Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 203

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né ​“morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).

Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the ​“Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).

Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als ​„Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).

Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­ny a Z pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no ​„morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Východné Čechy, Zahraničie

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5244

Hra­dec Krá­lo­vé (nemec­ky Königg­rätz) Kle­ží na súto­ku Labe a Orli­ce. Žije tu asi 100 000 oby­va­te­ľov. V roku 995 sa sta­lo síd­lom knie­ža­ťa za vlá­dy Pře­mys­lov­cov. Spo­lu s neďa­le­ký­mi Par­du­bi­ca­mi tvo­rí met­ro­po­lit­nú oblasť s pri­bliž­ne 340 000 oby­va­teľ­mi (wiki​pe​dia​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­dza z roku 1225. V stre­do­ve­ku bolo mes­to zná­me ako ​“krá­ľov­ské veno”, pre­to­že slú­ži­lo ako maje­tok čes­kých krá­ľo­vien. Počas husit­ských vojen zohra­lo mes­to význam­nú úlo­hu a v 18. sto­ro­čí sa sta­lo dôle­ži­tou pev­nos­ťou (en​.wiki​pe​dia​.org). V 2. polo­vi­ci 13. sto­ro­čia mes­to kolo­ni­zo­va­li nemci (Wirth, Tichý). V 13. sto­ro­čí sa stal slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznik­la sve­to­zná­ma tová­reň na pia­na Anto­nín Pet­rof. V 80-​tych rokoch 19. sto­ro­čia bolo posta­ve­né Klic­pe­ro­ve divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé sa nachá­dza na seve­ro­vý­cho­de Čes­ka, pri­bliž­ne 100 kilo­met­rov východ­ne od Pra­hy. Je význam­ným mest­ským cen­trom. Veľ­mi výraz­nou črtou je archi­tek­tú­ra. Mes­to je domo­vom via­ce­rých gotic­kých a baro­ko­vých sta­vieb, napr. Kated­rá­la svä­té­ho Ducha a aj his­to­ric­kej rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz). 

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­me svo­jou kom­bi­ná­ci­ou gotic­kej, rene­sanč­nej, baro­ko­vej a moder­nej archi­tek­tú­ry. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí Bie­la veža (Bílá věž), kto­rá je naj­vyš­šou domi­nan­tou mes­ta. Z jej galé­rií je jedi­neč­ný výhľad na mes­to a pri­ľah­lé vrchy Krko­nôš a Orlic­kých hôr. Veža ukrý­va tre­tí naj­väč­ší a naj­ťaž­ší zvon v Čes­kej repub­li­ke – zvon Augus­tín (en​.wiki​pe​dia​.org). Námes­tie Vel­ké náměs­tí pôso­bí ako srd­ce mes­ta. Hra­dec Krá­lo­vé je aj kul­túr­nym cen­trom, koná sa tu Let­ná fil­mo­vá ško­la a Medzi­ná­rod­ný fes­ti­val báb­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz), fes­ti­val Rock for Peop­le. Nachá­dza­jú sa tu krás­ne par­ky a záh­ra­dy, napr. park Zahra­da na Valech, park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz). Hra­dec Krá­lo­vé je tiež význam­ným vzde­lá­va­cím cen­trom s nie­koľ­ký­mi uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Lekár­ska fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vej pat­ria medzi najp­res­tíž­nej­šie vzde­lá­va­cie inšti­tú­cie v kra­ji­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (Ger­man: Königg­rätz) lies at the con­flu­en­ce of the Elbe and Orli­ce rivers. The city has app­ro­xi­ma­te­ly 100,000 inha­bi­tants. In 995, it beca­me the seat of a prin­ce during the rule of the Pře­mys­lid dynas­ty. Toget­her with near­by Par­du­bi­ce, it forms a met­ro­po­li­tan area with app­ro­xi­ma­te­ly 340,000 resi­dents (wiki​pe​dia​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Hra­dec Krá­lo­vé dates back to 1225. In the Midd­le Ages, the city was kno­wn as the ​“roy­al dowry” becau­se it ser­ved as the pro­per­ty of Czech que­ens. During the Hus­si­te Wars, the city pla­y­ed a sig­ni­fi­cant role, and in the 18th cen­tu­ry, it beca­me an impor­tant for­tress (en​.wiki​pe​dia​.org). In the second half of the 13th cen­tu­ry, the city was colo­ni­zed by Ger­mans (Wirth, Tichý). During the 13th cen­tu­ry, it beca­me a free roy­al city. In 1567, the­re were 780 hou­ses in the city. In 1864, the world-​famous Anto­nín Pet­rof pia­no fac­to­ry was estab­lis­hed here. In the 1880s, the Klic­pe­ra The­at­re was built (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is loca­ted in the nort­he­as­tern part of the Czech Repub­lic, app­ro­xi­ma­te­ly 100 kilo­me­ters east of Pra­gue. It is an impor­tant urban cen­ter. One of its most dis­tinc­ti­ve fea­tu­res is its archi­tec­tu­re. The city is home to seve­ral Got­hic and Baro­que buil­dings, such as the Cat­hed­ral of the Holy Spi­rit and the his­to­ric town hall (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is kno­wn for its com­bi­na­ti­on of Got­hic, Renais­san­ce, Baro­que, and modern archi­tec­tu­re. One of the most sig­ni­fi­cant land­marks is the Whi­te Tower (Bílá věž), the tal­lest struc­tu­re in the city. From its gal­le­ry, visi­tors can enjoy a uni­que view of the city and the sur­roun­ding moun­tains of the Krko­no­še and Orlic­ké ran­ges. The tower hou­ses the third-​largest and hea­viest bell in the Czech Repub­lic – the Augus­tin bell (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí (Gre­at Squ­are) ser­ves as the heart of the city.

Hra­dec Krá­lo­vé is also a cul­tu­ral hub, hos­ting events such as the Sum­mer Film Scho­ol, the Inter­na­ti­onal Pup­pet The­at­re Fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz), and the Rock for Peop­le fes­ti­val. The city is ador­ned with beau­ti­ful parks and gar­dens, such as the Zahra­da na Valech park and Let­ní láz­ně park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is also a sig­ni­fi­cant edu­ca­ti­onal cen­ter, with seve­ral uni­ver­si­ties and hig­her edu­ca­ti­on ins­ti­tu­ti­ons. The Uni­ver­si­ty of Hra­dec Krá­lo­vé and the Facul­ty of Medi­ci­ne of Char­les Uni­ver­si­ty are among the most pre­sti­gi­ous edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­ons in the coun­try (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (deutsch: Königg­rätz) liegt am Zusam­men­fluss der Flüs­se Elbe und Orli­ce. Die Stadt hat etwa 100.000 Ein­woh­ner. Im Jahr 995 wur­de sie wäh­rend der Herrs­chaft der Pře­mys­li­den zur Fürs­ten­re­si­denz. Zusam­men mit dem nahe­ge­le­ge­nen Par­du­bi­ce bil­det sie eine Met­ro­pol­re­gi­on mit etwa 340.000 Ein­woh­nern (wiki​pe​dia​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hra­dec Krá­lo­vé stammt aus dem Jahr 1225. Im Mit­te­lal­ter war die Stadt als ​„könig­li­ches Hei­rats­gut“ bekannt, da sie im Besitz der böh­mis­chen Köni­gin­nen war. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge spiel­te die Stadt eine bede­uten­de Rol­le, und im 18. Jahr­hun­dert wur­de sie zu einer wich­ti­gen Fes­tung (en​.wiki​pe​dia​.org). In der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts wur­de die Stadt von Deuts­chen kolo­ni­siert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahr­hun­dert wur­de sie zur fre­ien könig­li­chen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häu­ser. 1864 wur­de in der Stadt die welt­be­rühm­te Kla­vier­fab­rik Anto­nín Pet­rof geg­rün­det. In den 1880er Jah­ren wur­de das Klicpera-​Theater erbaut (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé liegt im Nor­dos­ten Tsche­chiens, etwa 100 Kilo­me­ter öst­lich von Prag. Die Stadt ist ein wich­ti­ges urba­nes Zen­trum. Beson­ders auf­fäl­lig ist die Archi­tek­tur. Sie beher­bergt zahl­re­i­che gotis­che und baroc­ke Bau­wer­ke, darun­ter die Kat­hed­ra­le des Hei­li­gen Geis­tes und das his­to­ris­che Rat­haus (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist bekannt für sei­ne Kom­bi­na­ti­on aus gotis­cher, Renaissance‑, baroc­ker und moder­ner Archi­tek­tur. Zu den wich­tigs­ten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört der Wei­ße Turm (Bílá věž), das höchs­te Wahr­ze­i­chen der Stadt. Von sei­ner Gale­rie aus hat man einen ein­zi­gar­ti­gen Blick auf die Stadt und die umlie­gen­den Gebir­gs­züge des Rie­sen­ge­bir­ges und des Adler­ge­bir­ges. Der Turm beher­bergt die drittg­rößte und sch­wers­te Gloc­ke Tsche­chiens – die Augustin-​Glocke (en​.wiki​pe​dia​.org). Der Vel­ké náměs­tí (Gro­ße Platz) bil­det das Herz der Stadt.

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein kul­tu­rel­les Zen­trum, in dem Verans­tal­tun­gen wie die Som­mer­films­chu­le, das Inter­na­ti­ona­le Pup­pent­he­a­ter­fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz) und das Fes­ti­val Rock for Peop­le statt­fin­den. Die Stadt ist zudem von wun­ders­chönen Parks und Gär­ten umge­ben, darun­ter der Zahra­da na Valech-​Park und der Let­ní lázně-​Park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein bede­uten­des Bil­dungs­zen­trum mit meh­re­ren Uni­ver­si­tä­ten und Hochs­chu­len. Die Uni­ver­si­tät Hra­dec Krá­lo­vé und die Medi­zi­nis­che Fakul­tät der Karls-​Universität gehören zu den renom­mier­tes­ten Bil­dung­se­in­rich­tun­gen des Lan­des (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (nie­miec­ki: Königg­rätz) leży u zbie­gu rzek Łaba i Orli­ca. Mias­to lic­zy oko­ło 100 000 miesz­ka­ńców. W 995 roku sta­ło się sie­dzi­bą ksi­ęcia za pano­wa­nia dynas­tii Prze­my­śli­dów. Wraz z poblis­ki­mi Par­du­bi­ca­mi twor­zy obszar met­ro­po­li­tal­ny zamiesz­ki­wa­ny przez oko­ło 340 000 osób (wiki​pe​dia​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Hrad­cu Krá­lo­vé pocho­dzi z 1225 roku. W śred­ni­owiec­zu mias­to było zna­ne jako ​„kró­le­ws­ki posag”, ponie­waż nale­ża­ło do czes­kich kró­lo­wych. W cza­sie wojen husyc­kich odeg­ra­ło znac­zącą rolę, a w XVIII wie­ku sta­ło się ważną twier­dzą (en​.wiki​pe​dia​.org). W dru­giej poło­wie XIII wie­ku mias­to zosta­ło sko­lo­ni­zo­wa­ne przez Niem­ców (Wirth, Tichý). W XIII wie­ku uzys­ka­ło sta­tus wol­ne­go mias­ta kró­le­ws­kie­go. W 1567 roku znaj­do­wa­ło się tutaj 780 domów. W 1864 roku pows­ta­ła tu świa­to­wej sła­wy fab­ry­ka for­te­pia­nów Anto­ní­na Pet­ro­fa. W latach 80. XIX wie­ku zbu­do­wa­no Teatr Klic­pe­ry (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé znaj­du­je się w północno-​wschodnich Cze­chach, oko­ło 100 kilo­met­rów na wschód od Pra­gi. Jest ważnym ośrod­kiem miej­skim. Cha­rak­te­rys­tycz­ną cechą mias­ta jest jego archi­tek­tu­ra. Można tu zna­le­źć wie­le gotyc­kich i baro­ko­wych budo­wli, takich jak Kated­ra Świ­ęte­go Ducha czy his­to­rycz­ny ratusz (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest zna­ne z połąc­ze­nia gotyc­kiej, rene­san­so­wej, baro­ko­wej i nowoc­zes­nej archi­tek­tu­ry. Jed­nym z naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków jest Bia­ła Wie­ża (Bílá věž), naj­wy­żs­za budo­wla mias­ta. Z jej gale­rii roz­tac­za się wyjąt­ko­wy widok na mias­to oraz oko­licz­ne pas­ma gór­skie – Kar­ko­nos­ze i Góry Orlic­kie. Wie­ża skry­wa trze­ci naj­wi­ęks­zy i naj­ci­ężs­zy dzwon w Cze­chach – dzwon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Plac Vel­ké náměs­tí (Wiel­ki Rynek) sta­no­wi ser­ce miasta.

Hra­dec Krá­lo­vé to także ważne cen­trum kul­tu­ral­ne, gdzie odby­wa­ją się wydar­ze­nia takie jak Let­nia Szko­ła Fil­mo­wa, Między­na­ro­do­wy Fes­ti­wal Teat­rów Lal­ko­wych (wiki​pe​dia​.cz) oraz fes­ti­wal Rock for Peop­le. W mie­ście znaj­du­ją się pięk­ne par­ki i ogro­dy, m.in. Zahra­da na Valech oraz park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest również istot­nym ośrod­kiem edu­ka­cyj­nym, z kil­ko­ma uni­wer­sy­te­ta­mi i szko­ła­mi wyżs­zy­mi. Uni­wer­sy­tet w Hrad­cu Krá­lo­vé oraz Wydział Lekar­ski Uni­wer­sy­te­tu Karo­la nale­żą do naj­bar­dziej pre­sti­żo­wych ins­ty­tuc­ji edu­ka­cyj­nych w kra­ju (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (němec­ky Königg­rätz) leží na sou­to­ku řek Labe a Orli­ce. Žije zde přib­liž­ně 100 000 oby­va­tel. V roce 995 se stal síd­lem kní­že­te za vlá­dy Pře­mys­lov­ců. Spo­lu s neda­le­ký­mi Par­du­bi­ce­mi tvo­ří met­ro­po­lit­ní oblast s přib­liž­ně 340 000 oby­va­te­li (wiki​pe​dia​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­zí z roku 1225. Ve stře­do­věku bylo měs­to zná­mé jako ​„krá­lov­ské věno“, pro­to­že patři­lo čes­kým krá­lov­nám. Během husit­ských válek seh­rá­lo význam­nou roli a v 18. sto­le­tí se sta­lo důle­ži­tou pev­nos­tí (en​.wiki​pe​dia​.org). Ve dru­hé polo­vi­ně 13. sto­le­tí bylo měs­to kolo­ni­zo­vá­no Něm­ci (Wirth, Tichý). Ve 13. sto­le­tí se sta­lo svo­bod­ným krá­lov­ským měs­tem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla zalo­že­na světo­zná­má továr­na na pia­na Anto­ní­na Pet­ro­fa. V 80. letech 19. sto­le­tí bylo posta­ve­no Klic­pe­ro­vo divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé se nachá­zí v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti Čes­ka, přib­liž­ně 100 kilo­met­rů východ­ně od Pra­hy. Je význam­ným měst­ským cen­trem. Vel­mi výraz­nou cha­rak­te­ris­ti­kou měs­ta je jeho archi­tek­tu­ra. Nachá­zí se zde mno­ho gotic­kých a barok­ních sta­veb, napří­klad Kated­rá­la sva­té­ho Ducha a his­to­ric­ká rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­mý svou kom­bi­na­cí gotic­ké, rene­sanč­ní, barok­ní a moder­ní archi­tek­tu­ry. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří Bílá věž, nej­vyš­ší domi­nan­ta měs­ta. Z její gale­rie je jedi­neč­ný výhled na měs­to a při­leh­lé vrchy Krko­noš a Orlic­kých hor. Věž ukrý­vá tře­tí nej­vět­ší a nej­těž­ší zvon v Čes­ké repub­li­ce – zvon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí je srd­cem města.

Hra­dec Krá­lo­vé je také kul­tur­ním cen­trem, kde se kona­jí akce jako Let­ní fil­mo­vá ško­la, Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val lout­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz) a fes­ti­val Rock for Peop­le. Ve měs­tě se nachá­zí krás­né par­ky a zahra­dy, napří­klad Zahra­da na Valech a park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je také význam­ným vzdělá­va­cím cen­trem s něko­li­ka uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Léka­řs­ká fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy patří mezi nejp­res­tiž­něj­ší vzdělá­va­cí ins­ti­tu­ce v zemi (en​.wiki​pe​dia​.org).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Organizmy, Príroda, Rastliny, Stavby, Zahraničie, Zámky

Červená Lhota

skala
Hits: 123

Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ným z najk­raj­ších a naj­ro­man­tic­kej­ších his­to­ric­kých objek­tov v Čes­kej repub­li­ke. Nachá­dza sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od mes­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tom ostro­ve upro­stred ryb­ní­ka z neho tvo­ria uni­kát­nu pamiat­ku. Pôvod­ne na mies­te zám­ku stá­la gotic­ká vod­ná pev­nosť zo 14. sto­ro­čia. Prvá písom­ná zmien­ka o pev­nos­ti pochá­dza z roku 1465. V prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia ju zís­ka­la rodi­na Kábov z Ryb­ňan, kto­rá ju pre­sta­va­la na rene­sanč­ný zámok. Prvá písom­ná zmien­ka o náz­ve ​“Nová Lho­ta” pochá­dza z roku 1555. Názov ​“Čer­ve­ná Lho­ta” sa prvý­krát obja­vil v roku 1602 a je odvo­de­ný od čer­ve­nej far­by omiet­ky zám­ku. Pod­ľa legen­dy bola čer­ve­ná far­ba pou­ži­tá na zakry­tie stôp krvi po tra­gic­kej uda­los­ti, keď hrad­nú pani údaj­ne odvlie­kol čert. V prie­be­hu sto­ro­čí zámok pre­šiel via­ce­rý­mi sta­veb­ný­mi úpra­va­mi. V 17. sto­ro­čí ho Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pre­sta­vať v baro­ko­vom štý­le a využí­val ho ako letoh­rá­dok. V 19. sto­ro­čí pre­beh­li roman­tic­ké úpra­vy, kto­ré však boli neskôr čias­toč­ne odstrá­ne­né. Posled­ný­mi šľach­tic­ký­mi maji­teľ­mi boli knie­ža­tá Schönburg-​Hartenstein, kto­rí zámok vlast­ni­li až do roku 1945 Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým pred­sta­vi­te­ľom rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry v Čechách. Jeho šty­ri kríd­la obklo­pu­jú vnú­tor­né nádvo­rie a sú zdo­be­né rene­sanč­ný­mi štít­mi a arká­da­mi. Prí­stup k zám­ku je mož­ný cez kamen­ný most vedú­ci cez ryb­ník, kto­rý nahra­dil pôvod­ný pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku sú zaria­de­né v štý­le z pre­lo­mu 19. a 20. sto­ro­čia. Medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie miest­nos­ti pat­rí repre­zen­tač­ný salón, jedá­leň, kniž­ni­ca a súkrom­né apart­má­ny. V pod­kro­ví sa nachá­dza­jú det­ské izby s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park s roz­lo­hou pri­bliž­ne 15 hek­tá­rov. Park ponú­ka množ­stvo roman­tic­kých záku­tí, chod­ní­kov a výhľa­dov na zámok a oko­li­té pro­stre­die. Na návrší nad zám­kom sa nachá­dza rene­sanč­ná kapl­n­ka Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce z roku 1591, kto­rá je tiež prí­stup­ná verej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jú­ci zámok je obľú­be­ným mies­tom na čln­ko­va­nie (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz). Čer­ve­ná Lho­ta sa sta­la obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov. Zámok sa obja­vil v mno­hých čes­kých roz­práv­kach a fil­moch, ako naprí­klad ​“Zla­tov­lás­ka”, ​“Prin­cez­ná na hráš­ku” či ​“Svat­by pana Voka”. Jeho maleb­ný vzhľad a roman­tic­ká atmo­sfé­ra ho pre­dur­ču­jú ako ide­ál­ne kuli­sy pre his­to­ric­ké a roz­práv­ko­vé prí­be­hy (kudyz​nu​dy​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is one of the most beau­ti­ful and roman­tic his­to­ri­cal sites in the Czech Repub­lic. It is loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters nort­hwest of the town of Jin­dři­chův Hra­dec, in the vil­la­ge of Plu­hův Žďár. Its cha­rac­te­ris­tic red faca­de and loca­ti­on on a roc­ky island in the midd­le of a pond make it a uni­que land­mark. Ori­gi­nal­ly, a Got­hic water for­tress from the 14th cen­tu­ry sto­od on the site of the cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the for­tress dates back to 1465. In the first half of the 16th cen­tu­ry, it was acqu­ired by the Kábov fami­ly of Ryb­ňa­ny, who rebu­ilt it into a Renais­san­ce cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the name ​“Nová Lho­ta” dates back to 1555. The name ​“Čer­ve­ná Lho­ta” first appe­a­red in 1602 and is deri­ved from the red color of the cast­le­’s plas­ter. Accor­ding to legend, the red color was used to cover tra­ces of blo­od after a tra­gic event when the cast­le lady was alle­ged­ly taken away by the devil. Over the cen­tu­ries, the cast­le under­went seve­ral archi­tec­tu­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 17th cen­tu­ry, Vilém Sla­va­ta of Chlum and Košum­berk had it rebu­ilt in the Baro­que sty­le and used it as a sum­mer resi­den­ce. In the 19th cen­tu­ry, roman­tic modi­fi­ca­ti­ons were made, alt­hough they were later par­tial­ly remo­ved. The last nob­le owners were the Prin­ces of Schönburg-​Hartenstein, who owned the cast­le until 1945. Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is a typi­cal exam­ple of Renais­san­ce archi­tec­tu­re in Bohe­mia. Its four wings sur­round an inner cour­ty­ard and are deco­ra­ted with Renais­san­ce gab­les and arca­des. The cast­le is acces­sib­le via a sto­ne brid­ge cros­sing the pond, which repla­ced the ori­gi­nal dra­wb­rid­ge. The inte­ri­ors of the cast­le are fur­nis­hed in the sty­le of the late 19th and ear­ly 20th cen­tu­ries. Among the most inte­res­ting rooms are the repre­sen­ta­ti­ve salon, dining room, lib­ra­ry, and pri­va­te apart­ments. The attic hou­ses chil­dre­n’s rooms with his­to­ri­cal toys (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

The cast­le is sur­roun­ded by an English park cove­ring app­ro­xi­ma­te­ly 15 hec­ta­res. The park offers nume­rous roman­tic cor­ners, pat­hwa­ys, and vie­ws of the cast­le and its sur­roun­dings. On the hill abo­ve the cast­le stands the Renais­san­ce Cha­pel of the Holy Tri­ni­ty, dating from 1591, which is also open to the pub­lic. The pond sur­roun­ding the cast­le is a popu­lar spot for boating (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta has beco­me a popu­lar loca­ti­on for film­ma­kers. The cast­le has appe­a­red in many Czech fai­ry tales and films, such as Gol­di­locks, The Prin­cess and the Pea, and The Wed­dings of Mr. Vok. Its pic­tu­re­sque appe­a­ran­ce and roman­tic atmo­sp­he­re make it an ide­al set­ting for his­to­ri­cal and fairy-​tale sto­ries (kudyz​nu​dy​.cz).

Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist eines der schöns­ten und roman­tischs­ten his­to­ris­chen Bau­wer­ke in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es befin­det sich in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter nor­dwest­lich der Stadt Jin­dři­chův Hra­dec, in der Geme­in­de Plu­hův Žďár. Sei­ne cha­rak­te­ris­tis­che rote Fas­sa­de und sei­ne Lage auf einer fel­si­gen Insel inmit­ten eines Tei­ches machen es zu einem ein­zi­gar­ti­gen Denk­mal. Urs­prün­glich stand an der Stel­le des Sch­los­ses eine gotis­che Was­ser­burg aus dem 14. Jahr­hun­dert. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de sie von der Fami­lie Kábov von Ryb­ňa­ny erwor­ben, die sie in ein Renais­san­cesch­loss umbau­te. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Namens ​„Nová Lho­ta“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ ers­chien ers­tmals 1602 und lei­tet sich von der roten Far­be des Sch­loss­put­zes ab. Der Legen­de nach wur­de die rote Far­be ver­wen­det, um Bluts­pu­ren nach einem tra­gis­chen Ere­ig­nis zu ver­ber­gen, als die Burg­her­rin angeb­lich vom Teufel ent­fü­hrt wur­de. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de das Sch­loss mehr­fach umge­baut. Im 17. Jahr­hun­dert ließ Vilém Sla­va­ta von Chlum und Košum­berk es im Barocks­til umbau­en und nutz­te es als Som­mer­re­si­denz. Im 19. Jahr­hun­dert wur­den roman­tis­che Verän­de­run­gen vor­ge­nom­men, die jedoch spä­ter tei­lwe­i­se ent­fernt wur­den. Die letz­ten adli­gen Besit­zer waren die Fürs­ten von Schönburg-​Hartenstein, die das Sch­loss bis 1945 besa­ßen. Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist ein typis­ches Beis­piel der Renais­san­ce­ar­chi­tek­tur in Böh­men. Sei­ne vier Flügel umge­ben einen Innen­hof und sind mit Renais­san­ce­gie­beln und Arka­den gesch­müc­kt. Der Zugang zum Sch­loss erfolgt über eine Ste­inb­rüc­ke, die den urs­prün­gli­chen Zugb­rüc­ke­nüber­gang ersetz­te. Die Innen­rä­u­me des Sch­los­ses sind im Stil der Wen­de vom 19. zum 20. Jahr­hun­dert ein­ge­rich­tet. Zu den inte­res­san­tes­ten Räu­men gehören der reprä­sen­ta­ti­ve Salon, das Ess­zim­mer, die Bib­li­ot­hek und pri­va­te Apart­ments. Im Dach­ges­choss befin­den sich Kin­der­zim­mer mit his­to­ris­chen Spiel­ze­ugen (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Das Sch­loss ist von einem englis­chen Park mit einer Flä­che von etwa 15 Hek­tar umge­ben. Der Park bie­tet zahl­re­i­che roman­tis­che Ecken, Spa­zier­we­ge und Aus­sichts­punk­te auf das Sch­loss und die Umge­bung. Auf einem Hügel über dem Sch­loss befin­det sich die Renais­san­ce­ka­pel­le der Hei­li­gen Dre­i­fal­tig­ke­it aus dem Jahr 1591, die eben­falls für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich ist. Der Teich rund um das Sch­loss ist ein belieb­ter Ort zum Boot­fah­ren (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta ist ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me­ma­cher gewor­den. Das Sch­loss war in vie­len tsche­chis­chen Mär­chen­fil­men zu sehen, darun­ter Gold­löck­chen, Die Prin­zes­sin auf der Erb­se und Die Hoch­ze­i­ten des Herrn Vok. Sein male­ris­ches Aus­se­hen und sei­ne roman­tis­che Atmo­sp­hä­re machen es zu einer ide­a­len Kulis­se für his­to­ris­che und mär­chen­haf­te Ges­chich­ten (kudyz​nu​dy​.cz).

Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ním z nejk­rás­něj­ších a nej­ro­man­tič­těj­ších his­to­ric­kých objek­tů v Čes­ké repub­li­ce. Nachá­zí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od měs­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tém ostro­vě upros­třed ryb­ní­ka z něj činí uni­kát­ní památ­ku. Původ­ně na mís­tě zám­ku stá­la gotic­ká vod­ní tvrz ze 14. sto­le­tí. Prv­ní písem­ná zmín­ka o tvr­zi pochá­zí z roku 1465. V prv­ní polo­vi­ně 16. sto­le­tí ji zís­ka­la rodi­na Kábů z Ryb­ňan, kte­rá ji pře­sta­věla na rene­sanč­ní zámek. Prv­ní písem­ná zmín­ka o náz­vu ​„Nová Lho­ta“ pochá­zí z roku 1555. Název ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ se popr­vé obje­vil v roce 1602 a je odvo­zen od čer­ve­né bar­vy omít­ky zám­ku. Pod­le legen­dy byla čer­ve­ná bar­va pou­ži­ta k zakry­tí stop krve po tra­gic­ké udá­los­ti, kdy hrad­ní paní údaj­ně odnesl čert. Během sta­le­tí pro­šel zámek něko­li­ka sta­veb­ní­mi úpra­va­mi. V 17. sto­le­tí jej Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pře­sta­vět v barok­ním sty­lu a využí­val jej jako letoh­rá­dek. V 19. sto­le­tí pro­běh­ly roman­tic­ké úpra­vy, kte­ré však byly později čás­teč­ně odstra­něny. Posled­ní­mi šlech­tic­ký­mi maji­te­li byli kní­ža­ta Schönburg-​Hartenstein, kte­ří zámek vlast­ni­li až do roku 1945. Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým před­sta­vi­te­lem rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry v Čechách. Jeho čty­ři kříd­la obklo­pu­jí vni­třní nád­vo­ří a jsou zdo­be­na rene­sanč­ní­mi ští­ty a arká­da­mi. Pří­stup k zám­ku je mož­ný přes kamen­ný most vedou­cí přes ryb­ník, kte­rý nahra­dil původ­ní pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku jsou zaří­ze­ny ve sty­lu pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí. Mezi nej­za­jí­ma­věj­ší míst­nos­ti patří repre­zen­tač­ní salon, jídel­na, kni­hov­na a souk­ro­mé apart­má­ny. V pod­kro­ví se nachá­ze­jí dět­ské poko­je s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park o roz­lo­ze přib­liž­ně 15 hek­ta­rů. Park nabí­zí mno­ho roman­tic­kých zákou­tí, ste­zek a výhle­dů na zámek a okol­ní kra­ji­nu. Na návrší nad zám­kem se nachá­zí rene­sanč­ní kap­le Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce z roku 1591, kte­rá je rov­něž pří­stup­ná veřej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jí­cí zámek je oblí­be­ným mís­tem pro pro­jížď­ky na loď­kách (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta se sta­la oblí­be­ným mís­tem fil­ma­řů. Zámek se obje­vil v mno­ha čes­kých pohád­kách a fil­mech, napří­klad Zla­tov­lás­ka, Prin­cez­na na hráš­ku či Svat­by pana Voka. Jeho maleb­ný vzhled a roman­tic­ká atmo­sfé­ra jej pře­dur­ču­jí jako ide­ál­ní kuli­sy pro his­to­ric­ké a pohád­ko­vé pří­běhy (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 122

Sla­vo­ni­ce sú malé his­to­ric­ké mes­to nachá­dza­jú­ce sa na juho­zá­pad­nej Mora­ve, v blíz­kos­ti hra­níc s Rakús­kom. sú naj­zá­pad­nej­ším mes­tom Mora­vy. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 2 300 sa mes­to pýši zacho­va­lým rene­sanč­ným cen­trom, kto­ré je chrá­ne­né ako mest­ská pamiat­ko­vá rezer­vá­cia. Vďa­ka svo­jej jedi­neč­nej archi­tek­tú­re sú Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­va­né ​“malá Telč” ale­bo ​“per­la zápa­do­mo­rav­skej rene­san­cie”. Prvá písom­ná zmien­ka o Sla­vo­ni­ciach pochá­dza z roku 1260. Pôvod­ne stráž­na osa­da, zalo­že­ná v 12. sto­ro­čí na stre­do­ve­kej kra­jin­skej ces­te spá­ja­jú­cej Pra­hu s Vied­ňou, pat­ri­la do majet­ku pánov z Hrad­ca. V 14. sto­ro­čí sa osa­da vďa­ka veľ­ko­le­pej výstav­be pre­me­ni­la na mes­to. Naj­väč­ší roz­kvet zaži­li Sla­vo­ni­ce v 16. sto­ro­čí, keď sa sta­li význam­ným mes­tom na obchod­nej tra­se medzi Pra­hou a Vied­ňou, čo pri­nies­lo mes­tu veľ­ké bohat­stvo a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ných domov. Keď bola tra­sa pre­sme­ro­va­ná, mes­to stra­ti­lo svoj zdroj bohat­stva, čo pris­pe­lo k zacho­va­niu jedi­neč­né­ho súbo­ru rene­sanč­ných domov (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­níc je zná­me svo­ji­mi rene­sanč­ný­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s boha­to zdo­be­ný­mi štít­mi a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kto­rá zahŕňa zlo­ži­té figu­rál­ne scé­ny. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie, kto­ré­ho veža bola posta­ve­ná v rokoch 1503 – 1549 a dnes slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža. Ďal­šou význam­nou stav­bou je kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa zo 13. ale­bo 14. sto­ro­čia, kto­rý má fasá­du zdo­be­nú sgra­fi­tom z kon­ca 16. sto­ro­čia a dnes slú­ži na kul­túr­ne úče­ly. Mest­ské opev­ne­nie je čias­toč­ne zacho­va­né, vrá­ta­ne dvoch brán, dvoch bášt a nie­koľ­kých frag­men­tov mest­ských hra­dieb. V 13. sto­ro­čí bol v mes­te vybu­do­va­ný pod­zem­ný sys­tém cho­dieb, kto­rý slú­žil na odvod­ne­nie a obra­nu mes­ta. Dnes je pri­bliž­ne 380 met­rov tých­to tune­lov sprí­stup­ne­ných pre verej­nosť, čo ponú­ka náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný pohľad do his­tó­rie mes­ta (Wiki­pe­dia). 

V roku 1953 boli Sla­vo­ni­ce zahr­nu­té do hra­nič­né­ho pás­ma, čo spô­so­bi­lo znač­nú izo­lá­ciu celé­ho úze­mia od ostat­nej civi­li­zá­cie a výraz­ne obme­dzi­lo ces­tov­ný ruch. Až v roku 1960, pri reor­ga­ni­zá­cii okre­sov a kra­jov, bolo zasta­va­né úze­mie mes­ta vyňa­té z hra­nič­né­ho pás­ma a moh­lo začať využí­vať ces­tov­ný ruch. Pozdĺž štát­nej hra­ni­ce bola v rokoch 1936 až 1938 vybu­do­va­ná sústa­va pohra­nič­ných pev­nos­tí, kto­ré sa zacho­va­li dodnes a záslu­hou nad­šen­cov sú udr­žia­va­né v dob­rom tech­nic­kom sta­ve a sprí­stup­ne­né verej­nos­ti. Nie­kto­ré z tých­to pev­nos­tí sa nachá­dza­jú pria­mo v intra­vi­lá­ne mes­ta. Sla­vo­ni­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V mes­te sa pra­vi­del­ne kona­jú rôz­ne fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kto­ré pri­lá­ka­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. V roku 2017 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za His­to­ric­ké mes­to roka, čo sved­čí o ich význa­me a zacho­va­los­ti kul­túr­ne­ho dedič­stva. Dňa 31. augus­ta 1961 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za mest­skú pamiat­ko­vú rezer­vá­ciu. Oko­lie Sla­vo­níc ponú­ka krá­sy prí­rod­né­ho par­ku Čes­ká Kana­da. V blíz­kos­ti sa nachá­dza aj zanik­nu­tá stre­do­ve­ká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).

Sla­vo­ni­ce is a small his­to­ri­cal town loca­ted in sout­hwes­tern Mora­via, near the Aus­trian bor­der. It is the wes­tern­most town of Mora­via. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 2,300, the town boasts a well-​preserved Renais­san­ce cen­ter, pro­tec­ted as an urban con­ser­va­ti­on area. Due to its uni­que archi­tec­tu­re, Sla­vo­ni­ce is often refer­red to as the ​“Litt­le Telč” or the ​“Pearl of Wes­tern Mora­vian Renais­san­ce.” The first writ­ten men­ti­on of Sla­vo­ni­ce dates back to 1260. Ori­gi­nal­ly a guard sett­le­ment foun­ded in the 12th cen­tu­ry on a medie­val tra­de rou­te con­nec­ting Pra­gue with Vien­na, it belo­n­ged to the Lords of Hra­dec. In the 14th cen­tu­ry, the sett­le­ment trans­for­med into a town thanks to sig­ni­fi­cant cons­truc­ti­on efforts. Sla­vo­ni­ce expe­rien­ced its gre­a­test pros­pe­ri­ty in the 16th cen­tu­ry when it beca­me an impor­tant town on the tra­de rou­te bet­we­en Pra­gue and Vien­na, brin­ging gre­at wealth and enab­ling the cons­truc­ti­on of mag­ni­fi­cent Renais­san­ce hou­ses. When the rou­te was redi­rec­ted, the town lost its sour­ce of wealth, which con­tri­bu­ted to the pre­ser­va­ti­on of its uni­que ensem­ble of Renais­san­ce hou­ses (Wiki­pe­dia).

The cen­ter of Sla­vo­ni­ce is reno­wned for its Renais­san­ce burg­her hou­ses with rich­ly deco­ra­ted gab­les and sgraf­fi­to deco­ra­ti­ons, fea­tu­ring intri­ca­te figu­ra­ti­ve sce­nes. Among the most notab­le land­marks is the Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary, who­se tower was built bet­we­en 1503 and 1549 and now ser­ves as a lookout tower. Anot­her sig­ni­fi­cant buil­ding is the Church of St. John the Bap­tist from the 13th or 14th cen­tu­ry, which has a faca­de ador­ned with sgraf­fi­to from the late 16th cen­tu­ry and is now used for cul­tu­ral pur­po­ses. The town for­ti­fi­ca­ti­ons are par­tial­ly pre­ser­ved, inc­lu­ding two gates, two bas­ti­ons, and seve­ral frag­ments of town walls. In the 13th cen­tu­ry, an under­ground sys­tem of cor­ri­dors was built in the town for drai­na­ge and defen­se. Today, about 380 meters of the­se tun­nels are open to the pub­lic, offe­ring visi­tors a uni­que glim­pse into the town’s his­to­ry (Wiki­pe­dia).

In 1953, Sla­vo­ni­ce was inc­lu­ded in the bor­der zone, cau­sing sig­ni­fi­cant iso­la­ti­on of the enti­re area from the rest of civi­li­za­ti­on and seve­re­ly limi­ting tou­rism. Only in 1960, after the reor­ga­ni­za­ti­on of dis­tricts and regi­ons, was the built-​up area of the town exc­lu­ded from the bor­der zone, allo­wing tou­rism to deve­lop. Along the sta­te bor­der, a sys­tem of bor­der for­ti­fi­ca­ti­ons was built bet­we­en 1936 and 1938, which has been pre­ser­ved to this day and is main­tai­ned in good tech­ni­cal con­di­ti­on by ent­hu­siasts, making it acces­sib­le to the pub­lic. Some of the­se for­ti­fi­ca­ti­ons are loca­ted direct­ly wit­hin the town’s intra­vi­la­ne. Sla­vo­ni­ce is kno­wn for its rich cul­tu­ral life, with vari­ous fes­ti­vals, exhi­bi­ti­ons, and con­certs regu­lar­ly held in the town, att­rac­ting visi­tors from near and far. In 2017, Sla­vo­ni­ce was named the His­to­ric Town of the Year, high­ligh­ting its sig­ni­fi­can­ce and the pre­ser­va­ti­on of its cul­tu­ral heri­ta­ge. On August 31, 1961, Sla­vo­ni­ce was dec­la­red an urban con­ser­va­ti­on area. The sur­roun­dings of Sla­vo­ni­ce offer the beau­ty of the Čes­ká Kana­da Natu­re Park. Near­by is also the aban­do­ned medie­val sett­le­ment of Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).

Sla­vo­ni­ce ist eine kle­i­ne his­to­ris­che Stadt im Südwes­ten Mäh­rens, nahe der öster­re­i­chis­chen Gren­ze. Sie ist die west­lichs­te Stadt Mäh­rens. Mit etwa 2.300 Ein­woh­nern rühmt sich die Stadt eines gut erhal­te­nen Renais­san­ce­zen­trums, das als städ­tis­ches Denk­mal­re­ser­vat ges­chützt ist. Aufg­rund ihrer ein­zi­gar­ti­gen Archi­tek­tur wird Sla­vo­ni­ce oft als ​“kle­i­nes Telč” oder ​“Per­le der wes­tmäh­ris­chen Renais­san­ce” bez­e­ich­net. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Sla­vo­ni­ce stammt aus dem Jahr 1260. Urs­prün­glich eine Wach­sta­ti­on, geg­rün­det im 12. Jahr­hun­dert an einer mit­te­lal­ter­li­chen Han­delss­tra­ße zwis­chen Prag und Wien, gehör­te sie den Her­ren von Hra­dec. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Sied­lung durch gro­ßar­ti­ge Bau­vor­ha­ben zur Stadt. Sla­vo­ni­ce erleb­te sei­ne größte Blüte­ze­it im 16. Jahr­hun­dert, als es zu einer wich­ti­gen Stadt an der Han­dels­rou­te zwis­chen Prag und Wien wur­de, was gro­ßen Reich­tum brach­te und den Bau präch­ti­ger Renais­san­ce­hä­u­ser ermög­lich­te. Als die Rou­te umge­le­i­tet wur­de, ver­lor die Stadt ihre Ein­kom­men­squ­el­le, was zur Erhal­tung des ein­zi­gar­ti­gen Ensem­bles von Renais­san­ce­hä­u­sern beit­rug (Wiki­pe­dia).

Das Zen­trum von Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sei­ne Renaissance-​Bürgerhäuser mit reich ver­zier­ten Gie­beln und Sgraf­fi­to­de­ko­ra­ti­onen, die kom­ple­xe figür­li­che Sze­nen ent­hal­ten. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt, deren Turm zwis­chen 1503 und 1549 erbaut wur­de und heute als Aus­sichts­turm dient. Ein wei­te­res bede­uten­des Bau­werk ist die Kir­che St. Johan­nes der Täu­fer aus dem 13. oder 14. Jahr­hun­dert, deren Fas­sa­de mit Sgraf­fi­to aus dem spä­ten 16. Jahr­hun­dert ver­ziert ist und heute für kul­tu­rel­le Zwec­ke genutzt wird. Die Stadt­be­fes­ti­gun­gen sind tei­lwe­i­se erhal­ten, darun­ter zwei Tore, zwei Bas­ti­onen und meh­re­re Frag­men­te der Stadt­mau­er. Im 13. Jahr­hun­dert wur­de in der Stadt ein unte­rir­dis­ches Sys­tem von Gän­gen für Ent­wäs­se­rung und Ver­te­i­di­gung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter die­ser Tun­nel für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich, was Besu­chern einen ein­zi­gar­ti­gen Einb­lick in die Stadt­ges­chich­te bie­tet (Wiki­pe­dia).

Im Jahr 1953 wur­de Sla­vo­ni­ce in die Grenz­zo­ne ein­be­zo­gen, was zu einer erheb­li­chen Iso­la­ti­on des gesam­ten Gebiets von der übri­gen Zivi­li­sa­ti­on führ­te und den Tou­ris­mus stark ein­sch­ränk­te. Erst 1960, nach der Neuor­ga­ni­sa­ti­on der Bez­ir­ke und Regi­onen, wur­de das bebau­te Stadt­ge­biet aus der Grenz­zo­ne heraus­ge­nom­men, was die Ent­wick­lung des Tou­ris­mus ermög­lich­te. Entlang der Sta­atsg­ren­ze wur­de zwis­chen 1936 und 1938 ein Sys­tem von Grenz­be­fes­ti­gun­gen errich­tet, das bis heute erhal­ten ist und von Ent­hu­sias­ten in gutem tech­nis­chem Zus­tand gepf­legt und der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht wird. Eini­ge die­ser Befes­ti­gun­gen befin­den sich direkt im Stadt­be­re­ich. Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sein rei­ches Kul­tur­le­ben, mit regel­mä­ßi­gen Fes­ti­vals, Auss­tel­lun­gen und Kon­zer­ten, die Besu­cher aus Nah und Fern anzie­hen. Im Jahr 2017 wur­de Sla­vo­ni­ce zur His­to­ris­chen Stadt des Jah­res ernannt, was auf sei­ne Bede­utung und die Erhal­tung sei­nes Kul­tu­rer­bes hin­we­ist. Am 31. August 1961 wur­de Sla­vo­ni­ce zum städ­tis­chen Denk­mal­re­ser­vat erk­lärt. Die Umge­bung von Sla­vo­ni­ce bie­tet die Schön­he­it des Natur­parks Čes­ká Kana­da. In der Nähe befin­det sich auch die auf­ge­ge­be­ne mit­te­lal­ter­li­che Sied­lung Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).

Sla­vo­ni­ce jsou malé his­to­ric­ké měs­to nachá­ze­jí­cí se na jiho­zá­pad­ní Mora­vě, v blíz­kos­ti rakous­kých hra­nic. Jsou nej­zá­pad­něj­ším měs­tem Mora­vy. S přib­liž­ně 2 300 oby­va­te­li se měs­to pyš­ní zacho­va­lým rene­sanč­ním cen­trem, kte­ré je chrá­něno jako měst­ská památ­ko­vá rezer­va­ce. Díky své jedi­neč­né archi­tek­tu­ře jsou Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­vá­ny ​“malou Tel­čí” nebo ​“per­lou zápa­do­mo­rav­ské rene­san­ce”. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Sla­vo­ni­cích pochá­zí z roku 1260. Původ­ně stráž­ní osa­da, zalo­že­ná ve 12. sto­le­tí na stře­do­věké zem­ské stez­ce spo­ju­jí­cí Pra­hu s Víd­ní, patři­la do majet­ku pánů z Hrad­ce. Ve 14. sto­le­tí se osa­da díky vel­ko­le­pé výstav­bě pro­měni­la ve měs­to. Nej­vět­ší rozk­vět zaži­ly Sla­vo­ni­ce v 16. sto­le­tí, kdy se sta­ly význam­ným měs­tem na obchod­ní tra­se mezi Pra­hou a Víd­ní, což při­nes­lo měs­tu vel­ké bohat­ství a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ních domů. Když byla tra­sa přes­měro­vá­na, měs­to ztra­ti­lo svůj zdroj bohat­ství, což přis­pělo k zacho­vá­ní jedi­neč­né­ho sou­bo­ru rene­sanč­ních domů (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­nic je zná­mé svý­mi rene­sanč­ní­mi měš­ťan­ský­mi domy s boha­tě zdo­be­ný­mi ští­ty a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kte­rá zahr­nu­je slo­ži­té figu­rál­ní scé­ny. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie, jehož věž byla posta­ve­na v letech 1503 – 1549 a dnes slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Dal­ší význam­nou stav­bou je kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le ze 13. nebo 14. sto­le­tí, kte­rý má fasá­du zdo­be­nou sgra­fi­tem z kon­ce 16. sto­le­tí a dnes slou­ží ke kul­tur­ním úče­lům. Měst­ské opev­nění je čás­teč­ně zacho­vá­no, včet­ně dvou bran, dvou bašt a něko­li­ka frag­men­tů měst­ských hra­deb. Ve 13. sto­le­tí byl ve měs­tě vybu­do­ván pod­zem­ní sys­tém cho­deb, kte­rý slou­žil k odvod­nění a obra­ně měs­ta. Dnes je přib­liž­ně 380 met­rů těch­to tune­lů zpří­stup­něno veřej­nos­ti, což nabí­zí návš­těv­ní­kům jedi­neč­ný pohled do his­to­rie měs­ta (Wiki­pe­dia).

V roce 1953 byly Sla­vo­ni­ce zahr­nu­ty do pohra­nič­ní­ho pás­ma, což způso­bi­lo znač­nou izo­la­ci celé­ho úze­mí od ostat­ní civi­li­za­ce a výraz­ně ome­zi­lo ces­tov­ní ruch. Až v roce 1960, při reor­ga­ni­za­ci okre­sů a kra­jů, bylo zasta­věné úze­mí měs­ta vyňa­to z pohra­nič­ní­ho pás­ma a moh­lo začít využí­vat ces­tov­ní ruch. Podél stát­ní hra­ni­ce byl v letech 1936 až 1938 vybu­do­ván sys­tém pohra­nič­ních pev­nos­tí, kte­ré se zacho­va­ly dodnes a díky nad­šen­cům jsou udr­žo­vá­ny v dob­rém tech­nic­kém sta­vu a zpří­stup­něny veřej­nos­ti. Něk­te­ré z těch­to pev­nos­tí se nachá­ze­jí pří­mo v intra­vi­lá­nu měs­ta. Sla­vo­ni­ce jsou zná­mé svým boha­tým kul­tur­ním živo­tem. Ve měs­tě se pra­vi­del­ně kona­jí růz­né fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. V roce 2017 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny His­to­ric­kým měs­tem roku, což svěd­čí o jejich význa­mu a zacho­va­los­ti kul­tur­ní­ho dědic­tví. Dne 31. srp­na 1961 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí. Oko­lí Sla­vo­nic nabí­zí krá­sy pří­rod­ní­ho par­ku Čes­ká Kana­da. Neda­le­ko se nachá­zí také zanik­lá stře­do­věká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 450

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a rela­xo­vať. Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce sú maleb­né mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Vyškov v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 29 km východ­ne od Brna. Ležia na sever­nom okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mor­skej výš­ke 226 met­rov nad morom a pre­te­ká nimi rie­ka Lita­va. Mes­to má pri­bliž­ne 6 900 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Bučo­vi­ciach pochá­dza z roku 1322, hoci arche­olo­gic­ké nále­zy naz­na­ču­jú exis­ten­ciu osíd­le­nia už v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 16. sto­ro­čí zaži­lo mes­to roz­kvet pod vede­ním Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kto­rý dal posta­viť rene­sanč­ný zámok, pova­žo­va­ný za jed­nu z naj­cen­nej­ších rene­sanč­ných sta­vieb na sever od Talian­ska. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí rene­sanč­ný zámok s fran­cúz­skou záh­ra­dou, kto­rý bol posta­ve­ný v rokoch 1567 – 1582. Na nádvo­rí zám­ku sa nachá­dza baro­ko­vá fon­tá­na s posta­vou bak­chan­ta. Ďal­ší­mi zau­jí­ma­vos­ťa­mi sú far­ský kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie z rokov 1637 – 1641, baro­ko­vé sochy svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho a svä­té­ho Jána Sar­kan­dra, Stra­kos­chov dom na námes­tí z kon­ca 18. sto­ro­čia a kubis­tic­ký Obec­ný dom z rokov 1913 – 1914, kto­rý v súčas­nos­ti slú­ži ako síd­lo mest­ské­ho úra­du. Vo východ­nej čas­ti Bučo­víc sa nachá­dza roz­siah­ly židov­ský cin­to­rín s náhrob­ka­mi zo 17. až 20. sto­ro­čia, kto­rý pri­po­mí­na prí­tom­nosť židov­skej komu­ni­ty a jej prí­nos k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta v minu­los­ti (mis​to​pi​sy​.cz).

Na kop­ci nad mes­tom sa rozp­res­tie­ra pri­bliž­ne 12 hek­tá­ro­vý leso­park Kal­vá­rie, kto­rý vzni­kol v 80. a 90. rokoch 19. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy knie­ža­ťa Jána II. z Lich­ten­štajn­ska. Po roz­siah­lej obno­ve v rokoch 2019 a 2020 slú­ži ako obľú­be­né mies­to na oddych a rekre­áciu pre miest­nych oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov. V miest­nej čas­ti Více­mi­li­ce sa nachá­dza bio­cen­trum s dvo­ma ryb­ník­mi, kto­ré láka na pre­chádz­ky a ponú­ka prí­le­ži­tosť na pozo­ro­va­nie miest­nej fau­ny a fló­ry v pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (kam​po​ces​ku​.cz). Bučo­vi­ce ponú­ka­jú boha­té mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku vďa­ka svo­jej polo­he na úpä­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Mes­to je hos­po­dár­skym a vzde­lá­va­cím stre­dis­kom oblas­ti, s dvo­ma základ­ný­mi ško­la­mi a dvo­ma stred­ný­mi ško­la­mi – gym­ná­zi­om a obchod­nou aka­dé­mi­ou. Medzi špor­to­vé a rekre­ač­né zaria­de­nia pat­rí pla­vec­ký bazén, špor­to­vý are­ál v Háj­ku s teni­so­vý­mi kurt­mi a fut­ba­lo­vým ihris­kom a nové von­kaj­šie kúpa­lis­ko otvo­re­né v roku 2007. (rodin​ne​vy​le​ty​.cz). Bučo­vi­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. Mes­to pra­vi­del­ne orga­ni­zu­je rôz­ne podu­ja­tia, ako sú jar­mo­ky, kon­cer­ty a spo­lo­čen­ské akcie (topv​stu​pen​ky​.sk).

Bučo­vi­ce lies in the Lita­va val­ley bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě, with a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 6,500. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the last quar­ter of the 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce began buil­ding the most mag­ni­fi­cent Renais­san­ce châte­au in Mora­via, fea­tu­ring uni­que halls and a stun­ning arca­ded cour­ty­ard. In the 17th cen­tu­ry, a Man­ne­rist foun­tain was added. In 1645, Swe­dish sol­diers plun­de­red the town, spa­ring only the church and the châte­au. In the late 18th and ear­ly 19th cen­tu­ries, Bučo­vi­ce beca­me one of the most impor­tant cen­ters of cloth-​making. In the 20th cen­tu­ry, the woodwor­king indus­try beca­me the most sig­ni­fi­cant. Each May, the ​“Zámec­ký košt” is held, sho­wca­sing around 800 wines. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Fes­ti­val of Ama­te­ur The­at­re takes pla­ce (buco​vi​ce​.cz).

City dis­tricts inc­lu­de Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, and Více­mi­li­ce. Notab­le figu­res from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia). The Bučo­vi­ce châte­au is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. Its arca­ded cour­ty­ard boasts 90 rich­ly deco­ra­ted columns with 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce ori­gi­na­tes from the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, or Buč, which were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, or Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce is loca­ted in the South Mora­vian Regi­on, with a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge dating back to the Midd­le Ages. The first writ­ten men­ti­on is from 1237. Its land­mark is the Renais­san­ce châte­au built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sta­tu­es. The Church of St. Mar­tin is built in Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain, one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, was cons­truc­ted in the 16th cen­tu­ry and is a popu­lar spot for relaxation.

Bučo­vi­ce hosts vari­ous cul­tu­ral events, inc­lu­ding the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is reno­wned for its vine­y­ards pro­du­cing excel­lent Mora­vian wines. The châte­au fea­tu­res cha­rac­te­ris­tic ele­ments of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, such as sym­met­ry, arches, pilas­ters, and orna­te win­dow ope­nings. Its faca­des are ador­ned with remar­kab­le reliefs and stuc­co, adding ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce is a pic­tu­re­sque town loca­ted in the Vyškov dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, about 29 km east of Brno. It lies on the nort­hern edge of the Ždá­ni­ce Forest at an alti­tu­de of 226 meters abo­ve sea level, with the Lita­va River flo­wing through it. The first writ­ten men­ti­on of Bučo­vi­ce dates back to 1322, though archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest sett­le­ment in the ear­ly 13th cen­tu­ry. The town flou­ris­hed in the 16th cen­tu­ry under Jan Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce, who built the Renais­san­ce châte­au, con­si­de­red one of the finest Renais­san­ce buil­dings north of Italy.

Other notab­le land­marks inc­lu­de the parish Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary (1637 – 1641), Baro­que sta­tu­es of St. John of Nepo­muk and St. John Sar­kan­der, the Stra­kosch Hou­se from the late 18th cen­tu­ry, and the Cubist Muni­ci­pal Hou­se (1913 – 1914), now the town hall. In the eas­tern part of Bučo­vi­ce is a lar­ge Jewish ceme­te­ry with tomb­sto­nes dating from the 17th to the 20th cen­tu­ry, ref­lec­ting the Jewish com­mu­ni­ty­’s his­to­ri­cal con­tri­bu­ti­on to the town’s eco­no­mic development.

On the hill abo­ve the town lies the 12-​hectare Kal­vá­rie forest park, estab­lis­hed in the 19th cen­tu­ry by Prin­ce Jan II of Liech­tens­te­in. After exten­si­ve res­to­ra­ti­on in 2019 and 2020, it ser­ves as a popu­lar rec­re­a­ti­on area. In the local dis­trict of Více­mi­li­ce, a bio­cen­ter with two ponds offers oppor­tu­ni­ties for walks and wild­li­fe obser­va­ti­on. Bučo­vi­ce is a hub for hiking and cyc­ling, thanks to its loca­ti­on at the foot of the Ždá­ni­ce Forest. The town is an edu­ca­ti­onal and eco­no­mic cen­ter with two ele­men­ta­ry scho­ols and two secon­da­ry scho­ols – a gym­na­sium and a busi­ness aca­de­my. Its sports faci­li­ties inc­lu­de a swim­ming pool, sports com­plex in Hájek with ten­nis courts and a foot­ball pitch, and an out­do­or swim­ming pool ope­ned in 2007. Bučo­vi­ce is also kno­wn for its vib­rant cul­tu­ral life, hos­ting mar­kets, con­certs, and social events (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm, s přib­liž­ně 6 500 oby­va­te­li. V 19. sto­le­tí zde byl zalo­žen leso­park o roz­lo­ze 12 hek­ta­rů. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. Roku 1645 měs­to vyple­ni­li švédš­tí vojá­ci, uše­tře­ny zůs­ta­ly pou­ze kos­tel a zámek. Na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí se Bučo­vi­ce sta­ly jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter sou­ke­nic­tví. Ve 20. sto­le­tí se nej­důle­ži­těj­ším průmys­lem sta­lo zpra­co­vá­ní dře­va. Kaž­dý květen se zde koná ​„Zámec­ký košt“, na kte­rém je zastou­pe­no přib­liž­ně 800 vín. V říj­nu se orga­ni­zu­je Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz).

Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Mezi osob­nos­ti Bučo­vic patří herec Miro­slav Dole­žal a zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce sever­ně od Alp, kon­krét­ně typu ​„palaz­zo in for­tez­za“. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů se 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Název Bučo­vi­ce pochá­zí od osob­ních jmen Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč, což byly domác­ké podo­by jmen Budi­mír, Budi­slav či Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­zí v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, s boha­tou his­to­rií saha­jí­cí až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek z 16. sto­le­tí, obklo­pe­ný roz­sáh­lý­mi zahra­da­mi se sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ven v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na, jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku, byla posta­ve­na v 16. sto­le­tí a slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpočinek.

Bučo­vi­ce hos­tí růz­né kul­tur­ní akce, napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi pro­du­ku­jí­cí­mi vyni­ka­jí­cí morav­ská vína. Zámek má cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, jako jsou symet­rie, oblou­ky, pilas­try a zdo­be­né oken­ní otvo­ry. Fasá­dy zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né reli­é­fy a štu­ka­tu­rou, což dodá­vá pocit ele­gan­ce a umění.

Bučo­vi­ce jsou maleb­né měs­to v okre­se Vyškov, Jiho­mo­rav­ský kraj, asi 29 km východ­ně od Brna. Leží na sever­ním okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mo­řs­ké výš­ce 226 m, pro­té­ká jimi řeka Lita­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1322, přes­to arche­olo­gic­ké nále­zy doklá­da­jí osíd­le­ní již ve 13. sto­le­tí. Měs­to zaži­lo rozk­vět v 16. sto­le­tí za Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kte­rý dal posta­vit rene­sanč­ní zámek pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­cen­něj­ších rene­sanč­ních sta­veb sever­ně od Itálie.

Mezi dal­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie (1637 – 1641), barok­ní sochy sv. Jana Nepo­muc­ké­ho a sv. Jana Sar­kan­de­ra, Stra­kos­chův dům z 18. sto­le­tí a kubis­tic­ký Obec­ní dům (1913 – 1914), kte­rý dnes slou­ží jako rad­ni­ce. Ve východ­ní čás­ti Bučo­vic se nachá­zí židov­ský hřbi­tov s náhrob­ky ze 17. – 20. sto­le­tí, při­po­mí­na­jí­cí židov­skou komu­ni­tu a její pří­nos k roz­vo­ji města.

Na kop­ci nad měs­tem se rozk­lá­dá 12hektarový leso­park Kal­vá­rie, vznik­lý v 19. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy kní­že­te Jana II. z Lich­ten­štej­na. Po rekons­truk­ci v letech 2019 – 2020 slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpo­či­nek. V míst­ní čás­ti Více­mi­li­ce se nachá­zí bio­cen­trum s dvěma ryb­ní­ky, kte­ré láká na pro­cház­ky a pozo­ro­vá­ní pří­ro­dy. Bučo­vi­ce jsou cen­trem turis­ti­ky a cyk­lo­tu­ris­ti­ky na úpa­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Nabí­ze­jí spor­tov­ní záze­mí, napří­klad pla­vec­ký bazén, teni­so­vé kur­ty, fot­ba­lo­vé hřiš­tě a kou­pa­liš­tě (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post