2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južné Čechy, Kostoly, Krajina, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 715

Obec Koma­ři­ce sa nachá­dza 6 km od Čes­kých Budějo­víc. Nemec­ký názov preň je Komars­chitz. Čes­ké syno­ny­mum je Komá­ŕi­ce. Prvá zmien­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ny his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dza, že osíd­le­nie tu exis­to­va­lo už oko­lo roku 600. Pome­no­va­nie obce pochá­dza od sta­ro­slo­van­ské­ho komar, komar­no, komar­ník, čo zna­me­ná pas­tvi­ny ďale­ko od osíd­le­nia. Pre Koma­ři­ce bolo veľ­mi dôle­ži­té ryb­nič­né, les­né hos­po­dár­stvo a chov ovcí. Vzni­ka­li mly­ny, hám­re, flu­sár­ňa, v kto­rej sa varil potaš. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­te­ľov v 187 domoch na roz­lo­he 10.3 km2. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 460 met­rov nad morom (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­li dve veľ­ké záh­ra­dy, v jed­nej bola oran­žé­ria pre pes­to­va­nie cit­ru­sov a fiku­sov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pes­to­vať šalát. Veľ­ký význam mal pivo­var, kto­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kom pive sa tra­do­va­lo, že sa ho člo­vek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj hus­té. Aj pre­to sa tu pes­to­val chmeľ, ale aj vín­na réva, kono­pe, ľan, ovo­cie (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ný zámok. Do dneš­nej podo­by ho posta­vi­li v rokoch 1561 – 1566. V roku 1598 zámok vyho­rel. Obdob­ne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámok požia­rom. Pred zám­kom sto­jí baro­ko­vá socha Pan­ny Márie Nepo­škvr­ne­nej, prav­de­po­dob­ne posta­ve­ná oko­lo roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mies­te zám­ku stá­la pred­tým tvrz. Zámok bol v rešti­tú­cii vrá­te­ný maji­te­ľom, kto­rých pred­ko­via ho zakú­pi­li v roku 1926 (Infor­mač­ná tabuľa).

Kon­tri­buč­ná sýp­ka je vidi­teľ­ná zo všet­kých prí­jaz­do­vých ciest v oko­lí. Zača­la vzni­kať už v 13.6.1689. Je dlhá tak­mer 58 met­rov, viac ako 14 met­rov širo­ká a nie­čo cez 16 met­rov vyso­ká. Vznik­la aj s kapa­cit­ných dôvo­dov a z dôvo­du, aby obi­lie pri čas­tých požia­roch pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďa­ka nej pre­šli kra­jom bez výraz­nej­ších stôp na tunaj­šom oby­va­teľ­stve (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ke­ho údo­lia Žel­no sa cho­di­lo ku stud­nič­ke svä­tej Bar­ba­ry pre lie­či­vú vodu, s údaj­ne bla­ho­dár­ny­mi účin­ka­mi na zrak. Stud­nič­ka je zacho­va­ná dodnes (Infor­mač­ná tabuľa).

The vil­la­ge of Koma­ři­ce is loca­ted 6 km from Čes­ké Budějo­vi­ce. Its Ger­man name is Komars­chitz, and its Czech syno­nym is Komá­ŕi­ce. The first men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onal his­to­rian Jaro­mír Šimon sug­gests that sett­le­ments exis­ted here around the year 600. The name of the vil­la­ge comes from the Old Sla­vic word ​“komar,” mea­ning pas­tu­res far from sett­le­ments. Fis­he­ries, fores­try, and she­ep far­ming were cru­cial for Koma­ři­ce. Mills, ham­mer mills, and a potash boiling faci­li­ty were estab­lis­hed. The vil­la­ge has a popu­la­ti­on of 372 resi­dents in 187 hou­ses, cove­ring an area of 10.3 km². It sits at an alti­tu­de of 460 meters abo­ve sea level (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Two lar­ge gar­dens were cre­a­ted oppo­si­te the cast­le, one of which hou­sed an oran­ge­ry for gro­wing cit­rus fru­its and figs. This is whe­re let­tu­ce cul­ti­va­ti­on began for the first time in Bohe­mia. The bre­we­ry was of gre­at impor­tan­ce and ope­ra­ted until 1904. It was said that Koma­ři­ce beer was so thick that one could eat and drink it. The­re­fo­re, hops were gro­wn here, as well as gra­pe­vi­nes, hemp, flax, and fru­it (koma​ri​ce​.cz).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Renais­san­ce cast­le. It was rebu­ilt bet­we­en 1561 and 1566 and suf­fe­red a fire in 1598. Simi­lar­ly, it resis­ted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the cast­le stands a Baro­que sta­tue of the Imma­cu­la­te Vir­gin Mary, pro­bab­ly erec­ted around 1730 (koma​ri​ce​.cz). A for­tress sto­od on the site of the cast­le befo­re its cons­truc­ti­on. The cast­le was retur­ned to its right­ful owners through res­ti­tu­ti­on, pur­cha­sed by the­ir ances­tors in 1926 (Infor­ma­ti­on plaque).

The Con­tri­bu­ti­on Gra­na­ry is visib­le from all the sur­roun­ding roads. Its cons­truc­ti­on began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a litt­le over 16 meters high. It was built for capa­ci­ty rea­sons and to ensu­re that grain would not burn in fre­qu­ent fires. The fami­ne years of 1713 – 1714 and 1773 – 1776 left litt­le impact on the local popu­la­ti­on thanks to it (koma​ri​ce​.cz). Peop­le used to go to the near­by Žel­no val­ley to a well dedi­ca­ted to St. Bar­ba­ra for its hea­ling water, belie­ved to have bene­fi­cial effects on eyesight. The well is still pre­ser­ved today (Infor­ma­ti­on plaque).

Obec Koma­ři­ce se nachá­zí 6 km od Čes­kých Budějo­vic. Němec­ký název pro ni je Komars­chitz. Čes­kým syno­ny­mem je Komá­ři­ce. Prv­ní zmín­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ní his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dí, že osíd­le­ní tu exis­to­va­lo již kolem roku 600. Poj­me­no­vá­ní obce pochá­zí od sta­ro­slo­van­ské­ho slo­va ​“komar”, což zna­me­ná pas­tvi­ny dale­ko od osíd­le­ní. Pro Koma­ři­ce bylo vel­mi důle­ži­té ryb­níč­ní a les­ní hos­po­dá­řs­tví a chov ovcí. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­tel v 187 domech na plo­še 10,3 km². Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 460 met­rů nad mořem (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­ly dvě vel­ké zahra­dy, v jed­né byla oran­žé­rie pro pěs­to­vá­ní cit­ru­sů a fíků. Zde se v Čechách popr­vé začal pěs­to­vat salát. Vel­ký význam měl pivo­var, kte­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kém pivu se tra­do­va­lo, že ho člo­věk může jíst i pít, tak hus­té prý bylo. Pro­to se zde pěs­to­val chmel, ale také vin­ná réva, kono­pí, len, ovo­ce (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ní zámek. Do dneš­ní podo­by ho posta­vi­li v letech 1561 – 1566. V roce 1598 zámek vyho­řel. Podob­ně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámek požá­rům. Před zám­kem sto­jí barok­ní socha Pan­ny Marie Nepos­kvr­něné, prav­děpo­dob­ně posta­ve­ná kolem roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mís­tě zám­ku stá­la před­tím tvrz. Zámek byl v res­ti­tu­ci vrá­cen maji­te­lům, jejichž před­ko­vé ho zakou­pi­li v roce 1926 (Infor­mač­ní tabule).

Kon­tri­buč­ní sýp­ka je vidi­tel­ná ze všech pří­jez­do­vých cest v oko­lí. Zača­la vzni­kat již v 13.6.1689. Je dlou­há téměř 58 met­rů, více než 14 met­rů širo­ká a něco přes 16 met­rů vyso­ká. Vznik­la i z kapa­cit­ních důvo­dů a z důvo­du, aby obi­lí při čas­tých požá­rech pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní proš­ly kra­jem bez výraz­něj­ších stop na tam­ním oby­va­tels­tvu (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ké­ho údo­lí Žel­no se cho­di­lo ke stu­dán­ce sva­té Bar­bo­ry pro léči­vou vodu, s údaj­ně bla­ho­dár­ný­mi účin­ky na zrak. Stu­dán­ka je zacho­vá­na dodnes (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Komařice

Use Facebook to Comment on this Post

Iné, Rodina

Príspevok môjho otca Františka Kaclíka

skala
Hits: 5199

Naro­dil som sa v roku 1937 na Horeh­ro­ní v obci Fili­po­vo v pre­krás­nom, avšak chu­dob­nom kra­ji. V tom­to pre­d­voj­no­vom čase sme mali veľ­mi jed­no­du­chú domá­cu stra­vu, nie­čo také ako cit­ru­so­vé plo­dy, dnes také bež­né som nepoz­nal. Tes­ne po voj­ne ako 10 roč­ný som pre­ko­nal reuma­tic­kú horúč­ku, kto­rej násled­ka­mi trpím dodnes. Už počas mla­dos­ti sa pre­ja­vo­va­la nedo­my­ka­vosť chlop­ne, čas­to som mal chríp­ku, bol som čas­to hospitalizovaný.

V roku 1960 som sa ože­nil do Pieš­ťan, spo­lu s man­žel­kou vycho­val šty­ri zdra­vé deti. Bol som zamest­na­ný u Štát­nych lesov v Pieš­ťa­noch, pred­tým v Hron­ci. Do roku 1981 som sa tešil prie­mer­né­mu zdra­viu, kedy zaklo­pal na dve­re prvý krát váž­ny prob­lém. Počas ope­rá­cie srd­ca my vyme­ni­li aor­tál­nu chlop­ňu. Odvte­dy som na inva­lid­nom dôchod­ku. Sna­žím sa dodr­žia­vať živo­tosprá­vu, správ­ne brať lie­ky, úpl­ne som pre­stal faj­čiť (nikdy som nefaj­čil viac ako 5 ciga­riet den­ne), nepre­pí­nam sa. Vo ​“for­me” ma udr­žia­va aj rodin­né záze­mie, naj­mä man­žel­ka. Vďa­ka tomu som od prvej ope­rá­cie v roku 1981 pre­žil. Naučil som sa doma všet­ko uro­biť, opra­viť, napo­kon času som mal na roz­dá­va­nie. Sna­žím sa na kon­flikt­né situ­ácie zabudnúť.

V roku 1997 sa vysky­tol ďal­ší váž­ny prob­lém – edém pľúc, násled­kom čoho bola o rok neskôr dru­há ope­rá­cia srd­ca, pri­da­la sa k tomu aj endo­kar­di­tí­da – zápal osrd­cov­ni­co­vé­ho sva­lu. Počas ope­rá­cie mi boli vyme­ne­né obe chlop­ne. Tak­mer pol roka trva­lo než som sa natrva­lo vrá­til domov.

Zažil som veľ­ké psy­chic­ké zaťa­že­nie, naj­mä po prvej ope­rá­ciu. Vyspo­ria­da­nie bolo mojím veľ­kým víťazs­tvom. Doká­za­la to pev­ná vôľa aj zázra­ky. Viem, že je prob­lém ak aktív­ne žijú­ci člo­vek zra­zu nemô­že cho­diť do prá­ce, ani sa inak podob­ne rea­li­zo­vať. Ak si k tomu pri­rá­ta­me nalo­me­né zdra­vie, nie­len fyzic­ké, ale aj psy­chic­ké, člo­vek sa stá­va sám sebe a oko­liu prí­ťa­žou, čas­to je podráž­de­ný.

Dúfam, že ešte neja­ký čas pobud­nem na sve­te, naho­vá­ram si, že aj môj sta­rý otec bol sil­ný a zdra­vý, keď sa dožil 94 rokov, a že sa toho doč­kám aj ja.

Otec zomrel v roku 2020

Odka­zy

I was born in 1937 in Horeh­ro­nie, in the vil­la­ge of Fili­po­vo, in a beau­ti­ful yet impo­ve­ris­hed regi­on. During the pre-​war peri­od, we had very sim­ple home-​cooked meals, somet­hing like cit­rus fru­its, which are so com­mon today but were unkno­wn to me then. Short­ly after the war, at the age of 10, I over­ca­me rhe­uma­tic fever, the con­se­qu­en­ces of which I still suf­fer from today. Even during my youth, a val­ve insuf­fi­cien­cy mani­fes­ted, and I often had the flu, lea­ding to fre­qu­ent hospitalizations.

In 1960, I mar­ried in Pieš­ťa­ny, and toget­her with my wife, we rai­sed four healt­hy chil­dren. I wor­ked for the Sta­te Forests in Pieš­ťa­ny, pre­vi­ous­ly in Hro­nec. Until 1981, I enjo­y­ed ave­ra­ge health when a seri­ous issue knoc­ked on my door for the first time. During heart sur­ge­ry, they repla­ced my aor­tic val­ve. Sin­ce then, I’ve been on disa­bi­li­ty reti­re­ment. I stri­ve to main­tain a healt­hy lifes­ty­le, take medi­ca­ti­ons as pre­sc­ri­bed, quit smo­king com­ple­te­ly (I never smo­ked more than five ciga­ret­tes a day), and I avo­id unne­ces­sa­ry stress. My fami­ly, espe­cial­ly my wife, helps keep me in good spi­rits. Thanks to them, I’ve sur­vi­ved sin­ce my first sur­ge­ry in 1981. I’ve lear­ned to do eve­ryt­hing at home, fix things, and even­tu­al­ly had plen­ty of time to spa­re. I try to for­get about con­fron­ta­ti­onal situations.

In 1997, anot­her seri­ous issue aro­se – pul­mo­na­ry ede­ma, lea­ding to a second heart sur­ge­ry a year later, accom­pa­nied by endo­car­di­tis – inflam­ma­ti­on of the heart musc­le. Both val­ves were repla­ced during the ope­ra­ti­on. It took almost six months befo­re I per­ma­nen­tly retur­ned home.

I expe­rien­ced sig­ni­fi­cant men­tal strain, espe­cial­ly after the first sur­ge­ry. Coping was a gre­at vic­to­ry, achie­ved through strong will and mirac­les. It’s a chal­len­ge when an acti­ve­ly living per­son sud­den­ly can’t go to work or enga­ge in other acti­vi­ties. When you add bro­ken health, both phy­si­cal and men­tal, a per­son beco­mes a bur­den to them­sel­ves and the­ir sur­roun­dings, often fee­ling irritable.

I hope to remain in this world for some time, con­vin­cing myself that my old fat­her was strong and healt­hy, rea­ching the age of 94, and I hope to achie­ve the same.

My fat­her pas­sed away in 2020.

Use Facebook to Comment on this Post