Krajina, Zahraničie, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4560

je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná . Veď len v roku 1993 sa federácia Československo rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to it by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is Prague. The so-called father of the country is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, a Sliezsko. Geologicky Český masív a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, na ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české : Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte Homo habilis sa našli okrese Beroun, Suchdol, Čakovice. Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – Pavlovienské náleziská – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. storočia pred n. l. tu žili – Bójovia. Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near Bečov, near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene Kvádi a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu Markomania za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, Lužice a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou -Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – Sudety boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali ponemčovanie českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by Germany, and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do NATO, 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie v Českej republike: Praha, , Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: Chodovia, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti České Švajčiarsko, Český raj, Krkonoše, Šumava. : pedagóg Jan Amos Komenský, vynálezca hromozvodu Václav Prokop Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej reformácie a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Jirous, Ladislav Fuks. Po roku 1989 Patrik Ouředník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). České divadelníctvo má v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní . V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a Vec Makropulos. V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep, divadlo Járy Cimrmana – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol Rafael Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. Vojtěch Hynais, sochár Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov – Slovanská epopej, Najznámejší : František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je . Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

, , ,

Rodina, Naša rodina

Nobilitačná listina rodiny Faško

skala
Hits: 5932

My, Ferdinand XXX, s božou milosťou zvolený za rímskeho cisára a naveky vekov vlastník ríše, kráľ Nemecka, -Uhorska, Chorvátska, Rávska, Srbska, Galície, Lodomerska, Rumunska, Bulharska, atď, arcivojvoda Rakúska, Burgundska, Brabantska, Štajerska, Korutánska, Krianska, sídelný gróf Moravy, vojvoda Luxemburska, Dolného a Horného Sliezska, Württembergu a Fecku, knieža Švábska, gróf habsburský, gróf Tirolska, Pfirtu, Kiburgu a Gorcu, krajinný gróf Alsaska, sídelný gróf Svätej rímskej ríše národa nemeckého, anasum Burgundska ako aj oboch Lužíc, pánov sídelného grófstva Slovinska, prístavov Nas a Palma, odporúčame dať do pamäte tu prítomným a dole podpísaným, ktorí toto dajú do povedomia širšej verejnosti, a čo je aj nevýslovná a ponížená žiadosť našich verníkov, z dôvodu skutočne pozornej a premyslenej vernosti a verných služieb nášho Johannesa Faschka, sľubujúc to isté svätej korune našej Uhorskej ríši, a tým vzdialenej vlasti našej.

A preto sa odvolávame na zvyk našich mŕtvych predchodcov, uhorských panovníkov, v súvislosti s kráľovskou milosťou a dobrotivosťou tým, ktorí verne slúžili nám a kresťanskému štátu, a ktorí sa usilovali o svoju česť, touto listinou ich deťom a nasledovníkom zaistiť na základe našej kráľovskej právomoci a našej milosti práva im z hľadiska ich meštiackeho stavu prislúchajúce.

Johannes Faschko a prostredníctvom neho jeho žena Barbara a ich synovia David a Matthias, Johannes a Jakob a jeho pokrvný brat Georg zo ženou Helenou a ich synovia Jakob, Georg a Johannes ako aj Jakob, druhý brat a podobne jeho manželka Dorothea, aj brat Andreas sa prijímajú do kruhu a do počtu hodnoverných, nespochybniteľných šľachticov nášho uhorského kráľovstva a jemu prislúchajúcich častí. Každý z nich má právo teraz i v budúcnosti disponovať všetkými prislúchajúcimi právami, milosťami, privilégiami, výsadami, slobodami, oslobodením napr. platenia daní., z čoho majú úprimnú radosť aj ostatní hodnoverní, praví, starí a nespochybniteľní šľachtici nášho uvedeného uhorského kráľovstva a jeho častí.

Súčasne udeľujeme tomu istému Johannesovi Faschkovi a prostredníctvom neho už uvedeným osobám ako aj ich nasledovníkom a dedičom oboch pohlaví na dôkaz našej milosti a dobroty a súčasne aj ako symbol skutočnej a nespochybniteľnej šľachty tento erb: štít pozdvihnutý akoby k boju s podkladom na zelenom poli, na ktorom je znázornený muž obrátený vpravo a symbolizuje múdrosť s klobúkom na hlave, odetý do oblečenia v univerzálnych farbách, s dlhšou bradou a vykrútenými fúzmi, s ľavou rukou chrániacou si spodnú časť lona, v pravej ruke stískajúci smerom nadol horiacu fakľu. Okrem toho je možno na štíte vidieť zamrežovanú vojenskú helmu, verne zobrazeného bociana s krkom vzpriameným do výšky a vztýčeným telom, s otvoreným zobákom, pravou nohou stojaci na zlatej korune a ľavou v polohe pozoru symbolizujúc pohotovosť a obozretnosť. Na vrchole helmy sú umiestnené stužky a stuhy, modré a hnedé, biele a červené, na okraji rozstrapkané, celý štít esteticky ozdobujúce. Všetko je zobrazené v súlade so základnými princípmi našej spoločnosti.

Ďalej sme sa pri plnom vedomí rozhodli a súhlasíme s tým, že už menovaní od teraz a na veky vekov budú môcť používať tento erb a insígnie podľa zvykov kráľovskej Uhorskej monarchie i jej priľahlých častí s rovnakou vážnosťou a úctou, čo platí aj pre uvedené a z toho vyplývajúce práva, milosti, slobody a výsady podľa starých zvykov. Muž môže tento erb a insígnie používať pri rôznych zápasoch, sporoch, hrách, v zajatí, pri dueloch, v turnajoch, v súbojoch i vo vojnách, pri všetkých ostatných podnetoch vojenského alebo šľachtického charakteru: na pečatiach, na plachtách, na vlajkách, na závesných kobercoch, na pokrovoch, na prsteňoch, na zástavách, na medailóne, na stane, na dome a na hrobe, teda pri rôznych procesoch a činnostiach.

Očakávame, že tento erb bude nosený a uctievaný všetkými tu menovanými nezávisle od ich povolania, hodnosti, postavenia, cti a prestíže ako uctievaný symbol skutočnej a po dlhé roky váženej šľachty. Je im umožnené nosiť tento erb na veky vekov, požívať jeho práva a tešiť sa z toho, že aj ich nasledovníci a potomci majú túto česť.

Áno, toto dávame všetkým na známosť i prostredníctvom tu menovaných. Ako potvrdenie tohoto predkladáme my, kráľ Uhorska, erbovú listinu s našou pečaťou, ktorú používame, so všetkými výsadnými právami, s milosťou a dobrodennosťou našou podarované a venované, ktoré prislúchajú používateľovi Johannesovi Faschkovi a prostredníctvom neho už menovaným osobám, jeho potomkom oboch pohlaví, teraz žijúcim ako aj ich nasledovníkom.

Dané deviateho dňa v mesiaci február roku pána 1651 nášho panovania v našich krajinách rukou nášho verného a vysoko váženého ctihodného Georga Szelepheniusa, vysokopočestného biskupa von Neutra, pre túto oblasť povereného a zodpovedného grófa, našich stálych radcov, nášho kancléra zodpovedného pre kráľovstvo Uhorska pri dvore nášho mesta , nášho mesta v Rakúsku.

Úctu skladáme vysokováženým a ctihodným pánom v Krista, pánovi Georgovi Lippayovi z Lombardska, z cirkevnej provincie Arigolena, Johanovi Thelegdymu z kresťanskej zjednotenej cirkvi Bachien a Caecen, sídelnému biskupovi, už menovanému Georgovi Szelepheniovi, menovanému biskupovi von Neutrovi … (pokračuje dlhý výpis) a všetkým ostatným, ktorí sa podieľajú na správa grófstviev nášho kráľovstva.

We, Ferdinand XXX, by the grace of God elected as the Roman Emperor, eternal ruler of the realm, King of Germany, Austria-Hungary, Croatia, Slavonia, Serbia, Galicia, Lodomeria, Romania, Bulgaria, etc., Archduke of Austria, Burgundy, Brabant, Styria, Carinthia, Carniola, hereditary Count of Moravia, Duke of Luxembourg, Lower and Upper Silesia, Württemberg, and Feck, Prince of Swabia, Count of Habsburg, Count of Tyrol, Pfirt, Kiburg, and Görz, Landgrave of Alsace, hereditary Count of the Holy Roman Empire of the German Nation, also of both Lusatias, lords of the hereditary county of Slovenia, lords of Nas and Palma harbors, recommend to the memory of those present and the undersigned, who will make this known to the wider public, and which is also an unspeakable and humble request of our faithful, due to their truly attentive and thoughtful loyalty and faithful services of our Johannes Faschko, promising the same to the holy crown of our Hungarian Empire and to the distant land of ours.

Therefore, we appeal to the custom of our deceased predecessors, Hungarian rulers, in connection with royal grace and kindness to those who faithfully served us and the Christian state, by this document securing to their children and successors, based on our royal authority and our grace, the rights belonging to them from the perspective of their noble status.

Johannes Faschko and through him his wife Barbara and their sons David and Matthias, Johannes and Jakob, and his blood brother Georg with his wife Helena and their sons Jakob, Georg, and Johannes, as well as Jakob, the second brother, and likewise his wife Dorothea, and brother Andreas, are accepted into the circle and the number of trustworthy, undeniable nobles of our Hungarian kingdom and its parts. Each of them has the right now and in the future to exercise all the corresponding rights, graces, privileges, freedoms, exemptions from tax payment, from which all other trustworthy, true, old, and undeniable nobles of our aforementioned Hungarian kingdom and its parts derive sincere joy.

At the same time, we grant to the same Johannes Faschko and through him to the aforementioned persons, as well as to their successors and heirs of both sexes, as proof of our grace and kindness and at the same time as a symbol of true and undeniable nobility, this coat of arms: a shield raised as if to fight with a background on a green field, on which a man turned to the right is depicted, symbolizing wisdom with a hat on his head, dressed in clothing in universal colors, with a longer beard and twisted mustaches, with his left hand protecting the lower part of the robe, squeezing a burning torch downwards in his right hand. In addition, a meshed military helmet is visible on the shield, a faithfully depicted stork with its neck raised to the height and its body raised, with an open beak, standing on a golden crown with its right foot, symbolizing readiness and vigilance. Ribbons and ribbons, blue and brown, white and red, frayed at the edges, are also aesthetically decorating the entire shield. Everything is depicted in accordance with the basic principles of our society.

Furthermore, we have decided and agreed, in full awareness, that the aforementioned individuals will be able to use this coat of arms and insignia from now on and for all eternity with the same seriousness and respect as applies to the mentioned and resulting rights, graces, freedoms, and privileges according to old customs. The man can use this coat of arms and insignia in various battles, disputes, games, in captivity, in duels, in tournaments, in duels, and in wars, in all other events of a military or noble nature: on seals, on sheets, on flags, on hanging carpets, on banners, on medals, on tents, on houses, and on graves, that is, in various processes and activities.

We expect that this coat of arms will be worn and revered by all those mentioned here, regardless of their profession, rank, position, honor, and prestige, as a revered symbol of true and for many years esteemed nobility. They are allowed to use this coat of arms for all eternity, enjoy its rights, and be pleased that even their followers and descendants have this honor.

Yes, we make this known to all through those mentioned here. As proof of this, we present the coat of arms certificate with our seal, which we use, with all the exclusive rights, with the grace and goodness granted and dedicated to the user Johannes Faschko and through him to the aforementioned persons, his descendants of both sexes, now living as well as their successors.

Given on the ninth day of February in the year of our Lord 1651 of our reign in our lands, by the hand of our faithful and highly esteemed honorable George Szelephenius, the high bishop of Neutra, entrusted and responsible count of our permanent councils, our chancellor responsible for the kingdom of Hungary at the court of our city Vienna, our city in Austria.

We pay tribute to the venerable and honorable lords in Christ, Mr. Georg Lippay from Lombardy, from the ecclesiastical province of Arigolena, Johan Thelegdy from the Christian United Church of Bachien and Caecen, the seated bishop, the aforementioned Georg Szelephenius, the aforementioned bishop of Neutra… (continues with a long list) and all others who are involved in the administration of our kingdom’s counties.

Ich, Ferdinand XXX, von Gottes Gnaden zum römischen Kaiser gewählt und ewiger Besitzer des Reiches, König von Deutschland, Österreich-Ungarn, Kroatien, Rava, Serbien, Galizien, Lodomerien, Rumänien, Bulgarien usw., Erzherzog von Österreich, Burgund, Brabant, Steiermark, Kärnten, Krain, residierender Graf von Mähren, Herzog von Luxemburg, Nieder- und Oberschlesien, Württemberg und Feck, Fürst von Schwaben, Graf von Habsburg, Graf von Tirol, Pfirt, Kiburg und Gorz, Landgraf von Elsass, residierender Graf des Heiligen Römischen Reiches Deutscher Nation, sowie Herr von Burgund und beiden Lausitzen, empfehlen es denen, die hier anwesend und unterzeichnet sind, in das Gedächtnis zu rufen und bekannt zu machen, was auch eine unaussprechliche und demütige Bitte unserer treuen Anhänger ist, aufgrund ihrer wirklich aufmerksamen und überlegten Treue und Dienste unseres Johannes Faschko, denen sie dasselbe gegenüber der heiligen Krone unseres ungarischen Reiches versprechen und somit auch gegenüber unserer fernen Heimat.

Deshalb appellieren wir an den Brauch unserer verstorbenen Vorfahren, der ungarischen Herrscher, im Zusammenhang mit der königlichen Gnade und Güte denen gegenüber, die uns und dem christlichen Staat treu gedient und sich um ihre Ehre bemüht haben, und mit diesem Dokument möchten wir ihren Kindern und Nachkommen aufgrund unserer königlichen Autorität und Gnade die ihnen gemäß ihrem adeligen Stand zustehenden Rechte sichern.

Johannes Faschko und durch ihn seine Frau Barbara und ihre Söhne David und Matthias, Johannes und Jakob sowie sein Blutsbruder Georg mit seiner Frau Helena und ihre Söhne Jakob, Georg und Johannes, ebenso Jakob, der zweite Bruder, und auch seine Frau Dorothea, und der Bruder Andreas werden in den Kreis und die Zahl der glaubwürdigen und unbestreitbaren Adligen unseres Königreichs Ungarn und seiner Teile aufgenommen. Jeder von ihnen hat jetzt und in Zukunft das Recht, über alle zugehörigen Rechte, Gnaden, Privilegien, Vorrechte, Freiheiten, Befreiungen, z.B. von der Steuerpflicht, zu verfügen, worüber sich auch die anderen glaubwürdigen, echten, alten und unbestreitbaren Adligen unseres genannten Königreichs Ungarn und seiner Teile aufrichtig freuen.

Gleichzeitig gewähren wir dem genannten Johannes Faschko und durch ihn den genannten Personen sowie ihren Nachkommen und Erben beiderlei Geschlechts als Beweis unserer Gnade und Güte und gleichzeitig als Symbol des echten und unbestreitbaren Adels dieses Wappen: Ein Schild, als ob zum Kampf erhoben, auf grünem Grund, auf dem ein nach rechts gewandter Mann dargestellt ist, der Weisheit symbolisiert, mit einem Hut auf dem Kopf, gekleidet in Kleidung in universellen Farben, mit einem längeren Bart und gedrehten Schnurrbärten, mit der linken Hand, die den unteren Teil des Rockes schützt, und in der rechten Hand eine nach unten brennende Fackel drückt. Außerdem ist auf dem Schild ein gegitterter Militärhelm zu sehen, ein treu dargestellter Storch mit aufrechtem Hals und aufgerichtetem Körper, mit geöffnetem Schnabel, mit dem rechten Fuß auf einer goldenen Krone stehend und mit dem linken in Bereitschaft und Aufmerksamkeit, alles nach den Grundprinzipien unserer Gesellschaft ästhetisch verziert.

Weiterhin haben wir uns im vollen Bewusstsein entschieden und stimmen zu, dass die Genannten von nun an und für alle Ewigkeit dieses Wappen und diese Insignien gemäß den Bräuchen der königlichen ungarischen Monarchie und ihrer angrenzenden Teile mit derselben Ernsthaftigkeit und Ehrfurcht verwenden dürfen, was auch für die genannten und sich daraus ergebenden Rechte, Gnaden, Freiheiten und Vorrechte gemäß den alten Bräuchen gilt. Der Mann kann dieses Wappen und diese Insignien bei verschiedenen Kämpfen, Streitigkeiten, Spielen, Gefangenschaft, Duellen, Turnieren, Kämpfen und Kriegen verwenden, sowie bei allen anderen Anlässen militärischen oder adligen Charakters: auf Siegeln, Fahnen, Flaggen, hängenden Teppichen, Decken, Flaggen, Medaillons, Zelten, Häusern und Gräbern, also bei verschiedenen Prozessen und Aktivitäten.

Wir erwarten, dass dieses Wappen von allen Genannten getragen und verehrt wird, unabhängig von ihrem Beruf, Rang, Stand, Ehre und Prestige, als verehrtes Symbol des echten und seit langem geachteten Adels. Es ist ihnen gestattet, dieses Wappen für alle Ewigkeit zu tragen, seine Rechte zu genießen und sich darüber zu freuen, dass auch ihre Nachkommen und Erben diese Ehre haben.

Ja, dies geben wir allen durch die Genannten bekannt. Als Bestätigung dessen legen wir, der König von Ungarn, unser Wappen mit unserem Siegel vor, das wir mit allen besonderen Rechten, Gnaden und Gütern verwenden, die dem Benutzer Johannes Faschko und den genannten Personen durch unsere Gnade gewährt und geschenkt wurden, die dem Benutzer Johannes Faschko und den genannten Personen, seinen Nachkommen beiderlei Geschlechts, jetzt Lebenden sowie ihren Nachkommen gehören.

Gegeben am neunten Tag des Monats Februar im Jahr unseres Herrn 1651, unter unserer Herrschaft, von der Hand unseres treuen und hochgeschätzten Georg Szelephenius, des ehrenwerten Bischofs von Neutra, beauftragt und verantwortlich für diese Region, unseres ständigen Beraters, unseres Kanzlers, verantwortlich für das Königreich Ungarn am Hof unserer Stadt Wien, unserer Stadt in Österreich.

Wir bringen unsere Hochachtung gegenüber den verehrten und ehrenwerten Herren in Christus dar, Herrn Georg Lippay von Lombardien, aus der Kirchenprovinz Arigole, Johann Thelegdy von der Christlichen Vereinigten Kirche von Bachien und Caecen, residierender Bischof, dem genannten Georg Szelephenius, dem genannten Bischof von Neutra… (setzt sich mit einer langen Liste fort) und allen anderen, die zur Verwaltung der Grafschaften unseres Königreichs beitragen.

Ja, Ferdinand XXX, z Bożej łaski wybrany na cesarza rzymskiego i wieczny właściciel Rzeszy, król Niemiec, Austro-Węgier, Chorwacji, Rawy, Serbii, Galicji, Lodomerii, Rumunii, Bułgarii itd., arcyksiążę Austrii, Burgundii, Brabancji, Styrii, Karyntii, Krainy, rezydujący hrabia Moraw, książę Luksemburga, Dolnego i Górnego Śląska, Wirtembergii i Fecku, książę Szwabii, hrabia Habsburga, hrabia Tyrolu, Pfirtu, Kiburgu i Gorca, landgraf Alzacji, rezydujący hrabia Świętego Cesarstwa Rzymskiego Narodu Niemieckiego, pan Burgundii i obu Łużyc, zalecamy tym, którzy są obecni i podpisani, by przypomnieli i ogłosili to, co jest niewysławialną i pokorną prośbą naszych wiernych zwolenników, z powodu ich naprawdę troskliwej i przemyślanej wierności i służby naszemu Johannowi Faschko, którzy przysięgają to samo wobec świętej korony naszego węgierskiego królestwa, a także naszej odległej ojczyzny.

Dlatego odwołujemy się do zwyczaju naszych zmarłych przodków, węgierskich władców, w związku z królewską łaską i życzliwością wobec tych, którzy nam wiernie służyli i troszczyli się o swą cześć, a tym dokumentem chcemy zapewnić ich dzieciom i potomkom, zgodnie z naszą królewską władzą i łaską, prawa przysługujące im z racji ich szlachetnego statusu.

Johannes Faschko i przez niego jego żona Barbara i ich synowie David i Matthias, Johannes i Jakob, a także jego brat cioteczny Georg z żoną Heleną i ich synowie Jakob, Georg i Johannes, oraz Jakob, drugi brat, a także jego żona Dorothea, i brat Andreas zostają przyjęci do grona i liczby godnych, niepodważalnych szlachciców naszego węgierskiego królestwa i jego części. Każdy z nich ma teraz i w przyszłości prawo dysponować wszystkimi związanych prawami, łaskami, przywilejami, uprawnieniami, swobodami, zwolnieniem np. od płacenia podatków, z czego z radością cieszą się inni godni, prawdziwi, starzy i niepodważalni szlachcice naszego wspomnianego węgierskiego królestwa i jego części.

Jednocześnie nadajemy temu samemu Johannesowi Faschkowi i przez niego wspomnianym osobom, a także ich potomkom i dziedzicom obu płci, na dowód naszej łaski i życzliwości, a jednocześnie jako symbol prawdziwej i niepodważalnej szlachty, ten herb: tarcza podniesiona jak do walki, na zielonym polu, na której przedstawiony jest mężczyzna zwrócony w prawo, symbolizujący mądrość, z kapeluszem na głowie, ubrany w ubranie w uniwersalnych kolorach, z dłuższą brodą i skręconymi wąsami, z lewą ręką chroniący dolną część szaty, a w prawej ręce ściskający w dół płonącą pochodnię. Ponadto na tarczy widać kratownicowy hełm wojskowy, wiernie przedstawionego bociana z uniesioną ku górze szyją i prostym ciałem, z otwartym dziobem, z prawą nogą stojącą na złotej koronie, a lewą w pozycji gotowości i czujności. Na szczycie hełmu umieszczone są wstążki i wstęgi, niebieskie i brązowe, białe i czerwone, na brzegu strzępiaste, ozdabiające całą tarczę w sposób estetyczny. Wszystko to jest przedstawione zgodnie z podstawowymi zasadami naszego społeczeństwa.

Ponadto, w pełni świadomie postanowiliśmy i zgadzamy się na to, że Wspomniani od tej pory i na zawsze będą mogli używać tego herbu i insygniów zgodnie z zwyczajami królewskiej węgierskiej monarchii i jej sąsiednich części z tą samą powagą i szacunkiem, co dotyczy również wspomnianych i z tego wynikających praw, łask, wolności i przywilejów zgodnie ze starymi zwyczajami. Mężczyzna może używać tego herbu i insygniów podczas różnych walk, sporów, gier, w niewoli, pojedynków, turniejów, walk i wojen, a także przy wszystkich innych okazjach o charakterze wojskowym lub szlacheckim: na pieczęciach, flagach, sztandarach, dywanach wiszących, kołdrach, flagach, medalionach, namiotach, domach i grobach, czyli podczas różnych procesów i działań.

Oczekujemy, że ten herb będzie noszony i czczony przez wszystkich wspomnianych, niezależnie od ich zawodu, rangi, pozycji, honoru i prestiżu, jako czczony symbol prawdziwej i od dawna szanowanej szlachty. Mogą oni nosić ten herb na zawsze, korzystać z jego praw i cieszyć się z tego, że także ich potomkowie i dziedzice mają ten zaszczyt.

Tak, to ogłaszamy wszystkim przez Wspomnianych. Jako potwierdzenie tego przedstawiamy my, król Węgier, dokument herbowy z naszym pieczęcią, którą używamy, ze wszystkimi szczególnymi prawami, łaskami i dobrem, które zostały nadane i obdarzone użytkownikowi Johannesowi Faschkowi i wspomnianym osobom, które przysługują użytkownikowi Johannesowi Faschkowi i wspomnianym osobom, jego żyjącym obecnie potomkom oraz ich następcom.

Dane dziewiątego dnia miesiąca lutego w roku naszego Pana 1651, podczas naszych rządów, z ręki naszego wiernego i szanowanego Georga Szelepheniusa, wysoko cenionego biskupa Nitre, odpowiedzialnego za tę okolicę, naszego stałego doradcy, naszego kanclerza odpowiedzialnego za Królestwo Węgier na dworze naszego miasta Wiednia, naszego miasta w Austrii.

Złożone z szacunkiem dla szanownych i szanownych panów w Chrystusie, pana Georga Lippaya z Lombardii, z prowincji kościelnej Arigola, Jana Thelegdy z Chrześcijańskiego Kościoła Zjednoczonego Bachien i Caecen, rezydującego biskupa, wspomnianego Georga Szelepheniusa, wspomnianego biskupa Nitre… (kontynuuje się długa lista) i wszystkich innych, którzy przyczyniają się do zarządzania hrabstwami naszego Królestwa.

My, Ferdinand XXX, Isten kegyelméből kijelölt római császár és örökkévalóan az országok ura, Németország, Ausztria-Magyarország, Horvátország, Rába, Szerbia, Galícia, Lodomeria, Románia, Bulgária, stb. királya, Ausztria főhercege, Burgundia, Brabant, Stájerország, Károlyi, Krajna, Morvaország rezidens grófja, Luxemburgi herceg, Alsó- és Felső-Szilézia hercege, Württemberg és Fekete hercege, Sváb herceg, Habsburg gróf, Tirol grófja, Pfirt, Kiburg és Gorica grófja, Elzász rezidens grófja, a Német-Római Birodalom egyesült nép rezidens grófja, Burgundia és mindkét Luziczi ura, Szlovénia rezidens grófja, Nas és Palma kikötők úrnoka, javasoljuk mindazoknak, akik jelen vannak és aláírták ezt, hogy tegyék közzé az őszinte híveink szélesebb körében, és amit az igazán hűséges követőink nevében alázatos kérésként megfogalmazunk, azért, hogy megfelelő figyelmet és hálás szolgálatokat biztosítsanak Johannes Faschkónak, esküvel ígérve ugyanezt a mi Magyar Királyságunk szent koronájának, és ezen keresztény állam távoli hazájának.

Ezért hivatkozunk elhunyt elődeink, a magyar uralkodók szokásaira a királyi kegyelem és jóindulat kapcsán azok iránt, akik hűségesen szolgáltak nekünk és a keresztény államnak, és akik becsületüket próbálták megőrizni. Ezzel a oklevéllel kívánjuk biztosítani az ő gyerekeiket és utódaikat azokban a jogokban, amelyek nekik az értelmiség állásából fakadóan járnak.

Johannes Faschko, és általa felesége, Barbara, valamint fiúik, David és Matthias, Johannes és Jakab, és vér szerinti testvére, Georg, feleségével Helenával, és fiaikkal, Jakabbal, Georggal és Johannával, valamint Jakab, a második testvér, feleségével Dorotheával, és testvére, Andreas is, mind bekerülnek a mi Magyar Királyságunk és az ehhez tartozó területek hűséges és vitathatatlan nemesek körébe. Mindegyiküknek joga van most és a jövőben is az összes jog, kegyelem, kiváltság, előjog, szabadság, adómentesség stb. feletti rendelkezéshez, ami az örömét okozza a többi tisztességes, igaz, régi és vitathatatlan nemesnek a mi említett Magyar Királyságunkban és annak területein.

Ugyanakkor megadjuk ugyanezt Johannes Faschkónak, és általa az említett személyeknek, valamint az ő utódaiknak és örököseiknek mindkét nemben, mielőtt a mi kegyességünk és jóságunk szimbólumaként használnák ezt a címerét: pajzs, mintha harcba indulna, zöld mezőn, amelyen egy jobbra forduló ember látható, a bölcsességet szimbolizálva, kalapban, egyetemes színekben öltözve, hosszú szakállal és göndör bajszokkal, bal kézzel védi az alsó részét, a jobb kezében pedig lefelé irányuló égő fáklyát tart. Ezenkívül a pajzson látható egy rácsos katonai sisak, egyenesen álló gólyával, a törzsét felfelé tartva és kinyitott csőrével, jobb lábával aranykoronán állva, bal lábával megfigyelő állapotban, amely a készültséget és az óvatosságot szimbolizálja. A sisak tetején kék és barna, fehér és piros, szélesebb szalagok és szalagok találhatók, szaggatott széleken, amelyek az egész pajzst esztétikailag díszítik. Minden megjelenik a mi társadalmunk alapelveivel összhangban.

Továbbá teljes tudatában döntöttünk és egyetértünk azzal, hogy a fent említettek mostantól kezdve és mindörökké használhatják ezt a címert és jelvényt az osztrák-magyar királyság szokásai szerint, azonos tisztelettel és tisztelettel, amely vonatkozik a fent említett és abból eredő jogokra, kegyelmekre, szabadságokra és kiváltságokra, régi szokások szerint. A férfi használhatja ezt a címert különböző küzdelmekben, vitákban, játékokban, fogságban, párbajokban, tornákon, harcokban és minden egyéb katonai vagy nemes jellegű ösztönzőnél: pecséteken, lobogókon, zászlókon, függőszőnyegeken, katonai zászlókon, győzelmi jelvényeken, gyűrűken, zászlókon, érméken, sátrakon, házakon és sírokon, tehát különféle eljárásokban és tevékenységekben.

Várjuk, hogy ezt a címert minden említett személy a foglalkozásuktól, rangjuktól, állásuktól, becsületüktől és presztízsüktől függetlenül hordja és tisztelje, mint a valódi és hosszú éveken át tisztelt nemesi szimbólumot. Engedélyezzük nekik, hogy örökké viselhessék ezt a címert, élvezhessék a jogaikat, és örülhessenek annak, hogy az utódaik és leszármazottaik is részesülnek ebben a tiszteletben.

Igen, mindezt közzétesszük mindenkinek az említettek közvetítésével. Ennek igazolásául mi, az osztrák-magyar király, címerlevéllel biztosítjuk, amelyet a mi pecsétünkkel hitelesítünk, minden olyan kiváltságos jog, kegyelem és jóindulat alapján, amelyeket Johannes Faschkónak és a fent említett személyeknek adtak és szenteltek meg, aki Johannes Faschko és az általa említett személyek, mostani utódaik és követőik számára.

Ezt a kilencedik napon, a 1651. év februárjában a mi uralkodásunk idején írtuk alá a mi hűséges és tiszteletteljes Georg Szelephenius, nitrói püspök keze által, aki ebben a régióban felelős és felelős gróf, az osztrák-magyar királyság udvari tanácsosa, az osztrákországi Udvari Kancellária kancellárja.

Tiszteletteljes köszönetünket fejezzük ki Krisztusban a magasztos és tiszteletreméltó uraknak, Georg Lippay úrnak Lombardiából, az Arigolena egyházi tartományból, Johann Thelegdym úrnak a Bachien és Caecen keresztény egységes egyházából, a székhelyi püspöknek, a már említett Georg Szelepheniusnak, az Nitrai püspöknek … (folytatódik a hosszú lista) és mindazoknak, akik részt vesznek az osztrák-magyar királyság grófságainak irányításában.

Ego, Ferdinandus XXX, divina gratia electus ad imperatorem Romanum aeternusque dominus regnorum, rex Germaniae, Austriae-Hungariae, Croatiae, Ravae, Serviae, Galiciae, Lodomeriae, Romaniae, Bulgariae, etc., archidux Austriae, Burgundiae, Brabantiae, Styriae, Carinthiae, Carniolae, comes Moraviae residentiarius, dux Luxemburgi, ducum Silesiae Inferioris et Superioris, Württembergi et Fectiae, princeps Sueviae, comes Habsburgensis, comes Tyrolis, Pfirtensis, Kiburgensis et Gorcensis, comes Alsatiae residentiarius, comes Sacri Romani Imperii generis Germanici, dominus Burgundiae et amborum Lusatiae, dominus comitatus Sloveniae, dominus portuum Nas et Palmae, rogo omnibus his praesentibus et subscriptis ut hoc notum faciant ceteris quibuscumque, et quod est indicium non dicibile et humile precatus sum a nostris fidelibus, propter vere attentam et mature ex probitate et fidelitate servitutem carissimi nostri Johannis Faschko, idem sanctae coronae regni nostri Hungariae et remoto patriae nostrae vovendo.

Ergo nos appellamus ad morem praedecessorum nostrorum mortuorum, regum Hungariae, circa regium beneficium et benevolentiam eis, qui nobis fideliter servierunt et statum christianum et pro eorum honore conatus sunt, his litteris eorum liberis ac successoribus ad certa iura eorum ex nobilitate conferenda ex iure nostro nobis attributo et gratia nobis concedenda.

Johannes Faschko et per eum uxor eius Barbara et filii eorum David et Matthias, Johannes et Jacobus et germanus eius Georgius cum uxore Helena et filii eorum Jacobus, Georgius et Johannes, atque Jacobus, alter frater, et similiter uxor eius Dorothea, et frater Andreas accipiuntur in numerum et contumaciam fidelium nobis regni nostri Hungariae pertinentium. Unusquisque eorum habet ius nunc et in futuro omni iure, gratia, privilegio, praerogativa, libertate, immunitate, exemtione a tributo etc. gaudendi, unde ceteri nobiliores, probi, antiqui et indubitabiles nostri regni Hungariae et partium eiusdem exultant.

Simul concedimus eidem Johanni Faschko et per eum iam nominatis personis ac eorum successoribus ac heredibus ut nobis gratiae et benevolentiae nostrae testimonium et simul ut veri et indubitabiles nobilitatis symbolum gerant hoc insignem: scutum elevatum quasi ad pugnam super viride campo, in quo est depicatus vir dextrorsum conversus sapientiam symbolizans cum pileo in capite, vestitus vestibus in universalibus coloribus, barba longiore et capillitio revoluto, sinistra manu inferiorem partem lorum protegens, dextra tenens fachinum flammiferum deorsum spectans. Praeterea in scuto videatur cassis militaris reticulata, cicogna bene expressa, collo erecto et corpore erecto, rostro aperto, dextro pede stante super corona aurea et sinistro ad observandum actum extenso, significans promptitudinem et circumspectionem. In summo galeae sunt posita lorum ac taeniae, caeruleae et rufae, albae et rubrae, iuxta fimbrias dilaceratae, totum scutum est aesthetice ornans. Omnia fiunt secundum fundamenta societatis nostrae.

Praeterea pleno sensu statuimus et consentimus ut dicti supra abhinc in perpetuum hunc signum et insignem possint uti secundum consuetudines regni Hungariae et partium adiectorum cum eadem reverentia et honore, quod de caetero potest dici de iuribus, gratiis, libertatibus et praerogativis inde provenientibus secundum antiquas consuetudines. Homo potest uti hoc signo in variis certaminibus, controversiis, ludis, captivitate, duellis, certaminibus et omnibus aliis stimulis militaris vel nobilitaris, in sigillis, vexillis, in signis, in pavimentis pendulis, in vexillis, in ornamentis, in annulis, in vexillis, in medallionibus, in tentorio, in domo et in sepulchro, ergo in variis iudiciis et actionibus.

Expectamus ut hoc signum gestent et venerentur omnes supra nominati, indipendenter ab eorum officio, dignitate, statu, honore et praestantia, ut signum vere et per longos annos honorati nobilitatis. Perpetuum eis conceditur ut hoc signum gestent, ius eorum utantur et gaudeant ut etiam eorum sequentes et posteri habeant hoc honore.

Ita, omnes istud notum facimus et per supra nominatos. Ad probationem huius rei adhibemus nos, Hungariae reges, literas nobis sigillo nostro utentes, cum omnibus iuribus praerogativis nostris, cum gratia et bonitate nostra per Johanni Faschko et per supra nominatas personas, eorum utroque sexu viventibus tam nunc quam eorum sequentibus collatis et attributis.

Actum die nono mensis februarii anno dominicae incarnationis millesimo sexcentesimo quinquagesimo primo sub manu fidelis et valde honorabilis Georgii Szelephenius, episcopi Nitrae, nobis in hac regione commissarii et responsalis comitis, concilii nostri perpetui, nobis in curia nostra Viennensi pro regno Hungariae cancillarii responsalis, nostra manu.

Honorem facimus honorabilibus et reverendis dominis in Christo, domino Georgio Lippay ex Lombardia, ex provincia ecclesiastica Arigolena, domino Joanni Thelegdy de ecclesia christiana unita Bachien et Caecen, episcopo residentiario, iam dicto Georgio Szelephenio, episcopo Nitrae … (continuatur longa enumeratio) et omnibus aliis, qui ad administrandum comitatus regni nostri adsunt.