Značka: historické udalosti

Krajina, Slovenská krajina, TOP

Slovensko – krajina v srdci Európy

24/06/202524/06/2025 skala

Slovensko leží v srdci Európy. Hraničí s Poľskom, Českom, Rakúskom, Maďarskom a Ukrajinou. Je to hornatá krajina, na Slovensku sú krásne hory, napr. Malá Fatra, Nízke Tatry, Vysoké Tatry. Takmer celým územím prechádza časť Karpatského oblúka. Z geologického a geotermálneho hľadiska je Slovensko veľmi bohatá krajina.

Slovensko disponuje 1200 objavenými jaskyňami, prístupných verejnosti je len 14. Najdlhšou je Demänovský jaskynný systém, ktorý má viac ako 30 km. Najhlbšou je Starý hrad v Nízkych Tatrách, s hĺbkou 432 metrov. Najdlhšou riekou je Váh, ktorý tečie 406 km. 80 metrov má najvyšší Kmeťov vodopád vo Vysokých Tatrách. Najveternejším miestom je Chopok. Najdaždivejším miestom je Zbojnícka chata. Najrozsiahlejším pohorím je Ondavská vrchovina, ktorá sa rozprestiera na ploche 1 320 km²(slovakia.eu.sk). Na Slovensku sa nachádza najväčší drevených oltár na svete – Kostol svätého Jakuba v Levoči, geografický stred Európy v Kremnických vrchoch, jediný studený artézsky prameň v Európe – Herliansky gejzír pri Košiciach, najrozsiahlejší hradný komplex v strednej Európe – Spišský hrad, najvyšší vrch v Karpatoch – Gerlachovský štít, najstarší verejný park v strednej Európe – Sad Janka Kráľa v Bratislave (visitslovakia.com). Na Slovensku sa nachádza najväčší počet hradov a zámkov v Európe. 425 kaštieľov, 180 hradov, zámkov a zrúcanín (slovakia.eu.sk). Ku 21.5.2011 tu žilo 5 397 036 obyvateľov (statistics.sk). V mestách žije viac ako 57 % z nich (slovakia.eu.sk).

Na Slovensku žijú prevažne Slováci. Z menšín sú zastúpení Maďarí, Rómovia, Ukrajinci, Češi, Nemci. Na Slovensku sa nachádzajú rôzne špecifické oblasti, ktoré majú svoj pôvod v minulosti: Hont, Gemer, Tekov, Turiec, Liptov, Spiš, Šariš, Abov, Zemplín, Uh, Novohrad, Orava. Niekedy v 5. storočí sem prišli Slovania, ktorí boli neskôr napádaní okrem iného Avarmi, ktorých sme neskôr vyhnali. Cca z toh to územia. Každopádne mnoho Avarov sa asimilovalo. Podľa novších prameňov je otázne kam až siahalo v istom období rímske osídlenie. Každopádne aj na Slovensku sa našli pozostatky rímskeho osídlenia na viacerých miestach.

Prvé osídlenie Slovenska pochádza z konca paleolitu, spred 250 tisíc rokov, s lokality Gánovce, kde sa našla lebka neandertálca a z Moravian, kde sa našla soška Venuše – tzv. Moravianska Venuša. Prví roľníci sa tu objavili asi 5 000 – 4 000 rokov pred Kristom. Od konca 4. storočia pred Kristom sem prichádzajú Kelti. V 1. storočí pre Kristom Dákovia. Od začiatku 1. storočia sem prišli Germáni – Vanniove kráľovstvo. Prví slovania osídľovali naše územie zrejme v 5. storočí (Wikipedia).

Prvým štátnym útvarom Slovanov na území dnešného Slovenska bola Samova ríša v 7. storočí. Neskôr Nitrianske kniežatstvo, ktorého spojením s Moravským kniežatstvom vnikla v roku 833 Veľká Morava (Wikipedia). Čo bola veľmi významná epizóda v dejinách v tom období to bol pomerne silný štát. Zhruba do tohto obdobia patrí aj návšteva Solúnskych bratov Cyrila a Metoda v 9. storočí, ktorí hlásali kresťanskú vieru na našom území. Z hľadiska kultúrneho šlo o veľmi významný posun. Dosiahli, že popri latinčine sa staroslovienčina stala liturgickým jazykom, čo uznal aj pápež. Za zváženie stojí fakt, že to boli vtedy jediné dva jazyky, v ktorých sa mohli viesť omše. Zhruba v 10. storočí sem prišli Maďari, ktorí podobne ako Avari v 5. storočí kočovali. Narazili však na odpor Slovanov, ale aj Rimanov a Germánov. Viacmenej nemali kam ísť, tak sa tu usadili a naučili sa obhospodarovať pôdu. Od 10. storočia bolo Slovensko súčasťou Uhorska, od 19. storočia Rakúsko-Uhorska. Bratislava, dnešné hlavné mesto, bola veľmi dlho korunovačným mestom. Od roku 1918 bolo Slovensko súčasťou Československa, s krátkou prestávkou samostatného Slovenského štátu počas druhej svetovej vojny. Od 1.1.1993 je Slovenská republika samostatným štátom. Od 1. mája 2004 sme členmi Európskej únie, od 29.3.2004 sme členmi NATO, od 1.1.2009 sme členmi Eurozóny – Európskej menovej únie, oficiálnou menou sa stalo euro.

Počas celej histórie bolo Slovensko mnohokrát napádané Tatármi, Turkami, ale z hľadiska celistvosti územia odolávalo. Je pravda, že Turci aj Tatári mali aj iné ciele, ktoré ich mnohokrát donútili odísť z územia Slovenska. Každopádne ani germánske, alebo rímske útoky neboli priveľké. Hrady, ktoré na Slovensku boli v minulosti boli pomerne dobre opevnené a v minulosti dokázali úspešne odolávať nepriateľom. Neraz našim protivníkom pomohla zrada na ich obsadenie. Do stredoveku boli napr. hrady v Devíne, vo Fiľakove veľkou prekážkou pre nepriateľov. Napokon aj Bratislavský hrad. Veď Bratislava bola dlho nazývaná aj ako kamenné mesto. Zlé obdobie obdobie pre jednoduchý ľud bolo po roku 1526 a trvalo zhruba do roku 1868. Je zaujímavé, že niektoré reality z vtedajšieho obdobia sa dostali aj do slovníka – pojem turecké hospodárstvo pochádza práve zo stredoveku. I^de o to, že Turek len bral a nestaral sa. Turkom nezáležalo na tom, čo bude, keď oni využijú úrodu, nestarali sa o budúcnosť, jednoducho šli ďalej, zdierali niekoho iného.

Z hľadiska kultúry bola významná existencia Academie Istropolitany – jednej z najstarších univerzít v Európe. Založil je Matej Korvín v Bratislave okolo roku 1466. V roku 1787 bola prvý krát kodifikovaná spisovná slovenčina Antonom Bernolákom na základe západoslovenského nárečia – bernolákovčina. Od roku 1843 je vďaka Ľudovítovi Štúrovi spisovná slovenčina kodifikovaná na základe stredoslovenského nárečia.

Najviac ľudí žije v mestách Bratislava, Košice, Prešov, Nitra, Žilina, Banská Bystrica, Trnava, Martin, Trenčín, Poprad, Prievidza, Zvolen (slovakiasite.com). Národné parky: TANAP – Tatranský národný park, NAPANT – Národný park Nízke Tatry, Veľká Fatra, Malá Fatra, Pieniny (PIENAP), Poloniny, Slovenský raj, Slovenský kras, Muránska planina (slovakiasite.com). Najvýznamnejšie sviatky: Vianoce, Veľká noc, Mikuláš, Svätá Lucia, Silvester, Nový rok, Deň detí, Deň matiek, Pamiatka zosnulých, Fašiangy (slovakiasite.com). Významné osobnosti: Juraj Jánošík – zbojník a ľudový hrdina, ktorý bohatým bral a chudobným dával, Ľudovít Štúr – kodifikátor spisovnej slovenčiny, Milan Rastislav Štefánik – vedec, politik, vojak, zakladateľ československého štátu, Alexander Dubček – štátnik, osobnosť Pražskej jari 1968 (slovakiasite.com). Gastronomické charakteristické jedlá: parenica, ovčí syr, syrové korbáčiky, oštiepok, bryndra, skalický trdelník, bratislavské rožky (mpsr.sk), tokajské víno, kapustnica, pirohy, lokše, tlačenka, jaternice, pagáče a napokon aj kofola. Z tvrdého alkoholu sú známe: borovička, slivovica, demänovka. Slovensko je veľmi bohaté na minerálne pramene – minerálky: Budiš, Gemerka, Fatra, Santovka, Salvator, Rajec, Ľubovnianka, Mitická, Lucka a mnoho iných.

Slovakia lies in the heart of Europe. It borders Poland, the Czech Republic, Austria, Hungary, and Ukraine. It is a mountainous country, with beautiful mountains such as the Malá Fatra, Nízke Tatry, and Vysoké Tatry. Almost the entire territory is part of the Carpathian arc. From a geological and geothermal perspective, Slovakia is a very rich country.

Slovakia boasts 1200 discovered caves, of which only 14 are accessible to the public. The longest is the Demänovský Cave System, which spans more than 30 km. The deepest is Starý hrad in the Nízke Tatry, with a depth of 432 meters. The longest river is the Váh, which flows for 406 km. The highest waterfall is Kmeťov vodopád in the Vysoké Tatry, at 80 meters. The windiest place is Chopok. The rainiest place is Zbojnícka chata. The largest mountain range is the Ondavská vrchovina, covering an area of 1,320 km² (slovakia.eu.sk). Slovakia is home to the world’s largest wooden altar – the Church of St. James in Levoča, the geographical center of Europe in the Kremnické vrchy, the only cold artesian spring in Europe – Herliansky gejzír near Košice, the largest castle complex in Central Europe – Spišský hrad, the highest peak in the Carpathians – Gerlachovský štít, the oldest public park in Central Europe – Sad Janka Kráľa in Bratislava (visitslovakia.com). Slovakia has the largest number of castles and chateaus in Europe: 425 castles, 180 ruins of castles and chateaus (slovakia.eu.sk). As of May 21, 2011, the population was 5,397,036 inhabitants (statistics.sk). More than 57% of them live in cities (slovakia.eu.sk).

Slovaks predominantly inhabit Slovakia. Minority groups include Hungarians, Roma, Ukrainians, Czechs, and Germans. Slovakia has various specific regions with historical origins: Hont, Gemer, Tekov, Turiec, Liptov, Spiš, Šariš, Abov, Zemplín, Uh, Novohrad, Orava. Sometime in the 5^th century, the Slavs arrived, who were later attacked, among others, by the Avars, whom we later expelled. Approximately from this territory. Nevertheless, many Avars assimilated. According to newer sources, it is questionable how far Roman settlement extended at a certain period. Nevertheless, remnants of Roman settlement have been found in several places in Slovakia.

The first settlement of Slovakia dates back to the end of the Paleolithic, 250 thousand years ago, with localities such as Gánovce, where the skull of a Neanderthal was found, and Moravany, where the Venus figurine was found – the so-called Moravian Venus. The first farmers appeared here around 5,000 – 4,000 years before Christ. From the end of the 4^th century BC, the Celts arrived. In the 1^st century BC, the Dacians. From the beginning of the 1^st century, the Germans arrived – the Kingdom of Vannio. The first Slovaks probably settled our territory in the 5^th century (Wikipedia).

The first state entity of the Slavs in the territory of today’s Slovakia was the Samo’s Empire in the 7^th century. Later, the Principality of Nitra, which merged with the Moravian Principality in 833 to form Great Moravia (Wikipedia). This was a very significant episode in the history of that period, as it was a relatively strong state. Roughly until this period falls the visit of the Thessalonian brothers Cyril and Methodius in the 9^th century, who preached the Christian faith in our territory. From a cultural perspective, this was a very significant shift. They succeeded in making Old Church Slavonic the liturgical language alongside Latin, which was recognized by the pope. It is worth considering the fact that these were the only two languages in which Mass could be celebrated at that time. Around the 10^th century, the Hungarians arrived, who, like the Avars in the 5^th century, were nomadic. However, they encountered resistance from the Slavs, as well as from the Romans and Germans. More or less, they had nowhere to go, so they settled here and learned to cultivate the land. From the 10^th century, Slovakia was part of Hungary, and from the 19^th century, Austria-Hungary. Bratislava, today’s capital, was for a long time the coronation city. Since 1918, Slovakia has been part of Czechoslovakia, with a brief break as an independent Slovak state during World War II. Since January 1, 1993, the Slovak Republic has been an independent state. Since May 1, 2004, we have been members of the European Union, since March 29, 2004, members of NATO, since January 1, 2009, members of the Eurozone – the European Monetary Union, with the euro becoming the official currency.

Throughout history, Slovakia has been invaded many times by the Tatars, Turks, but in terms of territorial integrity, it has withstood. It is true that the Turks and Tatars had other goals, which often forced them to leave Slovak territory. However, even Germanic or Roman attacks were not excessive. The castles that were in Slovakia in the past were relatively well-fortified and in the past, they successfully resisted enemies. Often our opponents were helped to capture them by betrayal. Until the Middle Ages, for example, the castles in Devín, in Fiľakovo, were a major obstacle to enemies. Finally, even Bratislava Castle. After all, Bratislava was long called the “stone city.” A bad period for the common people was after 1526 and lasted roughly until 1868. It is interesting that some realities from that period also entered the vocabulary – the term “Turkish economy” comes precisely from the Middle Ages. The point is that the Turk just took and did not care. The Turks didn’t care what would happen when they used the harvest; they didn’t care about the future, they just went on, squeezing someone else.

In terms of culture, the existence of the Academia Istropolitana – one of the oldest universities in Europe – was significant. It was founded by Matthias Corvinus in Bratislava around 1466. In 1787, Anton Bernolák codified the written Slovak language for the first time based on the Western Slovak dialect – Bernolák’s Slovak. Since 1843, thanks to Ľudovít Štúr, the written Slovak language has been codified based on the Central Slovak dialect.

The most people live in the cities of Bratislava, Košice, Prešov, Nitra, Žilina, Banská Bystrica, Trnava, Martin, Trenčín, Poprad, Prievidza, Zvolen (slovakiasite.com). National parks: TANAP – Tatra National Park, NAPANT – Low Tatras National Park, Veľká Fatra, Malá Fatra, Pieniny (PIENAP), Poloniny, Slovak Paradise, Slovak Karst, Muránska planina (slovakiasite.com). The most significant holidays: Christmas, Easter, St. Nicholas Day, St. Lucia Day, New Year’s Eve, New Year’s Day, Children’s Day, Mother’s Day, All Saints’ Day, Carnival (slovakiasite.com). Significant personalities: Juraj Jánošík – a brigand and folk hero who took from the rich and gave to the poor, Ľudovít Štúr – codifier of the written Slovak language, Milan Rastislav Štefánik – scientist, politician, soldier, co-founder of the Czechoslovak state, Alexander Dubček – statesman, figure of the Prague Spring of 1968 (slovakiasite.com). Gastronomic characteristic dishes: parenica, sheep cheese, cheese whips, oštiepok, bryndza, Skalica trdelník, Bratislava rolls (mpsr.sk), Tokaj wine, cabbage soup, pierogi, potato pancakes, tlačenka, liver sausage, pagáče, and finally kofola. From hard alcohol, borovička, slivovica, Demänovka are well known. Slovakia is very rich in mineral springs – mineral waters: Budiš, Gemerka, Fatra, Santovka, Salvator, Rajec, Ľubovnianka, Mitická, Lucka, and many others.

Slowakei liegt im Herzen Europas. Es grenzt an Polen, die Tschechische Republik, Österreich, Ungarn und die Ukraine. Es ist ein bergiges Land, mit wunderschönen Bergen wie der Malá Fatra, den Nízke Tatry und den Vysoké Tatry. Fast das gesamte Gebiet gehört zum Karpatenbogen. Aus geologischer und geothermaler Sicht ist die Slowakei ein sehr reiches Land.

Die Slowakei verfügt über 1200 entdeckte Höhlen, von denen nur 14 für die Öffentlichkeit zugänglich sind. Die längste ist das Demänovský-Höhlensystem, das mehr als 30 km lang ist. Die tiefste ist der Starý hrad in den Nízkych Tatrách, mit einer Tiefe von 432 Metern. Der längste Fluss ist die Váh, der über 406 km fließt. Der höchste Wasserfall ist der Kmeťov vodopád in den Vysoké Tatry, mit 80 Metern. Der windigste Ort ist Chopok. Der regenreichste Ort ist Zbojnícka chata. Das größte Bergmassiv ist die Ondavská vrchovina, die eine Fläche von 1.320 km² umfasst (slovakia.eu.sk). Die Slowakei beherbergt den größten hölzernen Altar der Welt – die Kirche St. Jakob in Levoča, das geografische Zentrum Europas in den Kremnické vrchy, die einzige kalte artesische Quelle Europas – Herliansky gejzír bei Košice, die größte Schlossanlage in Mitteleuropa – Spišský hrad, den höchsten Gipfel der Karpaten – Gerlachovský štít, den ältesten öffentlichen Park in Mitteleuropa – Sad Janka Kráľa in Bratislava (visitslovakia.com). Die Slowakei hat die größte Anzahl von Burgen und Schlössern in Europa: 425 Schlösser, 180 Ruinen von Burgen und Schlössern (slovakia.eu.sk). Zum 21. Mai 2011 betrug die Bevölkerung 5.397.036 Einwohner (statistics.sk). Mehr als 57% von ihnen leben in Städten (slovakia.eu.sk).

Die Slowaken überwiegend bevölkern die Slowakei. Minderheitsgruppen umfassen Ungarn, Roma, Ukrainer, Tschechen und Deutsche. Die Slowakei hat verschiedene spezifische Regionen mit historischen Ursprüngen: Hont, Gemer, Tekov, Turiec, Liptov, Spiš, Šariš, Abov, Zemplín, Uh, Novohrad, Orava. Irgendwann im 5. Jahrhundert kamen die Slawen, die später unter anderem von den Awaren angegriffen wurden, die später vertrieben wurden. Etwa aus diesem Gebiet. Dennoch assimilierten sich viele Awaren. Nach neueren Quellen ist fraglich, wie weit die römische Besiedlung zu einem bestimmten Zeitpunkt reichte. Dennoch wurden Reste römischer Besiedlung an mehreren Stellen in der Slowakei gefunden.

Die erste Besiedlung der Slowakei datiert aus dem Ende des Paläolithikums, vor 250.000 Jahren, mit Lokalitäten wie Gánovce, wo der Schädel eines Neandertalers gefunden wurde, und Moravany, wo die Venusfigurine gefunden wurde – die sogenannte Moravische Venus. Die ersten Bauern erschienen hier vor etwa 5.000 bis 4.000 Jahren vor Christus. Ab Ende des 4. Jahrhunderts v. Chr. kamen die Kelten. Im 1. Jahrhundert v. Chr. die Daker. Ab dem Beginn des 1. Jahrhunderts kamen die Germanen – das Königreich Vannio. Die ersten Slowaken siedelten wahrscheinlich im 5. Jahrhundert unser Gebiet (Wikipedia).

Die erste staatliche Einheit der Slawen auf dem Gebiet der heutigen Slowakei war das Reich von Samo im 7. Jahrhundert. Später das Fürstentum von Nitra, das sich im Jahr 833 mit dem Mährischen Fürstentum vereinigte, um Großmähren zu bilden (Wikipedia). Dies war eine sehr bedeutende Episode in der Geschichte dieser Zeit, da es ein relativ starker Staat war. Etwa bis zu diesem Zeitpunkt fällt der Besuch der Thessalonicher Brüder Kyrill und Methodius im 9. Jahrhundert, die den christlichen Glauben auf unserem Gebiet predigten. Aus kultureller Sicht war dies eine sehr bedeutende Verschiebung. Es gelang ihnen, das Altkirchenslawische neben Latein zur liturgischen Sprache zu machen, was vom Papst anerkannt wurde. Es ist erwähnenswert, dass dies die einzigen beiden Sprachen waren, in denen zu dieser Zeit Messen gefeiert werden konnten. Etwa im 10. Jahrhundert kamen die Ungarn, die wie die Awaren im 5. Jahrhundert nomadisch waren. Sie trafen jedoch auf Widerstand von den Slawen, aber auch von den Römern und Germanen. Mehr oder weniger hatten sie keinen anderen Ort, an den sie gehen konnten, also ließen sie sich hier nieder und lernten, das Land zu bewirtschaften. Seit dem 10. Jahrhundert gehörte die Slowakei zu Ungarn, und seit dem 19. Jahrhundert zu Österreich-Ungarn. Bratislava, die heutige Hauptstadt, war lange Zeit die Krönungsstadt. Seit 1918 gehört die Slowakei zu der Tschechoslowakei, mit einer kurzen Pause als unabhängiger slowakischer Staat während des Zweiten Weltkriegs. Seit dem 1. Januar 1993 ist die Slowakische Republik ein unabhängiger Staat. Seit dem 1. Mai 2004 sind wir Mitglieder der Europäischen Union, seit dem 29. März 2004 Mitglieder der NATO, seit dem 1. Januar 2009 Mitglieder der Eurozone – der Europäischen Währungsunion, wobei der Euro zur offiziellen Währung wurde.

Im Laufe der Geschichte wurde die Slowakei viele Male von Tataren, Türken und anderen angegriffen, aber was die territoriale Integrität betrifft, hat sie standgehalten. Es stimmt, dass die Türken und Tataren andere Ziele hatten, was sie oft zwang, das slowakische Gebiet zu verlassen. Aber auch germanische oder römische Angriffe waren nicht übermäßig. Die Burgen, die in der Slowakei in der Vergangenheit waren, waren relativ gut befestigt und konnten früher erfolgreich Feinden widerstehen. Oft wurde unseren Gegnern geholfen, sie zu erobern, indem sie verraten wurden. Bis ins Mittelalter waren zum Beispiel Burgen in Devín, in Fiľakovo ein großes Hindernis für Feinde. Schließlich auch Bratislava Castle. Nach allem war Bratislava lange Zeit als “Steinstadt” bekannt. Eine schlechte Zeit für das einfache Volk war nach 1526 und dauerte ungefähr bis 1868. Es ist interessant, dass einige Realitäten aus dieser Zeit auch in den Wortschatz eingegangen sind – der Begriff “türkische Wirtschaft” stammt genau aus dem Mittelalter. Es geht darum, dass der Türke einfach genommen und sich nicht darum gekümmert hat. Den Türken war es egal, was passieren würde, wenn sie die Ernte nutzten; sie interessierten sich nicht für die Zukunft, sie gingen einfach weiter und drückten jemand anderen aus.

In kultureller Hinsicht war die Existenz der Academia Istropolitana – einer der ältesten Universitäten Europas – bedeutsam. Sie wurde von Matthias Corvinus um 1466 in Bratislava gegründet. 1787 kodifizierte Anton Bernolák erstmals die geschriebene slowakische Sprache auf der Grundlage des westslowakischen Dialekts – Bernoláks Slowakisch. Seit 1843 wurde die geschriebene slowakische Sprache dank Ľudovít Štúr auf der Grundlage des zentralslowakischen Dialekts kodifiziert.

Die meisten Menschen leben in den Städten Bratislava, Košice, Prešov, Nitra, Žilina, Banská Bystrica, Trnava, Martin, Trenčín, Poprad, Prievidza, Zvolen (slovakiasite.com). Nationalparks: TANAP – Tatra-Nationalpark, NAPANT – Nationalpark Nízke Tatry, Veľká Fatra, Malá Fatra, Pieniny (PIENAP), Poloniny, Slowakisches Paradies, Slowakischer Karst, Muránska planina (slovakiasite.com). Die wichtigsten Feiertage: Weihnachten, Ostern, St. Nikolaus, St. Lucia, Silvester, Neujahr, Kindertag, Muttertag, Allerheiligen, Karneval (slovakiasite.com). Bedeutende Persönlichkeiten: Juraj Jánošík – ein Brigand und Volksheld, der den Reichen nahm und den Armen gab, Ľudovít Štúr – Kodifizierer der geschriebenen slowakischen Sprache, Milan Rastislav Štefánik – Wissenschaftler, Politiker, Soldat, Mitbegründer des tschechoslowakischen Staates, Alexander Dubček – Staatsmann, Figur des Prager Frühlings von 1968 (slovakiasite.com). Gastronomische charakteristische Gerichte: Parenica, Schafskäse, Käsepeitschen, Oštiepok, Bryndza, Skalitzer Trdelník, Bratislavaer Rollen (mpsr.sk), Tokajer Wein, Krautsuppe, Pierogi, Kartoffelpuffer, Tlačenka, Leberwurst, Pagáče und schließlich Kofola. Bekannte harte Alkoholika sind Borovička, Slivovitz, Demänovka. Die Slowakei ist sehr reich an Mineralquellen – Mineralwässer: Budiš, Gemerka, Fatra, Santovka, Salvator, Rajec, Ľubovnianka, Mitická, Lucka und viele andere.

Słowacja leży w sercu Europy. Graniczy z Polską, Czechami, Austrią, Węgrami i Ukrainą. Jest to górzysty kraj, w którym znajdują się piękne góry, takie jak Mała Fatra, Niżne Tatry, Wysokie Tatry. Prawie całe terytorium przecina fragment łuku Karpat. Z geologicznego i geotermalnego punktu widzenia Słowacja jest bardzo bogatym krajem.

Słowacja posiada 1200 odkrytych jaskiń, z których tylko 14 jest dostępnych dla publiczności. Najdłuższy jest system jaskiń Demänovský, który ma ponad 30 km. Najgłębsza to Starý hrad w Niżnych Tatrach, o głębokości 432 metrów. Najdłuższą rzeką jest Wáh, która ma 406 km długości. Najwyższy wodospad to Kmeťov vodopád w Wysokich Tatrach, mający 80 metrów wysokości. Najbardziej wietrznym miejscem jest Chopok. Najbardziej deszczowym miejscem jest Zbojnícka chata. Największym masywem górskim jest Ondavská vrchovina, zajmujący obszar 1320 km² (slovakia.eu.sk). Na Słowacji znajduje się największy drewniany ołtarz na świecie – Kościół św. Jakuba w Levoči, geograficzne centrum Europy w Kremnickich Wierchach, jedyny zimny artezyjski źródłowy w Europie – Herliansky gejzír koło Koszyc, największy kompleks zamkowy w Europie Środkowej – Zamek Spiski, najwyższy szczyt Karpat – Gerlachovský štít, najstarszy park publiczny w Europie Środkowej – Sad Janka Kráľa w Bratysławie (visitslovakia.com). Na Słowacji znajduje się największa liczba zamków i pałaców w Europie: 425 zamków, 180 ruin zamków i pałaców (slovakia.eu.sk). Według danych z 21 maja 2011 roku mieszkało tu 5 397 036 mieszkańców (statistics.sk). Ponad 57% z nich mieszka w miastach (slovakia.eu.sk).

Na Słowacji przeważający udział mają Słowacy. Spośród mniejszości występują Węgrzy, Romowie, Ukraińcy, Czesi i Niemcy. Na terenie Słowacji znajdują się różne specyficzne regiony o historycznym pochodzeniu: Hont, Gemer, Tekov, Turiec, Liptów, Spisz, Szarysz, Abov, Zemplín, Uh, Nowogród, Orawa. Pierwsi Słowianie pojawili się tutaj prawdopodobnie w V wieku naszej ery (Wikipedia).

Pierwszą jednostką państwową Słowian na terenie dzisiejszej Słowacji było państwo Samona w VII wieku. Później Księstwo Nitrzańskie, które połączyło się w 833 roku z Księstwem Morawskim, tworząc Wielką Morawę (Wikipedia). Była to bardzo istotna epoka w historii tego okresu, ponieważ był to stosunkowo silny państwo. W około ten okres przypada także wizyta thesalońskich braci Cyryla i Metodego w IX wieku, którzy głosili wiarę chrześcijańską na tym obszarze. Z kulturowego punktu widzenia był to bardzo istotny przeskok. Udało im się uczynić starosłowiański obok łaciny językiem liturgicznym, co zostało uznane przez papieża. Warto zauważyć, że były to jedyne dwa języki, w których w tym czasie można było odprawiać msze. W około X wieku przybyli Węgrzy, którzy podobnie jak Awarowie w V wieku byli koczownikami. Spotkali się jednak z oporem Słowian, ale także Rzymian i Germanów. W zasadzie nie mieli dokąd iść, więc osiedlili się tutaj i nauczyli się uprawiać ziemię. Od X wieku Słowacja należała do Węgier, a od XIX wieku do Austro-Węgier. Bratysława, obecna stolica, była przez długi czas miastem koronacyjnym. Od 1918 roku Słowacja była częścią Czechosłowacji, z krótką przerwą na niepodległe państwo słowackie w czasie II wojny światowej. Od 1 stycznia 1993 roku Republika Słowacka jest niepodległym państwem. Od 1 maja 2004 roku jesteśmy członkiem Unii Europejskiej, od 29 marca 2004 roku członkiem NATO, od 1 stycznia 2009 roku członkiem strefy euro – Unii Walutowej, gdzie euro stało się oficjalną walutą.

Podczas całej historii Słowacja była wielokrotnie atakowana przez Tatarów, Turków, ale pod względem integralności terytorialnej przetrwała. Prawdą jest, że Turcy i Tatarzy mieli inne cele, co często zmuszało ich do opuszczenia terytorium Słowacji. Jednak ataki germańskie czy rzymskie nie były zbyt liczne. Zamki, które istniały na terenie Słowacji w przeszłości, były stosunkowo dobrze ufortyfikowane i potrafiły skutecznie przeciwstawiać się wrogom. Często naszym przeci wnikom pomagała zdrada, by je zdobyć. Do średniowiecza zamki w Devínie, Fiľakovie były na przykład dużą przeszkodą dla wrogów. W końcu także zamek bratysławski. Bratysława była długo znana jako „miasto z kamienia”. Czasami nazwa „turecka gospodarka” pochodzi właśnie ze średniowiecza. Chodzi o to, że Turkowi zależało tylko na zabraniu, nie dbał o nic. Turkom nie zależało na tym, co się stanie, gdy wykorzystają plony, nie dbali o przyszłość, po prostu szli dalej, wyzyskując kogoś innego.

Z kulturowego punktu widzenia istnienie Academia Istropolitana – jednego z najstarszych uniwersytetów w Europie – miało znaczenie. Założył go Matej Korvín w Bratysławie około 1466 roku. W 1787 roku po raz pierwszy znormalizowano język słowacki na podstawie dialektu zachodniosłowackiego – język bernolákowy. Od 1843 roku, dzięki Ľudovítowi Štúrowi, język słowacki jest znormalizowany na podstawie dialektu środkowosłowackiego.

Najwięcej ludzi mieszka w miastach Bratysławie, Koszycach, Preszowie, Nitrze, Żylinie, Bańskiej Bystrzycy, Trnawie, Martinie, Trenczynie, Popradzie, Prievidzy, Zvolen (slovakiasite.com). Parki narodowe: TANAP – Tatrzański Park Narodowy, NAPANT – Park Narodowy Niżne Tatry, Wielka Fatra, Mała Fatra, Pieniny (PIENAP), Poloniny, Słowacki Raj, Słowacki Kras, Muránska planina (slovakiasite.com). Najważniejsze święta: Boże Narodzenie, Wielkanoc, św. Mikołaj, św. Łucja, Sylwester, Nowy Rok, Dzień Dziecka, Dzień Matki, Wszystkich Świętych, Karnawał (slovakiasite.com). Wybitne osobistości: Juraj Jánošík – zbójnik i bohater ludowy, który zabierał bogatym i dawał biednym, Ľudovít Štúr – kodifikator języka słowackiego, Milan Rastislav Štefánik – naukowiec, polityk, żołnierz, współzałożyciel państwa czechosłowackiego, Alexander Dubček – polityk, postać Praskiej Wiosny 1968 roku (slovakiasite.com). Charakterystyczne potrawy gastronomiczne: parenica, ser owczy, korbáčiky serowe, oštiepok, bryndza, trdelník skalicki, bratislavské rožky (mpsr.sk), wino tokajskie, kapustnica, pierogi, placki ziemniaczane, tlačenka, kaszanka, pagáče i wreszcie kofola. Z mocnych alkoholi znane są: borovička, śliwowica, demänovka. Słowacja jest bardzo bogata w źródła mineralne – wody mineralne: Budiš, Gemerka, Fatra, Santovka, Salvator, Rajec, Ľubovnianka, Mitická, Lucka i wiele innych.

Szlovákia közép-Európában található. Határos Lengyelországgal, Csehországgal, Ausztriával, Magyarországgal és Ukrajnával. Ez egy hegyvidéki ország, Szlovákiában szép hegyek találhatók, például a Kis-Fátra, a Nagy-Fátra, a Magas-Tátra. Majdnem az egész területen áthalad a Kárpátok íve. Geológiai és geotermikus szempontból Szlovákia nagyon gazdag ország.

Szlovákiának 1200 felfedezett barlangja van, közülük csak 14 nyitva áll a nyilvánosság előtt. A leghosszabb a Deményfalvi barlangrendszer, amely több mint 30 km hosszú. A legmélyebb a Starý hrad a Alacsony-Tátrában, 432 méteres mélységben. A leghosszabb folyó a Vág, amely 406 km hosszú. A legmagasabb vízesés a Magas-Tátrában a Kmeť-vízesés, 80 méter magas. A legszélsebesebb hely Chopok. A legesősebb hely a Zbojnícka chata. A legnagyobb hegység az Ondavai-dombság, amely 1320 km² területen terül el. Szlovákiában található a világ legnagyobb fából készült oltára, a Levočai Szent Jakab-templom, Európa geográfiai középpontja a Kremnica-hegységben, az egyetlen hideg artezi kút Európában a Herliansky gejzír Kassánál, a közép-európai régió legnagyobb várágyai a Szepesi vár, a legmagasabb hegycsúcs a Kárpátokban a Gerlachovský-gerinc, a legöregebb közpark a közép-európai régióban a Janka Kráľa Park Pozsonyban. Szlovákiában található a legtöbb vár és kastély Európában. 425 kastély, 180 vár, kastély és rom (slovakia.eu.sk). 2011. május 21-én 5 397 036 lakos élt itt (statistics.sk). Lakosságának több mint 57%-a él városokban (slovakia.eu.sk).

Szlovákiában főként szlovákok élnek. Kisebbségi csoportok közé tartoznak a magyarok, a romák, az ukránok, a csehek és a németek. Szlovákiában különböző történelmi régiók találhatók, mint például Hont, Gemer, Tekov, Turiec, Liptov, Szepes, Šariš, Abov, Zemplén, Uh, Novohrad, Orava. A szlávok valószínűleg az 5. században érkeztek Szlovákiába, akiket különböző támadások értek, többek között az Avaroké, akiket később elűztek. A népességük egy része azonban Szlovákiában maradt. A legfrissebb adatok szerint kérdéses, hogy az egyes időszakokban a római települések milyen messzire terjedtek. Mindenesetre Szlovákiában is találtak római települési maradványokat több helyen.

Szlovákia első települése a paleolit végén, mintegy 250 000 évvel ezelőtt keletkezett, olyan helyeken, mint Gánovce, ahol neandervölgyi koponyát találtak, és Moravianban, ahol Vénusz szobrot találtak – a Moravai Vénuszt. Az első gazdálkodók valószínűleg Kr. e. 5 000 – 4 000 évvel ezelőtt jelentek meg itt. Kr. e. 4. század vége óta a kelták érkeztek ide. Kr. e. 1. században jöttek a dákok. Az 1. század elejétől kezdve a germánok – Vanniove királysága – is ide érkeztek. Az első szlávok valószínűleg az 5. században telepedtek le erre a területre (Wikipedia).

A szlávok első államalakulata Szlovákiában a 7. században létrejött Samo birodalom volt. Később az Nitri hercegség, amelynek 833-ban Morva hercegséggel történő egyesítésével nagy Morvaország alakult ki (Wikipedia). Ez egy nagyon fontos epizód volt a történelemben ebben az időszakban, mivel ez egy viszonylag erős államalakulat volt. Ehhez az időszakhoz tartozik Cyril és Metód missziója a 9. században, akik a keresztény hitet hirdették ezen a területen. Kulturális szempontból ez egy nagyon fontos változás volt. Sikerült elérni, hogy a latin mellett a staroszláv a liturgikus nyelv is legyen, amit még a pápa is elismert. Így ők lettek az egyetlen két nyelv, amelyekben misét lehetett celebrálni. Kb. a 10. században érkeztek a magyarok, akik hasonlóan az 5. századi avarokhoz nomádok voltak. Azonban ellenállásba ütköztek a szlávok, valamint a rómaiak és a germánok részéről. Kevés lehetőségük volt, ezért letelepedtek és megtanulták művelni a földet. A 10. századtól Szlovákia része volt Magyarországnak, a 19. századtól Ausztria-Magyarországnak. Pozsony, a mai főváros hosszú ideig koronázási város volt. 1918-tól Szlovákia része volt Csehszlovákiának, rövid időre önálló Szlovák Államként a második világháború alatt. 1993. január 1‑jétől Szlovákia önálló állam. 2004. május 1‑jétől az Európai Unió tagja vagyunk, 2004. március 29-től a NATO tagja vagyunk, 2009. január 1‑jétől az euróövezet tagja vagyunk – az euró lett az hivatalos fizetőeszköz.

Történelmi szempontból Szlovákia sokszor volt támadásoknak kitett, Tatárok, törökök által, de az ország területi integritása szempontjából ellenállt. Igaz, hogy a törököknek és a tatároknak más célok is voltak, ami sokszor arra kényszerítette őket, hogy elhagyják Szlovákia területét. Mindenesetre sem a germán, sem a római támadások nem voltak túl nagyok. A múltban a szlovákiai várak viszonylag jól megerősítettek voltak, és sikeresen ellenálltak az ellenségeknek. Gyakran a megnyerésükhöz árulás is hozzájárult. A középkorban például a Dévényi, a Fülek várak nagy akadályt jelentettek az ellenségek számára. Végül is a Pozsonyi vár is. Hiszen Pozsonyt sokáig kővárosnak is nevezték. Rossz időszak volt az egyszerű emberek számára 1526 után és körülbelül 1868-ig. Érdekes, hogy néhány valóság az akkori időszakból bekerült a szótárba – a török gazdaság kifejezés éppen a középkorból származik. Arról van szó, hogy a török csak vett, és nem törődött azzal, mi lesz, ha ők használják a termést, nem törődött a jövővel, egyszerűen csak tovább mentek, másokat zsaroltak.

Kulturális szempontból fontos volt az Istropolitana Academia létezése is – Európa egyik legrégebbi egyeteme. Matej Korvín alapította Pozsonyban körülbelül 1466-ban. 1787-ben Anton Bernolák először kodifikálta a szlovák nyelvet Nyugat-Szlovákiai dialektus alapján – bernoláki szlovák nyelv. 1843 óta Ľudovít Štúr miatt a középső szlovák dialektus alapján kodifikálták a szlovák nyelvet.

A legtöbb ember Pozsonyban, Kassán, Presovban, Nitrában, Zsolnán, Besztercebányán, Trencsénben, Martonban, Trencsénben, Poprádban, Prievidzában, Zsolnán él (slovakiasite.com). Nemzeti parkok: TANAP – Tátrai Nemzeti Park, NAPANT – Alacsony-Tátrai Nemzeti Park, Nagy-Fátra, Kis-Fátra, Pieniny (PIENAP), Poloniny, Szlovák Paradicsom, Szlovák Karszt, Murányi síkság (slovakiasite.com). Legfontosabb ünnepek: Karácsony, Húsvét, Mikulás, Szent Lucia, Szilveszter, Újév, Gyermeknap, Anyák napja, Halottak napja, Farsang (slovakiasite.com). Jelentős személyiségek: Juraj Jánošík – rabló és népi hős, aki a gazdagoktól vett és a szegényeknek adott, Ľudovít Štúr – a szlovák írásbeli nyelv kodifikátora, Milan Rastislav Štefánik – tudós, politikus, katona, a Csehszlovák állam megteremtője, Alexander Dubček – politikus, 1968-as Prágai Tavasz jelentős alakja (slovakiasite.com). Gasztronómiai jellegzetességek: parenica, juhsajt, sajtkorongok, oštiepok, bryndza, szilvásvirágh, pozsonyi kifli (mpsr.sk), tokaji bor, káposztaleves, gombóc, palacsinta, tlačenka, hurka, páská, és végül a kofola. Az erős alkoholok közül ismertek: borovička, szilvórium, demänovka. Szlovákia nagyon gazdag ásványvizekben – ásványvizekben: Budiš, Gemerka, Fatra, Santovka, Salvator, Rajec, Ľubovnianka, Mitická, Lucka és sok más.

Niektoré príspevky

Odkazy

Smerom na Bratislavu. Bratislavský hrad napravo

Štvrté Roháčske pleso (najvyššie položené)

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Neživé, Pamätníky, Stavby, Zahraničné

Mohyla mieru – Újezd u Brna

03/02/202504/02/2025 skala

Mohyla míru je významný pamätník nachádzajúci sa približne 10 kilometrov juhovýchodne od Brna. Tento monument bol postavený na počesť obetí bitky pri Slavkove, známej aj ako Bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Pamätník je považovaný za prvý mierový monument v Európe a symbolizuje zmierenie a pamiatku padlých vojakov zo všetkých zúčastnených armád (kudyznudy.cz) Myšlienka vybudovať pamätník na počesť obetí bitky pri Slavkove vznikla na začiatku 20. storočia z iniciatívy brnianskeho kňaza Aloisa Slováka. Jeho cieľom bolo vytvoriť pietne miesto, ktoré by slúžilo ako memento vojnových hrôz a podporovalo myšlienku mieru. Projektu sa ujal architekt Josef Fanta, ktorý navrhol secesný pamätník v tvare mohutnej mohyly zakončenej krížom. Stavba prebiehala v rokoch 1910 až 1912 a slávnostné odhalenie sa uskutočnilo 4. júla 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrov a je postavená z lomového kameňa. Na vrchole sa týči 10-metrový kríž, ktorý symbolizuje utrpenie a nádej. V spodnej časti pamätníka sa nachádzajú sochy štyroch bojovníkov, predstavujúcich štyri armády zúčastnené v bitke – francúzsku, ruskú, rakúsku a pruskú. V interiéri sa nachádza kaplnka s ossáriom, kde sú uložené pozostatky padlých vojakov nájdené na bojisku (turistika.cz). V tesnej blízkosti Mohyly míru sa nachádza múzeum, ktoré ponúka multimediálnu expozíciu venovanú bitke pri Slavkove. Návštevníci tu môžu získať podrobné informácie o priebehu bitky, strategických manévroch, výzbroji a výstroji armád, ako aj o živote vojakov a civilistov v tom období. Expozícia využíva moderné technológie, vrátane audiovizuálnych prezentácií a interaktívnych prvkov, čo umožňuje návštevníkom hlbšie pochopiť historický kontext a význam bitky (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz)

Mohyla je postavená na najvyššom bode bojiska. V roku 1805 nebolo zalesnené, umožňovalo prehľad veľkej časti vtedajšieho bojového poľa. Na začiatku bitky tu bol rakúsky cisár František a ruský cár Alexander. Dobyli ho francúzske jednotky o 11-hodine dopoludnia (Informačná tabuľa). Každoročne sa na prelome novembra a decembra pri Mohyle míru konajú pietne akty na počesť padlých vojakov. Tieto podujatia sú súčasťou širších spomienkových akcií pri príležitosti výročia bitky pri Slavkove. Okrem toho sa v areáli pamätníka organizujú rôzne kultúrne a vzdelávacie podujatia, prednášky, výstavy a rekonštrukcie historických udalostí, ktoré prispievajú k uchovávaniu a šíreniu povedomia o tejto významnej historickej udalosti (kudyznudy.cz).

The Cairn of Peace is a significant monument located approximately 10 kilometers southeast of Brno. This monument was built to honor the victims of the Battle of Austerlitz, also known as the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The memorial is considered the first peace monument in Europe and symbolizes reconciliation and remembrance of fallen soldiers from all participating armies (kudyznudy.cz). The idea to build a memorial in honor of the victims of the Battle of Austerlitz emerged in the early 20^th century, initiated by the Brno priest Alois Slovák. His goal was to create a place of reverence that would serve as a reminder of the horrors of war and promote the idea of peace. The project was undertaken by architect Josef Fanta, who designed an Art Nouveau-style monument in the form of a massive cairn topped with a cross. The construction took place between 1910 and 1912, and the grand unveiling was held on July 4, 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The monument is 26 meters high and built from quarry stone. At the top stands a 10-meter cross, symbolizing suffering and hope. At the base of the memorial, there are sculptures of four warriors, representing the four armies involved in the battle – the French, Russian, Austrian, and Prussian. Inside, there is a chapel with an ossuary, where the remains of fallen soldiers discovered on the battlefield are preserved (turistika.cz). Close to the Cairn of Peace is a museum that offers a multimedia exhibition dedicated to the Battle of Austerlitz. Visitors can gain detailed insights into the course of the battle, strategic maneuvers, weaponry, and equipment of the armies, as well as the lives of soldiers and civilians during that period. The exhibition uses modern technology, including audiovisual presentations and interactive elements, allowing visitors to gain a deeper understanding of the historical context and significance of the battle (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The Cairn is built on the highest point of the battlefield. In 1805, the area was not forested, allowing a clear view of a large part of the battlefield. At the beginning of the battle, the Austrian Emperor Francis and Russian Tsar Alexander were present here. French forces captured the position at 11 a.m. (Information board). Every year, at the turn of November and December, commemorative ceremonies take place at the Cairn of Peace in honor of the fallen soldiers. These events are part of broader remembrance activities marking the anniversary of the Battle of Austerlitz. Additionally, various cultural and educational events, lectures, exhibitions, and historical reenactments are organized at the memorial site, helping to preserve and promote awareness of this significant historical event (kudyznudy.cz).

Le Cairn de la Paix est un monument important situé à environ 10 kilomètres au sud-est de Brno. Ce monument a été érigé en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz, également connue sous le nom de Bataille des Trois Empereurs, qui s’est déroulée le 2 décembre 1805. Ce mémorial est considéré comme le premier monument de la paix en Europe et symbolise la réconciliation et le souvenir des soldats tombés de toutes les armées impliquées (kudyznudy.cz). L’idée de construire un mémorial en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz est née au début du XX^e siècle à l’initiative du prêtre de Brno, Alois Slovák. Son objectif était de créer un lieu de recueillement servant de rappel des horreurs de la guerre et de promouvoir l’idée de paix. Le projet a été confié à l’architecte Josef Fanta, qui a conçu un monument de style Art nouveau sous la forme d’un grand cairn surmonté d’une croix. La construction a eu lieu entre 1910 et 1912, et l’inauguration officielle s’est tenue le 4 juillet 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le monument mesure 26 mètres de hauteur et est construit en pierre de carrière. Au sommet se dresse une croix de 10 mètres, symbolisant la souffrance et l’espoir. À la base du mémorial, on trouve des sculptures de quatre guerriers, représentant les quatre armées impliquées dans la bataille – les Français, les Russes, les Autrichiens et les Prussiens. À l’intérieur, une chapelle abrite un ossuaire contenant les restes des soldats tombés retrouvés sur le champ de bataille (turistika.cz). À proximité du Cairn de la Paix se trouve un musée proposant une exposition multimédia consacrée à la bataille d’Austerlitz. Les visiteurs peuvent y découvrir des informations détaillées sur le déroulement de la bataille, les manœuvres stratégiques, l’armement et l’équipement des armées, ainsi que sur la vie des soldats et des civils de l’époque. L’exposition utilise des technologies modernes, notamment des présentations audiovisuelles et des éléments interactifs, permettant aux visiteurs de mieux comprendre le contexte historique et l’importance de la bataille (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le Cairn est construit sur le point le plus élevé du champ de bataille. En 1805, la zone n’était pas boisée, ce qui permettait une vue dégagée sur une grande partie du champ de bataille. Au début de la bataille, l’empereur autrichien François et le tsar russe Alexandre étaient présents ici. Les forces françaises ont capturé cette position à 11 heures du matin (panneau d’information). Chaque année, entre fin novembre et début décembre, des cérémonies commémoratives ont lieu au Cairn de la Paix en hommage aux soldats tombés. Ces événements font partie des commémorations plus larges marquant l’anniversaire de la bataille d’Austerlitz. En outre, divers événements culturels et éducatifs, conférences, expositions et reconstitutions historiques sont organisés sur le site du mémorial, contribuant à préserver et à diffuser la mémoire de cet événement historique majeur (kudyznudy.cz).

Могила Мира — это значимый мемориал, расположенный примерно в 10 километрах к юго-востоку от Брно. Этот монумент был построен в честь жертв битвы под Аустерлицем, также известной как Битва трёх императоров, которая состоялась 2 декабря 1805 года. Мемориал считается первым памятником мира в Европе и символизирует примирение и память о погибших солдатах всех участвовавших армий (kudyznudy.cz). Идея создания памятника в честь жертв битвы под Аустерлицем возникла в начале XX века по инициативе брненского священника Алоиса Словака. Его целью было создание места памяти, которое бы служило напоминанием об ужасах войны и поддерживало идею мира. Проект был поручен архитектору Йозефу Фанте, который разработал монумент в стиле модерн в виде массивного кургана, увенчанного крестом. Строительство проходило с 1910 по 1912 год, а торжественное открытие состоялось 4 июля 1912 года (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Монумент имеет высоту 26 метров и построен из камня. На вершине возвышается 10-метровый крест, символизирующий страдания и надежду. В нижней части мемориала расположены скульптуры четырёх воинов, представляющих четыре армии, участвовавшие в битве – французскую, русскую, австрийскую и прусскую. Внутри находится часовня с оссуарием, где хранятся останки погибших солдат, найденные на поле боя (turistika.cz). Вблизи Могилы Мира находится музей, который предлагает мультимедийную экспозицию, посвящённую битве под Аустерлицем. Посетители могут получить подробную информацию о ходе сражения, стратегических манёврах, вооружении и снаряжении армий, а также о жизни солдат и гражданского населения в тот период. Экспозиция использует современные технологии, включая аудиовизуальные презентации и интерактивные элементы, что позволяет глубже понять исторический контекст и значение битвы (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Могила расположена на самой высокой точке поля боя. В 1805 году эта территория не была покрыта лесами, что позволяло иметь хороший обзор значительной части поля сражения. В начале битвы здесь находились австрийский император Франц I и русский царь Александр I. Французские войска захватили высоту в 11 часов утра (Информационный стенд). Ежегодно в конце ноября – начале декабря у Могилы Мира проходят памятные мероприятия в честь погибших солдат. Эти события являются частью более масштабных мероприятий, приуроченных к годовщине битвы под Аустерлицем. Кроме того, в мемориальном комплексе организуются различные культурные и образовательные мероприятия, лекции, выставки и исторические реконструкции, способствующие сохранению и популяризации знаний об этом значительном историческом событии (kudyznudy.cz).

Das Friedensdenkmal (Mohyla míru) ist ein bedeutendes Denkmal, das etwa 10 Kilometer südöstlich von Brünn liegt. Dieses Monument wurde zu Ehren der Opfer der Schlacht bei Austerlitz errichtet, die auch als Schlacht der Drei Kaiser bekannt ist und am 2. Dezember 1805 stattfand. Das Denkmal gilt als das erste Friedensdenkmal in Europa und symbolisiert die Versöhnung sowie das Gedenken an die gefallenen Soldaten aller beteiligten Armeen (kudyznudy.cz). Die Idee zur Errichtung des Denkmals entstand Anfang des 20. Jahrhunderts auf Initiative des Brünner Priesters Alois Slovák. Sein Ziel war es, einen Gedenkort zu schaffen, der als Mahnmal für die Schrecken des Krieges dient und den Gedanken des Friedens fördert. Das Projekt wurde vom Architekten Josef Fanta übernommen, der das Denkmal im Jugendstil entwarf – als eine massive Grabanlage mit einem großen Kreuz an der Spitze. Der Bau fand zwischen 1910 und 1912 statt, und die feierliche Enthüllung erfolgte am 4. Juli 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal ist 26 Meter hoch und aus Bruchstein erbaut. An der Spitze steht ein 10 Meter hohes Kreuz, das für Leid und Hoffnung steht. Im unteren Teil des Denkmals befinden sich Statuen von vier Kriegern, die die vier an der Schlacht beteiligten Armeen – die französische, russische, österreichische und preußische – repräsentieren. Im Inneren befindet sich eine Kapelle mit einem Ossarium, in dem die Überreste gefallener Soldaten aufbewahrt werden, die auf dem Schlachtfeld gefunden wurden (turistika.cz). In unmittelbarer Nähe des Friedensdenkmals befindet sich ein Museum, das eine multimediale Ausstellung zur Schlacht bei Austerlitz bietet. Besucher können detaillierte Informationen über den Schlachtverlauf, strategische Manöver, Bewaffnung und Ausrüstung der Armeen sowie das Leben der Soldaten und Zivilisten jener Zeit erhalten. Die Ausstellung nutzt moderne Technologien wie audiovisuelle Präsentationen und interaktive Elemente, um den historischen Kontext und die Bedeutung der Schlacht besser verständlich zu machen (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal wurde auf dem höchsten Punkt des Schlachtfelds errichtet. Im Jahr 1805 war das Gelände nicht bewaldet, sodass ein weiter Blick über das Schlachtfeld möglich war. Zu Beginn der Schlacht befanden sich hier der österreichische Kaiser Franz I. und der russische Zar Alexander I. Um 11 Uhr vormittags wurde die Anhöhe von den französischen Truppen eingenommen (Informationstafel). Jährlich finden Ende November und Anfang Dezember am Friedensdenkmal Gedenkveranstaltungen zu Ehren der gefallenen Soldaten statt. Diese Veranstaltungen sind Teil einer umfassenderen Erinnerungskultur zum Jahrestag der Schlacht bei Austerlitz. Zudem werden auf dem Gelände des Denkmals verschiedene kulturelle und bildungspolitische Veranstaltungen, Vorträge, Ausstellungen und historische Nachstellungen organisiert, um das Bewusstsein für dieses bedeutende historische Ereignis zu bewahren und zu fördern (kudyznudy.cz).

Mohyla míru je významný památník nacházející se přibližně 10 kilometrů jihovýchodně od Brna. Tento monument byl postaven na počest obětí bitvy u Slavkova, známé také jako Bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. Památník je považován za první mírový monument v Evropě a symbolizuje smíření a vzpomínku na padlé vojáky ze všech zúčastněných armád (kudyznudy.cz).

Myšlenka vybudovat památník na počest obětí bitvy u Slavkova vznikla na začátku 20. století z iniciativy brněnského kněze Aloise Slováka. Jeho cílem bylo vytvořit pietní místo, které by sloužilo jako memento válečných hrůz a podporovalo myšlenku míru. Projektu se ujal architekt Josef Fanta, který navrhl secesní památník ve tvaru mohutné mohyly zakončené křížem. Stavba probíhala v letech 1910 až 1912 a slavnostní odhalení se uskutečnilo 4. července 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrů a je postavena z lomového kamene. Na vrcholu se tyčí 10metrový kříž, který symbolizuje utrpení a naději. V^e spodní části památníku se nacházejí sochy čtyř bojovníků, představující čtyři armády zúčastněné v bitvě – francouzskou, ruskou, rakouskou a pruskou. V interiéru se nachází kaple s ossariem, kde jsou uloženy pozůstatky padlých vojáků nalezené na bojišti (turistika.cz).

V těsné blízkosti Mohyly míru se nachází muzeum, které nabízí multimediální expozici věnovanou bitvě u Slavkova. Návštěvníci zde mohou získat podrobné informace o průběhu bitvy, strategických manévrech, výzbroji a výstroji armád, stejně jako o životě vojáků a civilistů v té době. Expozice využívá moderní technologie, včetně audiovizuálních prezentací a interaktivních prvků, což návštěvníkům umožňuje hlouběji pochopit historický kontext a význam bitvy (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla je postavena na nejvyšším bodě bojiště. V roce 1805 nebyla tato oblast zalesněná, což umožňovalo přehled o velké části tehdejšího bojiště. Na začátku bitvy zde byl rakouský císař František a ruský car Alexandr. Francouzské jednotky tento bod dobyly v 11 hodin dopoledne (Informační tabule).

Každoročně se na přelomu listopadu a prosince u Mohyly míru konají pietní akty na počest padlých vojáků. Tyto akce jsou součástí širších vzpomínkových událostí při příležitosti výročí bitvy u Slavkova. Kromě toho se v areálu památníku organizují různé kulturní a vzdělávací akce, přednášky, výstavy a rekonstrukce historických událostí, které přispívají k uchování a šíření povědomí o této významné historické události (kudyznudy.cz).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Príroda, Slovenská krajina, Tatry

Kriváň

28/01/202528/01/2025 skala

O Kriváni sa spieva dokonca v ľudových piesňach. Z tohto pohľadu je to historicky najznámejší vrch vo Vysokých Tatrách. Dovolím si tvrdiť, že už iba Kráľova hoľa je kopec popri Kriváni, ktorý je symbolom Slovenska. Čnie sa do nadmorskej výšky 2494.7 metrov (Wikipedia). Nachádza sa v západnej časti Vysokých Tatier (Wikipedia). Vedú naň dve trasy, z Troch Studničiek a z Jamského plesa. Podľa povesti Kriváň skrivila nebeská dopravná nehoda. Do vrchu zavadil krídlom anjel, ktorého vyslal Boh v siedmy deň stvorenia sveta, aby rozhodil za vrece prírodných krás. Pri tom sa mu roztrhlo vrece, a preto sa Tatrám dostalo viac prírodných krás, ako iným kútom sveta (spravnavec.sk). Na južných a juhozápadných svahoch sa medzi 15 – 18. storočím prevádzkovala banská činnosť (zoznam.sk). Od roku 1861 sa vytvorila tradícia národných výstupov na Kriváň (spravnavec.sk). Prvá písomná zmienka o Kriváni pochádza z roku 1639, kde bol uvedený ako “Kriwan”. Prvé zaznamenané výstupy na Kriváň sa datujú do 18. storočia. V roku 1773 uskutočnil evanjelický farár Andreas Jonas Czirbes zo Spišskej Novej Vsi prvý známy výstup na vrchol (Wikipedia). V 19. storočí sa Kriváň stal symbolom slovenského národného obrodenia. V roku 1841 na jeho vrchol vystúpil Ľudovít Štúr spolu s Michalom Miloslavom Hodžom a Gašparom Fejérpatakym-Belopotockým. Od roku 1955 sa každoročne organizuje Národný výstup na Kriváň, ktorý pripomína tieto historické udalosti a zdôrazňuje význam hory v slovenskej kultúre. Kriváň sa nachádza v Tatranskom národnom parku (TANAP) a je domovom rôznorodej flóry a fauny. Počas výstupu môžu turisti vidieť vzácne druhy rastlín, ako sú plesnivec alpínsky či horec, a stretnúť sa s tatranskými kamzíkmi alebo svišťami. Kriváň sa často objavuje v slovenskej literatúre, hudbe a výtvarnom umení. Jeho silueta je súčasťou štátneho znaku Slovenska a bola vybraná ako motív na slovenských eurominciach. Mnohé básne a piesne oslavujú jeho krásu a význam pre slovenský národ (slovakia.travel).

Kriváň is even sung about in folk songs. From this perspective, it is historically the most famous peak in the High Tatras. I dare to say that only Kráľova hoľa rivals Kriváň as a symbol of Slovakia. It rises to an altitude of 2,494.7 meters (Wikipedia). It is located in the western part of the High Tatras (Wikipedia). Two routes lead to its summit, from Tri Studničky and from Jamské Pleso. According to legend, Kriváň’s crooked shape was caused by a celestial accident. An angel, sent by God on the seventh day of creation to scatter natural beauty, struck the mountain with his wing. During this, the bag of beauty tore, granting the Tatras more natural beauty than any other corner of the world (spravnavec.sk). On its southern and southwestern slopes, mining activity was conducted between the 15^th and 18^th centuries (zoznam.sk). Since 1861, a tradition of national ascents to Kriváň has been established (spravnavec.sk).

The first written mention of Kriváň dates back to 1639, where it was referred to as “Kriwan.” The earliest recorded ascents to Kriváň date to the 18^th century. In 1773, the evangelical pastor Andreas Jonas Czirbes from Spišská Nová Ves made the first known ascent to the summit (Wikipedia). In the 19^th century, Kriváň became a symbol of the Slovak national revival. In 1841, Ľudovít Štúr, together with Michal Miloslav Hodža and Gašpar Fejérpataky-Belopotocký, climbed its peak. Since 1955, the National Ascent to Kriváň has been held annually, commemorating these historical events and emphasizing the mountain’s importance in Slovak culture.

Kriváň is located in the Tatra National Park (TANAP) and is home to diverse flora and fauna. During the climb, tourists can see rare plant species such as the alpine edelweiss and gentian, and encounter Tatra chamois or marmots. Kriváň often appears in Slovak literature, music, and visual arts. Its silhouette is part of Slovakia’s national emblem and was chosen as the motif on Slovak euro coins. Many poems and songs celebrate its beauty and significance to the Slovak nation (slovakia.travel).

O Krivániu śpiewa się nawet w pieśniach ludowych. Z tego punktu widzenia jest to historycznie najbardziej znany szczyt w Wysokich Tatrach. Ośmielam się twierdzić, że tylko Kráľova hoľa rywalizuje z Krivániem jako symbol Słowacji. Wznosi się na wysokość 2494,7 metrów (Wikipedia). Znajduje się w zachodniej części Wysokich Tatr (Wikipedia). Na szczyt prowadzą dwie trasy: z Tri Studničky i z Jamské Pleso. Według legendy, Kriváň został zniekształcony przez niebiański wypadek. Anioł, wysłany przez Boga w siódmym dniu stworzenia, aby rozrzucić naturalne piękno, uderzył skrzydłem w górę. Przy tym worek z pięknem rozerwał się, co sprawiło, że Tatry otrzymały więcej piękna niż inne zakątki świata (spravnavec.sk). Na południowych i południowo-zachodnich stokach prowadzono działalność górniczą między XV a XVIII wiekiem (zoznam.sk). Od 1861 roku ustanowiono tradycję narodowych wejść na Kriváň (spravnavec.sk).

Pierwsza pisemna wzmianka o Krivániu pochodzi z 1639 roku, gdzie został określony jako “Kriwan”. Najwcześniejsze odnotowane wejścia na Kriváň datuje się na XVIII wiek. W 1773 roku pastor ewangelicki Andreas Jonas Czirbes ze Spišskej Novej Vsi dokonał pierwszego znanego wejścia na szczyt (Wikipedia). W XIX wieku Kriváň stał się symbolem słowackiego odrodzenia narodowego. W 1841 roku na jego szczyt wspięli się Ľudovít Štúr, Michal Miloslav Hodža i Gašpar Fejérpataky-Belopotocký. Od 1955 roku co roku organizowane jest Narodowe Wejście na Kriváň, które upamiętnia te wydarzenia historyczne i podkreśla znaczenie góry w słowackiej kulturze.

Kriváň znajduje się w Tatrzańskim Parku Narodowym (TANAP) i jest domem dla różnorodnej flory i fauny. Podczas wspinaczki turyści mogą zobaczyć rzadkie gatunki roślin, takie jak szarotka alpejska czy goryczka, oraz spotkać kozice tatrzańskie lub świstaki. Kriváň często pojawia się w słowackiej literaturze, muzyce i sztukach wizualnych. Jego sylwetka jest częścią godła narodowego Słowacji i została wybrana jako motyw na słowackich monetach euro. Wiele wierszy i pieśni wychwala jego piękno i znaczenie dla narodu słowackiego (slovakia.travel).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Príroda, Skaly

Skaly

22/09/202031/12/2024 skala

Skaly, ktoré sú tvorené geologickými procesmi, sú nielen pôsobivými prírodnými úkazmi, ale často aj symbolicky nabitými lokalitami. Skaly vznikajú dlhodobými geologickými procesmi. Existuje mnoho typov skál – hornín a minerálov. Sedimentárne skaly sa tvoria usadením a stuhnutím sedimentov, ako sú piesok, íl a vápenec. Magmatické skaly vznikajú z tuhnutia magmy, napríklad granit alebo bazalt. Metamorfované skaly vznikajú transformáciou existujúcich hornín pod vplyvom vysokých tlakov alebo teplôt. Skaly majú v rôznych kultúrach a históriách symbolický význam. Môžu predstavovať odolnosť, trvalosť alebo dokonca duchovnú energiu. Mnohé kultúry pripisujú skalám mystické vlastnosti a považujú ich za posvätné miesta. V histórii sa skaly často stávali miestami dôležitých udalostí, ako sú obchodné trasy, osady alebo miesta bojov. Prírodné skalné formácie sú často ohromujúcimi prírodnými pamiatkami. Arky a skalné okná sú skalné útvary, pri ktorých je materiál erodovaný tak, že vznikajú oblúky alebo otvory. Monolity sú obrovské samostatné kamenné bloky. Skalné stĺpy sú vertikálne stĺpy tvorené sedimentárnymi horninami.

Mnohé skaly sú obľúbenými miestami na lezenie, turistiku a pozorovanie vtákov. Niektoré z najznámejších lokalít:

Skalné Mesto Petra, Jordánsko – historické mesto postavené v skalách,
Grand Canyon, USA – obrovská kaňonová formácia tvorená sedimentárnymi skalami,
Meteóry, Grécko – kláštory postavené na vysokých vápencových vežiach.

Rocks, formed by geological processes, are not only impressive natural phenomena but often symbolically charged sites. Rocks are created through long-term geological processes, and there are many types of rocks – rocks and minerals. Sedimentary rocks are formed by the settling and solidification of sediments, such as sand, clay, and limestone. Magmatic rocks form from the solidification of magma, such as granite or basalt. Metamorphic rocks are formed by the transformation of existing rocks under the influence of high pressure or temperatures. Rocks have symbolic significance in various cultures and histories. They can represent resilience, durability, or even spiritual energy. Many cultures attribute mystical properties to rocks and consider them sacred places. Throughout history, rocks have often become sites of important events, such as trade routes, settlements, or battle locations. Natural rock formations are often stunning natural landmarks. Arches and rock windows are rock formations where the material is eroded in such a way that arches or openings are created. Monoliths are massive standalone stone blocks. Rock pillars are vertical columns formed by sedimentary rocks.

Many rocks are popular places for climbing, hiking, and bird watching. Some of the most famous locations include:

Petra, Jordan – a historical city built in the rocks,
Grand Canyon, USA – a massive canyon formation formed by sedimentary rocks,
Meteora, Greece – monasteries built on high limestone towers.

Use Facebook to Comment on this Post

Horné Považie, Krajina, Mestá, Mestá, Neživé, Slovenská krajina, Slovenské, Stavby, Typ krajiny, Zámky

Bytča

20/11/201904/01/2025 skala

Bytča je mesto na Hornom Považí. Nachádza sa neďaleko od Žiliny.

Leží v Bytčianskej doline v nadmorskej výške 337 metrov nad morom. Na rozlohe 43.17 km² tu žije 11 320 obyvateľov. Má tieto mestské časti: Beňov, Hliník nad Váhom, Hrabové, Malá Bytča, Mikšová, Pšurnovice, Veľká Bytča a osady Jabloňovský majer, Kypúsy, Šagáty, Tomborov Salaš. V meste sa nachádza Bytčiansky zámok (kaštieľ), ktorý je národnou kultúrnou pamiatkou. Jeho súčasťou je renešančný Sobášny palác (Wikipedia). Sobášny palác bol postavený v roku 1601 a stavali ho pravdepodobne talianski majstri na pokyn Juraja Thurza. Svadobná sála má 34.5 x 12.5 metra. Palác v roku 1647 vyhorel. Bol síce opravený, ale používal sa iba ako sklady, dreváreň a sýpka (bytca.sk). V roku 1856 vyhorel znovu, čo podnietilo stavebné úpravy tohto objektu a zmeny jeho využitia (muzeum.sk). Popperovci palác vnútri celkom prestavali a v roku 1886 sa z neho stala administratívna budova okresného súdu. Palác bol rekonštruovaný a 23. októbra 2009 slávnostne otvorený (bytca.sk). Kaštieľ vznikol vďaka Františkovi Thurzovi zrejme v roku 1575. Základnú koncepciu tohto diela vytvoril Ján Kilian de Syroth z Milána (bytca.sk). V Bytči je aj pomerne monumentálna synagóga, ktorá úzko súvisela s veľkým počtom židovského obyvateľstva, ktoré v meste žilo najmä na konci 18. a na začiatku 19. storočia. Postavená bola v roku 1801, ale jej súčasná podoba je zo začiatku 20. storočia (bytca.sk).

Prvá písomná zmienka o Bytči je z roku 1234. Asi v roku 1512 sa narodil František Thurzo, zakladateľ bytčianko – oravskej vetvy Thurzovcov. V roku 1555 je Bytča súčasťou Hričovského panstva. V roku 1601 sa postavil Sobášny palác. V roku 1708 obsadilo mesto nemecké cisárske vojsko. V oddieli v zámku slúžil Juraj Jánošík. V rokoch 1708 – 1710 postihol Bytču mor. V roku 1766 zomrel Mikuláš Lukáči vo veku 112 rokov, čim sa stal pravdepodobne najstarším obyvateľom Bytče v celých jej dejinách. V roku 1831 a 1849 zasiahla mesto cholera. V roku 1858 zemetrasenie. V roku 1946 došlo k pripojeniu Hliníka nad Hronom a Malej Bytče k Veľkej Bytči (bytca.sk).

Osobnosti mesta: básnik Samo Chalupka, básnik, publicita Viliam Paulíny-Tóth, kňaz a prezident vojnového Slovenského štátu Jozef Tiso, lekár Ján Červeňanský, ktorý je považovaný za zakladateľa modernej slovenskej ortopédie (Wikipedia).

Bytča is a town in Upper Považie, located near Žilina.

It lies in the Bytčianska Valley at an elevation of 337 meters above sea level. Covering an area of 43.17 km², the town is home to 11,320 residents. It consists of the following districts: Beňov, Hliník nad Váhom, Hrabové, Malá Bytča, Mikšová, Pšurnovice, Veľká Bytča, and settlements Jabloňovský majer, Kypúsy, Šagáty, Tomborov Salaš. The town features the Bytča Castle (chateau), designated as a national cultural monument. It includes the Renaissance Wedding Palace (Wikipedia). The Wedding Palace was built in 1601, probably by Italian masters under the instruction of Juraj Thurza. The wedding hall measures 34.5 x 12.5 meters. In 1647, the palace suffered a fire but was only used for storage, a lumberyard, and a granary (bytca.sk). In 1856, it burned again, prompting renovations and changes in its use (muzeum.sk). The Popper Palace underwent significant internal renovations and, in 1886, it became the administrative building of the district court. The palace was reconstructed and officially reopened on October 23, 2009 (bytca.sk). The castle, likely established in 1575 by František Thurzo, was conceived by Ján Kilian de Syroth from Milan (bytca.sk). Bytča is also home to a relatively monumental synagogue closely connected to the large Jewish population in the late 18^th and early 19^th centuries. Built in 1801, its current form dates from the early 20^th century (bytca.sk).

The first written mention of Bytča dates back to 1234. Around 1512, František Thurzo, the founder of the Bytča-Orava branch of the Thurzo family, was born. In 1555, Bytča became part of the Hričov estate. The Wedding Palace was constructed in 1601. In 1708, the town was occupied by German imperial forces. Juraj Jánošík served in the castle’s unit. Between 1708 and 1710, Bytča was struck by a plague. In 1766, Mikuláš Lukáči died at the age of 112, likely becoming the oldest resident in the history of Bytča. Cholera affected the town in 1831 and 1849, followed by an earthquake in 1858. In 1946, Hliník nad Hronom and Malá Bytča were annexed to Veľká Bytča (bytca.sk).

Notable personalities from the town include the poet Samo Chalupka, poet and publicist Viliam Paulíny-Tóth, priest and president of the wartime Slovak State Jozef Tiso, and the physician Ján Červeňanský, considered the founder of modern Slovak orthopedics (Wikipedia).

Odkazy

TOP

Všetky