Malé Karpaty, Krajina, Slovensko, Príroda, Rastliny, Organizmy, Fotografie

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

skala
Hits: 9416

Sandberg je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, a . V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca , pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto horniny usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, , hubky, ustrice, , , machovky, dierkavce, žraloky, , a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby Mesocetus hungaricus. Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice Pliopithecus antiguus a darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). , ktoré sa tu našli ako pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera korytnačky (panorama.sk). vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné pasenie, výhodou je že si sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené plochy, ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a biodiverzity. Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú semená rastlín. Podporuje sa tým špecifické , ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak . Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Zoznam druhov (25)

  1. vernalis
  2. Anemone ranunculoides
  3. Artemisia campestris
  4. Aster alpinus
  6. Capsella bursa-pastoris
  7. Carlina vulgaris
  9. Galanthus nivalis
  10. Globularia vulgaris
  12. Hyssopus cretaceus
  13. Inula ensifolia
  15. Isopyrum thalictroides
  17. Potentilla arenaria
  18. Potentilla crantzii
  19. mahaleb
  20. Prunus spinosa
  22. Pulsatilla grandis
  23. Pulsatilla pratensis
  24. Schoenus nigricans
  25. hirta

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of frequently visit Sandberg. From , it is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and Sivapithecus darwini, considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow rock faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska Nová Ves ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien-, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves és alsó kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

Odkazy:

TOP (13)

na Sandbergu (63)

na Sandbergu (17)

(29)

Sandberg a krajina (29)

Skaly (27)

Sandberg ostatné (22)

(98)

Kosatce (75)

(57)

(14)

(7)

Ostatmá flóra na Sandbergu (55)

na Sandbergu (37)

, , , , , , ,

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Podunajsko, Fotografie

Devínska Nová Ves – mestská časť Bratislavy

skala
Hits: 3641

leží v nadmorskej výške 172 metrov nad morom. ploche 24.22 km2 žije asi 16 000 obyvateľov. Leží na okraji Záhorskej a na úpätí Devínskej Kobyly. Člení sa na tieto : Devínske , , , Paulinské, , Vápenka. Devínska Nová Ves je významných železničným uzlom. Nachádza sa tu automobilka a.s.. V minulosti tu existovala úzkorozchodná trať, ktorá spájala dnešnú stanicu s Devínom. Bola využívaná pred 2. svetovou vojnou na transport zo západného úpätia Devínskych Karpát. Nachádzala sa tu vápenka. V 18. storočí tu bola vybudovaná piesková baňa s lanovkou na Sandbergu, pomocou ktorej sa prevážal na lode na rieku Morava. V roku 1870 vznikol kameňolom a teheľňa. Pôvodný asfaltový pohraničný chodník, tzv. „signálka“ z čias železnej opony, dnes slúži ako cyklotrasa (Wikipedia). 

Pôvodný názov je Nová Ves (devinskanovaves.sk). Ďalšie historické : , Divin-Új-Falu, , Theben-, , Neudorf an der  (Wikipedia). Prvý krát je Devínska Nová Ves písomne spomínaná až v roku 1451 (devinskanovaves.sk). Pôvodne bola osadou panstva Devín (Informačná tabuľa). Unikátne sú nálezy dokumentujúce . Nachádza sa tu jedno z najstarších a najvýznamnejších pohrebísk zo 7 až 9 storočia. Na dvoch návršiach nad moravskou nivou stáli pri štvrti nazývanej v 9.storočí dve veľkomoravské pevnosti. Na menšej plošine dolného kopca dolného kopca bolo opevnené hradisko s označením „„. Hradisko chránil 2 metre vysoký ochranný val, násyp sa dá aj dnes rozpoznať v teréne. Horné hradisko s označením „“ stálo na vyššej plošine ležiace nad žltou stenou Sandbergu. hradiska tvoril mohutný násyp z juhu posilnený priekopou. Z hradísk sa dalo kontrolovať široké okolie, najmä šíre na druhom brehu Moravy. Nie je vylúčené, že práve tieto hradiská boli pevnosťou Dowina kniežaťa Rastislava, na ktorú podľa Fuldských análov v roku 869 neúspešne útočil Karol, syn východofranského kráľa Ľudovíta Nemca (Wikipedia). Devínska Nová Ves bola pôvodne osadou panstva Devín (Informačná tabuľa).

V 30-tych tokoch 16. storočia osadu vydrancovali cudzí žoldnieri pozvaní chrániť Bratislavu pred Turkami (Informačná tabuľa). V 30-tych rokoch 16. storočia sa sem prisťahovali , ktorí dokonca počtom prevýšili pôvodné . To viedlo v roku 1552 ku názvu . Názov Devínska Nová Ves je doložený až z 18. storočia. Od roku 1972 je mestskou časti Bratislavy (devinskanovaves.sk). Aj dnes tu žije najväčšia na území Slovenska, každoročne sa tu koná Festival chorvátskej . Rodáci Devínskej Novej Vsi: Peter Pišťanek, Rudolf Sloboda (Wikipedia). Po roku 1972 sa Devínska Nová Ves podstatne rozšírila o nové sídliská a podniky najmä automobilového priemyslu. Bola pričlenená ku Bratislave. Hospodárky a strategický význam mal most cez rieku Moravu. Železničná trať – Devínska Nová Ves – , ktorá bola otvorená v roku 1848 bola prvou parnou železnicou v Uhorsku (Informačná tabuľa).

Devínska Nová Ves liegt auf einer Höhe von 172 Metern über dem Meeresspiegel. Auf einer Fläche von 24,22 km² leben etwa 16.000 Einwohner. Sie befindet sich am Rand des -Tieflandes und am Fuße der . Der Ort gliedert sich in folgende Ortsteile: , Kostolné, Podhorské, Paulinské, Sídlisko und Vápenka. Devínska Nová Ves ist ein bedeutender Eisenbahnknotenpunkt. Hier befindet sich das Automobilwerk Slovakia a.s. In der Vergangenheit gab es hier eine Schmalspurbahn, die den heutigen Bahnhof mit verband. Sie wurde vor dem Zweiten Weltkrieg zum Transport von Erz vom Westfuß der Devín-Karpaten genutzt. Außerdem gab es hier einen Kalkofen. Im 18. Jahrhundert wurde am ein Sandsteinbruch mit einer Seilbahn errichtet, mit der der Sand zu Schiffen auf der March transportiert wurde. Im Jahr 1870 entstanden ein Steinbruch und eine Ziegelei. Der ursprüngliche asphaltierte Grenzweg, die sogenannte „Signálka“ aus der Zeit des Eisernen Vorhangs, dient heute als Radweg ().

Der ursprüngliche Name der Gemeinde lautet Nová Ves (devinskanovaves.sk). Weitere historische Bezeichnungen sind: Wass, Divin-Új-Falu, Wyfalu, Theben-Neudorf, Dévényújfalu, (Wikipedia). Erstmals wird Devínska Nová Ves im Jahr 1451 urkundlich erwähnt (devinskanovaves.sk). Ursprünglich war sie eine Siedlung der Herrschaft Devín (Informationstafel). Einzigartig sind Funde, die eine slawisch-awarische Besiedlung dokumentieren. Hier befindet sich eines der ältesten und bedeutendsten Gräberfelder aus dem 7.–9. Jahrhundert. Auf zwei Anhöhen über der Marchaue standen im 9. Jahrhundert im Viertel Slovinec zwei großmährische Festungen. Auf dem kleineren Plateau des unteren Hügels befand sich die befestigte Siedlung „Na skale“. Sie wurde von einem zwei Meter hohen Schutzwall umgeben, dessen Reste im Gelände noch erkennbar sind. Die obere Befestigung „Na pieskoch“ lag auf einem höheren Plateau oberhalb der gelben Sandbergwand. Ihr Schutz bildete ein mächtiger Wall, der im Süden durch einen Graben verstärkt wurde. Von den Festungen aus konnte man die Umgebung, insbesondere das weite auf der anderen Seite der March, kontrollieren. Es ist nicht ausgeschlossen, dass diese Befestigungen die „Dowina“- des Fürsten Rastislav darstellten, auf die laut den Fuldaer Annalen im Jahr 869 Karl, der Sohn des ostfränkischen Königs Ludwig des Deutschen, erfolglos angriff (Wikipedia). Devínska Nová Ves war ursprünglich eine Siedlung der Herrschaft Devín (Informationstafel).

In den 1530er Jahren wurde die Siedlung von fremden Söldnern geplündert, die eingeladen worden waren, vor den Türken zu schützen (Informationstafel). In den 1530er Jahren zogen Kroaten hierher, die bald sogar die ursprüngliche Bevölkerung zahlenmäßig übertrafen. Dies führte 1552 zur Bezeichnung Chorvátska Nová Ves („Kroatisches Neudorf“). Der Name Devínska Nová Ves ist erst seit dem 18. Jahrhundert belegt. Seit 1972 ist sie ein Stadtteil von Bratislava (devinskanovaves.sk). Auch heute lebt hier die größte kroatische Minderheit in der Slowakei, und jährlich findet hier das Festival der kroatischen Kultur statt. Bekannte Söhne von Devínska Nová Ves sind die Schriftsteller Peter Pišťanek und Rudolf Sloboda (Wikipedia). Nach 1972 wurde Devínska Nová Ves erheblich durch neue Wohnsiedlungen und Industriebetriebe, insbesondere der Automobilindustrie, erweitert. Sie wurde Bratislava angegliedert. Wirtschaftlich und strategisch bedeutend war die Brücke über die March. Die Eisenbahnlinie Gänserndorf – Devínska Nová Ves – Bratislava, die 1848 eröffnet wurde, war die erste Dampfeisenbahn in Ungarn (Informationstafel).

Devínska Nová Ves lies at an elevation of 172 meters above sea level. Around 16,000 inhabitants live here on an area of 24.22 km². is located on the edge of the Záhorie Lowland and at the foot of Devínska Kobyla. It consists of the following parts: Devínske Jazero, Kostolné, Podhorské, Paulinské, Sídlisko Stred, and Vápenka. Devínska Nová Ves is an important railway junction. The Volkswagen Slovakia automotive plant is located here. In the past, there was a narrow-gauge railway connecting the present station with Devín. Before World War II, it was used to transport ore from the western slopes of the Devín Carpathians. A lime kiln also operated here. In the 18th century, a sand quarry was built on Sandberg with a cableway that transported sand to ships on the River. In 1870, a stone quarry and a brickyard were established. The original asphalt border path, the so-called “signálka” from the Iron Curtain era, now serves as a cycle route (Wikipedia).

The original name of the settlement was Nová Ves (devinskanovaves.sk). Other historical names include Nova Wass, Divin-Új-Falu, Wyfalu, Theben-Neudorf, Dévényújfalu, and Neudorf an der March (Wikipedia). Devínska Nová Ves was mentioned in writing in 1451 (devinskanovaves.sk). It was originally a settlement belonging to the Devín estate (information board). Unique finds document Slavic–Avar settlement. The site contains one of the oldest and most important burial grounds from the 7th to 9th centuries. On two hills above the Morava floodplain stood two Great Moravian fortresses in the 9th century, in the area known as Slovinec. On the lower hill was the fortified settlement “Na skale”, protected by a two-meter-high defensive rampart, still visible in the terrain today. The upper fortress, called “Na pieskoch”, stood on a higher plateau above the yellow cliffs of Sandberg. Its fortifications consisted of a massive embankment reinforced on the south by a ditch. From these strongholds it was possible to control the surrounding area, especially the vast Moravian Plain across the Morava River. It is not excluded that these fortresses were identical with Dowina, the stronghold of Prince Rastislav, which, according to the Annals of Fulda, was unsuccessfully attacked in 869 by Charles, son of Louis the German, King of East (Wikipedia). Devínska Nová Ves was originally part of the Devín estate (information board).

In the 1530s, the settlement was plundered by foreign mercenaries invited to defend Bratislava from the Turks (information board). Also in the 1530s, Croats settled here and soon outnumbered the original population. This led, in 1552, to the name Chorvátska Nová Ves (“Croatian New Village”). The name Devínska Nová Ves has been attested only since the 18th century. Since 1972, it has been a borough of Bratislava (devinskanovaves.sk). Even today, the largest Croatian minority in Slovakia lives here, and the annual Festival of Croatian Culture takes place. Notable natives of Devínska Nová Ves include the writers Peter Pišťanek and Rudolf Sloboda (Wikipedia). After 1972, Devínska Nová Ves expanded significantly with new housing estates and industries, particularly in the automotive sector. It was incorporated into Bratislava. Economically and strategically important was the bridge across the Morava River. The Gänserndorf – Devínska Nová Ves – Bratislava railway line, opened in 1848, was the first steam railway in Hungary (information board).

, ,

Krajina, Slovensko, Príroda, Skaly, Biotopy, Fotografie, Kysuce

Megonky – kamenné gule v Milošovej

skala
Hits: 1887

V 80-tych rokoch sa v kameňolome po odstrele objavili pravidelné okrúhle s priemerom 10 až 260 cm. Unikátny prírodný úkaz, v roku 2003 bolo nálezisko v Milošovej, vyhlásené za prírodný úkaz (regionkysuce.sk). Najväčšia guľa má priemer 2.6 metra.  po vypadnutých guliach naznačujú, že tie najväčšie mali priemer až 5 metrov (Ľuboš Vodička). V priestore medzi Klokočovom – Milošovou a hrebeňom Moravsko-sliezskych Beskýd sa nachádza úzky pruh pieskovcov s nápadnou guľovitou odlučnosťou. sa nachádzajú aj iných miestach (František Beleš).

Prírodný útvar kamenné gule sa dá nájsť na rôznych miestach na svete. Obvykle sú vytvorené prírodnými silami a eróziou. Eróziou sa postupne odstraňujú mäkšie časti hornín a vytvárajú . Gule tvorí aj dažďová , ktorá preniká do pórov v horninách, spôsobuje odlupovanie a . V angličtine sa tento typ prírodného útvaru nazýva „„.

predstavujú v rámci Slovenska jedinečný geologický útvar s výskytom pieskovcov guľovitej odlučnosti. Tento nesúvislý úzky pruh je dlhý 15 km a široký 250 – 500 metrov. týchto vrstiev je vrchná až stredný eocén – 30 – 40 miliónov rokov. Ide o tzv. , pomenovaný ako Bukovecký. Kamenné gule sa nachádzajú napr. v Grónsku, Rumunsku, , Novom Zélande (František Beleš, Peter Drengubiak – Informačná tabuľa). Gule umiestnené v pevnej pieskovcovej hornine, pôvodne ležali na ploche, postupne však boli zanesené pieskom a bahnom. Geologické spôsobili ich zdvihnutie do súčasnej polohy. Ležia približne 150 – 200 cm pod dnešným terénom. Veľkostne majú gule priemer od 30 do 3 metre. Ich je aj 25 – 30 ton. Nálezisko bolo odkryté v roku 1988 pri ťažbe v lome . Pôvodne sa tu nachádzalo asi 30 gúľ, viaceré boli odvezené do expozícií a rozkradnuté (Wikipedia). Presný proces formovania týchto kamenných gúľ zostáva záhadou. Niektoré hypotézy naznačujú, že vznikli milióny rokov kotúľaním horniny po mäkkom povrchu, zatiaľ čo iné teórie hovoria o ich formovaní ako v iných skalách (turisticky.sk).

In the 1980s, regular round spheres with diameters ranging from 10 to 260 cm were discovered in a quarry after blasting . This unique natural phenomenon in was declared a natural monument in 2003 (). The largest sphere has a diameter of 2.6 meters. Imprints of missing spheres suggest that the largest ones could have had a diameter of up to 5 meters (Ľuboš Vodička). Between – Milošová and the ridge of the Moravian-Silesian Beskids, there is a narrow strip of sandstone with noticeable spherical separation. Stone spheres are also found in other places (František Beleš).

The natural formation of stone spheres can be found in various places worldwide. They are typically formed by natural forces and erosion. Erosion gradually removes softer parts of rocks, creating spherical shapes. Rainwater also contributes by penetrating rock pores, causing peeling and separation. This type of natural formation is called „Racetrack Playa“ in English.

Megonky are a unique geological formation in , characterized by sandstone with spherical separation. This discontinuous narrow strip is 15 km long and 250–500 meters wide. These layers date back to the Upper Cretaceous to the Middle Eocene, approximately 30–40 million years ago. They consist of so-called Ciężkowice Sandstone, also known as Bukovecký. Stone spheres are also found in Greenland, Romania, the USA, and New Zealand (František Beleš, Peter Drengubiak – information board). The spheres, embedded in solid sandstone, originally lay on the surface but were gradually buried by sand and mud. Geological changes later elevated them to their current position. They lie approximately 150–200 cm below the present terrain. The spheres range in diameter from 30 cm to 3 meters, with a weight of 25–30 tons. The site was uncovered in 1988 during quarrying at Padyšák. Originally, about 30 spheres were found; many were taken to exhibitions or stolen (). The exact process of their formation remains a mystery. Some hypotheses suggest they formed over millions of years by rolling rocks on soft surfaces, while others propose they formed as fillings of gas cavities in other rocks (turisticky.sk).

W latach 80. w kamieniołomie po wystrzeleniu skał odkryto regularne okrągłe kule o średnicy od 10 do 260 cm. Ten unikalny naturalny fenomen w Milošovej został w 2003 roku uznany za pomnik przyrody (regionkysuce.sk). Największa kula ma średnicę 2,6 metra. Odciski po zaginionych kulach sugerują, że największe mogły mieć średnicę nawet 5 metrów (Ľuboš Vodička). Między Klokočovem – Milošovą a grzbietem Beskidów Morawsko-Śląskich znajduje się wąski pas piaskowców z charakterystycznym kulistym oddzieleniem. Kamienne kule występują również w innych miejscach (František Beleš).

Naturalne formacje kamiennych kul można znaleźć w różnych miejscach na świecie. Zazwyczaj powstają one pod wpływem sił natury i erozji. Erozja stopniowo usuwa miększe części skał, tworząc kuliste kształty. Deszczówka również przyczynia się do ich powstawania, wnikając w pory skał, powodując łuszczenie i oddzielanie. W języku angielskim tego typu formacja nazywana jest „Racetrack Playa“.

Megonki to unikalna formacja geologiczna na Słowacji, charakteryzująca się piaskowcami z kulistym oddzieleniem. Ten nieciągły wąski pas ma długość 15 km i szerokość 250–500 metrów. Wiek tych warstw szacuje się na późną kredę do środkowego eocenu, czyli 30–40 milionów lat. Składają się z tzw. piaskowca Ciężkowickiego, znanego również jako Bukovecký. Kamienne kule znajdują się np. na Grenlandii, w Rumunii, USA i Nowej Zelandii (František Beleš, Peter Drengubiak – tablica informacyjna). Kule osadzone w solidnym piaskowcu pierwotnie leżały na powierzchni, ale stopniowo zostały zasypane piaskiem i błotem. Zmiany geologiczne później podniosły je do obecnej pozycji. Leżą około 150–200 cm pod obecnym terenem. Kule mają średnicę od 30 cm do 3 metrów i ważą nawet 25–30 ton. Odkryto je w 1988 roku podczas wydobycia w kamieniołomie Padyšák. Początkowo znaleziono tam około 30 kul, wiele z nich zostało przeniesionych do ekspozycji lub skradzionych (Wikipedia). Dokładny proces ich powstawania pozostaje tajemnicą. Niektóre hipotezy sugerują, że powstały miliony lat temu w wyniku toczenia skał po miękkiej powierzchni, inne mówią o ich formowaniu się jako wypełnienia pustek gazowych w innych skałach (turisticky.sk).

V 80. letech se v kamenolomu po odstřelu horniny objevily pravidelné kulaté koule o průměru 10 až 260 cm. Unikátní přírodní úkaz, nález v Milošové byl v roce 2003 prohlášen za přírodní památku (regionkysuce.sk). Největší koule má průměr 2,6 metru. Otisky po vypadlých koulích naznačují, že ty největší mohly mít průměr až 5 metrů (Ľuboš Vodička). Mezi Klokočovem – Milošovou a hřebenem Moravskoslezských se nachází úzký pruh pískovců s nápadnou kulovitou odlučností. Kamenné koule se nacházejí i na jiných místech (František Beleš).

Přírodní útvar kamenné koule lze nalézt na různých místech světa. Obvykle jsou vytvořeny přírodními silami a erozí. Eroze postupně odstraňuje měkčí části hornin a vytváří kulovité . Koule tvoří také dešťová voda, která proniká do pórů v horninách, způsobuje odlupování a oddělování. V angličtině se tento typ přírodního útvaru nazývá „Racetrack Playa“.

Megonky představují na Slovensku jedinečný geologický útvar s výskytem pískovců kulovité odlučnosti. Tento nesouvislý úzký pruh je dlouhý 15 km a široký 250–500 metrů. Stáří těchto vrstev se datuje do svrchní křídy až středního eocénu – 30–40 milionů let. Jde o tzv. Ciężkowický pískovec, známý jako Bukovecký. Kamenné koule se nacházejí např. v Grónsku, Rumunsku, USA, na Novém Zélandu (František Beleš, Peter Drengubiak – informační tabule). Koule, uložené v pevném pískovci, původně ležely na povrchu, ale postupně byly zasypány pískem a bahnem. Geologické změny je později zvedly do současné polohy. Nacházejí se zhruba 150–200 cm pod dnešním terénem. Velikostí mají průměr od 30 cm do 3 metrů a váží až 25–30 tun. Naleziště bylo odkryto v roce 1988 při těžbě v lomu Padyšák. Původně zde bylo asi 30 koulí, mnohé byly odvezeny do expozic a rozkradeny (Wikipedia). Přesný proces jejich formování zůstává záhadou. Některé hypotézy tvrdí, že vznikly miliony let valením horniny po měkkém povrchu, jiné teorie hovoří o jejich formování jako výplně plynových dutin v jiných horninách (turisticky.sk).

Krajina, Zahraničie, Mestá, České mestá, Česko, Fotografie, Južné Čechy

Stráž nad Nežárkou

skala
Hits: 419

Mestečku dominuje zďaleka veža strážskeho zámku. leží v nadmorskej výške 452 metrov nad morom. K bohatstvu náleží okrem bežných súčastí aj a . preteká mestom, nachádza sa tu množstvo rybníkov a potokov. ploche 36,3 km2 tu žije 876 obyvateľov. a sú miestnymi časťami (straznadnezarkou.cz). Zámok dostal dnešnú barokovú podobu v 18. storočí. Pôvodne objekt bol hradom, z neho zostala len gotická veža. Od 10.1 1914 bol zámok majetkom českej opernej Emy Destinnovej (straznadnezarkou.cz).

The town of is dominated from afar by the tower of the Stráž Castle. The town is situated at an altitude of 452 meters above sea level. In addition to the usual components, sand and peat also contribute to the richness of the area. The River flows through the town, where there are numerous ponds and streams. With an area of 36.3 km2, the town is home to 876 inhabitants. Dolní and Dvorce are local parts (straznadnezarkou.cz). The castle acquired its present Baroque appearance in the 18th century. Originally, the structure was a castle, of which only the Gothic tower remains. Since January 10, 1914, the castle has been owned by the singer (straznadnezarkou.cz).

 

Městečku Stráž nad Nežárkou dominuje zdaleka věž strážního zámku. Město leží v nadmořské výšce 452 metrů nad mořem. K bohatství patří kromě běžných surovin také písek a rašelina. Řeka Nežárka protéká městem, kde se nachází množství rybníků a potoků. Na ploše 36,3 km2 zde žije 876 obyvatel. Dolní Lhota a Dvorce jsou místními částmi. Zámek získal dnešní barokní podobu v 18. století. Původně objekt byl hradem, z něhož zůstala pouze gotická věž. Od 10. ledna 1914 byl zámek majetkem české operní zpěvačky Emy Destinnové.

 

 

 

Príroda, Živočíchy, Ryby, Akvaristika, Cichlidy, Africké cichlidy, Malawi cichlidy, Organizmy, Fotografie

Delfínky Cyrtocara moorii

skala
Hits: 10011

Vraví sa im aj . Dosahujú úctyhodných veľkostí, aj cez 20 cm v akváriu. V prírode sa vyskytuje vo východoafrickom jazere . Patrí medzi . V prírode sa vyskytuje v skalnatých oblastiach, najčastejšie vo väčších skupinách, kde uprednostňujú hlboké so silným prúdom. Je dôležité chovať ich vo väčších skupinách, aby si udržali svoju prirodzenú sociálnu dynamiku. Odporúča sa aspoň 6 až 8 jedincov v akváriu o veľkosti minimálne 200 litrov. Majú široké telo a výraznú modrú farbu, ktorá sa vyskytuje hlavne horných častiach tela a na hlave. Tento druh sa ľahko odlíši od ostatných svojou špecifickou anatómiou úst a charakteristickým výrastkom na čele, ktorý pripomína hrb. Je to polygamný, háremový druh. Patrí medzi všežravé, pokojné a mierumilovné druhy, ale môže byť aj pomerne aktívny. V akváriu si môžu vytvárať hierarchiu, ale zvyčajne sú koexistujú v harmónii s inými rybami v akváriu. V nádrží „zobe“ na dne, neustále hľadá niečo pod zub. V prírode sa rozmnožujú v útesoch. Samce môžu byť agresívne voči samici počas obdobia , po nakladení vajec sa samica stará o , kým sa nevyliahnu a nezačnú plávať samostatne.

Na rozdiel od mnohých iných cichlíd, moorii uprednostňuje piesočnaté , kde trávi hľadaním potravy. Táto ryba sa v prírode najčastejšie zdržiava v stredných hĺbkach, kde hľadá a zvyšky potravy v piesku, ktorý jemne preosieva cez . Jednou z unikátnych vlastností je ich špecifický spôsob získavania potravy. Vďaka prispôsobeným ústam sú schopné filtrovať potravu z piesku. Tieto ústa im umožňujú efektívne vyberať malé , pričom piesok a ďalšie nejedlé vypúšťajú späť do vody. Ďalším zaujímavým anatomickým znakom je nielen ich charakteristický hrb, ale aj ich špeciálne vyvinutý pre detekciu elektrických polí. Tento zmysel využívajú na lokalizáciu koristi, čo im poskytuje výhodu v prostredí s nízkou viditeľnosťou, najmä v hlbších a menej osvetlených oblastiach jazera. Cyrtocara moorii vyžaduje priestranné akvárium, v ktorom môže plne prejaviť svoje prirodzené . Vhodná nádrž by mala mať dobre filtrovanú vodu s dostatkom voľného priestoru pre . Okrem toho je dôležité, aby dno tvoril . Pri navrhovaní akvária je vhodné kombinovať skalnaté s otvorenými piesočnatými oblasťami. Tieto úkryty poskytujú rybám na a útočisko pred agresívnejšími jedincami. 

They are also called dolphin cichlids. They reach impressive sizes, even over 20 cm in aquariums. They occur naturally in Lake Malawi in East Africa. They are among the endemic species. In the wild, they inhabit rocky areas, most commonly in larger groups, preferring deep waters with strong currents. is important to keep them in larger groups to maintain their natural social dynamics. It is recommended to have at least 6 to 8 individuals in an aquarium of at least 200 liters. They have a wide body and a striking blue color, mainly on the upper parts of the body and head. This species of cichlid is easily distinguished from others by its specific mouth anatomy and characteristic protrusion on the forehead, reminiscent of a hump. They are polygamous, harem species. They are omnivorous, peaceful, and gentle species, but can also be quite active. In the aquarium, they can establish a hierarchy, but usually coexist harmoniously with other fish in the tank. In the tank, they „sift“ the sand at the bottom, constantly searching for something to nibble on. In the wild, they reproduce in the reefs. Males can be aggressive towards females during mating season; after laying eggs, the female cares for the larvae until they hatch and begin to swim independently.

Unlike many other cichlids, Cyrtocara moorii prefers sandy bottoms, where it spends considerable time searching for food. In its natural habitat, this fish usually stays at mid-depths, where it looks for small invertebrates and food remnants in the sand, which it sifts carefully through its mouth. One of Cyrtocara moorii’s unique traits is its specialized method of foraging. Thanks to its adapted mouth, it can filter food from the sand, allowing it to effectively extract small creatures while releasing sand and other non-edible materials back into the water. Another interesting anatomical feature, besides its characteristic forehead bump, is its specially developed ability to detect electrical fields. This sense helps it locate prey, giving it an advantage in low-visibility environments, especially in the deeper, less-lit areas of the lake. Cyrtocara moorii requires a spacious aquarium to fully exhibit its natural behaviors. An ideal tank should have well-filtered water and ample open space for swimming. It’s also crucial that the substrate consists of fine sand. When designing the aquarium, it’s best to combine rocky hiding spots with open sandy areas, as these shelters provide the fish with resting places and protection from more dominant individuals.

Sie werden auch Delfinbuntbarsche genannt. Sie erreichen beeindruckende Größen, sogar über 20 cm im Aquarium. Sie kommen natürlich im Malawisee in Ostafrika vor. Sie gehören zu den endemischen Arten. In freier Wildbahn bewohnen sie felsige Gebiete, meist in größeren Gruppen, die tiefe Gewässer mit starken Strömungen bevorzugen. Es ist wichtig, sie in größeren Gruppen zu halten, um ihre natürliche soziale Dynamik aufrechtzuerhalten. Es wird empfohlen, mindestens 6 bis 8 Individuen in einem Aquarium von mindestens 200 Litern zu haben. Sie haben einen breiten Körper und eine auffällige blaue Farbe, hauptsächlich auf der Oberseite des Körpers und des Kopfes. Diese Art von Buntbarsch ist durch ihre spezifische Mundanatomie und den charakteristischen Vorsprung auf der Stirn, der an einen Buckel erinnert, leicht von anderen zu unterscheiden. Sie sind polygame, Haremsarten. Sie sind allesfressend, friedliche und sanfte Arten, können aber auch ziemlich aktiv sein. Im Aquarium können sie eine etablieren, leben aber normalerweise harmonisch mit anderen Fischen im Tank zusammen. Im Tank „sieben“ sie den Sand am Boden und suchen ständig nach etwas zum Knabbern. In freier Wildbahn vermehren sie sich in den Riffen. Männchen können während der Paarungszeit aggressiv gegenüber Weibchen sein; nach dem Ablaichen kümmert sich das Weibchen um die Larven, bis sie schlüpfen und eigenständig zu schwimmen beginnen.

Im Gegensatz zu vielen anderen Buntbarschen bevorzugt Cyrtocara moorii einen sandigen Boden, wo er viel Zeit mit der Futtersuche verbringt. In seinem natürlichen Lebensraum hält sich dieser Fisch meist in mittleren Tiefen auf, wo er kleine Wirbellose und Nahrungsreste im Sand sucht, den er vorsichtig durch sein Maul siebt. Eine der einzigartigen Eigenschaften von Cyrtocara moorii ist seine spezielle Methode der Nahrungssuche. Dank seines angepassten Mauls kann er Nahrung aus dem Sand filtern und so kleine Lebewesen aufnehmen, während er Sand und andere nicht essbare Materialien wieder ins Wasser zurückgibt. Ein weiteres interessantes anatomisches Merkmal ist neben seinem charakteristischen Stirnhöcker auch sein speziell entwickelter Sinn für die Erkennung elektrischer Felder. Diesen Sinn nutzt er, um Beute zu orten, was ihm in Umgebungen mit geringer Sicht, insbesondere in den tieferen, weniger beleuchteten Bereichen des Sees, einen Vorteil verschafft. Cyrtocara moorii benötigt ein geräumiges Aquarium, um sein natürliches Verhalten voll zu entfalten. Ein geeignetes Becken sollte gut gefiltertes Wasser und ausreichend freien Schwimmraum bieten. Es ist zudem wichtig, dass der Bodengrund aus feinem Sand besteht. Beim Einrichten des Aquariums ist es ideal, felsige Verstecke mit offenen Sandflächen zu kombinieren, da diese Verstecke den Fischen Ruheplätze und Schutz vor dominanteren Artgenossen bieten.

Zinajulikana pia kama „Dolphins“. Hupata ukubwa wa kuvutia, hata zaidi ya sentimita 20 kwenye aquarium. Katika mazingira yao ya asili wanapatikana katika Ziwa Malawi lililoko Mashariki. Ni aina endemiki, na wanapatikana katika maeneo ya miamba, mara nyingi wakiwa katika makundi makubwa, wakipendelea maji ya kina kirefu na yenye mtiririko mkali. Ni muhimu kuwafuga katika makundi makubwa ili kudumisha mienendo yao ya kijamii. Inashauriwa kuwa na angalau samaki 6 hadi 8 kwenye aquarium lenye ukubwa wa angalau lita 200. Wana miili mipana na rangi ya bluu inayojitokeza hasa kwenye sehemu za juu za miili yao na vichwa. Aina hii ya cichlid inajulikana kwa urahisi kutokana na anatomia yao ya kipekee ya mdomo na nundu kwenye paji la uso ambao unawakumbusha “hrb”. Ni aina ya polygamous na huishi kwa mfumo wa harem. Ni aina ambayo hula vyakula vya aina mbalimbali, ni watulivu na wapole, lakini pia wanaweza kuwa na nguvu. Katika aquarium, wanaweza kuunda tabaka za uongozi, lakini kawaida wanaishi kwa amani na samaki wengine. Wanapenda kuchakura mchanga chini ya tanki, wakitafuta chakula. Katika mazingira yao ya asili huzaa kwenye miamba. Wanaume wanaweza kuwa wakali kwa wanawake wakati wa msimu wa kupandisha, lakini baada ya mayai kutagwa, wanawake wanashughulikia mabuu hadi watoe na kuanza kuogelea wenyewe.

Tofauti na cichlidi wengi wengine, Cyrtocara moorii hupendelea mchanga kwenye sakafu ya maji, ambapo hutumia muda mwingi kutafuta chakula. Katika mazingira yake ya asili, samaki huyu mara nyingi hukaa kwenye kina cha kati, akitafuta wanyama wadogo wasio na uti wa mgongo na mabaki ya chakula kwenye mchanga ambao huchuja kwa uangalifu kupitia kinywa chake. Moja ya sifa za kipekee za Cyrtocara moorii ni mbinu yake maalum ya kupata chakula. Kwa kutumia kinywa chake kilichobadilishwa vizuri, anaweza kuchuja chakula kutoka kwenye mchanga, akivuta viumbe vidogo na kurudisha mchanga na vitu vingine visivyoliwa majini. Sifa nyingine ya kuvutia ya anatomia ni pamoja na nundu yake yenye tabia maalum, na uwezo wa kipekee wa kuhisi mashamba ya umeme. Uwezo huu humsaidia kupata mawindo yake, jambo linalompa faida hasa katika mazingira yenye mwanga mdogo, kama vile sehemu za kina cha chini cha ziwa. Cyrtocara moorii anahitaji tanki kubwa la maji ili kuweza kuonyesha tabia yake ya asili. Tangi linalofaa linapaswa kuwa na mfumo wa kuchuja maji vizuri na nafasi ya kutosha kwa ajili ya kuogelea. Ni muhimu pia kuweka sakafu ya mchanga laini. Wakati wa kubuni tanki, inashauriwa kuchanganya maeneo ya miamba ya kujificha na sehemu za wazi zenye mchanga. Maeneo haya ya kujificha yanampa nafasi ya mapumziko na usalama dhidi ya samaki wengine wakali.

Cyrtocara moorii
2008

Cyrtocara moorii

Cyrtocara moorii
Výstava rýb v Hradci Královom 2008
,