Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy, Fotografie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 288

Tiské stěny (Tiské steny) sú pieskovcové skalné mesto a prírodná pamiatka nachádzajúca sa v blízkosti Tisá v okrese Ústí nad Labem v Českej republike. Sú jedinečné svojou rozlohou a rozmanitosťou skalných útvarov, ktoré vytvárajú skalný labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské steny sa rozprestierajú na ploche takmer 100 hektárov, tvoria až 70 metrov vysokú hradbu. Celá oblasť je rozlámaná navzájom kolmých puklín, vytvárajú hustú sieť úzkych kaňonov a roklín, širšie priestranstvá pripomínajú malé s ulicami a námestiami. Až do 19. storočia sa málokto do Tiských stien odvážil vojsť (Informačná tabuľa). 

Pôvod Tiských stien siaha do druhohôr, keď sa v oblasti usadzovali piesčité sedimenty na dne pravekého mora (tisa.cz). Počas približne 20 miliónov rokov bola veľká časť severných a stredných Čiech zatopená plytkým tropickým morom. Keď sa more stiahlo, uložený piesok sa postupne premenil na skalu (Pavel Antrobus). Postupným pôsobením geologických procesov, ako sú zvetrávanie, erózia a odnos materiálu, vzniklo súčasné skalné mesto s hlbokými kaňonmi, zvislými stenami, roklinami, tiesňavami, prevismi a jaskyňami (tisa.cz).

Skalné útvary nesú zaujímavé názvy: Skalné námestie, Janusova hlava, Západná vyhliadka, Veľké steny, Spovednica, Lesná brána, Kazatelňa, Kamenný stôl (skalytisa.cz), Slony, Skalná brána, Múmia, Poustevna, Kazateľ, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Poskytujú na Tisú, Dečínsky Snežník a iné úžasné skalné formácie a výhľady (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny sú obľúbeným cieľom horolezcov vďaka rozmanitosti a náročnosti skalných stien. Oblasť ponúka množstvo lezeckých trás rôznych obtiažností. Natáčali sa tu scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské Rocks) are a sandstone rock town and natural monument located near the village of Tisá in the Ústí nad Labem District of the Czech Republic. They are unique for their size and diversity of rock formations, creating a rock labyrinth (ceskesvycarsko.cz). The Tiské Rocks cover an area of nearly 100 hectares and form a 70-meter-high wall. The entire area is fractured by perpendicular fissures, creating a dense network of narrow canyons and gorges. Wider open spaces resemble small towns with streets and squares. Until the 19th century, few people dared to enter Tiské Stěny (Information board).

The origin of Tiské Stěny dates back to the Mesozoic Era, when sandy sediments were deposited at the bottom of an ancient sea (tisa.cz). For around 20 million years, a large part of northern and central Bohemia was submerged under a shallow tropical sea. As the sea retreated, the deposited sand gradually turned into rock (Pavel Antrobus). Over time, geological processes such as weathering, erosion, and material transport shaped the present-day rock town, with deep canyons, vertical walls, ravines, gorges, overhangs, and caves (tisa.cz).

The rock formations have interesting names: Rock Square, Janus‘ Head, Western Lookout, Great Walls, Confessional, Forest Gate, Pulpit, Stone Table (skalytisa.cz), Elephants, Rock Gate, Mummy, Hermitage, Preacher, Seal (region-ceskesvycarsko.cz). They offer breathtaking views of Tisá, Děčínský Sněžník, and other amazing rock formations and landscapes (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské Stěny is a popular destination for climbers, thanks to its variety and challenging rock walls. The area offers numerous climbing routes of varying difficulty levels. Scenes from the movie „The Chronicles of Narnia“ were filmed here (tisa.cz).

Die Tiské stěny (Tiské Felsen) sind eine Sandstein-Felsenstadt und ein Naturdenkmal in der Nähe des Dorfes Tisá im Bezirk Ústí nad Labem in der Tschechischen Republik. Sie sind einzigartig in ihrer Ausdehnung und Vielfalt an Felsformationen, die ein Felsenlabyrinth bilden (ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny erstrecken sich über fast 100 Hektar und bilden eine bis zu 70 Meter hohe Felsmauer. Das gesamte Gebiet ist von senkrecht zueinander verlaufenden Rissen durchzogen, die ein dichtes Netz aus engen Schluchten und Canyons bilden. Größere Flächen erinnern an kleine Städte mit Straßen und Plätzen. Bis zum 19. Jahrhundert wagte sich kaum jemand in die Tiské stěny (Informationstafel).

Der Ursprung der Tiské stěny reicht bis in die Jura-Zeit zurück, als sich in dieser Region sandige Sedimente auf dem Grund eines prähistorischen Meeres ablagerten (tisa.cz). Vor etwa 20 Millionen Jahren war ein großer Teil Nord- und Mittelböhmens von einem flachen tropischen Meer bedeckt. Als sich das Meer zurückzog, verwandelte sich der abgelagerte Sand allmählich in Fels (Pavel Antrobus). Durch geologische Prozesse wie Verwitterung, Erosion und Materialabtragung entstand die heutige Felsenstadt mit tiefen Schluchten, senkrechten Wänden, Klüften, Engpässen, Überhängen und Höhlen (tisa.cz).

Die Felsformationen tragen interessante Namen: Felsenplatz, Januskopf, Westlicher Aussichtspunkt, Große Wände, Beichtstuhl, Waldtor, Kanzel, Steintisch (skalytisa.cz), Elefanten, Felsentor, Mumie, Einsiedelei, Prediger, Seehund (region-ceskesvycarsko.cz). Sie bieten Ausblicke auf Tisá, den Děčínský Sněžník und andere beeindruckende Felsformationen und Panoramen (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny sind ein beliebtes Ziel für Kletterer, da sie eine große Vielfalt und unterschiedliche Schwierigkeitsgrade bieten. Die Region verfügt über zahlreiche Kletterrouten mit verschiedenen Schwierigkeitsstufen. Hier wurden Szenen aus dem Film „Die Chroniken von Narnia“ gedreht (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skały) to miasto skalne z piaskowca i pomnik przyrody położony w pobliżu miejscowości Tisá w powiecie Ústí nad Labem w Czechach. Są one wyjątkowe ze względu na swoją powierzchnię oraz różnorodność formacji skalnych, które tworzą skalny labirynt (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny zajmują obszar niemal 100 hektarów i tworzą ścianę skalną o wysokości do 70 metrów. Cały teren przecinają pionowe szczeliny, które tworzą gęstą sieć wąskich kanionów i wąwozów. Szersze przestrzenie przypominają małe miasta z ulicami i placami. Aż do XIX wieku niewielu ludzi odważyło się wejść do Tiských stěn (Tablica informacyjna).

Pochodzenie Tiských stěn sięga okresu mezozoiku, kiedy na dnie prehistorycznego morza w tym rejonie osadzały się piaszczyste (tisa.cz). Około 20 milionów lat temu znaczna część północnych i środkowych Czech była zalana przez płytkie, tropikalne morze. Kiedy morze się cofnęło, osadzony piasek stopniowo przekształcił się w skałę (Pavel Antrobus). W wyniku procesów geologicznych, takich jak wietrzenie, erozja i transport materiału, powstało obecne miasto skalne z głębokimi kanionami, pionowymi ścianami, wąwozami, szczelinami, nawisami i jaskiniami (tisa.cz).

Formacje skalne mają interesujące nazwy: Skalny Rynek, Głowa Janusa, Zachodni Punkt Widokowy, Wielkie Ściany, Konfesjonał, Leśna Brama, Kazalnica, Kamienny Stół (skalytisa.cz), Słonie, Skalna Brama, Mumia, Pustelnia, Kaznodzieja, Foka (region-ceskesvycarsko.cz). Roztaczają się z nich widoki na Tisę, Děčínský Sněžník oraz inne spektakularne formacje skalne i panoramy (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny to popularne miejsce wśród wspinaczy dzięki różnorodności i trudności ścian skalnych. Region oferuje liczne drogi wspinaczkowe o różnych stopniach trudności. Kręcono tu sceny do filmu „Opowieści z Narnii“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skály) jsou pískovcové skalní město a přírodní památka nacházející se v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v České republice. Jsou jedinečné svou rozlohou a rozmanitostí skalních útvarů, které vytvářejí skalní labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny se rozprostírají na ploše téměř 100 hektarů a tvoří až 70 metrů vysokou skalní hradbu. Celá oblast je rozčleněna soustavou kolmo se křižujících puklin, které vytvářejí hustou síť úzkých kaňonů a roklí. Širší prostory připomínají malá města s ulicemi a náměstími. Až do 19. století se do Tiských stěn odvážil vstoupit jen málokdo (Informační tabule).

Původ Tiských stěn sahá do období druhohor, kdy se v této oblasti usazovaly písčité sedimenty na dně pravěkého moře (tisa.cz). Přibližně před 20 miliony let byla velká část severních a středních Čech zaplavena mělkým tropickým mořem. Když se moře stáhlo, uložený písek se postupně přeměnil na skálu (Pavel Antrobus). Působením geologických procesů, jako je zvětrávání, eroze a odnos materiálu, vzniklo současné skalní město s hlubokými kaňony, svislými stěnami, roklinami, soutěskami, převisy a jeskyněmi (tisa.cz).

Skalní útvary nesou zajímavé názvy: Skalní náměstí, Janusova hlava, Západní vyhlídka, Velké stěny, Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Kamenný stůl (skalytisa.cz), Sloni, Skalní brána, Mumie, Poustevna, Kazatel, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Nabízejí výhledy na Tisou, Děčínský Sněžník a další úchvatné skalní útvary a panoramata (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny jsou oblíbeným cílem horolezců díky rozmanitosti a náročnosti skalních stěn. Oblast nabízí mnoho lezeckých cest různých obtížností. Natáčely se zde scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Obce, Príroda, Moravské obce, Skaly, Česko, Severná Morava, Biotopy, Fotografie

Lidečko

skala
Hits: 287

Lidečko je obec nachádzajúca sa v údolí Senice, približne 16 km južne od Vsetína, v regióne Valašsko na východe Českej republiky. Obec je obklopená krásnou prírodou, ktorá ponúka množstvo príležitostí pre turistiku a rekreáciu. Prvá písomná zmienka o Lidečku pochádza z roku 1424, keď kráľ Žigmund Luxemburský odovzdal brumovské panstvo, vrátane Lidečka, do záložného držania Miroslavovi z Cimburku. Počas svojej histórie obec čelila viacerým nájazdom a pohromám. V roku 1663 utrpela pri vpáde Tatárov, ktorí údajne zajali a zabili 234 obyvateľov. Následne bola postihnutá tureckými vpádmi v roku 1683 a útokmi Kurucov v roku 1707, pri ktorých zahynulo 12 ľudí (mistopisy.cz). Medzi najvýznamnejšie v obci patrí kostol svätej Kataríny Sinajskej, postavený v roku 1700 na mieste pôvodného kostola z roku 1511, ktorý bol zničený počas tatárskych nájazdov (Wikipedia). Prírodnou pamiatkou sú Čertovy skály, sú obľúbené pre turistov aj horolezcov. Tieto pieskovcové útvary sú spojené s miestnymi legendami a ponúkajú na okolitú krajinu (kudyznudy.cz). Z  geomorfologického hľadiska ide o eróziou narušeného štruktúrneho svahu, zvyčajne označovaného ako skalný múr, resp. hradba. Ide o priečnymi puklinami rozčlenenú pieskovcovú lavicu, ktorá je súčasťou paleogénnych luhačovických vrstiev (Informačná tabuľa). 

Obcou prechádza Hornolidečská magistrála a v okolí vedie niekoľko náučných chodníkov, ako napríklad náučný chodník Vařákovy paseky, ktorá zoznamuje návštevníkov s prírodným bohatstvom a históriou vypálenej valašskej Vařákovy paseky. Časť katastra , ležiaca východne od železnice, sa nachádza v Chránenej krajinnej oblasti Beskydy (lidecko.cz). V súčasnosti má Lidečko približne 1 800 obyvateľov a je súčasťou okresu Vsetín v Zlínskom kraji. Obec si zachováva svoj tradičný ráz a aktívne udržiava miestne zvyky a kultúru. V obci pôsobí viacero záujmových spolkov a združení, ktoré prispievajú k spoločenskému životu (valach.cz). Vďaka drsným prírodným podmienkam Vizovických vrchov a Javorníkov v Lidečku nájdeme udržiavané a zachované pozostatky pôvodnej drevenej zástavby. Najvýznamnejšia pamiatka – Františákovo fojství z 18. storočia bola pre svoju vysokú hodnotu prevezená do Valašského múzea v prírode (Informačná tabuľa). 

Lidečko is a village located in the valley of the Senice River, approximately 16 km south of Vsetín, in the Wallachia region in the eastern Czech Republic. The village is surrounded by beautiful nature, offering numerous opportunities for hiking and recreation. The first written mention of Lidečko dates back to 1424, when King Sigismund of Luxembourg handed over the Brumov estate, including Lidečko, to Miroslav of Cimburk as collateral possession. Throughout its history, the village faced several raids and disasters. In 1663, it suffered during the Tatar invasion, which allegedly resulted in the capture and killing of 234 inhabitants. Subsequently, it was affected by Turkish invasions in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 people were killed (mistopisy.cz). Among the most notable landmarks in the village is the Church of St. Catherine of Sinai, built in 1700 on the site of the original church from 1511, which was destroyed during the Tatar raids (Wikipedia). A natural landmark in the area is Devil’s Rocks (Čertovy skály), which are popular among tourists and climbers. These sandstone formations are associated with local legends and offer views of the surrounding landscape (kudyznudy.cz). From a geomorphological perspective, it is an erosion-damaged structural slope, usually referred to as a rock wall or barrier. It is a sandstone bench divided by transverse cracks, forming part of the Paleogene Luhačovice layers (Information board).

The village is traversed by the Hornolideč Magistrala, and several educational trails lead through the surrounding area, such as the Vařákovy Paseky Educational Trail, which introduces visitors to the natural wealth and history of the burned-out Wallachian settlement of Vařákovy Paseky. Part of the village’s cadastral area, located east of the railway, is situated in the Beskydy Protected Landscape Area (lidecko.cz). Currently, Lidečko has approximately 1,800 inhabitants and is part of the Vsetín District in the Zlín Region. The village retains its traditional character and actively preserves local customs and culture. Several interest groups and associations operate in the village, contributing to its social life (valach.cz). Thanks to the harsh natural conditions of the Vizovice Highlands and the Javorníky Mountains, Lidečko preserves maintained traditions and remnants of the original wooden architecture. The most significant monument, Františák’s farmstead from the 18th century, was relocated to the Wallachian Open Air Museum due to its high historical value (Information board).

Lidečko je obec nacházející se v údolí řeky Senice, přibližně 16 km jižně od Vsetína, v regionu Valašsko na východě České republiky. Obec je obklopena krásnou přírodou, která nabízí mnoho příležitostí pro turistiku a rekreaci. První písemná zmínka o Lidečku pochází z roku 1424, kdy král Zikmund Lucemburský předal brumovské panství, včetně Lidečka, do zástavního držení Miroslavovi z Cimburka. Během své historie obec čelila několika nájezdům a pohromám. V roce 1663 utrpěla při vpádu Tatarů, kteří údajně zajali a zabili 234 obyvatel. Následně byla zasažena tureckými vpády v roce 1683 a útoky Kuruců v roce 1707, při nichž zahynulo 12 lidí (mistopisy.cz). Mezi nejvýznamnější památky v obci patří kostel svaté Kateřiny Sienské, postavený v roce 1700 na místě původního kostela z roku 1511, který byl zničen při tatarských nájezdech (Wikipedia). Přírodní památkou jsou Čertovy skály, které jsou oblíbené mezi turisty i horolezci. Tyto pískovcové útvary jsou spojeny s místními legendami a nabízejí výhledy do okolní krajiny (kudyznudy.cz). Z geomorfologického hlediska jde o erozí narušený strukturální svah, obvykle označovaný jako skalní zeď nebo hradba. Jedná se o pískovcovou lavici rozčleněnou příčnými puklinami, která je součástí paleogenních luhačovických vrstev (Informační tabule).

Obcí prochází Hornolidečská magistrála a v okolí vede několik naučných stezek, například naučná stezka Vařákovy paseky, která seznamuje návštěvníky s přírodním bohatstvím a historií vypálené valašské osady Vařákovy paseky. Část katastru obce, ležící východně od železnice, se nachází v Chráněné krajinné oblasti Beskydy (lidecko.cz). V současné době má Lidečko přibližně 1 800 obyvatel a je součástí okresu Vsetín ve Zlínském kraji. Obec si zachovává svůj tradiční ráz a aktivně udržuje místní zvyky a kulturu. V obci působí několik zájmových spolků a sdružení, které přispívají ke společenskému životu (valach.cz). Díky drsným přírodním podmínkám Vizovických vrchů a Javorníků v Lidečku najdeme udržované tradice a zachované pozůstatky původní dřevěné zástavby. Nejvýznamnější památka – Františákovo fojtství z 18. století byla pro svou vysokou hodnotu přemístěna do Valašského muzea v přírodě (Informační tabule).

 

Krajina, Slovensko, Príroda, Skaly, Biotopy, Fotografie, Kysuce

Megonky – kamenné gule v Milošovej

skala
Hits: 1956

V 80-tych rokoch sa v kameňolome po odstrele horniny objavili pravidelné okrúhle gule s priemerom 10 až 260 cm. Unikátny prírodný úkaz, v roku 2003 bolo nálezisko v Milošovej, vyhlásené za prírodný úkaz (regionkysuce.sk). Najväčšia guľa má priemer 2.6 metra. Odtlačky po vypadnutých guliach naznačujú, že tie najväčšie mali priemer až 5 metrov (Ľuboš Vodička). V priestore medzi Klokočovom – Milošovou a hrebeňom Moravsko-sliezskych Beskýd sa nachádza úzky pruh pieskovcov s nápadnou guľovitou odlučnosťou. Kamenné gule sa nachádzajú aj na iných miestach (František Beleš).

Prírodný útvar kamenné gule sa dá nájsť na rôznych miestach na svete. Obvykle sú vytvorené prírodnými silami a eróziou. Eróziou sa postupne odstraňujú mäkšie časti hornín a vytvárajú guľovité . Gule tvorí aj dažďová , ktorá preniká do pórov v horninách, spôsobuje odlupovanie a oddeľovanie. V angličtine sa tento typ prírodného útvaru nazýva „Racetrack Playa“.

Megonky predstavujú v rámci Slovenska jedinečný geologický útvar s výskytom pieskovcov guľovitej odlučnosti. Tento nesúvislý úzky pruh je dlhý 15 km a široký 250 – 500 metrov. Vek týchto vrstiev je vrchná krieda až stredný eocén – 30 – 40 miliónov rokov. Ide o tzv. Ciežkowický pieskovec, pomenovaný ako Bukovecký. Kamenné gule sa nachádzajú napr. v Grónsku, Rumunsku, , Novom Zélande (František Beleš, Peter Drengubiak – Informačná tabuľa). Gule umiestnené v pevnej pieskovcovej hornine, pôvodne ležali na ploche, postupne však boli zanesené pieskom a bahnom. Geologické zmeny spôsobili ich zdvihnutie do súčasnej polohy. Ležia približne 150 – 200 cm pod dnešným terénom. Veľkostne majú gule priemer od 30 do 3 metre. Ich hmotnosť je aj 25 – 30 ton. Nálezisko bolo odkryté v roku 1988 pri ťažbe v lome Padyšák. Pôvodne sa tu nachádzalo asi 30 gúľ, viaceré boli odvezené do expozícií a rozkradnuté (Wikipedia). Presný proces formovania týchto kamenných gúľ zostáva záhadou. Niektoré hypotézy naznačujú, že vznikli milióny rokov kotúľaním horniny po mäkkom povrchu, zatiaľ čo iné teórie hovoria o ich formovaní ako výplne plynových dutín v iných skalách (turisticky.sk).

In the 1980s, regular round spheres with diameters ranging from 10 to 260 cm were discovered in a quarry after blasting rock. This unique natural phenomenon in Milošová was declared a natural monument in 2003 (regionkysuce.sk). The largest sphere has a diameter of 2.6 meters. Imprints of missing spheres suggest that the largest ones could have had a diameter of up to 5 meters (Ľuboš Vodička). Between Klokočov – Milošová and the ridge of the Moravian-Silesian Beskids, there is a narrow strip of sandstone with noticeable spherical separation. Stone spheres are also found in other places (František Beleš).

The natural formation of stone spheres can be found in various places worldwide. They are typically formed by natural forces and erosion. Erosion gradually removes softer parts of rocks, creating spherical shapes. Rainwater also contributes by penetrating rock pores, causing peeling and separation. This type of natural formation is called „Racetrack Playa“ in English.

Megonky are a unique geological formation in Slovakia, characterized by sandstone with spherical separation. This discontinuous narrow strip is 15 km long and 250–500 meters wide. These layers date back to the Upper Cretaceous to the Middle Eocene, approximately 30–40 million years ago. They consist of so-called Ciężkowice Sandstone, also known as Bukovecký. Stone spheres are also found in Greenland, Romania, the USA, and New Zealand (František Beleš, Peter Drengubiak – information board). The spheres, embedded in solid sandstone, originally lay on the surface but were gradually buried by sand and mud. Geological changes later elevated them to their current position. They lie approximately 150–200 cm below the present terrain. The spheres range in diameter from 30 cm to 3 meters, with a weight of 25–30 tons. The site was uncovered in 1988 during quarrying at Padyšák. Originally, about 30 spheres were found; many were taken to exhibitions or stolen (Wikipedia). The exact process of their formation remains a mystery. Some hypotheses suggest they formed over millions of years by rolling rocks on soft surfaces, while others propose they formed as fillings of gas cavities in other rocks (turisticky.sk).

W latach 80. w kamieniołomie po wystrzeleniu skał odkryto regularne okrągłe kule o średnicy od 10 do 260 cm. Ten unikalny naturalny fenomen w Milošovej został w 2003 roku uznany za pomnik przyrody (regionkysuce.sk). Największa kula ma średnicę 2,6 metra. Odciski po zaginionych kulach sugerują, że największe mogły mieć średnicę nawet 5 metrów (Ľuboš Vodička). Między Klokočovem – Milošovą a grzbietem Beskidów Morawsko-Śląskich znajduje się wąski pas piaskowców z charakterystycznym kulistym oddzieleniem. Kamienne kule występują również w innych miejscach (František Beleš).

Naturalne formacje kamiennych kul można znaleźć w różnych miejscach na świecie. Zazwyczaj powstają one pod wpływem sił natury i erozji. Erozja stopniowo usuwa miększe części skał, tworząc kuliste kształty. Deszczówka również przyczynia się do ich powstawania, wnikając w pory skał, powodując łuszczenie i oddzielanie. W języku angielskim tego typu formacja nazywana jest „Racetrack Playa“.

Megonki to unikalna formacja geologiczna na Słowacji, charakteryzująca się piaskowcami z kulistym oddzieleniem. Ten nieciągły wąski pas ma długość 15 km i szerokość 250–500 metrów. Wiek tych warstw szacuje się na późną kredę do środkowego eocenu, czyli 30–40 milionów lat. Składają się z tzw. piaskowca Ciężkowickiego, znanego również jako Bukovecký. Kamienne kule znajdują się np. na Grenlandii, w Rumunii, USA i Nowej Zelandii (František Beleš, Peter Drengubiak – tablica informacyjna). Kule osadzone w solidnym piaskowcu pierwotnie leżały na powierzchni, ale stopniowo zostały zasypane piaskiem i błotem. Zmiany geologiczne później podniosły je do obecnej pozycji. Leżą około 150–200 cm pod obecnym terenem. Kule mają średnicę od 30 cm do 3 metrów i ważą nawet 25–30 ton. Odkryto je w 1988 roku podczas wydobycia w kamieniołomie Padyšák. Początkowo znaleziono tam około 30 kul, wiele z nich zostało przeniesionych do ekspozycji lub skradzionych (Wikipedia). Dokładny proces ich powstawania pozostaje tajemnicą. Niektóre hipotezy sugerują, że powstały miliony lat temu w wyniku toczenia skał po miękkiej powierzchni, inne mówią o ich formowaniu się jako wypełnienia pustek gazowych w innych skałach (turisticky.sk).

V 80. letech se v kamenolomu po odstřelu horniny objevily pravidelné kulaté koule o průměru 10 až 260 cm. Unikátní přírodní úkaz, nález v Milošové byl v roce 2003 prohlášen za přírodní památku (regionkysuce.sk). Největší koule má průměr 2,6 metru. Otisky po vypadlých koulích naznačují, že ty největší mohly mít průměr až 5 metrů (Ľuboš Vodička). Mezi Klokočovem – Milošovou a hřebenem Moravskoslezských Beskyd se nachází úzký pruh pískovců s nápadnou kulovitou odlučností. Kamenné koule se nacházejí i na jiných místech (František Beleš).

Přírodní útvar kamenné koule lze nalézt na různých místech světa. Obvykle jsou vytvořeny přírodními silami a erozí. Eroze postupně odstraňuje měkčí části hornin a vytváří kulovité tvary. Koule tvoří také dešťová voda, která proniká do pórů v horninách, způsobuje odlupování a oddělování. V angličtině se tento typ přírodního útvaru nazývá „Racetrack Playa“.

Megonky představují na Slovensku jedinečný geologický útvar s výskytem pískovců kulovité odlučnosti. Tento nesouvislý úzký pruh je dlouhý 15 km a široký 250–500 metrů. Stáří těchto vrstev se datuje do svrchní křídy až středního eocénu – 30–40 milionů let. Jde o tzv. Ciężkowický pískovec, známý jako Bukovecký. Kamenné koule se nacházejí např. v Grónsku, Rumunsku, USA, na Novém Zélandu (František Beleš, Peter Drengubiak – informační tabule). Koule, uložené v pevném pískovci, původně ležely na povrchu, ale postupně byly zasypány pískem a bahnem. Geologické změny je později zvedly do současné polohy. Nacházejí se zhruba 150–200 cm pod dnešním terénem. Velikostí mají průměr od 30 cm do 3 metrů a váží až 25–30 tun. Naleziště bylo odkryto v roce 1988 při těžbě v lomu Padyšák. Původně zde bylo asi 30 koulí, mnohé byly odvezeny do expozic a rozkradeny (Wikipedia). Přesný proces jejich formování zůstává záhadou. Některé hypotézy tvrdí, že vznikly miliony let valením horniny po měkkém povrchu, jiné teorie hovoří o jejich formování jako výplně plynových dutin v jiných horninách (turisticky.sk).

Krajina, Slovensko, Obce, Príroda, Slovenské, Považské, Skaly, Horné Považie, Biotopy, Fotografie

Poluvsie

skala
Hits: 1789

Poluvsie je mestská časť Rajeckých Teplíc, nachádza sa 3 km od centra mesta. Leží na sútoku Rajčianky a Poluvsianskeho a Stránskeho potoka v nadmorskej výške 425 metrov nad morom. Nachádza sa tu Poluvsianska skalná ihla, Slnečné a národná prírodná rezervácia Kozol. Poluvsianska skalná ihla je za prírodnú pamiatku vyhlásená od roku 1965. Je dominantným skalným útvarom, ktorý sa pôsobením eróznej činnosti oddelil od materskej skaly. Vysoká je asi 15 metrov (Informačná tabuľa).

Na ploche 6.94 km2 v Poluvsí žije 590 obyvateľov (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Poluvsí je z roku 1483 (poluvsie.estranky.sk). Územie Poluvsia je spomínané pri kolonizácii Rajeckej panstvom Lietavského hradu okolo 14. storočia (Wikipedia). Názov „Polwsy“ zrejme znamená, že obec bola okolo roku 1688 rozdelená na dve časti. Iné historické názvy: Palosnya, Palošňa, nemecké pomenovanie je Halbesdorf (poluvsie.estranky.sk). V katastri sa nachádza 15 metrov vysoký chránený prírodný výtvor – Poluvsianska skalná ihla. Od Slnečných skál ho oddelili erózne procesy (Wikipedia). Je prírodnou pamiatkou, je tvorená dolomitom (enviroportal.sk). Známym rodákov z Poluvsia je Jozef Gabčík (Wikipedia).

Poluvsie is a district of Rajecké Teplice, located 3 km from the city center. It lies at the confluence of the Rajčianka and Poluvsiansky and Stránsky streams at an altitude of 425 meters above sea level. The area is home to the Poluvsianska Rock Needle, Sun Rocks, and the Kozol National Nature Reserve. The Poluvsianska Rock Needle has been declared a natural monument since 1965. It is a dominant rock formation that has separated from the parent rock due to erosion. It stands approximately 15 meters tall (Information board).

In the 6.94 km2 area of Poluvsie, there are 590 inhabitants (Wikipedia). The first written mention of Poluvsie dates back to 1483 (poluvsie.estranky.sk). The territory of Poluvsie is mentioned in the colonization of the Rajecká Valley by the Lietava Castle estate around the 14th century (Wikipedia). The name „Polwsy“ likely indicates that the village was divided into two parts around 1688. Other historical names include Palosnya, Palošňa, and the German name Halbesdorf (poluvsie.estranky.sk). Within the village’s territory is a 15-meter-high protected natural formation called the Poluvsianska Rock Needle. It has been separated from the Sun Rocks by erosive processes (Wikipedia). It is a natural monument formed of dolomite (enviroportal.sk). One notable native of Poluvsie is Jozef Gabčík (Wikipedia).

 

Krajina, Zahraničie, Česko, Severné Čechy, Fotografie

Děčínská Fudžijama Růžovský vrch

skala
Hits: 597

Růžovský vrch sa čnie do výšky 619 metrov nad morom. Je najvyšším vrcholom v národnom parku České Švajčiarsko. Nachádza sa 7 km od Českej Kamenice. Vrcholové časti čadičového vrcholu sú vyhlásené za prírodnú rezerváciu Růžák. V stredoveku stála na vrchole kaplnka Panny Márie – zničená bola v roku 1326 (kudyznudy.cz). Pravdepodobne ho zničilo zemetrasenie (czippe.hier-im-netz.de). Za napoleónskych vojen bola na vrchu postavená pozorovateľňa. Stála tu aj vyhliadková veža, ale v roku 1938 bola odstránená (kudyznudy.cz). Rozhľadňa a aj hostinec, ktorý tú kedysi boli, sa tešili veľkému záujmu turistov, najmä z Nemecka, preto vznikla aj „Bierweg“ – Pivná cesta. V rokoch 1924 – 1946 bol na severnom úpätí lom, ktorý fungoval čiastočne až do roku 1974. Zničil nenávratne miestny prírodný úkaz, ľadovú jamu, kde zostávala až do leta . Z puklín tu presakoval na povrch veľmi studený vzduch (Wikipedia).

Názov vrchu je zrejme odvodený ako keltského slova „ros“, ktoré znamená mohutný. Je pravdepodobné, že slúžil ako pohanské obradné miesto a púťové miesto. Germánske kmene Markomanov a Hermandurov údajne uctievali vrch ako Ásgard – sídlo bohov. K vrchu a okolí sa tiež viaže pranostika: „Trägt der Rosenberg eine Hauben, kannst du wohl an Regen glauben“, čo sa dá preložiť ako: „Ak Rúžak nosí klobúk, na dážď sa môžeš spoľahnúť (Wikipedia). Vďaka svojej mohutnosti dostal prezývku Děčínská Fudžijama (kudyznudy.cz). Svoje zohráva prevýšenie 300 metrov oproti okolitému terénu (Wikipedia). Ľudovo sa mu hovorí Růžák. Má rovnako ako ázijský vulkán vulkanický pôvod. Horu tvorí čadič, ktorý prenikol na povrch cez pieskovec (Wikipedia). Kužel Růžovského vrchu predstavuje typickú ukážku denundačného reliktu severočeského treťohorného vulkanizmu. Miestami sa tu prejavuje typická šesťboká stĺpcovitá odlučnosť. Pôvodne ho obklopovali kriedové pieskovce, ktoré podľahli erózii. Na niektorých miestach vrchu sa pieskovce dochovali v najvyšších nadmorských výškach (cittadella.cz).

Růžovský vrch je kopec bez výhľadu, ale je tu zachovaný pôvodný les s bohatým bylinným podrastom. Svahy pokrývajú prirodzené , miestami pralesového charakteru. Pri severnom úpätí sa nachádzajú ľadové diery, v ktorých sa veľakrát až do leta udržuje a firn. Južná časť je pokrytá sutinami (kudyznudy.cz). Růžovský vrch je súčasťou chránených území: „Vtáčia oblasť Labské pískovce“, európsky významnej lokality České Švajčiarsko zo sústavy NATURA 2000 a Chránenej oblasti prirodzenej akumulácie vôd (CHOPAV) Severočeská křída. Z geomorfologického hľadiska je vrch súčasťou Dečínskej vrchoviny. Na úpätí sa nachádza niekoľko miest s prieduchmi nielen studeného, ale aj teplého vzduchu z podzemia. Takzvané ventaroly sa nachádzajú na južnom svahu (Wikipedia).

Medzi mnohými rastlinami, ktoré sa vyskytujú na Ružovskom vrchu, je veľké množstvo vzácnych druhov. Modré pečeňovníky žiaria na vrchole a svahoch, nachádza sa tu aj lykovec, snežienka, blen a mnohé ďalšie druhy. Ružovský vrch je tak obľúbený medzi zberateľmi bylín, botanikmi a ochrancami prírody. Bazaltová pôda v tieni bukov poskytuje priaznivé podmienky pre rozmanitú flóru (czippe.hier-im-netz.de). Z iných rastlín sa tu vyskytuje napr. Vincetoxicum hirundinaria, Ribes alpinum (Wikipedia). Bohaté je aj vtáčie spevavé osadenstvo a divoká zver všetkého druhu. Tok tetrova na Ružovskom vrchu je zážitkom, na ktorý sa nezabúda (czippe.hier-im-netz.de). Z fauny je tu zastúpený napr.: Salamandra salamandra, Triturus alpestris, Lacerta vivipara, Aegolius funereus (Wikipedia).

Růžovský vrch rises to an altitude of 619 meters above sea level. It is the highest peak in the Bohemian Switzerland National Park and is located 7 km from Česká Kamenice. The summit area of this basaltic peak is designated as the Růžák Nature Reserve. In the Middle Ages, a chapel dedicated to the Virgin Mary stood at the summit, which was destroyed in 1326, possibly by an earthquake. During the Napoleonic Wars, an observation post was built on the hill, and a lookout tower stood there until it was dismantled in 1938. The observation tower and inn that once existed here were popular among tourists, particularly from Germany, leading to the creation of the „Bierweg“ – Beer Path. Between 1924 and 1946, there was a quarry on the northern slope, which operated partially until 1974. It irreversibly destroyed a local natural phenomenon, an ice pit where snow remained until summer, as cold air seeped through cracks.

Due to its prominence, it earned the nickname „Děčín’s Fujiyama.“ The elevation difference of 300 meters above the surrounding terrain contributes to this comparison. Locally, it is known as „Růžák“ and, like the Asian volcano, has a volcanic origin. The mountain is composed of basalt that penetrated through sandstone. The cone of Růžovský vrch is a typical example of a denudation remnant of North Bohemian Tertiary volcanism. Typical six-sided columnar jointing is evident in places. Originally, it was surrounded by Cretaceous sandstones that succumbed to erosion, though some sandstone remains at the highest altitudes of the hill.

Růžovský vrch is a hill without a view, but it retains original forests with a rich herbaceous undergrowth. The slopes are covered with natural forests, some of a primeval nature. At the northern foot are ice holes where ice and firn often persist until summer. The southern part is covered with scree. Růžovský vrch is part of several protected areas: the „Elbe Sandstone Bird Area,“ the European Site of Community Importance Bohemian Switzerland under the Natura 2000 network, and the North Bohemian Chalk Protected Area of Natural Water Accumulation. From a geomorphological perspective, the hill is part of the Děčín Highlands. There are also places with vents for both cold and warm air from underground, known as ventaroles, on the southern slope.

The name of the hill probably derives from the Celtic word „ros,“ meaning „mighty.“ It is likely that it served as a pagan ritual site and a pilgrimage site. The Germanic tribes of the Marcomanni and Hermunduri allegedly worshiped the hill as Asgard—the abode of the gods. A local saying associated with the hill goes: „Trägt der Rosenberg eine Hauben, kannst du wohl an Regen glauben,“ which translates to „If Růžák wears a cap, you can expect rain.“

Among the many plants found on Růžovský vrch are a large number of rare species. Blue hepatica blooms on the summit and slopes, along with daphne, snowdrops, henbane, and many other species. Růžovský vrch is popular among herbalists, botanists, and nature conservationists. The basaltic soil in the shade of beech trees provides favorable conditions for a diverse flora, including Vincetoxicum hirundinaria and Ribes alpinum. The area also hosts rich birdlife and diverse wildlife. The courtship display of the capercaillie on Růžovský vrch is an unforgettable experience. The includes species such as the fire salamander (Salamandra salamandra), alpine newt (Triturus alpestris), viviparous lizard (Lacerta vivipara), and boreal owl (Aegolius funereus).

Der Růžovský vrch erhebt sich auf eine Höhe von 619 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist der höchste Gipfel im Nationalpark Böhmische Schweiz und liegt 7 km von Česká Kamenice entfernt. Der Gipfelbereich dieses basaltischen Berges ist als Naturreservat Růžák ausgewiesen. Im Mittelalter stand auf dem Gipfel eine Kapelle der Jungfrau Maria, die 1326 zerstört wurde, wahrscheinlich durch ein Erdbeben. Während der Napoleonischen Kriege wurde auf dem Berg ein Beobachtungsposten errichtet, und ein Aussichtsturm stand dort, bis er 1938 entfernt wurde. Der Aussichtsturm und das Gasthaus, die einst hier existierten, erfreuten sich großer Beliebtheit bei Touristen, insbesondere aus Deutschland, was zur Entstehung des „Bierwegs“ führte. Zwischen 1924 und 1946 gab es am Nordhang einen Steinbruch, der teilweise bis 1974 in Betrieb war. Dieser zerstörte unwiederbringlich ein lokales Naturphänomen, eine Eishöhle, in der sich der Schnee bis zum Sommer hielt, da durch Risse sehr kalte Luft an die Oberfläche drang.

Aufgrund seiner Größe erhielt er den Spitznamen „Děčíner Fujiyama“. Der Höhenunterschied von 300 Metern im Vergleich zur Umgebung trägt zu diesem Vergleich bei. Lokal ist er als „Růžák“ bekannt und hat wie der asiatische Vulkan einen vulkanischen Ursprung. Der Berg besteht aus Basalt, der durch Sandstein an die Oberfläche drang. Der Kegel des Růžovský vrch ist ein typisches Beispiel für ein Denudationsrelikt des nordböhmischen Tertiärvulkanismus. An einigen Stellen tritt die typische sechseckige Säulengliederung auf. Ursprünglich war er von Kreidesandsteinen umgeben, die der Erosion erlagen, obwohl an einigen Stellen des Berges die Sandsteine in den höchsten Höhenlagen erhalten geblieben sind.

Der Růžovský vrch ist ein Berg ohne Aussicht, doch hier ist der ursprüngliche Wald mit einem reichen krautigen Unterwuchs erhalten geblieben. Die Hänge sind von natürlichen Wäldern bedeckt, teilweise von urwaldartigem Charakter. Am Nordfuß befinden sich Eislöcher, in denen oft bis zum Sommer Eis und Firn erhalten bleiben. Der südliche Teil ist von Geröll bedeckt. Der Růžovský vrch ist Teil mehrerer Schutzgebiete: des „Vogelschutzgebiets Elbsandsteingebirge“, des Europäisch bedeutenden Gebiets Böhmische Schweiz im Rahmen des Natura 2000-Netzes und des Schutzgebiets für natürliche Wasseransammlungen Nordböhmische Kreide. Geomorphologisch gehört der Berg zum Děčíner Hochland. An seinem Fuß befinden sich mehrere Orte mit Lüftungsöffnungen nicht nur für kalte, sondern auch für warme Luft aus dem Untergrund. Diese sogenannten Ventarolen befinden sich am Südhang.

Der Name des Berges stammt wahrscheinlich vom keltischen Wort „ros“, das „mächtig“ bedeutet. Es ist wahrscheinlich, dass er als heidnische Kultstätte und Wallfahrtsort diente. Die germanischen Stämme der Markomannen und Hermunduren verehrten den Berg angeblich als Asgard – den Sitz der Götter. Eine lokale Wetterregel lautet: „Trägt der Rosenberg eine Hauben, kannst du wohl an Regen glauben.“

Unter den vielen Pflanzen, die am Růžovský vrch vorkommen, gibt es eine große Anzahl seltener Arten. Blaue Leberblümchen blühen auf dem Gipfel und den Hängen, ebenso wie Seidelbast, Schneeglöckchen, Bilsenkraut und viele andere Arten. Der Růžovský vrch ist bei Kräutersammlern, Botanikern und Naturschützern beliebt. Der Basaltboden im Schatten der Buchen bietet günstige Bedingungen für eine vielfältige Flora, darunter Vincetoxicum hirundinaria und Ribes alpinum. Das Gebiet beherbergt auch eine reiche Vogelwelt und eine vielfältige Tierwelt. Das Balzverhalten des Auerhahns am Růžovský vrch ist ein unvergessliches Erlebnis. Zur Fauna gehören Arten wie der Feuersalamander (Salamandra salamandra), der Alpenmolch (Triturus alpestris), die Bergziege (Lacerta vivipara) und der Sperlingskauz (Aegolius funereus).

Růžovský vrch se tyčí do výšky 619 metrů nad mořem a je nejvyšším vrcholem v národním parku České Švýcarsko. Nachází se 7 km od České Kamenice. Vrcholové části čedičového kopce byly vyhlášeny přírodní rezervací Růžák. Ve středověku stála na vrcholu kaple Panny Marie, která byla zničena roku 1326 (kudyznudy.cz), pravděpodobně zemětřesením (czippe.hier-im-netz.de). Během napoleonských válek zde byla postavena pozorovatelna. Na vrcholu stála také rozhledna, která byla v roce 1938 odstraněna (kudyznudy.cz). Rozhledna i hostinec, jež se zde kdysi nacházely, přitahovaly mnoho turistů, zejména z Německa, a proto vznikla „Bierweg“ – Pivní cesta. V letech 1924–1946 byl na severním úpatí lom, který částečně fungoval až do roku 1974. Nenávratně zničil místní přírodní zajímavost – ledovou jámu, ve které se až do léta udržoval sníh. Z puklin zde totiž na povrch pronikal velmi studený vzduch (Wikipedia).

Název vrchu je pravděpodobně odvozen z keltského slova „ros“, což znamená mohutný. Je možné, že sloužil jako pohanské obřadní místo a poutní lokalita. Germánské kmeny Markomanů a Hermundurů údajně uctívaly vrch jako Ásgard – sídlo bohů. K vrchu a jeho okolí se vztahuje pranostika: „Trägt der Rosenberg eine Hauben, kannst du wohl an Regen glauben“, což lze přeložit jako: „Když Růžák nosí klobouk, můžeš se spolehnout na déšť“ (Wikipedia). Díky své mohutnosti si vrch vysloužil přezdívku Děčínská Fudžijama (kudyznudy.cz). Výrazné převýšení 300 metrů oproti okolnímu terénu přispívá k jeho majestátnosti (Wikipedia). Lidově je nazýván Růžák. Stejně jako asijský vulkán má vulkanický původ. Hora je tvořena čedičem, který pronikl na povrch skrz pískovec (Wikipedia). Kužel Růžovského vrchu představuje typickou ukázku denudačního reliktu severočeského třetihorního vulkanismu. Na některých místech se zde projevuje typická šestiboká sloupcová odlučnost. Původně vrch obklopovaly křídové pískovce, které podléhaly erozi. Na několika místech vrchu se pískovce dochovaly v nejvyšších nadmořských výškách (cittadella.cz).

Růžovský vrch je kopec bez výhledu, avšak s původním lesem a bohatým bylinným podrostem. Svahy pokrývají přirozené lesy, místy charakteru pralesa. Na severním úpatí se nacházejí ledové díry, v nichž se často až do léta udržuje led a firn. Jižní část je pokrytá sutí (kudyznudy.cz). Růžovský vrch je součástí chráněných území: ptačí oblasti Labské pískovce, evropsky významné lokality České Švýcarsko v rámci soustavy NATURA 2000 a chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Severočeská křída. Z geomorfologického hlediska patří k Děčínské vrchovině. Na úpatí se nachází několik míst s průduchy nejen studeného, ale také teplého vzduchu z podzemí. Takzvané ventaroly se nalézají na jižním svahu (Wikipedia).

Mezi mnoha rostlinami na Růžovském vrchu se nachází množství vzácných druhů. Modré jaterníky zde září na vrcholu i svazích, dále zde roste lýkovec, sněženka, blín a mnoho dalších druhů. Díky své bohaté flóře je vrch oblíbeným místem sběratelů bylin, botaniků a ochránců přírody. Bazaltová půda pod buky poskytuje příznivé podmínky pro rozmanitou vegetaci (czippe.hier-im-netz.de). Mezi další zdejší rostliny patří například Vincetoxicum hirundinaria a Ribes alpinum (Wikipedia). Bohaté je také zastoupení pěvců a divoké zvěře. Tok tetřeva na Růžovském vrchu je nezapomenutelným zážitkem (czippe.hier-im-netz.de). Z fauny zde najdeme například mloka skvrnitého, čolka horského, ještěrku živorodou a puštíka bělavého (Wikipedia).