lužíc­ký­mi Srb­mi. Oko­lo polo­vi­ce 13. sto­ro­čia sem priš­li nemec­kí osíd­len­ci. V roku 1394 tu stá­lo 67 domov (luzic​ke​-hory​.cz). Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola vysíd­le­ná väč­ši­na miest­nych oby­va­te­ľov. Od roku 2005 je mes­to tzv. His­to­ric­kým mes­tom. Zámok pochá­dza z prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia. Miest­ne čas­ti: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ).

Od jese­ne 1856 do leta 1857 nav­šte­vo­val tunaj­šiu meš­tian­sku ško­lu Anto­nín Dvo­řák (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). V mla­dos­ti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck, kto­ré­ho otec Ale­xan­der bol les­ní­kom na tunaj­šom pan­stve (luzic​ke​-hory​.cz). V his­to­ric­kom cen­tre mes­ta sa zacho­va­la archi­tek­tú­ra, kto­rá odrá­ža bohat­stvo minu­los­ti. Mes­tu domi­nu­je kos­tol svä­tej Kata­rí­ny (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). Nachá­dza sa tu pút­nic­ká baro­ko­vá kapl­n­ka Naro­de­nia Pan­ny Márie s krí­žo­vou ces­tou. Hrad Kame­ni­ce na Zámoc­kom vrchu je roman­tic­ká zrú­ca­ni­na stre­do­ve­ké­ho hra­du s roz­hľad­ňou. Kos­tol svä­té­ho Jaku­ba Väč­šie­ho je nesko­ro­go­tic­ký kos­tol s vyhliad­ko­vou vežou (Infor­mač­ná tabuľa).

Lákad­lom je blíz­kosť národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Neďa­le­ko sa nachá­dza Zápol­ský zámok s krás­ny­mi záh­ra­da­mi. Miest­ne reštau­rá­cie a kaviar­ne ponú­ka­jú tra­dič­né lužic­ké špe­cia­li­ty a domá­ce dezer­ty (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). Na úze­mí mes­ta sa stý­ka­jú hra­ni­ce troch chrá­ne­ných kra­jin­ných oblas­tí: Lab­ské pies­kov­ce, Lužic­ké hory a Čes­ké stre­do­ho­rie (Infor­mač­ná tabuľa).

Čes­ká Kame­ni­ce (Ger­man: Böh­misch Kam­nitz) is a town in nort­hern Bohe­mia, Czech Repub­lic, through which the river Kame­ni­ce flo­ws. The his­to­ric cen­ter is desig­na­ted as an urban monu­ment zone and is con­si­de­red one of the best-​preserved his­to­ri­cal cen­ters in nort­hern Bohe­mia. The town covers an area of 38.76 km² and has a popu­la­ti­on of 5,247 inha­bi­tants, with an ele­va­ti­on of 301 meters abo­ve sea level. It is sur­roun­ded by the Lusa­tian Moun­tains, Bohe­mian Swit­zer­land, and the Cen­tral Bohe­mian Uplands.

The first writ­ten men­ti­on of the town dates back to 1352, though most sour­ces sug­gest it was estab­lis­hed befo­re 1283. Accor­ding to some his­to­rians, Čes­ká Kame­ni­ce may have been foun­ded as ear­ly as the 11th cen­tu­ry and was ini­tial­ly inha­bi­ted by Lusa­tian Sorbs. Ger­man sett­lers arri­ved around the midd­le of the 13th cen­tu­ry, and by 1394, the town had 67 hou­ses. After World War II, most of the ori­gi­nal popu­la­ti­on was disp­la­ced. Sin­ce 2005, Čes­ká Kame­ni­ce has been recog­ni­zed as a His­to­ric Town. Its local parts inc­lu­de Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, and Vís­ka pod Lesy.

Com­po­ser Anto­nín Dvo­řák atten­ded the local midd­le scho­ol from autumn 1856 to sum­mer 1857. Chris­toph Wil­li­bald Gluck spent part of his youth here from 1720 to 1728, as his fat­her, Ale­xan­der Gluck, was a fores­ter on the local esta­te. The his­to­ric town cen­ter pre­ser­ves archi­tec­tu­re ref­lec­ting its rich past, domi­na­ted by the Church of Saint Cat­he­ri­ne. Other sig­ni­fi­cant land­marks inc­lu­de the pilg­ri­ma­ge Baro­que Cha­pel of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary with a Way of the Cross, the roman­tic ruins of Kame­ni­ce Cast­le with an obser­va­ti­on tower on Cast­le Hill, and the late-​Gothic Church of Saint James the Gre­a­ter, also fea­tu­ring an obser­va­ti­on tower.

The pro­xi­mi­ty to the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park is a major att­rac­ti­on, along­si­de the near­by Zápol­ský Cast­le with its beau­ti­ful gar­dens. Local res­tau­rants and cafés offer tra­di­ti­onal Lusa­tian spe­cial­ties and home­ma­de des­serts. The town’s ter­ri­to­ry meets the boun­da­ries of three pro­tec­ted lands­ca­pe are­as: Elbe Sand­sto­ne Moun­tains, Lusa­tian Moun­tains, and the Cen­tral Bohe­mian Uplands.

Böh­misch Kam­nitz (tsche­chisch Čes­ká Kame­ni­ce) ist eine Stadt in Nord­böh­men, Tsche­chien, durch die der Fluss Kam­nitz flie­ßt. Ihr his­to­ris­cher Stadt­kern steht unter Denk­mals­chutz und gilt als eines der am bes­ten erhal­te­nen his­to­ris­chen Zen­tren in Nord­böh­men. Die Stadt hat eine Flä­che von 38,76 km², 5.247 Ein­woh­ner und liegt auf einer Höhe von 301 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Sie ist von den Lau­sit­zer Ber­gen, der Böh­mis­chen Sch­we­iz und dem Böh­mis­chen Mit­tel­ge­bir­ge umgeben.

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1352, obwohl die Stadt ver­mut­lich schon vor 1283 geg­rün­det wur­de. Laut eini­gen Quel­len könn­te Böh­misch Kam­nitz bere­its im 11. Jahr­hun­dert von den Lau­sit­zer Sor­ben besie­delt wor­den sein. Mit­te des 13. Jahr­hun­derts kamen deuts­che Sied­ler hin­zu, und im Jahr 1394 stan­den hier bere­its 67 Häu­ser. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de der Gro­ßte­il der Bevöl­ke­rung ver­trie­ben. Seit 2005 trägt Böh­misch Kam­nitz den Titel ​„His­to­ris­che Stadt“. Zur Stadt gehören die Orts­te­i­le Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl und Vís­ka pod Lesy.

Von Herbst 1856 bis Som­mer 1857 besuch­te der Kom­po­nist Anto­nín Dvo­řák die ört­li­che Bür­gers­chu­le. Der Kom­po­nist Chris­toph Wil­li­bald Gluck leb­te von 1720 bis 1728 hier, da sein Vater Ale­xan­der Gluck Förs­ter auf dem loka­len Gut war. Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum bewa­hrt Archi­tek­tur, die ihren rei­chen his­to­ris­chen Hin­ter­grund wider­spie­gelt. Domi­nie­rend ist die Kir­che der hei­li­gen Kat­ha­ri­na. Wei­te­re bede­uten­de Sehen­swür­dig­ke­i­ten sind die baroc­ke Wall­fa­hrt­ska­pel­le Mariä Geburt mit Kre­uzweg, die roman­tis­che Ruine der Burg Kam­nitz mit Aus­sichts­turm auf dem Sch­loss­berg und die spät­go­tis­che Kir­che des hei­li­gen Jako­bus des Älte­ren mit Aussichtsturm.

Att­rak­tiv ist die Nähe zum Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz. Nicht weit ent­fernt liegt auch das Sch­loss Zápol­ský mit sei­nen schönen Gär­ten. Loka­le Res­tau­rants und Cafés bie­ten tra­di­ti­onel­le Lau­sit­zer Spe­zia­li­tä­ten und haus­ge­mach­te Des­serts an. Auf dem Gebiet der Stadt tref­fen sich die Gren­zen von drei Lands­chaftss­chutz­ge­bie­ten: Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge, Lau­sit­zer Gebir­ge und Böh­mis­ches Mittelgebirge.

Čes­ká Kame­ni­ce (němec­ky Böh­misch Kam­nitz) je měs­to v sever­ních Čechách, kte­rým pro­té­ká řeka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta je měst­skou památ­ko­vou zónou a je pova­žo­vá­no za jed­no z nej­za­cho­va­lej­ších his­to­ric­kých cen­ter v sever­ních Čechách. Měs­to se rozk­lá­dá na plo­še 38,76 km², má 5247 oby­va­tel a nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 301 met­rů nad mořem. Je obklo­pe­no Lužic­ký­mi hora­mi, Čes­kým Švý­car­skem a Čes­kým středohořím.

Prv­ní písem­ná zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1352, avšak vět­ši­na pub­li­ka­cí uvá­dí, že bylo zalo­že­no již před rokem 1283. Pod­le něk­te­rých zdro­jů moh­la být Čes­ká Kame­ni­ce osíd­le­na již v 11. sto­le­tí Lužic­ký­mi Srby. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí se zde usa­di­li němeč­tí kolo­nis­té a roku 1394 zde stá­lo 67 domů. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla vět­ši­na původ­ní­ho oby­va­tels­tva vysíd­le­na. Od roku 2005 je Čes­ká Kame­ni­ce ozna­čo­vá­na jako ​„His­to­ric­ké měs­to“. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Čes­kou Kame­ni­ci, Dol­ní Kame­ni­ci, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ci, Huní­kov, Kame­nic­kou Novou Vís­ku, Ker­har­ti­ce, Lís­ku, Pekel­ský Důl a Vís­ku pod Lesy.

Od podzi­mu 1856 do léta 1857 navš­těvo­val zdej­ší měš­ťan­skou ško­lu hudeb­ní skla­da­tel Anto­nín Dvo­řák. V mlá­dí zde v letech 1720 až 1728 žil také skla­da­tel Chris­toph Wil­li­bald Gluck, jehož otec Ale­xan­der Gluck byl les­ní­kem na míst­ním pan­ství. V his­to­ric­kém cen­tru měs­ta se docho­va­la archi­tek­tu­ra odrá­že­jí­cí jeho boha­tou minu­lost. Domi­nan­tou je kos­tel sva­té Kate­ři­ny. Dal­ší význam­né památ­ky zahr­nu­jí barok­ní pout­ní kap­li Naro­ze­ní Pan­ny Marie s kří­žo­vou ces­tou, roman­tic­kou zří­ce­ni­nu hra­du Kame­ni­ce s rozh­led­nou na Zámec­kém vrchu a pozdně gotic­ký kos­tel sva­té­ho Jaku­ba Vět­ší­ho s vyhlíd­ko­vou věží.

Vel­kým lákad­lem je blíz­kost národ­ní­ho par­ku Čes­ké Švý­car­sko. Neda­le­ko se nachá­zí také Zápol­ský zámek s krás­ný­mi zahra­da­mi. Míst­ní res­tau­ra­ce a kavár­ny nabí­ze­jí tra­dič­ní lužic­ké spe­cia­li­ty a domá­cí dezer­ty. Na úze­mí měs­ta se set­ká­va­jí hra­ni­ce tří chrá­něných kra­jin­ných oblas­tí: Lab­ské pís­kov­ce, Lužic­ké hory a Čes­ké středohoří.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 1854

Mes­to Chřib­ská leží v naj­zá­pad­nej­šej čas­ti Lužic­kých hôr, v juž­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku. Je obklo­pe­né Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kých chr­bá­tom a Jetři­chov­ský­mi ste­na­mi. Na úze­mí Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Lužic­ké hory a CHKO Lab­ské pies­kov­ce a Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Miest­ne čas­ti mes­ta: Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, Krás­ne Pole. Žije tu 1399 oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1352, avšak mes­to exis­to­va­lo pod­ľa nápi­su na kame­ni, už pre rokom 1144. Nemec­ký názov je Kre­i­bitz, je slo­van­ské­ho pôvo­du zo slo­va Krzy­wyc­za, vyjad­ru­je mean­dru­jú­ci potok. Súčas­ný názov je sta­ro­čes­ký od slo­va chřib – paho­rok (mes​to​-chrib​ska​.cz). Domi­nan­tou je kos­tol svä­té­ho Jura­ja s farou a krí­žo­vou ces­tou, so štyr­mi kapl­n­ka­mi. Miest­ne vlas­ti­ved­né múze­um je veno­va­né Chřib­skej a jeho rodá­ko­vi Tade­ášo­vi Haen­ke­mu (Infor­mač­ná tabuľa). 

Bola tu naj­star­šia sklár­ska huta v Stred­nej Euró­pe, exis­to­va­la už v roku 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Jej čin­nosť skon­či­la v roku 2007 (Infor­mač­ná tabu­ľa). Po roku 1946 tu dra­ma­tic­ky pokle­sol počet oby­va­te­ľov po odsu­ne Nemcov. Zno­vu­osíd­le­nie nebo­lo úspeš­né. Opus­te­né domy chát­ra­li, boli niče­né, aj mno­ho z nich bolo zbú­ra­ných. Naj­viac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbú­ra­né súvis­lé línie poscho­do­vých domov a prak­tic­ky bolo zlik­vi­do­va­né aj námes­tie. Mno­ho cen­ných ľudo­vých domov. Mno­ho tých­to sta­vieb zachrá­ni­li cha­lu­pá­ri, kto­rých počet tak­mer dosa­hu­je počet trva­lo žijú­cich oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mla­dos­ti tu žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), kto­ré­ho otec bol v rokoch 1722 – 1727 les­maj­strom na kame­nic­kom pan­stve Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pria­mo v Chřib­ské ras­tú tisí­ce orchi­deí na pod­má­ča­ných lúkach, napr. na lúke u Brod­ských a v prí­rod­nej rezer­vá­cii Mar­schne­ro­va lúka (Infor­mač­né letáky).

The town of Chřib­ská is loca­ted in the wes­tern­most part of the Lusa­tian Moun­tains, in the sout­hern part of the Šluk­nov Hook. It is sur­roun­ded by the Kyt­li­ce Hills, Lusa­tian Rid­ge, and Jetři­cho­vi­ce Walls. The town lies wit­hin the Lusa­tian Moun­tains Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, the Elbe Sand­sto­ne Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, and the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park. Its local dis­tricts are Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, and Krás­né Pole. It has a popu­la­ti­on of 1,399 inha­bi­tants (mes​to​-chrib​ska​.cz). The first writ­ten record dates back to 1352, alt­hough, accor­ding to an insc­rip­ti­on on a sto­ne, the town exis­ted befo­re 1144. The Ger­man name is Kre­i­bitz, deri­ved from the Sla­vic word Krzy­wyc­za, mea­ning a mean­de­ring stre­am. The cur­rent name is Old Czech, deri­ved from the word chřib, mea­ning hill (mes​to​-chrib​ska​.cz). The domi­nant fea­tu­re of the town is the Church of St. Geor­ge, along with its parish and the Sta­ti­ons of the Cross with four cha­pels. The local his­to­ry muse­um is dedi­ca­ted to Chřib­ská and its nati­ve, Tade­áš Haen­ke (infor­ma­ti­on board).

Cen­tral Euro­pe­’s oldest glas­sworks, estab­lis­hed in 1414, ope­ra­ted here (Ale­xan­dr Van­žu­ra). It cea­sed ope­ra­ti­ons in 2007 (infor­ma­ti­on board). After 1946, the popu­la­ti­on dra­ma­ti­cal­ly dec­re­a­sed due to the expul­si­on of Ger­mans. Resett­le­ment was unsuc­cess­ful; aban­do­ned hou­ses deca­y­ed, were van­da­li­zed, and many were demo­lis­hed, espe­cial­ly in 1955, 1965, and 1967. Enti­re rows of multi-​story buil­dings and even the town squ­are were prac­ti­cal­ly des­tro­y­ed, along with many valu­ab­le folk hou­ses. Nume­rous buil­dings were saved by wee­kend resi­dents, who­se num­ber almost equ­als the per­ma­nent resi­dents (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) lived here in his youth. His fat­her ser­ved as the fores­try mana­ger for the Kin­sky esta­te in Kame­ni­ce from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

Thou­sands of orchids grow in the vici­ni­ty and direct­ly in Chřib­ská, espe­cial­ly in wet mea­do­ws such as the Brod­ský mea­dow and the Mar­schne­ro­va lou­ka natu­re reser­ve (infor­ma­ti­on leaflets).

Die Stadt Chřib­ská liegt im west­lichs­ten Teil des Lau­sit­zer Gebir­ges, im süd­li­chen Teil des Sch­luc­ke­nau­er Zip­fels. Sie ist umge­ben von der Kitt­lit­zer Hügel­lands­chaft, dem Lau­sit­zer Kamm und den Dit­ters­ba­cher Wän­den. Das Gebiet liegt in den Schutz­ge­bie­ten Lau­sit­zer Gebir­ge, Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge und im Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz. Stadt­te­i­le sind Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská und Krás­né Pole. Die Stadt hat 1.399 Ein­woh­ner (mes​to​-chrib​ska​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1352, aller­dings exis­tier­te die Stadt laut einer Insch­rift auf einem Ste­in bere­its vor dem Jahr 1144. Der deuts­che Name Kre­i­bitz ist sla­wis­chen Urs­prungs (Krzy­wyc­za) und bede­utet ​„mäan­dern­der Bach“. Der heuti­ge Name ist altts­che­chisch und stammt vom Wort chřib („Hügel“) ab (mes​to​-chrib​ska​.cz). Domi­nie­rend ist die Kir­che St. Georg mit Pfarr­haus und Kre­uzweg mit vier Kapel­len. Das ört­li­che Hei­mat­mu­se­um wid­met sich Chřib­ská und sei­nem berühm­ten Sohn Tade­áš Haen­ke (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Hier befand sich die ältes­te Glas­hüt­te Mit­te­le­uro­pas, bere­its seit 1414 in Bet­rieb (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Ihre Tätig­ke­it wur­de 2007 ein­ges­tellt (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Nach 1946 sank die Bevöl­ke­rungs­zahl dra­ma­tisch durch die Ver­tre­i­bung der Deuts­chen. Die Wie­der­be­sied­lung war nicht erfolg­re­ich. Ver­las­se­ne Häu­ser ver­fie­len, wur­den bes­chä­digt und vie­le abge­ris­sen, beson­ders in den Jah­ren 1955, 1965 und 1967. Gan­ze Häu­ser­re­i­hen und auch der Stadt­platz wur­den weit­ge­hend zers­tört, darun­ter auch vie­le wer­tvol­le Volks­bau­ten. Vie­le Gebä­u­de rette­ten Woche­nend­haus­be­sit­zer, deren Zahl heute fast die der fes­ten Ein­woh­ner erre­icht (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) leb­te hier in sei­ner Jugend. Sein Vater war von 1722 bis 1727 Ober­förs­ter auf der Herrs­chaft der Kin­skys in Kame­ni­ce (Jiří Kühn).

In der Umge­bung und direkt in Chřib­ská wach­sen tau­sen­de Orchi­de­en auf feuch­ten Wie­sen, z.B. auf der Brodský-​Wiese und im Naturs­chutz­ge­biet Mar­schne­ro­va lou­ka (Infor­ma­ti­onsb­lät­ter).

Mias­to Chřib­ská leży w naj­bar­dziej na zachód wysu­ni­ętej części Gór Łużyc­kich, w połud­ni­owej części Wys­tępu Šluk­nov­skie­go. Jest otoc­zo­ne przez Pogór­ze Kyt­lic­kie, Grz­biet Łużyc­ki i Ska­ły Jetři­cho­vic­kie. Mias­to znaj­du­je się na tere­nie Obsza­ru Chro­ni­one­go Kra­job­ra­zu Gór Łużyc­kich, Obsza­ru Chro­ni­one­go Kra­job­ra­zu Łab­skich Pias­ko­wców oraz Par­ku Naro­do­we­go Czes­ka Szwaj­ca­ria. Części mias­ta to Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská i Krás­né Pole. Miesz­ka tu 1399 osób (mes​to​-chrib​ska​.cz). Pier­ws­za wzmian­ka pocho­dzi z 1352 roku, choć według inskrypc­ji na kamie­niu mias­to ist­nia­ło już przed rokiem 1144. Nie­miec­ka nazwa Kre­i­bitz pocho­dzi od sło­wia­ńs­kie­go Krzy­wyc­za i oznac­za mean­dru­jący potok. Obec­na nazwa pocho­dzi od sta­roc­zes­kie­go sło­wa chřib (pagó­rek) (mes​to​-chrib​ska​.cz). Domi­nan­tą jest kości­ół św. Jer­ze­go z ple­ba­nią i dro­gą krzy­żo­wą z czte­re­ma kap­licz­ka­mi. Muze­um regi­onal­ne poświ­ęco­ne jest Chřib­skiej i Tade­ášo­wi Haen­ke­mu (tab­li­ca informacyjna).

Znaj­do­wa­ła się tu naj­stars­za huta szkła w Euro­pie Środ­ko­wej, dzia­ła­jąca już w 1414 roku (Ale­xan­dr Van­žu­ra), zamkni­ęta w 2007 roku (tab­li­ca infor­ma­cyj­na). Po 1946 dra­ma­tycz­nie zmniejs­zy­ła się licz­ba miesz­ka­ńców przez wysied­le­nie Niem­ców. Pono­wne zasied­le­nie nie powi­odło się. Opuszc­zo­ne domy niszc­za­ły, były bur­zo­ne szc­ze­gól­nie w latach 1955, 1965 i 1967. Ura­to­wa­li je miesz­ka­ńcy sezo­no­wi (mes​to​-chrib​ska​.cz). Mło­do­ść spędził tu Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), któ­re­go ojciec zarządzał lasa­mi rodu Kin­skich w latach 1722 – 1727 (Jiří Kühn).

W oko­li­cy i w samym mie­ście ros­ną tysi­ące storc­zy­ków na wil­got­nych łąkach, np. Brod­ský i Mar­schne­ro­va lou­ka (ulot­ki informacyjne).

Češ­ti­na (Čes­ky): Měs­to Chřib­ská leží v nej­zá­pad­něj­ší čás­ti Lužic­kých hor, v již­ní čás­ti Šluk­nov­ské­ho výběž­ku. Je obklo­pe­no Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kým hřbe­tem a Jetři­cho­vic­ký­mi stěna­mi. Nachá­zí se na úze­mí Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Lužic­ké hory, CHKO Lab­ské pís­kov­ce a Národ­ní­ho par­ku Čes­ké Švý­car­sko. Míst­ní čás­ti měs­ta jsou Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská a Krás­né Pole. Žije zde 1399 oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1352, avšak pod­le nápi­su na kame­ni exis­to­va­lo měs­to již před rokem 1144. Němec­ký název Kre­i­bitz má slo­van­ský původ od slo­va Krzy­wyc­za a zna­me­ná mean­dru­jí­cí potok. Sou­čas­ný název je sta­ro­čes­ký, odvo­ze­ný od slo­va chřib (paho­rek) (mes​to​-chrib​ska​.cz). Domi­nan­tou měs­ta je kos­tel sva­té­ho Jiří s farou a kří­žo­vou ces­tou se čty­řmi kap­le­mi. Míst­ní vlas­ti­věd­né muze­um je věno­vá­no Chřib­ské a zdej­ší­mu rodá­ko­vi Tade­áši Haen­ke­mu (infor­mač­ní tabule).

Byla zde nej­star­ší sklá­řs­ká huť ve střed­ní Evro­pě, zalo­že­ná již roku 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Svo­ji čin­nost ukon­či­la v roce 2007 (infor­mač­ní tabu­le). Po roce 1946 zde dra­ma­tic­ky poklesl počet oby­va­tel kvůli odsu­nu Něm­ců. Zno­vu­osíd­le­ní neby­lo úspěš­né; opuš­těné domy chát­ra­ly, byly niče­ny a mno­ho z nich bylo zbo­ře­no, zej­mé­na v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbo­ře­ny celé řady pat­ro­vých domů a prak­tic­ky bylo zlik­vi­do­vá­no i náměs­tí, včet­ně mno­ha cen­ných lido­vých sta­veb. Mno­hé objek­ty zachrá­ni­li cha­lu­pá­ři, jejichž počet téměř dosa­hu­je počtu trva­le žijí­cích oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mlá­dí zde žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), jehož otec byl v letech 1722 – 1727 les­mis­trem na kame­nic­kém pan­ství Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pří­mo v Chřib­ské ros­tou tisí­ce orchi­de­jí na pod­má­če­ných lou­kách, napří­klad na lou­ce u Brod­ských a v pří­rod­ní rezer­va­ci Mar­schne­ro­va lou­ka (infor­mač­ní letáky).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post