Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Severné Čechy, Fotografie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do školy Antonín Dvořák

skala
Hits: 1623

Česká Kamenice, nemecky Böhmisch Kamnitz, je mesto v severných Čechách, cez ktoré tečie rieka Kamenice. Historické jadro je mestskou pamiatkovou zónou (Wikipedia CZ). Je jedným z najzachovalejších historických centier v severných Čechách (Informačná tabuľa). Na ploche 38.76 km2 žije 5247 obyvateľov. Nadmorská výška mesta je 301 metrov nad morom (Wikipedia CZ). Mesto lemujú Lužické , České Švajčiarko a České Stredohorie (luzicke-hory.cz). Prvá písomná zmienka o meste je z roku 1352, avšak vo väčšine publikácií je uvedené, že bolo založené už pred rokom 1283 (Wikipedia CZ). Podľa luzicke-hory.cz mesto vzniklo možno už v 11. storočí a obývané bolo Lužíckými Srbmi. Okolo polovice 13. storočia sem prišli nemeckí osídlenci. V roku 1394 tu stálo 67 (luzicke-hory.cz). Po druhej svetovej vojne bola vysídlená väčšina miestnych obyvateľov. Od roku 2005 je mesto tzv. Historickým mestom. Zámok pochádza z prvej polovici 16. storočia. Miestne časti: Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, Víska pod (Wikipedia CZ).

Od jesene 1856 do leta 1857 navštevoval tunajšiu meštiansku školu Antonín Dvořák (ceska-kamenice.cz). V mladosti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Christoph Willibald Gluck, ktorého otec Alexander bol lesníkom na tunajšom panstve (luzicke-hory.cz). V historickom centre mesta sa zachovala , ktorá odráža bohatstvo minulosti. Mestu dominuje kostol svätej Kataríny (ceska-kamenice.cz). Nachádza sa tu pútnická baroková kaplnka Narodenia Panny Márie s krížovou cestou. Hrad Kamenice na Zámockom vrchu je romantická zrúcanina stredovekého hradu s rozhľadňou. Kostol svätého Jakuba Väčšieho je neskorogotický kostol s vyhliadkovou vežou (Informačná tabuľa).

Lákadlom je blízkosť národného parku České Švajčiarsko. Neďaleko sa nachádza Zápolský zámok s krásnymi záhradami. Miestne reštaurácie a kaviarne ponúkajú tradičné lužické špeciality a domáce dezerty (ceska-kamenice.cz). Na území mesta sa stýkajú hranice troch chránených krajinných oblastí: Labské pieskovce, Lužické hory a České stredohorie (Informačná tabuľa).

Česká Kamenice (German: Böhmisch Kamnitz) is a town in northern Bohemia, Czech Republic, through which the river Kamenice flows. The historic center is designated as an urban monument zone and is considered one of the best-preserved historical centers in northern Bohemia. The town covers an area of 38.76 km² and has a population of 5,247 inhabitants, with an elevation of 301 meters above sea level. It is surrounded by the Lusatian Mountains, Bohemian Switzerland, and the Central Bohemian Uplands.

The first written mention of the town dates back to 1352, though most sources suggest it was established before 1283. According to some historians, Česká Kamenice may have been founded as early as the 11th century and was initially inhabited by Lusatian Sorbs. German settlers arrived around the middle of the 13th century, and by 1394, the town had 67 houses. After World War II, most of the original population was displaced. Since 2005, Česká Kamenice has been recognized as a Historic Town. Its local parts include Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, and Víska pod Lesy.

Composer Antonín Dvořák attended the local middle school from autumn 1856 to summer 1857. Christoph Willibald Gluck spent part of his youth here from 1720 to 1728, as his father, Alexander Gluck, was a forester on the local estate. The historic town center preserves architecture reflecting its rich past, dominated by the Church of Saint Catherine. Other significant landmarks include the pilgrimage Baroque Chapel of the Nativity of the Virgin Mary with a Way of the Cross, the romantic ruins of Kamenice Castle with an observation tower on Castle Hill, and the late-Gothic Church of Saint James the Greater, also featuring an observation tower.

The proximity to the Bohemian Switzerland National Park is a major attraction, alongside the nearby Zápolský Castle with its beautiful gardens. Local restaurants and cafés offer traditional Lusatian specialties and homemade desserts. The town’s territory meets the boundaries of three protected landscape areas: Elbe Sandstone Mountains, Lusatian Mountains, and the Central Bohemian Uplands.

Böhmisch Kamnitz (tschechisch Česká Kamenice) ist eine Stadt in Nordböhmen, Tschechien, durch die der Fluss Kamnitz fließt. Ihr historischer Stadtkern steht unter Denkmalschutz und gilt als eines der am besten erhaltenen historischen Zentren in Nordböhmen. Die Stadt hat eine Fläche von 38,76 km², 5.247 Einwohner und liegt auf einer Höhe von 301 Metern über dem Meeresspiegel. Sie ist von den Lausitzer Bergen, der Böhmischen Schweiz und dem Böhmischen Mittelgebirge umgeben.

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, obwohl die Stadt vermutlich schon vor 1283 gegründet wurde. Laut einigen Quellen könnte Böhmisch Kamnitz bereits im 11. Jahrhundert von den Lausitzer Sorben besiedelt worden sein. Mitte des 13. Jahrhunderts kamen deutsche Siedler hinzu, und im Jahr 1394 standen hier bereits 67 Häuser. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Großteil der Bevölkerung vertrieben. Seit 2005 trägt Böhmisch Kamnitz den Titel „Historische Stadt“. Zur Stadt gehören die Ortsteile Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl und Víska pod Lesy.

Von Herbst 1856 bis Sommer 1857 besuchte der Komponist Antonín Dvořák die örtliche Bürgerschule. Der Komponist Christoph Willibald Gluck lebte von 1720 bis 1728 hier, da sein Vater Alexander Gluck Förster auf dem lokalen Gut war. Das historische Stadtzentrum bewahrt Architektur, die ihren reichen historischen Hintergrund widerspiegelt. Dominierend ist die Kirche der heiligen Katharina. Weitere bedeutende Sehenswürdigkeiten sind die barocke Wallfahrtskapelle Mariä Geburt mit Kreuzweg, die romantische Ruine der Burg Kamnitz mit Aussichtsturm auf dem Schlossberg und die spätgotische Kirche des heiligen Jakobus des Älteren mit Aussichtsturm.

Attraktiv ist die Nähe zum Nationalpark Böhmische Schweiz. Nicht weit entfernt liegt auch das Schloss Zápolský mit seinen schönen Gärten. Lokale Restaurants und Cafés bieten traditionelle Lausitzer Spezialitäten und hausgemachte Desserts an. Auf dem Gebiet der Stadt treffen sich die Grenzen von drei Landschaftsschutzgebieten: Elbsandsteingebirge, Lausitzer Gebirge und Böhmisches Mittelgebirge.

Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město v severních Čechách, kterým protéká řeka Kamenice. Historické jádro města je městskou památkovou zónou a je považováno za jedno z nejzachovalejších historických center v severních Čechách. Město se rozkládá na ploše 38,76 km², má 5247 obyvatel a nachází se v nadmořské výšce 301 metrů nad mořem. Je obklopeno Lužickými horami, Českým Švýcarskem a Českým středohořím.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, avšak většina publikací uvádí, že bylo založeno již před rokem 1283. Podle některých zdrojů mohla být Česká Kamenice osídlena již v 11. století Lužickými Srby. V polovině 13. století se zde usadili němečtí kolonisté a roku 1394 zde stálo 67 domů. Po druhé světové válce byla většina původního obyvatelstva vysídlena. Od roku 2005 je Česká Kamenice označována jako „Historické město“. Místní části zahrnují Českou Kamenici, Dolní Kamenici, Filipov, Horní Kamenici, Huníkov, Kamenickou Novou Vísku, Kerhartice, Lísku, Pekelský Důl a Vísku pod Lesy.

Od podzimu 1856 do léta 1857 navštěvoval zdejší měšťanskou školu hudební skladatel Antonín Dvořák. V mládí zde v letech 1720 až 1728 žil také skladatel Christoph Willibald Gluck, jehož otec Alexander Gluck byl lesníkem na místním panství. V historickém centru města se dochovala architektura odrážející jeho bohatou minulost. Dominantou je kostel svaté Kateřiny. Další významné památky zahrnují barokní poutní kapli Narození Panny Marie s křížovou cestou, romantickou zříceninu hradu Kamenice s rozhlednou na Zámeckém vrchu a pozdně gotický kostel svatého Jakuba Většího s vyhlídkovou věží.

Velkým lákadlem je blízkost národního parku České Švýcarsko. Nedaleko se nachází také Zápolský zámek s krásnými zahradami. Místní restaurace a kavárny nabízejí tradiční lužické speciality a domácí dezerty. Na území města se setkávají hranice tří chráněných krajinných oblastí: Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří.

  • Kamenica v Spišskošarišskom medzihorí

 

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Liptov, Kostoly, Umenie, Polia, Stavby, Fotografie, Liptovské obce

Žehra – lokalita UNESCO a zároveň cesta do minulosti

skala
Hits: 927

Žehra je zložená z troch lokalít: vlastnej Žehra, Sídliska Dreveník a miestnej časti Hodkovce. V roku 1869 v Žehre žilo 408 obyvateľov. V roku 1991 1126, v roku 2021 2616 obyvateľov (obeczehra.sk). kostola svätého Ducha tvoria vzácne gotické fresky svetového významu. On samotný už z diaľky púta pozornosť bielou farbou kostola a charakteristickým dreveným cibuľovitým zakončením veže. Navyše sa vypína nad obcou na návrší. Kostol bol dokončený v roku 1275, v priebehu storočí bol viackrát upravovaný. Od roku 1985 je národnou kultúrou pamiatkou a od roku 1993 je zapísaný aj do Zoznamu svetového kultúrneho dedičstva UNESCO (obeczehra.sk).

Žehra leží v regióne Slovenského raja. Spája historický pôvab s prírodnou krásou. Jedinečný exkurz do minulosti. Žehra sa pýši bohatou históriou, ktorá sa odráža v zachovalých pamiatkach. V románskom kostole svätého Štefana sa nachádza unikátna fresková výzdoba. Žehra si uchováva ľudový charakter, konajú sa tu tradičné zachovávajú sa miestne folklórne aktivity. Ponúka zažiť atmosféru miestnych sviatkov, kde sa stretávajú , a chute domácej kuchyne. Žehra je miestom, kde sa spája s nezabudnuteľnou prírodou. Návšteva tejto malebnej je ako cesta do minulosti. Národný park Slovenský raj je na dosah ruky. Chodník Kysel prechádza cez čarovný kaňon s množstvom drevených mostov, ponúkajúce nezabudnuteľný zážitok.

Žehra is composed of three locations: the village of Žehra itself, the Dreveník Housing Estate, and the local part of Hodkovce. In 1869, Žehra had 408 inhabitants. In 1991, it had 1,126, and in 2021, it had 2,616 inhabitants (obeczehra.sk). The interiors of the Church of the Holy Spirit feature rare Gothic frescoes of global significance. The church itself stands out from a distance with its white color and characteristic wooden onion-shaped tower. Moreover, it towers over the village on a hill. The church was completed in 1275 and has been modified several times over the centuries. Since 1985, it has been a national cultural monument, and since 1993, it has been listed in the UNESCO World Cultural Heritage List (obeczehra.sk).

Žehra is located in the Slovak Paradise region. It combines historical charm with natural beauty, offering a unique excursion into the past. Žehra boasts a rich history reflected in its preserved landmarks. The Romanesque Church of St. Stephen features unique fresco decoration. Žehra maintains its folk character, hosting traditional events and preserving local folklore activities. It offers the chance to experience the atmosphere of local festivals, where traditions, music, and the flavors of homemade cuisine come together. Žehra is a place where culture merges with unforgettable nature. A visit to this picturesque village is like a journey into the past. The Slovak Paradise National Park is within easy reach. The Kysel Trail passes through a magical canyon with numerous wooden bridges, offering an unforgettable experience.

Krajina, Zahraničie, Mestá, České mestá, Česko, Severná Morava, Fotografie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

skala
Hits: 677

Valašské Klobouky sa nachádzajú na severnom výbežku Bielych Karpát – CHKO , ktoré sú biosférickou rezerváciou UNESCO. V nadmorskej výške 405 metrov nad morom. Na ploche 14,11 km2 tu žije 5001 obyvateľov (valasskeklobouky.cz). Nemecky Wallachisch Klobouk sa nachádzajú 27 km od Zlína na rieke Brumovka (mieste zvaná aj Klobučka). Štyri časti: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka je z roku 1341. Historické názvy: Clobuk, Klobúky, Klobouky. Od roku 1848 sa stali Valašské Klobouky centrom južného Valašska (valasskeklobouky.cz). Spôsob hospodárenia užívaný v rumunskom Valašsku – hospodárenie na horských kopaniciach, ovcí a kôz, dal kolonizácii názov valašská. Rozmach kolonizácie sa pretavil už v 17. storočí do pomenovania regiónu Valašsko. Významným remeslom kraja sa stalo súkenníctvo (valasskeklobouky.cz). Významné Valašských Klobúkov: architekt Hubert Gessner, spisovateľ Ladislav Mňačko (valasskeklobouky.cz). Nachádzajú sa tu architektonické perly secesie. Zaslúžil sa o ne Hubert Gessner, ktorý je považovaný za jedného z najvýznamnejších architektov v strednej Európe prvej polovice 20. storočia (valasskeklobucko.cz). Kraj okolo Valašských Klobúkov sľubuje, že ak otvoríte okno, budete počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestretnete, ale oni vás srdečne pozdravia a priamo vám hľadia do očí. Srdce majú na dlani (valasskeklobucko.cz).

Veterný mlyn je typickou dominantou Valašských Kloboukov. Koncom 19. storočia stálo nad obcou štyri veterné . Posledný z nich zhorel na konci druhej svetovej . Koncom 80-tych rokov bol zakúpený schátralý mlyn z Kroměřížska, ktorý pod podobný. Hlavná časť mlyna bola prevezená, zbytok bol zhotovený nový. V roku 1985 bol na mieste otvorený nový „vetrák“. Je jedným z mála veterných mlynov v Čechách, ktorý má kompletné vnútorné vybavenie a je plne funkčný.

Valašské Klobouky are located at the northern tip of the White Carpathians – the White Carpathians Protected Landscape Area, which is a UNESCO biosphere reserve. At an altitude of 405 meters above sea level, covering an area of 14.11 km2, it is home to 5001 inhabitants (valasskeklobouky.cz). In German, Wallachisch Klobouk is situated 27 km from Zlín on the Brumovka River (also known as Klobučka). It consists of four parts: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1341. Historical names include Clobuk, Klobúky, Klobouky. Since 1848, Valašské Klobouky has become the center of southern Valašsko (valasskeklobouky.cz). The farming method used in Romanian Valašsko – farming in mountain meadows, sheep and goat farming – gave colonization the name „Valašsko“. The expansion of colonization transformed the region into Valašsko in the 17th century. The significant craft of the region became wool manufacturing (valasskeklobouky.cz). Notable figures from Valašské Klobúky include architect Hubert Gessner and writer Ladislav Mňačko (valasskeklobouky.cz). Architectural gems of the Art Nouveau style are found here, thanks to Hubert Gessner, considered one of the most significant architects in Central Europe in the first half of the 20th century (valasskeklobouky.cz). The region around Valašské Klobouky promises that if you open the window, you will hear silence. You won’t encounter many people in the mountains, but those you meet will warmly greet you and look you in the eye. They wear their hearts on their sleeves (valasskeklobouky.cz).

A windmill is a typical landmark. At the location above the town of Kuželov, four windmills stood in the 19th century. In 1946, the mill was severely damaged by a storm. It was completely restored between 1963 and 1973. The mill has a cone-shaped roof, and the wooden building turns according to the wind. It is approximately 10 meters tall. Today, it houses an exhibition of milling and agricultural tools from the Horňácko region. The building next to the mill showcases traditional furnishings and exhibits village life in the early 20th century.

Valašské Klobouky leží na severním výběžku Bílých Karpat – CHKO Bílé Karpaty, které jsou biosférickou rezervací UNESCO, v nadmořské výšce 405 metrů nad mořem. Na ploše 14,11 km2 zde žije 5001 obyvatel. Německy Wallachisch Klobouk se nachází 27 km od Zlína na řece Brumovka (místě nazývané také Klobučka). Čtyři části: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina.

První písemná zmínka je z roku 1341. Historické názvy: Clobuk, Klobúky, Klobouky. Od roku 1848 se staly Valašské Klobouky centrem jižního Valašska. Způsob hospodaření užívaný v rumunském Valašsku – hospodaření na horských pastvinách, chov ovcí a koz, dal kolonizaci název valašská. Rozmach kolonizace se promítl už v 17. století do pojmenování regionu Valašsko. Významným řemeslem kraje se stalo sukennictví. Významné osobnosti Valašských Klobúků: architekt Hubert Gessner, spisovatel Ladislav Mňačko. Nacházejí se zde architektonické perly secese. O ně se zasloužil Hubert Gessner, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších architektů ve střední Evropě první poloviny 20. století. Kraj kolem Valašských Klobúků slibuje, že pokud otevřete okno, uslyšíte ticho. Lidí v horách moc nepotkáte, ale srdečně vás pozdraví a hledí vám přímo do očí. Mávají srdce na dlani.

Větrný mlýn je typickou dominantou Valašských Klobouk. Koncem 19. století stály nad obcí čtyři větrné mlýny. Poslední z nich vyhořel na konci druhé světové války. Na konci 2. světové války shořel poslední z nich. Koncem 19. století stály nad obcí čtyři větrné mlýny. Na konci druhé světové války shořel poslední z nich. Koncem 20. století byl z Kroměřížska zakoupen chátrající mlýn podobného typu. Hlavní část mlýna byla převezena, zbytek byl vyroben nový. Roku 1985 byl na místě otevřen nový „větrák“. Patří mezi málo větrných mlýnů v Čechách, který má kompletní vnitřní vybavení a je plně funkční.

 

 

Krajina, Zahraničie, Mestá, České mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Třebíč – unikátne mnohoraké mesto

skala
Hits: 586

Třebíč leží na rieke Jihlava v nadmorskej výške 405 metrov nad morom, z veľkej časti na Třebíčskom masíve. Žije tu na ploche 58 km² 39700 obyvateľov. Prvá písomná zmienka je z roku 1277 (Wikipedia). Začiatky mesta súvisia s benedektínskym kláštorom v roku 1101, na jeho mieste dnes stojí zámok. Pomenovanie pochádza zrejme z miestneho názvu „Třebečského lesa“. V roku 1863 bola založená sporiteľňa, Národný dom a gymnázium (1871), súsošie Cyrila a Metoda na Karlovom námestí (1885). Od roku 1886 je Třebíč pripojený k železnici. Začiatkom 20. storočia vznikla vďaka lekárovi Jaroslavovi Bakešovi nemocnica. V 70-tych rokoch 20. storočia sa začali budovať nové , školy apod.. Dôvodom bola jadrový elektráreň Dukovany. V roku 2003 sa židovské ghetto a bazilika stali súčasťou zoznamu kultúrneho dedičstva UNESCO. Na ľavom brehu Jihlava je jedna z najväčších židovských štvrtí v Európe. Je jedinou židovskou pamiatkou mimo Izraela, ktorá je samostatne zapísaná v zozname UNESCO. Konajú sa tu viaceré , od roku 1997 Zámostí. Pravidelne sa koná Třebíčské Bramborobraní, Festival divadla 2-3-4 hercov, Šamajim. Funguje tu galéria Malovaný dům, galéria Franta, ekotechnické centrum Alternátor. Známe Třebíča: umelci Ladislav Novák, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Vítězslav Nezval, Oldřich Navrátil, politici Ludvík Svoboda, Bohumír Šmeral, futbalista Theodor Gebre Selassie cyklista Pavel Padrnos, hokejista Patrik Eliáš, Erat (Wikipedia CS).

Třebíč lies on the Jihlava River at an altitude of 405 meters above sea level, largely on the Třebíč Massif. It is home to 39,700 inhabitants on an area of ​​58 km². The first written mention dates back to 1277. The origins of the city are linked to the Benedictine monastery in 1101, which now houses the castle. The name likely comes from the local name „Třebečský les.“ In 1863, a savings bank was founded, followed by the National House and gymnasium (1871), the Cyril and Methodius monument on Karlovo Square (1885). Since 1886, Třebíč has been connected to the railway. In the early 20th century, thanks to doctor Jaroslav Bakeš, a hospital was established. In the 1970s, new housing estates, schools, etc., were built, driven by the Dukovany nuclear power plant. In 2003, the Jewish ghetto and basilica became part of the UNESCO World Heritage List. On the left bank of the Jihlava River is one of the largest Jewish quarters in Europe. It is the only Jewish monument outside of Israel that is separately listed in the UNESCO list. Several festivals are held here, including Zámostí since 1997. The Třebíč Potato Festival, the Festival of Theater with 2-3-4 Actors, and Šamajim are regular events. There are galleries such as the Painted House Gallery, Franta Gallery, and the Alternator Ecotechnical Center. Famous personalities from Třebíč include artists Ladislav Novák, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Vítězslav Nezval, Oldřich Navrátil, politicians Ludvík Svoboda, Bohumír Šmeral, footballer Theodor Gebre Selassie, cyclist Pavel Padrnos, hockey player Patrik Eliáš, and Martin Erat.

Třebíč leží na řece Jihlava v nadmořské výšce 405 metrů nad mořem, z velké části na Třebíčském masívu. Žije zde na ploše 58 km² 39 700 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1277 (Wikipedia). Začátky města souvisejí s benediktinským klášterem v roce 1101, na jehož místě dnes stojí zámek. Původ jména je pravděpodobně odvozeno z místního názvu „Třebečského lesa“. V roce 1863 byla založena spořitelna, Národní dům a gymnázium (1871), socha Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí (1885). Od roku 1886 je Třebíč připojená k železnici. Začátkem 20. století vznikla díky lékaři Jaroslavu Bakešovi nemocnice. V 70. letech 20. století začala výstavba nových sídlišť, škol apod. Důvodem byla jaderná elektrárna Dukovany. V roce 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu kulturního dědictví UNESCO. Na levém břehu řeky Jihlava je jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě. Je jedinou židovskou památkou mimo Izrael, která je samostatně zapsána v seznamu UNESCO. Konají se zde různé festivaly, od roku 1997 Zámostí. Pravidelně se koná Třebíčské Bramborobraní, Festival divadla 2-3-4 herců, Šamajim. Funguje zde galerie Malovaný dům, galerie Franta, ekotechnické centrum Alternátor. Známé osobnosti Třebíče: umělci Ladislav Novák, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Vítězslav Nezval, Oldřich Navrátil, politici Ludvík Svoboda, Bohumír Šmeral, fotbalista Theodor Gebre Selassie, cyklista Pavel Padrnos, hokejisté Patrik Eliáš, Martin Erat (Wikipedia CS).

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Dokumenty, Slovenské dokumenty, Podunajsko, Podunajské dokumenty, Mlyny, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Mlyn v Tomášikove

skala
Hits: 478

Kolový mlyn v Tomášikove patrí k pôvodným zachovaným vodným mlynom so spodným náhonom. Dnes má status technickej ľudového mlynárstva južného Slovenska. Nachádza sa dva km západne od Tomášikovo na Malom Dunaji pri sútoku so Suchým potokom. Postavil ho v roku 1893 mlynár Ján Maticza, poslednou väčšou zmenou prešiel v roku 1940. Mlelo sa v ňom do roku 1960. V roku 1982 bol obnovený ako expozícia Vlastivedného múzea v Galante. Okolie mlynu tvorí lužný les, samotný mlyn je na vodáckej trase. Dá sa tu kotviť pri splav, táboriť, kúpať sa (slovakia.travel).

The Water Mill in Tomášikovo is among the original preserved water mills with a lower flume. Today, it holds the status of a technical monument of folk milling in southern Slovakia. Situated two kilometers west of the village of Tomášikovo on the Little Danube at the confluence with the Suchý Stream, it was built in 1893 by miller Ján Maticza, undergoing its last major modification in 1940. It operated until 1960. In 1982, it was restored as an exhibition of the Regional Museum in Galanta. The mill’s surroundings consist of a riparian forest, and the mill itself is part of a canoeing route. Visitors can anchor near the mill, camp, and swim in the area (slovakia.travel).