2006, 2006-2010, 2009, 2011-2015, 2012, 2015, Časová línia, Česko, Krajina, Zahraničie

Česko

Hits: 3565

Čes­ko je náš západ­ný sused. Spá­ja nás s ním spo­loč­ná his­tó­ria. Veď len v roku 1993 sa fede­rá­cia Čes­ko­slo­ven­sko roz­pad­la. Hlav­ným mes­tom je Pra­ha. Tzv. otcom vlas­ti je Karel IV..


Cze­chia is our wes­tern neigh­bor. We are con­nec­ted to it by a com­mon his­to­ry. After all, it was only in 1993 that the fede­ra­ti­on of Cze­cho­slo­va­kia dis­sol­ved. The capi­tal city is Pra­gue. The so-​called fat­her of the coun­try is Char­les IV.


Tsche­chien ist unser west­li­cher Nach­bar. Uns ver­bin­det eine geme­in­sa­me Ges­chich­te. Immer­hin lös­te sich die Föde­ra­ti­on der Tsche­chos­lo­wa­kei erst im Jahr 1993 auf. Die Haupts­tadt ist Prag. Der soge­nann­te Vater des Lan­des ist Karl IV.


Ofi­ciál­nym náz­vom štá­tu je Čes­ká repub­li­ka, jed­no­slov­ne Čes­ko. Časť verej­nos­ti slo­vo Čes­ko odmie­ta. Jeho prvé pou­ži­tie je z roku 1777 ako syno­ny­mum k Čechy (Wikipedia.cs). Čes­ko tvo­ria Čechy, Mora­va a Sliez­sko. Geolo­gic­ky Čes­ký masív a Západ­né Kar­pa­ty. Jeho roz­lo­ha je 78866 km2, na kto­rých žije viac ako 10 mili­ó­nov oby­va­te­ľov. Veľ­ké čes­ké rie­ky: Labe, Vlta­va, Mora­va, Dyje, Odra, Opa­va. Kli­ma­tic­ky sa vyzna­ču­je mie­ša­ním oce­án­skych a kon­ti­nen­tál­nych vply­vov. Pat­ró­nom čes­kej kra­ji­ny je Svä­tý Vác­lav. Prvé osíd­le­nie sia­ha do star­šej doby kamen­nej, zhru­ba 28000 rokov pred n. l. (Wiki​pe​dia​.sk). Dokla­dy o výsky­te Homo habi­lis sa našli okre­se Beroun, Such­dol, Čako­vi­ce. Homo erec­tus na loka­li­te Píseč­ný vrch u Bečo­va, pri Přez­le­ti­ciach, pri Strán­skej ska­le. Homo sapiens sapiens - Pav­lo­vien­ské nále­zis­ká – Před­mos­tí u Pře­ro­va, Dol­ní Věs­to­ni­ce, Pav­lov, Petřko­vi­ceOd 5. sto­ro­čia pred n. l. tu žili Kel­ti – Bójo­via. Na juž­nú Mora­vu Vol­ko­via – Tek­to­sá­go­via (Wikipedia.cs).


The offi­cial name of the sta­te is the Czech Repub­lic, sim­ply Cze­chia. Some of the pub­lic rejects the word Cze­chia. Its first usa­ge dates back to 1777 as a syno­nym for Bohe­mia (Wikipedia.cs). Cze­chia con­sists of Bohe­mia, Mora­via, and Sile­sia. Geolo­gi­cal­ly, it inc­lu­des the Czech Mas­sif and the Wes­tern Car­pat­hians. Its area is 78,866 km², with a popu­la­ti­on of over 10 mil­li­on peop­le. Major Czech rivers inc­lu­de the Elbe, Vlta­va, Mora­va, Dyje, Odra, and Opa­va. Climate-​wise, it is cha­rac­te­ri­zed by a mix of oce­a­nic and con­ti­nen­tal influ­en­ces. The pat­ron saint of the Czech coun­try is Saint Wen­ces­laus. The first sett­le­ment dates back to the Upper Pale­olit­hic, app­ro­xi­ma­te­ly 28,000 years befo­re Christ (Wiki​pe​dia​.sk). Evi­den­ce of Homo habi­lis has been found in the Beroun dis­trict, Such­dol, Čako­vi­ce. Homo erec­tus at the Píseč­ný vrch site near Bečov, near Přez­le­ti­ce, near Strán­ská ská­la. Homo sapiens sapiens – Pav­lo­vian sites – Před­mos­tí near Pře­rov, Dol­ní Věs­to­ni­ce, Pav­lov, Petřko­vi­ce. From the 5th cen­tu­ry BC, Celts – Boii lived here. In sout­hern Mora­via, the Vol­cae – Tec­to­sa­ges (Wikipedia.cs).”


Der offi­ziel­le Name des Sta­a­tes ist die Tsche­chis­che Repub­lik, kurz Čes­ko. Ein Teil der Bevöl­ke­rung lehnt jedoch das Wort Čes­ko ab. Sei­ne ers­te Ver­wen­dung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Syno­nym für Böh­men ver­wen­det wur­de (Wikipedia.cs). Čes­ko bes­teht aus Böh­men, Mäh­ren und Sch­le­sien. Geolo­gisch gehören der Böh­mis­che Mas­se und die Wes­tkar­pa­ten dazu. Die Flä­che bet­rägt 78.866 km², auf der mehr als 10 Mil­li­onen Men­schen leben. Zu den gro­ßen tsche­chis­chen Flüs­sen gehören die Elbe, die Mol­dau, die March, die Tha­ya, die Oder und die Opa­va. Kli­ma­tisch ist das Land durch eine Mis­chung aus oze­a­nis­chen und kon­ti­nen­ta­len Ein­flüs­sen gekenn­ze­ich­net. Der Schutz­pat­ron des tsche­chis­chen Lan­des ist der Hei­li­ge Wen­zel. Die ers­te Besied­lung reicht bis in die älte­re Ste­in­ze­it zurück, etwa 28.000 Jah­re vor Chris­tus (Wiki​pe​dia​.sk). Nach­we­i­se von Homo habi­lis wur­den in den Bez­ir­ken Beroun, Such­dol und Čako­vi­ce gefun­den. Homo erec­tus wur­de am Stan­dort Píseč­ný vrch bei Bečov, bei Přez­le­ti­ce und bei Strán­ská ská­la gefun­den. Homo sapiens sapiens – Fund­stät­ten in Pav­lo­vien – Před­mos­tí bei Pře­rov, Dol­ní Věs­to­ni­ce, Pav­lov und Petřko­vi­ce. Ab dem 5. Jahr­hun­dert v. Chr. leb­ten Kel­ten – die Boier – hier. In Süd­mäh­ren leb­ten die Vol­ko­via­ner – die Teuto­nen (Wikipedia.cs).


V 1. sto­ro­čí sem pri­chá­dza­li ger­mán­ske kme­ne Kvá­di a Mar­ko­ma­ni. Pod­ľa nie­kto­rých his­to­ri­kov, napr. Baláz­sa Komo­róc­zy­ho, exits­to­va­la sna­ha Rima­nov vytvo­riť na čas­ti úze­mia pro­vin­ciu Mar­ko­ma­nia za obdo­bia vlá­dy Mar­ca Aure­lia s cen­trom na juž­nej Mora­ve, zrej­me v Mušo­ve (Wikipedia.cs). Začiat­kom 5, sto­ro­čia ubud­lo oby­va­teľ­stva, prav­de­po­dob­ne časť odiš­la v roku 409 s Van­dal­mi a Alan­mi. V prvej polo­vi­ci 5. sto­ro­čia vďa­ka odcho­du Mar­ko­ma­nov do Nori­ca. Prav­de­po­dob­ne na Mora­ve exis­to­val vplyv hun­ské­ho vpá­du pod Atti­lo­vým vede­ním. Na kon­ci 5. sto­ro­čia sa pro­ti prú­du Labe dosta­li do Čiech Lon­go­bar­di a Duryn­ko­via. V dru­hej polo­vi­ci 6. sto­ro­čia sem priš­li slo­van­ské kme­ne (Wikipedia.cs). 7. sto­ro­čí sa časť úze­mia sta­la súčas­ťou Samo­vej ríše. V 9. sto­ro­čí zase Veľ­kej Mora­vy. K zjed­no­te­niu doš­lo v 10. sto­ro­čí záslu­hou Pře­mys­lov­cov (Wiki​pe​dia​.sk). Čes­ké krá­ľov­stvo, kto­ré vznik­lo v roku 1198, dosiah­lo svoj mocen­ský vrchol za vlá­dy posled­ných Pře­mys­lov­cov a Kar­la IV. Za Pře­mys­la Ota­ka­ra II. sia­ha­lo až za Alpy k Jad­ran­ské­mu moru. Vác­lav IIzís­kal úze­mia cez Poľ­sko až k Balt­ské­mu moru, Vác­lav II. uhor­ské úze­mia. Karol IV. pri­po­jil Bra­ni­bor­sko, Luži­ce a Sliez­sko (Wikipedia.cs).


In the 1st cen­tu­ry, Ger­ma­nic tri­bes, such as the Quadi and Mar­co­man­ni, mig­ra­ted to this ter­ri­to­ry. Accor­ding to some his­to­rians, for exam­ple, Balázs Komo­róc­zy, the­re was an attempt by the Romans to cre­a­te the pro­vin­ce of Mar­co­ma­nia on part of the ter­ri­to­ry during the rule of Mar­cus Aure­lius, with its cen­ter like­ly in sout­hern Mora­via, possib­ly in Mušov (Wikipedia.cs). By the begin­ning of the 5th cen­tu­ry, the popu­la­ti­on dec­re­a­sed, with a part like­ly lea­ving in 409 with the Van­dals and Alans. In the first half of the 5th cen­tu­ry, due to the depar­tu­re of the Mar­co­man­ni to Nori­cum, the regi­on was affec­ted. The­re was pro­bab­ly an influ­en­ce of the Hun inva­si­on led by Atti­la on the Mora­va in the late 5th cen­tu­ry. By the end of the 5th cen­tu­ry, against the cur­rent of the Elbe, the Lom­bards and Thu­rin­gians rea­ched Bohe­mia. In the second half of the 6th cen­tu­ry, Sla­vic tri­bes arri­ved here (Wikipedia.cs). In the 7th cen­tu­ry, a part of the ter­ri­to­ry beca­me part of the Samo Empi­re. In the 9th cen­tu­ry, it beca­me part of Gre­at Mora­via. Uni­fi­ca­ti­on occur­red in the 10th cen­tu­ry through the efforts of the Pře­mys­lid dynas­ty (Wiki​pe​dia​.sk). The Czech King­dom, estab­lis­hed in 1198, rea­ched its peak of power under the rule of the last Pře­mys­lids and Char­les IV. During the reign of Pře­mysl Ota­kar II, it exten­ded bey­ond the Alps to the Adria­tic Sea. Wen­ces­laus II acqu­ired ter­ri­to­ries through Poland to the Bal­tic Sea, whi­le Wen­ces­laus III gai­ned Hun­ga­rian ter­ri­to­ries. Char­les IV anne­xed Bran­den­burg, Lusa­tia, and Sile­sia (Wikipedia.cs).


Im 1. Jahr­hun­dert kamen ger­ma­nis­che Stäm­me der Quaden und Mar­ko­man­nen in die­se Regi­on. Nach eini­gen His­to­ri­kern, wie zum Beis­piel Balázs Komo­róc­zy, gab es den Ver­such der Römer, wäh­rend der Herrs­chaft von Kai­ser Mar­cus Aure­lius auf einem Teil des Gebiets die Pro­vinz Mar­ko­ma­nia zu schaf­fen, wahrs­che­in­lich mit dem Zen­trum im süd­li­chen Mäh­ren, mög­li­cher­we­i­se in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahr­hun­derts ging die Bevöl­ke­rung zurück, wahrs­che­in­lich ver­ließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Van­da­len und Ala­nen. In der ers­ten Hälf­te des 5. Jahr­hun­derts gelang­ten aufg­rund des Abzugs der Mar­ko­ma­nen nach Nori­cum. Wahrs­che­in­lich gab es auf der Mora­va den Ein­fluss des hun­nis­chen Ein­marschs unter der Füh­rung von Atti­la. Am Ende des 5. Jahr­hun­derts gelang­ten entge­gen dem Strom der Elbe die Lan­go­bar­den und Thürin­ger nach Böh­men. In der zwe­i­ten Hälf­te des 6. Jahr­hun­derts kamen sla­wis­che Stäm­me hier­her (Wikipedia.cs). Im 7. Jahr­hun­dert wur­de ein Teil des Gebiets Teil des Rei­ches der Awa­ren. Im 9. Jahr­hun­dert dann Teil des Gro­ßmäh­ris­chen Rei­ches. Die Vere­i­ni­gung erfolg­te im 10. Jahr­hun­dert durch die Pře­mys­li­den (Wiki​pe​dia​.sk). Das tsche­chis­che König­re­ich, das im Jahr 1198 ents­tand, erre­ich­te unter der Herrs­chaft der letz­ten Pře­mys­li­den und Karls IV. sei­nen Macht­höhe­punkt. Unter Pře­mysl Otto­kar II. ers­trec­kte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wen­zel II. erwarb Gebie­te über Polen bis zur Ost­see, Wen­zel II. unga­ris­che Gebie­te. Karl IV. füg­te Bran­den­burg, die Lau­sitz und Sch­le­sien hin­zu (Wikipedia.cs).


Čes­ko bolo význam­nou súčas­ťou Svä­tej ríše rím­skej, panov­ník mal posta­ve­nie kur­fi­řta – voli­te­ľa cisá­ra. V 15. sto­ro­čí Čes­ko výraz­ne osla­bi­li husi­ti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Čes­ko pat­ri­lo k rím­sko­ne­mec­kej ríši. V rokoch 15261918 bolo záro­veň súčas­ťou Rakús­ke­ho cisár­stva (Wiki​pe​dia​.sk). V roku 1526 nastú­pi­la na čes­ký trón habs­bur­ská monar­chia. Víťazs­tvo na Bie­lej hore v roku 1620 pris­pe­lo ku koneč­nej lik­vi­dá­cii aj posled­ných zbyt­kov samos­tat­nos­ti. Korun­ný­mi úze­mia­mi, po roku 1749 navzá­jom cel­kom nespo­ji­tý­mi sa sta­li až do kon­ca 1. sve­to­vej voj­ny v roku 1918Čes­ké krá­lov­ství, Morav­ské mark­rab­ství a Vévod­ství Hor­ní a Dol­ní Slez­sko (Wikipedia.cs). V rokoch 18671918 bolo Čes­ko súčas­ťou Rakúsko-​Uhorska. Pohra­ni­čie Čiech aj Mora­vy – Sude­ty boli od 13. sto­ro­čia do roku 1945 obý­va­né Nemca­mi (Wiki​pe​dia​.sk). Od 17. sto­ro­čia až do začiat­ku 19. sto­ro­čia pre­bie­ha­li ponem­čo­va­nie čes­ké­ho úze­mia (Wikipedia.cs). V rokoch 17711772 zomre­lo počas hla­do­mo­ru naj­me­nej 250000 ľudí (Vese­lý), čo vied­lo k roz­siah­lym nepo­ko­jom (Vaš­ků).


Cze­chia was a sig­ni­fi­cant part of the Holy Roman Empi­re, and its ruler held the posi­ti­on of an elec­tor – a voter for the empe­ror. In the 15th cen­tu­ry, Cze­chia was sub­stan­tial­ly wea­ke­ned by the Hus­si­tes (Wikipedia.cs). Until 1804, Cze­chia belo­n­ged to the Holy Roman Empi­re. From 1526 to 1918, it was con­cur­ren­tly part of the Aus­trian Empi­re (Wiki​pe​dia​.sk). In 1526, the Habs­burg monar­chy took the Czech thro­ne. The vic­to­ry at the Batt­le of Whi­te Moun­tain in 1620 con­tri­bu­ted to the final eli­mi­na­ti­on of the last rem­nants of inde­pen­den­ce. The cro­wn ter­ri­to­ries, which were lar­ge­ly incon­gru­ent after 1749, remai­ned so until the end of World War I in 1918: the King­dom of Bohe­mia, the Mar­gra­via­te of Mora­via, and the Duchy of Upper and Lower Sile­sia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Cze­chia was part of Austria-​Hungary. The bor­der regi­ons of Bohe­mia and Mora­via – the Sude­ten­land – were inha­bi­ted by Ger­mans from the 13th cen­tu­ry until 1945 (Wiki​pe​dia​.sk). From the 17th cen­tu­ry until the ear­ly 19th cen­tu­ry, Ger­ma­ni­za­ti­on efforts took pla­ce in Czech ter­ri­to­ry (Wikipedia.cs). In the years 1771 – 1772, at least 250,000 peop­le died during a fami­ne (Vese­lý), lea­ding to exten­si­ve unrest (Vaš­ků).


Tsche­chien war ein bede­uten­der Teil des Hei­li­gen Römis­chen Rei­ches, der Monarch hat­te die Posi­ti­on eines Kur­fürs­ten – eines Wäh­lers des Kai­sers. Im 15. Jahr­hun­dert wur­de Tsche­chien durch die Hus­si­ten erheb­lich gesch­wächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehör­te Tsche­chien zum Hei­li­gen Römis­chen Reich. In den Jah­ren 1526 bis 1918 war es gle­i­ch­ze­i­tig Teil des öster­re­i­chis­chen Kai­ser­re­ichs (Wiki​pe​dia​.sk). Im Jahr 1526 über­nahm die Habs­bur­ger Monar­chie den tsche­chis­chen Thron. Der Sieg auf dem Wei­ßen Berg im Jahr 1620 trug zur end­gül­ti­gen Liqu­ida­ti­on auch der letz­ten Res­te der Unab­hän­gig­ke­it bei. Die Kron­län­der, die nach 1749 voll­kom­men unzu­sam­men­hän­gend waren, blie­ben dies bis zum Ende des Ers­ten Weltk­riegs im Jahr 1918: das König­re­ich Böh­men, die Mark­grafs­chaft Mäh­ren und das Her­zog­tum Ober- und Nie­dersch­le­sien (Wikipedia.cs). In den Jah­ren 1867 bis 1918 gehör­te Tsche­chien zu Österreich-​Ungarn. Die Grenz­re­gi­onen von Böh­men und Mäh­ren – das Sude­ten­land – waren vom 13. Jahr­hun­dert bis 1945 von Deuts­chen bewohnt (Wiki​pe​dia​.sk). Vom 17. Jahr­hun­dert bis zum Beginn des 19. Jahr­hun­derts fand eine Ger­ma­ni­sie­rung des tsche­chis­chen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jah­ren 1771 – 1772 star­ben wäh­rend einer Hun­gers­not min­des­tens 250.000 Men­schen (Vese­lý), was zu umfan­gre­i­chen Unru­hen führ­te (Vaš­ků).


V roku 1921 žilo na úze­mí Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všet­kých oby­va­te­ľov, čo tvo­rí 32.6 %. Na Mora­ve bol pomer 20.7 %, v Sliez­sku 41.9 %. V celej dneš­nej Čes­kej repub­li­ke žilo tak­mer 3 mili­ó­ny nemcov – tak­mer 30 % (Buj­nák). V sep­tem­bri 1938 Sude­ty pri­pad­li Nemec­ku, malá časť – naj­mä Tešín­sko pri­pad­lo Mni­chov­ským dik­tá­tom Poľ­sku. 15. mar­ca 1939 vzni­kol Pro­tek­to­rát Čechy a Mora­va. Po voj­ne v roku 1945 doš­lo k vysíd­le­niu Nemcov. Vo feb­ru­ári 1948 sa moci uja­la Komu­nis­tic­ká stra­na (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 19901992 bolo Čes­ko súčas­ťou ČSFR – Česko-​slovenskej fede­ra­tív­nej repub­li­ky. 1.1.1993 zanik­la fede­rá­cia Česko-​slovenská repub­li­ka – Čes­ká repub­li­ka sa osa­mos­tat­ni­la. Spo­loč­ný štát Čechov a Slo­vá­kov exis­to­val od 28.10.1918.


In 1921, the­re were up to 2,173,239 Ger­mans out of a total popu­la­ti­on of 6,668,518 in the ter­ri­to­ry of Cze­chia, accoun­ting for 32.6%. In Mora­via, the ratio was 20.7%, and in Sile­sia, it was 41.9%. In the enti­re present-​day Czech Repub­lic, the­re were almost 3 mil­li­on Ger­mans, near­ly 30% of the popu­la­ti­on (Buj­nák). In Sep­tem­ber 1938, the Sude­ten­land was anne­xed by Ger­ma­ny, and a small part, espe­cial­ly Tes­chen, was ceded to Poland through the Munich Agre­e­ment. On March 15, 1939, the Pro­tec­to­ra­te of Bohe­mia and Mora­via was estab­lis­hed. After the war in 1945, the Ger­mans were expel­led. In Feb­ru­ary 1948, the Com­mu­nist Par­ty took power (Wikipedia.cs). This con­ti­nu­ed until 1989. From 1990 to 1992, Cze­chia was part of the Czech and Slo­vak Fede­ra­ti­ve Repub­lic (CSFR). On Janu­ary 1, 1993, the Cze­cho­slo­vak Repub­lic dis­sol­ved, and the Czech Repub­lic beca­me inde­pen­dent. The com­mon sta­te of Czechs and Slo­vaks exis­ted from Octo­ber 281918.


Im Jahr 1921 leb­ten auf dem Gebiet der Tsche­chos­lo­wa­kei ins­ge­samt 2.173.239 Deuts­che von 6.668.518 Ein­woh­nern, was 32,6 % ents­pricht. In Mäh­ren bet­rug der Ante­il 20,7 %, in Sch­le­sien 41,9 %. In der gesam­ten heuti­gen Tsche­chis­chen Repub­lik leb­ten fast 3 Mil­li­onen Deuts­che, was fast 30 % ents­pricht (Buj­nák). Im Sep­tem­ber 1938 wur­den die Sude­ten an Deutsch­land angeg­lie­dert, ein kle­i­ner Teil, ins­be­son­de­re Tes­chen, fiel durch den Münch­ner Dik­tat an Polen. Am 15. März 1939 ents­tand das Pro­tek­to­rat Böh­men und Mäh­ren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Ver­tre­i­bung der Deuts­chen. Im Feb­ru­ar 1948 über­nahm die Kom­mu­nis­tis­che Par­tei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jah­ren 1990 bis 1992 gehör­te die Tsche­chos­lo­wa­kei zur Tsche­chos­lo­wa­kis­chen Föde­ra­ti­ven Repub­lik – ČSFR. Am 1. Janu­ar 1993 wur­de die Föde­ra­ti­on Tsche­chos­lo­wa­kis­che Repub­lik auf­ge­löst – die Tsche­chis­che Repub­lik wur­de unab­hän­gig. Der geme­in­sa­me Sta­at der Tsche­chen und Slo­wa­ken exis­tier­te seit dem 28. Okto­ber 1918.


12.3.1999 bolo Čes­ko pri­ja­té do NATO, 1.5.2004 do . Naj­väč­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke: Pra­ha, Brno, Ostra­va, Plzeň, Libe­rec, Olo­mouc. Žije tu nie­koľ­ko etno­gra­fic­kých sku­pín: Cho­do­via, Plze­ňá­ci, Bla­ťá­ci, Doud­le­bo­via, Horá­ci, Haná­ci (Wikipedia.cs), Morav­skí Chor­vá­ti (Štanc­lo­vá), Morav­skí Slo­vá­ci, Pod­lu­žá­ci, Vala­ši, Laši (Wikipedia.cs), Gora­li (Hubin­ger a kol.) a dve geo­gra­fic­ky rozp­tý­le­né: Rómo­via a Izra­el­ci. Turis­ti v Čes­ku vyhľa­dá­va­jú naj­mä Pra­hu, kúpeľ­né mes­tá ako Kar­lo­ve Vary, Marián­ske Láz­ně, Fran­tiš­ko­vy Láz­ně, his­to­ric­ké síd­la ako Kut­ná Hora, Čes­ký Krum­lov, Karlš­tejn, Říp, Vyšeh­rad, Bla­ník, Veleh­rad, Lednicko-​valtický are­ál, rekre­ač­né oblas­ti Čes­ké Švaj­čiar­sko, Čes­ký raj, Krko­no­še, Šuma­va. Osob­nos­ti: peda­góg Jan Amos Komen­ský, vyná­lez­ca hro­mo­zvo­du Vác­lav Pro­kop Diviš, ana­tóm a fyzi­ológ Jan Evan­ge­lis­ta Pur­ky­ně, gene­tik Gre­gor Men­del, che­mik Jaro­slav Hey­rov­ský (Wikipedia.cs).


On March 12, 1999, Cze­chia was admit­ted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the Euro­pe­an Uni­on. The lar­gest cities in the Czech Repub­lic are Pra­gue, Brno, Ostra­va, Plzeň, Libe­rec, and Olo­mouc. Seve­ral eth­nog­rap­hic groups live in the coun­try, inc­lu­ding the Cho­do­vians, Plzeň resi­dents, Bla­tá­ci, Doud­le­bo­vians, Horá­ci, Haná­ci (Wikipedia.cs), Mora­vian Cro­ats (Štanc­lo­vá), Mora­vian Slo­vaks, Pod­lu­žá­ci, Vala­ši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubin­ger et al.), and two geog­rap­hi­cal­ly dis­per­sed groups: Roma and Jews. Tou­rists in Cze­chia are dra­wn to pla­ces such as Pra­gue, spa towns like Kar­lo­vy Vary, Marián­ské Láz­ně, Fran­tiš­ko­vy Láz­ně, his­to­ri­cal sites like Kut­ná Hora, Čes­ký Krum­lov, Karlš­tejn Cast­le, Říp, Vyšeh­rad, Bla­ník, Veleh­rad, the Lednice-​Valtice Cul­tu­ral Lands­ca­pe, rec­re­a­ti­onal are­as like Czech Swit­zer­land, Bohe­mian Para­di­se, Krko­no­še, and Šuma­va. Notab­le per­so­na­li­ties from Czech his­to­ry inc­lu­de edu­ca­tor Jan Amos Come­nius, light­ning rod inven­tor Vác­lav Pro­kop Diviš, ana­to­mist and phy­si­olo­gist Jan Evan­ge­lis­ta Pur­ky­ně, gene­ti­cist Gre­gor Men­del, and che­mist Jaro­slav Hey­rov­ský (Wikipedia.cs).


Am 12. März 1999 wur­de Tsche­chien in die NATO auf­ge­nom­men, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städ­te in der Tsche­chis­chen Repub­lik sind: Prag, Brünn, Ostra­va, Pil­sen, Libe­rec, Olmütz. Es gibt hier meh­re­re eth­no­gra­fis­che Grup­pen: Cho­den, Pil­se­ner, Bla­ta, Doud­lebs, Hora, Haná­ci (Wikipedia.cs), Mäh­ris­che Kro­aten (Štanc­lo­vá), Mäh­ris­che Slo­wa­ken, Pod­lu­žans, Wala­chen, Lachen (Wikipedia.cs), Gora­len (Hubin­ger et al.) und zwei geo­gra­fisch ver­te­il­te: Roma und Isra­e­lis. Tou­ris­ten suchen in Tsche­chien vor allem Prag, Kuror­te wie Karls­bad, Marien­bad, Fran­zens­bad, his­to­ris­che Städ­te wie Kut­ná Hora, Čes­ký Krum­lov, Karlš­tejn, Říp, Vyšeh­rad, Bla­ník, Veleh­rad, Lednice-​Valtice-​Areal, Erho­lungs­ge­bie­te wie Böh­mis­che Sch­we­iz, Böh­mis­ches Para­dies, Rie­sen­ge­bir­ge, Šuma­va. Per­sön­lich­ke­i­ten: Päda­go­ge Jan Amos Komen­ský, Erfin­der des Blit­zab­le­i­ters Vác­lav Pro­kop Diviš, Ana­tom und Phy­si­olo­ge Jan Evan­ge­lis­ta Pur­ky­ně, Gene­ti­ker Gre­gor Men­del, Che­mi­ker Jaro­slav Hey­rov­ský (Wikipedia.cs).


Prvý zná­my pivo­var bol v Čes­ku už v roku 1118. Čes­ko sa vyzna­ču­je naj­vyš­šou spot­re­bou piva na hla­vu na sve­te. Bylin­né liké­ry Fer­net Stock a Beche­rov­ka sú čes­ký­mi špe­cia­li­ta­mi (Wikipedia.cs).


The first kno­wn bre­we­ry in Cze­chia dates back to the year 1118. Cze­chia is cha­rac­te­ri­zed by the hig­hest beer con­sump­ti­on per capi­ta in the world. Her­bal liqu­e­urs such as Fer­net Stock and Beche­rov­ka are Czech spe­cial­ties (Wikipedia.cs).


Die ers­te bekann­te Brau­e­rei in Tsche­chien exis­tier­te bere­its im Jahr 1118. Tsche­chien zeich­net sich durch den höchs­ten Bier­kon­sum pro Kopf welt­we­it aus. Krä­u­ter­li­köre wie Fer­net Stock und Beche­rov­ka sind tsche­chis­che Spe­zia­li­tä­ten (Wikipedia.cs).


Prvý­mi čes­ky píšu­ci­mi auto­r­mi boli Jan Hus, jeden zo zakla­da­te­ľov európ­skej refor­má­cie a Jan Amos Komen­ský – naj­výz­nam­nej­ší huma­nis­ta čes­kej lite­ra­tú­ry. Ďal­ší­mi lite­rát­mi boli Jero­ným Praž­ský a Petr Chel­čic­ký, Fran­ti­šek Ladi­slav Čela­kov­ský, Fran­ti­šek Palac­ký, Karel Hav­lí­ček Borov­ský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaro­mír Erben, Bože­na Něm­co­vá, Josef Kaje­tán Tyl, Jan Neru­da, Vítěz­slav Hálek, Sva­top­luk Čech, Alo­is Jirá­sek, Petr Bez­ruč, Franz Kaf­ka, Rai­ner Maria Ril­ke, Gustav Mey­rink, Egon Erwín Kisch, Jaro­slav Hašek, Karel Čapek. Jaro­slav Sei­fert je jedi­ný Čech, kto­rý bol v roku 1984 oce­ne­ný Nobe­lo­vou cenou za lite­ra­tu­ru. K ďal­ším význam­ným spi­so­va­te­ľom pat­ri­li: Jiří Wol­ker, Vítěz­slav Nezval, Ivan Olb­racht, Milan Kun­de­ra, Bohu­mil Hra­bal, Pavel Kohout, Josef Škvo­rec­ký, Arnošt Lus­tig, Vác­lav Havel, Ivan Klí­ma, Lud­vík Vacu­lík, Egon Bon­dy, Ivan Mar­tin Jirous, Ladi­slav Fuks. Po roku 1989 Pat­rik Ouřed­ník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). Čes­ké diva­del­níc­tvo má kore­ne v stre­do­ve­ku. V 19. sto­ro­čí význam­nú úlo­hu zohra­li Vác­lav Kli­ment Klic­pe­ra a Josef Kaje­tán Tyl. V roku 1883 bolo otvo­re­né Národ­ní divad­lo. 20. sto­ro­čí doš­lo k roz­vo­ju avan­tgar­dy – Osvo­bo­ze­né divad­lo, osob­nos­ti ako Jiří Vos­ko­vec, Jan Werich, Emil Fran­ti­šek Burian, Jiří Mahen. Pre­sa­di­li sa hry Kar­la Čap­ka R.U.R. a Vec Mak­ro­pu­los. V dru­hej polo­vi­ci 20. sto­ro­čia doš­lo k roz­vo­ju diva­diel malých foriem – divad­lo Sema­for – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divad­lo Na zábrad­lí – Jan Gross­man, Ivan Vysko­čil, Čino­her­ní klub – Ladi­slav Smo­ček, Husa na pro­váz­ku, Ypsi­lon­ka, divad­lo Sklep, divad­lo Járy Cimr­ma­na – Zde­něk Svěrák, Ladi­slav Smol­jak. V 60-​tych rokoch sa najús­peš­nej­ším dra­ma­ti­kom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).


The first Czech aut­hors to wri­te in the Czech lan­gu­age were Jan Hus, one of the foun­ders of the Euro­pe­an Refor­ma­ti­on, and Jan Amos Komen­ský, the most sig­ni­fi­cant huma­nist in Czech lite­ra­tu­re. Other notab­le lite­ra­ry figu­res inc­lu­de Jero­ným Praž­ský and Petr Chel­čic­ký, Fran­ti­šek Ladi­slav Čela­kov­ský, Fran­ti­šek Palac­ký, Karel Hav­lí­ček Borov­ský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaro­mír Erben, Bože­na Něm­co­vá, Josef Kaje­tán Tyl, Jan Neru­da, Vítěz­slav Hálek, Sva­top­luk Čech, Alo­is Jirá­sek, Petr Bez­ruč, Franz Kaf­ka, Rai­ner Maria Ril­ke, Gustav Mey­rink, Egon Erwín Kisch, Jaro­slav Hašek, Karel Čapek. Jaro­slav Sei­fert is the only Czech who was awar­ded the Nobel Pri­ze in Lite­ra­tu­re in 1984. Other sig­ni­fi­cant wri­ters inc­lu­de Jiří Wol­ker, Vítěz­slav Nezval, Ivan Olb­racht, Milan Kun­de­ra, Bohu­mil Hra­bal, Pavel Kohout, Josef Škvo­rec­ký, Arnošt Lus­tig, Vác­lav Havel, Ivan Klí­ma, Lud­vík Vacu­lík, Egon Bon­dy, Ivan Mar­tin Jirous, Ladi­slav Fuks. After 1989, notab­le aut­hors inc­lu­de Pat­rik Ouřed­ník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech the­a­ter has its roots in the Midd­le Ages. In the 19th cen­tu­ry, sig­ni­fi­cant figu­res were Vác­lav Kli­ment Klic­pe­ra and Josef Kaje­tán Tyl. The Nati­onal The­at­re was ope­ned in 1883. In the 20th cen­tu­ry, avant-​garde deve­lop­ments took pla­ce, inc­lu­ding the Libe­ra­ted The­at­re, and per­so­na­li­ties like Jiří Vos­ko­vec, Jan Werich, Emil Fran­ti­šek Burian, and Jiří Mahen pla­y­ed cru­cial roles. The pla­ys of Karel Čapek, such as R.U.R.” and The Mak­ro­pu­los Affair,” gai­ned pro­mi­nen­ce. In the second half of the 20th cen­tu­ry, the­re was a deve­lop­ment of small-​form the­a­ters, such as the Sema­for The­at­re by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábrad­lí The­at­re by Jan Gross­man and Ivan Vysko­čil, Čino­her­ní klub by Ladi­slav Smo­ček, Husa na pro­váz­ku, Ypsi­lon­ka, Sklep The­at­re, and the The­at­re of Jára Cimr­man by Zde­něk Svěrák and Ladi­slav Smol­jak. In the 1960s, Pavel Kohout beca­me the most suc­cess­ful pla­y­wright (Wikipedia.cs).


Die ers­ten tsche­chis­chen Auto­ren waren Jan Hus, einer der Beg­rün­der der euro­pä­is­chen Refor­ma­ti­on, und Jan Amos Komen­ský, der bede­utend­ste Huma­nist der tsche­chis­chen Lite­ra­tur. Wei­te­re Sch­rifts­tel­ler waren Jero­ným Praž­ský, Petr Chel­čic­ký, Fran­ti­šek Ladi­slav Čela­kov­ský, Fran­ti­šek Palac­ký, Karel Hav­lí­ček Borov­ský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaro­mír Erben, Bože­na Něm­co­vá, Josef Kaje­tán Tyl, Jan Neru­da, Vítěz­slav Hálek, Sva­top­luk Čech, Alo­is Jirá­sek, Petr Bez­ruč, Franz Kaf­ka, Rai­ner Maria Ril­ke, Gustav Mey­rink, Egon Erwín Kisch, Jaro­slav Hašek, Karel Čapek. Jaro­slav Sei­fert ist der ein­zi­ge Tsche­che, der 1984 mit dem Nobelp­re­is für Lite­ra­tur aus­ge­ze­ich­net wur­de. Zu wei­te­ren bede­uten­den Sch­rifts­tel­lern gehören Jiří Wol­ker, Vítěz­slav Nezval, Ivan Olb­racht, Milan Kun­de­ra, Bohu­mil Hra­bal, Pavel Kohout, Josef Škvo­rec­ký, Arnošt Lus­tig, Vác­lav Havel, Ivan Klí­ma, Lud­vík Vacu­lík, Egon Bon­dy, Ivan Mar­tin Jirous, Ladi­slav Fuks. Nach 1989 tra­ten Pat­rik Ouřed­ník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tsche­chis­che The­a­ter hat sei­ne Wur­zeln im Mit­te­lal­ter. Im 19. Jahr­hun­dert spiel­ten Vác­lav Kli­ment Klic­pe­ra und Josef Kaje­tán Tyl eine wich­ti­ge Rol­le. Im Jahr 1883 wur­de das Nati­onalt­he­a­ter eröff­net. Im 20. Jahr­hun­dert kam es zur Ent­wick­lung der Avan­tgar­de – Osvo­bo­ze­né divad­lo mit Per­sön­lich­ke­i­ten wie Jiří Vos­ko­vec, Jan Werich, Emil Fran­ti­šek Burian, Jiří Mahen. Bekann­te Stüc­ke von Karel Čapek wie R.U.R.” und Die Sache Mak­ro­pu­los” wur­den auf­ge­fü­hrt. In der zwe­i­ten Hälf­te des 20. Jahr­hun­derts ent­wic­kel­ten sich kle­i­ne The­a­ter­for­men – das Semafor-​Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-​Theater von Jan Gross­man, Ivan Vysko­čil, das Čino­her­ní klub-​Theater von Ladi­slav Smo­ček, das Husa na pro­váz­ku, Ypsi­lon­ka, das Sklep-​Theater, das Jára Cimrman-​Theater von Zde­něk Svěrák, Ladi­slav Smol­jak. In den 60er Jah­ren wur­de Pavel Kohout der erfolg­re­ichs­te Dra­ma­ti­ker (Wikipedia.cs).


Vo fil­me sa pre­sa­di­li Miloš For­man, Věra Chy­ti­lo­vá, Jiří Men­zel, Ján Kadár, Elmar Klos, Fran­ti­šek Vlá­čil, Voj­těch Jas­ný, Ivan Pas­ser, Jan Němec, Karel Kachy­ňa, Ota­kar Váv­ra, neskôr Boři­voj Zeman, Oldřich Lip­ský, Vác­lav Vor­lí­ček, Mar­tin Frič, Ladi­slav Smol­jak, Miloš Macou­rek, Zde­něk Svěrák, Jan Švank­ma­jer, Bře­ti­slav Pojar (wikipedia.cs). Medzi zná­mych hudob­ných skla­da­te­ľov pat­rí Jan Vác­lav Sta­mic, Josef Mys­li­ve­ček, Fran­ti­šek Xaver Bri­xi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Sme­ta­na, Anto­nín Dvo­řák, Leoš Janá­ček, Bohu­slav Mar­ti­nů, Josef Suk, Vítěz­slav Novák, Zde­něk Fibich, Jaro­slav Ježek, Oskar Ned­bal. Zná­my diri­gen­tom bol Rafa­el Kube­lík. Krát­ko po roku 194 vzni­kol hudob­ný fes­ti­val váž­nej hud­by Praž­ské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvar­nom ume­ní sa pre­sa­di­li napr. Voj­těch Hynais, sochár Josef Vác­lav Mysl­bek, Josef Lada, Jan Švank­ma­jer. Alfons Mucha je dnes naj­zná­mej­ším čes­kým malia­rom na sve­te, naj­mä jeho 20 vel­ko­for­má­to­vých obra­zov vyjad­ru­jú­ca deji­ny čes­ké­ho náro­da a Slo­va­nov – Slo­van­ská epo­pej, Naj­zná­mej­ší foto­gra­fi: Fran­ti­šek Drti­kol, Josef Sudek, Jan Sau­dek, Josef Kou­del­ka (wikipedia.cs).


In the film indus­try, notab­le figu­res inc­lu­de Miloš For­man, Věra Chy­ti­lo­vá, Jiří Men­zel, Ján Kadár, Elmar Klos, Fran­ti­šek Vlá­čil, Voj­těch Jas­ný, Ivan Pas­ser, Jan Němec, Karel Kachy­ňa, Ota­kar Váv­ra, and later Boři­voj Zeman, Oldřich Lip­ský, Vác­lav Vor­lí­ček, Mar­tin Frič, Ladi­slav Smol­jak, Miloš Macou­rek, Zde­něk Svěrák, Jan Švank­ma­jer, Bře­ti­slav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, reno­wned com­po­sers inc­lu­de Jan Vác­lav Sta­mic, Josef Mys­li­ve­ček, Fran­ti­šek Xaver Bri­xi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Sme­ta­na, Anto­nín Dvo­řák, Leoš Janá­ček, Bohu­slav Mar­ti­nů, Josef Suk, Vítěz­slav Novák, Zde­něk Fibich, Jaro­slav Ježek, Oskar Ned­bal. The famous con­duc­tor was Rafa­el Kube­lík. Short­ly after 1945, the clas­si­cal music fes­ti­val Pra­gue Spring was estab­lis­hed (Wikipedia.cs).

In the visu­al arts, pro­mi­nent figu­res inc­lu­de Voj­těch Hynais, sculp­tor Josef Vác­lav Mysl­bek, Josef Lada, Jan Švank­ma­jer. Alfons Mucha is the most famous Czech pain­ter glo­bal­ly, espe­cial­ly for his 20 large-​format pain­tings expres­sing the his­to­ry of the Czech nati­on and the Slavs – the Slav Epic. Notab­le pho­tog­rap­hers inc­lu­de Fran­ti­šek Drti­kol, Josef Sudek, Jan Sau­dek, Josef Kou­del­ka (Wikipedia.cs).


Im Film haben sich Regis­se­ure wie Miloš For­man, Věra Chy­ti­lo­vá, Jiří Men­zel, Ján Kadár, Elmar Klos, Fran­ti­šek Vlá­čil, Voj­těch Jas­ný, Ivan Pas­ser, Jan Němec, Karel Kachy­ňa, Ota­kar Váv­ra, spä­ter Boři­voj Zeman, Oldřich Lip­ský, Vác­lav Vor­lí­ček, Mar­tin Frič, Ladi­slav Smol­jak, Miloš Macou­rek, Zde­něk Svěrák, Jan Švank­ma­jer, Bře­ti­slav Pojar durch­ge­setzt (Wikipedia.cs). Zu den bekann­ten Kom­po­nis­ten gehören Jan Vác­lav Sta­mic, Josef Mys­li­ve­ček, Fran­ti­šek Xaver Bri­xi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Sme­ta­na, Anto­nín Dvo­řák, Leoš Janá­ček, Bohu­slav Mar­ti­nů, Josef Suk, Vítěz­slav Novák, Zde­něk Fibich, Jaro­slav Ježek, Oskar Ned­bal. Der Diri­gent Rafa­el Kube­lík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 ents­tand das Musik­fes­ti­val Pra­ger Früh­ling (wikipedia.cs). In der bil­den­den Kunst haben sich zum Beis­piel Voj­těch Hynais, der Bild­hau­er Josef Vác­lav Mysl­bek, Josef Lada, Jan Švank­ma­jer durch­ge­setzt. Alfons Mucha ist heute der bekann­tes­te tsche­chis­che Maler, ins­be­son­de­re sei­ne 20 gro­ßfor­ma­ti­gen Gemäl­de, die die Ges­chich­te des tsche­chis­chen Vol­kes und der Sla­wen dars­tel­len – die Sla­wis­che Epo­pöe. Zu den bekann­tes­ten Foto­gra­fen gehören Fran­ti­šek Drti­kol, Josef Sudek, Jan Sau­dek, Josef Kou­del­ka (wikipedia.cs).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Iné, Rodina

Zdroje genealogických a historických poznatkov

Hits: 9381

Zdro­je, z kto­rých môže­te čer­pať infor­má­cie sú rôz­ne. Nie je prá­ve naj­ľah­šie sa o nich dozve­dieť, pre­to nie­kto­ré z nich uve­diem. Ja by som kaž­dé­mu, koho aspoň tro­chu zau­jí­ma jeho pôvod, prí­pad­ne rodi­na, odpo­rú­čal v prvom rade sa opý­tať svo­jich vlast­ných rodi­čov, sta­rých rodi­čov, strý­kov atď na svo­ju rodi­nu. Tam by mali všet­ci začať, aj tí, kto­rí si mys­lia, že od nich vedia dosť. Ak toto absol­vu­je­te, bude­te mať kos­tru, na kto­rej sa dá sta­vať. Nie vždy sú tie­to infor­má­cie na 100 % prav­di­vé, ale je to výbor­ná pomôc­ka. Okrem toho, člo­vek sa dozvie pop­ri tom kopec vecí, kto­ré v papie­roch nemô­že nájsť. Nasle­du­je tá ťaž­šia strán­ka. Mat­ri­ky a archí­vy a iné inšti­tú­cie. Netre­ba však zabú­dať na časo­pi­sy, kni­hy, múzeá, fary atď. Samoz­rej­me, že aj Inter­net môže pomôcť pri hľa­da­ní, týka sa to naj­mä zahra­ni­čia. Kto­vie, dneš­ný infor­mač­ný svet sa roz­ví­ja chva­la­bo­hu aj tým­to sme­rom, mož­no sa doč­ká­me aj kva­lit­ných infor­má­cií toh­to dru­hu na Internete.

Štát­ne archí­vy sú čas­to hlav­ným úlo­žis­kom his­to­ric­kých doku­men­tov a mat­rič­ných úda­jov. Vo väč­ších mes­tách ale­bo regi­onál­nych cen­trách môže­te nájsť štát­ne archí­vy so zázna­ma­mi o naro­de­ní, sobá­šoch, úmr­tiach, sčí­ta­nia iných doku­men­toch. Far­ské úra­dy dis­po­nu­jú mat­rič­ný­mi zázna­ma­mi o naro­de­ní, sobá­šoch a úmr­tiach. Náv­šte­va cin­to­rí­nov, naj­mä rodin­ných hro­bov, môže poskyt­núť infor­má­cie o dátu­moch naro­de­nia a úmr­tia, ako aj o rodin­ných vzťa­hoch. Gene­a­lo­gic­ké data­bá­zy vedia pomôcť, napr. Ances​try​.com, MyHe­ri­ta­geFami­ly­Se­arch môžu poskyt­núť prí­stup k širo­kej šká­le his­to­ric­kých zázna­mov a doku­men­tov. Miest­ne kniž­ni­ce čas­to ucho­vá­va­jú his­tó­riu regi­ó­nu v podo­be kníh, časo­pi­sov a máp. Môžu obsa­ho­vať infor­má­cie o osíd­le­ní, uda­los­tiach a význam­ných osob­nos­tiach. Archí­vy miest­nych novín môžu poskyt­núť pohľad do kaž­do­den­né­ho živo­ta, uda­los­tí a ozná­me­ní o naro­de­ní, sobá­šoch a úmr­tiach. Tes­ty DNA môžu poskyt­núť gene­tic­ké infor­má­cie o vašom rodok­me­ni a spo­je­niach s iný­mi ľuď­mi, kto­rí sa roz­hod­li zdie­ľať svo­je gene­tic­ké úda­je. Špe­cia­li­zo­va­né kni­hy a pub­li­ká­cie o his­tó­rii kon­krét­nych oblas­tí môžu ponúk­nuť kon­text a detai­ly o živo­te a uda­los­tiach v danej loka­li­te. Nie­kto­ré obce a mes­tá ucho­vá­va­jú vlast­né archí­vy, kto­ré môžu obsa­ho­vať zázna­my o miest­nych uda­los­tiach, roz­hod­nu­tiach a oby­va­te­ľoch. Pri skú­ma­ní gene­a­ló­gie je dôle­ži­té byť trpez­li­vý a sys­te­ma­tic­ký. Kom­bi­ná­cia tých­to zdro­jov môže viesť k obja­ve­niu infor­má­cií o vašich pred­koch, kto­ré hľadáte.


Sour­ces from which you can gat­her infor­ma­ti­on are diver­se. It’s not alwa­ys easy to learn about them, so I will men­ti­on some of them. I would recom­mend eve­ry­o­ne who is even a bit inte­res­ted in the­ir ori­gin or fami­ly to start by asking the­ir own parents, grand­pa­rents, unc­les, etc., about the­ir fami­ly. Eve­ry­o­ne should begin the­re, even tho­se who think they alre­a­dy know enough. If you go through this, you will have a fra­me­work to build on. The­se pie­ces of infor­ma­ti­on are not alwa­ys 100% accu­ra­te, but they are an excel­lent star­ting point. In addi­ti­on, you will learn a lot of things that you can­not find on paper. The har­der part fol­lo­ws: regis­ters, archi­ves, and other ins­ti­tu­ti­ons. Howe­ver, one should not for­get about maga­zi­nes, books, muse­ums, paris­hes, etc. Of cour­se, the Inter­net can also help in sear­ching, espe­cial­ly for infor­ma­ti­on abro­ad. Who kno­ws, toda­y­’s infor­ma­ti­on world is for­tu­na­te­ly deve­lo­ping in this direc­ti­on as well, and we might even get quali­ty infor­ma­ti­on of this kind on the Internet.

Sta­te archi­ves are often the main repo­si­to­ries of his­to­ri­cal docu­ments and vital records. In lar­ger cities or regi­onal cen­ters, you can find sta­te archi­ves with records of births, mar­ria­ges, deaths, cen­su­ses, and other docu­ments. Parish offi­ces hold vital records of births, mar­ria­ges, and deaths. Visi­ting ceme­te­ries, espe­cial­ly fami­ly gra­ves, can pro­vi­de infor­ma­ti­on about birth and death dates as well as fami­ly rela­ti­ons­hips. Gene­a­lo­gi­cal data­ba­ses can be help­ful; for exam­ple, Ances​try​.com, MyHe­ri­ta­ge, and Fami­ly­Se­arch can pro­vi­de access to a wide ran­ge of his­to­ri­cal records and docu­ments. Local lib­ra­ries often pre­ser­ve the his­to­ry of the regi­on in the form of books, maga­zi­nes, and maps, con­tai­ning infor­ma­ti­on about sett­le­ment, events, and notab­le per­so­na­li­ties. Archi­ves of local news­pa­pers can offer insights into eve­ry­day life, events, and announ­ce­ments of births, mar­ria­ges, and deaths. DNA tests can pro­vi­de gene­tic infor­ma­ti­on about your fami­ly tree and con­nec­ti­ons with others who have cho­sen to sha­re the­ir gene­tic data. Spe­cia­li­zed books and pub­li­ca­ti­ons on the his­to­ry of spe­ci­fic are­as can offer con­text and details about life and events in a given loca­li­ty. Some towns and cities main­tain the­ir own archi­ves, which may con­tain records of local events, deci­si­ons, and resi­dents. When rese­ar­ching gene­a­lo­gy, it is impor­tant to be patient and sys­te­ma­tic. The com­bi­na­ti­on of the­se sour­ces can lead to the dis­co­ve­ry of infor­ma­ti­on about your ances­tors that you are seeking.

A guide for gene­a­lo­gi­cal rese­ar­chers from the Czech Repub­lic, occa­si­onal­ly Slo­va­kia, Poland, Hun­ga­ry, Germany.


Oblastné, okresné a špeciálne archívy SR (neúplne) /​Regional, district, and special archives in Slovakia (incomplete)

  • Ban­ská Bys­tri­ca, Námes­tie SNP 1, 974 01
  • Ban­ská Bys­tri­ca, Slád­ko­vi­čo­va 1, 974 05
  • Bar­de­jov, Dlhý rad 16, 085 77
  • Boj­ni­ce, Tehelná.1, 972 01
  • Bra­ti­sla­va, Križ­ko­va 7, 811 04
  • Brzo­tín, Kaš­tieľ’ 049 51
  • Byt­ča, Kaš­tieľ 014 35
  • Čad­ca, Palá­ri­ko­va 1158, 022 01
  • Dob­rá Niva, Ostrá Lúka – Kaš­tieľ, 962 61
  • Dol­ný Kubín, Matuš­ko­va 16548, 026 01
  • Humen­né, Štú­ro­va uli­ce 1, 066 80
  • Komár­no, Čer­ve­nej armá­dy 15, 945 36
  • Koši­ce, Bačí­ko­va 1, 041 56
  • Koši­ce, Kováčs­ka 201, 040 01, Archív Mes­ta Košíc
  • Koši­ce, Kováčs­ka 20/​II, 042 11
  • Krem­ni­ca, Námes­tie 1 mája 47, 976 01
  • Levi­ce, Vojen­ská 1
  • Levo­ča, Mie­ro­vé námes­tie 7, 054 01
  • Lip­tov­ský Miku­láš, Škol­ská 4, 031 01
  • Luče­nec, Kubí­ny­i­ho námes­tie 984 01
  • Micha­lov­ce, S. Tuče­ka 4, 071 01
  • Mar­tin, Vajan­ské­ho náb­re­žie 1, 036 58
  • Mod­ra, Dol­ná 140, 900 01
  • Nit­ra – Iván­ka, Novo­zá­moc­ká 388, 949 08
  • Nit­ra, Pod Kat­ru­šou 1 949 05
  • Nové Zám­ky, Tyr­šo­va 1, 940 65
  • Pop­rad, Pop­rad­ské náb­re­žie 16, 058 44
  • Považ­ská Bys­tri­ca, Slo­ven­ských par­ti­zá­nov 113555, 017 01
  • Pre­šov, Hlav­ná 137, 080 01
  • Pre­šov, Slo­ven­ská 40, 080 01
  • Rimav­ská Sobo­ta, Hlav­né námes­tie 2, 979 80
  • Ska­li­ca, Krá­ľov­ská 16, 909 01
  • Spiš­ská Nová Ves, Let­ná 67, 052 80
  • Sta­rá Ľubov­ňa, Gott­wal­do­vo námes­tie 5, 064 80
  • Svid­ník, Par­ti­zán­ska 62512, 089 01
  • Šaľa, Soviet­skej armá­dy 1, 927 00
  • Topoľ­ča­ny, Pod Kal­vá­ri­ou 2140, 955 01
  • Tre­bi­šov, Šte­fá­ni­ko­va 201, 075 01
  • Tren­čín, Kožuš­níc­ka 1, 911 00
  • Trna­va, Šte­fá­ni­ko­va 46, 917 38
  • Veľ­ký Krtíš, Za par­kom 851, 990 01
  • Vra­nov nad Top­ľou, Soviet­skej armá­dy 114, 093 00
  • Žili­na, Buda­tín – Zámok 010 03

Oblastné, okresné a špeciálne archívy ČR (neúplne) /​Regional, district, and special archives in the Czech Republic (incomplete)

  • Bene­šov, Masa­ry­ko­vo náměs­tí 1, 256 01
  • Beroun, Tří­da poli­tic­kých věz­ňů 21, 266 49
  • Blan­sko, Sei­fer­to­va 7, 678 01
  • Blo­vi­ce, Náměs­tí 137, 336 01
  • Bos­ko­vi­ce, Pod Kláš­te­rem 6, 680 01
  • Brno, Domi­ni­kán­ske náměs­tí 1, 601 67, Archiv mes­ta Brna
  • Brno, Zero­ti­no­vo náměs­tí 35, 662 02, mzabrno@​mvcr.​cz, Morav­ský zem­ský archiv v Brne
  • Brun­tál, Zahrad­ní uli­ce, 792 11
  • Čes­ká Lípa, Náměs­tí Osvo­bo­ze­ní 297, 470 01
  • Čes­ké Budějo­vi­ce, Pře­mys­la Ota­ka­ra II. 1, 370 92
  • Čes­ký Krum­lov, Zámek 381 11
  • Děčín, Žiž­ko­va uli­ce 4, 405 02
  • Frýdek-​Místek, Bez­ru­čo­va uli­ce, 738 20
  • Hodo­nin, Kou­pel­ní uli­ce 10, 695 01
  • Hole­šov, Náměs­tí Edvar­da Bene­še 24, 769 01
  • Hor­šov­ský Týn, Náměs­tí Repub­li­ky 10, 346 11
  • Cheb, Fran­tiš­kán­ské náměs­tí 14, 350 11
  • Jab­lo­nec nad Nisou, Jeh­lár­ska 2, 466 01
  • Jihla­va , Hlu­bo­ká uli­ce 1, 586 01
  • Jin­dři­cho­vi­ce 1, Zámek 357 05
  • Jin­dři­chův Hra­dec, Vác­lav­ská 37/​III, 377 11
  • Kadaň, Bože­ny Něm­co­vé 68, 432 01
  • Kar­lo­vy Vary, Náměs­tí 17 lis­to­pa­du 2, 360 05
  • Kar­vi­ná, Fryš­tat­ská uli­ce 40, 733 21
  • Klad­no, plk. Stří­br­né­ho 1443, 272 01
  • Kla­to­vy, Plzeňs­ká 178/​III, 339 13
  • Kolín, Zahrad­ní 278, 280 00
  • Kro­měříž, Zámek 767 01
  • Kun­štát, Zámek 679 72
  • Kut­ná Hora, Poděb­ra­do­va 288, 284 80
  • Libe­rec, Mos­kev­ská uli­ce 23, 460 01
  • Lito­vel, Náměs­tí Svo­bo­dy 11, 784 01
  • Lou­ny, Míro­vé náměs­tí 57, 440 01
  • Lovo­si­ce, Tere­zin­ska 90959, 410 02, sokalitomerice@​soalitomerice.​cz
  • Lysá nad Labem, Zámek 289 22
  • Měl­ník, Kromb­hol­co­va 246, 276 41
  • Miku­lov, Náměs­tí 7, 692 24
  • Miro­vi­ce 37, 398 06
  • Mla­dá Bole­slav, Sta­ro­mest­ské náměs­tí 70/​I, 293 59
  • Most, Leoše Janáč­ka 13102, 434 01
  • Neh­viz­dy, Praž­ská uli­ce 12, 250 81
  • Nový Jičín, Slo­van­ská uli­ce 3, 741 01
  • Olo­mouc, Križ­kov­ské­ho uli­ce 2, 771 11
  • Olo­mouc, Wur­mo­va 11, 771 11
  • Opa­va, Lidic­ká uli­ce 2a, 746 84
  • Opa­va, Sněmov­ní 1, 746 22, Zem­ský archiv
  • Opa­va, Tří­da Vítez­né­ho Úno­ra 39, 746 22
  • Ostra­va 2 – Pří­voz, Spá­lo­va uli­ce 23, 702 19, Archiv mes­ta Ostravy
  • Pel­hři­mov, Praž­ská 127, 393 01
  • Pet­ro­vi­ce 1, Zámek 270 35
  • Pla­sy, Kon­vent, 331 11 Stát­ní okres­ní archiv Rokycany
  • Plzeň, Sed­láč­ko­va 44, 306 12
  • Pra­ha 1, Bada­tel­na 4, 110 00, Archiv Aka­de­mie věd ČR
  • Pra­ha 1, Kle­men­tí­num 190, 118 01, Archiv Narod­ní knihovny
  • Pra­ha 1, Leten­ská 15, 118 00, Ústřed­ní archiv geode­sie a kartografie
  • Pra­ha 1, Ovoc­ny trho­vé 5, 116 36, Archiv Uni­ver­zi­ty Karlovy
  • Pra­ha 1 – Hrad­ča­ny, Poho­re­lec 8 118 00, Archiv Narod­ní­ho muzea v Praze
  • Pra­ha 2, Hor­ská 7, 128 00
  • Pra­ha 5 – Zbra­slav, Zámek 255 01, Archiv Narod­ní galerie
  • Pra­ha 8 – Kar­lín, Soko­lov­ska 136, 186 00, Vojen­ský his­to­ric­ký archiv
  • Pra­ha, Pod­skal­ská uli­ce 19, 128 20
  • Pra­cha­ti­ce, Vel­ká náměs­tí 43, 383 11
  • Pros­tějov, Pern­štýn­ske náměs­tí 8, 796 40
  • Pře­rov, Hor­ní náměs­tí 7, 750 00
  • Příb­ram, Dlou­há uli­ce 81, 261 01
  • Rajh­rad, Klas­ter 664 61
  • Rýma­řov, Zámek 793 42
  • Slav­kov u Brna, Zámek 684 01
  • Stra­ko­ni­ce, Zámek Stře­la, 386 11
  • Štern­berk, Tří­da Čes­ko­slo­ven­skej armá­dy 14, 785 01
  • Šum­perk, Bra­tři Čap­ků 35, 787 89
  • Tachov, Plan­ska 2030, 347 01
  • Tábor, Praž­ská uli­ce 155, 390 01
  • Tep­li­ce, Škol­ní uli­ce 8, 415 01
  • Tře­bíč, Zámek 1, 674 01
  • Tře­boň, Zámek, 379 11
  • Uher­ské Hra­diš­te, Fran­tiš­kán­ska 124, 696 66
  • Ústí nad Labem, Hrn­čí­řs­ka uli­ce 265, 400 23
  • Vse­tín, 4 květ­na, 755 01
  • Zlin 11, Zámek Kle­čův­ka, 763 11
  • Znoj­mo 2, Divi­šo­vo náměs­tí 5, 669 02
  • Žďár nad Sáza­vou 1, Zámek 591 01

Odporúčaná literatúra (citácie nie sú úplné, pretože ide často len o informáciu o existencii, o takpovediac stopu): /​Recommended literature (citations are not complete as it often only provides information about the existence, a kind of trace):

Slo­ven­sko

  • Sar­má­y­o­vá Kales­ná Jana, 1991, Cir­kev­né mat­ri­ky na Slo­ven­sku zo 1619. sto­ro­čia, Odbor archív­nic­tva Minis­ter­stva vnút­ra SR, Bra­ti­sla­va, 541 pp.
  • Archí­vy les­níc­kych komôr z rokov 17501870 – Pôdo­hos­po­dár­sky archív v Ban­skej Bystrici
  • Evi­denč­né kni­hy pozem­kov erár­nych robot­ní­kov – osad­ní­kov z rokov 18831919 – Štát­ny archív v Ban­skej Bystrici
  • Var­tí­ko­vá Mar­ta (ed.), 1984, Deji­ny SNP, Vol. 4, Spo­mien­ky a kro­ni­ky, Prav­da, 1. vyda­nie, Bra­ti­sla­va, 797 pp.
  • Var­tí­ko­vá Mar­ta, Viliam Plev­za, Jozef Vla­dár, Kata­rí­na Žiš­ko­vá – Moro­ňo­vá (eds.), 1984, Deji­ny SNP, Vol. 5, Encyk­lo­pé­dia odbo­ja a SNP, Prav­da, 1. vyda­nie, Bra­ti­sla­va, 653 pp.
  • Alber­ty Július, 1981 For­mo­va­nie robot­níc­kej trie­dy v obvo­de Brez­na, Osve­ta (vyni­ka­jú­ci zdroj infor­má­cií, aj keď názov o tom vôbec nevypovedá)
  • Kvie­tok L., 1943, Zeme­pis Horehronia
  • Bin­der R., 1962, Osad­ní­ci na Horehroní
  • Strán­sky A., 1969, Dre­vo­ru­ba­či na Čier­nom Hro­ne na roz­hra­ní 18. a 19. storočia
  • Hreb­lay A., 1928, Brez­no a jeho okolie
  • Hreb­lay A., 1954, Brez­no a okolie
  • Kvie­tok L., 1943, Zeme­pis Horehronia
  • Kvie­tok L., 1948, Život v lesoch na Horehroní
  • Zechen­ter Las­ko­mer­ský G. K., 1956, Päť­de­siat rokov slo­ven­ské­ho života
  • Rapoš, Deji­ny cir­kvi evan­je­lic­kej v Brezne
  • Var­sík Bra­ni­slav, 1984, Z osíd­le­nia západ­né­ho a stred­né­ho Slo­ven­ska v stre­do­ve­ku, Veda, Bra­ti­sla­va, 256 pp.
  • Var­sík Bra­ni­slav, 1972, Zo slo­ven­ské­ho stre­do­ve­ku. Výber his­to­ric­kých štú­dií a člán­kov z rokov 19461968, 548 pp.
  • Sop­ko Július, 1995, Kro­ni­ky stre­do­ve­ké­ho Slo­ven­ska, RAK, Budmerice
  • Mar­si­na Richard a kol.„ 1986, Deji­ny Slo­ven­ska I (do roku 1526), Veda, Bratislava
  • Mihá­ly­fa­lu­si For­gon Mihá­ly: Gomor Kis­hont vár­me­gye nemes csa­lá­dai (Šlach­tic­ké rody Gemersko-​Malohontskej župy) MÉRY RATIO, Šamo­rín. Mono­gra­fia zachy­tá­va šlach­tic­ké rody býva­lej gemersko-​malohontskej župy. Jed­not­li­vé rody sú rade­né pod­ľa abe­ced­né­ho pora­dia, tak­mer pri kaž­dom hes­le je uve­de­ný erb, gene­a­lo­gic­ká tabuľ­ka a struč­né deji­ny rodu.

Čes­ko

  • Mašek Petr.„ 1999, Mod­rá krev. Minu­lost a pří­tom­nost 445 šlech­tic­kých rodů v čes­kých zemích, Mla­dá Fron­ta, Praha
  • Pil­ná­ček J, 1972, Sta­ro­mo­rav­štví rodo­vé, Stát­ní archiv, Brno
  • Pou­zar Vla­di­mír, 1999, Alma­nach čes­kých šlech­tic­kých rodů, Mar­tin, Praha
  • Mates Vla­di­mír, 2000, Jmé­na tajem­ství zba­ve­ná. Malá domá­ci encyk­lo­pe­die 250 nej­čas­tej­ších příj­me­ní, Epo­cha, Praha

Use Facebook to Comment on this Post