2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Krásna Lípa – centrum Českého Švajčiarska

skala
Hits: 2095

Mes­to Krás­na Lípa je cen­trom Čes­ké­ho Švaj­čiar­ska. Leží v nad­mor­skej výš­ke 426 met­rov nad morom (kras​na​li​pa​.cz) na hor­nom toku Kři­ni­ce na roz­hra­ní Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko a Lužic­kých hôr (Wiki­pe­dia CS). Na roz­lo­he 31.4 km2 tu žije 3601 oby­va­te­ľov (kras​na​li​pa​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie Krás­nej Lípy je Schön­lin­de. Miest­ne čas­ti Krás­nej Lípy: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­na Lípa, Krás­ny Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1361. V polo­vi­ci 16. sto­ro­čia pat­ri­la k tolš­tejn­ské­mu pan­stvu, ale v roku 1573 ju pre­da­li a pri­po­ji­li ku kame­nic­ké­mu pan­stvu (kras​na​li​pa​.cz). V 18. sto­ro­čí sa tu roz­ví­ja­la výro­ba a spra­co­va­nie tex­ti­lu (Wiki­pe­dia CS). Od roku 1870 je Krás­na Lípa mes­tom (kras​na​li​pa​.cz). V dobe Rakúsko-​Uhorska bola Krás­na Lípa jed­no z najp­rie­my­slo­vej­ších a naj­bo­hat­ších miest Čes­ku. Vyrá­ba­li sa tu pan­ču­chy, úple­to­vý tovar, boli tu rôz­ne tex­til­ky (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do polo­vi­ce 20. sto­ro­čia je oby­va­teľ­stvo zväč­ša nemec­ké (Wiki­pe­dia CS). Ku znač­né­mu úpad­ku mes­ta doš­lo po odsu­ne nemec­kých oby­va­te­ľov po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Počet sa zní­žil na polo­vi­cu, asa­no­va­ných bolo asi 300 opus­te­ných domov (kras​na​li​pa​.cz). Tunaj­šia oblasť je zná­ma typic­ký­mi pod­stáv­ko­vý­mi doma­mi (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­ric­ké cen­trum Krás­nej Lípy je cha­rak­te­ris­tic­ké baro­ko­vý­mi a rene­sanč­ný­mi stav­ba­mi. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol Svä­té­ho Pet­ra a Pav­la, rad­ni­ca a ďal­šie his­to­ric­ké budo­vy, kto­ré odrá­ža­jú kul­túr­ne dedič­stvo mesta.

The town of Krás­ná Lípa is the cen­ter of the Czech Swit­zer­land. It is situ­ated at an alti­tu­de of 426 meters abo­ve sea level (kras​na​li​pa​.cz) on the upper rea­ches of the Kři­ni­ce River, at the bor­der of the Czech Swit­zer­land Nati­onal Park and the Lusa­tian Moun­tains (Wiki­pe­dia CS). With an area of​31.4 km², it is home to 3601 inha­bi­tants (kras​na​li​pa​.cz). The Ger­man name for Krás­ná Lípa is Schön­lin­de. The local parts of Krás­ná Lípa inc­lu­de: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1361. In the mid-​16th cen­tu­ry, it belo­n­ged to the Tolš­tejn esta­te, but in 1573 it was sold and anne­xed to the Kame­nic­ké esta­te (kras​na​li​pa​.cz). In the 18th cen­tu­ry, tex­ti­le pro­duc­ti­on and pro­ces­sing flou­ris­hed here (Wiki­pe­dia CS). Sin­ce 1870, Krás­ná Lípa has been a town (kras​na​li​pa​.cz). During the time of the Austro-​Hungarian Empi­re, Krás­ná Lípa was one of the most indus­tria­li­zed and wealt­hiest towns in the Czech Repub­lic. Stoc­kings, knit­we­ar, and vari­ous tex­ti­les were pro­du­ced here (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until the mid-​20th cen­tu­ry, the popu­la­ti­on was most­ly Ger­man (Wiki­pe­dia CS). The city expe­rien­ced a sig­ni­fi­cant dec­li­ne after the expul­si­on of Ger­man inha­bi­tants fol­lo­wing World War II. The popu­la­ti­on dec­re­a­sed by half, with around 300 aban­do­ned hou­ses being demo­lis­hed (kras​na​li​pa​.cz). The local area is kno­wn for its typi­cal half-​timbered hou­ses (kras​na​li​pa​.cz).

The his­to­ric cen­ter of Krás­ná Lípa is cha­rac­te­ri­zed by Baro­que and Renais­san­ce buil­dings. Among the sig­ni­fi­cant land­marks are the Church of St. Peter and Paul, the Town Hall, and other his­to­ri­cal buil­dings ref­lec­ting the cul­tu­ral heri­ta­ge of the city.

Die Stadt Krás­ná Lípa ist das Zen­trum der Böh­mis­chen Sch­we­iz. Sie liegt auf einer Höhe von 426 Metern über dem Mee­ress­pie­gel (kras​na​li​pa​.cz) an den obe­ren Fluss­lä­u­fen der Kři­ni­ce, an der Gren­ze des Nati­onal­parks Böh­mis­che Sch­we­iz und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Wiki­pe­dia CS). Auf einer Flä­che von 31,4 km² leben hier 3601 Ein­woh­ner (kras​na​li​pa​.cz). Der deuts­che Name für Krás­ná Lípa lau­tet Schön­lin­de. Zu den ört­li­chen Tei­len von Krás­ná Lípa gehören: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1361. In der Mit­te des 16. Jahr­hun­derts gehör­te sie zum Gut Tolš­tejn, wur­de aber 1573 ver­kauft und dem Gut Kame­nic­ké angesch­los­sen (kras​na​li​pa​.cz). Im 18. Jahr­hun­dert flo­rier­te hier die Tex­til­pro­duk­ti­on und ‑verar­be­i­tung (Wiki­pe­dia CS). Seit 1870 ist Krás­ná Lípa eine Stadt (kras​na​li​pa​.cz). Zur Zeit des österreichisch-​ungarischen Rei­ches war Krás­ná Lípa eine der indus­tria­li­sier­tes­ten und wohl­ha­bend­sten Städ­te in Tsche­chien. Hier wur­den Strümp­fe, Strick­wa­ren und vers­chie­de­ne Tex­ti­lien her­ges­tellt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis Mit­te des 20. Jahr­hun­derts war die Bevöl­ke­rung größten­te­ils deutsch (Wiki­pe­dia CS). Die Stadt erleb­te nach der Ver­tre­i­bung der deuts­chen Bewoh­ner nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg einen bede­uten­den Nie­der­gang. Die Bevöl­ke­rung hal­bier­te sich, und rund 300 ver­las­se­ne Häu­ser wur­den abge­ris­sen (kras​na​li​pa​.cz). Die loka­le Gegend ist für ihre typis­chen Fach­werk­hä­u­ser bekannt (kras​na​li​pa​.cz).

Das his­to­ris­che Zen­trum von Krás­ná Lípa ist durch baroc­ke und Renais­san­ce­ge­bä­u­de gep­rägt. Zu den bede­uten­den Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Kir­che St. Peter und Paul, das Rat­haus und ande­re his­to­ris­che Gebä­u­de, die das kul­tu­rel­le Erbe der Stadt widerspiegeln.

Mias­to Krás­ná Lípa jest cen­trum Czes­kiej Szwaj­ca­rii. Poło­żo­ne jest na wyso­ko­ści 426 met­rów nad pozi­omem mor­za (kras​na​li​pa​.cz) na gór­nym bie­gu rze­ki Kři­ni­ce, na gra­ni­cy Par­ku Naro­do­we­go Czes­ka Szwaj­ca­ria i Gór Łużyc­kich (Wiki­pe­dia CS). Na powierzch­ni 31,4 km² miesz­ka tutaj 3601 miesz­ka­ńców (kras​na​li​pa​.cz). Nie­miec­ka nazwa Krás­nej Lípy to Schön­lin­de. Lokal­ne części Krás­nej Lípy to: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka pocho­dzi z roku 1361. W poło­wie XVI wie­ku nale­ża­ła do dóbr Tolš­tejn, ale w 1573 roku zosta­ła spr­ze­da­na i przy­łąc­zo­na do dóbr Kame­nic­ké (kras​na​li​pa​.cz). W XVIII wie­ku rozwi­ja­ła się tu pro­dukc­ja i przet­wórst­wo teks­ty­li­ów (Wiki­pe­dia CS). Od 1870 roku Krás­na Lípa jest mias­tem (kras​na​li​pa​.cz). W cza­sach Austro-​Węgier Krás­na Lípa była jed­nym z naj­bar­dziej upr­ze­my­sło­wi­onych i naj­bo­gats­zych miast w Cze­chach. Pro­du­ko­wa­no tu pońc­zo­chy, dzia­ni­ny i różne teks­ty­lia (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do poło­wy XX wie­ku lud­no­ść była głó­wnie nie­miec­ka (Wiki­pe­dia CS). Mias­to doświadc­zy­ło znacz­ne­go upad­ku po wysied­le­niu nie­miec­kich miesz­ka­ńców po II woj­nie świa­to­wej. Licz­ba miesz­ka­ńców zmniejs­zy­ła się o poło­wę, a oko­ło 300 opuszc­zo­nych domów zosta­ło wybur­zo­nych (kras​na​li​pa​.cz). Lokal­na oko­li­ca jest zna­na z typo­wych domów szkie­le­to­wych (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­rycz­ne cen­trum Krás­nej Lípy cha­rak­te­ry­zu­je się budyn­ka­mi baro­ko­wy­mi i rene­san­so­wy­mi. Do ważnych zabyt­ków nale­żą kości­ół św. Piot­ra i Pawła, ratusz oraz inne his­to­rycz­ne budyn­ki, któ­re odzwier­cied­la­ją dzie­dzict­wo kul­tu­ro­we miasta.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

skala
Hits: 1179

Čes­ká Kame­ni­ce, nemec­ky Böh­misch Kam­nitz, je mes­to v sever­ných Čechách, cez kto­ré tečie rie­ka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jad­ro je mest­skou pamiat­ko­vou zónou. Na plo­che 38.76 km2 žije 5247 oby­va­te­ľov. Nad­mor­ská výš­ka mes­ta je 301 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia CZ). Mes­to lemu­jú Lužic­ké hory, Čes­ké Švaj­čiar­ko a Čes­ké Stre­do­ho­rie (luzic​ke​-hory​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1352, avšak vo väč­ši­ne pub­li­ká­cií je uve­de­né, že bolo zalo­že­né už pred rokom 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Pod­ľa luzic​ke​-hory​.cz mes­to vznik­lo mož­no už v 11. sto­ro­čí a obý­va­né bolo Lužíc­ký­mi Srb­mi. Oko­lo polo­vi­ce 13. sto­ro­čia sem priš­li nemec­kí osíd­len­ci. V roku 1394 tu stá­lo 67 domov (luzic​ke​-hory​.cz). Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola vysíd­le­ná väč­ši­na miest­nych oby­va­te­ľov. Od roku 2005 je mes­to tzv. His­to­ric­kým mes­tom. Zámok pochá­dza z prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia. Miest­ne čas­ti: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). O jese­ne 1856 do leta 1857 nav­šte­vo­val tunaj­šiu meš­tian­sku ško­lu Anto­nín Dvo­řák (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). V mla­dos­ti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck, kto­ré­ho otec Ale­xan­der bol les­ní­kom na tunaj­šom pan­stve (luzic​ke​-hory​.cz). V his­to­ric­kom cen­tre mes­ta sa zacho­va­la archi­tek­tú­ra, kto­rá odrá­ža bohat­stvo minu­los­ti. Mes­tu domi­nu­je kos­tol svä­tej Kata­rí­ny. Lákad­lom je blíz­kosť národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Neďa­le­ko sa nachá­dza Zápol­ský zámok s krás­ny­mi záh­ra­da­mi. Miest­ne reštau­rá­cie a kaviar­ne ponú­ka­jú tra­dič­né lužic­ké špe­cia­li­ty a domá­ce dezerty.

Čes­ká Kame­ni­ce, kno­wn as Böh­misch Kam­nitz in Ger­man, is a town in nort­hern Bohe­mia through which the Kame­ni­ce River flo­ws. The his­to­ric core is desig­na­ted as a muni­ci­pal heri­ta­ge zone. With an area of 38.76 km², it is home to 5,247 inha­bi­tants. The town’s ele­va­ti­on is 301 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia CZ). The town is sur­roun­ded by the Lusa­tian Moun­tains, the Czech Swit­zer­land, and the Czech Cen­tral High­lands (luzic​ke​-hory​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the town is from 1352, alt­hough in most pub­li­ca­ti­ons, it is sta­ted that it was foun­ded befo­re 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Accor­ding to luzic​ke​-hory​.cz, the town may have ori­gi­na­ted as ear­ly as the 11th cen­tu­ry and was inha­bi­ted by Lusa­tian Sorbs. In the mid-​13th cen­tu­ry, Ger­man sett­lers arri­ved here. In 1394, the­re were 67 hou­ses here (luzic​ke​-hory​.cz). After World War II, the majo­ri­ty of the local resi­dents were disp­la­ced. Sin­ce 2005, the town has been desig­na­ted as a ​“His­to­ric Town”. The cast­le dates back to the first half of the 16th cen­tu­ry. Local dis­tricts inc­lu­de: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, and Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). In the autumn of 1856 to the sum­mer of 1857, Anto­nín Dvo­řák atten­ded the local town scho­ol here (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). In his youth, from 1720 to 1728, Chris­toph Wil­li­bald Gluck lived here, who­se fat­her Ale­xan­der was a fores­ter on the local esta­te (luzic​ke​-hory​.cz). The his­to­ric cen­ter of the town retains archi­tec­tu­re that ref­lects its rich past. The domi­nant fea­tu­re is the Church of St. Cat­he­ri­ne. The pro­xi­mi­ty to the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park is an att­rac­ti­on. Near­by is the Zapol­sky Cast­le with beau­ti­ful gar­dens. Local res­tau­rants and cafes offer tra­di­ti­onal Lusa­tian spe­cial­ties and home­ma­de desserts.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, Kostoly, Krajina, Liptov, Liptovské, Neživé, Obce, Polia, Slovenská krajina, Slovenské, Stavby, Typ krajiny

Žehra – lokalita UNESCO a zároveň cesta do minulosti

skala
Hits: 324

Žeh­ra je zlo­že­ná z troch loka­lít: vlast­nej obce Žeh­ra, Síd­lis­ka Dre­ve­ník a miest­nej čas­ti Hod­kov­ce. V roku 1869 v Žeh­re žilo 408 oby­va­te­ľov. V roku 1991 1126, v roku 2021 2616 oby­va­te­ľov (obec​zeh​ra​.sk). Inte­ri­é­ry kos­to­la svä­té­ho Ducha tvo­ria vzác­ne gotic­ké fres­ky sve­to­vé­ho význa­mu. On samot­ný už z diaľ­ky púta pozor­nosť bie­lou far­bou kos­to­la a cha­rak­te­ris­tic­kým dre­ve­ným cibu­ľo­vi­tým zakon­če­ním veže. Navy­še sa vypí­na nad obcou na návrší. Kos­tol bol dokon­če­ný v roku 1275, v prie­be­hu sto­ro­čí bol viac­krát upra­vo­va­ný. Od roku 1985 je národ­nou kul­tú­rou pamiat­kou a od roku 1993 je zapí­sa­ný aj do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (obec​zeh​ra​.sk).

Žeh­ra leží v regi­ó­ne Slo­ven­ské­ho raja. Spá­ja his­to­ric­ký pôvab s prí­rod­nou krá­sou. Jedi­neč­ný exkurz do minu­los­ti. Žeh­ra sa pýši boha­tou his­tó­ri­ou, kto­rá sa odrá­ža v zacho­va­lých pamiat­kach. V román­skom kos­to­le svä­té­ho Šte­fa­na sa nachá­dza uni­kát­na fres­ko­vá výzdo­ba. Žeh­ra si ucho­vá­va ľudo­vý cha­rak­ter, kona­jú sa tu tra­dič­né podu­ja­tia zacho­vá­va­jú sa miest­ne folk­lór­ne akti­vi­ty. Ponú­ka zažiť atmo­sfé­ru miest­nych sviat­kov, kde sa stre­tá­va­jú tra­dí­cie, hud­ba a chu­te domá­cej kuchy­ne. Žeh­ra je mies­tom, kde sa spá­ja kul­tú­ra s neza­bud­nu­teľ­nou prí­ro­dou. Náv­šte­va tej­to maleb­nej dedi­ny je ako ces­ta do minu­los­ti. Národ­ný park Slo­ven­ský raj je na dosah ruky. Chod­ník Kysel pre­chá­dza cez čaro­vný kaňon s množ­stvom dre­ve­ných mos­tov, ponú­ka­jú­ce neza­bud­nu­teľ­ný zážitok.

Žeh­ra is com­po­sed of three loca­ti­ons: the vil­la­ge of Žeh­ra itself, the Dre­ve­ník Hou­sing Esta­te, and the local part of Hod­kov­ce. In 1869, Žeh­ra had 408 inha­bi­tants. In 1991, it had 1,126, and in 2021, it had 2,616 inha­bi­tants (obec​zeh​ra​.sk). The inte­ri­ors of the Church of the Holy Spi­rit fea­tu­re rare Got­hic fres­co­es of glo­bal sig­ni­fi­can­ce. The church itself stands out from a dis­tan­ce with its whi­te color and cha­rac­te­ris­tic wooden onion-​shaped tower. More­over, it towers over the vil­la­ge on a hill. The church was com­ple­ted in 1275 and has been modi­fied seve­ral times over the cen­tu­ries. Sin­ce 1985, it has been a nati­onal cul­tu­ral monu­ment, and sin­ce 1993, it has been lis­ted in the UNESCO World Cul­tu­ral Heri­ta­ge List (obec​zeh​ra​.sk).

Žeh­ra is loca­ted in the Slo­vak Para­di­se regi­on. It com­bi­nes his­to­ri­cal charm with natu­ral beau­ty, offe­ring a uni­que excur­si­on into the past. Žeh­ra boasts a rich his­to­ry ref­lec­ted in its pre­ser­ved land­marks. The Roma­ne­sque Church of St. Step­hen fea­tu­res uni­que fres­co deco­ra­ti­on. Žeh­ra main­tains its folk cha­rac­ter, hos­ting tra­di­ti­onal events and pre­ser­ving local folk­lo­re acti­vi­ties. It offers the chan­ce to expe­rien­ce the atmo­sp­he­re of local fes­ti­vals, whe­re tra­di­ti­ons, music, and the fla­vors of home­ma­de cuisi­ne come toget­her. Žeh­ra is a pla­ce whe­re cul­tu­re mer­ges with unfor­get­tab­le natu­re. A visit to this pic­tu­re­sque vil­la­ge is like a jour­ney into the past. The Slo­vak Para­di­se Nati­onal Park is wit­hin easy reach. The Kysel Trail pas­ses through a magi­cal cany­on with nume­rous wooden brid­ges, offe­ring an unfor­get­tab­le experience.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Veľké Karlovice – klenot Beskýd

skala
Hits: 184

Veľ­ké Kar­lo­vi­ce ležia v pod­ho­rí Javor­ní­kov a Bes­kýd, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy. Boli zalo­že­né v roku 1714. V obci žije 2296 oby­va­te­ľov (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Veľ­ké Kar­lo­vi­ce sú typic­kou valaš­skou obcou, nachá­dza­jú sa tu stá­le pas­tvi­ny so stá­da­mi oviec (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). V 19. sto­ro­čí tu boli zalo­že­né sklár­ne. Vrch Soláň je význam­ným mies­tom stre­tá­va­nia sa výtvar­ných umel­cov. Oblasť dneš­nej obce sa pred jej zalo­že­ním mala údaj­ne nazý­vať ​“Doli­na Uro­ga­ti­na”, resp. ​“Doli­na Urga­ti­na”. Názov Kar­lo­vi­ce pochá­dza od mena zakla­da­te­ľa Kar­la Jin­dři­cha. Dĺž­ka obce pre­sa­hu­je 10 km (Wiki­pe­dia).

Maleb­né Veľ­ké Kar­lo­vi­ce ležia v srd­ci Bes­kýd na seve­ro­vý­cho­de Mora­vy, láka­jú nád­her­nou prí­ro­dou, tra­dí­cia­mi a pohos­tin­nos­ťou. V minu­los­ti boli sved­kom mno­hých zmien, čo sa pod­pí­sa­lo na jeho ulič­kách a stav­bách, kto­rým bol vdýc­hnu­tý his­to­ric­ký nádych. Vo Veľ­kých Kar­lo­viach sa pýši svoj­ráz­nou archi­tek­tú­rou. Kos­tol svä­té­ho Cyri­la a Meto­da je posta­ve­ný v baro­ko­vom štý­le. Nachá­dza­jú sa tu tra­dič­né dre­ve­né domy, múzeá, galé­rie, reme­sel­níc­ke diel­ne. Kona­jú sa tu rôz­ne podu­ja­tia, folk­lór­ne fes­ti­va­ly, ume­lec­ké výsta­vy, dodr­žia­va­jú sa tu tradície.

Oko­li­té hory, lesy, krás­ne údo­lia posky­tu­jú mož­nosť vyži­tia sa turis­tom, cyk­lo­tu­ris­tom a v zime aj lyžia­rom. Geomor­fo­lo­gic­ky je to veľ­mi pes­trá a zvl­ne­ná kra­ji­na, kto­rá posky­tu­je úchvat­né výhľa­dy. Fun­gu­jú tu aj ter­mál­ne kúpe­le. Ochut­nať mož­no tra­dič­né jed­lá, regi­onál­ne špe­cia­li­ty, napr. syry, klo­bá­sy, kys­nu­té knedle.

Veľ­ké Kar­lo­vi­ce lie in the foot­hills of the Javor­ní­ky and Bes­kids, wit­hin the pro­tec­ted lands­ca­pe area of Bes­ky­dy. They were foun­ded in 1714, and the vil­la­ge is home to 2,296 inha­bi­tants (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Veľ­ké Kar­lo­vi­ce epi­to­mi­ze a typi­cal Valaš­sko vil­la­ge, with pas­to­ral sce­nes of she­ep gra­zing still pre­va­lent (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Glas­sworks were estab­lis­hed here in the 19th cen­tu­ry. The peak of Soláň is a sig­ni­fi­cant gat­he­ring pla­ce for artists. The area of toda­y­’s vil­la­ge alle­ged­ly bore the name ​“Doli­na Uro­ga­ti­na” or ​“Doli­na Urga­ti­na” befo­re its foun­ding. The name Kar­lo­vi­ce deri­ves from the foun­de­r’s name, Karel Jin­dřich. The length of the vil­la­ge exce­eds 10 km (Wiki­pe­dia).

Pic­tu­re­sque Veľ­ké Kar­lo­vi­ce lie in the heart of the Bes­kids in nort­he­as­tern Mora­via, enti­cing visi­tors with the­ir stun­ning natu­re, tra­di­ti­ons, and hos­pi­ta­li­ty. They have wit­nes­sed many chan­ges in the past, ref­lec­ted in the­ir stre­ets and his­to­ric buil­dings imbu­ed with a sen­se of his­to­ry. Veľ­ké Kar­lo­vi­ce boasts diver­se archi­tec­tu­re, with the Baroque-​style Church of St. Cyril and Met­ho­dius stan­ding out. Tra­di­ti­onal wooden hou­ses, muse­ums, gal­le­ries, and arti­san works­hops are scat­te­red throug­hout the vil­la­ge. Vari­ous events, folk­lo­re fes­ti­vals, art exhi­bi­ti­ons, and the pre­ser­va­ti­on of tra­di­ti­ons take pla­ce here.

The sur­roun­ding moun­tains, forests, and beau­ti­ful val­le­ys offer oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing in win­ter. Geomorp­ho­lo­gi­cal­ly, it is a varied and undu­la­ting lands­ca­pe, pro­vi­ding bre­ath­ta­king vie­ws. Ther­mal spas are also avai­lab­le for rela­xa­ti­on. Visi­tors can tas­te tra­di­ti­onal dis­hes and regi­onal spe­cial­ties such as che­e­ses, sau­sa­ges, and dumplings.

Ve Vel­kých Kar­lo­vi­cích se nachá­zí v pod­hůří Javor­ní­ků a Bes­kyd, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy. Byly zalo­že­ny v roce 1714. V obci žije 2296 oby­va­tel. Vel­ké Kar­lo­vi­ce jsou typic­kou valaš­skou obcí, stá­le zde naj­de­me pas­tvi­ny se stá­dy ovcí. V 19. sto­le­tí zde byly zalo­že­ny sklár­ny. Vrch Soláň je význam­ným mís­tem set­ká­vá­ní výtvar­ných uměl­ců. Oblast dneš­ní obce se před jejím zalo­že­ním údaj­ně nazý­va­la ​“Doli­na Uro­ga­ti­na” nebo ​“Doli­na Urga­ti­na”. Název Kar­lo­vi­ce pochá­zí od jmé­na zakla­da­te­le Kar­la Jin­dři­cha. Dél­ka obce pře­sa­hu­je 10 km.

Maleb­né Vel­ké Kar­lo­vi­ce leží v srd­ci Bes­kyd na seve­ro­vý­cho­dě Mora­vy, láka­jí nád­her­nou pří­ro­dou, tra­di­ce­mi a pohos­tin­nos­tí. V minu­los­ti byly svěd­kem mno­ha změn, což se podep­sa­lo na jeho ulič­kách a stav­bách, kte­rým byl vdýc­hnut his­to­ric­ký nádech. Ve Vel­kých Kar­lo­vi­cích se pyš­ní své­ráz­nou archi­tek­tu­rou. Kos­tel sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje je posta­ven v barok­ním sty­lu. Naj­de­me zde tra­dič­ní dře­věné domy, muzea, gale­rie, řeme­sl­nic­ké díl­ny. Kona­jí se zde růz­né akce, folk­lór­ní fes­ti­va­ly, umělec­ké výsta­vy, dodr­žu­jí se zde tradice.

Okol­ní hory, lesy, krás­ná údo­lí posky­tu­jí mož­nost vyži­tí turis­tům, cyk­lo­tu­ris­tům a v zimě i lyža­řům. Geomor­fo­lo­gic­ky je to vel­mi pes­trá a zvl­něná kra­ji­na, kte­rá posky­tu­je úchvat­né výhle­dy. Zde fun­gu­jí i ter­mál­ní láz­ně. Ochut­nat lze tra­dič­ní jíd­la, regi­onál­ní spe­cia­li­ty, např. sýry, klo­bá­sy, kysa­né knedlíky.

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mestá, Moravské, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Meziříčí – valašské Atény

skala
Hits: 204

Valas­ké Mezi­ří­čí leží na súto­ku riek Řož­nov­ská a Vse­tín­ska Beč­va. Je brá­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kýd (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Leží v nad­mor­skej výš­ke 311 met­rov nad morom (info​-vm​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka pochá­dza z roku 1297. Žije tu 22630 oby­va­te­ľov na plo­che 35,2 km2. Domi­nan­tou mes­ta je zámok Žero­tí­nov (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Miest­ne čas­ti: Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Valaš­sky názov pre mes­to je Mez­ríč, nemec­ký Wal­la­chisch Mese­ritch. Nie­ke­dy sa Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí hovo­rí tiež Valaš­ské Até­ny, skrá­te­ne Val­mez. Dôvo­dom je fakt, že v minu­los­ti bolo Valaš­ské Mezi­ří­čí cen­trom škols­tva a kul­tú­ry. His­to­ric­ké jad­ro mes­ta bolo v roku 1992 vyhlá­se­né za pamiat­ko­vú zónu. Budo­va rad­ni­ce pochá­dza z roku 1677. Po roku 1945 sa mes­to sta­lo cen­trom che­mic­ké­ho a sklár­ske­ho prie­mys­lu. Na juž­nom okra­ji mes­ta, na kop­ci Stí­nad­la sa nachá­dza hvez­dá­reň, v kto­rej sa kona­jú pred­náš­ky, semi­ná­re, pôso­bia tu astro­no­mic­ké krúž­ky. V are­áli sa nachá­dza aj mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok sa koná folk­lór­ny fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ne sa koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vej hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Pochá­dza odtiaľ­to Mňá­ga a Žďorp. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: fut­ba­lis­ta Milan Baroš, novi­nár Mar­tin Dora­zín, spe­váč­ka Mar­ké­ta Irg­lo­vá, hudob­ník Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí lies at the con­flu­en­ce of the Řož­nov­ská and Vse­tín­ska Beč­va rivers. It ser­ves as the gate­way to the Moravian-​Silesian Bes­kids (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Situ­ated at an ele­va­ti­on of 311 meters abo­ve sea level (info​-vm​.cz), it was first men­ti­oned in wri­ting in 1297. The popu­la­ti­on of 22,630 inha­bits an area of 35.2 km². The town’s domi­nant fea­tu­re is Žero­tín Cast­le (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Its local parts inc­lu­de Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, and Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). The Valaš­ský name for the town is Mez­ríč, whi­le in Ger­man, it is cal­led Wal­la­chisch Mese­ritch. Some­ti­mes, Valaš­ské Mezi­ří­čí is also refer­red to as Valaš­ské Athens, abb­re­via­ted as Val­mez, due to its his­to­ri­cal sig­ni­fi­can­ce as a cen­ter of edu­ca­ti­on and cul­tu­re. The his­to­ric cen­ter of the town was dec­la­red a heri­ta­ge zone in 1992. The town hall buil­ding dates back to 1677. After 1945, the town beca­me a cen­ter for the che­mi­cal and glass indus­tries. On the sout­hern edge of the town, on the hill of Stí­nad­la, the­re is an obser­va­to­ry whe­re lec­tu­res, semi­nars, and astro­no­mi­cal circ­les are held. The obser­va­to­ry also hou­ses a mete­oro­lo­gi­cal sta­ti­on of the Czech Hyd­ro­me­te­oro­lo­gi­cal Ins­ti­tu­te. Eve­ry other year, the folk fes­ti­val Babí léto and the Cim­ba­lom Fes­ti­val are held. Addi­ti­onal­ly, the folk and rock music fes­ti­val Valaš­ský špa­lí­ček takes pla­ce annu­al­ly. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de foot­bal­ler Milan Baroš, jour­na­list Mar­tin Dora­zín, sin­ger Mar­ké­ta Irg­lo­vá, and musi­cian Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí leží na sou­to­ku řek Rož­nov­ská a Vse­tín­ská Beč­va. Je bra­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 311 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1297. Žije zde 22 630 oby­va­tel na plo­še 35,2 km². Domi­nan­tou měs­ta je zámek Žero­tí­nov. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta. Valaš­ský název pro měs­to je Mez­ríč, němec­ky Wal­la­chisch Mese­ritch. Občas se Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí říká také Valaš­ské Athé­ny, zkrá­ce­ně Val­mez, kvůli tomu, že v minu­los­ti bylo cen­trem škols­tví a kul­tu­ry. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta bylo v roce 1992 vyhlá­še­no památ­ko­vou zónou. Budo­va rad­ni­ce pochá­zí z roku 1677. Po roce 1945 se měs­to sta­lo cen­trem che­mic­ké­ho a sklá­řs­ké­ho průmys­lu. Na již­ním okra­ji měs­ta, na kop­ci Stí­nad­la, se nachá­zí hvěz­dár­na, kde se kona­jí před­náš­ky, semi­ná­ře a půso­bí zde astro­no­mic­ké krouž­ky. V are­álu se nachá­zí i mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok se koná folk­lór­ní fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ně se koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vé hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Z měs­ta pochá­zí napří­klad Milan Baroš, Mar­tin Dora­zín, Mar­ké­ta Irg­lo­vá nebo Vlas­ta Redl.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post