Dokumenty, Zahraničné dokumenty, Rakúske dokumenty, Fotografie

Carnuntum v Petronelli

skala
Hits: 4109

V Petronelli, neďaleko od Bratislavy sa v Rakúsku nachádza rímsky , ktorý je pozostatkom a rekonštrukciou skutočného rímske tábora . Sú tu okrem iného aj ukážky vtedajšieho spoločenského života, technického normálneho života v obydliach, kúpeľoch a mnohé iné zaujímavé . 

Rímska metropola Carnuntum ležala Jantárovej ceste, na rímskej hranici –  medzi Viedňou a Bratislavou. Na križovatke obchodných diaľkových ciest, Jantárovej a Dunajskej cesty. Je najväčším archeologickým náleziskom v Rakúsku (vinokarpat.sk). Systematické tu prebiehajú od roku 1885. Slovo Carnuntum je pravdepodobne odvodené od , prípadne  – kameň, hromada skál (Wikipedia.cs).

Carnuntum sa vyvíjalo od 1. polovice 1. stor. n. l. do konca rímskej prítomnosti v roku 433.  obyvateľov Carnunta sa odhaduje približne na 50 000. Pred Rimanmi boli v tejto . V 2. storočí pred n. l. to bol kmeň Bójov. V roku 6 pred n. l. rímsky založil na území keltského mesta Carnunta vojenskú základňu. Útočí na markomanského kráľa Marboda. V rokoch 8 – 9 sa  stala rímskou provinciou ako Inferior Provincia Illyricum. Po porážke v Teutónskom lese (9 n. l.) sa rozhodol upustiť od ďalších výbojov severne od Dunaja a označil   ako hranicu ríše. V nasledujúcom období pripadne preto Carnuntu dôležitá obranná funkcia na Dunaji. Za cisára Claudia (41 – 54) bolo založené aj civilné . V rokoch 172 – 175 v Panónii bojuje proti Markomanom a Kvádom, v Carnunte sa zdržuje v rokoch 171 – 173. V roku 194 je Carnuntum povýšené na kolóniu a ponesie názov  (vinokarpat.sk). 

Asi kilometer západne od dnešného Bad Deutsch Altenburgu malá 15. légia –  vojenský tábor. Chránil ho systém priekop a ochranný múr s rohovými a dvojitými vežami. Nachádzalo sa tam 5 až 6 tisíc vojakov. Asi kilometer západne od vojenského tábora bol tábor pomocnej légie – , postavený v 2 polovici 1. storočia a slúžil 500 člennej jazdeckej vojenskej posádke. Okolo vojenského tábora vzniklo osídlenie s pevnými drevenými stavbami (), ktoré sa v priebehu 2. storočia n. l. prestavovali na kamenné . Usadilo sa tu civilné , toto osídlenie sa rozkladalo asi na 150 ha. Cisár Hadrián udelil tomuto mestskému osídleniu mestské práva. Carnuntum sa postupne premenilo na významnú obchodnú metropolu (vinokarpat.sk).

Amfiteáter v Petronelli bol svojou rozlohou 72 x 44 metrov jedným z najväčších v Rímskej ríši. Do jeho hľadiska sa však vmestilo iba 8 000 divákov. Tribúna ma vyvolať predstavu, aká bola pôvodná stavby. Predpokladá sa, že súčasťou južnej tribúny bola dvojpodlažná a vznešene zariadená lóža miestodržiteľa. Na východnej a západnej časti mal po jednej monumentálnej bráne. Pri západnom vchode sa nachádzalo  – maličká svätyňa na počesť bohyne osudu a pomsty Diany Nemesis (Informačná tabuľa).

In , near , there is a camp located in that is a remnant and reconstruction of the actual Roman camp Carnuntum. features demonstrations of the societal life of that era, technical solutions for daily living in dwellings, baths, and many other interesting aspects.

The Roman metropolis Carnuntum was situated on the Amber Road, along the Roman border – Limes Romanus between and Bratislava, at the intersection of trade routes, the Amber Road, and the Danube route. It is the largest archaeological site in Austria (vinokarpat.sk). Systematic excavations have been ongoing since 1885. The word „Carnuntum“ is likely derived from „Kar“ or „Karn“ – stone or pile of rocks (.cs).

Carnuntum evolved from the 1st half of the 1st century AD until the end of Roman presence in 433. The estimated population of Carnuntum is around 50,000. Before the Romans, Celts inhabited this area, followed by the Boii tribe in the 2nd century BC. In 6 BC, the Roman Tiberius founded a military base on the territory of the Celtic Carnuntum, attacking the Marcomannic king Maroboduus. In 8-9 AD, Pannonia became a as Inferior Provincia Illyricum. After the defeat in the Teutoburg Forest (9 AD), Augustus decided to abandon further conquests north of the Danube, designating the Danube as the empire’s boundary. In the following period, Carnuntum had a crucial defensive function on the Danube. Under Emperor (41-54), a civilian town was also established. In 172-175, Marcus Aurelius fought against the Marcomanni and Quadi in Pannonia, staying in Carnuntum from 171 to 173. In 194, Carnuntum was elevated to a colony and received the name Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

About a kilometer west of present-day Bad Deutsch Altenburg, the 15th legion – Legio XV Apollinaris had a military camp. It was protected by a trench system and a defensive wall with corner and double towers, housing 5,000 to 6,000 soldiers. About a kilometer west of the military camp was the auxiliary legion camp – Castrum auxilii, built in the 2nd half of the 1st century and served a 500-member cavalry military garrison. Around the military camp, a settlement with solid wooden structures (canabae) was established, transforming into stone buildings during the 2nd century AD. Civilian population settled here, and this settlement spread over approximately 150 hectares. Emperor granted urban rights to this urban settlement. Carnuntum gradually transformed into a significant trade metropolis (vinokarpat.sk).

The amphitheater in Petronell, with an area of 72 x 44 meters, was one of the largest in the Roman Empire. However, only 8,000 spectators could fit into the arena, and the tribune gives an idea of the original height of the structure. It is assumed that the southern tribune had a two-story and elegantly furnished lodge for the governor. There was one monumental gate on the east and west sides each, and at the western entrance, there was the Nemeseum – a small sanctuary dedicated to the goddess of fate and revenge, (Information board).

In Petronell, in der Nähe von Bratislava, befindet sich in ein römischer Lagerplatz, der ein Überbleibsel und eine Rekonstruktion des eigentlichen römischen Lagers Carnuntum ist. Hier gibt es unter anderem Vorführungen des gesellschaftlichen Lebens dieser Zeit, technische Lösungen für das tägliche Leben in Wohnhäusern, Bädern und viele andere interessante Aspekte.

Die römische Metropole Carnuntum lag an der Bernsteinstraße, entlang der römischen Grenze – Limes Romanus zwischen und Bratislava, an der Kreuzung von Handelsrouten, der Bernsteinstraße und der Donauroute. Es ist die größte archäologische Stätte in Österreich (vinokarpat.sk). Systematische Ausgrabungen laufen hier seit 1885. Das Wort „Carnuntum“ leitet sich wahrscheinlich von „Kar“ oder „Karn“ – oder Steinhaufen ab (Wikipedia.cs).

Carnuntum entwickelte sich von der ersten Hälfte des 1. Jahrhunderts n. Chr. bis zum Ende der römischen Präsenz im Jahr 433. Die geschätzte Bevölkerung von Carnuntum liegt bei etwa 50.000. Vor den Römern bewohnten Kelten dieses Gebiet, gefolgt vom Stamm der Boier im 2. Jahrhundert v. Chr. Im Jahr 6 v. Chr. gründete der römische Tiberius auf dem Gebiet der keltischen Stadt Carnuntum eine Militärbasis. Er griff den markomannischen König Marbod an. In den Jahren 8-9 wurde Pannonien eine römische Provinz als Inferior Provincia Illyricum. Nach der Niederlage im Teutoburger Wald (9 n. Chr.) entschied sich Augustus, von weiteren Eroberungen nördlich der Donau abzusehen und die Donau als die Grenze des Reiches zu bezeichnen. In der folgenden Zeit hatte Carnuntum eine entscheidende Verteidigungsfunktion an der Donau. Unter Kaiser Claudius (41-54) wurde auch eine zivile Stadt gegründet. In den Jahren 172-175 kämpfte Marcus Aurelius gegen die Markomannen und Quaden in Pannonien und verweilte von 171 bis 173 in Carnuntum. Im Jahr 194 wurde Carnuntum zu einer Kolonie erhoben und erhielt den Namen Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

Etwa einen Kilometer westlich von Bad Deutsch Altenburg befand sich das Militärlager der 15. Legion – Legio XV Apollinaris. Es wurde durch ein Grabensystem und eine Schutzmauer mit Ecktürmen und Doppeltürmen geschützt und beherbergte 5.000 bis 6.000 Soldaten. Etwa einen Kilometer westlich des Militärlagers befand sich das Hilfslager der Legion – Castrum auxilii, das in der 2. Hälfte des 1. Jahrhunderts erbaut wurde und einer 500 Mann starken Kavallerie-Militärtruppe diente. Um das Militärlager herum entstand eine Siedlung mit festen hölzernen Strukturen (canabae), die sich im Laufe des 2. Jahrh

underts n. Chr. in Steinbauten umwandelten. Hier siedelte sich die Zivilbevölkerung an, und diese Siedlung erstreckte sich über etwa 150 Hektar. Kaiser Hadrian verlieh dieser städtischen Siedlung städtische Rechte. Carnuntum wandelte sich allmählich in eine bedeutende Handelsmetropole (vinokarpat.sk).

Das Amphitheater in Petronell, mit einer Fläche von 72 x 44 Metern, war eines der größten im Römischen Reich. Allerdings konnten nur 8.000 Zuschauer in die Arena passen, und die Tribüne gibt eine Vorstellung von der ursprünglichen Höhe des Gebäudes. Es wird vermutet, dass die südliche Tribüne eine zweistöckige und elegant eingerichtete Loge für den Statthalter hatte. An den Ost- und Westseiten gab es jeweils ein monumentales Tor, und am westlichen Eingang befand sich das Nemeseum – ein kleines Heiligtum zu Ehren der Göttin des Schicksals und der Rache, Diana Nemesis (Informačná tabuľa).

A Petronelli, vicino a Bratislava, si trova un campo militare romano in Austria, che è un residuo una ricostruzione del vero campo militare romano di Carnuntum. Qui sono presenti, tra le altre cose, delle rappresentazioni della vita sociale dell’epoca, soluzioni tecniche per la vita quotidiana nelle abitazioni, bagni e molte altre cose interessanti.

La metropoli romana di Carnuntum si trovava lungo la Via dell’ambra, al confine romano – il Limes Romanus – tra Vienna e Bratislava. Al crocevia delle antiche strade commerciali, la Via dell’ambra e la strada del Danubio. È il più grande sito archeologico dell’Austria (vinokarpat.sk). Scavi sistematici sono in corso qui dal 1885. La parola Carnuntum è probabilmente derivata da Kar, o Karn – pietra, cumulo di roccia (Wikipedia.cs).

Carnuntum si sviluppò dalla metà del I secolo d.C. fino alla fine della presenza romana nel 433. La popolazione di Carnuntum è stimata intorno a 50.000 abitanti. Prima dei Romani, c’erano i Celti in questa regione. Nel II secolo a.C. c’erano i Boi, un popolo celtico. Nel 6 a.C., l’imperatore romano Tiberio fondò una base militare sul sito della città celtica di Carnuntum. Attaccò il re marcomanno Marbod. Negli anni 8-9, la Pannonia divenne una provincia romana come Inferior Provincia Illyricum. Dopo la sconfitta nella foresta di Teutoburgo (9 d.C.), Augusto decise di abbandonare ulteriori conquiste a nord del Danubio e designò il Danubio come confine dell’impero. Nei periodi successivi, Carnuntum ebbe un’importante funzione difensiva sul Danubio. Durante il regno dell’imperatore Claudio (41-54), fu fondata anche una città civile. Negli anni 172-175, Marco Aurelio combatté contro i Marcomanni e i Quadi in Pannonia, trascorrendo del tempo a Carnuntum negli anni 171-173. Nel 194 Carnuntum fu elevata a colonia e prese il nome di Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

Circa un chilometro a ovest dell’attuale Bad Deutsch Altenburg c’era un campo militare della 15ª legione – Legio XV Apollinaris. Era protetto da un sistema di fossati e un muro difensivo con torri d’angolo e doppie torri. Vi si trovavano da 5.000 a 6.000 soldati. Circa un chilometro a ovest del campo militare c’era un campo di una legione ausiliaria – Castrum auxilii, costruito nella seconda metà del I secolo d.C. e serviva a una guarnigione militare di 500 soldati di cavalleria. Attorno al campo militare, si sviluppò un insediamento con edifici di legno fissi (canabae), che durante il II secolo d.C. furono trasformati in edifici di pietra. Qui si stabilì la popolazione civile, e questo insediamento si estendeva su circa 150 ettari. L’imperatore Adriano conferì a questo insediamento urbano diritti cittadini. Carnuntum divenne gradualmente una importante metropoli commerciale (vinokarpat.sk).

L’anfiteatro a Petronell era uno dei più grandi nell’Impero Romano, con dimensioni di 72 x 44 metri. Tuttavia, il suo anfiteatro poteva contenere solo 8.000 spettatori. La tribuna dovrebbe far immaginare quale fosse l’altezza originale della struttura. Si presume che una parte della tribuna meridionale fosse a due piani, con un’elegante loggia per il governatore. Sia sul lato est che ovest c’erano una monumentale ciascuna. Vicino all’ingresso occidentale c’era il Nemesium – un piccolo santuario in onore della dea del destino e della vendetta Diana Nemesis (Tabella informativa).

,

Krajina, Zahraničie, Rakúsko, Fotografie

Braunsberg – vrch nad Hainburgom

skala
Hits: 4347

je kopec nad Hainburgom. Je z neho pekný výhľad Bratislavu, hrad Devín.

Najstaršie významné osídlenie Braunsbergu je z doby halštatskej, v 7. až 6. storočí pred naším letopočtom. Kedysi bol osídlený Keltmi. Na západnej strane kopca je napodobenina strážnej keltskej  (Haratíková). Je jedným z troch keltských hradísk v Uhorskej . Vrch dosahuje 376 metrov nad morom. Devín ako ďalšie hradisko sa nachádza necelé 2 km severovýchodne. Najvýznamnejším bolo na Bratislavskom hrade. Predpokladá sa, že vybudovali pred 2000 rokmi (Urban). Na Braunsbergu často chodia so svojimi modelmi lietať. Je zaujímavé sledovať túto ich vášeň.

Braunsberg is a hill above . There is a beautiful view of and Devin Castle from .

The oldest significant settlement on Braunsberg dates back to the Hallstatt period, around the 7th to 6th centuries BCE. It was once inhabited by Celts. On the western side of the hill, there is a replica of a Celtic watchtower (Haratíková). It is one of three Celtic hillforts in the area of the Hungarian Gate. The summit reaches 376 meters above sea level. Devin, another hillfort, is located less than 2 km to the northeast. The most significant was the oppidum at Bratislava Castle. It is assumed that the fortifications were built by the Boii over 2000 years ago (Urban). Model aircraft enthusiasts often frequent Braunsberg to fly their models, making it interesting to observe their passion.

Braunsberg ist ein Hügel oberhalb von Hainburg. Von dort aus hat man einen schönen Blick auf Bratislava und die Devin.

Die älteste bedeutende Siedlung auf dem Braunsberg stammt aus der Hallstattzeit, etwa im 7. bis 6. Jahrhundert v. Chr. Er war einst von Kelten bewohnt. Auf der Westseite des Hügels befindet sich eine Nachbildung eines keltischen Wachturms (Haratíková). Es ist eines von drei keltischen Oppida in der Gegend des Ungartores. Der Gipfel erreicht eine Höhe von 376 Metern über dem Meeresspiegel. Devin, ein weiteres Oppidum, liegt weniger als 2 km nordöstlich. Das bedeutendste war das Oppidum auf der Burg Bratislava. Es wird angenommen, dass die Bóier vor über 2000 Jahren die Befestigungen errichteten (Urban). Modellflugzeug-Enthusiasten besuchen den Braunsberg oft, um ihre Modelle fliegen zu lassen, was es interessant macht, ihre Leidenschaft zu beobachten.

Ausgrabungen am Braunsberg, in: Otto Helmut Urban, Katalog: Archaeologie in Hainburg, Ausstellung im -Museum, 1990, 13-20.

TOP

Všetky

, ,

Krajina, Zahraničie, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4506

Česko je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná história. Veď len v roku 1993 sa federácia rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is . The so-called father of the is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, Morava a . Geologicky a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české rieky: Labe, Vltava, Morava, Dyje, , Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte  sa našli okrese , Suchdol, . Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, . Od 5. storočia pred n. l. tu žili Kelti – . Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near , near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez Poľsko až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej vojny v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou Rakúsko-Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by , and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do , 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie mestá v Českej republike: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: , , Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti , Český raj, Krkonoše, Šumava. Osobnosti: pedagóg , vynálezca hromozvodu Václav Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, , František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, , Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, , Alois Jirásek, Petr Bezruč, , Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, , Bohumil Hrabal,  Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, , Egon Bondy, Ivan Jirous, . Po roku 1989 Patrik Ouředník a (wikipedia.cs). České divadelníctvo má korene v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní divadlo. V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, , Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a . V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep,  – , Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, , Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, , Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, , Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, , Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol  Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. , sochár , Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov –  epopej, Najznámejší fotografi: František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je Praha. Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Odkazy

, , ,