Reportáže, Reportáže zo Slovenska, Fotografie

Silvester v Bratislave

skala
Hits: 1973

Každý rok sa mesto Bratislava pripravuje na posledný deň v roku – Silvester. V poslednom období je vyvrcholením osláv ohňostroj nad Dunajom. v centre sú večer na Silvestra plné ľudí. Obyvatelia zvyknú variť kapustnicu.

Dopoludnia sa beží cez bratislavské (eventland.eu). Srdcom silvestrovských osláv býva každoročne Staré Mesto. sa zhromažďujú už od večera. Zábava sa koná obyčajne na Hviezdoslavovom a Františkánskom námestí. Program začína tradične večer od 21-ej hodiny. Odpočítava sa aj Nový rok, vstup je voľný pre verejnosť (citylife.sk).. Súčasťou sú občerstvovacie stánky a (bratislavaliving.sk). Nie vždy, ale zvyčajne je v programe aj silvestrovský ohňostroj. Po polnoci si ľudia pripíjajú šampanským (Wikipedia).

Every year, the city of prepares for the last day of the year – New Year’s Eve. In recent years, the highlight of the celebrations has been a fireworks display over the Danube. On New Year’s Eve evening, the streets of the city center are filled with people. Residents traditionally cook kapustnica, a cabbage soup.

In the morning, a run across Bratislava’s bridges takes place (eventland.eu). The heart of the New Year’s Eve celebrations is traditionally the Old Town, where people begin gathering already in the evening. Festivities usually take place at Hviezdoslav Square and Františkánske Square. The program traditionally starts in the evening at 9:00 PM. The New Year is also counted down, and admission is free for the public (citylife.sk). Refreshment stalls and markets are part of the event as well (bratislavaliving.sk). Not every year, but usually, the program also includes a New Year’s Eve fireworks display. After midnight, people toast with champagne (Wikipedia).

Silvester v Lamači 2012

Príroda, Živočíchy, Ryby, Cichlidy, Organizmy, Fotografie

Astronotus ocellatus

skala
Hits: 7208

Astronotus ocellatus je dravý druh  z čeľade Cichlidae, bežne známy ako oscar, velvet cichlid, marble cichlid (Wikipedia). Oceláty sú pomerne veľké a silné , ktoré majú množstvo foriem. Prijímajú aj väčšiu potravu, extrémom sú malé myšky. Formy: Red Oscar, Tiger Oscar. Ich domovinou je Amazónia, systém riek Rio Paraguay (kvalitne.cz). V povodiach Amazonu, Orinoca, Parana, v Brazílii, Peru, Kolumbii, Venezuele, Francúzskej Guayane a Argentíne (fishbase.se). Dnes sa vyskytuje aj mimo pôvodného areálu na Floride, v Číne a Austrálii (Wikipedia).

Vyznačuje sa robustným a oválnym telom so silnými plutvami, veľkými ústami (Fishipedia). Charakteristickým znakom sú očkovité škvrny (ocelli) pri báze chrbtovej plutvy – čierne s oranžovo-červeným lemom – a svetlejší vertikálny pás pri báze análnej plutvy (Meredith Dowdy). Dorastajú 30 cm. Vyžadujú teplotu 22 – 24 °C. Sú schopné dožiť sa 15 rokov (kvalitne.cz). Fishbase uvádza maximálnu dĺžku 45.7 cm, ph 6 – 8, dH 5 – 19 (fishbase.org). Zranenia sa im rýchlo zahoja (rybicky.net). Žije prevažne v plytkých, pomaly tečúcich vodách s hlineným alebo pieskovým dnom, často pri ponorených vetvách či koreňoch (fishbase.se). Astronotus ocellatus je označovaný aj ako „Oskar.“ Má schopnosť meniť farbu. Má rôzne farebné varianty v závislosti od genetiky a prostredia. Sú schopné sa prispôsobiť rôznym podmienkam prostredia. Farba a vzory sa líšia s vekom. Mladé jedince majú svetlejšie pruhy a škvrny, dospelí sú tmavší s oranžovými alebo červenými znaky. (es.wikipedia.org).

V akváriu je dôležité poskytnúť im dostatočne veľký priestor, môžu byť dosť agresívni, najmä v období rozmnožovania. Môžu byť teritoriálne a agresívne, najmä počas obdobia rozmnožovania či pri nedostatku priestoru (en.aqua-fish.net). Známe sú aj tým, že majú výrazné osobnostné vlastnosti a môžu si vytvárať silné puto so svojimi majiteľmi. Sú biparentálni rodičia – obaja rodičia sa podieľajú na starostlivosti o vajíčka a potomkov. Vo voľnej prírode môžu klásť stovky až tisíce ikier. Sexuálny dimorfizmus je slabý; pohlavie je často rozpoznateľné až počas trenia. (Wikipedia).

Môžu trpieť rôznymi infekciami, vrátane plesňových, ktoré často začínajú pri poškodení kože či plutiev (nih.gov). Majú toleranciu voči nízkym hladinám kyslíka a vykazujú ako povrchové dýchanie pri hypoxii. Dolná hranica teploty, pri ktorej dokážu ešte prežiť, je približne 12 °C (usgs.gov).

Astronotus ocellatus is a predatory species of cichlid from the family Cichlidae, commonly known as the oscar, velvet cichlid, or marble cichlid. Oscars are relatively large and powerful fish that occur in numerous forms. They are capable of accepting larger food items, with extreme cases including small mice. Common forms include Red Oscar and Tiger Oscar.

The species is native to South America, particularly the Amazon Basin and the Paraguay River system. It naturally occurs in the river basins of the Amazon, Orinoco, and Paraná rivers, in Brazil, Peru, Colombia, Venezuela, French Guiana, and Argentina. Today, it is also found outside its native range, especially in Florida, China, and Australia.

Oscars are characterized by a robust, oval-shaped body, strong fins, and a large mouth. A distinctive feature is the presence of eye-like spots (ocelli)—dark spots with an orange-red border—located near the base of the dorsal fin, along with a lighter vertical band at the base of the anal fin. They commonly reach a length of about 30 cm, although larger individuals have been recorded. The preferred water temperature ranges from 22 to 24 °C, and under suitable conditions they can live up to 15 years. According to FishBase, the maximum recorded length is 45.7 cm, with a preferred pH of 6–8 and water hardness of 5–19 dH. Injuries to the skin and fins tend to heal quickly.

In the wild, Astronotus ocellatus inhabits mainly shallow, slow-moving waters with muddy or sandy substrates, often near submerged branches or roots. The species is also known as “Oscar” and has the ability to change coloration. Numerous color variants exist, depending on genetics and environmental conditions. Color patterns vary with age: juveniles typically display lighter stripes and spots, while adults are darker with orange or red markings.

In aquaria, it is essential to provide ample space, as oscars can be aggressive and territorial, particularly during the breeding season or when space is limited. They are well known for their pronounced personalities and their ability to form strong bonds with their keepers. Oscars exhibit biparental care—both parents participate in guarding eggs and fry. In the wild, females may lay hundreds to thousands of eggs. Sexual dimorphism is weak, and sex is often distinguishable only during spawning.

Oscars may suffer from various diseases, including fungal infections, which often begin at sites of skin or fin damage. They are tolerant of low oxygen levels and may exhibit surface breathing under hypoxic conditions. The lower temperature limit for survival is approximately 12 °C.

Astronotus ocellatus ist eine räuberische Buntbarschart aus der Familie Cichlidae, die unter den gebräuchlichen Namen Oscar, Velvet Cichlid oder Marble Cichlid bekannt ist. Oskare gehören zu den relativ großen und kräftigen Buntbarschen und kommen in zahlreichen Formen und Farbvarianten vor. Sie sind in der Lage, auch größere Beutetiere aufzunehmen; in Extremfällen wurde sogar der Verzehr kleiner Mäuse dokumentiert. Zu den bekanntesten Zuchtformen zählen Red Oscar und Tiger Oscar.

Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in Südamerika, insbesondere im Amazonasbecken sowie im Flusssystem des Río Paraguay. Die Art kommt in den Einzugsgebieten von Amazonas, Orinoco und Paraná vor und ist in Brasilien, Peru, Kolumbien, Venezuela, Französisch-Guayana und Argentinien heimisch. Durch gezielte oder unbeabsichtigte Introduktionen ist Astronotus ocellatus heute auch außerhalb seines ursprünglichen Areals anzutreffen, unter anderem in Florida, China und Australien.

Oskare zeichnen sich durch einen robusten, ovalen Körper, kräftige Flossen und ein großes Maul aus. Ein charakteristisches Merkmal sind die augenähnlichen Flecken (Ocelli) – dunkle Flecken mit orange-rotem Rand – nahe der Basis der Rückenflosse sowie ein helleres vertikales Band an der Basis der Afterflosse. In der Regel erreichen sie eine Länge von etwa 30 cm, wobei deutlich größere Individuen bekannt sind. Die bevorzugte Wassertemperatur liegt zwischen 22 und 24 °C, und unter günstigen Bedingungen können Oskare ein Alter von bis zu 15 Jahren erreichen. Laut FishBase beträgt die maximal dokumentierte Länge 45,7 cm, der bevorzugte pH-Wert liegt bei 6–8, die Gesamthärte bei 5–19 dH. Verletzungen der Haut und der Flossen heilen in der Regel schnell ab.

In der Natur bewohnt Astronotus ocellatus überwiegend flache, langsam fließende Gewässer mit schlammigem oder sandigem Untergrund, häufig in der Nähe von versunkenen Ästen oder Wurzeln. Die Art ist auch unter der Bezeichnung „Oscar“ bekannt und besitzt die Fähigkeit, ihre Färbung zu verändern. Zahlreiche Farbvarianten treten in Abhängigkeit von genetischen Faktoren und Umweltbedingungen auf. Die Färbung verändert sich mit dem Alter: Jungtiere zeigen meist hellere Streifen und Flecken, während adulte Tiere dunkler gefärbt sind und auffällige orange oder rote Zeichnungen tragen.

In der Aquarienhaltung ist es wichtig, ausreichend Platz zur Verfügung zu stellen, da Oskare insbesondere während der Fortpflanzungszeit oder bei Platzmangel territorial und aggressiv werden können. Sie sind bekannt für ihr ausgeprägtes Verhalten und ihre Fähigkeit, eine enge Bindung zu ihren Pflegern aufzubauen. Die Art zeigt eine ausgeprägte biparentale Brutpflege, bei der sich beide Elternteile an der Bewachung der Eier und der Jungfische beteiligen. In freier Natur können Weibchen mehrere Hundert bis Tausende Eier ablegen. Der Geschlechtsdimorphismus ist schwach ausgeprägt; das Geschlecht lässt sich häufig erst während des Laichvorgangs sicher bestimmen.

Oskare können an verschiedenen Erkrankungen leiden, darunter auch Pilzinfektionen, die häufig an beschädigten Haut- oder Flossenpartien beginnen. Sie zeigen eine gewisse Toleranz gegenüber niedrigen Sauerstoffkonzentrationen und können unter hypoxischen Bedingungen Oberflächenatmung betreiben. Die untere Temperaturgrenze, bei der ein Überleben noch möglich ist, liegt bei etwa 12 °C.

Astronotus ocellatus é uma espécie predadora de ciclídeo da família Cichlidae, conhecida popularmente como oscar, velvet cichlid ou marble cichlid. Os oscars são peixes relativamente grandes e robustos, apresentando numerosas formas e variedades. São capazes de ingerir presas de maior tamanho, havendo registros extremos de consumo de pequenos roedores. Entre as formas mais conhecidas estão o Red Oscar e o Tiger Oscar.

A espécie é nativa da América do Sul, principalmente da Bacia Amazônica e do sistema do rio Paraguai. Ocorre naturalmente nas bacias dos rios Amazonas, Orinoco e Paraná, abrangendo Brasil, Peru, Colômbia, Venezuela, Guiana Francesa e Argentina. Atualmente, também é encontrada fora de sua área de distribuição original, especialmente na Flórida, China e Austrália.

Os oscars caracterizam-se por um corpo robusto e oval, nadadeiras fortes e boca grande. Um traço distintivo é a presença de manchas oculares (ocelos) — manchas escuras com borda laranja-avermelhada — localizadas próximo à base da nadadeira dorsal, além de uma faixa vertical mais clara na base da nadadeira anal. Normalmente atingem cerca de 30 cm de comprimento, embora exemplares maiores já tenham sido registrados. A temperatura ideal da água situa-se entre 22 e 24 °C, e em boas condições podem viver até 15 anos. Segundo o FishBase, o comprimento máximo registrado é de 45,7 cm, com pH preferencial de 6–8 e dureza da água entre 5–19 dH. Lesões na pele e nas nadadeiras tendem a cicatrizar rapidamente.

Na natureza, Astronotus ocellatus vive principalmente em águas rasas e de corrente lenta, com substrato arenoso ou lodoso, frequentemente próximo a galhos ou raízes submersas. A espécie também é conhecida como “Oscar” e apresenta a capacidade de alterar sua coloração. Existem diversas variantes de cor, influenciadas pela genética e pelas condições ambientais. Os padrões de coloração variam com a idade: juvenis apresentam faixas e manchas mais claras, enquanto os adultos são mais escuros, com marcas alaranjadas ou avermelhadas.

Em aquários, é fundamental fornecer espaço suficiente, pois os oscars podem ser territoriais e agressivos, especialmente durante o período reprodutivo ou quando o espaço é limitado. São conhecidos por seu comportamento expressivo e pela capacidade de criar fortes vínculos com seus cuidadores. A espécie apresenta cuidado biparental, com ambos os pais participando da proteção dos ovos e da prole. Na natureza, as fêmeas podem depositar centenas a milhares de ovos. O dimorfismo sexual é fraco, sendo o sexo geralmente identificável apenas durante a desova.

Os oscars podem sofrer de diversas enfermidades, incluindo infecções fúngicas, que frequentemente se iniciam em áreas lesionadas da pele ou das nadadeiras. Apresentam tolerância a baixas concentrações de oxigênio e podem demonstrar respiração na superfície em condições de hipóxia. O limite inferior de temperatura para a sobrevivência situa-se em torno de 12 °C.

, ,

Príroda, Živočíchy, Ryby, Organizmy, Fotografie

Xiphophorus maculatus – plata škvrnitá

skala
Hits: 13853

Platy sú rybičky Mexika, Guatemaly, severného Belize. Znesú vyššie zasolenie, jednu polievkovú lyžica na 20 litrov . Platy sú podobné mečovkám, sú však o niečo menšie. Celkovo pôsobia nežnejšie. Vzájomne sa druhy maculatus a helleri krížia, ale je to zriedkavé. Sú oproti mečovkám pokojnejšie, samička zvyčajne nie je kanibalka voči vlastnému potomstvu, ale aj tak je efektívnejšie použitie pôrodničky. Aj u tejto nádhernej živorodky sa usporadúvajú podľa štandardu. Existuje veľmi veľa farebných aj tvarových variet. Tuxedo, calico, krvavá, kométa…

Xiphophorus maculatus je druh drobných sladkovodných rýb patriaci do čeľade Poeciliidae. Vyznačujú sa laterálne splošteným telom s vyšším profilom. Dospelé jedince dosahujú približne 4–6 cm celkovej dĺžky – samice bývajú o niečo väčšie než samce. Samec má premenenú análnu plutvu na gonopódium – pohlavný orgán charakteristický pre slúžiaci na vnútorné oplodnenie. V prírode obýva teplé, pomalé vodné toky, kanály, jarné , močiare a vegetáciou bohato zarastené súše (Wikipedia). S dnom pokrytým jemným sedimentom. Xiphophorus maculatus je všežravec, konzumuje rastlinnú hmotu, malé bezstavovce, ako sú červy, kôrovce, mäkkýše, či larvy hmyzu (FishBase). Druh je živorodý, po oplodnení dokáže samica ukladať a využívať spermie viacerých samcov na následné gravidity (Wikipedia). Vo voľnej prírode aj v akváriu sú platy spoločenské , často žijú v malých skupinách. Sú považované za mierumilovné, bez výraznej teritoriality a často tolerantné voči iným nenásilným druhom rýb (aqua-fish.net).

Platy sú nenáročné na a dobre sa hodia do spoločenského . Preferujú vodu s pH 7,0 – 8,0, tvrdosťou 9,0 – 19,0 °dGH a teplotou 18 – 25 °C. Samice rodia naraz približne 20 – 40 mláďat. Mláďatá sú často požierané dospelými rybami alebo inými obyvateľmi spoločenského akvária. Čerstvo narodené majú dĺžku približne 7 mm (Wikipedia). Gravidita zvyčajne trvá 24–30 dní, ale môže sa predĺžiť až na 90 dní podľa teploty a výživy. V optimálnych podmienkach sa samice môžu rozmnožovať približne každých 30 dní (až 8 vrhov ročne). Samice dokážu uchovávať spermie niekoľko mesiacov, takže po jednom oplodnení môžu mať 3–5 vrhov, a môže sa vyskytovať aj superfetácia – súčasný vývoj viacerých vrhov (grokipedia.com). Čistá genetická línia Xiphophorus maculatus sa dnes v akvaristike vyskytuje len výnimočne. Väčšina jedincov dostupných v obchodoch je výsledkom dlhodobého kríženia a selekcie s inými druhmi rodu Xiphophorus – najmä Xiphophorus variatus a Xiphophorus hellerii. Je vyšľachtených 130 farebných foriem (aquariumbreeder.com).

Xiphophorus maculatus slúži ako modelový organizmus v genetickom a evolučnom výskume. Vedecké štúdie ju využívajú pri skúmaní genetickej variácie, evolučných trade‑offov pri dozrievaní a genetike pigmentácie (nih.gov). Celý genóm platy bol sekvenovaný, čo otvára pre štúdium molekulárnych základov komplexných znakov ako živorodosť či pigmentácia (nature.com). V rámci rodu Xiphophorus je Xiphophorus maculatus blízko príbuzný napríklad mečovke zelenej – Xiphophorus hellerii a spoločný pôvod umožňuje kríženie a hybridizáciu v prírode aj v zajatí. Divé populácie majú tlmenejšie sfarbenie prispôsobené prostrediu. Samice sú typicky olivovo-zelené s rozptýlenými čiernymi škvrnami, čo zlepšuje maskovanie vo vegetácii a na podklade. Samce sú podobné, ale môžu mať mierne žltkasté tóny na bokoch s čiernym bodkovaním alebo fľakmi. V chovných varietach je pohlavný dimorfizmus v sfarbení výraznejší, samce bývajú živšie a nápadnejšie, čo podporuje párenie a dvorenie. Súvisí to s pohlavne viazanými genetickými faktormi, ktoré zvyšujú pigmentáciu u samcov, zatiaľ čo samice zostávajú tlmenejšie pre zníženie rizika predácie. Selektívny chov začal začiatkom 20. storočia. Dnes platí, že druh Xiphophorus maculatus bol introdukovaný do viac než 18 krajín a teritórií (grokipedia.com). 

Rod Xiphophorus, najmä Xiphophorus maculatus, sa stal klasickým modelom výskumu melanómu vďaka práci Myrona Gordona v 20. storočí. Hybridizácia platy s mečovkami odhalila, že expresia makromelanofórových génov môže viesť k spontánnemu vzniku melanotických nádorov. Histologická a molekulárna podobnosť rybieho melanómu s melanómom cicavcov zabezpečila tomuto systému trvalý význam v onkologickom výskume (txst.edu). 

Registrujem tieto formy: albino perte, arancio masc, baby, black, black coral, black leopard, black mirror, blooded hear (krvácajúce srdce), blue coral, bp p_9, calico white, caller, calico, coatzacoalcos, comet sunset, comet, coral, glowlight, glowlight blue tuxedo, glowlight calico, glowlight green moon, glowlight orange, glowlight spotted green, glowlight sunset, golden dusk, golden tuxedo, hawaii, jp y, koral, korallen, lune, mafigold, metallic orange tuxedo, mickey mouse, nigra, p_6 y-linked, papageien, papaloapan, pinsel, rainbow, red coral, red mickey mouse, red, red tail calico, red top, red wagtail, rio jamapa wild type, rio jamapa, selv, silver, silver mickey mouse, simpson, snow coral, solskins, spotted blue, tri colour, tuxedo, usumacintal, wagtail, wbr, wild form, yellow comet, yellow tuxedo.

Platies are small fish native to Mexico, Guatemala, and northern Belize. They tolerate higher salinity levels, up to one tablespoon of salt per 20 liters of water. Platies are similar to swordtails, but they are slightly smaller and overall appear more delicate. The species Xiphophorus maculatus and Xiphophorus hellerii can interbreed, although this occurs rarely. Compared to swordtails, platies are more peaceful. Females are usually not cannibalistic toward their own offspring; nevertheless, the use of a breeding box is still more effective. Even for this beautiful livebearing fish, exhibitions and competitions are organized according to established standards. There exists a very large number of color and body shape varieties, such as tuxedo, calico, blood red, comet, and many others.

Xiphophorus maculatus is a species of small freshwater fish belonging to the family Poeciliidae. It is characterized by a laterally compressed body with a relatively high profile. Adult individuals reach approximately 4–6 cm in total length, with females generally being slightly larger than males. Males possess a modified anal fin known as a gonopodium, a reproductive organ typical of livebearers and used for internal fertilization.

In the wild, the species inhabits warm, slow-flowing waters, canals, springs, swamps, and areas densely overgrown with aquatic vegetation, usually with bottoms covered by fine sediment (Wikipedia). Xiphophorus maculatus is omnivorous and consumes plant matter as well as small invertebrates such as worms, crustaceans, mollusks, and insect larvae (FishBase). The species is livebearing, and after fertilization, females are capable of storing and using sperm from multiple males for subsequent pregnancies (Wikipedia).

In both natural habitats and aquaria, platies are social fish that often live in small groups. They are considered peaceful, non-territorial, and generally tolerant toward other non-aggressive fish species (aqua-fish.net).

Platies are undemanding to keep and are well suited for community aquaria. They prefer water with a pH of 7.0–8.0, hardness of 9.0–19.0 °dGH, and a temperature range of 18–25 °C. Females give birth to approximately 20–40 fry per brood. Fry are often eaten by adult fish or other inhabitants of community aquaria. Newly born fry measure approximately 7 mm in length (Wikipedia).

Gestation usually lasts 24–30 days but may extend up to 90 days depending on temperature and nutrition. Under optimal conditions, females may reproduce approximately every 30 days, producing up to eight broods per year. Females are capable of storing sperm for several months, allowing them to produce 3–5 broods after a single fertilization, and superfetation—simultaneous development of multiple broods—may also occur (grokipedia.com).

Pure genetic lines of Xiphophorus maculatus are now rare in the aquarium hobby. Most individuals available in trade are the result of long-term hybridization and selective breeding with other species of the genus Xiphophorus, especially Xiphophorus variatus and Xiphophorus hellerii. More than 130 color forms have been selectively bred (aquariumbreeder.com).

Xiphophorus maculatus serves as a model organism in genetic and evolutionary research. Scientific studies utilize this species to investigate genetic variation, evolutionary trade-offs related to maturation, and the genetics of pigmentation (nih.gov). The complete genome of the platyfish has been sequenced, opening the way for studies of the molecular foundations of complex traits such as viviparity and pigmentation (nature.com).

Within the genus Xiphophorus, Xiphophorus maculatus is closely related to species such as the green swordtail (Xiphophorus hellerii), and their shared ancestry allows for interbreeding and hybridization both in nature and in captivity. Wild populations display more subdued coloration adapted to their environment. Females are typically olive-green with scattered black spots, improving camouflage among vegetation and substrate. Males are similar but may exhibit slightly yellowish tones on the flanks with black speckling or blotches.

In selectively bred strains, sexual dimorphism in coloration is more pronounced, with males being more vividly colored and conspicuous, promoting courtship and mating. This is associated with sex-linked genetic factors that enhance pigmentation in males, while females remain more subdued to reduce predation risk. Selective breeding began in the early 20th century. Today, Xiphophorus maculatus has been introduced into more than 18 countries and territories worldwide (grokipedia.com).

The genus Xiphophorus, particularly Xiphophorus maculatus, became a classic model for melanoma research due to the work of Myron Gordon in the 20th century. Hybridization between platies and swordtails revealed that the expression of macromelanophore genes can lead to spontaneous development of melanotic tumors. The histological and molecular similarity between fish melanoma and mammalian melanoma has ensured the lasting importance of this system in oncological research (txst.edu).

Platyfische sind kleine Fische, die ursprünglich aus Mexiko, Guatemala und dem nördlichen Belize stammen. Sie tolerieren einen erhöhten Salzgehalt, etwa einen Esslöffel Salz pro 20 Liter Wasser. Platyfische ähneln Schwertträgern, sind jedoch etwas kleiner und wirken insgesamt zierlicher. Die Arten Xiphophorus maculatus und Xiphophorus hellerii können sich miteinander kreuzen, was jedoch eher selten vorkommt. Im Vergleich zu Schwertträgern sind Platyfische friedlicher. Weibchen zeigen in der Regel keinen Kannibalismus gegenüber dem eigenen Nachwuchs; dennoch ist die Verwendung eines Ablaichkastens meist effektiver. Auch für diese attraktive lebendgebärende Fischart werden Ausstellungen und Wettbewerbe nach festgelegten Standards organisiert. Es existiert eine große Vielfalt an Farb- und Körperformen, darunter Tuxedo, Calico, Blutrot, Komet und viele weitere.

Xiphophorus maculatus ist eine Art kleiner Süßwasserfische aus der Familie Poeciliidae. Sie zeichnet sich durch einen seitlich abgeflachten Körper mit relativ hohem Profil aus. Erwachsene Tiere erreichen eine Gesamtlänge von etwa 4–6 cm, wobei Weibchen in der Regel etwas größer sind als Männchen. Die Männchen besitzen eine umgewandelte Afterflosse, das sogenannte Gonopodium, ein für lebendgebärende Zahnkarpfen typisches Fortpflanzungsorgan, das zur inneren Befruchtung dient.

In der Natur bewohnt die Art warme, langsam fließende Gewässer, Kanäle, Quellen, Sümpfe sowie dicht bewachsene, vegetationsreiche Bereiche mit feinem Sedimentboden (Wikipedia). Xiphophorus maculatus ist ein Allesfresser und ernährt sich von pflanzlichem Material sowie von kleinen wirbellosen Tieren wie Würmern, Krebstieren, Weichtieren und Insektenlarven (FishBase). Die Art ist lebendgebärend; nach der Befruchtung können Weibchen Spermien mehrerer Männchen speichern und für spätere Trächtigkeiten nutzen (Wikipedia).

Sowohl in der freien Natur als auch im Aquarium sind Platyfische gesellige Tiere, die häufig in kleinen Gruppen leben. Sie gelten als friedlich, kaum territorial und meist tolerant gegenüber anderen nicht aggressiven Fischarten (aqua-fish.net).

Platyfische sind anspruchslos in der Haltung und eignen sich gut für Gesellschaftsaquarien. Sie bevorzugen Wasser mit einem pH-Wert von 7,0–8,0, einer Gesamthärte von 9,0–19,0 °dGH und einer Temperatur von 18–25 °C. Weibchen bringen pro Wurf etwa 20–40 Jungfische zur Welt. Der Nachwuchs wird jedoch häufig von erwachsenen Fischen oder anderen Aquarienbewohnern gefressen. Neugeborene Jungfische haben eine Länge von etwa 7 mm (Wikipedia).

Die Trächtigkeitsdauer beträgt in der Regel 24–30 Tage, kann sich jedoch in Abhängigkeit von Temperatur und Ernährung auf bis zu 90 Tage verlängern. Unter optimalen Bedingungen können sich Weibchen etwa alle 30 Tage fortpflanzen und bis zu acht Würfe pro Jahr hervorbringen. Weibchen sind in der Lage, Spermien über mehrere Monate zu speichern, sodass nach einer einzigen Befruchtung 3–5 Würfe entstehen können; zudem kann Superfetation auftreten, also die gleichzeitige Entwicklung mehrerer Würfe (grokipedia.com).

Rein genetische Linien von Xiphophorus maculatus sind in der heutigen Aquaristik selten geworden. Die meisten im Handel erhältlichen Tiere sind das Ergebnis langjähriger Hybridisierung und Selektion mit anderen Arten der Gattung Xiphophorus, insbesondere Xiphophorus variatus und Xiphophorus hellerii. Insgesamt wurden über 130 Farbformen gezüchtet (aquariumbreeder.com).

Xiphophorus maculatus dient als Modellorganismus in der genetischen und evolutionären Forschung. Wissenschaftliche Studien nutzen diese Art zur Untersuchung genetischer Variation, evolutionärer Trade-offs bei der Geschlechtsreife sowie der Genetik der Pigmentierung (nih.gov). Das vollständige Genom des Platyfisches wurde sequenziert und eröffnet neue Möglichkeiten zur Erforschung der molekularen Grundlagen komplexer Merkmale wie Lebendgeburt und Pigmentierung (nature.com).

Innerhalb der Gattung Xiphophorus ist Xiphophorus maculatus eng mit Arten wie dem Grünen Schwertträger (Xiphophorus hellerii) verwandt. Der gemeinsame Ursprung ermöglicht Kreuzungen und Hybridisierungen sowohl in der Natur als auch in Gefangenschaft. Wildpopulationen zeigen eine eher gedämpfte, an die Umwelt angepasste Färbung. Weibchen sind typischerweise olivgrün mit verstreuten schwarzen Flecken, was die Tarnung in Vegetation und auf dem Untergrund verbessert. Männchen ähneln ihnen, können jedoch leicht gelbliche Farbtöne an den Flanken mit schwarzer Punktierung oder Flecken aufweisen.

Bei Zuchtformen ist der sexuelle Dimorphismus in der Färbung deutlich ausgeprägter: Männchen sind meist farbintensiver und auffälliger, was Balz und Paarung begünstigt. Dies steht im Zusammenhang mit geschlechtsgebundenen genetischen Faktoren, die die Pigmentierung bei Männchen verstärken, während Weibchen zur Verringerung des Prädationsrisikos eine zurückhaltendere Färbung behalten. Die gezielte Zucht begann bereits zu Beginn des 20. Jahrhunderts. Heute wurde Xiphophorus maculatus in mehr als 18 Länder und Territorien weltweit eingeführt (grokipedia.com).

Die Gattung Xiphophorus, insbesondere Xiphophorus maculatus, wurde dank der Arbeiten von Myron Gordon im 20. Jahrhundert zu einem klassischen Modell in der Melanomforschung. Die Hybridisierung von Platyfischen mit Schwertträgern zeigte, dass die Expression von Makromelanophoren-Genen zur spontanen Entstehung melanotischer Tumoren führen kann. Die histologische und molekulare Ähnlichkeit zwischen Fischmelanomen und Melanomen von Säugetieren sicherte diesem System eine dauerhafte Bedeutung in der onkologischen Forschung (txst.edu).

Los platys son peces originarios de México, Guatemala y el norte de Belice. Toleran niveles relativamente altos de salinidad, aproximadamente una cucharada de sal por cada 20 litros de agua. Los platys son similares a los peces espada, aunque son ligeramente más pequeños y, en conjunto, tienen una apariencia más delicada. Las especies Xiphophorus maculatus y Xiphophorus hellerii pueden cruzarse entre sí, aunque esto ocurre con poca frecuencia. En comparación con los peces espada, los platys son más pacíficos. Las hembras generalmente no muestran canibalismo hacia su propia descendencia; aun así, el uso de una paridera resulta más eficaz. Incluso para este hermoso pez vivíparo se organizan exposiciones y concursos conforme a estándares establecidos. Existe una gran variedad de formas y coloraciones, como tuxedo, calico, rojo sangre y comet, entre muchas otras.

Xiphophorus maculatus es una especie de pez dulceacuícola de pequeño tamaño perteneciente a la familia Poeciliidae. Se caracteriza por un cuerpo lateralmente comprimido y de perfil relativamente alto. Los ejemplares adultos alcanzan aproximadamente 4–6 cm de longitud total, siendo las hembras por lo general algo más grandes que los machos. El macho posee la aleta anal transformada en un gonopodio, un órgano reproductor típico de los peces vivíparos que sirve para la fecundación interna.

En la naturaleza, esta especie habita aguas cálidas y de corriente lenta, como arroyos, canales, manantiales, pantanos y zonas densamente cubiertas de vegetación acuática, generalmente con fondos de sedimento fino (Wikipedia). Xiphophorus maculatus es omnívoro y se alimenta de materia vegetal, así como de pequeños invertebrados, entre ellos gusanos, crustáceos, moluscos y larvas de insectos (FishBase). Es una especie vivípara; tras la fecundación, las hembras pueden almacenar y utilizar el esperma de varios machos para gestaciones posteriores (Wikipedia).

Tanto en estado silvestre como en el acuario, los platys son peces sociales que suelen vivir en pequeños grupos. Se consideran pacíficos, con escasa territorialidad y generalmente tolerantes hacia otras especies de peces no agresivas (aqua-fish.net).

Los platys son peces fáciles de mantener y se adaptan bien a los acuarios comunitarios. Prefieren agua con un pH de 7.0–8.0, una dureza de 9.0–19.0 °dGH y una temperatura entre 18 y 25 °C. Las hembras dan a luz aproximadamente entre 20 y 40 crías por camada. Las crías suelen ser depredadas por los adultos u otros habitantes del acuario comunitario. Los alevines recién nacidos miden alrededor de 7 mm de longitud (Wikipedia).

La gestación suele durar entre 24 y 30 días, aunque puede prolongarse hasta 90 días dependiendo de la temperatura y la alimentación. En condiciones óptimas, las hembras pueden reproducirse aproximadamente cada 30 días, llegando a producir hasta ocho camadas al año. Las hembras son capaces de almacenar esperma durante varios meses, lo que les permite producir de 3 a 5 camadas tras una sola fecundación; también puede presentarse la superfetación, es decir, el desarrollo simultáneo de varias camadas (grokipedia.com).

Las líneas genéticamente puras de Xiphophorus maculatus son hoy en día poco comunes en la acuariofilia. La mayoría de los ejemplares disponibles en el comercio son el resultado de una prolongada hibridación y selección con otras especies del género Xiphophorus, especialmente Xiphophorus variatus y Xiphophorus hellerii. Se han desarrollado más de 130 formas de color mediante cría selectiva (aquariumbreeder.com).

Xiphophorus maculatus se utiliza como organismo modelo en investigaciones genéticas y evolutivas. Los estudios científicos emplean esta especie para analizar la variación genética, los compromisos evolutivos relacionados con la maduración y la genética de la pigmentación (nih.gov). El genoma completo del platy ha sido secuenciado, lo que abre nuevas posibilidades para el estudio de las bases moleculares de rasgos complejos como la viviparidad y la pigmentación (nature.com).

Dentro del género Xiphophorus, Xiphophorus maculatus está estrechamente emparentado con especies como el pez espada verde (Xiphophorus hellerii). Este origen común permite la hibridación tanto en la naturaleza como en cautiverio. Las poblaciones silvestres presentan una coloración más apagada, adaptada a su entorno. Las hembras suelen ser de color verde oliva con manchas negras dispersas, lo que mejora el camuflaje entre la vegetación y el sustrato. Los machos son similares, pero pueden presentar tonos ligeramente amarillentos en los flancos con moteado o manchas negras.

En las variedades de cría, el dimorfismo sexual en la coloración es más pronunciado: los machos suelen ser más vistosos y de colores más intensos, lo que favorece el cortejo y la reproducción. Esto está relacionado con factores genéticos ligados al sexo que incrementan la pigmentación en los machos, mientras que las hembras conservan tonalidades más discretas para reducir el riesgo de depredación. La cría selectiva comenzó a inicios del siglo XX. En la actualidad, Xiphophorus maculatus ha sido introducido en más de 18 países y territorios del mundo (grokipedia.com).

El género Xiphophorus, y en particular Xiphophorus maculatus, se convirtió en un modelo clásico para la investigación del melanoma gracias a los trabajos de Myron Gordon en el siglo XX. La hibridación entre platys y peces espada demostró que la expresión de genes de macromelanóforos puede conducir al desarrollo espontáneo de tumores melanóticos. La similitud histológica y molecular entre el melanoma de los peces y el melanoma de los mamíferos ha asegurado la relevancia permanente de este sistema en la investigación oncológica (txst.edu).

, ,

Malawi cichlidy, Príroda, Živočíchy, Ryby, Cichlidy, Africké cichlidy, Organizmy, Fotografie

Pseudotropheus elongatus

skala
Hits: 16067

Druhy rodu Pseudotropheus: ater, aurora, barlowi, crabro, cyaneus, demasoni, elegans, elongatus, fainzilberi, flavus, fuscoides, fuscus, hajomaylandi, lanisticola, livingstonii, lombardoi, longior, lucerna, macrophthalmus, microstoma, minutus, modestus, novemfasciatus, purpuratus, saulosi, socolofi, tropheops gracilior, tropheops romandi, tropheops tropheops, tursiops, williamsi, zebra.

Pseudotropheus elongatus

Elongatusy sú endemitom jazera . Synonymá: Nanochromis gabonuicus, Parananochromis brevirostris, Paranochromis ornatus, Paranaochromis axelrodi, Pelmatochromis caudifasciatus, Pelmatochromis longirostris. V rámci druhu Pseudotropheus elongatus je ustanovený komplex – druhová skupina, do ktorej okrem pravého P. elongatus patrí ešte ďalších 5 druhov: P. ater, P. cyaneus, P. flavus, P. longior, P. modestus a množstvo foriem. Mpangáče sú formou druhu Pseudotropheus elongatus, čo je z hľadiska taxonomického snáď najpestrejší druh, vytvárajúci úctyhodné množstvo foriem, jednou z nich je aj P. e. mpanga. Počas imponovania samca samičke sa dosť výrazne samček prefarbí na oveľa kontrastnejšiu kombináciu. Vtedy je božský, a keď sa začne predvádzať samičke, tak je to úžasné. Samičky mpangáčov dosahujú veľmi malých rozmerov a samce nie sú na tom tiež práve najlepšie. Mladé samičky držia už vo veľmi mladom veku svoje potomstvo. Iné druhy si mpangáče veľmi nevšímajú. Obe pohlavia, ale viac samček sa správa pomerne rezervovane, v predných častiach sa takmer neukazuje. Registrujem tieto formy Pseudotropheus elongatus: aggressive, aggressive Mumbo, aggressive Nakathenga, bar, bee, Boadzulu, brown, deep water, deep water Mbamba, gold bar, gold bar Kuyu, gold bar Likoma, greenback, Hai, Chailosi, Chewere, Chipoka, Chisumulu, Chitimba, Kirondo, Luhuchi, Mara, Masimbwe, Mbako, Mbamba, Mbenji blue, Mbenji brown, Metangula, Mozambique brown, mpanga, Namalenje, Ndumbi, Ngkuyo, Nkhata blue, Nkhata brown, ornatus, ornatus Chuwa, reef, robust, Ruarwe, slab, spot, spot Tundu rocks, zaiwan, Usisya, yellow tail.

Pseudotropheus elongatus dosahuje približne 9.5 cm v prírode (Wikipedia). Dospelé samce dorastajú do 10–12 cm, samice sú menšie (6–8 cm). Samce vykazujú výrazné farebné prefarbenie počas imponovania – často s tmavomodrou alebo čiernou základňou a žltými alebo oranžovými lemami na plutvách (Konings, 2007). Je uvedený aj pod synonymom Chindongo elongatus (aquariumglaser.de). V prirodzenom prostredí obýva spoločenstvá so skalnatým dnom. Preferuje oblasti s množstvom skál, jaskýň a úkrytov (seriouslyfish.com). Je známy najmä z oblastí s kamenistým dnom pri pobreží jazera Malawi, lokality ako Mbamba Bay či Nkhata Bay/Mkata Bay (de.wikipedia.org). V prírode sa živí prevažne riasami, vláknitými riasami a drobnou vegetáciou či mikroorganizmami (fishi-pedia.com). ph by malo dosahovať hodnoty 7.8–8.5, by mala byť medzi 24–26 °C (aqua-fish.net), tvrdosť 10 – 20 dGH (seriouslyfish.com). Druh prejavuje , môže byť agresívny, najmä samci voči sebe navzájom. Odporúča sa pomer jeden samec ku 3 až 5 samiciam (aquariacentral.com). Je to papuľovec, počet potomkov je 20 až 40 (akvarko.cz), samice sú schopné reprodukcie už v mladom veku (Ribbink et al., 1983).

Konings A. (2007): Malawi Cichlids in their Natural Habitat (4th ed.). Cichlid Press.

Ribbink A. J., Marsh B. A., Ribbink A. C., & Sharp B. J. (1983): A preliminary survey of the cichlid fishes of rocky habitats in Lake Malawi. South African Journal of Zoology, 18(3), 149–310.

Species of the genus Pseudotropheus: ater, aurora, barlowi, crabro, cyaneus, demasoni, elegans, elongatus, fainzilberi, flavus, fuscoides, fuscus, hajomaylandi, lanisticola, livingstonii, lombardoi, longior, lucerna, macrophthalmus, microstoma, minutus, modestus, novemfasciatus, purpuratus, saulosi, socolofi, tropheops gracilior, tropheops romandi, tropheops tropheops, tursiops, williamsi, zebra.

P. elongatus is endemic to Lake Malawi. Synonyms include: Nanochromis gabonuicus, Parananochromis brevirostris, Paranochromis ornatus, Paranaochromis axelrodi, Pelmatochromis caudifasciatus, Pelmatochromis longirostris. Within Pseudotropheus elongatus, a species complex is established – a group that, besides the true P. elongatus, also contains five additional species: P. ater, P. cyaneus, P. flavus, P. longior, P. modestus, as well as a large number of forms.

“Mpanga fish” are a form of Pseudotropheus elongatus, which is perhaps the most diverse taxonomic species of the group, producing an impressive number of forms, one of them being P. e. mpanga. During male courtship displays, the male becomes highly contrasting in coloration. In this state he is stunning, and when he begins displaying to the female, it is remarkable. Females of the mpanga forms remain very small, and males are not much larger. Young females hold their broods even at a very early age. Other species usually pay very little attention to mpanga forms. Both sexes behave rather shyly, especially the males, which rarely show themselves in the front parts of the aquarium.

Registered forms of Pseudotropheus elongatus include: aggressive, aggressive Mumbo, aggressive Nakathenga, bar, bee, Boadzulu, brown, deep water, deep water Mbamba, gold bar, gold bar Kuyu, gold bar Likoma, greenback, Hai, Chailosi, Chewere, Chipoka, Chisumulu, Chitimba, Kirondo, Luhuchi, Mara, Masimbwe, Mbako, Mbamba, Mbenji blue, Mbenji brown, Metangula, Mozambique brown, mpanga, Namalenje, Ndumbi, Ngkuyo, Nkhata blue, Nkhata brown, ornatus, ornatus Chuwa, reef, robust, Ruarwe, slab, spot, spot Tundu rocks, zaiwan, Usisya, yellow tail.

Pseudotropheus elongatus reaches approximately 9.5 cm in the wild (Wikipedia). Adult males grow to 10–12 cm, females to 6–8 cm. Males show intense coloration during courtship, often with a dark blue or black base and yellow or orange lappets on the fins (Konings, 2007). The species is also listed under the synonym Chindongo elongatus (aquariumglaser.de).

In its natural habitat, it inhabits rocky substrates, preferring areas with large amounts of stones, caves, and hiding spaces (seriouslyfish.com). It is known mainly from rocky coastal areas of Lake Malawi, such as Mbamba Bay and Nkhata/Mkata Bay (de.wikipedia.org). Its natural diet consists mainly of algae, filamentous algae, and small vegetation or microorganisms (fishi-pedia.com). Water parameters: pH 7.8–8.5, temperature 24–26 °C (aqua-fish.net), hardness 10–20 dGH (seriouslyfish.com).

The species is territorial and can be aggressive, especially males towards each other. A ratio of one male to three to five females is recommended (aquariacentral.com). It is a maternal mouthbrooder, producing 20–40 fry per spawn (akvarko.cz). Females are capable of reproduction at a very young age (Ribbink et al., 1983).

Arten der Gattung Pseudotropheus: ater, aurora, barlowi, crabro, cyaneus, demasoni, elegans, elongatus, fainzilberi, flavus, fuscoides, fuscus, hajomaylandi, lanisticola, livingstonii, lombardoi, longior, lucerna, macrophthalmus, microstoma, minutus, modestus, novemfasciatus, purpuratus, saulosi, socolofi, tropheops gracilior, tropheops romandi, tropheops tropheops, tursiops, williamsi, zebra.

P. elongatus ist ein Endemit des Malawisees. Synonyme: Nanochromis gabonuicus, Parananochromis brevirostris, Paranochromis ornatus, Paranaochromis axelrodi, Pelmatochromis caudifasciatus, Pelmatochromis longirostris. Innerhalb der Art Pseudotropheus elongatus wurde ein Komplex – eine Artengruppe – definiert, zu der neben dem echten P. elongatus fünf weitere Arten gehören: P. ater, P. cyaneus, P. flavus, P. longior, P. modestus sowie zahlreiche Farbformen.

„Mpanga“-Formen sind Varianten von Pseudotropheus elongatus, vermutlich die taxonomisch vielfältigste Art dieser Gruppe, die eine beeindruckende Anzahl von Formen hervorbringt. Eine davon ist P. e. mpanga. Während des Balzverhaltens färbt sich das Männchen deutlich kontrastreicher. In diesem Zustand ist er prachtvoll, und wenn er vor dem Weibchen zu balzen beginnt, ist es beeindruckend. Weibchen der Mpanga-Formen bleiben sehr klein, und auch die Männchen werden nicht besonders groß. Junge Weibchen tragen ihre Brut bereits in sehr jungem Alter. Andere Arten beachten Mpanga-Formen kaum. Beide Geschlechter – vor allem die Männchen – verhalten sich eher scheu und zeigen sich in den vorderen Bereichen des Aquariums kaum.

Registrierte Formen von Pseudotropheus elongatus sind: aggressive, aggressive Mumbo, aggressive Nakathenga, bar, bee, Boadzulu, brown, deep water, deep water Mbamba, gold bar, gold bar Kuyu, gold bar Likoma, greenback, Hai, Chailosi, Chewere, Chipoka, Chisumulu, Chitimba, Kirondo, Luhuchi, Mara, Masimbwe, Mbako, Mbamba, Mbenji blue, Mbenji brown, Metangula, Mozambique brown, mpanga, Namalenje, Ndumbi, Ngkuyo, Nkhata blue, Nkhata brown, ornatus, ornatus Chuwa, reef, robust, Ruarwe, slab, spot, spot Tundu rocks, zaiwan, Usisya, yellow tail.

Pseudotropheus elongatus erreicht in der Natur etwa 9,5 cm (Wikipedia).

Ausgewachsene Männchen werden 10–12 cm groß, Weibchen 6–8 cm. Während der Balz zeigen die Männchen eine intensive Färbung – oft mit dunkelblauer oder schwarzer Grundfarbe und gelben oder orangefarbenen Flossensäumen (Konings, 2007). Die Art wird auch unter dem Synonym Chindongo elongatus geführt (aquariumglaser.de).

In der Natur bewohnt sie felsige Bodenzonen, bevorzugt Gebiete mit vielen Steinen, Höhlen und Verstecken (seriouslyfish.com). Sie ist vor allem von felsigen Küstenbereichen des Malawisees bekannt, z. B. aus Mbamba Bay oder Nkhata/Mkata Bay (de.wikipedia.org). Die natürliche Ernährung besteht überwiegend aus Algen, fädigen Algen und kleiner Vegetation oder Mikroorganismen (fishi-pedia.com). Wasserwerte: pH 7,8–8,5, Temperatur 24–26 °C (aqua-fish.net), Härte 10–20 dGH (seriouslyfish.com).

Die Art zeigt territoriales Verhalten und kann aggressiv sein, vor allem Männchen untereinander. Empfohlen wird ein Verhältnis von einem Männchen zu drei bis fünf Weibchen (aquariacentral.com). Es handelt sich um einen Maulbrüter; die Brutgröße beträgt 20–40 Jungfische (akvarko.cz). Weibchen sind bereits in sehr jungem Alter fortpflanzungsfähig (Ribbink et al., 1983).

Aina za jenasi Pseudotropheus: ater, aurora, barlowi, crabro, cyaneus, demasoni, elegans, elongatus, fainzilberi, flavus, fuscoides, fuscus, hajomaylandi, lanisticola, livingstonii, lombardoi, longior, lucerna, macrophthalmus, microstoma, minutus, modestus, novemfasciatus, purpuratus, saulosi, socolofi, tropheops gracilior, tropheops romandi, tropheops tropheops, tursiops, williamsi, zebra. 

Pseudotropheus elongatus ni spishi endemik ya Ziwa Malawi. Visawe ni: Nanochromis gabonuicus, Parananochromis brevirostris, Paranochromis ornatus, Paranaochromis axelrodi, Pelmatochromis caudifasciatus, Pelmatochromis longirostris.

Ndani ya Pseudotropheus elongatus kuna kikundi cha spishi – ambacho, mbali na P. elongatus halisi, kinajumuisha spishi nyingine tano: P. ater, P. cyaneus, P. flavus, P. longior, P. modestus pamoja na maumbo mengi tofauti.

“Mpanga” ni umbo la Pseudotropheus elongatus, labda spishi yenye utofauti mkubwa zaidi katika jenasi hii, ikizalisha idadi kubwa ya tofauti za kimaumbo. Mojawapo ni P. e. mpanga. Wakati wa maonyesho ya dume kwa jike, dume hubadilika kwa rangi kali sana na zenye utofauti mkali. Katika hali hiyo anaonekana wa kuvutia sana, na wakati anaanza kumvutia jike ni jambo la ajabu. Majike wa mpanga hukua wadogo sana, na madume pia si makubwa. Majike wachanga wanabeba mayai na watoto katika kinywa hata wakiwa na umri mdogo. Spishi nyingine mara nyingi haziliangalii kundi la mpanga. Wote wawili – hasa madume – huonyesha tabia ya aibu na mara chache huonekana mbele ya akvárium.

Ninarekodi maumbo yafuatayo ya Pseudotropheus elongatus: aggressive, aggressive Mumbo, aggressive Nakathenga, bar, bee, Boadzulu, brown, deep water, deep water Mbamba, gold bar, gold bar Kuyu, gold bar Likoma, greenback, Hai, Chailosi, Chewere, Chipoka, Chisumulu, Chitimba, Kirondo, Luhuchi, Mara, Masimbwe, Mbako, Mbamba, Mbenji blue, Mbenji brown, Metangula, Mozambique brown, mpanga, Namalenje, Ndumbi, Ngkuyo, Nkhata blue, Nkhata brown, ornatus, ornatus Chuwa, reef, robust, Ruarwe, slab, spot, spot Tundu rocks, zaiwan, Usisya, yellow tail.

Pseudotropheus elongatus hufikia takribani sentimita 9.5 porini (Wikipedia). Madume watu wazima hufikia sentimita 10–12, majike sentimita 6–8.

Wakati wa maonyesho ya kubembeleza jike, dume hubadilika na kupata rangi kali — mara nyingi msingi mweusi au wa buluu iliyokolea pamoja na mistari ya njano au machungwa kwenye mapezi (Konings, 2007). Spishi hii pia inajulikana kwa jina la Chindongo elongatus (aquariumglaser.de).

Katika mazingira yake ya asili, huishi katika maeneo yenye miamba mingi, mapango na maficho (seriouslyfish.com). Inajulikana hasa kutoka maeneo ya mwambao wa miamba ya Ziwa Malawi kama Mbamba Bay na Nkhata/Mkata Bay (de.wikipedia.org). Lishe yake ya asili hujumuisha: mwani, mwani wenye nyuzi, mimea midogo na vijiumbe (fishi-pedia.com).

Vigezo vya maji: pH 7.8–8.5, joto 24–26 °C (aqua-fish.net), ugumu 10–20 dGH (seriouslyfish.com). Spishi hii huonyesha tabia ya utawala (territorial), na inaweza kuwa ya ukali, hasa madume kwa madume wengine. Inapendekezwa kuweka dume 1 kwa majike 3–5 (aquariacentral.com). Ni mlezi wa watoto kwa kinywa (mouthbrooder); idadi ya watoto ni 20–40 (akvarko.cz). Majike wanaweza kuzaa hata wakiwa na umri mdogo sana (Ribbink et al., 1983).

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Mikulov – vinárske mesto

skala
Hits: 201

Mikulov je mesto na južnej Morave, blízko hraníc s Rakúskom. Nachádza sa v nadmorskej výške 242 metrov nad morom (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrchov a čiastočne patrí do chránenej oblasti Pálava. Je centrom vinárskej oblasti, vďaka priaznivému podnebiu sa tu vinohradníctvu darí a predstavuje dôležitú súčasť miestnej identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy významne ovplyvňujú charakter miestnych vín (mikulov.cz). V Mikulove žije cca 7500 obyvateľov (Wikipedia). Nemecký názov pre Mikulov je Nikolsburg. Názov mesta pochádza od krstného mena Mikul, ktoré bolo domácou podobou mena . Historické jadro je mestkou pamiatkovou rezerváciou (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1249 (rmm.cz). Pred 2. svetovou vojnou sa v Mikulove hovorilo prevažne nemecky. Po vojne došlo k vysídleniu nemeckej populácie (Wikipedia). Pred vojnou tu žila aj jedna z najvýznamnejších židovských moravských komunít, avšak holokaust ju výrazne zdecimoval (jguideeurope.org). Mikulov sa od roku 1249 do 1560 vyvíjal ako centrum panstva pod vedením rodu Liechtensteinovcov. Neskôr, od 1575 do 1945, prevzal vládu rod Dietrichsteinovcov. Sľubný vývoj však narušili švédske vpády v roku 1645, následné turecké a uhorské , ako aj ničivé požiare v rokoch 1663 a 1719. 22. apríla 1945 zámok takmer celý vyhorel (mikulov.cz).

Dominantou mesta je hrad – dnes zámok. Pôvodne bol postavený v románskom štýle, neskôr prestavaný do renesančného a barokového tvaru (amazingczechia.com). Na východe je prírodná rezervácia „Svatý kopeček“ s krížovou cestou a kaplnkou svätého Sebastiána (Wikipedia). Nachádza sa tu aj synagóga a židovský cintorín s približne 4000 náhrobkami (Wikipedia). 2. decembra 1805 po bikte u Slavkova bol v Mikulovskom zámku dojednaný predbežný mier medzi Francúzskom a Rakúskom. 26. júla 1866 zase prímerie medzi Rakúskom a Pruskom (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „taliansky“ charakter, ktorý vznikol vďaka bielym vápencovým svahom Pavlovských vrchov, špecifickej flóre a faune a mimoriadne teplému, slnečnému klímatu pripomínajúcemu Toskánsko či južnú Európu. Vďaka talianskym architektonickým prvkom a prepojeniu s miestnou krajinou získal Mikulov svoje typické panorámy a nezameniteľnú atmosféru. Od tej doby patrí medzi najvýznamnejšie historické rezidenčné Česka.

Mikulov is a town in southern Moravia, close to the Austrian border. It lies at an elevation of 242 meters above sea level (mikulov.cz). The town is situated in the Mikulov Highlands and partially belongs to the protected landscape area Pálava. It is a center of the wine-growing region; thanks to the favorable climate, viticulture thrives here and represents an important part of local identity (Wikipedia). The limestone slopes of Pálava significantly influence the character of the local wines (mikulov.cz). Mikulov has approximately 7,500 inhabitants (Wikipedia). The German name for Mikulov is Nikolsburg. The town’s name comes from the given name Mikul, a local variant of the name Mikuláš (Nicholas). The historical center is declared an urban heritage reserve (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1249 (rmm.cz). Before World War II, German was the predominant language spoken in Mikulov. After the war, the German population was expelled (Wikipedia). The town was also home to one of the most important Jewish communities in Moravia, which was heavily decimated during the Holocaust (jguideeurope.org). From 1249 to 1560, Mikulov developed as the center of an estate under the Liechtenstein family. Later, from 1575 to 1945, it was ruled by the Dietrichstein family. Its promising development was disrupted by the Swedish invasion in 1645, subsequent Turkish and Hungarian wars, and devastating fires in 1663 and 1719. On April 22, 1945, the castle was almost completely destroyed by fire (mikulov.cz).

The dominant landmark of the town is the castle (formerly a castle, now a chateau). Originally built in the Romanesque style, it was later rebuilt in Renaissance and Baroque forms (amazingczechia.com). To the east lies the nature reserve „Svatý kopeček“ with a Calvary trail and the Chapel of St. Sebastian (Wikipedia). There is also a synagogue and a Jewish cemetery with approximately 4,000 tombstones (Wikipedia). On December 2, 1805, after the Battle of Austerlitz, preliminary peace negotiations between France and Austria took place in the Mikulov Chateau. On July 26, 1866, an armistice between Austria and Prussia was concluded here (Wikipedia).

Mikulov has a unique “Italian” character created by the white limestone slopes of the Pavlov Hills, its distinctive flora and , and a warm, sunny climate reminiscent of Tuscany or southern Europe. Thanks to Italian architectural elements and the connection with the surrounding landscape, Mikulov has acquired its characteristic panoramas and unmistakable atmosphere. Since then, it has been considered one of the most important historical residential towns in the Czech Republic.

Mikulov ist eine Stadt in Südmähren, nahe der österreichischen Grenze. Sie liegt auf einer Höhe von 242 Metern über dem Meeresspiegel (mikulov.cz). Die Stadt befindet sich im Mikulov-Gebirge und gehört teilweise zum Landschaftsschutzgebiet Pálava. Sie ist ein Zentrum des Weinbaus; dank des günstigen Klimas gedeiht der Weinbau hier sehr gut und bildet einen wichtigen Teil der örtlichen Identität (Wikipedia). Die Kalksteinhänge der Pálava beeinflussen den Charakter der lokalen Weine maßgeblich (mikulov.cz). Mikulov hat etwa 7.500 Einwohner (Wikipedia). Der deutsche Name von Mikulov lautet Nikolsburg. Der Stadtname leitet sich vom Vornamen Mikul ab, einer lokalen Form des Namens Mikuláš. Das historische Stadtzentrum ist als städtisches Denkmalreservat geschützt (Wikipedia).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1249 (rmm.cz). Vor dem Zweiten Weltkrieg wurde in Mikulov überwiegend Deutsch gesprochen. Nach dem Krieg wurde die deutsche Bevölkerung vertrieben (Wikipedia). Vor dem Krieg lebte hier auch eine der bedeutendsten jüdischen Gemeinden Mährens, die jedoch durch den Holocaust stark dezimiert wurde (jguideeurope.org). Von 1249 bis 1560 entwickelte sich Mikulov als Zentrum einer Herrschaft unter dem Geschlecht der Liechtenstein. Später, von 1575 bis 1945, regierte hier das Geschlecht der Dietrichstein. Die vielversprechende Entwicklung wurde jedoch durch den schwedischen Einfall 1645, durch die folgenden Türken- und Ungarnkriege sowie durch verheerende Brände in den Jahren 1663 und 1719 unterbrochen. Am 22. April 1945 brannte das Schloss nahezu vollständig nieder (mikulov.cz).

Das Wahrzeichen der Stadt ist die Burg, heute ein Schloss. Ursprünglich im romanischen Stil erbaut, wurde es später im Renaissance- und Barockstil umgestaltet (amazingczechia.com). Im Osten liegt das Naturschutzgebiet „Svatý kopeček“ mit einem Kreuzweg und der Kapelle des heiligen Sebastian (Wikipedia). In der Stadt befinden sich auch eine Synagoge und ein jüdischer Friedhof mit etwa 4.000 Grabsteinen (Wikipedia). Am 2. Dezember 1805 wurden nach der Schlacht bei Austerlitz im Schloss von Mikulov die vorläufigen Friedensverhandlungen zwischen Frankreich und Österreich geführt. Am 26. Juli 1866 wurde hier ein Waffenstillstand zwischen Österreich und Preußen geschlossen (Wikipedia).

Mikulov besitzt einen einzigartigen „italienischen“ Charakter, der durch die weißen Kalksteinhänge der Pollauer Berge, die besondere Flora und Fauna sowie das warme, sonnige Klima entsteht, das an die Toskana oder Südeuropa erinnert. Dank italienischer Architekturelemente und der Verbindung mit der Landschaft hat Mikulov seine typischen Panoramen und seine unverwechselbare Atmosphäre erhalten. Seitdem gehört es zu den bedeutendsten historischen Residenzstädten Tschechiens.

Mikulov je město na jižní Moravě, blízko hranic s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 242 metrů (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrších a částečně spadá do chráněné krajinné oblasti Pálava. Je centrem vinařské oblasti; díky příznivému klimatu se zde vinařství daří a tvoří důležitou součást místní identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy výrazně ovlivňují charakter zdejších vín (mikulov.cz). V Mikulově žije přibližně 7 500 obyvatel (Wikipedia). Německý název pro Mikulov je Nikolsburg. Název města pochází od křestního jména Mikul, domácí podoby jména Mikuláš. Historické jádro je městskou památkovou rezervací (Wikipedia).

První písemná zmínka pochází z roku 1249 (rmm.cz). Před 2. světovou válkou se v Mikulově převážně mluvilo německy. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (Wikipedia). Před válkou zde žila také jedna z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě, kterou však holokaust výrazně zdecimoval (jguideeurope.org). Od roku 1249 do 1560 se Mikulov rozvíjel jako centrum panství rodu Lichtenštejnů. Později, od roku 1575 do 1945, vládl rod Dietrichsteinů. Slibný rozvoj přerušily švédské vpády roku 1645, následné turecké a uherské války a ničivé požáry v letech 1663 a 1719. Dne 22. dubna 1945 zámek téměř celý vyhořel (mikulov.cz).

Dominantou města je hrad – dnes zámek. Původně byl vystavěn v románském stylu, později přestavěn do renesanční a barokní podoby (amazingczechia.com). Na východě se nachází přírodní rezervace „Svatý kopeček“ s křížovou cestou a kaplí svatého Šebestiána (Wikipedia). Je zde také synagoga a židovský hřbitov s přibližně 4 000 náhrobky (Wikipedia). Dne 2. prosince 1805 byl po bitvě u Slavkova na mikulovském zámku sjednán předběžný mír mezi Francií a Rakouskem. Dne 26. července 1866 zde bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „italský“ charakter, který vznikl díky bílým vápencovým svahům Pavlovských vrchů, specifické flóře a fauně a mimořádně teplému, slunnému klimatu připomínajícímu Toskánsko či jižní Evropu. Díky italským architektonickým prvkům a propojení s okolní krajinou získal Mikulov své typické panorámy a nezaměnitelnou atmosféru. Od té doby patří mezi nejvýznamnější historická rezidenční města Česka.

TOP

Všetky