Krajina, Zahraničie, Príroda, Česko, Biotopy, Fotografie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 276

Tiské stěny (Tiské steny) sú pieskovcové skalné mesto a prírodná pamiatka nachádzajúca sa v blízkosti Tisá v okrese Ústí nad Labem v Českej republike. Sú jedinečné svojou rozlohou a rozmanitosťou skalných útvarov, ktoré vytvárajú skalný labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské steny sa rozprestierajú na ploche takmer 100 hektárov, tvoria až 70 metrov vysokú hradbu. Celá oblasť je rozlámaná navzájom kolmých puklín, vytvárajú hustú sieť úzkych kaňonov a roklín, širšie priestranstvá pripomínajú malé s ulicami a námestiami. Až do 19. storočia sa málokto do Tiských stien odvážil vojsť (Informačná tabuľa). 

Pôvod Tiských stien siaha do druhohôr, keď sa v oblasti usadzovali piesčité sedimenty na dne pravekého mora (tisa.cz). Počas približne 20 miliónov rokov bola veľká časť severných a stredných Čiech zatopená plytkým tropickým morom. Keď sa more stiahlo, uložený piesok sa postupne premenil na skalu (Pavel Antrobus). Postupným pôsobením geologických procesov, ako sú zvetrávanie, erózia a odnos materiálu, vzniklo súčasné skalné mesto s hlbokými kaňonmi, zvislými stenami, roklinami, tiesňavami, prevismi a jaskyňami (tisa.cz).

Skalné útvary nesú zaujímavé názvy: Skalné námestie, Janusova hlava, Západná vyhliadka, Veľké steny, Spovednica, Lesná brána, Kazatelňa, Kamenný stôl (skalytisa.cz), Slony, Skalná brána, Múmia, Poustevna, Kazateľ, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Poskytujú na Tisú, Dečínsky Snežník a iné úžasné skalné formácie a výhľady (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny sú obľúbeným cieľom horolezcov vďaka rozmanitosti a náročnosti skalných stien. Oblasť ponúka množstvo lezeckých trás rôznych obtiažností. Natáčali sa tu scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské Rocks) are a sandstone rock town and natural monument located near the village of Tisá in the Ústí nad Labem District of the Czech Republic. They are unique for their size and diversity of rock formations, creating a rock labyrinth (ceskesvycarsko.cz). The Tiské Rocks cover an area of nearly 100 hectares and form a 70-meter-high wall. The entire area is fractured by perpendicular fissures, creating a dense network of narrow canyons and gorges. Wider open spaces resemble small towns with streets and squares. Until the 19th century, few people dared to enter Tiské Stěny (Information board).

The origin of Tiské Stěny dates back to the Mesozoic Era, when sandy sediments were deposited at the bottom of an ancient sea (tisa.cz). For around 20 million years, a large part of northern and central Bohemia was submerged under a shallow tropical sea. As the sea retreated, the deposited sand gradually turned into rock (Pavel Antrobus). Over time, geological processes such as weathering, erosion, and material transport shaped the present-day rock town, with deep canyons, vertical walls, ravines, gorges, overhangs, and caves (tisa.cz).

The rock formations have interesting names: Rock Square, Janus‘ Head, Western Lookout, Great Walls, Confessional, Forest Gate, Pulpit, Stone Table (skalytisa.cz), Elephants, Rock Gate, Mummy, Hermitage, Preacher, Seal (region-ceskesvycarsko.cz). They offer breathtaking views of Tisá, Děčínský Sněžník, and other amazing rock formations and landscapes (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské Stěny is a popular destination for climbers, thanks to its variety and challenging rock walls. The area offers numerous climbing routes of varying difficulty levels. Scenes from the movie „The Chronicles of Narnia“ were filmed here (tisa.cz).

Die Tiské stěny (Tiské Felsen) sind eine Sandstein-Felsenstadt und ein Naturdenkmal in der Nähe des Dorfes Tisá im Bezirk Ústí nad Labem in der Tschechischen Republik. Sie sind einzigartig in ihrer Ausdehnung und Vielfalt an Felsformationen, die ein Felsenlabyrinth bilden (ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny erstrecken sich über fast 100 Hektar und bilden eine bis zu 70 Meter hohe Felsmauer. Das gesamte Gebiet ist von senkrecht zueinander verlaufenden Rissen durchzogen, die ein dichtes Netz aus engen Schluchten und Canyons bilden. Größere Flächen erinnern an kleine Städte mit Straßen und Plätzen. Bis zum 19. Jahrhundert wagte sich kaum jemand in die Tiské stěny (Informationstafel).

Der Ursprung der Tiské stěny reicht bis in die Jura-Zeit zurück, als sich in dieser Region sandige Sedimente auf dem Grund eines prähistorischen Meeres ablagerten (tisa.cz). Vor etwa 20 Millionen Jahren war ein großer Teil Nord- und Mittelböhmens von einem flachen tropischen Meer bedeckt. Als sich das Meer zurückzog, verwandelte sich der abgelagerte Sand allmählich in Fels (Pavel Antrobus). Durch geologische Prozesse wie Verwitterung, Erosion und Materialabtragung entstand die heutige Felsenstadt mit tiefen Schluchten, senkrechten Wänden, Klüften, Engpässen, Überhängen und Höhlen (tisa.cz).

Die Felsformationen tragen interessante Namen: Felsenplatz, Januskopf, Westlicher Aussichtspunkt, Große Wände, Beichtstuhl, Waldtor, Kanzel, Steintisch (skalytisa.cz), Elefanten, Felsentor, Mumie, Einsiedelei, Prediger, Seehund (region-ceskesvycarsko.cz). Sie bieten Ausblicke auf Tisá, den Děčínský Sněžník und andere beeindruckende Felsformationen und Panoramen (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny sind ein beliebtes Ziel für Kletterer, da sie eine große Vielfalt und unterschiedliche Schwierigkeitsgrade bieten. Die Region verfügt über zahlreiche Kletterrouten mit verschiedenen Schwierigkeitsstufen. Hier wurden Szenen aus dem Film „Die Chroniken von Narnia“ gedreht (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skały) to miasto skalne z piaskowca i pomnik przyrody położony w pobliżu miejscowości Tisá w powiecie Ústí nad Labem w Czechach. Są one wyjątkowe ze względu na swoją powierzchnię oraz różnorodność formacji skalnych, które tworzą skalny labirynt (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny zajmują obszar niemal 100 hektarów i tworzą ścianę skalną o wysokości do 70 metrów. Cały teren przecinają pionowe szczeliny, które tworzą gęstą sieć wąskich kanionów i wąwozów. Szersze przestrzenie przypominają małe miasta z ulicami i placami. Aż do XIX wieku niewielu ludzi odważyło się wejść do Tiských stěn (Tablica informacyjna).

Pochodzenie Tiských stěn sięga okresu mezozoiku, kiedy na dnie prehistorycznego morza w tym rejonie osadzały się piaszczyste (tisa.cz). Około 20 milionów lat temu znaczna część północnych i środkowych Czech była zalana przez płytkie, tropikalne morze. Kiedy morze się cofnęło, osadzony piasek stopniowo przekształcił się w skałę (Pavel Antrobus). W wyniku procesów geologicznych, takich jak wietrzenie, erozja i transport materiału, powstało obecne miasto skalne z głębokimi kanionami, pionowymi ścianami, wąwozami, szczelinami, nawisami i jaskiniami (tisa.cz).

Formacje skalne mają interesujące nazwy: Skalny Rynek, Głowa Janusa, Zachodni Punkt Widokowy, Wielkie Ściany, Konfesjonał, Leśna Brama, Kazalnica, Kamienny Stół (skalytisa.cz), Słonie, Skalna Brama, Mumia, Pustelnia, Kaznodzieja, Foka (region-ceskesvycarsko.cz). Roztaczają się z nich widoki na Tisę, Děčínský Sněžník oraz inne spektakularne formacje skalne i panoramy (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny to popularne miejsce wśród wspinaczy dzięki różnorodności i trudności ścian skalnych. Region oferuje liczne drogi wspinaczkowe o różnych stopniach trudności. Kręcono tu sceny do filmu „Opowieści z Narnii“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skály) jsou pískovcové skalní město a přírodní památka nacházející se v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v České republice. Jsou jedinečné svou rozlohou a rozmanitostí skalních útvarů, které vytvářejí skalní labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny se rozprostírají na ploše téměř 100 hektarů a tvoří až 70 metrů vysokou skalní hradbu. Celá oblast je rozčleněna soustavou kolmo se křižujících puklin, které vytvářejí hustou síť úzkých kaňonů a roklí. Širší prostory připomínají malá města s ulicemi a náměstími. Až do 19. století se do Tiských stěn odvážil vstoupit jen málokdo (Informační tabule).

Původ Tiských stěn sahá do období druhohor, kdy se v této oblasti usazovaly písčité sedimenty na dně pravěkého moře (tisa.cz). Přibližně před 20 miliony let byla velká část severních a středních Čech zaplavena mělkým tropickým mořem. Když se moře stáhlo, uložený písek se postupně přeměnil na skálu (Pavel Antrobus). Působením geologických procesů, jako je zvětrávání, eroze a odnos materiálu, vzniklo současné skalní město s hlubokými kaňony, svislými stěnami, roklinami, soutěskami, převisy a jeskyněmi (tisa.cz).

Skalní útvary nesou zajímavé názvy: Skalní náměstí, Janusova hlava, Západní vyhlídka, Velké stěny, Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Kamenný stůl (skalytisa.cz), Sloni, Skalní brána, Mumie, Poustevna, Kazatel, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Nabízejí výhledy na Tisou, Děčínský Sněžník a další úchvatné skalní útvary a panoramata (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny jsou oblíbeným cílem horolezců díky rozmanitosti a náročnosti skalních stěn. Oblast nabízí mnoho lezeckých cest různých obtížností. Natáčely se zde scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 297

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané „malá Telč“ alebo „perla západomoravskej renesancie“. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných . Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503–1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia). 

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne , a , ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the „Little Telč“ or the „Pearl of Western Moravian Renaissance.“ The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13th or 14th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als „kleines Telč“ oder „Perle der westmährischen Renaissance“ bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány „malou Telčí“ nebo „perlou západomoravské renesance“. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503–1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. Ve 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Ve městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Olomouc

skala
Hits: 385

Olomouc je historické mesto ležiace na strednej Morave v Českej republike. Je šiestym najväčším mestom v Česku. Patrí medzi najstaršie v Českej republike. Jeho počiatky siahajú do obdobia Veľkej Moravy, keď bolo dôležitým centrom kresťanstva. V stredoveku sa mesto stalo významným obchodným a politickým centrom Moravy. Počas tridsaťročnej v 17. storočí bolo obsadené švédskymi vojskami, čo malo výrazný vplyv na jeho ďalší vývoj. Olomouc je sídlom jednej z najstarších univerzít v strednej Európe – Univerzity Palackého, založenej v roku 1573. Univerzita zohráva kľúčovú úlohu v akademickom a kultúrnom živote mesta. Mesto je tiež známe svojimi festivalmi, divadlami a hudobnými podujatiami, ktoré priťahujú návštevníkov z celého sveta. Historické centrum Olomouca je jedným z najväčších mestských pamiatkových rezervácií v Českej republike. Medzi najvýznamnejšie patrí stĺp Najsvätejšej Trojice, ktorý je zapísaný na zozname svetového dedičstva UNESCO. Tento monumentálny barokový stĺp je považovaný za najväčšie súsošie v strednej Európe. Ďalšou dominantou mesta je Olomoucký hrad s katedrálou svätého Václava. Katedrála je významným príkladom gotickej architektúry a jej veža je jednou z najvyšších v krajine. Mesto je tiež známe svojimi barokovými fontánami, ako sú Herkulova, Caesarova a Jupiterova fontána, ktoré zdobia hlavné (Marián Puček).

Názov mesta je odvodený od krstného mena Olomút, meno pôvodnej pôvodne znamenalo Olomotov dvorec resp. statok apod. Najstaršia zmienka je z roku 1055 a historické názvy sú: Olomuz, Olomuc, Olomucz. V roku 1573 bola založená jezuitská univerzita, dnes UPOL, prvá vysoká škola na Morave. V roku 1576 Filozofická fakulta. V Olomouci sa nachádza viacero palácov: Zdíkův palác, Edelmannův palác, Hauenschildův palác, Petrášův palác, Žerotínský palác, palác Podstatských z Prusinovic, Ditrichštejnský palác, Mayův palác, Salmův palác, Arcibiskupský palác. Nachádza sa tu katedrála svatého Václava, katedrální chrám svatého Gorazda, kostol svatého Mořice, kostel svatého Michala, bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, Červený kostel (Wikipedia).

V roku 1237 tu žilo 16300 obyvateľov. Okolo 1475 cca 4500, 1505 – 9000, 1658 – 2500, 1740 – 6000, 1828 – 11 948, 1920 – 57 206. Nachádza sa tu množstvo kultúrnych inštitúcií: Moravské Olomouc, Moravská filharmonie, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský tyátr, Divadlo na Šantovce, Loutkové divadlo Kašpárkova říše (Wikipedia). spojené s Olomoucom: prírodovedec Gregor Mendel, básnik Petr Bezruč, futbalový tréner Karel Brückner, speváci Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Karel Plíhal, bavič Petr Novotný, herec Jan Kanyza, muzikant Emil Viklický, scenárista, filmový historik Pavel Taussig, hokejisti Jiří Hudler, Jiří Dopita, automobilový závodník Aleš Loprais. (Wikipedia).

Olomouc je najväčšie mesto ležiace na rieke . Rozprestiera sa v Hornomoravskej nížine v nivnej oblasti tejto pri sútoku s Bystřicou a s Mlýnským potokom. Obklopuje ho úrodná Hané. Olomouc je vyhľadávaným miestom medzinárodných konferencií a festivalov. Napr. sa tu konáva Academia Film Olomouc – medzinárodný festival dokumentárnych filmov a videoprogramov. Divadelný festival Divadelní Flora, medzinárodná výstava záhradnictva a pestovania rastlín Flora Olomouc. Podzimní festival duchovní hudby, Beerfest, Flamenco festival (Wikipedia).

Olomouc ponúka množstvo parkov a záhrad, ktoré poskytujú priestor na oddych a rekreáciu. Medzi najobľúbenejšie patrí Smetanovy sady, Bezručovy sady a botanická záhrada Univerzity Palackého. Pre milovníkov zvierat je tu zoologická záhrada na Svatom Kopečku, ktorá je domovom pre viac ako 300 druhov zvierat. Je významným ekonomickým centrom regiónu s rozvinutým priemyslom, obchodom a službami. Mesto má dobré dopravné spojenie s ostatnými časťami Českej republiky, vrátane diaľnic a železničných tratí. Je mesto s bohatou históriou, kultúrnym dedičstvom a živou súčasnosťou. Jeho architektonické pamiatky, univerzitná tradícia a prírodné krásy ho robia atraktívnym miestom pre návštevníkov aj obyvateľov (Marián Puček).

Svatý Kopeček pri Olomouci je pútnickým miestom. Je aj mestskou časťou Olomouca, vzdialenou približne 5 km severovýchodne od centra mesta. Atraktívnym ho robí  predovšetkým monumentálna bazilika Navštívenia Panny Márie, ktorá je významným dielom barokovej architektúry. Pôvodne na jej mieste v roku 1633 stála malá kaplnka, ktorú inicioval olomoucký obchodník s vínom Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). V roku 1669 sa začala výstavba súčasného kostola podľa návrhu cisárskeho architekta Giovanniho Pietra Tencallu (ricolomouc.cz). Kostol bol vysvätený v roku 1679 (regiontourist.cz). V roku 1995 pápež Ján Pavol II. povýšil kostol na baziliku minor (kudyznudy.cz). Interiér zdobia fresky od významných umelcov, ako je J. K. Handke. Hlavný oltár je dielom Baltassare Fontanu (svaty-kopecek.cz). Okrem duchovného významu ponúka Svatý Kopeček aj Zoologickú záhradu Olomouc, v ktorej sa chová viac ako 350 druhoch živočíchov (europepilgrime.eu).

Olomouc is a historic city located in central Moravia in the Czech Republic. It is the sixth-largest city in the country and one of its oldest. Its origins date back to the time of Great Moravia when it was an important center of Christianity. In the Middle Ages, Olomouc became a significant commercial and political hub of Moravia. During the Thirty Years‘ War in the 17th century, the city was occupied by Swedish troops, which significantly influenced its further development.

Olomouc is home to one of the oldest universities in Central Europe – Palacký University, founded in 1573. The university plays a key role in the city’s academic and cultural life. The city is also known for its festivals, theaters, and music events, attracting visitors from around the world. The historical center of Olomouc is one of the largest urban conservation areas in the Czech Republic. Among its most notable landmarks is the Holy Trinity Column, a UNESCO World Heritage Site. This monumental Baroque column is considered the largest sculptural group in Central Europe. Another prominent feature is the Olomouc Castle with the Cathedral of St. Wenceslas, an excellent example of Gothic architecture, with one of the tallest towers in the country.

Olomouc is also renowned for its Baroque fountains, such as the Hercules Fountain, Caesar’s Fountain, and Jupiter’s Fountain, which adorn the main squares (Marián Puček).

The city’s name originates from the first name Olomút, referring to the original settlement, which meant Olomút’s court or estate. The earliest written mention of the city is from 1055. Historical names include Olomuz, Olomuc, and Olomucz. In 1573, the Jesuit University, now Palacký University (UPOL), was founded, followed by the establishment of the Faculty of Philosophy in 1576. Olomouc features many palaces, including Zdík’s Palace, Edelmann Palace, Hauenschild Palace, Petráš Palace, Žerotín Palace, Podstatský Palace, Dietrichstein Palace, May Palace, Salm Palace, and the Archbishop’s Palace. Other significant landmarks include the Cathedral of St. Wenceslas, the Cathedral of St. Gorazd, St. Maurice’s Church, St. Michael’s Church, the Basilica of the Visitation of the Virgin Mary on Svatý Kopeček, and the Red Church (Wikipedia).

Svatý Kopeček (Holy Hill) near Olomouc is a pilgrimage site and a district of the city, located about 5 km northeast of the city center. Its main attraction is the monumental Basilica of the Visitation of the Virgin Mary, a significant Baroque architectural work. Originally, a small chapel stood on this site in 1633, initiated by Olomouc wine merchant Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). In 1669, construction of the current church began based on a design by imperial architect Giovanni Pietro Tencalla (ricolomouc.cz). The church was consecrated in 1679 (regiontourist.cz) and elevated to the status of a minor basilica by Pope John Paul II in 1995 (kudyznudy.cz). The interior is adorned with frescoes by renowned artists such as J. K. Handke, and the main altar was crafted by Baltassare Fontana (svaty-kopecek.cz). In addition to its spiritual significance, Svatý Kopeček is home to the Olomouc , which houses over 350 animal species (europepilgrime.eu).

In 1237, Olomouc had a population of 16,300. Around 1475, it had about 4,500 inhabitants, rising to 9,000 by 1505, 2,500 in 1658, 6,000 in 1740, 11,948 in 1828, and 57,206 in 1920. The city hosts numerous cultural institutions, including the Moravian Theater Olomouc, Moravian Philharmonic Orchestra, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský Tyátr, Divadlo na Šantovce, and the puppet theater Kašpárkova říše (Wikipedia).

Notable figures connected to Olomouc include the naturalist Gregor Mendel, poet Petr Bezruč, football coach Karel Brückner, singers Karel Kryl, Jaroslav Hutka, and Karel Plíhal, entertainer Petr Novotný, actor Jan Kanyza, musician Emil Viklický, screenwriter and film historian Pavel Taussig, hockey players Jiří Hudler and Jiří Dopita, and race car driver Aleš Loprais (Wikipedia).

Olomouc, the largest city on the Morava River, is situated in the Upper Morava Valley, where the river merges with the Bystřice and Mlýnský Potok streams. It is surrounded by the fertile landscape of Haná. Olomouc is a sought-after destination for international conferences and festivals. Events include the Academia Film Olomouc, an international festival of documentary films and video programs; the theater festival Divadelní Flora; the international horticultural exhibition Flora Olomouc; the Autumn Festival of Sacred Music, Beerfest, and the Flamenco Festival (Wikipedia).

Olomouc offers numerous parks and gardens for relaxation and recreation. Popular spots include Smetana Gardens, Bezruč Gardens, and the botanical garden of Palacký University. For animal lovers, the Olomouc Zoo on Svatý Kopeček is home to over 300 animal species. The city is a significant economic center in the region, with a developed industry, commerce, and services. It has excellent transport connections to other parts of the Czech Republic, including highways and railways. With its rich history, cultural heritage, and vibrant present, Olomouc is an attractive destination for visitors and residents alike (Marián Puček).

Olomouc je historické město ležící na střední Moravě v České republice. Je šestým největším městem v zemi a zároveň patří mezi nejstarší. Jeho počátky sahají do období Velké Moravy, kdy bylo důležitým centrem křesťanství. Ve středověku se Olomouc stala významným obchodním a politickým centrem Moravy. Během třicetileté války v 17. století bylo město obsazeno švédskými vojsky, což mělo výrazný dopad na jeho další vývoj.

Olomouc je sídlem jedné z nejstarších univerzit ve střední Evropě – Univerzity Palackého, založené v roce 1573. Univerzita hraje klíčovou roli v akademickém a kulturním životě města. Město je známé svými , divadly a hudebními událostmi, které přitahují návštěvníky z celého světa. Historické centrum Olomouce patří k největším městským památkovým rezervacím v České republice. Mezi nejvýznamnější památky patří sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Tento monumentální barokní sloup je považován za největší sousoší ve střední Evropě. Další dominantou města je Olomoucký hrad s katedrálou svatého Václava, která je významným příkladem gotické architektury. Její věž patří mezi nejvyšší v zemi.

Olomouc je také proslulá svými barokními kašnami, jako jsou Herkulova, Caesarova a Jupiterova kašna, které zdobí hlavní náměstí (Marián Puček).

Název města pochází z křestního jména Olomút, které označovalo původní osadu, a znamenalo Olomútův dvorec či statek. Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z roku 1055. Historické názvy zahrnují Olomuz, Olomuc a Olomucz. V roce 1573 byla založena jezuitská univerzita, dnes Univerzita Palackého (UPOL), a v roce 1576 filozofická fakulta. Olomouc má mnoho paláců, například Zdíkův palác, Edelmannův palác, Hauenschildův palác, Petrášův palác, Žerotínský palác, palác Podstatských z Prusinovic, Dietrichštejnský palác, Mayův palác, Salmův palác a Arcibiskupský palác. Mezi další významné památky patří katedrála svatého Václava, katedrální chrám svatého Gorazda, kostel svatého Mořice, kostel svatého Michala, bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku a Červený kostel (Wikipedia).

Svatý Kopeček u Olomouce je poutním místem a zároveň městskou částí, vzdálenou přibližně 5 km severovýchodně od centra města. Jeho hlavním lákadlem je monumentální bazilika Navštívení Panny Marie, významné dílo barokní architektury. Původně zde v roce 1633 stála malá kaplička, kterou inicioval olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). V roce 1669 byla zahájena výstavba současného kostela podle návrhu císařského architekta Giovanniho Pietra Tencally (ricolomouc.cz). Kostel byl vysvěcen v roce 1679 (regiontourist.cz) a v roce 1995 byl papežem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor (kudyznudy.cz). Interiér zdobí fresky od významných umělců, jako je J. K. Handke, a hlavní oltář je dílem Baltassara Fontany (svaty-kopecek.cz). Kromě duchovního významu se na Svatém Kopečku nachází také Zoologická zahrada Olomouc, která chová přes 350 druhů zvířat (europepilgrime.eu).

V roce 1237 měla Olomouc 16 300 obyvatel. Kolem roku 1475 zhruba 4 500, v roce 1505 již 9 000, v roce 1658 jen 2 500, v roce 1740 pak 6 000, v roce 1828 11 948 a v roce 1920 už 57 206. Město je domovem mnoha kulturních institucí, jako jsou Moravské divadlo Olomouc, Moravská filharmonie, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský tyátr, Divadlo na Šantovce a loutkové divadlo Kašpárkova říše (Wikipedia).

K významným osobnostem spojeným s Olomoucí patří přírodovědec Gregor Mendel, básník Petr Bezruč, fotbalový trenér Karel Brückner, zpěváci Karel Kryl, Jaroslav Hutka a Karel Plíhal, bavič Petr Novotný, herec Jan Kanyza, muzikant Emil Viklický, scenárista a filmový historik Pavel Taussig, hokejisté Jiří Hudler a Jiří Dopita a automobilový závodník Aleš Loprais (Wikipedia).

Olomouc je největší město ležící na řece Moravě. Rozkládá se v Hornomoravském úvalu, v nivní oblasti této řeky u soutoku s Bystřicí a Mlýnským potokem. Obklopuje ji úrodná krajina Hané. Olomouc je vyhledávaným místem pro mezinárodní konference a festivaly, například Academia Film Olomouc – mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů, divadelní festival Divadelní Flora, mezinárodní výstava zahradnictví Flora Olomouc, Podzimní festival duchovní hudby, Beerfest a Flamenco festival (Wikipedia).

Olomouc nabízí mnoho parků a zahrad, které poskytují prostor k odpočinku a rekreaci. Mezi nejoblíbenější patří Smetanovy sady, Bezručovy sady a botanická zahrada Univerzity Palackého. Pro milovníky zvířat je zde zoologická zahrada na Svatém Kopečku, která je domovem pro více než 300 druhů zvířat. Město je významným ekonomickým centrem regionu s rozvinutým průmyslem, obchodem a službami. Má výborné dopravní spojení s ostatními částmi České republiky, včetně dálnic a železnic. Olomouc je město s bohatou historií, kulturním dědictvím a živou současností. Jeho architektonické památky, univerzitní tradice a přírodní krásy z něj činí atraktivní místo jak pro návštěvníky, tak pro obyvatele (Marián Puček).

Reportáže, Reportáže zo Slovenska, Fotografie

Protest Gorila v Bratislave

skala
Hits: 2435

3.2.2012 sa konal na námestí SNP v Bratislave tzv. Gorila Protest. Bol to podľa všetkého najväčší protest občanov Slovenska voči stavu spoločnosti, voči korupcii od roku 1989. Bola to pre mňa fotografická udalosť, sám ako občan by som sa zrejme takejto akcie nezúčastnil. Navyše ak aj áno, zrejme po krátkom čase by som odišiel, pretože by som sa nudil. Mal som a mám stále veľké názorové rozdiely s tým, čo chceli, resp. neustále menili organizátori. Aj s tým ako sa správali. Chcieť priamu demokraciu, robiť legislatívu cez Internet, diskutovať o všetkom a všetci, výmenný obchod apod. sú utopistické až bláznivé predstavy, ktoré sa vymykajú realite. Samotní organizátori mali pekné ideály, chceli zmeniť a riešiť všetko. Mal som pocit a diskutoval som o tom s viacerými, že vedenie protestov nemá asi tušenie ako funguje štát. Navyše ak vodca rozpráva o tom, že on je len obyčajný človek a necíti sa byť vodcom, rapídne stráca kredit. Šlo o príliš vážne témy. Škoda, že silne prevládali nad rozumom, škoda že sa organizátori nespojili s inteligenciou, kultúrnou obcou. Chýbalo prepojenie, spolupráca. Namiesto toho som vnímal vydeľovanie sa. Dnes, takmer po roku sú zrejme frustrovaní, že nie je vôľa meniť stav vecí verejných, ako som počul v televízii. Je veľká škoda, že sa nevyužil potenciál proti korupcii. Že sa sily rozbili na celkom odlišných ambíciách. Odporučil by som hľadať chyby v sebe. Klesajúci záujem ísť sa zúčastniť „Gorila Protestov“ je odrazom reakcie nás všetkých.

Ja som ešte takú davovú silu, aká bola pri fotografovaní, keď sa dav pohol z , ešte nezažil. Terén – námestie SNP a okolie poznám výborne. Mal som šťastie, keď sa dav pohol z námestia ku Úradu vlády, bol som na jedinom mieste viac ako 10 minút. Dav elektrizujúco hučal, bolo to magické, povznášajúce. Napriek tomu, že vládla celkom slušná , a vtedy už aj tma, prsty mrzli. Nižšie je výsledok môjho snaženia. Veľká časť fotografií je práve z času, keď sa dav hýbal.

On the 3rd of February 2012, the so-called Gorilla Protest took place in SNP Square in . It was, according to all indications, the largest protest of Slovak citizens against the state of society and corruption since 1989. It was a photographic event for me; as a citizen, I probably would not have participated in such an action. Moreover, even if I did, I would likely have left shortly afterward because I would have become bored. I had and still have significant ideological differences with what the organizers wanted or constantly changed. Also, with how they behaved. Desiring direct democracy, making legislation through the Internet, discussing everything with everyone, barter, etc., are utopian and even crazy ideas that defy reality. The organizers themselves had nice ideals; they wanted to change and address everything. I had the feeling, and I discussed it with several people, that the leaders of the protests probably had no idea how the state functions. Moreover, when a leader talks about being just an ordinary person and does not feel like a leader, he rapidly loses credibility. These were too serious topics. It’s a pity that emotions strongly prevailed over reason, a pity that the organizers did not connect with intelligence, the cultural community. There was a lack of connection, cooperation. Instead, I perceived division. Today, almost a year later, they are probably frustrated that there is no will to change the state of public affairs, as I heard on television. It is a great pity that the potential against corruption was not utilized. That the forces broke up due to entirely different ambitions. I would recommend looking for faults within oneself. The declining interest in participating in the „Gorilla Protests“ reflects the reaction of all of us.

I have not experienced such a crowd force, as there was during the photography, when the crowd moved from the square. The terrain – SNP Square and its surroundings – I know very well. I was fortunate when the crowd moved from the square toward the Government Office; I was in one place for more than 10 minutes. The crowd was electrically buzzing; it was magical, uplifting. Despite the quite decent winter weather and the darkness that had already set in, my fingers were freezing. Below is the result of my efforts. A significant portion of the photographs is precisely from the time when the crowd was in motion.

TOP

Všetky

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Fotografie

Slobodné kráľovské mesto Kremnica

skala
Hits: 3253

Kremnica je banícke mesto, v ktorom sa od 10. storočia ťaží zlato a striebro. Jeho nemecké pomenovanie je Kremnitz, maďarské Körmöcbánya, latinské Cremnicium. Na rozlohe 43.13 km2 tu žije 5 356 obyvateľov. Leží v Kremnických vrchoch v severnej časti Tekova. Od roku 1328 je slobodným kráľovským mestom. Bola prezývaná aj ako Zlatá Kremnica. Mincovňa v Kremnici je najstaršou mincovňou na svete, funguje dodnes od roku 1328 (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Kremnici je z roku 1328. Historické názvy mesta: Cremnychbana, Kremnicia, Cremnic, Cremnech, Cremnecz, Cremnuch, Crempnuch, Chrempnichya, Cremnicia, Krembnicia. Na začiatku 15. storočia žilo v Kremnici asi v 250 domoch 3 000 obyvateľov. V 15. a 16. storočí sa povrchové ložiská vyčerpali a banská ťažba začala upadať. V 18. storočí tu pôsobili vo väčšom počte želiari, baníci, tesári, čižmári, debnári, klobučníci, kováči, murári, zámočníci, mäsiari, zlatníci, súkenníci, krajčíri, kožušnici, garbiari, ševci, minciari, kramári. V roku 1880 postihlo mesto zemetrasenie zrútením starých šácht a štôlní. Do začiatku 20. storočia mali v meste prevahu (Vlastivedný slovník obcí na Slovensku, 2. časť). Kremnické zlaté dukáty – florény, patrili k najhodnotnejším minciam v Európe. Vyrazili ich 21.5 miliónov (mint.sk). Mestský hrad je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Karner – rotunda svätého Ondreja z 13. storočia. Kostol svätej Kataríny je doložený zo 14. storočia. Gotická socha Madony je zo začiatku 16 storočia. Špitálsky kostol svätej Alžbety je z konca 14. storočia. Baroková kláštor františkánov s kostolom je zo 17. storočia. Neskôr bol rozšírený o loretánsku kaplnku. V 15. storočí vznikla v Kremnici cirkevná knižnica. V roku 1739 knižnica františkánov. Nachádzajú sa v nej aj prvotlače z Nemecka a Talianska. V knižnici a archíve rímskokatolíckej fary sú stredoveké rukopisné kódexy zo 14. a 15. storočia. Aj mnohé ďalšie knižnice obsahujú veľmi cenné tlače. V Kremnici sa zachovali banské dvojpodlažné z konca 17. a začiatku 18. storočia. V 16. a 17. storočí tu vyrábali organy Matej Burian a Stirbitz (e-obce.sk).

Neďaleko od Kremnice sa nachádzajú rekreačné strediská Skalka a Krahule. Biela stopa sú preteky v bežeckom lyžovaní s bohatou históriou. Termálne kúpalisko Katarína napája termálny prameň, ktorého je mierne rádioaktívna a silne mineralizovaná. pri výtoku je 36 °C, má liečebné účinky (Wikipedia). Obyvatelia mesta boli okrem domácich aj z Talianska, Bavorska, Rakúska, Sliezska a Čiech (minciari z Kutnej ) (visitkremnica.com). Kremnica sa stala jedným z centier bývalých nemeckých jazykových ostrovov na strednom Slovensku, ktoré sa až v 20. storočí začali nazývať Hauerland. Medzi mesta patrí: prozaik Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský, spisovateľ Jozef Cíger-Hronský, herec Ladislav Chudík, huslista Peter Michalica, basketbalista Stanislav Kropilák, chodec Jozef Pribilinec (Wikipedia), hudobný skladateľ Ján Levoslav Bella (e-obce.sk).

Uskutočňuje sa tu viacero umeleckých a športových podujatí. Kremnické gagy je európsky festival humoru a satiry, ktorý sa koná koncom augusta od roku 1980. pod diamantovou klenbou je hudobný festival Petra Michalicu. Kremnický hradný organ je medzinárodný organový festival, ktorý sa koná od roku 1996 v kostole svätej Kataríny. Kremnická Bašta je folkový a akustický festival. Cechové hody sú novým podujatím poriadaným od roku 2009 (Wikipedia). Ďalším podujatím je Bellov festival dychových hudieb (visitkremnica.com).

Kremnica is a mining town that has been extracting gold and silver since the 10th century. Its German name is Kremnitz, Hungarian Körmöcbánya, and Latin Cremnicium. With an area of 43.13 km2, it is home to 5,356 inhabitants. It is situated in the Kremnica Mountains in the northern part of Tekov. Since 1328, it has been a free royal town and was also known as Golden Kremnica. The Kremnica Mint is the world’s oldest continuously operating mint, functioning since 1328 (Wikipedia). The first written mention of Kremnica dates back to 1328. Historical names of the town include Cremnychbana, Kremnicia, Cremnic, Cremnech, Cremnecz, Cremnuch, Crempnuch, Chrempnichya, Cremnicia, and Krembnicia. In the early 15th century, Kremnica had around 3,000 inhabitants living in about 250 houses. As surface deposits were depleted in the 15th and 16th centuries, surface mining declined. In the 18th century, various craftsmen and professionals such as blacksmiths, miners, carpenters, cobblers, coopers, hatters, locksmiths, butchers, goldsmiths, tailors, furriers, tanners, shoemakers, minters, and shopkeepers worked in the town. In 1880, an earthquake caused the collapse of old shafts and galleries. Until the early 20th century, Germans were the majority in the town (Vlastivedný slovník obcí na Slovensku, Part 2). Kremnica’s gold ducats – florins were among the most valuable coins in Europe, with 21.5 million pieces minted (mint.sk). The Municipal Castle is a national cultural monument (Wikipedia). The Karner – Rotunda of St. Andrew from the 13th century, the Church of St. Catherine documented from the 14th century, and the Gothic Madonna statue from the early 16th century are notable historical sites. The Hospital Church of St. Elizabeth dates back to the late 14th century, and the Baroque Franciscan Monastery with a church is from the 17th century, expanded later with a Loreto chapel. In the 15th century, a church library was established in Kremnica, followed by the Franciscan library in 1739. These libraries contain incunabula from Germany and Italy. The church library and archives of the Roman Catholic parish house medieval manuscript codices from the 14th and 15th centuries. Many other libraries in Kremnica also house valuable prints. Two-story mining houses from the late 17th and early 18th centuries are still preserved. In the 16th and 17th centuries, organs were crafted by Matej Burian and Martin Stirbitz (e-.sk).

Recreational resorts Skalka and Krahule are located near Kremnica. Biela stopa is a cross-country skiing competition with a rich history. The Katarína Thermal Pool is supplied by a thermal spring with slightly radioactive and highly mineralized water, known for its therapeutic effects, with a temperature of 36 °C at the outlet (Wikipedia). Besides locals, residents of Kremnica included people from Italy, Bavaria, Austria, Silesia, and Bohemia (minters from Kutná Hora) (visitkremnica.com). Kremnica became one of the centers of the former German language islands in central Slovakia, collectively known as Hauerland, a term that emerged in the 20th century. Notable personalities from the town include the prose writer Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský, writer Jozef Cíger-Hronský, actor Ladislav Chudík, violinist Peter Michalica, basketball player Stanislav Kropilák, racewalker Jozef Pribilinec (Wikipedia), and composer Ján Levoslav Bella (e-obce.sk).

Several artistic and sporting events take place in Kremnica. Kremnické gagy is a European festival of humor and satire held since 1980 at the end of August. Hudba pod diamantovou klenbou is a music festival initiated by Peter Michalica. Kremnický hradný organ is an international organ festival held since 1996 in the Church of St. Catherine. Kremnická Bašta is a folk and acoustic festival. Cechové hody is a new event organized since 2009 (Wikipedia). Another event is the Bellov Festival of brass bands (visitkremnica.com).

TOP

Všetky